New York New York City 1 je nejlidnatëjší mësto Spojených států a jeho metropolitní oblast patří mezi nejlidnatëjší na svëtë. Mësto bylo založeno Nizozemci v roce 1625 a od roku 1790 je nejvëtším mëstem Spojených států. New York byl také prvním hlavním mëstem Spojených států po přijetí Ústavy. V současnosti je jedním ze svëtových center obchodu a finančnictví. New York má také celosvëtový vliv v oblasti médií, politiky, vzdëlání, zábavy, umëní, módy a reklamy. Je i ohniskem mezinárodních vztahů a diplomacie, neboť se zde nachází sídlo Organizace spojených národů. Čtvrtě New York tvoří pët čtvrtí: The Bronx, Brooklyn, Manhattan, Queens a Staten Island. S více než 8,2 miliony obyvateli žijícími na ploše 789 km 2 je New York zároveň nejhustëji zalidnëným mëstem Spojených států. Kulturní význam Mnoho místních památek je známo po celém svëtë. Socha svobody zdravila miliony imigrantů, kteří připlouvali do Spojených států na přelomu 19. a 20. století. Wall Street, sídlo burzy na dolním Manhattanu, je od druhé svëtové války nejvýznamnëjším svëtovým finančním centrem. Pro mësto jsou charakteristické mrakodrapy patřící mezi nejvyšší v zemi, například Empire State Building, Chrysler Building a dříve World Trade Center. New York je považován za místo zrodu mnoha kulturních hnutí, například harlemské renesance v literatuře a výtvarném umëní, abstraktního expresionismu (známého také jako Newyorská škola) v malířství, hip hopu, punku, salsy a Tin Pan Alley v hudbë. Kulturním centrem mësta je v současnosti Broadway. V roce 2005 se v New Yorku mluvilo přibližnë 170 jazyky a 36 % obyvatel se narodilo mimo Spojené státy. New Yorku se díky čilému nočnímu životu nëkdy přezdívá Město, které nikdy nespí. Dalšími přezdívkami jsou Velké jablko a Gotham 1 oficiálnë The City of New York, v bëžném užívání jen New York 1
Historie Oblast byla v dobë objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nouvelle Angoulême. První evropskou osadu pod názvem Nieuw Amsterdam založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za sklenëné korálky v hodnotë 24 dolarů ). V roce 1664 dobyli mësto Angličané a přejmenovali jej na New York na počest Jakuba II.,knížete z Yorku a Albany. Na konci druhé anglo-nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té dobë mnohem významnëjší, a Angličané si výmënou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem. Do roku 1700 klesla populace kmene Lenape na 200 osob. Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. V roce 1754 byla chartou vydanou Jiřím II. založena na dolním Manhattanu Columbijská univerzita, v té dobë pod jménem Kings's College. Bëhem Americké války za nezávislost se ve mëstë odehrála série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. V roce 1789 se v New Yorku sešel Kongres a první prezident George Washington byl inaugurován v budovë Federal Hall na Wall Street. V roce 1790 předstihl New York Filadelfii jako nejvëtší mësto Spojených států. 19. století pro mësto znamenalo příliv imigrantů a stálý rozvoj. Vizionářský plán rozvoje z roku 1811 navrhoval rozšířit síť ulic po celém Manhattanu. V roce 1819 byl otevřen Erijský kanál, který propojil newyorský přístav se zemëdëlskými oblastmi na severu zemë. Místní politiku ovládla Tammany Hall, politické uskupení uvnitř Demokratické strany kontrolované irskými imigranty. Nëkteří členové obchodnické aristokracie prosazovali zřízení Ústředního parku, který nakonec vznikl v roce 1857. Na Manhattanu i v Brooklynu žila výrazná svobodná černá menšina. Otroctví v New Yorku existovalo do roku 1827, ale bëhem 30. let se z New Yorku stalo jedno z center abolicionismu. Hnëv nad odvody do občanské války (1861 1865) vedl roku 1863 k sérii nepokojů, jež byla jedním z nejvýraznëjších případů občanské neposlušnosti v historii USA. V roce 1897 byla zformována moderní podoba New Yorku spojením Brooklynu (tehdy samostatného mësta), okresu New York (které tehdy obsahovalo části Bronxu), okresu Richmond a západní části okresu Queens. K propojení mësta přispëlo otevření metra v roce 1904. Bëhem první poloviny 20. století se mësto stalo svëtovým centrem průmyslu a obchodu. Bylo však postiženo nëkolika tragédiemi. Roku 1904 