NOVÉ POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa NOVÉ POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ New Demands for Social Security Workers Education Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D. Autor: Lenka Koudelková Brno, květen 2008

J m é n o a p ř í j m e n í a u t o r a : Lenka Koudelková N á z e v b a k a l á ř s k é p r á c e : Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení N á z e v p r á c e v a n g l i č t i n ě : New Demands for Social Security Workers Education K a t e d r a : veřejné ekonomie V e d o u c í b a k a l á ř s k é p r á c e : Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D. R o k o b h a j o b y : 2008 Anotace Bakalářská práce Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení je zaměřena na postavení pracovníků v sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je prvním zákonem, který vymezuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka a pro výkon činnosti v sociálních službách. První část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů souvisejících se sociálním zabezpečením. Ve druhé části popisuji základní odborné předpoklady pro výkon povolání v sociálních službách vymezené zákonem a možnosti vzdělávání v sociální oblasti. V poslední části je zpracováno dotazníkové šetření zaměřené na sociální pracovníky. Jeho účelem bylo zjistit, jaká je jejich odborná kvalifikace a zda jsou na ně v souvislosti se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kladeny další nároky v oblasti vzdělávání. Annotation My final thesis called New demands for social security workers education is aimed on workers position in social services. Law No. 108/2006 Code collection, on social services, is the first law which defines qualification for pursuance of social worker s profession and for service output performance in social cares. The first part is goaled on explaining basic terms from the region of social security. In the second part I describe basic professional pursuances for profession output in social services determinated by the law and possibilities of education in social region. The last part contains questionnaire aimed on social workers activities. The purpose was to find out their professional qualification and if there are posed any demands on them in the region of education, in accordance with the law No. 108/2006 Code collection, on social services.

Klíčová slova sociální zabezpečení, sociální činnost, sociální pracovník, kvalifikace, vzdělávání, akreditace Keywords social security, social activity, social worker, qualification, education, credentials

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení vypracovala samostatně pod vedením Ing. Mirky Wildmannové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 1. května 2008 ------------------------------------- vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Mirce Wildmannové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD... 7 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ... 9 1.1 Sociální zabezpečení... 9 1.2 Subjekty sociálního zabezpečení... 12 1.3 Sociální pracovník... 13 1.3.1 Náplň práce sociálního pracovníka... 14 1.4 Pracovníci v sociálních službách... 16 1.4.1 Náplň práce pracovníka v sociálních službách... 17 2 PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH... 18 2.1 Odborné předpoklady pro výkon sociálního pracovníka... 18 2.1.1 Akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů... 20 2.2 Odborné předpoklady pro výkon pracovníka v sociálních službách... 21 2.2.1 Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách... 23 2.3 Možnosti vzdělávání v sociální oblasti... 24 2.3.1 Střední školy... 24 2.3.2 Vyšší odborné školy... 24 2.3.3 Vysoké školy... 25 2.3.4 Celoživotní vzdělávání... 27 2.4 Asociace vzdělavatelů v sociální práci... 28 3 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ZABÝVAJÍCÍ SE VZDĚLANOSTÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH... 30 3.1 Dotazníkové šetření... 32 3.1.1 Struktura respondentů... 34 3.1.2 Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do současného zaměstnání... 37 3.1.3 Současné nejvyšší dosažené vzdělání... 38 3.1.4 Délka praxe v sociální oblasti... 39 3.1.5 Požadavek na doplnění vzdělání... 41 3.1.6 Druh požadovaného vzdělání... 42 3.1.7 Lhůta pro doplnění vzdělání... 44 3.1.8 Studium v současné době... 45 3.1.9 Další vzdělávání... 46 3.1.10 Účast ve vzdělávacích kurzech nebo seminářích... 47 3.1.11 Budoucí studium... 49 ZÁVĚR... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 53 SEZNAM TABULEK... 55 SEZNAM GRAFŮ... 56 SEZNAM PŘÍLOH... 57

ÚVOD Každá vyspělá demokratická země se snaží zajistit potřebnou životní úroveň svých obyvatel. Vychází z předpokladu, že všichni lidé by si měli být rovni. Bohužel to však není vždy reálné, protože lidé se od sebe liší, ať se jedná o jejich vrozené dispozice, zdravotní potenciál, vzdělanostní úroveň nebo sociální příslušnost. Současně s dynamickým vývojem společnosti pak mohou vznikat problémy, které lidé nejsou schopni řešit sami, ani s pomocí svých blízkých. V takové situaci hraje důležitou roli stát, který by měl být schopen zajistit těmto lidem pomoc. Protože Česká republika patří k vyspělým zemím, je nedílnou součástí hospodářské politiky i oblast sociální politiky. Sociální politika zahrnuje důchodovou politiku, zdravotní, rodinnou, bytovou a vzdělávací politiku, imigrační politiku a politiku humanitární a rozvojové pomoci. Sociální politika má také vytvořen systém sociálního zabezpečení. Jeho účelem je reagovat na různorodé sociální situace a poskytovat pomoc lidem společensky znevýhodněným. Tím přispívá ke zlepšení kvality jejich života a zmírnění sociálního napětí ve společnosti. Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který je prvním právním předpisem, který vymezuje postavení pracovníků v sociálních službách a jejich odborné předpoklady nutné pro výkon tohoto povolání. Cílem práce je analyzovat kvalifikační a znalostní úroveň pracovníků v sociálním zabezpečení a zjistit, jaké další nároky jsou na ně kladeny v souvislosti se zavedením tohoto zákona. Dílčím cílem bude zkoumání dalších možností vzdělávání. První část práce je zaměřena na vysvětlení základních pojmů, které souvisí se sociálním zabezpečením. Popisuji zde jednotlivé samostatné systémy tvořící stávající systém sociálního zabezpečení v České republice, včetně subjektů, které se podílejí na jeho realizaci. Součástí je vymezení pojmů sociální pracovník a pracovník v sociálních službách, popis náplní jejich práce a činností, které vykonávají. Ve druhé části práce se věnuji základním odborným předpokladům pro výkon povolání v sociálních službách. Popisuji zákonem stanovené minimální požadavky na výkon profese sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách, možnosti dosažení kvalifikace v systému vzdělávací soustavy, procesy akreditace vzdělávacích zařízení, vzdělávacích 7

