Související právní problematika

Nové moduly pro řízení inovací CZ.1.07/3.2.02/03.0006 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Související právní problematika

1 Úvodem Pro začínající i střední podniky je v dnešní době pro dosažení úspěchu na přesyceném trhu zcela podstatné nalézt nová řešení a nové způsoby, jak řešit standardní i nestandardní záležitosti. Jít cestou inovací a nových řešení je pro mnohé podnikatele jediným způsobem, jak vůči konkurenci získat náskok, nebo se jí alespoň vyrovnat. S inovacemi však přichází také nutnost tuto svoji konkurenční zbraň dostatečným způsobem chránit a nevystavit se možnému ohrožení ze strany nejen konkurence, ale i svých vlastních zaměstnanců, obchodních partnerů, nebo klientů. Inovativní myšlenky a řešení jsou předmětem práva duševního vlastnictví a jejich hodnota spočívá právě a pouze v jejich objektivním vyjádření a často není tak těžké o ně přijít. Pro mnohé začínající společnosti, které svou podnikatelskou činnost zakládají na inovativních myšlenkách, je zcela podstatné zvolit si včas a správně nějakou formu ochrany svých firemních nehmotných statků, neboť jsou to většinou právě nehmotné statky, které v podniku představují ty nejvýznamnější hodnoty. Právo duševního vlastnictví se snaží rychle reagovat na obrovský rozvoj v této oblasti a usiluje o to, aby byli podnikatelé schopni pomocí zákonných nástrojů získat dostatečnou ochranu svého duševního vlastnictví a eliminovat tak možné problémy, které by jim jejich zneužití mohly být způsobeny. Je nutné zdůraznit, že začínající podnikatelé, a bohužel nejen začínající, velice často podceňují důležitost ochrany svých nápadů, řešení, či produktů ihned na jejich počátku a začínají jejich ochranu řešit až v době, kdy má jejich řešení či produkt dostatečnou klientelu, nebo si vybuduje dobré místo na trhu. Do tohoto okamžiku se ale zcela vědomě vystavují obrovskému nebezpečí, které je může stát, jak velké množství peněz ve formě dodatečných nákladů na táhlé soudní spory, ale také mohou přijít o úspěch, kterého by při správné ochraně svých nehmotných statků byli dosáhli. Cílem této publikace je tedy poskytnout čtenáři ucelený a komplexní náhled na problematiku práva duševního vlastnictví. Představit mu základní instituty české právní úpravy a všechny souvislosti této oblasti, a to především v návaznosti na podnikatelské aktivity, při kterých předměty duševního vlastnictví vznikají.

2 Oddíl 1 Právo a VVI: Obecný úvod do problematiky práva duševního vlastnictví 2.1 Co je to duševní vlastnictví? Pojem duševní vlastnictví je nutné vykládat velmi široce, aby bylo možné správně pochopit jeho obsah, neboť pod něj lze zařadit veškerá práva vztahující se k nakládání s výsledky a výtvory duševní činnosti. Předmětem práva duševního vlastnictví jsou především majetkové hodnoty označované jako nehmotné statky. Takovýto nehmotný statek jako výtvor duševní činnosti by měl být rozeznatelný, vnímatelný lidskými smysly a jistým způsobem také originální. Díky své nehmotné podstatě by měl být také zachycen na nějakém hmotném nosiči, ať už jím je plátno, papír nebo obrazový snímek. Povětšinou se jedná o výsledek jisté umělecké tvorby, vědeckého výzkumu či jiné obdobné činnosti. Hodnota nehmotného statku je ukryta v jeho samotné existenci a nevázne pouze na nosiči, na kterém je zachycen. K nehmotnému statku vznikají zejména práva osobité povahy, ale k uvedenému nosiči se vážou zvláště práva vlastnická. Jako příklad lze uvést klasický nosič CD s hudební nahrávkou, který je sám o sobě předmětem vlastnického práva osoby, jež si ho pořídila, ale na hudební nahrávku, která tvoří obsah CD, se navíc vztahují autorská práva jejího autora, práva výkonných umělců či práva výrobců zvukového záznamu. Avšak ne každý nehmotný statek může být bez dalšího předmětem duševního vlastnictví, neboť napřed musí splňovat jistá kritéria, tak aby s daným nehmotným statkem bylo možné dále disponovat, tedy převádět jej, nebo s ním obchodovat, aby tak vůbec mohl být předmětem soukromoprávních vztahů. Jedním z těchto kritérií je charakter nehmotného statku, neboť ten musí být objektivně rozeznatelný a vnímatelný lidskými smysly, tedy vyjádřen pro člověka poznatelnou formou, ale zároveň by měl být nezávislý na hmotném nosiči, na kterém je zachycen. Samotná myšlenka obsažená v hlavě vynálezce tuto povahu nemá, muselo by dojít k objektivnímu definování principu vynálezu, vzoru, atd. S charakterem nehmotných statků je spojena také jeho právní ochrana, která je poskytována pouze těm nehmotným statkům, které jsou dostatečně originální, nezaměnitelné a, jak už bylo uvedeno výše, také objektivně rozpoznatelné. Pro ochranu poskytovanou právním řádem jsou také důležité další skutečnosti s tímto související, a to zda je osoba prohlašující nehmotný statek za svůj výtvor či výplod, první osobou, která jej vytvořila, vymyslela nebo objevila, na jakém území se tak stalo a zda tato osoba již podnikla nějaké kroky k ochraně tohoto nehmotného statku. Všechny tyto skutečnosti musejí být ve vztahu k charakteru nehmotného statku posouzeny, aby bylo zřejmé, že se jedná o

