KERAMIKA Starověkém Řecku

KERAMIKA Starověkém Řecku

Keramika Malířství se prosazovalo především při výzdobě keramických předmětů. Už v 8. st. př.n.l. se v Řecku vyráběly vázy mnohdy značných rozměrů (výška až 150 cm), číše, džbány, poháry a další nádoby zdobené často figurálními motivy s výjevy jak z běžného života (slavnosti, tance, cvičení, pohřby) nebo ze života bohů a hrdinů (héróů), vesměs náměty mytologickými. Zvláště v Korinthu se v prvním období vyráběly tzv. černofigurové vázy, na nichž jsou na světlejším pozadí zachyceny černé postavy, zpravidla z profilu. Detaily jsou proškrábány do spodní světlejší vrstvy.

Keramika Malířství se prosazovalo především při výzdobě keramických předmětů. 8. st. př.n.l. se v Řecku vyráběly vázy mnohdy značných rozměrů (výška až 150 cm) Zvláště v Korinthu se v prvním období vyráběly tzv. černofigurové vázy, na nichž jsou na světlejším pozadí zachyceny černé postavy, zpravidla z profilu. Detaily jsou proškrábány do spodní světlejší vrstvy. Druhy nádob: číše, džbány, poháry a další Náměty: často figurálními motivy s výjevy z běžného života (slavnosti, tance, cvičení, pohřby) ze života bohů a hrdinů (héróů), vesměs náměty mytologickými Ke konci 6. st. př.n.l. se pak ve zdobení keramiky prosadila nová technika: postavy na černém pozadí mají barvu podkladu, ale jsou dokonaleji prokresleny. Této modernější technice se říká červenofigurová a postupně zcela převládla.

1. psyktér 2. skyfos 3. amfora 4. kántharos 5. arýballos 6. peliké 7. lékythos 8. loutróforos 9. hydria 10. oinochoé 11. mastos 12. lebés 13. afgeplatte lékythos 14. stamnos 15. alábastron 16. kolonettekrater 17. kylix 18. kelkkrater 19. volutenkrater 20. klokkrater 21. pyxis

Černofigurová keramika: hlavní motiv namalován kašičkou z hlíny, která po vypálení zčernala. Červenofigurová keramika: černou vrstvou byla pokryta celá nádoba, ovšem plochy postav byly ponechány v barvě podkladu, zpravidla červeného.

Amfora Amfora, objemná nádoba s úzkým hrdlem a dvojicí svislých uch, často zdobená; užívána k přepravě a uchovávání tekutin (olej, víno); označení keramiky příbuzných tvarů.

Askos Askos (z řečtiny ασκός, plurál askoi) je menší starověká řecká nádobka se zploštělým tvarem. Poprvé se vyskytuje již v době bronzové. Sloužil k uchovávání parfémů či oleje, k jehož nalévání tenkým pramínkem bylo přizpůsobeno jeho hrdlo. Původně byl výraz askos používán pro kožené měchy na vodu nebo víno. V jihoitalské keramice má vysoký tvar zploštělý na bocích.

Epinétron Epinétron (řecky έπίνητρον, 2. pád a plurál epinétra) byla starověká řecká attická ženská nádoba používaná při tkaní. Ženy si ji umísťovaly na klín, aby jim tuk z vlny nepotřísnil oblečení.[1] Jejich produkce v attických hrnčířských dílnách trvala od konce 6. století př. n. l. až po počátek 4. století př. n. l. Stala se vzorem pro mnoho imitací pocházejících například z ostrova Rhodu.[2] Zdobená epinétra byla umísťována na hroby nevdaných žen nebo obětována v chrámech a svatyních, obvykle bohyni Artemidě. Často bývala darována jako zásnubní dar zdobený hlavou bohyně Afrodity. Jejich výzdoba malbami byla především černofigurová, v pozdějším období se objevily i červenofigurové dekorace.[3] Jejich obvyklými motivy byly ornamentální motivy, ženy při tkaní nebo postavy Amazonek.

Epinetron

Hydria Hydria (z řečtiny υδρία) je starověká řecká nádoba či vědro na vodu a její přenášení. Na plecích měla umístěna tři ucha: jedno vertikální sloužící k přenosu a dvě horizontální sloužící k nalévání svým úzkým hrdlem. V některých případech byla používána i jako urna. Ve vázovém malířství je zobrazována stojící u studen nebo fontán. Dále jsou časté také scény s jejich nošením nebo naléváním vody.

Kantharos Kantharos - Zpravidla malovaný pohár s nízkou objemnou kupou na noze a s dvojicí svislých obloukových uch přesahujících horní okraj, symbol dionýského kultu.

Krátér Krátér objemná nádoba z kovu nebo keramiky s široce rozevřeným ústím, zvonového nebo kalichového tvaru a volutovými sloupkovými a jinými uchy, sloužící k míšení vína s vodou, zdobena malbou nebo reliéfem.

