Velikonoce 2014 v kostele sv. Tomáše Příleˇzitost ke svátosti smíření bude od pondělí 14. 4. 2014 do středy 16. 4. 2014 vždy od 14 do 18 hodin. Na Zelený čtvrtek (17. 4. 2014) a Velký pátek (18. 4. 2014) se bude zpovídat již jen od 14 do 16.30 hodin. Během obřadů Svatého třídenní se zpovídat nebude. Mimo to je v našem kostele příležitost ke svátosti smíření vždy 45 minut před začátkem každé bohoslužby. Zelený čtvrtek, (17. dubna 2014) v 9.00 hodin začíná v katedrále na Petrově Missa chrismatis - pontifikální mše spojená s žehnáním olejů a obnovou kněžských slibů v 17.30 hodin bude v našem kostele mše svatá na památku Poslední večeře po skončení obřadů bude kostel otevřen pro soukromou adoraci v Getsemanské zahradě do 20.00 hodin Velký pátek, (18. dubna 2014) den přísného půstu v 15.00 hodin bude v našem kostele pobožnost křížové cesty v 17.30 hodin začínají velkopáteční obřady; zpívá Svatotomská gregoriánská schola po skončení obřadů bude aˇz do 20.00 hodin v kostele probíhat soukromá adorace u kříže Bílá sobota, (19. dubna 2014) obřady velikonoční vigilie začínají ve 21.00 hodin na prostranství před kostelem žehnáním ohně (prosíme, přineste si svíce opatřené kornoutem proti okapávání vosku) Zmrtvýchvstání Páně, neděle (20. dubna 2014) bohosluˇzby budou v obvyklém nedělním pořádku, tedy v 7.45 latinská, v 9.00 se zpěvem chrámového sboru, v 11.00 a večer v 19.30 hodin na konci každé mše svaté bude tradiční žehnání pokrmů Pondělí velikonoční, (21. dubna 2014) bohoslužby budou podle nedělního rozvrhu 7 Motto: ZPRAVODAJ FARNOSTI PŘI KOSTELE sv. TOMÁŠE V BRNĚ Ježíš Kristus nám nabízí vztah. Ne na výměnu názorů, nýbrž smlouvu krve. Úvodní slovo Dnes slavíme Květnou neděli. Vstupujeme do Svatého týdne a tedy k proˇzívání nejvýznamnějších svátků naší víry. Dnes Kristus s velkou slávou vchází do Jeruzaléma. Je to vlastně jakýsi svátek Krista Krále: už se nebrání, kdyˇz ho lidé jako krále oslavují. Možná proto, že už není nebezpečí omylu. Jeho království není z tohoto světa, a on již brzy na důkaz toho bude viset na kříˇzi. Pro nás je tento den výzvou a šancí, a to nejen ke správnému prožívání Velikonoc. Také my jsme pozváni přidat se k davům, které ho oslavovaly, Jan Pavel II. a ústy vyznat a v srdci věřit, že On je naším Pánem a Králem. To znamená následovat Beránka kamkoli jde, svěřit mu celý svůj ˇzivot, své touhy a plány, starosti i trápení, radosti i naděje. Tak budeme moci o Velké noci obnovit své křestní vyznání a stvrdit velmi osobním způsobem smlouvu novou a věčnou, ve které jsme se v Kristu stali novým stvořením. Na závěr velikonočního oktávu se budeme s univerzální církví radovat z kanonizace velkého papeže Jana Pavla. Toho, který nás učil: Nebojte se, otevřete, dokořán otevřete brány Kristu! Otevřete svá srdce, své ˇzivoty, své pochybnosti, těžkosti, své radosti TOMÁŠEK Zpravodaj při kostele sv. Tomáše v Brně. Vydává Řím.-kat. farnost u sv. Tomáše v Brně, Lidická 6, 602 00 Brno, 545 57 22 15, č. účtu: 4200061594/6800, Internet: http://www.svtomas.net/ P. Jan Mráz farář, redakce: M. Veselá, M. Keprtová, V. Keprt. Schránka pro el. příspěvky: redakce@svtomas.net, ostatní příspěvky předávejte kostelníkovi. Vychází pro vnitřní potřebu farnosti. Nevyˇzádané příspěvky nevracíme. NEPRODEJNÉ. Uzávěrka příštího čísla 11. května 2014. ROČNÍK XX. 13. dubna 2014