nehmotný statek, který je schopen být předmětem duševního vlastnictví, a kterému přísluší ochrana stanovená právním řádem pro subjekty duševního vlastnictví. Nehmotný statek je pojmem užším než duševní vlastnictví. Duševní vlastnictví, jako institut českého soukromého práva má zcela osobitý charakter a také své osobité postavení v českém právním systému. Prostřednictvím tohoto právního institutu jsou chráněna výlučná práva autorů, tvůrců a původců zákonem upravených nehmotných statků. Samotný pojem duševní vlastnictví bývá velmi často kritizován pro svou nejednoznačnost, neboť vyvolává asociace, které nejsou úplně vhodné a na místě. Toto označení má však své historické kořeny, a jelikož se v odborných kruzích zažilo, používá se i v dnešní době, i přes to, že spojení vlastnictví a duševních nehmotných statků není zcela výstižný pojem. V literatuře bývá duševní vlastnictví vykládáno také jako právní ekonomická abstrakce, která je tvořena souhrnem různých objektivně (smysly vnímatelných) vyjádřených ideálních (tj. nehmotných) předmětů, které nejsou věcmi v našem dnešním právním smyslu ani právy samými, nýbrž jako nehmotné majetkové hodnoty jsou způsobilé být samostatnými předměty právních a ekonomických vztahů. (1) Důležité je poznamenat, že pojem duševního vlastnictví už v sobě zahrnuje i průmyslové vlastnictví, které bývá mnohdy chápáno jako samostatná skupina stojící nezávisle vedle duševního vlastnictví. 2.2 Ve zkratce: Co je to duševní vlastnictví? Předměty duševního vlastnictví jsou takové majetkové hodnoty, které jsou objektivně rozeznatelné a vnímatelné lidskými smysly, tedy vyjádřené pro člověka rozpoznatelnou formou. Vznikly jako výsledek tvorby fyzických či právnických osob pevně zachycený na hmotném nosiči (vynález), nebo jako výsledek dlouhodobé činnosti nějakého subjektu (databáze klientů). Jejich podoba je imateriální, ale zachycení musí být v materializované formě. 1 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1994, s. 20. ISBN 8021008857.

3 Členění duševního vlastnictví Nehmotné statky mohou být děleny na základě mnoha kritérií. Základní dvě skupiny lze nazvat jako nehmotné výsledky duševní činnosti a znaky vyjadřující individualitu a osobitost subjektu. Pod první skupinu je možné zařadit jak výsledky tvůrčí činnosti, které jsou představovány vynálezy, autorskými díly či průmyslovými vzory, a stejně tak i výsledky dlouhodobých zkušeností, kam patří bezesporu know-how, databáze, atd. Do skupiny druhé by se dalo zařadit jak právo firemní zabývající se obchodním jménem, tak právo známkoprávní zabývající se ochrannými známkami, označeními původu, atd. Časté rozlišení nehmotných statků bývá prováděno na základě toho, zda se jedná o výsledek duševní činnosti tvůrčí nebo netvůrčí. 3.1 Jednotlivé druhy nehmotných statků Povaha nehmotných statků je jedním ze základních kritérií jejich dělení. V odborné literatuře, článcích i učebnicích zabývajících se duševním vlastnictvím je možné nalézt několik různých způsobů jejich dělení. Dělení níže je provedeno s ohledem na právo, jež se danými nehmotnými statky zabývá. 3.1.1 Autorské právo díla autorská Jednou z hlavních skupin nehmotných statků tvoří autorská díla, pod která spadají jak díla literární, umělecká nebo vědecká, tak současně sem bývají zařazovány i počítačové programy, jelikož splňují všechny znaky autorského díla. Všechna tato díla jsou výsledkem duševní činnosti, který je svou povahou vnímán jako výsledek umění nebo vědy, a jsou chráněna autorským právem. Autorská díla jako výtvory duševní činnosti jsou typická svou časovou a místní nezávislostí a jejich užívání není nijak závislé na jejich hmotném nosiči, jeho životnost tak nijak nesouvisí s životností samotného díla. Obecně označení autorské dílo lze chápat mnohem šířeji než by se na první pohled mohlo zdát. Dle autorského zákona je předmětem práva autorského dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvalé nebo dočasné, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorský zákona za autorské dílo považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem a databázi, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem. Nad výše uvedená díla autorský zákon chrání také fotografie a díla vyjádřená postupem podobným fotografii, které jsou původní.

