Zpráva o pobytu OSOBNÍ ÚDAJE Jméno: Délka pobytu: Vysílající instituce: Kontaktní osoba UHK: Kontaktní osoba NDHU: Miroslav Feige (miroslav.feige@gmail.com) 5 měsíců Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu Bc. Vendula Pourová (vendula.pourova@uhk.cz) Harry Chen 1
PŘÍPRAVA POBYTU Pokud se rozhodnete, že pojedete na Taiwan, což rozhodně všemi deseti doporučuji, tak je potřeba zařídit pár věcí a hlavně je nenechávat na poslední chvíli. Jde hlavně o letenky a očkování, které se musí dávat s nějakým odstupem a pouze když jste zdraví, takže to chvilku trvá. Osobně jsem nikdy před Taiwanem nebyl nikde na Erasmu. Prakticky jsem nebyl v zahraniční déle jak dva týdny na dovolené. Ne takhle sám. A musím říct, že odjet takhle daleko a na takhle dlouho chtělo trochu odvahy. Měl jsem své pochybnosti. Po návratu ale každému říkám, že jestli může, tak ať jede. Byla to nejlepší zkušenost mého života. Očkování Veškeré očkování jsem absolvoval u doktorky Lukešové v Hradci Králové. Hualianská škola nevyžadovala HIV vyšetření, ani rentgen plic a tak nás to vyšlo o něco levněji. Zároveň jsem měl očkování žloutenky z předchozích let. Doktorka Lukešová mi doporučila očkování podle zemí, které jsem chtěl navštívit. Nechal jsem se očkovat proti břišnímu tyfu, vzteklině a meningokovi. Celé mě to vyšlo asi na 4.500,-Kč. Letenky Kvůli letenkám jsme kontaktovali pana Bezouška. Je to podle mě nejjednodušší způsob a téměř i nejlevnější. Navíc poletíte s China Airlines, což je super společnost a i na relativně krátké lety dostanete jídlo a pití kolik chcete. Takže pozor na dlouhé lety, docela jsme se opili... Navíc jsme měli celej balíček letů se stop-over, takže cestou na Taiwan jsme se stavili v Thajsku asi na 12 dní a cestou zpět jsme byli na Bali asi na 8 dní. Letěli jsme vždy přes Amsterdam. Celý tento balíček letenek vyšel asi na 24.000,-Kč cesta tam: Praha Amsterdam Bangkok (12 dní) Taipei cesta zpět: Taipei Bali (8 dní) Taipei Bangkok (zde jsme měli původně být pár dní, ale zrušili jsme to kvůli nepokojům) Amsterdam Praha Pojištění Pojištění jsem si zařídil u České pojišťovny. Na půl roku vyšlo na nějakých 3.740,-Kč. Na Taiwanu jsem musel asi čtyřikrát do nemocnice kvůli různým zdravotním problémům. Po návratu do České republiky jsem všechna potvrzení předložil v pojišťovně, vyplnil potřebné formuláře a během několika týdnu jsem měl všechny peníze zpět na účtu. 2
Vízum Vízum jsem si zařídili v Taipejské hospodářské a kulturní kanceláři v Praze (http://www.taiwanembassy.org). Vízum je zdarma a platí 90 dní. Prodloužit ho je možné v Taipei nebo tím, že vycestujete. Úplně stejně to ale tuším funguje, že pokud nemáte vízum, tak musíte do 90 dnů opustit Taiwan a další den se tam zase můžete vrátit na dalších 90 dnů. Takže to lze i bez víza. Ale tím, že je zdarma, tak proč ne, že ano. Navíc mám vzpomínku v pasu. Řidičský průkaz Za 50 Kč si určitě zařiďte mezinárodní řidičský průkaz. I pokud se rozhodnete být v Hualianu a tam se bez skútru obejdete, tak ho ale určitě využijete třeba v Thajsku, Malaysii nebo na Bali. Studium a pobyt na NDHU Na Taiwan doporučuji přiletět trochu dřív. Samozřejmě vůbec odletět doporučuji co nejdříve po zkouškách v lednu. Celou dobu jsem cestoval se třema holkama, se kterejma jsem měl studovat univerzitu. A přiznám se, že jak mě to někdo záviděl, tak občas je to se třeba babama pěkně na palici... Takže co nejdřív do Thajska a pak i před začátkem semestru na Taiwan do Taipeie. Tam my byli asi 4 dny. Pozor na teplotní rozdíly. V Thajsku bylo strašný vedro a byli jsme spálení