přijme ji a vyrovná se s ní. Teprve potom najde klid a pokoj ve své duši. Pro věřícího člověka je to snadnější, protoˇze se můˇze v modlitbě obrátit na Boha a sdělit mu všechno, co proˇzívá, i to, co není ochoten sdělit ani těm, kteří jsou mu nejbližší. U lidí je svázán ostychem, ale u Boha ví, že je vševědoucí a že zná všechno, co v duši člověka probíhá. Při sdělování informací lidem i blízkým je člověk spoután obavou, aby jim svým sdělením nerozmnoˇzoval jejich starosti a nepřinášel jim další komplikace. U Boha jsou tyto ohledy zbytečné. Nikdo neví, jak budou vypadat poslední dny jeho života, a proto se musí kaˇzdý na ně připravit, pokud je to moˇzné. Naše příprava spočívá v poznání Božích vlastností a vztahu Boha ke kaˇzdému z nás, spoléhá na jeho milosrdenství a na jeho dobrotu. Z naší strany máme mít snahu, aby naše duše byla co nejčistší a naplněná úsilím ˇzít co nejdokonaleji, odpustit všem všechno, čím se proti nám provinili a nevzpomínat na to, co jsme odpustili. Nevíme, jaké budou okolnosti konce našeho pozemského ˇzivota, ale kdyˇz budeme naplněni důvěrou v Boží milosrdenství, proˇzijeme s Boˇzí pomocí i tuto těˇzkou etapu našeho života. o. J. Šik Všimli jste si? Jsou v zorném úhlu vašeho pohledu, bdělí, připraveni kdykoliv poslouˇzit. Jejich bílá roucha je vyčleňují od ostatních z nás ke službě u oltáře. Ví, komu slouží, o tom svědčí postoj těla i sepnuté ruce. A i kdyˇz mnohým z nás dovoluje průběh liturgie ulevit unaveným nohám a posadit se, oni na znamení připravenosti, stojí dál. Malí i velcí, školáci, ale i ti, kteří by nám mohli vyprávět. A jsou k nepřehlédnutí. Jejich sluˇzby si všichni moc váˇzíme. Patří neodmyslitelně k liturgii a když u ní chybí, je to jako kdyby zůstalo prázdné místo u slavnostní tabule. Moˇzná, aby se to nestávalo často, potřebují naši podporu, povzbuzení. I oni mají své časové limity a jejich nastavenost ke službě oltáře je často ukrajována mnoha jinými povinnostmi. Je lehké a laciné žehrat tehdy, když zrovna chybí, ale stejně tak není od věci poděkovat za jejich sluˇzbu, za ně osobně Bohu, kdyˇz slouˇzí. Kterou variantu volíme? Patří do naší rodiny, tedy do naší farní rodiny. Važme si jejich rozhodnutí ke sluˇzbě, ale zrovna tak je podporujme modlitbou, aby jejich disponibilita byla vůbec možná, aby smaˇzený sýr, tatarku a dvojité hranolky, táta platí a už jdou zas na čtverku. Poslední pohled se Aničce vrývá do paměti. Ta zvláštní paní sedí na schodech, tašky si přidržuje nohama a pochutnává si. Taťko, a proč jsi jí jen nedal peníze, takhle přijedeme k babičce o deset minut později! Víš, nebyl jsem si jistý, jestli by je dobře využila, takhle to bylo lepší. Děvčátko kroutí hlavou a tatínek pokračuje: Asi jste se učili, že postní doba má tři pilíře: MODLITBA, PŮST a ALMUŽNA. No právě a almužna znamená dávat chudým lidem peníze, skočí mu do řeči dcerka. Víš, ono to už není tak striktně dáno, co jednotlivá slova znamenají, pouští se táta do delšího hovoru, ale právě to má Anička moc ráda. Modlitba, život s