Základní znak autorského díla tvoří především skutečnost, že se jedná o výsledek tvůrčí činnosti autora. Přitom autorem je dle autorského zákona myšlena pouze ta fyzická osoba, která dílo vytvořila. Tato osoba se svého autorského práva nemůže platně vzdát 2, neboť dílo je vytvořeno jeho osobou, je v něm vložena jeho jedinečnost a individualita, dílo tak obsahuje jistou pečeť autora. Dalším podstatným znakem autorského díla je jeho podřaditelnost pod dílo umělecké nebo vědecké, což ale nelze brát v pravém slova smyslu, jelikož ne každý by hodnotil například počítačový program jako vědecký či umělecký výtvor, ale přesto pod autorská díla dle 2 odst..2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona patří. 2 Specifikum české právní úpravy.

3.1.2 Práva související s právem autorským Práva související s právem autorským vytváří jakousi podskupinu k uvedeným autorským právům, jelikož s nimi velmi úzce souvisí. Jedná se o práva výkonného umělce k vlastnímu výkonu, práva výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, právo rozhlasového a televizního vysílatele a právo nakladatele. Podobný charakter jako výše uvedené má také ochrana databáze. Pod práva výkonného umělce spadají výkony herců, hudebníků, zpěváků a dalších fyzických osob, které tento umělecký výkon provedli. Jedná se především o umělecká díla nebo o výtvory spadající pod tradiční lidovou kulturu. U práv výrobců zvukového záznamu je tímto myšlen záznam výše uvedeného výkonného umělce, který je však možné vnímat pouze sluchem. Oproti tomu zvukově obrazový záznam u práv výrobců zvukově obrazového záznamu je záznam audiovizuální, zobrazující i na sebe navazující obrazy. U obou těchto výrobců je podstatné, že jimi může být jak osoba fyzická tak osoba právnická, jako jsou například různé společnosti vlastnící nahrávací studia. Další podskupinu těchto práv představují práva rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání, které je šířeno prostřednictvím rozhlasu nebo televize, kdy vysílatelem může být opět jak fyzická tak právnická osoba. Jak již bylo uvedeno, patří sem také práva nakladatele, který je osobou dosti specifickou, neboť dílo slovesné, hudebně dramatické či jiné pouze rozmnožuje a rozšiřuje, ale v souvislosti s tímto rozmnožováním a rozšiřováním má od jeho autora právo na odměnu. Do skupiny práv souvisejících s právem autorským bývá také řazeno zvláštní právo pořizovatele databáze, kterým může dle zákona být opět osoba fyzická i osoba právnická, jež na svou odpovědnost pořídí nějakou databázi, nebo pro kterou tak činí jiná osoba. Autorský zákon přitom databázi popisuje jako soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Mezi takové databáze, spadající pod ochranu dle autorského zákona, patří i například databáze klientů, kterou vede téměř každý podnikatelský subjekt, a která má jistou svou obrovskou hodnotu v podnikatelských kruzích.

3.1.3 Tvůrčí práva průmyslového vlastnictví Je to oblast nehmotného majetku zahrnující práva k technickým řešením, tedy výsledkům technické tvůrčí činnosti a k předmětům průmyslového výtvarnictví. Patentové právo Patentové právo je často ještě stále označováno za právo vynálezecké, neboť toto označení se pro něj používalo v minulosti a je stále zažité. Označení vynálezecké právo i poněkud jasněji vystihuje předmět tohoto práva. Vynálezy a objevy jsou neoddělitelnou součástí technického i společenského pokroku. Dle naší právní úpravy je patentovým právem upravován pouze vztah k vynálezům jako výsledkům duševní tvůrčí činnosti, neboť pouze na takový vynález může být udělen patent. Ve výsledku lze tedy říci, že patentové právo stanoví práva a povinnosti v souvislosti s vytvářením a uplatňováním vynálezů. Aby nějaké nové řešení či nová věc mohly být označeny za vynález, musí splňovat všechna pro vynález stanovená kritéria, jimiž jsou: a. Objektivně vnímatelná podoba - vynález jako technické řešení musí být zachycen ve smysly vnímatelné podobě, aby mu bylo možné poskytnout ochranu. b. Novost vynálezu novost daného technického řešení je základním předpokladem pro to, aby mohla být tomuto řešení poskytnuta ochrana. Novostí se rozumí ale také ta skutečnost, že řešení není již součástí dosavadního stavu techniky, tedy že nevychází z informací, které vychází z objektivně dostupných informací. c. Výsledek vynálezecké činnosti - vynález musí zahrnovat přiměřené množství lidského důvtipu, kreativity, nápaditosti, vynalézavosti, tedy zdokonalení původního stavu techniky. d. Průmyslová využitelnost takto využitelný je vynález pouze, pokud je možné jej opakovaně využít při hospodářské činnosti a reprodukovat jej. V pochybnostech se má vždy za to, že vynález průmyslově využít lze. e. Není nepatentovatelné - nelze patentovat vynálezy, které by odporovaly přírodním zákonům a dobrým mravům, jako jsou například postupy klonování lidských bytostí. Pojem vynález lze tedy vykládat jako poprvé prakticky aplikovanou myšlenku, která je buď dílčím zdokonalením známého výrobku či postupu, nebo poskytuje úplně nové možnosti. Vynález vzniká už samotným vytvořením a nemusí být fixován na pevném nosiči, avšak pro to, aby byl vynálezu udělen patent, už je nutné jej pevně na nějakém nosiči zachytit.

