číslo 6 2012 Časopis pro svobodný život J.J. RÁJ ISSN 1801-0059 Z ráje do ráje
Úvodník Připravte se, připravte se, připravte se! Těmito třemi slovy upozornil Boží anděl adventní lid za života Ellen G.Whiteové. (EW 66) Toto životně důležité varování se vztahuje právě na naši dobu, na dobu konce, na nejrůznější situace, kterým budeme muset čelit. Od tohoto varování (r.1850) uplynulo již více než 160 let. Jsme připraveni tak, jak bychom být měli? Jako adventisté věříme, že žijeme v době konce. Anděl tehdy slavnostně ohlásil, že Čas je téměř u konce! (doporučuji přečíst v knize Zkušenosti a vidění, kapitolu Znamení šelmy ). Nebudeme-li dokonale, po všech stránkách, připraveni, v boji se šelmou neobstojíme! Jen zřídka se stává, že nějaká událost propukne najednou, nečekaně. Nejdřív se konají plány, příprava, sledování, odposlech tel. hovorů, a když je vše podrobně připraveno, uskuteční se zásah a dlouho sledovaná ryba uvízne v nastavené síti. Pronásledované skupiny křesťanů Dějiny zaznamenaly mnohá nařízení, na základě kterých byli nepřizpůsobiví křesťané určeni k vyhlazení. Mezi první pronásledovatele bych snad mohl zařadit císaře Nerona, po kterém byli mnozí další. To byli ovšem pohanští vládcové, za jejichž krutovlády zahynuli mnozí křesťané. Místo slova pronásledování nebo vyhlazování lze použít výraz holocaust, pocházející z řečtiny, a znamenající oběť, obětovat. V Bibli se často setkáváme s tímto slovem, kdy zvířátko bylo obětováno za hřích některého člověka. Už vychytralý velekněz Kaifáš v obavě o své křeslo nevyššího kněze ve veleradě prohlásil na adresu Pána Ježíše: Jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všechen tento národ zahynul. (J 11,50) Řečeno jinými slovy, aby Ježíš byl obětován na oltář národa, pro záchranu před Římany. To znamená, že ukřižováním, tj. obětováním Pána Ježíše římským prokurátorem Pilátem, byl zahájen římskou mocí holocaust - pronásledování proti Kristovcům! Ján Kováčik Jak už jsem se zmínil, pronásledování křesťanů v římské říši nastartoval Nero a trvalo v silnější nebo slabší intenzitě, dokud se císařem nestal Konstantin. Po rozpadu římské železné říše v 5. stol. na 10 samostatných států, vyrostl na jednom z nich, zvaném Lombardie (dnešní Itálie), podle Danielova vidění, nový politicko-náboženský útvar, pod biblickým názvem Malý roh (Da 7,8.20.) Tímto Malým rohem, vyrostlým z podhoubí římské říše, nebyl nikdo jiný než římské papežství (538-1798), které, když se zmocnilo ve své síle, začalo pronásledovat a likvidovat ty skupiny křesťanů, kteří se vzepřeli sklonit svoji hlavu pod jeho vedení a uznat jeho suverenitu nad sebou. Odhaduje se, že v době papežské nadvlády padlo za oběť asi 50 milionů křesťanů! Mezi ně patřili Čeští a Moravští bratři, Husité, Hugenoti, Valdenští a mnozí další. Papežský dvůr proti nim vedl křižácké výpravy, které vykonávali fanatičtí katoličtí králové. O jedné takové akci, namířené proti Hugenotům, jsem se dočetl v časopisu Zápas o duši (č.112, duben 2012), ze kterého si dovolím některé myšlenky vypsat: Psal se rok 1685, neblaze proslulý zrušením Nantského ediktu. Tím Ludvík XIV. zbavil francouzské protestanty veškerých práv, která dříve měli práva vlastnit majetek, vydělávat si na živobytí, vychovávat děti, vlastnit Bibli, uctívat Boha podle svého svědomí to vše, pokud nekonvertují k římskému katolicismu. Přestože původní Edikt nantský vydaný roku 1598 Jindřichem IV. Navarrským protestantům zaručoval docela slušnou míru náboženské svobody, podlehla již tehdy Francie vlně pronásledování a náboženských válek, která trvala déle než 150 let. Následoval trvalý odliv hugenotských uprchlíků Počet uprchlíků se ještě zvýšil, když se pronásledování vystupňovalo v souvislosti s masakrem o Bartolomějské noci, 24. srpna 1572, kdy bylo v Paříži a dalších městech vyvražděno na 75.000 protestantů Nezdá se vám to povědomé s Ježíšovým poselstvím, které ukázal Janovi na ostrově Patmos, o drakovi, pronásledujícím ženu? (Zj 12,13-16) Autor již 2 Z ráje do ráje 6 2012