Bohem, prosby a dík za maličkosti i za věci veliké to zůstává stejné provždy. Ale půst už dávno neznamená jen nejíst v pátek maso. Třeba Tonda by se v postní době mohl obejít bez počítačových stříleček a Klára bez facebooku. To by teda nepřežili! vydechne malá. Ale přežili, a ty bys třeba mohla vypustit párky v rohlíku... Nejmladší dcerka má pro tuto velezdravou krmi slabost už od raného dětství. Anička v duchu uznává, že by pravděpodobně hladem nezemřela, ale bylo by to fakt hrozně těžký! Vždyť teď mají i opravdový přístroj, vždycky hostí kamarádky, když přijdou na návštěvu. Tatínek vidí děs v očích své nejmladší a v duchu se nahlas směje. Každá neděle je slavnost a na slavnosti nesmí párky v rohlíku chybět! Tak co třeba takhle? Malá s úlevou přikývne. To by šlo. A ta trochu zapeklitá ALMUŽNA je prostě jakákoli pomoc druhým. Něco jako jiný výraz pro dobrý skutek. Darujeme úsměv, pustíme někoho sednout, navštívíme nemocnou kamarádku, prostě uděláme někomu radost. Takže, když my teď jedem za babičkou na ty její výborný buchty, tak jí uděláme radost a je to vlastně ALMUŽNA! Ta jeho holčička je teda pěkná čečetka, pomyslí si tatínek, ale pak musí říct: Ano, máš pravdu, ale tady je to oboustranné, babička zas udělá radost nám, když napeče. Jú, tak to já taky dostanu almužnu a hrózně velkou, protože ty buchty jsou hrózně dobrý. Tak tuhle vzájemnou almužnu bych mohla dělat častěji, že tati? Určitě, to máš výborný nápad! Tatínek ví, že babička už moc ven chodit nemůže a návštěvy vnoučat jí vždy udělají velkou radost. Naučme se almužnu dávat i přijímat. Ale pozor, almužna rozhodně není NĚCO ZA NĚCO. Pomáhejme i tam, odkud žádnou pomoc nečekáme a naše radost bude dvojnásobná. Marie Sojka Veselá 4 13
Vaše žena vypadá spíše jako studentka než máma tolika dětí. Je Vám oporou? Najdete si čas na společnou modlitbu, třeba i za Vaše malé pacienty? My jsme s Irenkou spoluˇzáci ze střední školy. Moc jsem se toho od ní naučil a velice si jí vážím za to, jak zvládá skloubit svou náročnou práci v manˇzelské a rodinné poradně Bethesda s péčí o celou rodinu. Je mi celoživotní oporou. Společného času si moc váˇzíme, máme ho v tomto životním období relativně málo a těšíme se, až jej jednou budeme mít víc. A nejen na malé pacienty v modlitbě myslíme. Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně síly a Božího požehnání a myslím, že mohu slíbit modlitbu nejen za sebe. Rozhovor připravila Marie Sojka Veselá Poznámka: Třetí neděli adventní jsme si byli s manˇzelem poslechnout polský sbor Psalmodia (viz příspěvek od Igora Kyselky z lednového čísla). Několik lavic před námi seděl pan doktor Kepák s rodinou a zřejmě též s prarodiči tj. rodiči svými či manˇzelky. Sbor zpíval při mši v 19.30 a pak byl koncert a v kostele nebylo nejtepleji. V jednu chvíli se na pana doktora otočila jeho ˇzena. Ten okamˇzitě sundal nejmenší princezničku z trůnu, tj. ze svého klína, pak sundal ještě bundu a poslal ji dědečkovi. Malá princezna se hned vyšplhala na své právoplatné místo a ta druhá se opřela o rameno, teď uˇz jen ve svetru. Drobnost, maličkost? Ano, ale budeme-li věrní v maličkostech, dokážeme velké věci. Sojka POVÍDKA Anička čeká s tátou