Kylix Kylix oboustranně malovaná mělká rozevřená číše na víno, na nízké noze s mírně pozdviženými horizontálními uchy.

Lebés Lebés (z řečtiny λέβης, plurál lebétés) je hluboká starověká řecká nádoba se zakulaceným dnem bez nožky. Z toho důvodu býval většinou umisťován na keramický podstavec nebo kovovou (stříbrnou, zlatou či bronzovou) trojnožku. Nejčastěji byl používán k přípravě jídla a umývání. Jeho tvar napodobuje bronzové kotlíky, které byly udělovány vítězům sportovních klání. Attický černofigurový dinos, kolem 540 př. n. l. V literatuře je často označován jako dinos či deinos (z řečtiny δίνος, δείνος; plurál dinoi). Tato forma byla používána stejně jako krátér k míchání vína s vodou. Jiné antické literární prameny jej označují jako číši. Specifickým tvarem lebétu je tzv. lebés gamikos svatební mísa s připojeným podstavcem, dvěma uchy a pokličkou. Byl stavěn před dveře nevěstina domu a používán k purifikačnímu (očišťovacímu) obřau. Na vázových malbách z 6. a 5. stoletpř. n. l. se svatební tematikou bývá zobrazován zdobený větvemi.

Lékythos Lékythos válcová nádoba na olej, na nízké noze, s úzkým vysokým hrdlem, kónickým ústím a jedním svislým uchem, zpravidla zdobená malbou, používána jako votivní pohřební nádoba.

Lútroforos Lútroforos ve starověkém Řecku hliněná nebo mramorová pohřební váza štíhlého tvaru s dlouhým, úzkým hrdlem a dvěma vysokými zdobenými uchy, stavěna na hroby těch, kteří zemřeli jako svobodní.

Oinochoé Oinochoé, kovová nebo keramická konvička s hubičkou, k nalévání vína do poháru nebo k obětem.

Peliké Peliké (řecky πελίκη) je široká starověká řecká varianta amfory na nízké nožce. Avšak na rozdíl od amfory se její tělo zužuje směrem nahoru. Poprvé se v Řecku objevuje koncem 6. století př. n. l. a je používána až do 4. století př. n. l., kdy dosáhla nejvyšší obliby. Měla dvě vertikální ucha umístěná na krku, který nebyl nijak oddělen od plecí. Jejich malířská výzdoba většinou obsahuje scény s lidskými postavami. Samotný výraz Peliké je konvenční a v antické literatuře je běžně popisován pro popis jiných tvarů keramiky (kylix, lekanis ).

Psyktér Psyktér (z řečtiny ψυκτήρ, plurál psyktéroi; odvozeno od slova psýchó chladím) je starověká řecká nádoba se širokým tělem, vyšší nožkou a dvěma uchy, které se používalo ke chlazení vína ledem nebo sněhem. Býval umisťován během symposií do krátérů, přičemž rozšířená dolní část bránila jeho převrácení. Vyskytoval se jen zřídka, pouze od konce 6. století př. n. l. do poloviny 5. století př. n. l.. Podobnou funkci plnily rovněž amfory s dvojitými stěnami.

Pyxis Pyxis (řecky πυχίς, plurál: pyxidy) je většinou okrouhlá starověká řecká schránka na kosmetické nebo toaletní potřeby. Zpočátku bývala vybavena víčkem. V keramice se tento tvar objevuje již v době bronzové, ale největší popularity dosáhl v attické keramice od poloviny 5. století př. n. l.. Vedle keramických byly vyráběny také kamenné nebo slonovinové pyxidy.

Rhyton Rhyton (z řečtiny ῥυτόν, plurál rhyta) je starověký picí roh. Jeho výskyt se datuje již od doby bronzové, přičemž existoval v keramické i kovové (zlaté nebo stříbrné) podobě. Zpočátku byl používán především k libačním ceremoniálům. Jeho nejstarší nálezy pocházejí z paláce Knóssu a jsou datovány kolem roku 1500 př. n. l. Ve starověkém Řecku míval na spodní straně (na hlavě) otvor, který se při naplňování zakrýval prstem a při pití odkrýval. V některých případech byla k dispozici záklopka. Ve vázovém malířství je se rhytem často zobrazován bůh vína Dionýsos.

Rhyton rhyton

Stamnos Stamnos (řecky στάμνος, σταμνίον, plurál: stamnoi) je širší starověká řecká nádoba baňatého nebo kulovitého tvaru s krátkým širokým krkem a dvěma malými vodorovnými uchy. Tvar se vyskytuje po dobu 5. století př. n. l., přičemž se postupně zeštíhluje. Sloužil především k uskladňovacím účelům, a to jak pro tekutiny, tak pro ovoce nebo pokrmy.

Použitá literatura Kol.: Průvodce výtvarným uměním I V. Praha 1994 Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1.díl Černá, M.: Dějiny výtvarného umění. Praha 1996 Pijoan, J.: Dějiny umění 1. díl. Praha 1982 1990 Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 Internet