a studijních programů, další vzdělávání sociálních pracovníků a význam činnosti Asociace vzdělavatelů v sociální práci. V poslední třetí části je zpracováno a vyhodnoceno, formou grafů a tabulek, dotazníkové šetření zaměřené na sociální pracovníky ve státní správě i nestátním sektoru (neziskové organizace, zařízení církví). Dotazníkové šetření se zabývá úrovní vzdělanosti pracovníků v sociálních službách. V práci používám především metodu deskripce, obsahovou analýzu odborné literatury včetně legislativy, dotazníkového šetření a rozhovorů, syntézy dosažených poznatků, analýzy výsledků dotazníkového šetření. Při získávání informací jsem čerpala z odborné literatury, z internetových stránek, především Ministerstva práce a sociálních věcí, z rozhovorů a z provedeného dotazníkového šetření. 8

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V zájmu každé vyspělé společnosti je vytvářet příznivé podmínky pro spokojený a plnohodnotný život svých občanů. Občan se během svého života dostává do různých rizikových situací, jež z velké míry souvisejí s průmyslovým rozvojem. Díky tomu dochází k závažným změnám životních podmínek, mění se způsob a charakter práce, pracovní podmínky a celkově život člověka. Tyto změny doprovázejí různá sociální rizika pro jednotlivé občany. Sociální rizika můžeme také označovat jako sociální události nebo sociální příhody. Může se jednat o nemoc, úraz, invaliditu, těhotenství, narození dítěte, stáří, smrt rodinného příslušníka nebo ztráta zaměstnání. To všechno mohou být důvody způsobující tíživou sociální situaci. Pro některé jednotlivce, kteří se v životě dostávají do stále nových rizikových situací, se stává stále obtížnějším a někdy i nemožným nést jejich důsledky. Z toho důvodu se přistupuje k prosazování a uskutečňování jejich společenského odstraňování. Stát a jiné organizace vynakládají velkou snahu těmto situacím předcházet, zmírňovat je a odstraňovat. Ve všech vyspělých a společensky rozvíjejících se zemích je proto přikládán velký význam sociální politice. Tato politika se orientuje k člověku, ke kultivaci jeho životních podmínek, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života. Je cílevědomou činností státu a jiných subjektů usilující o vytvoření podmínek, které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický rozvoj občanů. 1 Sociální politika představuje širokou oblast, která zahrnuje důchodovou politiku, zdravotní politiku, politiku zaměstnanosti, rodinnou politiku, bytovou politiku, vzdělávací politiku, imigrační politiku a politiku humanitární a rozvojové pomoci. Jedním z nástrojů, jímž se sociální politika v České republice realizuje, je sociální zabezpečení. 1.1 Sociální zabezpečení Pojem sociální zabezpečení je souhrnné označení pro všechny sociální instituce, které poskytují občanům (a za určitých podmínek i cizincům) radu (poradenství), ochranu (prevenci), materiální (věcná) a peněžní plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči) k uspokojení jejich sociálních (společností uznaných) potřeb. 2 1 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 2 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 (str. 159) 9

Stávající systém sociálního zabezpečení byl v České republice vytvořen v rámci transformace sociální politiky na počátku 90. let. Tvoří ho tři relativně samostatné systémy: - systém sociálního pojištění - systém státní sociální podpory - systém sociální pomoci Systémy se od sebe liší především v tom, jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou financovány dávky v jednotlivých systémech a jak jsou organizačně zabezpečeny. 3 Systém sociálního pojištění řeší takové sociální situace, na které se občan může předem připravit (pojistit) formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. 4 Systém je financován z pojistného, které povinně odvádí zaměstnanec, zaměstnavatel i osoba samostatně výdělečně činná z vyměřovacího základu. Pojistné zahrnuje tři kategorie: nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. V případě vzniku pojistné události jsou občanovi poskytovány finanční dávky: - z nemocenského pojištění nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství; - z důchodového pojištění starobní důchod, částečný invalidní důchod, plný invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod; - z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hmotná podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci. 5 Systém státní sociální podpory je založen na celospolečenské solidaritě a financován ze státního rozpočtu. Zabezpečuje především rodiny s nezaopatřenými dětmi v závislosti na jejich příjmové a sociální situaci. 6 Výše dávek státní sociální podpory je odvozena od životního minima jednotlivce nebo celé rodiny. Životní minimum představuje minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. 7 Státní sociální podpora zahrnuje testované a netestované dávky: - testované dávky v závislosti na výši příjmu rodiny je poskytován přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení; 3 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 4 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 (str. 159-160) 5 ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/ [cit. 18. 2. 2008] 6 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 7 Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu 10