Z OBSAH ráje do ráje 2 7 11 13 15 Připravte se... Bohač a Lazar Serál o pravdě Dopisy k VSV Neuveriteľná príležitosť J. Kováčik F. Poslušný O. Vožeh Redakce S. K. Pipim Impressum Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje misijní účel. Časopis vychází šestkrát za rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné. Redakce a případní spolupracovníci pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce. Máte-li zájem, můžete si časopis objednat a předplatit na celý rok na adrese redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho sousedům, známým a spolupracovníkům. Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti evangelia neslyšeli. Redakce: Jaroslav Juřica Jana Schlauer Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelství Juřica Jaroslav - Ráj Lubenská 630 739 11 Frýdlant n. Ostr. Tel: 0049 8031-9412291 E-mail: jaromar66@vodafone.de jaromar66@volny.cz IČ: 87221284 MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059 Bankovní spojení: Komerční banka Frýdek Místek Číslo účtu: 86-5795310207/0100 IBAN: CZ6601000000865795310207 BIC: KOMBCZPP 16 19 23 Ukončení doby milosti Epidemie šílených lidí Dětem: Přál bych si... M. Moore K. Smolka Redakce Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou. Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. 1 K 2, 6-8 3
Připravte se... citovaného článku, když objevil, že má své kořeny v Hugenotech, pokračuje: Vyhrkly mi slzy nadšení z takového objevu a soucitu s těmi, kdo byli připraveni tolik obětovat pro svou víru a postavit Krista nade vše, co jim tento svět mohl nabídnout. Byly to také slzy zahanbení, že vlastní oddanost mému Spasiteli se v porovnání s jejich zdála tak slabá. Život v pohodlí rychle otevírá dveře lhostejnosti a spokojenosti se sebou samým. Ta krutá realita mých předků mě ale donutila k zamyšlení Jak dlouho asi v srdcích těch hugenotských uprchlíků hořela ochota všechno ztratit pro Krista? Zůstávala v nich i potom, když si budovali své nové domy v relativním pokoji a pohodlí kentského venkova? Byla vyvýšena známost Krista, jejich Pána, stále v jejich srdcích na prvním místě? To byla pouze jedna ukázka z mnoha holocaustů spáchaných na věrných následovnících Ježíše Krista římským papežstvím! V nebeských knihách jsou o nich přesné záznamy! Věrnost prvních křesťanů Dějiny rané církve jsou svědectvím toho, že se slova Spasitele splnila. Mocnosti země a pekla se spojily proti Kristu a Jeho následovníkům. Pohané se obávali, že zvítězí-li evangelium, budou jejich chrámy a oltáře smeteny: proto sebrali síly, aby zničili křesťanství. Vzplanuly plameny pronásledování. Křesťané byli zbavováni svých majetků a vyháněni ze svých domovů. Přestáli zápas s mnohým utrpením. (Žd 10,32) Podrobili se kruté zkoušce výsměchu a bičování, ano i pout a žalářů. (Žd 11,36) Velký počet jich zpečetil své svědectví krví. Urození i otroci bohatí i chudí, učení i nevědomí, všichni byli bez milosti ubíjeni Byli falešně obviněni že jsou příčinou velkých pohrom VLB30; GC 39,40 Spřádá se na holocaust aneb stupně vedoucí k němu Na Božím lidu Židech byly v minulosti uskutečněny mnohé pogromy: v Egyptě, v době narození Mojžíše (2M,2), plánovaný ale neuskutečněný v Persii, za krále Ahasvera nepřítelem Židů Amanem (5. stol. př. Kr.), krvavé pogromy v Rusku, atd. Nás ovšem bude zajímat ten poslední holocaust, který se zrodil v hlavách nacistických vládců v Německu. Podívejme se, co bylo na počátku jeho zrodu a jaké byly jeho stupně, kroky. Byl nastartován 30. ledna 1933, kdy byl zvolen za německého kancléře Adolf Hitler. Církevně-politický stát Vatikán byl první zemí, která uznala nacistické Německo. Konkordát byl podepsán mezi Německem a Svatým stolcem. (viz snímek) 30. červenec 1933 Hlavní osobou na snímku, reprezentující papežství, byl státní sekretář, kardinál Eugenio Pacelli, (který se pak v roce 1939 stal papežem Piem XII.) Represivní zákony nacistické strany, vydávané proti Židům, osvětlují útlak a brutalitu prováděnou na nich. Malý výběr těchto zákonů, dekretů a směrnic má ukázat na škodlivé účinky zákonů, které porušují každé pravidlo spravedlnosti, práva a nestrannosti. 15. září 1935 Norimberské zákony zbavují Židy německého občanství a zařazují je do postavení poddaných, nemohou se vdávat, ženit, případně mít sexuální vztah s Árijci (nežidy) 7. březen 1936 Židé jsou zbaveni práva být voleni do Parlamentu. 3. prosinec 1938 Židé musí odevzdat oprávnění k řízení mot.vozidel, včetně dokladů svých vozidel. 23. září 1939 Všichni Židé musí odevzdat na policii své radiopřijímače. 29. červenec 1940 Židé nesmí vlastnit telefonické přístroje 1. září 1941 Bez povolení policie Židé nesmí opouštět svá bydliště 26. prosinec 1941 Židé nesmí nadále používat veřejné telefony 10. leden 1942 Židé musí odevzdat všechno vlněné a kožešinové oblečení, které doposud vlastní. 17. únor 1942 Židé nemohou nadále odebírat noviny a časopisy 4 Z ráje do ráje 6 2012
