Chromatin. Struktura a modifikace chromatinu. Chromatinové domény

Podobné dokumenty
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Struktura chromatinu. Co je to chromatin?

Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.

Struktura a funkce biomakromolekul

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Centrální dogma molekulární biologie

Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Struktura a funkce biomakromolekul

Determinanty lokalizace nukleosomů

MECHANIZMY EPIGENETICKÝCH PROCESŮ

Exprese genetické informace

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Bakteriální transpozony

Vazebné interakce protein s DNA

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

Genetika zvířat - MENDELU

Molekulární procesy po fertilizacinormální či abnormální po ART?

Syntéza a postranskripční úpravy RNA

Exprese genetické informace

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

562 VESMÍR 79, říjen Nově replikovaná DNA lidské buňky HeLa značená modifikovaným

Globální pohled na průběh replikace dsdna

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Mgr. Veronika Peňásová Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno

Bílkoviny a rostlinná buňka

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Chemická reaktivita NK.

Uspořádání genomu v jádře buňky a jeho možná funkce. Stanislav Kozubek Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

- ovlivnění pepsinem (proteolytickým enzymem izolovaným z žaludku prasat) - funkce nukleinu zůstala dlouho nejasná (polynukleotidové řetězce a

RESTRIKCE A MODIFIKACE FÁGOVÉ DNA

4) pokračování struktury nukleových kyselin

Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ

Klonování DNA a fyzikální mapování genomu

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

REKOMBINACE Přestavby DNA

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Buněčné jádro a viry

Chromosomy a karyotyp člověka

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie


Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

HLAVNÍ MARKERY EPIGENETICKÉ REGULACE A JEJICH VIZUALIZACE

Stavba chromozomů Lidský karyotyp

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno. Epigenetické procesy probíhající v buněčných jádrech.

Centrum aplikované genomiky, Ústav dědičných metabolických poruch, 1.LFUK

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

6. Nukleové kyseliny

Modifikace dědičné informace rostlin II

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Interakce proteinu p53 s genomovou DNA v kontextu chromatinu glioblastoma buněk

Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017

DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

RNA molekuly. Analýza genové exprese pomocí cytometrických (a jiných) metod. Analýza exprese a funkce microrna. Úrovně regulace genové exprese

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Modifikace dědičné informace rostlin

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Využití metod strojového učení v bioinformatice David Hoksza

Přenos genetické informace: Centrální dogma. Odstranění intronů sestřihem RNA

Některé vlastnosti DNA důležité pro analýzu

Jádro. jakožto buněčný kompartment

Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno. Epigenetické procesy probíhající v buněčných jádrech.

Struktura a funkce nukleových kyselin

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Základní poznatky o struktuře genomu. Primární a sekundární struktura DNA Nukleosom a chromatinové vlákno Chromosomy a genom

Mitóza a buněčný cyklus

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Nové přístupy v modifikaci funkce genů: CRISPR/Cas9 systém

Molekulárn. rní genetika

Transkript:

Chromatin Struktura a modifikace chromatinu Chromatinové domény

2 DNA konsensus 5 3

3 DNA

DNA 4

RNA 5 ss RNA tvoří sekundární strukturu s ds vlásenkami

ds forms 6 of nucleic acids Forma točivost bp/turn rotation/bp průměr ds A R 11 34,7 2,3 nm B R 10 43,0 1,9 nm Z L 12 30 1,8 nm

7 ds forms of nucleic acids Form coiling bp/turn rotation/bp diameter ds A R 11 34,7 2,3 nm B R 10 43,0 1,9 nm Z L 12 30 1,8 nm

B form in vitro většina dsdna v B formě in vivo za určitých podmínek přechází do jiné formy velký žlábek hlavním místem interakce se sekvenčně specifickými DNAvazebnými proteiny 8

9 A form

Z form (Zigzag) 10

supercoiling 11 (nadšroubovicové vinutí) pozitivní převinutí dvojšroubovice, utěsňuje strukturu negativní strukturu uvolňuje, snižuje rotaci/1 bp, místně narušení párování bazí

proteiny chromatinu 12 neutralizace záporného náboje DNA molekuly usnadnění kondenzace chromatinu tvorba struktur, které umožní vznik smyček a domén vliv na genovou expresi

13 úrovně chromatinu

1. úroveň chromatinu - nukleozomy 14 obtočení 2 nm vlákna DNA kolem korálků tvořených malými zásaditými proteiny - histony H2A, H2B, H3, H4

15 1. úroveň chromatinu nukleozomy

1st level of chromatin - nucleosomes 16 protein může interagovat se sekvencemi DNA, které leží na různých koncích nukleozomu místa vzdálená 80bp na lineární DNA se na nukleozomu dostávají do blízkosti

1. úroveň chromatinu 17 nukleozomy

1. úroveň 18 chromatinu nukleozomy nukleozomální vlákno 10 nm beads on string asi 200 bp/nukleozom

1. úroveň 19 chromatinu nukleozomy nukleozomální vlákno 10 nm beads on string míra sbalení asi 6x

1. úroveň chromatinu nukleozomy 20

2. úroveň 21 chromatinu - solenoid stočení DNA do 30 nm vlákna 6 nukleozomů na otáčku helixu

2. úroveň 22 chromatinu - solenoid vyžaduje histon H1 a další nehistonové proteiny míra sbalení ~ 40x