- mezi netestované dávky náleží porodné, pohřebné, rodičovský příspěvek a dávky pěstounské péče. Jsou poskytovány v závislosti na vzniku určité sociální události. 8 Systém sociální pomoci (dřívější časté označení sociální péče) se uplatňuje v sociálních situacích, kdy nejsou k dispozici jiné zdroje, které by mohly jedinci pomoci překonat tuto obtížnou situaci. Zahrnuje věcné i peněžité sociální dávky a služby... sociální pomoc je hrazena ze státního rozpočtu, z rozpočtu obcí a z prostředků nestátních subjektů. Organizuje ji a poskytuje obec, stát a nestátní subjekty. 9 Sociální pomoc zahrnuje: - pomoc v hmotné nouzi hmotnou nouzí se rozumí situace, kdy příjem posuzované osoby, popřípadě osob, nedosahuje po odečtení nákladů na bydlení částky živobytí a tato osoba či osoby si nemohou příjem zvýšit vlastním přičiněním, a to zejména vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů. Pokud se občan nachází v hmotné nouzi, může požádat o tyto finanční dávky příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc; 10 - finanční dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené osoby zahrnují jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže, příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům; 11 - sociální služby představují činnost nebo soubor činností, které zajišťují pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Zahrnují: a) sociální poradenství b) služby sociální péče mezi ně náleží osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, 8 Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 9 Večeřa, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. 2 vyd. Praha: SLON, 2001, 112 s. ISBN 80-85850-16-8 (str. 88) 10 Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi 11 Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zák. o soc. zabezp. a zák. ČNR o působnosti orgánů ČR v soc. zabezpečení 11

domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče c) služby sociální prevence raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace; - příspěvek na péči sociální dávka, na kterou má nárok osoba, která potřebuje pomoc při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Příspěvek je poskytován v různé výši v závislosti na zdravotním stavu občana a je určen na krytí výdajů sociálních služeb, které si zvolil. 12 1.2 Subjekty sociálního zabezpečení Na realizaci sociálního zabezpečení se podílejí ministerstva, jiné orgány státní správy a nestátní organizace: - Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast pracovněprávních vztahů, zaměstnanost a rekvalifikaci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti a o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc. - Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí úřady práce, jejichž správní obvody jsou shodné s územními obvody okresů. Úřady práce realizují státní politiku zaměstnanosti, poskytují poradenství nezaměstnaným a hmotnou podporu v nezaměstnanosti. - Česká správa sociálního zabezpečení je samostatnou rozpočtovou organizací podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí, je organizační složkou státu. Jako orgán státní správy vykonává působnost v oblasti sociálního zabezpečení, rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, vybírá pojistné na sociální zabezpečení, řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení. 13 12 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 13 ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/ [cit. 17. 2. 2008] 12

- Ministerstvo práce a sociálních věcí spolupracuje při výkonu sociální politiky s jinými resorty např. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem pro místní rozvoj. - Krajské a obecní úřady zřizují mj. i oddělení sociálních věcí vykonávají sociální agendu v závislosti na platné legislativě a nařízení Ministerstva práce a sociálních věcí. Jedná se především o činnost dávkovou, poradenskou a přímou práci s klientem při řešení různých sociálních problémů. Najdeme zde např. oddělení náhradní rodinné výchovy, oddělení sociálně právní ochrany dětí či oddělení péče o zdravotně postižené. Obce mohou navíc vedle státní sociální politiky uskutečňovat vlastní sociální pomoc. - Neziskové organizace a zařízení církví organizace, které nejsou založeny za účelem dosahování zisku, ale za účelem veřejně prospěšné činnosti. Vznikají a svoji činnost provozují na základě platné právní legislativy. Jsou velmi podstatnými subjekty sociální politiky v České republice. Mohou to být různá občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti nebo nadace a nadační fondy. Z církevních zařízení můžeme např. jmenovat Charitu Římsko-katolické církve a Diakonii České církve evangelické. 1.3 Sociální pracovník Sociální pracovník je profesionál poskytující služby v oblasti sociální práce, která ve formě praktické činnosti zahrnuje odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení různých sociálních problémů. Pro pracovníka v této oblasti to znamená, že je v kontaktu s klienty, případně celými jejich rodinami, s přirozenými nebo uměle vytvořenými skupinami (za přirozenou skupinu můžeme považovat např. partu mládeže v určitém městě, za uměle vytvořenou skupinu např. školní třídu nebo skupinu lidí trávící život v ústavu sociální péče), s místními komunitami (lidmi žijícími v jednom místě). Při své práci uplatňuje volné spojení mezi teorií a praxí. Sociální pracovník buď řídí činnost agentur, které poskytují sociální služby nebo v nich přímo pracuje a podílí se na řešení problémů, které je kompetentní řešit. 14 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vymezuje pozici sociálního pracovníka jako pracovníka, který provádí sociální šetření. V zařízeních poskytujících služby sociální péče 14 MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2 13

zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů. Poskytuje sociálně právní poradenství, v sociální oblasti vykonává analytickou, metodickou a koncepční činnost. V zařízeních poskytujících služby sociální prevence vykonává odborné činnosti, depistážní činnost, poskytuje krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabilitaci. 15 1.3.1 Náplň práce sociálního pracovníka Oldřich Matoušek a kol. ve své knize Metody a řízení sociální práce rozlišuje tři úrovně činností sociální práce. Na první úrovni, tzv. mikroúrovni pracuje profesionální pracovník formou případové práce. Jedná se o činnost, kdy jsou individuálně podporovány klientovy schopnosti vyrovnat se s problémy zaměření se na případ, věnování pozornosti člověku, jenž sociální službu potřebuje. Provádí se především prostřednictvím poradenství, může být ale doplňováno i jinými postupy. Aby případový pracovník mohl poskytnout pomoc, musí se dobře orientovat a znát možnosti, nabídky a poslání nejrůznějších institucí poskytujících sociální služby, vědět jakým způsobem s nimi komunikovat a jak na ně odkazovat klienty. Jedním z nejdůležitějších úkolů je umět potřebné služby zprostředkovat. Případový pracovník řeší problémy klienta, které vyplývají z prostředí, ale i mezilidské a zejména rodinné, jež tvoří hlavní oblast. Může se jednat o potřebu odpovídajícího příjmu, dostupného bydlení, pomáhá zajistit dostupnou zdravotní péči, při výběru zaměstnání, rekvalifikaci, získat sociální podporu. Usnadňuje klientovi orientovat se v systému služeb. Proces případové práce je založen na vztahu klienta a sociálního pracovníka. Sociální pracovník musí respektovat klientova práva a naučit se přijímat jeho odlišnosti. Základním principem celého procesu je interakce klienta a pracovníka, který si zachovává vnitřní neutralitu a snaží se získat klienta ke spolupráci. Střední úroveň zahrnuje práci s rodinami a malými skupinami. Při práci s rodinou se jedná např. o poradenství při adopci dětí, při rozvodu rodičů ohledně úpravy kontaktů s dětmi, osvětové skupiny pro rodiče, jejichž děti experimentují s drogami. Může se však jednat i o obecnější cíle týkající se lepšího fungování rodiny, rodinných vztahů, odpovědnosti mezi jednotlivci, které se řeší rodinnou terapií. Sociální služby mohou být rodinám poskytovány odlišně. Pokud se jedná o pomoc v situaci ohrožení dítěte nebo dospělého, jedná se o krátkodobou krizovou službu. Ta vyžaduje rychlé a kvalitní hodnocení rodinné situace profesionálem. Tento pracovník musí umět spolupracovat s jinými institucemi, včetně policie 15 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 14

a soudu a mít kompetenci poskytnout krátkodobou efektivní pomoc. Některé jiné problémy, například posouzení funkčnosti rodiny, naopak vyžadují delší přímý kontakt s rodinou. Zvláštní nároky jsou kladeny na pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí. Zabývá se a rozhoduje o osudech ohrožených dětí, což je velice složité a náročné. Při řešení těchto případů se neobejde bez spolupráce a pomoci dalších odborníků, proto by měl být schopen sestavit tým potřebný k řešení každého jednotlivého případu. Na závěr pak spolu s odborníky stanoví komplexní sociální diagnózu a prognózu a navrhne další postup a možnosti řešení. Při skupinové práci je činnost zaměřena na aktivity lidí tvořící určitou skupinu. Skupinová praxe je velice důležitou součástí sociální práce, protože poskytuje některé další možnosti, které při individuální práci s klientem nemůžeme uplatnit. Skupiny tvoří lidé se stejným nebo podobným problémem. Je založena na vzájemné interakci, poskytuje prostor pro výměnu názorů a myšlenek. Lidé zde získávají zkušenosti a vytváří si nové pohledy na řešení problémů. Skupiny fungují pod vedením sociálního pracovníka, u něhož se předpokládá, že dovede se skupinou pracovat a je v této oblasti odborníkem. Tato práce je náročná na zkušenosti i znalosti. Sociální pracovník zde může být v roli facilitátora, terapeuta, konzultanta nebo zdrojem skupinové aktivity. Skupinová práce může mít i podobu kontaktní nebo terénní práce. Bývá označována pojmem streetwork. Jedná se o specifickou vyhledávací, mobilní terénní práci, která spočívá v nízkoprahové nabídce sociální pomoci zpravidla uživatelům drog nebo osobám staršího školního věku a mladistvým, kteří žijí rizikovým způsobem života. Tyto skupiny pomoc potřebují, ale dosud nejsou v kontaktu s příslušnou institucí a předpokládá se, že by sami ani pomoc nevyhledali. Proto jsou kontaktováni ve svém přirozeném prostředí, tzn. tam, kde se nejčastěji vyskytují. V souvislosti s touto problematikou byla na některých úřadech zavedena funkce sociálního asistenta. Cílem bylo přenést sociální práci blíže k lidem. Sociální asistent je specializovaný pracovník pracující s cílovými skupinami v jejich prostoru. Prvním krokem aktivního přístupu ke klientům je vyhledávání. Realizuje se prostřednictvím monitoringu, depistáže a kontaktování členů cílové skupiny. Sociální pracovník se snaží pomoci a asistovat při zvládání obtížných úseků života. Postupně se tento systém začal institucionalizovat a vznikaly nízkoprahová centra. Jejich účelem je nabídnout cílovým skupinám prostor pro společné trávení volného času a podpora rozvoje jejich samostatnosti a společenské spoluodpovědnosti. Je zde nabízena sociální pomoc všem, kteří o ni projeví 15