24. duben 1942 Židům je zakázáno používat veřejnou dopravu 15. květen 1942 Židům je zakázáno chovat psy, kočky, ptáky atd. 29. květen 1942 Židé nesmí nadále navštěvovat holičství a kadeřnictví 9. červen 1942 Židé musí odevzdat všechno rezervní oblečení 19. červen 1942 Židé musí odevzdat elektrická a optická zařízení a taktéž psací stroje a jízní kola 17. červenec 1942 Nevidomí a hluší Židé nesmí nadále nosit pásky na rukávech označujících jejich postižení 18. září 1942 Židé nesmí nadále nakupovat maso, vejce ani mléko 21. duben 1943 Židé, kteří budou usvědčeni z kriminálního deliktu, budou odvezeni do vyhlazovacího tábora Auschwitz nebo Lublin. (Fridrich, pp. 141-148 Hans Peter Richter. Puffun Book, New York, 1970. Převzato z Remnant Herold May-Jun 2012) Sledovali jste pozorně, jak se postupně omezovala svoboda Židů v Říši? A když bylo vše s německou precizností připraveno, Židé byli houfně transportováni do pro ně připravených vyhlazovacích táborů. HOLOCAUST se rozjel na plné obrátky, a to za tichého souhlasu vatikánského svatého otce! Německá vyhlazovací mašinérie nestačila zlikvidovat jak měla v plánu všechny Židy, neboť svatý nebeský posel dal příkaz strom německého nacionalismu porazit. (Da.4,20) U nás na Slovensku pokud se mi v paměti tyto smutné události vybavují protižidovské zákony nebyly tak kruté, jak v Německu. Vím, že mohli v obchodech nakupovat nejrůznější potraviny. Obchody byly ovšem zařazeny do dvou kategorií: na jedněch bylo uvedeno upozornění, zda se jedná o židovský obchod a na ostatních, že se jedná o nežidovský obchod. Dokonce i já jsem každé ráno při roznášce pečiva z rodinné pekárny přinášel čerstvé pečivo jak do židovských rodin, tak i do nežidovských. A při jedné takové roznášce v jedné židovské rodině jsem od nich obdržel malý fotoaparát, neboť už počítali, že v několika dnech budou sebráni do táborů. Bylo jim dovoleno vzít s sebou asi 30 kg oblečení, ale tam jim bylo vše odebráno! Ó Izraeli, kolik slz vyronil pro tebe tvůj prorok Jeremiáš (1,16) a ještě více Tvůj Spasitel Ježíš Kristus, který tě přišel zachránit, ale (Mt 23,37). Připravte se... Výzva, týkající se přípravy, je stále důležitá a naléhavější, neboť se velice rychle blížíme času, kdy každý z nás bude muset stát na svých vlastních nohou víry, jednou dané svatým! Neboť drak se rozhněval na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista. Zj 12,17 Tento text obsahuje předpověď o pronásledování, kterému bude muset čelit určitá skupina křesťanů. Sice ke křesťanům se hlásí velké množství obyvatel naší země, seskupených v různých církvích. Proroctví se ovšem nevztahuje na všechny křesťany! Týká se pouze té skupiny, která nese rozpoznávající znamení, která zachovává Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví! Vztahuje se na malou, nepatrnou, zbytkovou skupinu. Sice všichni křesťané se dovolávají toho, že se řídí Desaterem. Jenže není Desatero jako Desatero! Ne všechny církve mají své Desatero podle biblického originálu 2M 20.kap. Mají je upravené podle římskokatolické předlohy, ve které je slovo SOBOTA nahrazeno slovem NEDĚLE. A zde jsme u jádra prorocké výpovědi. Moře křesťanů světí neděli pohanský den slunce a SOBOTU zachovává jen malý zlomek, jen ostatky Adventisté sedmého dne! A proti této skupině bude křižácké tažení, namířené v době se blížící! Satan vždy měl své lidi, které inspiroval do boje proti těm, kteří se řídili Božím Slovem a kteří se odvážili jít proti proudu odpadnutí! Otázka zní: do jaké míry vnímáme duchovním zrakem, že se schyluje k závěrečnému boji? Pokud to vidíme správně, pak se budeme na tento boj připravovat! Jenom duchovně mrtví lidé nevidí, jak rychlý je sled událostí doby konce. Situace předpověděná v knize Velké drama věků už není záležitostí budoucna, ale odehrává se před našima očima., napsal Clifford Goldstein v knize Narušená rovnováha, str.8. O čem tak důležitém se mluví ve zmíněné knize, (VLB) co bychom měli vědět a náležitě se na to připravit? Římská církev má vypracované plány a způsoby působení do daleké budoucnosti. Používá všechny prostředky k rozšíření svého vlivu a ke zvýšení své moci. Připravuje se na rozhodný boj a znovunabytí vlády nad světem, o zavedení nového pronásledování a o zničení všeho, co vytvořil protestantismus. Katolicismus dobývá půdu na všech stranách Protestanti začali s papežstvím spolupracovat a nadržovat mu. Uzavírají dohody a činí ústupky, jež 5