2. úroveň 23 chromatinu - solenoid histon H1 linker histone

24 vyšší úrovně chromatinu za pomoci dalších proteinů rozdíl v míře sbalení (kondenzace): euchromatin 1000 mitotické chromosomy 10 000

nuclear matrix 25 associated regions oblasti spojené s jadernou matrix

vyhledávání MAR-vazebných proteinů 26 pro35s pronos BL GFP random cdna ternos NPTII BR pbin 5505 bp GFP fluorescence označuje lokalizaci produktu cdna Fujimoto et al., 2004

MARs (matrix attachment regions) také SARs (scaffold attachment regions) ukotvují oblasti kolem kódujících oblastí (funkčních genů) k bílkovinné matrich chromosomu nebo jaderné matrix interfázického jádra AT bohaté, rozpoznávány topoizomerázou II vzdáleny vzájemně 3kb až 100kb MAR sekvence poblíž transgenu zvyšuje expresi až o dva řády, snižuje variabilitu exprese mezi v souboru nezávislých transformantů genome is a collection of loops) LBARs (loop basement attachment regions) stálejší, udávají adresu každému genu organizují genom do velkých smyček (vzdálenost 20kb až 100kb) 27

28 vliv MARs na transgeny

LBARs a MARs model 29 metaphase scaffold remnants nuclear matrix Paul A.-L., Ferl R.J., 1999

Chromatin modification and 30 remodelling aktivně transkribující chromatin obsahuje hyperacetylované histony a je senzitivní k DNázeI vzdálenosti mezi nukleozomy jsou kratší v aktivním chromatinu chromatin má represivní efekt na genovou expresi metylace DNA je spojena s transkripční inaktivací

31 decondenzace chromatinu při transkripci Wegel et al., 2004

1. kovalentní posttranslační modifikace chromatinu 32 dynamická přeměna chromatinu linker histon (H1) má zásadité amino i karboxy-konce a interaguje s histony i s DNA phosphorylace H1 na začátku mitózy, později reverze vztah k přeměně chromatinu (? afinita k chromatinu/dna?)

1. Covalent posttranslational modification of chromatin 33 nucleozomální histony

34 1. kovalentní posttranslační modifikace chromatinu

1. Covalent posttranslational modification of chromatin 35 nucleosomal histones Acetylace otevírá chromatinovou strukturu celých domén a ovlivňuje velké množství nukleozomů, brání tvorbě vyšších úrovní chromatinu ADP ribosylace molekula podobná ssdna může lokálně narušit strukturu chromatinu Ubiquitinylace peptid (76 aa) označí protein k degradaci? ztráta nukleozomů v aktivně transkribovaných genech Metylace!! histonů, žádné známé strukturální změny

Kovalentní posttranslační modifikace chromatinu v průběhu buněčného cyklu 36

37 Kovalentní posttranslační modifikace chromatinu a diferenciace Změny v acetylaci histonů důležité pro ustanovení stabilní aktivity nebo inaktivity genu v průběhu vývoje (zejména raná stadia embryogeneze) a zachování epigenetického vtisku Po replikaci musí stejně modifikované proteiny vytvožit nukleozomální strukturu na obou dceřiných chromatidách

2. nucleosome positioning 38 Umístění nukleozomu podél sekvence DNA není nahodilé Možnost modulace transkripce Umístěný nukleozom zprostředkuje kontakt fyzicky vzdálených úseků Umístění nukleozomu ovlivněno sekvencí DNA

nucleosome mobility (pohyb nukleozomů) 39

Reprodukce nukleozomů při replikaci 40

41 Reprodukce nukleozomů při replikaci

nukleozomy v přepisovaných genech 42

43 nukleozomy v přepisovaných genech

3. DNA methylation 44 Metylace cytosinů v pozici C5 u CpG dinukleotidů Masclaux et al., 2005

Komplexy zajišťující změny chromatinu 45 ATP-dependentní (chromatin remodelling complexes) energie z hydrolýzy ATP, lokální narušení či změna chromatinu komplexy histon acetyltransferáz a histon deacetyláz (chromatin modifying complexes) stupeň acetylace histonů reguluje transkripční aktivitu genů

Funkční chromatinové domény 46 Strukturální domény smyčky tvořeny MARs nejsou shodné s funkčními doménami, i když často vymezují oblast transkripce Funkční domény vzájemně nezávislé domény genové exprese strukturální změny chromatinu v doméně nastávají při indukci exprese genu dané domény

Positional effect 47 Přemístěním aktivního genu v rámci genomu může dojít k zablokování jeho exprese (nesprávná interakce regulačních proteinů s promotorem, nevytvoření správné chromatinové struktury ) A naopak

Boundary chromatin elements 48 sekvence chránící transgen před pozičním efektem MARs Tikhonov et al., 2000

MARs porovnání adh lokusu dvou genomů 49 Tikhonov et al., 2000

50 Boundary chromatin elements Inzulátor

Boundary chromatin elements 51 LCRs (locus control regions), v genomu velmi rozšířené Obsahují místa senzitivní k Dnáze I a motiv pro vazbu TF enhancerová aktivita způsobují přeuspořádání/otevření struktury chromatinu na úseku 10-100 kb funkce inzulátoru množství genů v blízkosti LCR