zájem, aniž by museli sdělit své identifikační údaje. Touto cestou začaly realizovat své služby i zařízení provozovaná nestátními organizacemi, např. občanská sdružení, charitativní organizace nebo obecně prospěšné společnosti. V těchto organizacích se vychází z koncepce daného subjektu. Makroúroveň se týká práce s velkými skupinami, s organizacemi a komunitami. Komunitní práce představuje formu sociální práce, která je velmi univerzální. Touto metodou lze řešit místní problémy v oblasti sociálních služeb a zdravotní péče, etnického napětí, vzdělávání, ale i například problémy sousedských vztahů nebo životního prostředí. Cílem práce je řešení místního problému nebo naplnění určité místní potřeby. Vzhledem k tomu, že každá situace vyžaduje odlišné řešení, které je většinou nepřenosné do jiných situací, je to práce velice variabilní. Komunitní pracovník by měl být profesionálem nejen z hlediska vzdělanosti, ale i z hlediska profesionálních dovedností. Metody komunitní práce v převážné většině realizují nestátní neziskové organizace, v některých případech se staly iniciátory změn obecní, městské nebo okresní úřady. Součástí této úrovně může být i působení na sféru veřejného mínění a politiky. Sociální pracovník se může podílet i na vytváření a uskutečňování koncepcí na nejrůznějších úrovních např. rozvojová strategie vlastní organizace nebo návrhy zákonů a vyhlášek. 16 1.4 Pracovníci v sociálních službách V sociálních službách vykonávají odbornou činnost nejen sociální pracovníci, ale i pracovníci v sociálních službách, jejichž činnost je také vymezena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jsou to pracovníci, kteří vykonávají přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb, základní výchovnou nepedagogickou činnost a pečovatelskou činnost v domácnosti osoby. Působí zde i zdravotničtí, pedagogičtí a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby. Činnost zdravotnických a pedagogických pracovníků je však upravena jinými předpisy. U zdravotnických pracovníků je to zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních a u pedagogických pracovníků zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. 17 16 MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2 17 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 16

1.4.1 Náplň práce pracovníka v sociálních službách Přímá obslužná péče spočívá v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékání, manipulaci s přístroji, pomůckami a prádlem, pomoc při udržování čistoty a osobní hygieny. Pracovníci podporují soběstačnost svěřených osob, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb. Základní výchovná nepedagogická činnost spočívá v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků. Pracovníci působí na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnost a pracovní aktivity. Podílí se na provádění volnočasových aktivit, které jsou zaměřeny na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy. Zabezpečují zájmové a kulturní činnosti a provádějí osobní asistenci. Pečovatelská činnost se uskutečňuje přímo v domácnosti osoby. Při jejím vykonávání je pracovník v přímém styku s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi. Tato činnost zahrnuje komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci a provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka. Pracovník poskytuje pomoc při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci. Organizačně zabezpečuje a komplexně koordinuje pečovatelské činnosti. Někteří pracovníci pracují pod dohledem sociálního pracovníka a vykonávají základní sociální poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Pomáhají lidem zprostředkovávat kontakt se společenským prostředím, při obstarávání osobních záležitostí a poskytují pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů. 18 18 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 17

2 PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Práce sociálního pracovníka i pracovníka v sociálních službách je velice náročná a zodpovědná. Aby sociální pracovník mohl kvalitně a účelně plnit veškeré činnosti, které jsou v souvislosti s jeho prací na něho kladeny, musí mít odpovídající znalosti a praktické zkušenosti, musí být schopen svým klientům nabídnout ty správné rady a služby, které jsou v dané chvíli potřebné. Jeho rozhodnutí mnohdy zasahuje do osudů lidí, ovlivňuje jejich další život. Postavení pracovníků v oblasti sociálních služeb nebylo dříve upraveno žádným právním předpisem. Až zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, s účinností od 1. ledna 2007, vymezuje kvalifikační předpoklady pro toto povolání. Pracovník, který má zájem vykonávat povolání sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách, musí splňovat základní předpoklady, což je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, musí být zdravotně způsobilý a mít odbornou způsobilost vymezenou zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů, který potvrzuje, že žadatel nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti při výkonu činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných. Zdravotní způsobilost je doložena potvrzením od lékaře. Odbornou způsobilost zákon rozlišuje u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. 19 2.1 Odborné předpoklady pro výkon sociálního pracovníka Odborně způsobilý k výkonu povolání sociálního pracovníka je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ten, kdo: - získal vyšší odborné vzdělání absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu 20 v oborech vzdělání, které jsou zaměřeny na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost; - vystudoval vysokou školu v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo 19 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 20 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon 18