od sluníčka a v Taipei pršelo a bylo najednou 10 C. Takže na ten začátek Taiwanu doporučuji teplé oblečení. I do letadla jsem zjistil, že jsou nejlepší tepláky, protože jsou pohodlné a v letadlech se dost klimatizuje, takže žádný vedro. Na NDHU dříve fungoval nějaký systém, že vás buddy vyzvedne na letišti. Tohle už nefunguje, ale není problém si koupit jízdenku na vlak a dostat se do Hualianu. Doporučuji u okénka a všude se ptát na studentské slevy a na nejlevnější varianty. Taky vlak zařizovat pár dní dopředu, protože je většinou na místenky a bývá to dost plné. Když už jsme byli v Taipei tak se nám ozvali buddy, že nám pomohou s dopravou z Hualianu do kampusu, takže jsme alespoň nehledali školní autobus a v kampusu nám rovnou pomohli se ubytovat. Po příjezdu nás všechny ubytovali na starých kolejích pro bakalářské studenty. Jednalo se o společné koleje, kde jsem měl mít na pokoji tři spolubydlící. Ze starších zpráv z cest jsem ale věděl, že jako master student bych měl nebo mohl být ubytován na kolejích pro masters a 3
tak jsem tam spal pouze jednu noc a další den jsem se přesunul do starých kolejí pro masters. To má své výhody i nevýhody. Máte pokoj jen pro sebe, což je občas fajn. Nikdo vás v noci nebo ráno nebudí, pouze venku Indové, kteří chodí spát v šest ráno. Občas se tam ale cítíte trochu sami. Masters koleje ale zase měli pěknou společnou místnost kde jsme se s holkama mohli scházet a posedět, protože jinak jsou koleje striktně rozděleny na dámské a pánské a návštěvy tu neexistují. Za koleje jsme zaplatili 1000 NT jako deposit. Kola nám už bohužel nikdo nepůjčil, tento servis taky skončil, takže jsme si koupili vlastní a na konci je prodali. Jedna důležitá věc! Bez skútru se při studiích na NDHU obejdete, bez kola ne! V prvních týdnech semestru si vyberete předměty které chcete studovat. Máte asi tři týdny si to rozmyslet navštívit toho co nejvíc a zapsat si to co vám vyhovuje. Ze začátku se docházka moc nepočítá, pak jsou to většinou dvě nebo tři absence. Semestr je tu neskutečne dlouhý. Začíná se v půlce února a skočíte opravdu až předposlední týden v červnu. Nejsou tu však klasické zápočty a pak zkoušky. Vše je to v rámci semestru přesně rozepsané a z každého předmětu tak máte minimálně nějaký půlsemestrální test nebo prezentaci a pak závěrečný test, prezentaci nebo nějaké review atd. Hned ze začátku dostanete harmonogram ke každému předmětu, takže hned budete vědět kdy můžete odjet do zahraničí a kdy ne ;-). Veškeré studium probíhalo samozřejmě v anglickém jazyce. Horší občas je, když zjistíte, že umíte anglicky lépe než učitel. Nebo když přijdete na předmět který se má učit v angličtině a učitel vám řekne, že to učí v čínštině a vy máte smůlu. Ale to bylo jen někde. Fundamental Chinese Kurz čínštiny pro úplné začátečníky. Původně nám ho ani neotevřeli, ale na žádost několika studentů se nakonec uskutečnil. Ve finále to byl ale nejtěžší předmět na NDHU a to z mnoha důvodů. Vyučovalo se v úterý od šesti hodin večer do téměř devíti. A to už se špatně drží pozornost. Navíc jsme jeli podle nějaké učebnice, kde se za ten semestr stejně naučíte prd a pro běžnou konverzaci vám to taky je houby platný a v restauracích jsme si dál vyprošovali anglická menu. Učili jsme se hlavně čínské znaky a to byla podle mě ta chyba. Nejde se to všechno naučit za tak krátkou dobu, hlavně když v tom neexistuje systém. A oni kombinují spoustu znaků dohromady, že se pak divíte, že tato civilizace ještě hromadně nespáchala sebevraždu. I lidé co žijí na Taiwanu vám pak řeknou, že mluvit není problém, slovíčka se 4