Vzorové právo Tato oblast práv průmyslového vlastnictví se dělí na právo průmyslových vzorů a právo užitných vzorů. Užitné vzory lze chápat jako nová technická řešení, která svou povahou přesahují rámec pouhé odbornosti. Bývají často označovány jako malé patenty a patří k nejčastěji užívaným druhům ochrany průmyslových práv. Ve vztahu k vynálezům jsou užitné vzory chápány jako malé vynálezy, tedy taková technická řešení, která svou odbornou nebo vynálezeckou úrovní nedokážou vyhovět podmínkám pro udělení patentu na vynález. Mají menší vynálezeckou hodnotu ale i menší význam ekonomický. Podobně jako vynález musí i toto nové technické řešení splňovat kritéria novosti, průmyslové využitelnosti a nevyloučení z ochrany, dále je u tohoto řešení požadován přesah rámce odborné dovednosti. Jako užitný vzor však není možné zapsat například počítačové programy, objevy či matematické metody. Průmyslové vzory jsou druhou skupinou patřící pod vzorové právo. Tyto oproti vzorům užitným nechrání technická řešení, ale chrání především design výrobků. Dle zákona o ochraně průmyslových vzorů je průmyslovým vzorem vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Průmyslovým vzorem má být chráněn ozdobný nebo estetický aspekt výrobku, ne jeho technická povaha. Tento hmotný statek můžeme tedy vnímat hlavně prostřednictvím zraku, jelikož se jedná o vnější úpravu nějakého předmětu. Pro poskytnutí zákonné ochrany musí i průmyslový vzor splňovat kritéria novosti a průmyslové využitelnosti, jelikož zákon stanoví, že průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu. Právo topografií polovodičových výrobků Právní ochrana topografií polovodičových výrobků je považována za jednu z nejmladších oblastí průmyslového práva, jelikož se jedná o konstrukční uspořádání čipů. Čipem přitom rozumíme polovodičovou destičku s vytvořeným integrovaným celkem, tedy hmotný nosič ideální majetkové hodnoty (nehmotného statku), jímž je dané konstrukční uspořádání integrovaného obvodu. Proto není správné zde hovořit o ochraně čipů, neboť jde o věci, jako nosiče juristicky oddělených dalších

předmětů. (3) Zákonem chráněny jsou pak ty topografie, které jsou výsledkem tvůrčí činnosti a nejsou obecně známé a rozšířené. Další tvůrčí práva průmyslového vlastnictví Pod tuto skupinu lze zařadit všechna další více či méně známá tvůrčí práva průmyslového vlastnictví. Jedná se o právo šlechtitelské, právo objevitelské a právo zlepšovatelské. 3 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1994, s. 272. ISBN 8021008857.

3.1.4 Netvůrčí práva průmyslového vlastnictví Firemní právo Obchodní firma je pojmem, který je obecnou veřejností velmi často nesprávně vykládán a označují jím obchodní společnost či podnik jako takový. Dle obchodního zákoníku je obchodní firma název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku (4). Ochrana firmy dle obchodního zákoníku je ochranou absolutní. Zápisem do obchodního rejstříku tak podnikatel získá ochranu pro název, pod kterým podniká, proti všem, kteří by hodlali do tohoto jeho práva neoprávněně zasáhnout. Obchodní firma je významnou složkou podniku a pro podnikatele má hned několik významných funkcí. Podle firmy lze podnikatele individualizovat, což chrání jak podnikatele, tak i jeho obchodní partnery a klienty. Mimo jiné má firma i důležitou propagační činnost. Často je firma jedním z nejvýznamnějších nehmotných statků, které podnikatel má, její ochraně je proto nutné věnovat velkou pozornost. Známkové právo Ochranné známky společně s obchodní firmou, označením původu a různými nezapsanými označeními řadíme do kategorie práv na označení, která je pak součástí širší kategorie práv průmyslových, zde označené jako netvůrčí práva průmyslového vlastnictví. Dle zákona o ochranných známkách může být ochrannou známkou za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. (5) Prostřednictvím ochranných známek označují podnikatelé své služby či zboží, se kterými obchodují na trhu. Dochází tím především k individualizaci daného produktu či služby a odlišení od služeb, které na trhu poskytují jiní podnikatelé. Díky této individualizaci je pak pro podnikatele mnohem jednodušší daný produkt propagovat a pro spotřebitele oblíbený produkt vyhledat a koupit. Základním principem ochrany tohoto předmětu práv na označení je výlučnost ochrany, což znamená, že bez souhlasu majitele ochranné známky nemohou jiní výrobci nebo poskytovatelé služeb, tedy až na zákonem připuštěné výjimky, používat toto chráněné označení pro své výrobky nebo služby Ochranné známky jsou ale specifické tím, že vznikají, respektive jejich ochrana je poskytována, až zápisem do oficiálního rejstříku v České republice vedeným Úřadem průmyslového vlastnictví. Rozhodnou skutečností je tedy první podání přihlášky u zápisného úřadu a faktické poměry o užití 4 8 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v aktuálním znění. 5 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v aktuálním znění.