shořel v úžinë East River parník General Slocum, což si vyžádalo 1021 obëtí. V roce 1911 vypukl požár firmy Triangle Shirtwaist Factory, kterému podlehlo 146 lidí, především šiček. Tato tragédie vedla k růstu odborů International Ladies' Garment Workers' Union a ke zvýšení bezpečnosti v továrnách. Ve 20. letech byl New York hlavním cílem černého obyvatelstva bëhem takzvané Velké migrace z jižanských států. V roce 1916 se New York stal domovem nejvëtší černošské komunity v Severní Americe. Černošský umëlecký smër zvaný harlemská renesance kvetl v éře prohibice a obrovského ekonomického růstu, který se projevoval výstavbou pro New York charakteristických mrakodrapů. 2
New York se v roce 1948 stal nejlidnatëjším mëstem svëta, když předstihl Londýn, který se na prvním místë držel déle než sto let. Bëhem velké hospodářské krize byl roku 1934 starostou zvolen reformátor Fiorello LaGuardia, čímž byla ukončena osmdesátiletá nadvláda Tammany Hall. Veteráni druhé svëtové války a imigranti z Evropy se podíleli na poválečném rozvoji mësta, který symbolizovaly například řady domů v jižním Queensu. New Yorku získal po válce pozici globální metropole s Wall Streetem jako ekonomickým centrem svëta, sídlem OSN jako centrem svëtové diplomacie a díky rozvoji abstraktního expresionismu se z New Yorku stalo i hlavním mëstem svëtové kultury. V 60. letech postihly mësto ekonomické problémy, rasové napëtí a růst kriminality, které dosáhly vrcholu v 70. letech. Vzkříšení finančního sektoru v 80. letech pomohlo zlepšit mëstský rozpočet. V 90. letech došlo k uklidnëní rasového napëtí, k dramatickému snížení kriminality a k masovému přílivu imigrantů z Asie a Latinské Ameriky. Ekonomiku mësta začaly ovlivňovat nové obory, například informační technologie, a v roce 2000 dosáhl New York dle sčítání lidu nejvëtšího počtu obyvatel v historii. Mësto bylo jedním z cílů útoků z 11. září 2001, když zde při zničení Svëtového obchodního centra zahynulo témëř 3000 lidí. 2 Geografie New York se nachází na severovýchodë Spojených států, na jihovýchodë státu New York, přibližnë na půli cesty mezi Washingtonem D. C. a Bostonem. Mëstem protéká řeka Hudson, která zde ústí do malého přírodního zálivu a následnë do Atlantského oceánu. Vëtšina mësta se nachází na ostrovech Manhattan, Staten Island a Long Island, díky čemuž je rozsah dostupné půdy omezen a vede k vysoké hustotë zalidnëní. Řeka Hudson protéká skrze Hudson Valley do New York Bay. Mezi New Yorkem a mëstem Troy má řeka charakter estuária. Řeka Hudson tvoří hranici mezi státy New York a New Jersey. East River teče z Long Island Sound a oddëluje Bronx a Manhattan od Long Islandu. Harlem River spojuje řeku Hudson a East River. Pevnina byla neustále upravována lidskou činností, nejvýraznëji pak vysušováním pobřeží již od dob nizozemské kolonizace a to nejintenzivnëji na dolním Manhattanu. Nejtypičtëjším příkladem je pak Battery Park City, které vzniklo navezením hlíny a kamení ze stavby World Trade Center v 70. a 80. letech. Především na Manhattanu byly lidskou činností zarovnány mnohé přírodnë vzniklé nerovnosti. Rozloha New Yorku je 1214,4 km 2, přičemž pevnina má rozlohu 789,5 km 2 a vodní plochy rozlohu 428,8 km 2. Nejvyšším bodem mësta je Todt Hill na Staten Islandu, který dosahuje do 124,9 m. n. m. Vrchol je pokryt lesy, které jsou součástí Staten Island Greenbelt. Podnebí 2 V roce 2012 by na místë útoků mël být dokončen mrakodrap Freedom Tower. 3
Ačkoliv se nalézá na pobřeží, je pro New York typické vlhké kontinentální klima (Köppenova klasifikace podnebí Dfa). Zimy jsou v New Yorku studené, ale díky umístëní na pobřeží jsou zdejší teploty mírnë vyšší než ve vnitrozemí. Každý rok zde napadne 63,5 až 88,9 cm snëhu. Období mezi posledním mrazivým dnem a prvním mrazivým dnem další zimy trvá v průmëru 199 dní. Jara a podzimy jsou v New Yorku různorodá, od snëžných a studených, přes horké a suché až po chladné a deštivé. Léta jsou horká a suchá. Každé léto je v průmëru v 18 až 25 dnech dosažena teplota 32 C. Ačkoliv pro New York nejsou typické hurikány, mohou jej výjimečnë zasáhnout, což se stalo například v letech 1821, kdy byl zaplaven dolní Manhattan a 1938, kdy byla poničena