Mořská fauna a řasová flóra V Agii Apostoli si moře neustále ukrajuje ze strmých břehů, pláže jsou úzké a tvořené jemnozrnným materiálem se spoustou schránek odumřelých mořských měkkýšů, hlavně ostranek a jehlanek. Litorál je pozvolný, mořské dno pokrývá jemný sediment a voda je proto lehce zakalená. Místy se při pobřeží nacházejí menší osamělá skaliska a takřka již od břehu začínají rozsáhlé porosty mořských trav. Vzhledem k neustálému přísunu živin (eroze pevniny, návětrná strana pobřeží) je zde voda eutrofní. Želví mokřad u Agii Thomas Tento malý mokřad je oázou života i v červencových vyprahlých dnech. Kolem menších jezírek se sladkou vodou je vyvinuta vegetace rákosin s rákosem obecným (Phragmites australis) a trstí rákosovitou (Arundo donax), na březích roste olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na vlhčích loukách kolem roste jetel plazivý (Trifolium repens) a máta klasnatá (Mentha spicata). Druhovým složením se blíží podobným biotopům v ČR (např. na jižní Moravě) v podstatě to je ostrov středoevropské vegetace uprostřed mediteránu. Na okraji zálivu na Prévezském poloostrově bylo vyvinuto přímořské slanisko s některými významnými druhy: slanomil (Sarcocornia sp.), slanorožec (Salicornia sp.) Makie a turecká pevnost Na okraji Prévezského poloostrova se na kopci tyčí ruiny někdejší turecké pevnosti. V macchii (makie) na úbočí kopce se nacházely především keře, mnohdy velmi trnité. Patrně se zde už nepase tak intenzivně jako dřív, vegetace zarůstá a houstne, tvrdolisté duby místy dorůstají a vytvářejí stromové patro. Ve vrcholové části byl vyvinut mediteránní trávník. Uvnitř zříceniny pevnosti se nacházel porost fíkovníků. Zkoumání pláže u Agii Trias. Botanik Pavel Veselý předvádí rostliny v kaňonu Vikos. Na fotografii polské učitelky z ratibořského Licea Bogumila Bonk, Ewa Markowiak a Alina Kapusniak. 4. 7. 2013, Zalongo a Kassope Řecký památník národní historie a ruiny antického města. Hromady vyhřátého kamení, skály a zídky se spoustou škvír a skulin jsou ideálním biotopem pro spoustu ještěrek, hadů a gekonů, pravidelně zde nalézáme i želvy vroubené. 4. 7. 2013, kaňon řeky Acheron Ekosystém, který se zde nalézá, byl zařazen do Botanik Martin Pusztai při dokumentaci nálezů. mezinárodního programu "Natura 2000". Bájná řeka Acheron zde vytváří fantastické scenérie hluboce zařezaného vápencového kaňonu. Podle řecké mytologie řeka spojuje náš svět s podsvětím, vytéká z legendární řeky mrtvých Stix. V kaňonu jsou časté vyvěračky ponorných říček, jejichž teplota se pohybuje kolem 6 C. V podzemí se pravděpodobně nachází rozsáhlý jeskynní systém, který dosud nebyl objeven. Tůně v okolí kaňonu jsou důležité pro spoustu ryb a obojživelníků, jimiž se živí užovky podplamaté. Častými obyvateli zdejších jeskyní jsou netopýři, např. vrápenec malý. Entomolog Jiří Procházka s kobylkou ságou.

6.7. 7. 2013, tábořiště u Monodendri 5. 7. 2013 Lefkada V bezprostřední blízkosti pláží u obce Agios Nikitas je krásně vyvinuta vegetace dun. Výše na skalnatém kopci je vyvinuta klasická macchie. Pobřeží na Lefkádě je značně heterogenní, sestává z písečných až značně kamenitých pláží se spoustou větších ponořených balvanů a skalisek. Na útesech v supralitorálu se nacházejí početná přílivová jezírka bohatá na život, hostící například světlomilné druhy řas a několik druhů krabů. Ve větších hloubkách jsou vyvinuty porosty mořských trav a na stinných stranách skalisek tvoří velké nárosty stínomilné řasy (např. rod Udotea). 6. 7. 2013, okolí ústí řeky Louros do Amvrakijského zálivu (Amvrakikos wetlands national park) Rozsáhlá slaniska a mokřady v oblasti ústí řek Louros a Arachthos do Amvrakijského zálivu. Jedná se o významné hnízdiště mnoha druhů ptáků, zejména pelikánů, volavek, kolpíků či ibisů, na tahu se zde objevují i plameňáci. V oblasti se tradičně chovají buvoli domácí (původem z Indie), kteří udržují v některých částech parku otevřenou krajinu. Užitek z toho má správa parku spásání vegetace je vhodnou ochranou luk před zarůstáním, buvoli navíc produkují kvalitní mléko, z něhož se např. v Itálii vyrábí tradiční sýr mozzarella. Malebný ráz zdejší krajiny dotváří pastva skotu a ovcí. Bez ní by louky brzy pohltil les, což by znamenalo pohromu pro spoustu světlomilných rostlin a na ně vázaných živočichů, zejména motýlů. Zatoulaný dobytek často poslouží jako potrava velkým šelmám, proto jsou mnohá stáda chráněna pasteveckými psy či moderními elektrickými ohradníky. 7. 7. 2013, Kaňon řeky Vikos Národní park Vikos-Aoos - přechod údolím stejnojmenné řeky patří k nejkrásnějším procházkám na řeckém území. Řeka Vikos je napájena vodou z tajícího sněhu a svým tokem vytváří několik roklí s krasovými útvary. Cestou nás obklopí strmé vápencové srázy, které mají mnohdy výšku až 900 metrů. Pod kameny a trouchnivými kmeny se přes den schovávají štíři přímo v kaňonu žijí 2 druhy neškodný štír Euscorpius hadzii a silně jedovatý štír egejský. Zdejší lesy obývá největší evropský střevlík Procerus gigas. Tůně v kaňonu obývá spousta obojživelníků, např. kuňka žlutobřichá, suťová pole a vyhřáté stráně zase vyhovují hadům. V oblasti se vyskytují všechny 3 evropské velké šelmy rys, vlk a medvěd. V jejich jídelníčku nalezneme například kamzíky, kterých je ve zdejších horách spousta. Bohatá je i avifauna - na obloze občas zakrouží sup bělohlavý, sup mrchožravý či orel skalní, horské pláně obývá orebice čukar. Foto archiv Natura, text Jiří Procházka Pohled do kaňonu Vikos je úchvatný.

Pro pokračování klikni ZDE