Rozlišovací znaky vybraných zástupců našich obojživelníků (pomůcka k přípravě na poznávačku )
Třída: OBOJŽIVELNÍCI Na území České republiky žije celkem 21 druhů obojživelníků ze dvou řádů. Řád ocasatých obojživelníků je zastoupen 8 druhy. Řád bezocasých obojživelníků, neboli žab třinácti druhy. příušní jedová žláza rod kuňka rod mlok příušní jedové žlázy a barevné skvrny na hřbetě rod čolek rod rosnička břicho černé či modrošedé se žlutými nebo oranžovými skvrnami konce prstů paličkovitě rozšířeny v přísavné terčíky rod ropucha rod skokan na svrchní straně těla za hlavou příušní jedové žlázy, na pokožce patrny výrazné bradavkovité vyvýšeniny hlava bez příušních jedových žláz, pokožka hladká bez příušních jedových žláz, pestře zbarvené břicho rosnička čolek kuňka skokan Snůšky našich obojživelníků: ropucha obojživelníci
Rod: ČOLEK Za očima nejsou nápadné hrboly příušních žláz. Trup víceméně válcovitý, ocas silně ze stran zploštělý. Kůže hladká nebo zrnitá, u samců některých druhů tvoří na hřbetě a na ocase ploutevní lem, nejmohutnější v době páření, tj. na jaře. Později během roku přecházejí čolci k suchozemskému životu a jejich vzhled se u některých druhů dosti značně mění. Jsou vejcorodí. U nás žije sedm druhů: čolek velký, čolek dunajský, čolek dravý, čolek horský, čolek obecný, čolek hranatý a čolek karpatský. samec v době rozmnožování samec v době rozmnožování čolek obecný samec v době suchozemského života samec v době suchozemského života čolek velký hrdlo břicho kloakální val hrdlo břicho kloakální val základní variabilita zbarvení břišní části čolek velký - náš největší čolek, dosahující až 18 cm délky, na břiše velké (přes 3 mm) hranaté skvrny, na hrdle drobounké tečky, horní strana těla tmavá, někdy téměř černě zrnitá, samci v době páření mají až přes 10 mm vysoký, nepravidelně vykrajovaný kožní hřeben, oddělený hlubokým zářezem od ocasního lemu, který je celokrajný čolek obecný - celá břišní strana těla i hrdlo jsou posety drobnými okrouhlými tečkami velikosti asi 1 mm, svrchní strana těla u samců tečkovaná, u samic světle olivová nebo hnědá s rezavou kresbou na bocích, samci v době páření mají na hřbetě i ocase souvislý, asi 7 mm vysoký kožní lem, jen mělce vroubkovaný
Rod: ROPUCHA Poměrně krátké zadní končetiny, úzká plovací blána, hrubá bradavičnatá kůže, dvojice velkých příušních jedových žláz za očima. Kožní sekret ropuch je dosti silně jedovatý. Pozor na přenesení potřísněnou rukou do oka nebo do úst, silně dráždí sliznici! Zornice je ležatě elipsovitá. Vajíčka jsou kladena v dlouhých rosolovitých provazcích. V ČR žije kromě ropuchy obecné a ropuchy zelené ještě ropucha krátkonohá. ropucha obecná ropucha zelená Svrchní strana těla v hnědých odstínech, případné skvrny nejsou ostře ohraničené. Boky bez červených teček. Na svrchní straně těla na světlém podkladě ostře ohraničené skvrny, na bocích někdy jasně viditelné červené tečky. - hrbolky na spodní straně prstů zadní končetiny párové - hrbolky na spodní straně prstů zadní končetiny nepárové - duhovka je zbarvena od bledě pískově žluté přes hnědavou, hnědočervenou až po zářivě červenohnědou barvu - duhovka je zbarvena zářivě žlutozeleně až sytě zeleně či namodrale Hlas je slabý, protože samci tohoto druhu nemají hrdelní rezonátor. Zní jako znělé, rytmicky opakované kró kró kró kró anebo kruó kruó kruó kruó. Samci se ozývají daleko slyšitelným zvonivým hlasem, který může někomu připomínat ptačí zpěv. Hlas je totiž zesílen dobře vyvinutým hrdelním rezonátorem a zní jako znělé, dlouhé a nepřerušované crrrrrrrr nebo a críííííí.
Rod: SKOKAN Žáby s dlouhými zadními končetinami, se širokou plovací blánou, hladkou nebo slabě bradavičnatou kůží, u našich druhů s dvojicí úzkých kožních žláznatých lišt po stranách hřbetu. Zornice oválná, vodorovná, ušní bubínek zřetelný. Vajíčka jsou kladena ve velkých rosolovitých chuchvalcích. V ČR žije pět druhů a jeden klepton (kříženec; skokan zelený ve skutečnosti není samostatný druh, ale kříženec skokana skřehotavého a skokana krátkonohého, který je schopen dalšího křížení). skokan hnědý skokan zelený Skokan hnědý, ostronosý a štíhlý, jsou žáby zbarvené převážně hnědě. Skokan zelený, skřehotavý a krátkonohý jsou zbarveni víceméně zeleně. - za očima výrazná spánková skvrna, táhnoucí se až ke kořeni přední končetiny - tmavá spánková skvrna chybí nebo je nevýrazná - oči navzájem vzdáleny, prostor mezi víčky je širší než šířka víčka - oči blízko sebe, prostor mezi víčky je užší než šířka víčka - plovací blána nedosahuje ke konci nejdelšího prstu nohy - plovací blána sahá až ke konci nejdelšího prstu nohy - samci nemají vychlípitelné rezonanční měchýřky - samci mají v koutcích úst vychlípitelné rezonátory Ve vodě se zdržují jen během doby rozmnožování, popř. přes zimu. Jejich potravu tvoří téměř výlučně drobní bezobratlí živočichové. Zdržují se trvale u vody, v jejich potravě se dosti často nacházejí i menší obratlovci.
Použitá a doporučená literatura: BARUŠ, V. a kol. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR - 2: Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi a savci. Praha : SZN, 1990. BARUŠ, V., OLIVA, O. et al. Fauna ČSFR: Obojživelníci Amphibia. Praha : Academia, 1992. HRABĚ, S., OLIVA, O., OPATRNÝ, E. Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. Praha : SPN, 1973. KREJČA, Jindřich. a kol. Velká kniha živočichů - hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Bratislava : Príroda, 1993. MIKÁTOVÁ, B., VLAŠÍN, M. Ochrana obojživelníků. Brno : Ekocentrum, 1998. MORAVEC, J. Atlas rozšíření obojživelníků v České republice - Atlas of Czech amphibians. Praha : Národní muzeum, 1994. VLAŠÍN, M. Klíč k určování obojživelníků a plazů. Brno : EkoCentrum, 1995. ZWACH, I. Obojživelníci severomoravského kraje. Bruntál : KÚSPPOP Ostrava a OVM, 1989. ZWACH, I. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Praha : SZN, 1990.