naučíte a fráze jsou opravdu jednoduché, ale že znaky neumí, protože to je peklo. Zkouška byla písemná a každý týden byl malý quíz. Introduction To Taiwan Kurz pro International a Exchange studenty z různých zemí učil Dr. Lu. Náplní bylo seznámení se s kulturou Taiwanu ale i dalších zemí zúčastněných studentů. Každý jsme měli dvě prezentace o naší kultuře nebo zemi. Dále jsme se učili tai-chi. Já jsem ostatní učil mazurku. Učili jsme se takové zvláštní bubnování. Myslím, že ten program je každý rok stejný. Skvělé na tomto předmětu je, že se seznámíte s lidmi, kteří umí anglicky a jsou trošku aktivnější, protože na jiných předmětech zjistíte, že Taiwanci i spí. Zde je šance si najít přátelé. Dále jsme v průběhu semestru nacvičovali jakousi přehlídku pro zdejší Základní školu, která se uskutečnila na konci semestru. Přehlídka se stávala převážně z tanců, zpěvů, bubnování a tai-chi. Languages and Cultures in English movies Výbornej předmět který vedl brit Dr. James Callow. Bohužel mi říkal, že na univerzitě končí. Jednalo se o to, že jsme koukli na film a další týdny ho z různých aspektu prodiskutovali. Ze strany žánru, stylu, téma, práce s kamerou, se světlem. Rozhodně mi to dalo trošku jiný pohled na filmy. Viděli jsme čtyři pro mě zajímavé filmy převážně britské a většinou ještě černobílé. Bohužel musím říct, že jsme tam byli nejaktivnějšími studenty. Taiwanci se hodně stydí mluvit anglicky zvlášť na britského učitele. Půlsemestrální zkouška byla formou prezentace ve skupině a rozebrání určitého aspektu daného filmu a závěrečná zkouška byla formou review na námi vybraný film. Badminton Nejdříve jsem byl za mladým učitelem, kterej prakticky neuměl anglicky a defacto mě vyhodil, že to asi nepůjde, tak jsem pak ještě zkusil jiného, staršího jménem Vincent a tam už pohodě. Postupně nám vysvětlil techniku hry, pravidla. Vždy teda mluvil nejdřív čínsky, takže jsme se s Ivčou nudili, ale pak nám to stručně vysvětlit nebo někdo ze studentů nám něco přeložil. Hodně se toho samozřejmě dalo pochytit z pohybů a tak dále. Ke konci semestru jsme začali hrát každý s každým abychom se pak rozdělili do skupin a pak hráli skupiny proti sobě. Podle skóre skupiny se rozdělovali známky. Ve výsledku, ale nešlo aby někdo předmět neudělal. Vincent byl hlavně super člověk, kterej ukecal Ivču aby se přihlásila do plavecký 5
soutěže a tak dál. Ve všem nám pomohl. Nevadilo mu když jsme jednou přišli ještě opilí a museli nakonec odejít dřív jak nám bylo zle :-D Table tennis Opět předmět s Vincentem. Takže opět super. Nejdříve jsme zase probírali techniku hry. Zde bylo rozhodně zajímavé vyzkoušet si čínský a japonský styl držení pálky. Opět ke konci hra každý s každým a pak na skupiny. Opět nešlo předmět neudělat. Ostatní sporty NDHU je známá jako sportovní univerzita a kampus, který má v obvodu 7 km a je plný basketbalových, fotbalových a baseballových hřišť a sportovních hal. Dále tu máte bazén a posilovnu. V Hualianu je trošku jiný režim než v Kaohsiungu. Nemáte tu žádné noční kluby. Takže my nakonec vstávali třeba o půl šesté ráno a šli na šestou do bazénu nebo do posilovny, kdy je tam nejméně lidí a v létě ještě není tak nesnesitelné vedro. Navíc odpoledne se většinou zatáhne a pak začne pršet, takže opravdu je nejlepší udělat si dopoledne co nejdelší. V Kao naopak chodili do klubů a chodili spát nad ránem, kdy my už třeba vstávali. V Kao ale každý spíše nějaká kila nabral, já šel pět dolů ;-). Hualian je pro lidi co mají rádi přírodu a sporty a nevadí jim absence klubů. Navíc za kampusem jsou