východní část mësta. Dlouhodobý vliv na podnebí má Atlantická multidekadická oscilace, což je sedmdesátiletý cyklus oteplování a ochlazování, který má vliv například na frekvenci a sílu pobřežních bouří. Životní prostředí Hromadná doprava je v New Yorku využívána nejvíce v celých Spojených státech. Spotřeba benzínu je na úrovni, na jaké byl celostátní průmër ve 20. letech. Díky používání hromadné dopravy bylo v roce 2006 v New Yorku ušetřeno 7 miliard litrů benzínu, což je polovina benzínu ušetřeného díky používání hromadné dopravy v celých Spojených státech. Díky vysokému zalidnëní, nízkému využívání automobilů a vysokému využívání hromadné dopravy je New York jedním z energeticky nejefektivnëjších mëst ve Spojených státech. Průmërné emise skleníkových plynů v přepočtu na jednoho obyvatele mësta dosahují 7,1 tunu v porovnání s celostátním průmërem 24,5 tuny. V New Yorku je vyprodukováno pouze jedno procento skleníkových plynů vyprodukovaných v celých Spojených státech, ačkoliv zde žije 2,7% obyvatel Spojených států. Průmërný obyvatel New Yorku spotřebuje jen polovinu elektrické energie v porovnání s průmërným obyvatelem San Franciska a čtvrtinu v porovnání s průmërným obyvatelem Dallasu. Vedení mësta se v posledních letech zamëřilo na snižování dopadů na životní prostředí. Vysoká míra znečištëní vedla k rozšíření astmatu a dalších nemocí dýchacího ústrojí mezi obyvateli mësta. Politikou mësta je kupovat do svých budov energeticky efektivní vybavení. New York také vlastní nejvíce autobusů na zemní plyn a s hybridními motory v celých Spojených státech a také se zde objevily jedny z prvních taxíků s hybridním pohonem. Mësto bylo jedním ze žalobců v přelomovém sporu u Nejvyššího soudu Spojených států Massachusetts v. Environmental Protection Agency, kterým byla EPA donucena regulovat vypouštëní skleníkových plynů. New York je také také svëtovým lídrem v budování energeticky efektivních kancelářských budov, jejichž typickým zástupcem je Hearst Tower. Pitnou vodu získává New York z Catskill Mountains. Tato voda je natolik kvalitní, že nevyžaduje další chemické úpravy před distribucí spotřebitelům, což je možno jen v dalších čtyřech velkých amerických mëstech. Architektura 4
Charakteristickým znakem New Yorku je nesmírné množství mrakodrapů, především pak na Manhattanu. V New Yorku se nalézá asi 5600 mrakodrapů a 48 z nich má přes 200 m, což je nejvíce na svëtë. Nejvyšší počet mrakodrapů na svëtë, ať už kancelářských nebo obytných, je dán především vysokou hustotou zalidnëní, omezenou rozlohou dostupných pozemků a tudíž jejich vysokou cenou. V New Yorku se nacházejí výrazné budovy mnoha architektonických stylů. Woolworth Building (1913) postavená v novogotickém stylu s masivními prvky gotické architektury, které jsou rozpoznatelné z ulice, která je o desítky metrů níže. Zákon z roku 1916 omezil výšku mrakodrapů v závislosti na velikosti stavební parcely, aby sluneční svit dosáhl na ulice. Typickým zástupcem stylu Art Deco je Chrysler Building (1930) se svou charakteristickou zužující se špičkou. Mnozí architekti a historici považují Chrysler Building za architektonicky nejhodnotnëjší mrakodrap ve mëstë. Mezinárodní styl reprezentuje Seagram Building (1957). Condé Nast Building (2000) je zástupcem energeticky efektivních budov. Pro obytné oblasti jsou typické honosné řadové domy postavené z hnëdého pískovce, ale i omšelé bytové domy postavené v období nejvëtšího rozvoje mësta mezi lety 1870 a 1930. Nejpoužívanëjšími stavebními materiály jsou od velkého požáru v roce 1835 kámen a cihly. Stavební materiály nebyly jako v případë Paříže tëženy přímo z podloží mësta, ale byly dováženy z různých vzdálených kamenolomů a tudíž mají odlišné odstíny. Specifikem New Yorku je velké množství dřevëných vodních nádrží umístëných na střechách. Jejich instalace byla vyžadována u budov majících přes šest pater, aby mohl být omezen tlak vody ve vodovodech, které by vysokým tlakem mohly být poškozeny. Ve 20. letech se do módy dostalo bydlení v domech v odlehlých oblastech mësta vybudovaných na základë idejí hnutí Garden city movement, například na Jackson Heights v Queensu, které se staly dostupnými díky výstavbë metra. 5
6