speciální pedagogiku, akreditovaném podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Pokud pracovník ukončil vysokoškolské vzdělání v jiné než sociální oblasti, je povinen absolvovat akreditované vzdělávací kurzy v oblastech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní činnost a sociální činnost, sociální politiku, sociální pedagogiku nebo speciální pedagogiku. Akreditované vzdělávací kurzy musí být v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a pracovník musí absolvovat praxi při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let. Vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání není požadováno u těch pracovníků, kteří ukončili střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním nejpozději 31. prosince 1996. Musí však absolvovat akreditované vzdělávací kurzy v oblastech vztahující se k sociální problematice, stejně jako pracovník, který nemá vysokoškolské vzdělání sociálního zaměření, v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a vykonat praxi při výkonu povolání sociálního pracovníka v délce nejméně 10 let. U manželského a rodinného poradce je požadováno vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření. Současně se vyžaduje absolvování postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví. Při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče má odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nabyl účinnosti od 1. ledna 2007. Zaměstnanec, který k tomuto dni vykonával činnosti sociálního pracovníka a nesplňuje odborné předpoklady dané zákonem, je povinen si je doplnit ve lhůtě 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto nařízení platí v případě, že nezískal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním. Jestliže však dosáhl středního vzdělání a maturitní zkoušku složil 19

v oboru sociálně právním, lhůta na doplnění kvalifikace je 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. U osob, které sice nemají požadovanou kvalifikaci, ale dosáhly věku 50 let a k 1. 1. 2007 vykonávaly profesi sociálního pracovníka, se tento kvalifikační předpoklad považuje za splněný. Vzhledem k náročnosti práce sociálního pracovníka je třeba si získané znalosti neustále obnovovat, upevňovat a doplňovat. Proto je zákonem předepsaná povinnost dalšího vzdělávání a doplňování kvalifikace. Vzdělávání může být uskutečňováno formou specializačního vzdělávání zajišťovaného vysokými školami a vyššími odbornými školami. Tato forma navazuje na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka. Nebo se pracovník účastní akreditovaných kurzů, absolvuje odborné stáže v zařízeních sociálních služeb, případně se účastní školících akcí. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání a prohlubování kvalifikace je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které dané vzdělávání pořádalo. 21 2.1.1 Akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů Další vzdělávání se uskutečňuje ve vzdělávacích zařízeních na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené ministerstvem. Vzdělávacími zařízeními jsou nejen zařízení školské soustavy, tzn. vysoké školy a vyšší odborné školy, ale i další instituce, které poskytují vzdělání dospělých určené sociálním pracovníkům a pracovníkům v sociálních službách. Jedná se o vzdělávací zařízení právnických a fyzických osob. O akreditaci vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávacích programů pro oblast sociálních služeb rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Akreditaci uděluje na základě písemné žádosti, která obsahuje jméno, příjmení, místo trvalého nebo hlášeného pobytu. Je-li žadatelem fyzická osoba je nutné uvést identifikační číslo, pokud bylo přiděleno. V případě žádosti právnické osoby se musí uvést obchodní firma nebo název, sídlo, popřípadě umístění organizační složky, identifikační číslo a statutární orgán. Součástí žádosti je i oprávnění ke vzdělávací činnosti např. podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žadatel přiloží přehled o dosavadní činnosti, název, druh a formu vzdělávacího programu, který hodlá uskutečňovat, doklady o materiálním 21 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 20

a technickém zabezpečení vzdělávacího programu. Připojí seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, doloží jejich odbornou způsobilost nebo osvědčení o uznání odborné kvalifikace a předpokládané náklady na jednoho účastníka. Žadatelé na udělení akreditace nemají právní nárok. Ministerstvo žádost posoudí a pokud rozhodne kladně, udělí ji na dobu 4 let. Akreditaci nelze převést a nepřechází na právního nástupce. Činnost akreditovaných vzdělávacích zařízení při uskutečňování akreditovaných programů je ze strany ministerstva kontrolována a pokud je zjištěno, že zařízení nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, a nedodržuje vzdělávací program, může být rozhodnuto o jejím odejmutí. Akreditované zařízení může také o odejmutí akreditace požádat samo. 22 Byla-li akreditace udělena a některé podmínky se změní, musí vzdělávací instituce změnu uvést a doložit do 14 dnů na Odbor sociálních služeb ministerstva. Pokud se jedná o zásadní změny, může být instituce vyzvána k předložení nové žádosti o akreditaci. 23 Každé akreditované vzdělávací zařízení vede evidenci vydaných osvědčení. Informace o vzdělávacích zařízeních, kterým byla akreditace udělena a dobu, na kterou byla udělena, zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zveřejnění podléhají i zařízení, kterým bude akreditace odejmuta. 24 Od začátku roku 2007 bylo ministerstvem uděleno 213 akreditací vzdělávacích programů v rámci kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách, 240 akreditací vzdělávacích programů v rámci celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a 176 akreditací vzdělávacích institucí. 25 2.2 Odborné předpoklady pro výkon pracovníka v sociálních službách Odbornou způsobilostí pro pracovníka, který vykonává přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb, je základní nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. U fyzických osob, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel dle zákona č. 96/2004 Sb., 22 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 23 MPSV ČR. Metodika hodnocení žádosti o akreditaci. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3494/metodika_hodnoceni_zadosti_o_akreditaci.pdf [cit. 7. 4. 2008] 24 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 25 MPSV ČR. Seznam institucí a vzdělávacích programů akreditovaných na MPSV ČR. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3949/akreditace_mpsv-25022008.pdf [cit. 7. 4. 2008] 21