Připravte se... překvapují samotné katolíky VLB 402; GC 565. Vidíš a vnímáš tuto realitu tak, jak ji popsala autorka ve zmíněné knize? Případně si namlouváš, že ze strany katolíků a protestantů nám nehrozí žádné nebezpečí? Jak by mohlo, když se s nimi na modlitbách v aliančních chvílích společně modlíme, jsou k nám tolerantní, rádi nás vidí! Nejsme těmito sbratřenými křesťany často v opovržení a označováni za nepřizpůsobivé fanatiky a zákoníky, když lpíme na své sobotě, případně na židovské sobotě? Nenechejme se oklamat zdáním, že světitelé neděle nejsou vůči nám nepřátelští. Zdání je klamné a můžeš být nepříjemně zaskočen! Písmo se musí naplnit! Vzplane neúprosný boj ze strany světitelů neděle proti těm, kteří budou světit SOBOTU Boží. Budeme obviňováni, že jsme příčinou všech neštěstí, dopadajících na svět, neboť svojí sobotou zneucťujeme křesťanskou neděli. A právě v tento čas všechna ta příjemnost tváře ekumenické a aliančního tábora se rázem změní v zuřivou, nepřátelskou a začnou nás pronásledovat! Satan působí i dnes. V neštěstích, pohromách, ve velkých požárech, v pustošivých vichřicích, v záplavách. Nakonec původce zla lidem namluví, že všechno zlo způsobují ti, kdo slouží Bohu. Budou tvrdit, že nesvěcením neděle lidé urážejí Boha. VLB 420; GC 589,590 Satan se bude všemožně skrze odpadlé křesťanstvo snažit zničit ostatek Božího lidu, který bude zachovávat svatou sobotu. S tím musíme počítat! Bude to doba strašného smrtelného zápasu. Ve dne v noci budou soužení volat k Bohu za vysvobození Když zápasící vysílají své prosby k Bohu, zdá se, že závoj, který je odděluje od neviditelného světa, je téměř stržen. Nebe se rozhořívá úsvitem věčného dne a jako kouzelná píseň andělského sboru znějí slova: Buďte pevní ve své věrnosti! Přichází pomoc! VLB 448-51; GC 630-633 Nezapomeňme na to, že všichni světitelé neděle jednu radu mají, mají mocné spojenectví, jsou zajedno ve svém smýšlení a pak vytáhnou do boje proti Beránkovi, který má zde svůj lid. Budou nás nutit, abychom se přizpůsobili většině. Proč z našich kazatelen nezaznívá naléhavé varování před akutním nebezpečím, hrozícím ze strany šelmy z moře a jejího spojence šelmy ze země? Před časem jeden mladý bratr našeho sboru, když stál za kazatelnou, smutně řekl: Proč se ve sborech nemluví o papežském nebezpečí? (Nenarodil se v adventní rodině!) Proč strážní na hradbách Sióna nevysílají varovné poselství před nebezpečím, které se blíží? Proč někdo raději by siónské hradby odstranil a umožnil tak nepřátelské armádě napochodovat triumfálně dovnitř? K této otázce mne vedly myšlenky Žalmu 74. Uvádím je v několika překladech: Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! Řvali nepřátelé tvoji uprostřed shromáždění tvých: a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. (3b,4, Kral.) Všechno ve svatyni zničil nepřítel! Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve. (B 21) Nepřítel ve svatyni kdeco zpustošil. Řev tvých nepřátel se rozléhal tam, kde tys přicházel. (J.Kunický) Toto jsou velice výmluvná slova! Tak by to vypadalo uvnitř Siona (církve), pokud by spřátelená vojska vstoupila za odstraněné hradby! Závěrečná myšlenka Milý čtenáři, chci tě ovšem povzbudit, že se vyplatí zůstat věrným i za cenu utrpení, posměchu a ztráty všeho, co jsi zde získal, co nám Bůh ve své milosti požehnal. Náš Spasitel, Pán Ježíš, pro nás opustil vše slávu, bohatství, andělské prostředí a přesto se rozhodl vstoupit do našeho světa plného bídy a utrpení, které bude Jeho odměnou. Písmo nás povzbuzuje a ujišťuje mnoha zaslíbeními o Boží věrnosti, ale i o bohaté odměně, když zůstaneme věrní až do konce. Apoštol Pavel tuto vysokou odměnu vyjádřil slovy: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteří jej milují. (1K 2,9) 6 Z ráje do ráje 6 2012