nádherné hory a není tu smog. UBYTOVÁNÍ, STRAVA, DOPRAVA A OSTATNÍ Ubytování Ubytování jsem již popsal. Na pokoji jsem měl klimatizaci. Výhodu máme, že po nás nechtějí platit ani elektřinu, takže v červnu ta klimatizace jela prakticky nepřetržitě. Na patře jsem měl společné záchody se sprchami, které jednou za čas někdo uklidil, ale stejně jsem se radši chodil mít v žabkách. Wifi na pokoji nebyla, musel jsem si koupit Ethernet kabel a pak jsem si do ipadu sdílel z notebooku. Android tohle ale v základu nezvládá, ale tam jsem měl tu simku a data jsou na Taiwanu docela levná. Wifi byla ve škole a ve společné mistnosti, takže se to dalo přežít. Všude po kampusu jsou stroje na pitnou vodu, které točí jak studenou tak i vařicí, takže na kafe a čaj pohodička. Jinak pro milovníky kávy je Taiwan trochu utrpení. Nikde neseženete klasické malé espresso, všude pouze americano a to pro mě moc není. 6
Navíc kafe je tak dvakrát dražší než jejich čaje. Já to vyřešil alespoň kvalitní rozpustnou kávou. V každé budově kolejí jsou nějaké pračky a sušičky. Praní bylo za 20NT sušení za 10NT. Sušení doporučuji protože na Taiwanu nic neuschne, ale opatrně, protože je to natvrdo 40 minut a pokud je tam málo věcí a ne moc mokrých, tak je to dokáže docela rozpálit. Spálil jsem se o knoflík od kalhot. Pere se ve studené vodě, takže obecně veškeré oblečení na Taiwanu dost trpí. Počítejte s tím. Ve společné místnosti jsou také lednice, které jsem já použil pouze pro chlazení piva. Jinak jsem si veškeré jídlo kupoval v restauracích nebo jsem si maximálně udělal misku vloček. Jinak Taiwan mě docela zbavil fóbie z pavouků. Když už jsem vyhnal čtvrtého švába z pokoje nebo věčně potkáváte ohromné šneky na zdi, když si jdete pro vodu nebo máte na stropě kamaráda gekona, kterej vám alespoň žere hmyz, tak si docela zvyknete. V Čechách si pak akorát říkám jak je to tady super, protože tady alespoň není moc věcí který mě můžou zabít. Jednou mi do pokoje vletěla killerbee a to jsem teda skákal z postele obrácenou stranou a zdrhal. Rada: Neotevírejte síťku v okně... Taky pozor na ty hezký zelený hady, prej jsou jedovatý. V Hualianu vám alespoň nelezou opice na koleje, opice tam nejsou. Strava V kampusu jsou dvě restaurace typu naber si, co sníš. Dále je tam několik restaurací a fastfood 7-eleven, který má 24h otevřeno. Hned vedle kampusu navazuje ulice plná restaurací, kde se dá najíst okolo 50-100NT za hlavní jídlo. Ve všech restauracích v kampusu i mimo kampus je většinou polévka a pití (čaj) zdarma. Čaj je černý a poměrně dost sladký. Jinak to chce počítat s rozdílnou stravou, než v ČR. Většinou jsou to nudle a rýže jako příloha a drůbeží, hovězí, skopové, nebo vepřové na několik způsobů. Mě jejich nudle absolutně nezaujaly, takže jsem opravdu pět měsíců jedl dvakrát denně rýži. Jejich rýže je ale jiná a mě docela chutnala. Taky důvod proč ty kila šli dolů. Nejdřív si ale připadáte zvláštně když máte k řízku kotel smažené rýže. Pak se to ale stane vašim oblíbeným jídlem. Fried rice byla opravdu mým denním chlebem. A nejlepší je korean spicy, protože v Thajsku se opravdu naučíte jíst pálivá jídla. A já si to zamiloval. 7