na České na tramvaj. Právě mu dává zapeklitou hádanku, nad níž tatínek jen kroutí hlavou a už se určitě dá brzy poddat. Děvčátko je tím tak zaujaté, že si ani nevšimne paní se čtyřmi velkými taškami, která má kolem sebe dost volného prostoru, i když jinak je ostrůvek přeplněný. Konečně přijíždí čtverka, paní tak nějak pomalu a nešikovně sbírá své tašky a chystá se nastoupit. Táta přiskočí a ptá se: Mohu Vám pomoct, paní? a nakládá tašky na plošinku. Anička se hrne za ním. Ale fuj! Ta paní teda smrdí! Táta položí tašky a zas tak zdvořile se ptá: Mohl bych prosím trochu otevřít okénko? Ale jo, paní se na chvilku odmlčí: a pár korun byste neměl? Taťka vypadá rozpačitě: A mohl bych Vás pozvat na nádraží na jídlo? Stejně tam přestupujeme.... Aničce se udělá na čele vráska vždyť měli jet až do Husovic. Ale už jsou na nádru, paní si u okénka objedná nebyla chvilkovým vzplanutím nebo křečí, ale trvalou radostí. A vám, stateční služebníci oltáře, vám všem za všechny ostatní farníky svatého Tomáše, moc děkuji. Těm, kteří přijali pozvání ke službě a podmínky jim dovolují každý den po celý rok pracovat na vinici. I těm, kteří slouˇzí jen o nedělích a zasvěcených svátcích, děkuji. I pro ně se už v nebi střádá odměna. A o svůj denár nepřijdou ani ti, kteří pravidelně, v dny liturgicky významné, jako je třeba Popeleční středa, zvýší počet ministrů kolem oltáře. Chci uvěřit tomu, ˇze míst u slavnostní tabule, ke které nás denně zve náš Pán, bude čím dál méně prázdných. K tomu žehná jáhen Ivan P. S. Příště, bude-li jaké, se společně zahledíme na jiné spolustolovníky, co říkáte. Rok víry ve Svaté zemi Pokračování z minulého čísla V dalších poutních dnech jsme sledovali Ježíšovu velikonoční cestu do Jeruzaléma. Slavnostně vítán coby Mesiáš, rozmetal vzápětí na Chrámové hoře krámky kupčíků, rozhořčen neúctou k Bohu Otci. Vložil tak velekněžím do rukou podnět ke konečnému rozhodnutí o jeho likvidaci. Přešli jsme na protější Olivovou horu, kam kaˇzdý večer odcházel Jeˇzíš se svými učedníky k odpočinku. V Getsemanské zahradě rozmlouval se svým Otcem, připravujíce se na závěr svého pozemského života. Naproti, oddělena Kedronským úvalem, stojí hora Sión. Zde se nachází Večeřadlo, v němˇz při Poslední večeři ustanovil Kristus Eucharistii. Později, po Zmrtvýchvstání se zde ukazuje apoštolům a dává jim moc odpouštět hříchy. Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Nevěřil, co mu učedníci o Kristově návštěvě vyprávěli, a řekl: Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevloˇzím svou ruku do jeho boku, neuvěřím! Za týden zas byli učedníci uvnitř a Tomáš s nimi. Když Kristus vyzval Tomáše, aby vloˇzil ruku do jeho boku, Tomáš zvolal: Pán můj a Bůh můj! Ježíš mu řekl: Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili! (Jan 20,24-29) V této chvíli jsem myslel na všechny spolubratry z naší tomáškovské farnosti a modlil se za nás, abychom skutečně uvěřili, i kdyˇz nevidíme. Přes Kedronské údolí jsme se opětovně vrátili na úpatí Olivové hory do Getsemanské zahrady. 12 5