o nelékařských zdravotnických povoláních, se absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu nevyžaduje. Pracovníku, který vykonává základní výchovnou nepedagogickou činnost, je stanoveno střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Absolvovat kurz se nevyžaduje u osob, které získaly dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut. Pro výkon pečovatelské činnosti v domácnosti osoby je vyžadováno základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Pro pracovníky, kteří získali dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, povinnost absolvovat akreditované kvalifikační kurzy neplatí. 26 Absolvovat tyto kurzy také nemusí všichni výše uvedení pracovníci, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v oborech vzdělání Sociální péče pečovatelská činnost, sociální činnost pro etnické skupiny, Sociální činnost sociální pečovatelství, sociální vychovatelství, Sociální činnost v prostředí etnických minorit, Vychovatelství pro ústavy sociální péče, Rodinná škola sociální služby, Vychovatelství, Předškolní a mimoškolní pedagogika, Výchovná a humanitární činnost sociálně výchovná činnost. 27 (viz příloha 1) K činnosti prováděné pod dohledem sociálního pracovníka je vyžadováno stejné vzdělání jako při výkonu pečovatelské činnosti. Také všichni pracovníci v sociálních službách, kteří získali odbornou způsobilost potřebnou k výkonu sociálního pracovníka, nemusí již akreditované kvalifikační kurzy absolvovat. Další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby, musí mít vysokoškolské vzdělání. Obsah a minimální rozsah kurzů je stanoven prováděcím právním předpisem vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách. Absolvovat kvalifikační kurz je nutno do 18 měsíců ode dne nástupu do zaměstnání. Pokud tato podmínka není splněna, vykonává zaměstnanec svoji činnost pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v sociálních službách. Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti zákona č. 108/2006 Sb., 26 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 27 Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách 22

o sociálních službách, vykonával činnost pracovníka v sociálních službách a vztahuje se na něho povinnost absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz, tak musí učinit nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 28 2.2.1 Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. skládá ze dvou částí. V první obecné části jsou obsaženy tématické okruhy týkají se problematiky kvality v sociálních službách, standardů kvality sociálních služeb, základů komunikace a rozvoje komunikačních dovedností, asertivity, metod alternativní komunikace a etiky výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách, lidských práv a důstojnosti. Jsou zde zahrnuty i okruhy týkající se psychologie, psychopatologie a somatologie. Další okruhy obsahují základy ochrany zdraví, základy prevence vzniku závislosti osob na sociální službě, sociální právní minimum a metody sociální práce. Druhá, tzv. zvláštní část, obsahuje tématické okruhy, které jsou orientovány k základům péče o nemocné, základům hygieny, součástí je i úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických infekčních onemocnění. Dále zahrnují okruhy aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy pedagogiky volného času, prevence týrání a zneužívání osob, základy výuky péče o domácnost, krizovou intervenci, problematiku zdravotního postižení a u osob, kterým je poskytována sociální služba, zvládání jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob, včetně pravidel šetrné sebeobrany. Minimální rozsah kurzu, který musí pracovník v sociálních službách absolvovat, je stanoven na 150 výukových hodin. Zvláštní část musí ale činit minimálně 80 výukových hodin. Podle odborného zaměření účastníků kurzu, jejich pracovního zařazení a druhu sociální služby, kterou vykonávají, se stanoví počet výukových hodin jednotlivých tématických okruhů zvláštní části kurzu. 29 28 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 29 Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách 23

2.3 Možnosti vzdělávání v sociální oblasti Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je první zákon, který stanovuje kvalifikační požadavky pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách. Před jeho platností této oblasti nebyla věnována zvlášť velká pozornost a velká většina těchto pracovníků měla pouze středoškolské vzdělání. Obory věnované sociální problematice se vyučovaly především na středních školách. S postupem času a vývojem společnosti, kdy se začaly objevovat nové problémy, jejichž řešení si vyžadovalo jiný přístup a na pracovníky byly kladeny stále větší nároky, přeneslo se vzdělávání zaměřené na sociální práci i na vyšší odborné a vysoké školy. Současné kvalifikační požadavky, především u sociálních pracovníků, vyžadují absolvování právě vyšší odborné nebo vysoké školy. V České republice se vzdělávání v oblasti sociální práce věnují školy střední, vyšší odborné a vysoké. 2.3.1 Střední školy Prvním stupněm vzdělávání po základní škole je střední vzdělávání. Téměř v každém kraji jsou střední školy směřující své absolventy k práci v sociálních službách. Nabízí různé obory sociální péče, sociální činnosti, vychovatelství, výchovné a humanitární činnosti a jiné. Vzdělávání v jednotlivých školách se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů. Doba studia je 4 roky a je zakončeno maturitní zkouškou. Obory mohou být nabízeny i formou nástavbového studia v délce 2 roky nebo formou zkráceného studia v délce 1 2 roky v denní formě. Nástavbové studium je určeno pro absolventy středního vzdělání s výučním listem a zkrácené studium pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v jiném oboru vzdělání. Tato úroveň vzdělání je však dostačující a splňuje kvalifikační předpoklady určené pouze pro pracovníky v sociálních službách. Pro ty, kteří chtějí pracovat jako sociální pracovníci, je nedostačující a musí proto dále studovat buď vyšší odbornou nebo vysokou školu. 2.3.2 Vyšší odborné školy Vyšší odborné školy zaměřené na vzdělávání v sociální oblasti jsou dle zřizovatele soukromé, veřejné nebo církevní. Jsou rozmístěny zhruba po celé České republice, nejen v Praze a Brně, 24