Brambory tu potkáte jen ty sladké, třeba dvě kostičky hozené do omáčky s kusem mrkve jako příloha. Pokud si dáte hranolky na nightmarketu, tak budou z tehlech hnusnejch sladkejch brambor a navrch vám nablejou sladkou majonézu. Jíst se to nedá. Nejblíž bramborám budete v McDonaldu když si dáte hranolky. To jsou ty naše klasický. Jinak Taiwanci prakticky nic nesolí, taky si na to zvyknete. Dokonce jsem slyšel, že někdo si dává do míchaných vajec cukr. Což mě přivádí k pečivu, který je dost sladký. A to všechno. I blbej toastovej chleba je do sladka. To se pak těšíte domů. Takže pečivo jsem moc nejedl. K snídani je nejlepší dát si placku s vejcem, slaninou a sýrem (což je taky jedinej sýr, kterej potkáte) a pak už oběd a večeře rýže. Jinak samozřejmě můžete vyzkoušet spoustu nových jídel po celé Asii. A rozhodně zkoušejte. Přijdete občas na zajímavé věci. Stinky tofu, ale není pro mě. Doprava Kampus NDHU je fakt veliký. Snad nakonec největší na Taiwanu. A bez kola to tu opravdu nejde. Jak jsem psal už si musíte pořídit vlastní. Už se nepůjčují. Hned na kraji kampusu je jeden obchod a přímo v kampusu jsou další dva. Výběr byl ale nic moc. Já si nakonec kolo sehna ve městě v Hualianu, kde je obchod Giant bike a Merida. Sehnal jsem super kolo za 600NT. Celoodpružený, samozřejmě malý, takže jsem dokupoval vetší sedlovku, která se ale opravdu vyplatila a zámek. Pak bylo nutné udělat pár oprav, protože kola tu rychle reznou a dost rychle ničí. Celkem jsem do kola nakonec nainvestoval asi 1200NT a na konci ho prodal za 500NT. Do Hualianu jezdí školní autobus, kterej si ale buď zaplatíte jednorázově 50NT nebo si koupíte permici a pak jezdíte jak chcete. Musím říct, že mě se ta permice úplně nevyplatila. Protože od půlky pobytu jsme si půjčili skútr a to je nakonec nejlevnější doprava na Taiwanu. Benzín je tu dost levný. Problém byl jen s půjčením. V Hualianu nám ho nikdo nechtěl půjčit na několik měsíců. Všichni akorát zírali cože to chcem a pak si říkali o nesmyslné částky. Nebo nás i několikrát rovnou vyhodili, že nemáme taiwanskou licenci. Že jsme měli mezinárodní řidičák je nezajímalo. Nakonec jsme si půjčili skútr za 5.000NT u Louise v Kaohsiungu, kde si ho půjčila většina studentů na západě a pak si ho odvezli do Hualianu. Cesta z Kao do Hualianu je ale 350km a na skútru to vyjde tak na 7 hodin bez větších zastávek. A to je síla. Skútr jsme měli pouze na poslední dva měsíce a musím říct, že pro ten východ to stačilo. Do města tak často nejezdíte, po kampusu jen na kole, takže jsme ho využili 8
na nějaké výlet po východním pobřeží. Na západ je to dost daleko. Ale navštívit Taroko rozhodně doporučuji. Je hodně míst kam se na kole dá dojet hodně těžko. Jsem rád že ten skútr jsme nakonec měli. Jak jsem psal předtím vlaky si zařizujte dopředu a hodně se ptát. Na slevy a tak dál. Nakonec se stane, že třeba jedete za polovic. Jinak teda vlaky jsou oproti skútru drahá záležitost. FINANČNÍ PODPORA Od školy jsme všichni obdrželi částku 65 000 Kč. Peníze dorazili v lednu před odletem. Předtím už ale musíte zařizovat ty letenky a očkování, takže je potřeba mít peníze dopředu. Navíc vám tyto peníze stejně nebudou stačit pokud chcete alespoň trochu cestovat. Celkové náklady: 140 000 Kč. Náklady před odletem: 30 000 Kč. (očkování, letenky, řidičák atd.) Thajsko 15 000 Kč. Bali 7 000 Kč. Malaysie, Kambodža, Singapore 20 000 Kč. (včetně asi 7 letenek) Další náklady byl třeba ten skútr, kolo, koupil a prodal jsem tam kytaru, musíte si koupit vlastní matrace což bylo taky asi 2000NT. Takže šetřete. CELKOVÉ HODNOCENÍ POBYTU Před odletem bylo hodně nervozity. Z jazyka, studia, všeho. Ale vše se vždy nějak vyřešilo. I když jdete o půl páté ráno do nemocnice v Singaporu. Jsou to věci které vám dají do života docela dost. Pobyt byl úplně úžasnej. Všem jen doporučuji. Tímto moc děkuji Univerzitě Hradec Králové a mým rodičům za veškerou podporu a za možnost jet na tento úžasný pobyt v Asii plný suprových zážitků. 9