BOHÁČ A LAZAR František Poslušný Tak vidíš, že je to možné, začal vzrušený rozhovor. A co že je možné?, otázal jsem se ho a nechápavě hleděl na příval jeho slov. No, ty jsi přece říkával, že tento život je neopakovatelnou záležitostí k tomu, jaká bude naše budoucnost. To jsem říkal a stále to tvrdím a nevidím důvod na tom něco měnit. Já jsem ale četl v Bibli, že to tak, jak jsi říkal, není. A co tak není, a vůbec, co jsi kde četl v Bibli?, nechápavě jsem se snažil vyzvědět, co má na mysli a kam vlastně míří. No, ty jsi vždycky tvrdil, že Bible má pravdu a já už jsem tomu pomalu uvěřil a teď jsem se v ní dočetl tohle, vedl si svou ten člověk. Tak už mi, prosím tě, konečně řekni, o co jde. Tak dobře. Četl jsem takové zvláštní pojednání v Evangeliu Lukáše 16,19-31. A to čtení snad mělo a má mít souvislost s tím, že by neměla mít Bible pravdu? tázal jsem se. Jak si to tedy mám vysvětlit a jak mi to můžeš vysvětlit ty?, odpověděl mi. Bible se většinou vysvětluje sama, odpověděl jsem mu, ale to ty jsi už slyšel mnohokrát; přece jsou ale některá místa obtížná - jen málo je jich nevysvětlitelných, o těch se Písmo ale také nezmiňuje; nezbývá člověku, než že jim buď bude věřit, to bude jen k jeho dobru, nebo je zavrhne, to bude k jeho škodě. Viz 2Pt 3,16. Nejprve si to místo ale důkladně musíme přečíst: Lk 16, 19-31. Nikde jinde v Bibli se o tom nepíše. Musíme si nejprve uvědomit několik skutečností: Za prvé, je to vyprávění Ježíšovo o fiktivní události, která se nikdy nestala a má za úkol zdůraznit nějakou myšlenku, nebo i více myšlenek. Jinde v evangeliích nacházíme podobné události, ztvárněné v podobenstvích. To je způsob ztvárnění něčeho málo známého, nebo dokonce neznámého, obrazem lidem běžně známým. Má to ale určitá pravidla a zásady, a toho si musíme být neustále vědomi. V praxi to znamená, že to, co se v textu nebo vyprávění říká, často tak nemusí být ve skutečnosti. A to je případ našeho problému. Na tomto světě Některými protichůdnými podrobnostmi líčí Ježíš v příběhu o nejmenovaném boháči a jmenovaném bezdomovci konečný úděl dvou různých typů majetkových skupin lidí. Jedni mají na to, aby žili skvostně, co se týká odívání a jídla, druzí jsou sotva oblečeni a nemají co jíst. První nevědí, co by na sebe dali; i ta nejnovější móda od DIORA pro ně je málo atraktivní a honosná, zatímco druzí jsou rádi, když jim nějaký dobrák dá kus obnošeného oblečení, a přesto se cítí v tom dobře. Nejinak je tomu s jejich potřebami žaludečními. Zatímco ostatní hodují skvostně nad běžné poměry, jiní sotva mají co dát do žaludku. V jednom jsou si ale naprosto rovni. Někdy také lidé říkají, že v tom je na světě jediná spravedlnost. Obě skupiny končí stejně. Jmění a bohatství nic neprospívá multimilionářům, smrt je neúplatná. Na druhé straně zase smrti nevadí bída a chudoba; v tom aby k nim byla shovívavá. Na onom světě Smrt nedělá rozdíl. Jmění a majetek nezachránily boháče od údělu všech lidí. Skončil v pekle. Ježíš tím nechtěl říci, že peklo skutečně existuje, ale vycházel z tehdy obecně mezi lidmi přijímané skutečnosti, že to tak je. Že to tak ve skutečnosti není, dosvědčuje Písmo na mnoha jiných místech. Jedno za všechny je Kazatel 9. kap. Naproti tomu druhý z podobenství, jakýsi žebrák jménem Lazar, což znamená cosi ve smyslu Bůh je pomoc, narozdíl od bezejmenného boháče nesdílel stejný úděl s boháčem, ale jeho úděl skončil v lůnu Abraháma. (Lůno je často ztotožňováno s náručí). Tady se ale zprávy Písma svatého rozcházejí, a to byl hlavní důvod toho, že onen člověk měl jisté pochybnosti o hodnověrnosti Písma. Jeden jde do pekla, druhý (v přeneseném slova smyslu) do nebe. Zatímco Kazatel říká, že všichni jsou na tom stejně, alespoň prozatím, což je správné, říkají lidé, a praxe to potvrzuje. Důvod, proč to takto Ježíš vypravuje, byl už zčásti popsán, ještě ale bude. Samo jméno onoho žebráka by mohlo naznačovat, že jedině Bůh pomůže tomu, kdo se dovolává marně milosrdenství u lidí. 7