mohou negativně ovlivňovat zdravotní stav a kvalitu života vyléčených dětských onkologických pacientů. Této oblasti se se svými spolupracovníky již několik let věnuji. Také se snažíme co nejvíce naslouchat hlasu vyléčených dětí a dospělých, potřebám jejich rodičů a sourozenců a rozvíjet vzájemnou spolupráci, která těžce nemocným dětem ulehčí pobyt v nemocnici i mimo ni. Sem patří i dobrovolnictví a samozřejmě i péče o spirituální potřeby nemocných dětí, jejich blízkých, a koneckonců i zaměstnanců. Bývá v nemocnici pravidelně mše svatá a myslíte, že věřící rodina se s tak velkou bolestí vyrovnává lépe? Právě jsem položila velmi hloupou otázku. Vím, že nezhroutit se při takovém utrpení je stejně těžké pro všechny. Ale když už jsem to plácla, zkuste prosím odpovědět. Mše bývá v Dětské nemocnici vˇzdy ve středu odpoledne. Účastníci se dají spočítat na prstech někdy dvou a někdy jedné ruky. Jde tu tedy spíše o kvalitu neˇz o kvantitu a je určitě důležité, že malou kapli v nemocnici máme. Na druhou stranu, děti mají být v nemocnici skutečně jen tehdy, kdyˇz jsou opravdu hodně nemocné a v tom případě by skoro vždy měly hlavně ležet na lůžku, jinak mohou být přece doma. A místo k duchovnímu posílení může být kdekoli. Na kaˇzdém našem oddělení máme mobilní telefon na katolického kněze P. Lea Zerhaua, který (nebo některý z jeho kolegů) je vˇzdy ochoten přijet, pokud ho nemocní v danou chvíli potřebují. V těžkých chvílích kaˇzdý člověk potřebuje oporu a opora od nejbliˇzších členů rodiny je samozřejmě nejpřirozenější. Díky tomu, že naděje na vyléčení je u nás čím dál tím vyšší, je také o něco snazší se vyrovnat s bolestí a utrpením, které nádorová onemocnění mohou přinášet. A těm dětem, jejichž nemoc je silnější neˇz dnešní medicína, můˇzeme také účinně pomoci úlevou od bolestí a dobrou paliativní péčí, včetně domácí péče, kterou náš výjezdní tým lékařů a sestřiček nabízí. Ze své zkušenosti se domnívám, že pevná víra může rodinám pomoci, ale také vím, ˇze na hledání smyslu a uchování naděje je potřebné stále v kaˇzdé rodině pracovat. A teď něco veselejšího. Všechna Vaše děvčata jsou hudebně nadaná, zpívají ve schole, Bětka musí občas zaskočit za Verunku (třeba, když se jí velice schopné matematičce narodil Kubíček o týden později, než počítala). Myslíte, že některá půjde ve Vašich stopách? Byl byste rád? (rozhodování se týká asi jen Bětky, ostatní mají ještě čas ty nejmenší spoooustu času. Procházeli jsme čtrnácti zastaveními této křížové cesty, vedoucí rušnými uličkami Starého města. V těsných prostorách, přecpaných davy hlučících lidí, dohadujících se s prodavači u krámků nabízejících a podbízejících zboží od potravin přes náboˇzenské předměty aˇz po oblečení, jsme se protlačovali od jednoho zastavení ke druhému. Zpočátku mě to strašně rušilo, ale postupně jsem si začal uvědomovat, že tak nějak to mohlo být i v době, kdy Jeˇzíš nesl svůj kříž na místo popravy. Lidé, převážně se nezajímající o nějakého lotra vedeného na smrt, obchodovali, dohadovali se, křičeli, nemilosrdní a často nenávistní. Posledních pět zastavení je umístěno v chrámu Božího hrobu. Prošli jsme kaplí Ukřiˇzování, s oltářem připomínajícím místo, kde byl Jeˇzíš přibit na kříˇz a dalším oltářem na místě, kde Kristus na kříži trpěl a umíral. Mezi těmito dvěma oltáři se nachází obraz Panny