označení jsou až na výjimky irelevantní pro vznik známkového práva. Avšak po zápisu do uvedeného rejstříku má dle zákona vlastník ochranné známky výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Své právo prokazuje vlastník zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku, popřípadě osvědčením o zápisu. Vlastník ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku R. (6) Ochranná známka může být chráněným označením několikerého druhu, ale nejčastěji se lze setkat s ochrannou známkou slovní, jejíž označení je tvořené jedním či více slovy v běžném písmu. Ochranná známka může být také navíc graficky vyobrazena a to buď jako ochranná známka slovní grafická, jejíž vyobrazení chrání nejen slovní spojení ale i jeho grafickou podobu, nebo může být vyobrazena jako známka pouze grafická neobsahující slovní prvky např. značka NIKE vyobrazená pouhým znakem fajfky. Vedle slovní ochranné známky je pak druhým nejvyužívanějším typem známka kombinovaná, která kombinuje jak slovní označení s jeho grafickou podobou, ale i nějaké další obrazové vyjádření, typicky si lze pod touto známkou představit ochrannou známku Škoda auto s vyobrazením okřídleného šípu. Právo označení původu výrobků Právní ochrana označení původu a zeměpisných označení také patří k systému ochrany průmyslového vlastnictví. Jedná se o taková označení, se kterými si lze obecně spojovat konkrétní výrobky s určitými vlastnostmi a kvalitou, což vychází z daného zeměpisného původu tohoto produktu. S takovým označením se můžete setkat například u Plzeňského piva nebo Olomouckých tvarůžků. U označení původu je nutné označit název oblasti či země používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba probíhá ve vymezeném území. Zeměpisné označení je vedle toho označováno za název území používaného k označení zboží odtud pocházejícího, které má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst k tomuto zeměpisnému původu. Toto zeměpisné označení nemusí zahrnovat pouze činitele přírodní, což mohou být klimatické podmínky nebo složení půdy, ale i činitele lidské, případně může být kombinací obou faktorů. 6 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v aktuálním znění.

3.2 Ve zkratce: Členění duševního vlastnictví Dělení předmětů duševního vlastnictví je prováděno dle mnoha různých kritérií, ale podstatou všech těchto dělení je převážně vždy povaha předmětu duševního vlastnictví. Základní dělení, které je použito i v této publikaci dělí předměty duševního vlastnictví na autorská práva a práva s nimi souvisejícími a tvůrčí a netvůrčí průmyslová práva. Určení, co vlastně daný předmět duševního vlastnictví představuje, a jakým způsobem by mohl být chráněn, je v mnoha případech podstatné, jelikož jen tak lze dobře zvolit vhodnou ochranu pro svoje duševní vlastnictví. 3.3 Praktické otázky: Členěné duševního vlastnictví Podnikatel při své podnikatelské činnosti vymyslí nový velmi zajímavý design výrobku, který začne při své podnikatelské činnosti vyrábět. Jak bude tento výsledek jeho tvůrčí činnosti chráněn, jaký druh duševního vlastnictví představuje? Design, který podnikatel vytvořil, je především jeho autorským dílem a bude tak také jako autorské dílo chráněn. Pouze s touto ochranou by se však neměl autor spokojit a měl by si design výrobku nechat registrovat jako průmyslový vzor, jelikož až po této registraci bude zcela nesporné, kdo je oprávněn předmětných design užívat, a nebude nutné ve sporných případech prokazovat autorství. Vynálezce se rozhodl, že nechá svůj vynález zaregistrovat jako patent u Úřadu průmyslového vlastnictví, ale dle Úřadu průmyslového vlastnictví přihlašovaný vynález nesplňoval všechna kritéria na patent kladená, jelikož nedosáhl dostatečné míry vynálezecké úrovně. Jak může s takovým vynálezem vynálezce dále nakládat? Vynálezce má možnost požádat o registraci vynálezu jako užitného vzoru, jelikož právě užitné vzory bývají označovány za malé vynálezy, které svou vynálezeckou nebo odbornou úrovní nesplňují podmínky pro udělení patentu na vynález. V případě, že vynález bude splňovat všechna další kritéria pro zápis do rejstříku užitných vzorů, může být dané konkrétní řešení bez problémů zapsáno. Posouzení zda vynález splňuje všechny zákonné požadavky je ale vždy až na Úřadu průmyslového vlastnictví, který o tomto rozhodne. Vlastní posouzení je v mnoha případech velmi složité, proto je lepší poradit se o způsobu ochranu nejprve s odborníkem v oblasti.