Boháč a Lazar Nelogické skutečnosti Muka, kterými trpěl boháč, vynutila touhu po úlevě. Kde si ale pomoci a jak? V místech, kde by nebylo nic než trápení. Z toho, co čteme v tomto podobenství, ale plyne, že člověk po smrti vnímá, co se děje kolem něho, cítí a dokáže posuzovat, stručně - ví o sobě. Tady se ale zpráva Písma rozchází s jinou zprávou Písma: Kazatel 9,5.6. Zde platí ale totéž, co už bylo řečeno v prvém případě protichůdnosti zpráv Písma. Odkud by se mu mohlo (boháčovi) dostat úlevy, než od Lazara, ke kterému se nechoval nejlépe. Budiž mu ke cti, že nebránil tomu, aby mu přátelé, (Lazarovi), dá-li se vůbec říci, že nějaké měl, dávali alespoň zbytky, které z bohatých hostin zbyly, nebo padaly na zem. Je to skutečně tak, že každému člověku je stanoveno určité kvantum dobra a zla, které si musí v životě vybrat? To nám chce říci toto vyprávění? Asi sotva. To by byl příliš ukvapený závěr. Před námi stojí jedno z božských tajemství života, těžko proniknutelných nebo nějak řešitelných. Nedá se toto dilematické a problém působící jakoby jednání Boží jen tak snadno vyřešit třeba tím, že bychom tyto věci odsunuli třeba na dobu po smrti, jako je v tomto vyprávění. Jsou situace a neštěstí v životě, které se vymykají lidskému chápání a zdůvodňování. Jako například: Proč se tomu či onomu dobře a šťastně v životě daří, když k Bohu a jeho pravdě se chová z našeho pohledu nedobře, ba zle? Zčásti na to dává Písmo odpověď v Žalmu 73. Rozum člověka na to nestačí a neobsáhne to - verš 16,17. V mnoha případech je možné napomoci lidskému vnímání a v praxi přispět k odstranění takových problémů a zmírnit peklo na zemi tím, že nebudeme pouze přihlížet, ale máme možnost přispět ke zmírnění následků. Co chtěl tedy Ježíš říci V tomto podobenství chce Ježíš říci několik důležitých skutečností. Sebevětší bohatství nezaručuje život, ani věčnou blaženost. Po poměrně krátkém blahobytu může (ale také nemusí) nastat dlouhé utrpení a hoře. Také to může být opačně; bída a utrpení nemusí být trvalé a vše může být jen dočasné. Z toho vyplývá: Nezáviďte těm, kterým se vede dobře, ale také si nezoufejte, nebude-li se vám dařit tak, jak byste si přáli. Proč Bůh dovoluje, aby zbožní byli zkoušeni a bezbožníkům se dařilo dobře? Tím si také lámal hlavu a připravil mnoho zbytečných bezesných nocí jeden biblický pisatel, až posléze zjistil, že na to nestačí. Došel k poznání, že tento život není vše, není hlavní a není konečný. To je kus starozákonní životní náboženské filosofie, kterou si jako člověk osvojil také Ježíš a z ní vycházel při vyprávění tohoto podobenství. Vyhlídkou na budoucí život se do značné míry vyrovnávají a harmonizují nesrovnalosti časného života zde na zemi. Ježíšovo vyprávění tohoto podobenství ani v nejmenším nezpochybňuje možnost budoucího života, který je v Bibli nazýván životem věčným. Naopak, počítá s ním. Co Bible ale odmítá a považuje za blud, je pokračování života, ať již jakýmkoliv způsobem, hned po fyzickém skonu, smrti, zde na zemi. Na toto téma je řada míst v Bibli. Přesto však toto Ježíšovo vyprávění některé lidi, jako onoho člověka zmíněného v úvodu, může mást a malomyslnět. Ježíš tehdy prostě jenom použil představu, na které chtěl ukázat, jak nesprávné a zkreslené představy lidí běžně přetrvávaly. Bylo by pošetilé z jednoho fiktivního líčení pomyslné události odvozovat pravdivost nebo rozporuplnost Bible. Bylo by ale naopak moudré a užitečné z vypravování takové události vyvodit poučení, které chtěl Ježíš demonstrovat lidem, kteří do té doby žili v klamu. Ježíšovým cílem bylo ukázat lidem pravdu, a ne tradici, často založenou na nepravdě a bludu. Neopakovatelná příležitost Nomi S. Tak bychom mohli pojmenovat život, který zde na zemi žijeme. V jakém smyslu? Taková příležitost se už nikdy nebude opakovat. To, jak s touto příležitostí naložíme teď a tady, bude mít určující vliv na život věčný, pokud si vůbec děláme nějakou naději. Příležitost, kterou má člověk v tomto životě, 8 Z ráje do ráje 6 2012