Marie Bolestné. U Jeˇzíšova kříˇze stála jeho matka... (Jan 19,25). Byli jsme tedy na místě, kde Kristus na kříži skonal a prosil Otce, aby nám odpustil: Otče, odpusť jim, vˇzdyť nevědí, co činí (Lk 23,34). V této vypjaté chvíli jsem si vybavil sloupský kostel Panny Marie Bolestné a vzpomněl na farníky a obyvatele Moravského krasu, současného P. Karla Chylíka a jeho nedávno zemřelého předchůdce P. Františka Kozára. Poté, co Josef z Arimatie obdržel souhlas k sejmutí a pohřbení Ježíše, položili Ježíšovo tělo na kámen, potřeli vonnými mastmi a zabalili do pláten. Kámen, zakrytý dnes mramorovou deskou, se nachází přímo pod skálou Golgoty, těsně za vstupem do chrámu. Od tohoto kamene Pomazání jsme Krista doprovázeli do jeho hrobky jeskyně, kde byl uložen na kamennou lavici a hrob byl uzavřen obrovským kruhovým kamenem. Kaplí, zakrývající místo Kristova spočinutí, jsme vešli do malé předsíně se sochou anděla a kouskem uzávěrového kamene. Odtud jsme se protáhli do těsného prostoru Kristova hrobu. Při modlitbě jsme prosili za odpuštění, děkovali za milost víry a chválili Pána za jeho neustálou přítomnost. Po zapálení svící jsme vzpomenuli naše zemřelé a žijící blízké a prožívali nevyslovitelné okamžiky zklidnění (pokoje?), sounáleˇzitosti (lásky?) a milosti (víry?). Následné Kristovo vítězství nad smrtí Zmrtvýchvstání, nás provázelo celou poutí. Úˇzasné společenství v našem autobuse, kde se prolínalo stáří s mládím (nejstarší poutnice měla skoro 84 let a nejmladší děvčátko asi 10 roků), proˇzívalo pouť v modlitbách a zpěvu. Fundovaný průvodce pan Jindřich Miklas, úzce spolupracující s P. Martinem Holíkem, dotvářeli atmosféru, v níž se prolínala historie 10 7
se současností. Čtená evangelia a písně vztahující se k navštěvovaným místům, podtrhávala význam událostí odehrávajících se před dvěma tisíci lety. Vaši Hanka a Mirek Opatřilovi Rozhovor s MUDr. Tomášem Kepákem Pan doktor Kepák předčí kdekterého krále z pohádky. Ti mívají jen tři dcery, ale on jich má pět. A ještě na rozdíl od pohádkových králů pracuje v nemocnici na dětské onkologii v Brně. V poslední době jsme se s ním setkali i v médiích. Na podzim v pořadech TEP 24 na ČT v příbězích úspěšné léčby pětiletého Patrika se vzácným nádorem oka, který potřeboval speciální léčbu chemoterapií do oční tepny jako první malý pacient v Brně, a také třináctileté Emy, jíˇz darovala kostní dřeň její sestra Adéla. Obě děvčata vypadala náramně spokojeně, i když si Ema samozřejmě prošla chemoterapií a za posledních pět let dospěla mnohem rychleji než její vrstevnice. Pak se zmiňoval o pětiletém Lukáškovi, který je již půl roku v nemocnici a jeho maminka s ním. Tatínek je zas doma s tříletým bráškou ne, vůbec to nemají lehké. Nedávno zase v médiích představoval celoevropský výzkumný projekt zkoumající příčiny možné poruchy sluchu a plodnosti, tedy moˇznosti mít vlastní děti po onkologické léčbě. Záběry na dětské hlavičky bez vlásků podle mne svědčí o velikém utrpení, ale i o obrovské lásce a důvěře v moudrost dobrého Otce. Bez nich by asi nikdo z nás nemohl toto povolání vykonávat. Ale náš dobrý Otec vybírá úkol pro každého z nás a dává sílu. Začneme jako obvykle: odkud