4 Nositelé práv k předmětům průmyslového vlastnictví 4.1 Autor a autorské dílo Autorské právo představuje v systému práva duševního vlastnictví samostatný a naprosto svébytný celek. Obecně se můžeme setkat s tím, že je označováno jako právo absolutní povahy, pro objasnění pod tímto pojmem se skrývá zcela jednoduchý charakteristický znak práva autora a to, že jeho právo k vytvořenému autorskému dílu působí vůči všem ostatním subjektům. Ve výsledku to tedy znamená, že každý jiný subjekt musí automaticky respektovat jeho autorská práva a nijak do nich nezasahovat, aniž by pro to existoval jakýkoliv smluvní vztah mezi touto osobou a autorem. Autorské právo působí bez dalšího a vůči všem. Samotný autorský zákon stanoví, že autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila. (7) Z uvedeného vyplývá, že české autorské právo vychází z kontinentálního pojetí, které přiznává autorskoprávní subjektivitu pouze osobě fyzické. Dle českého právního řádu tak není právnické osobě umožněno být autorem ani jako autor vystupovat. Toto pojetí je založeno na předpokladu, že pouze fyzická osoba je způsobilá k tvůrčí duševní činnosti. Naopak angloamerická koncepce autorského práva umožňuje právnickým osobám být autorem díla, čehož využívá především u děl, která jsou výsledkem činnosti mnoha osob vystupujících pod jednou právnickou osobou. Česká právní úprava vychází z dualistické koncepce autorského práva, která je taktéž znakem kontinentálního pojetí, což znamená, že autorské právo je chápáno jako systém dvou nezávislých kategorií autorských práv osobnostních a autorských práv majetkových. Práva osobnostní jsou nerozlučně spjata s osobou autora a to až do okamžiku jeho smrti. Jedná se především o právo osobovat si autorství a právo udělit svolení k zásahu do autorského díla. Náleží vždy a výlučně autorovi autorského díla a nemohou být předmětem převodu. Druhou kategorií jsou autorská práva majetková, která mají spíše ekonomický význam a trvají po dobu autorova života i 70 let po jeho smrti. Jedná se především o právo dílo užít, nebo udělit svolení s jeho užitím. Stejně jako práv osobnostních se i práv majetkových nemůže autor dle českého právního řádu platně vzdát, tato práva nejsou převoditelná. Na rozdíl od osobnostních práv je autorovi umožněno na jiný subjekt převést výkon majetkových autorských práv nebo povolit jinému subjektu jejich užití. Tento převod nebo svolení provádí autor prostřednictvím licenčních ujednání nebo licenčních smluv. 7 5 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v aktuálním znění.

4.2 Práva související s právem autorským Od práva autorského se práva související s právem autorských liší především ve svém obsahu. Vyjma práv výkonných umělců, kterým jsou zákonem přiznány i práva osobnostní, jsou ostatní nositelé práv souvisejících s právem autorským obdařeni pouze právy majetkovými. U výkonných umělců tak osobnostní práva spočívají především v právu rozhodnout o zveřejnění svého výkonu, právo na ochranu před neoprávněným užitím uměleckého výkonu, případně užitím, jež by bylo k újmě pověsti výkonného umělce a právo rozhodnout, jakým způsobem bude zveřejněno jeho jméno. Mezi majetková práva výkonného umělce patří právo své dílo užít a právo na odměnu. Osobnostní práva výkonného umělce náleží výlučně tomuto umělci, nemůže se jich vzdát ani je na nikoho převést, trvají pouze po dobu jeho života a zanikají tak smrtí výkonného umělce. Oproti tomu práva majetková trvají bez ohledu na život výkonného umělce 50 let od vytvoření daného výkonu. Postavení a obsah práv výrobců zvukového záznamu k jeho záznamu, práv výrobce zvukově obrazového záznamu a právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání jsou velmi obdobná. Výlučně těmto původcům náleží právo užít zvukový, zvukově obrazový záznam, nebo vysílání. Výrobci zvukového záznamu k jeho záznamu a výrobci zvukově obrazového záznamu mají také právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jejich záznamu. U vysílatele je toto právo modifikováno jako právo udělit jiné osobě licenci k výkonu jeho práva. Všechna uvedená práva mají něco společné a to, že tato práva jsou převoditelná na jiného a trvají 50 let od jejich prvního užití. Poněkud odlišnější je charakter zvláštních práv pořizovatele databáze k jím vytvořenému dílu databázi. V této souvislosti je důležité upozornit také na to, že pořizovatelem databáze není pouze osoba, která na svou odpovědnost databázi pořídila, ale může jí být i osoba, z jejíhož podnětu byla databáze zhotovena jinou osobou. Dle zákona má pořizovatel databáze právo na vytěžování nebo na zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a právo udělit další osobě oprávnění k výkonu tohoto práva. (8) Toto právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze, případně jejího zpřístupnění. Do zvláštních práv pořizovatele databáze však nezasahuje ten, kdo pouze přiměřeně, nesystematicky a neopakovaně užije některé části databáze pro osobní potřebu. 8 90 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, v aktuálním znění.