je sotva docenitelná. Zákon o neopakovatelnosti života a jediné příležitosti, která je člověku dána tady na zemi, je nepředstavitelná. Využijeme ji? Měli bychom - už nikdy se nebude opakovat. Mezi nebem a peklem není žádné přechodné území, žádné neutrální pásmo, které by bylo spravováno někým, koho bychom mohli nějak uplatit a jehož prosby a přímluvy by nám mohly zajistit jakousi protekci. Život věčný je pro nás ve víře. Je jistou skutečností, právě tak, jako že v této pozemskosti zemřeme. Mezi těmito dvěma krajnostmi je příčinná souvislost. To, jak žijeme zde a jakým způsobem, odráží to, jak budeme jednou žít věčně. Věčný život vyrůstá ze současného. Časný je zase naopak součástí věčného. Zde je jedinečná příležitost a možnost vírou a činem v Boha a s Ním a z Něho žít jednou věčně. To je jedním z několika naučení Ježíšova fiktivního vyprávění. Stanovené podmínky K začátku věčného života jsou zde na zemi dány podmínky a podněty, pocházející od Boha. Pro Žida bylo všechno dáno v souboru Božského zjevení, zprostředkovaného Mojžíšem a proroky. Byl v nich zákon a návod i výstraha, jak se chovat a co nedělat. Z toho mohl člověk vyvodit, jaká je Boží vůle a také se jí řídit. To bylo velmi prosté a jednoduché, každý tomu mohl, pokud chtěl, rozumět. Ježíš nepřišel, aby na tom cokoliv měnil. Sám jako člověk se s tím plně ztotožnil. Jeho poslání, kromě jiného, spočívalo v tom, aby toto jednoduché, všem plně srozumitelné pravidlo více uvedl v život. Ne vždy se to ale setkalo s pochopením. Národ žil v zajetí tradic a představ, které lidu po staletí vštěpovalo kněžstvo. Je to dnes jiné? Jaké bylo kněžstvo, takový byl lid (až na malé výjimky). Už ve starozákonní době proti tomu marně proroci bojovali. Síla vlivu byla silnější než slovo Hospodinovo. Tradice byla silnější než pravda. Bůh přesto proti tomu nepoužil svoji moc. Proč asi? Jednoduše proto, že patří k Jeho vlastnostem nepřijímat jakkoli vynucenou loajalitu. Buď mi budeš sloužit dobrovolně z vlastního přesvědčení, nebo ne. Takové je rozhodnutí živého Boha a nedá se na něm cokoliv měnit. Bohatý člověk z našeho příběhu si to neuvědomoval, protože nebyl k tomu duchovními vůdci své doby veden, a pak také proto, že jednoduše nechtěl; jeho majetek mu v tom bránil. Abrahámova role v příběhu Podivnou roli v tomto příběhu hraje Abrahám, praotec národa obou hlavních představitelů příběhu. I když byl už více jak dvacet století mrtev, Židé ho stále ctili a uznávali, dokonce víc než samého Ježíše Mesiáše, na něhož už čekali také více než dvacet století. Když boháč tohoto příběhu poznal svízelnost své situace, uvědomil si, že je také příslušníkem Abrahamova národa, a to ho přimělo k tomu, že se modlil k Abrahámovi v domnění, že bude mít snad určitou protekci. Nemodlil se k Bohu, jako Tomu, který všechno může, ale k patronu svého národa, byť už více jak dva tisíce let mrtvému. Tím dal velmi zřetelně najevo svůj poměr k Dárci nejen života, ale všeho, co v životě užíval. Jak odlišně působí lotr na kříži. Neděje se dnes něco podobného mezi vyznavači křesťanství? Nemodlí se místo k Dárci a Opatrovateli života k různým prostředníkům a přímluvcům, kteří v takových případech nejen že nemohou slyšet, ale nejsou schopni ani nijak zasáhnout; protože jsou rovněž mezi mrtvými a ani žádnou přímluvnou sílu nemají. V tomto ohledu je námi zkoumané podobenství a jeho protagonisté srovnatelní s praktikami mnohých křesťanů dnes, kteří žádají o pomoc. Kristus chtěl ukázat, jak je beznadějné doufat v jakoukoli pomoc nejen po smrti, ale i v jakoukoli pomoc kohokoli jiného kromě samého Boha. Také svěřené prostředky mají svůj účel I když jsou naše, jak mnozí říkají, přesto si má člověk uvědomovat, že jsme jenom správci, a z toho plyne povinnost zodpovědně s prostředky nakládat a je používat. Pán Bůh nemá nic proti tomu, je-li někdo bohatý. Ale má výhrady proti tomu, je-li bohatství sobecky a egoisticky užíváno. Co z toho vyplývá pro nás? Při pozorné četbě a přemýšlení by to každý mohl a měl poznat. Ale tak markantní rozdíly dnes už mezi námi nejsou, namítají mnozí. Jsou a nejsou. Začínají být ale čím dál zřetelnější a častější, navzdory tomu, že sociální zabezpečení je dnes neporovnatelně lepší, než v dřívějších dobách. Tisk a sdělovací prostředky o tom denně přinášejí často podrobné zprávy, jak exekutorské praktiky vymahačských organizací udělají během chvíle z lidí chudáky podobné našemu Lazarovi. Často jde o celé rodiny s malými dětmi. 9