pocházíte, něco o rodině, v níž jste vyrůstal, zda Vaši rodiče byli též lékaři, případně proč jste se rozhodl pro medicínu. Předně, milá Sojko, moc děkuji za pozvání k rozhovoru. Moji rodiče jsou skutečně lékaři, oba gynekologové. Oba pocházejí z Brna a oba stále pracují. My tři sourozenci sestra (dvojče) Kateřina a o necelý rok mladší Martina jsme proˇzili dětství ve středu Brna. Martina je dnes fyzioterapeutka a Katka překládá a věnuje se evropským projektům různých neziskových organizací. A já tedy vystudoval brněnskou lékařskou fakultu. Vždycky jsem chtěl pracovat s dětmi a to se mi splnilo. Jak jste se dostal právě na oddělení dětské onkologie? Byl u Vás nějaký konkrétní podnět pro tuto volbu, nebo Vás Bůh dovedl nenápadně až sem? Docela se mi povedla státnice z pediatrie, což je i celkem pěkný příběh o štěstí, případně chcete-li o nevyzpytatelnosti cesty, kterou kaˇzdý z nás jdeme. Dělal jsem státnici 2. ledna 1996 s vědomím, že když již po 6 letech studia celkem umím internu a mám doma své vlastní malé dítě (dnes má Kristýna skoro 21 let) a druhé se co nevidět narodí (a byla to pak v únoru Alˇzběta), nemůˇze mě snad ˇzádná otázka z pediatrie zaskočit. Na zkoušku jsem se připravoval přiměřeně termínu tedy velmi stručně, v zásadě od počátku kalendářního roku. Ani jsem se příliš nenamáhal přečíst si všechny zkušební otázky a až zpětně jsem pak zjistil, ˇze o některých bych toho tehdy zase tolik nevěděl. Dostal jsem ovšem otázku z oblasti růstových krvetvorných faktorů, coˇz v té době byla hodně velká novinka a já shodou okolností o nich díky svým studentským stážím dost věděl. Takˇze mi díky této shodě okolností spolu s gratulováním k úspěšně složené zkoušce má budoucí šéfová nabídla místo na své I. dětské klinice. A v té době se v Brně začínaly léčit děti s nádory, které předtím všechny musely jezdit za léčbou do Prahy. A právě na oddělení 69, kde byly tyto onkologicky nemocné děti hospitalizovány, jsem se brzy po svém nástupu do dětské nemocnice dostal. O rok později v roce 1997 se postupně ustavilo samostatné pracoviště dětské onkologie a já měl to štěstí, ˇze jsem byl od počátku u toho a pomáhal nejprve malé oddělení a poté velkou kliniku zakládat. Jak pokročila léčba za ta léta, co zde pracujete? Dětská onkologie je právem pova- ˇzována za jeden z nejúspěšnějších příběhů moderní medicíny. Zatímco před půl stoletím se skoro žádné děti nevyléčily, a ještě v 80. letech byla šance v bývalém Československu jen 25 % procent (ve vyspělé Evropě tehdy 50 %), dnes vyléčíme více neˇz 80 % dětí a plně jsme se svým západoevropským kolegům vyrovnali. Nejčastějším nádorem u dětí je akutní leukémie, a tam jsme dnes v Česku schopni díky velmi dobré organizaci péče, moderním léčebným postupům a národní i mezinárodní spolupráci vyléčit přes 90 % dětí. Pražské pracoviště patří v oblasti dětských leukémií mezi evropskou a světovou špičku. Naše brněnské pracoviště je zase více zaměřeno na moderní postupy v léčbě tzv. solidních nádorů u dětí. Díky těmto dobrým výsledkům se dnes my, dětští onkologové, soustřeďujeme na velkou a dosud málo prozkoumanou oblast dlouhodobých nežádoucích následků onkologické léčby, které 8 9