4.3 Původci průmyslových práv Stejně jako práva autorská jsou součástí duševního vlastnictví, ale rozdíl mezi nimi je zásadní v tom, že autorská práva na rozdíl od práv průmyslových nepodléhají registraci. Průmyslová práva, aby získala zákonnou právní ochranu, musejí projít procesem registrace a až od této registrace jsou pro daný subjekt chráněna. Některé předměty průmyslových práv však mohou být současně i předmětem práva autorského a mohou tak být současně chráněny jako autorská díla. Osobou oprávněnou požádat u Úřadu průmyslového vlastnictví o udělení patentu na jeho vynález je pouze osoba původce, dle zákona jím myšlen ten, kdo vynález vytvořil vlastní tvůrčí prací (9), případně jeho právní nástupce. Z povahy předmětu může být touto tvůrčí osobou pouze fyzická osoba nebo kolektiv fyzických osob, neboť tvůrčí činností je dle českého právního řádu nadána pouze osoba fyzická. Její postavení je pak v podstatě shodné s postavením autora v autorském právu. Ovšem u průmyslových práv je jedna zásadní odlišnost a to formální přístup k původci a jeho tvůrčí činnosti, jelikož za osobu původce je považována ta osoba, která je v přihlášce vynálezu jako osoba původce označena bez ohledu na skutečnost, zda tímto původcem opravdu je. Tato domněnka ale platí za důkazně vyvratitelnou. Od osob původců je však nutné odlišit osobu přihlašovatele, resp. majitele patentu, která se účastní správního řízení o přihlášení patentu, užitného vzoru, nebo průmyslového vzoru. Původce samozřejmě může být zároveň i přihlašovatelem, ale může jím být i osoba od původce odlišná, jako přihlašovatel či majitel patentu tak může být v registru evidován od původce odlišný subjekt. Na rozdíl od původce se může jednat i o právnickou osobu, na kterou byla práva k vynálezu převedena. Právo původce na ochranu původcovství tímto však není nijak dotčeno. Základní účinek patentu tak spočívá v tom, že bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí využívat. Dle zákona je výlučně majitel patentu oprávněn využívat vynález, poskytnout souhlas s využíváním vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést. (10) Zákon tak dává majiteli vynálezu zcela volné dispoziční právo, jak se svým zaregistrovaným vynálezem nakládat, patent k němu tak může volně převádět na další osoby či poskytnout pouze souhlas k využívání vynálezu jinými osobami. Za původce však i po tomto převodu bude nadále považována stále tatáž osoba. Původce má ve vztahu ke svému registrovanému vynálezu také právo na odměnu za užití předmětu patentu. Zákon přímo stanoví, že rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním 9 8 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v aktuálním znění. 10 11 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v aktuálním znění.

patentových nároků. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy. (11) Podstatné je také připomenout, že veškerá práva původci vynálezu vznikají až okamžikem oznámení o udělení patentu. Patent je udělen na dobu dvaceti let ode dne podání přihlášky vynálezu, je ale nutné hradit každoroční poplatky za udržení patentu v platnosti. Obdobný stav jako u patentů je také u užitných vzorů, neboť tyto bývají často trefně označovány jako malé patenty. Také původci u užitných vzorů, jejichž technické řešení je zapsané v rejstříku patentů a užitných vzorů, jsou jako jediní oprávněni toto řešení užívat. Bez jejich souhlasu není nikdo oprávněn registrované řešení bez dalšího užívat. I u užitných vzorů je původce oprávněn užitný vzor převést na jinou osobu, či jen poskytnout jinému souhlas k jeho užití. Užitný vzor je ze zákona platný po dobu čtyř let od podání přihlášky a tuto dobu lze až dvakrát prodloužit o tři roky. Právo k průmyslovému vzoru má stejně jako u patentů nebo užitných vzorů původce nebo jeho právní nástupce, případně spolupůvodce, ale to pouze v tom rozsahu odpovídajícímu jeho podílu na vytvoření průmyslového vzoru. 4.4 Ve zkratce: Nositelé práv k předmětům průmyslového vlastnictví Určení, kdo je osobou oprávněnou k nakládání s předmětem duševního vlastnictví, je jedna z nejdůležitějších otázek celého systému práva duševního vlastnictví. Zákon se snaží zcela jednoznačně stanovit, komu náležejí práva související s příslušným předmětem duševního vlastnictví, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Některá z práv navíc podléhají registraci a je u nich tak mnohem jednodušší rozpoznat osobu původce či majitele předmětu duševního vlastnictví. Důležitost určení těchto subjektů spočívá právě v tom, že s osobou autora, původce nebo majitele jsou spojena veškerá práva s předmětem duševního vlastnictví související. 11 11 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v aktuálním znění.