ale i například v Olomouci, Brandýse nad Labem, Jihlavě, Dubí, Prachaticích, Domažlicích, Kroměříži... Jsou zde nabízeny různé obory připravující absolventy k výkonu povolání v oblasti sociální práce. (viz příloha 2) Vzdělávací programy v příslušném oboru vzdělání vyšší odborné školy podléhají akreditaci, kterou uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě žádosti. Vzdělávací program je posuzován z hlediska obsahového a odborného. Musí v něm být stanoveny konkrétní cíle, forma, délka a obsah vzdělávání, jeho organizační uspořádání, profil absolventa, vyučovací jazyk, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání. Je nutné uvést i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále musí být uvedeny podmínky materiální, personální a organizační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělání. Pokud je po posouzení programu akreditační komisí vydáno nesouhlasné stanovisko, akreditace není udělena. Je-li program akreditován, zapíše se pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku a škola může přijímat uchazeče ke vzdělávání, konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy. Akreditace se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia, platnost lze i opakovaně prodloužit. Škola může v průběhu realizování akreditovaného vzdělávacího programu požádat o jeho změnu. Výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku akreditace vzdělávacího programu zaniká. Vyšší odborné vzdělávání navazuje na střední vzdělávání a úspěšným ukončením se dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání. Délka je 3 roky v denní formě včetně odborné praxe. Ukončuje se absolutoriem a označení absolventa je diplomovaný specialista (zkráceně DiS ). 30 2.3.3 Vysoké školy Vzdělávání sociálních pracovníků převzaly rovněž vysoké školy. V české republice je 26 veřejných vysokých škol, z nichž 11 jich na některé ze svých fakult nabízí bakalářské nebo magisterské studijní programy věnované sociální oblasti. Je to Univerzita Karlova v Praze, Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita v Hradci Králové, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Západočeská univerzita v Plzni, 30 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon 25

Technická univerzita v Liberci, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a Slezská univerzita v Opavě (viz příloha 3). Soukromé vysoké školy se v této oblasti příliš neangažují. Studijní programy podléhají akreditaci, kterou uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud není studijní program akreditován, nelze přijímat uchazeče o studium, konat výuku, zkoušky ani přiznávat akademické tituly. Akreditace je udělena na základně posouzení žádosti, která obsahuje název vysoké školy, která bude studijní program uskutečňovat, název, typ, formu a cíl studia, členění studijního programu na studijní obory, charakteristiku oborů a profil absolventa příslušného studijního oboru. Obsahuje charakteristiku studijních předmětů, pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, standardní dobu studia, podmínky, které v průběhu studia musí student splnit, obsah státních zkoušek, udělovaný akademický titul. Nejméně na standardní dobu studia musí být doloženy doklady o personálním, finančním, materiálním, technickém a informačním zabezpečení studijního programu. Součástí je i záměr rozvoje studijního programu a předpokládaný počet přijímaných uchazečů. Pokud vysoká škola neposkytuje záruku řádného zajištění výuky, studijní program neodpovídá požadavkům dle zákona nebo není dostatečně zabezpečen po stránce personální, přístrojové, informační, finanční nebo materiálně-technické, ministerstvo akreditaci neudělí. Akreditace se uděluje na dobu nejvýše 10 let. Platnost lze i opakovaně prodloužit. Vysoká škola může během uskutečňování programu požádat o akreditaci jeho rozšíření. Zrušením studijního programu akreditace zaniká. Studium na vysoké škole může probíhat formou prezenční, distanční nebo kombinovanou, v bakalářském nebo magisterském studijním programu. Doba studia bakalářského programu je nejméně 3 a nejvýše 4 roky. Absolventům je udělen titul bakalář (ve zkratce Bc ). Magisterský studijní program navazuje na bakalářský a standardní doba studia je nejméně 1 a nejvýše 3 roky. Pokud to vyžaduje charakter studijního programu, nemusí navazovat na bakalářský studijní program. Potom je standardní doba studia nejméně 4 a nejvýše 6 roků. Absolventům v oblasti studia zaměřeném na sociální práci se uděluje titul magistr (ve zkratce Mgr. ). Absolventi, kteří získali titul Mgr., mohou vykonat v téže oblasti státní rigorózní zkoušku. Po jejím vykonání je jim v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd udělen titul doktor filozofie (ve zkratce PhDr ). 31 31 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách 26