Boháč a Lazar Bez jakéhokoli soucitu jsou zbaveni téměř všeho, zatímco samotní vykonavatelé těchto praktik si účtují na vrub postiženého nestydaté honoráře. To je dnešní podoba starého biblického vyprávění. Jedni jezdí drahými auty, zatímco jiní sotva chodí pěšky. Jedni utrácejí za drahé obědy a večeře tisíce, jiní musí často ubírat svým dětem a sami sobě to nejnutnější. Jiné je to ale v případě lidí, kteří by pracovat mohli, ale nechtějí. Zvykli si na to být podporováni, a povinnost, kterou mají, plnit nechtějí. Takové podporovat v jejich neodpovědnosti není správné ani z pohledu Písma. Potomstvo Abrahámovo Když Ježíš vyprávěl toto podobenství, bylo v novozákonním Izraeli hodně chudých lidí. Bylo ale také hodně boháčů, kteří zbohatli podobně jako miliardáři dnes, nezákonným, často kriminálním způsobem; ačkoli ještě před 20-30 lety neměli, podobně jako většina národa, nic, kromě povinnosti stanovené zákonem - pracovat. Drtivá většina bohatých, tehdy i dnes, si nechtějí připustit myšlenku nebo fakt, že všechno dostali od Boha, který je majitelem všeho. Oni říkají: to všechno jsem si svou pílí a pracovitostí musel vydobýt, nic jsem nedostal zadarmo. Snad mohou mít pravdu, to nechceme analyzovat. Právě tak se nemůžeme pouštět do analýzy, proč ten ano a proč já ne. To je mimo rámec našich možností. Je to zvláštní tajemství Prozřetelnosti a je dobře, že to tak zůstává; v opačném případě by to způsobilo nepředstavitelné potíže v soužití lidí ve společnosti. Ještě několik slov k onomu boháčovi z podobenství v souvislosti s národem, z něhož pocházel. Onen muž se těšil neproniknutelnému tajemství Prozřetelnosti, což je fakt, který se nedá nijak zpochybnit. Zpochybnit se ale u tohoto člověka dá skutečnost, že se jakýmkoliv způsobem nechtěl sdílet s jinými, zvláště naléhavě potřebnými. To je sotva omluvitelné a také se to objevilo v posudku Božím. Převedeme-li toto posouzení do roviny národní a náboženské, potom nemůžeme pominout nápadnou podobnost s duchovním předurčením Židů, jako zvěstovatele významných Božích pravd okolním společenstvím a národům. Bůh jim dopřál mnohá časná, hmotná i duchovní privilegia, která jiní neměli, a očekával, že se o ně podělí podle možností s jinými. Počínali si ale podobně jako onen boháč z podobenství. Uzavřeli se do sebe, stali se egocentrickými, a říkali: Otce máme Abraháma. Žili z minulosti a sami zdaleka nedosahovali šlechetnosti a věrnosti Abraháma, jinak také chybujícího, avšak schopného a ochotného si mnohý svůj poklesek přiznat a odčinit ho. Několik staletí před Ježíšovým narozením pak k onomu vzletnému otce máme Abraháma přidali stejně vzletné, když říkali chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest. Prorok dále říká, že by bylo lepší, kdyby polepšili své mezilidské vztahy a ještě před tím své vztahy s Bohem, po jehož cestách se jim nelíbilo chodit. Říkali: Nebudeme chodit. Jer 6,7, kap. Pyšně se pokládali za Boží národ, ale Bohu nechtěli sloužit, tím méně ostatním národům, kterými pohrdali. Ježíš v tomto podobenství nepovažoval samotný původ za cosi mimořádného, hodného zvláštního zřetele, byla-li zjevná neochota, dokazující neochotu služby Bohu. Navzdory tomu, že žebrák Lazar patřil podle jejich názoru ke spodině židovské společnosti, Ježíš ho považoval za pravého potomka Abraháma a uznal jej za hodného přátelství s Abrahámem, přičemž ten, který se jím cítil být, této cti nedosáhl. Jak tomu je dnes? V mnohém se dnes situace v této oblasti podobá onomu líčení Ježíšova podobenství. Všichni, kteří se domnívají, že jsou tou pravou a vyvolenou křesťanskou církví, by si měli uvědomit to, že takoví mohou být teprve tehdy, budou-li věrně odrážet obraz svého Pána a Vůdce. Také by neměli, chtějí-li si činit nárok na tak vznešenou poctu, kolaborovat s těmi, kteří vůli nebeského Otce nechtějí plnit cele a mísí ji s ustanoveními, které si sami vymysleli a posvětili, v domnění, že tím slouží Bohu. V tom spočívá nebezpečí křesťanských církví, bez rozdílu, jak se jmenují. Nenápadně, ale o to s větším nasazením, se mění neměnné principy křesťanských obyčejů, zakotvených v Písmu, a to dokonce těmi, kteří kdysi bránili čistotu učení. Říkají, že se doba mění, a proto se také posouvají hranice toho, co zákon povoluje a co ne. Neznám ani jedno místo Písma, které by tomu, byť jen vzdáleně, nasvědčovalo, natož takové závěry potvrzovalo. Má-li některý z čtenářů povědomost o takovém místě Písma, prosím o jeho identifikaci. Rád se s ním seznámím. Nerad bych totiž žil zbytek života v bludu a církví v tom byl utvrzován, v naději, že je to pravda, a posléze se ukázalo, že tomu tak nebylo a bylo to jen ustanovení lidské, nebo snad ustanovení církve. 10 Z ráje do ráje 6 2012