4.5 Praktické otázky: Nositelé práv k předmětům průmyslového vlastnictví Autor literárního díla zjistil, že se za autora tohoto jeho autorského díla vydává jiná osoba? Jakým způsobem může prokázat, že právně on je oprávněným autorem, a jak by mohl postupovat? Autor autorského díla není bohužel veden v žádném rejstříku, který by mohl velmi jednoduše pomoci při prokazování, která osoba je oprávněným autorem. Autor tak bude pravděpodobně nucen podat žalobu na určení svého autorství u soudu a zde prostřednictvím dokazování a svých tvrzení prokázat, že právě on je oprávněným autorem a vykonavatelem osobnostních i majetkových autorských práv. Může být osoba původce patentu osobou odlišnou od jeho majitele? Může původce, který je současně i majitelem patentu, převést patent na jiný subjekt? Subjekt, který je v rejstříku patentů uveden jako jeho majitel, nemusí být vždy současně také jeho původcem, tedy tím, kdo svou tvůrčí činností vynález vytvořil. Pokud ale původce, který je současně majitelem, bude chtít převést patent na jinou osobu, může toto učinit prostřednictvím smlouvy o převodu patentu. Tímto dojde ke změně v osobě majitele, který bude oprávněn dále nakládat s patentem a mít z něj finanční prospěch, ale původcovství samotného původce tímto nebude nijak dotčeno. Zahraniční obchodní partner českého podnikatele, který je autorem určitého počítačového programu, by rád s tímto podnikatelem uzavřel smlouvu o převodu jeho autorských práv k programu za velmi výhodných finančních podmínek? Je možné dle českého práva tuto smlouvu uzavřít? Dle českého právního řádu jsou osobnostní i majetková autorská práva nepřevoditelná, což je pro zahraniční partnery často překvapující. Autor se tak nemůže platně vzdát jak svých autorských práv majetkových, tak práv osobnostních. Pokud by tento typ smlouvy český podnikatel uzavřel, dle českého práva by byla shledána za neplatnou. Autor má ale možnost využít sice nedostatečně upravenou, ale povolenou možnost převodu výkonu majetkových autorských práv na jiný od autora odlišný subjekt, kterou v podstatě dosáhne téměř stejného výsledku. Právo pořizovatele databáze je upraveno v rámci autorského zákona. Platí pro něj stejná pravidla jako pro autorské právo, kdo je pořizovatelem databáze a může svá práva volně převádět?

Práva pořizovatele databáze jsou sice upravena v rámci autorského zákona, jejich podstata se ale od klasického autorského práva dosti liší. Pořizovatelem je v podstatě osoba, která databázi vytvořila, nebo pro kterou ji vytvořil někdo jiný. Není tak zde ten podstatný osobní faktor jako u autorství, neboť pořizovatelem databáze může subjekt být, i když databázi sám vlastně vůbec nevytvářel. Právo pořizovatele databáze je navíc dle práva bez dalšího volně převoditelné.

5 Prostředky ochrany práv průmyslového vlastnictví Jelikož nehmotné statky představují velmi významné hodnoty spojené s podnikem, jejichž vyčíslení mnohdy není ani možné, je nutné věnovat zvýšenou pozornost také ochraně před zásahem do těchto práv. Pro každého podnikatele je tak nutné vědět, jakým způsobem se může subjekt oprávněný k výkonu práv k některému z nehmotných státků proti takovému zásahu bránit. Majitel nehmotných statků má možnost využít buď obecných prostředků civilního práva, nebo také využít zvláštní ochrany, kterou mu dávají prostředky práva veřejného. 5.1 Ochrana autorských práv K užití autorského díla je především nutný souhlas autora nebo jiného oprávněného vykonavatele autorských práv. Bez takového souhlasu není nikdo oprávněn k užití autorského díla s výjimkou omezení autorských práv například ve veřejném zájmu. Neoprávněným užitím díla dochází k založení občanskoprávní nebo trestněprávní odpovědnosti, za níž tento narušitel musí nést stanovené sankce. Autor se tak může svých práv domáhat prostřednictvím občanskoprávní žaloby. Dle českého právního řádu je však zásah do autorských práv trestným činem. V dnešní době s rozvojem technologií rostou i možnosti a příležitosti k porušování autorských práv a je tak nutné obecně tato porušování netolerovat a postavit se proti nim. 5.1.1 Prostředky civilního soudnictví Ustanovení 40 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona zakotvuje nároky autora, nebo jiné osoby oprávněné k výkonu majetkových autorských práv, jak se bránit proti neoprávněnému nakládání s autorským dílem. Zasáhnout může oprávněná osoba také proti pouze hrozícímu zásahu do jejích práv, k samotnému zásahu tak v podstatě nemusí ani dojít. Dle zákona se autor může domáhat určení svého autorství, zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, odstranění nepříznivých následků, přiměřeného zadostiučinění a dalších zákonných nároků, které se odvíjejí především od toho k jakému zásahu či hrozbě ve vtahu k autorskému dílu dochází. Nároky jsou obecně děleny na majetkové a nemajetkové, přičemž i nároky nemajetkové jsou velmi významným prostředkem ochrany autorských práv. Jedním z velmi často využívaných nároků například vlastníků fotografií dostupných na internetu, které jsou jinými subjekty bez dovolení užívány ke komerčním účelům, je možnost dožadovat se po