Můj milý deníčku Fakt nejsou kluci z jiné planety?

Můj milý deníčku Fakt nejsou kluci z jiné planety? také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Můj milý deníčku Fakt nejsou kluci z jiné planety? e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona Fakt nejsou kluci z jiné planety? Jamie Kellyová

DEAR DUMB DIARY OKAY, SO MAYBE I DO HAVE SUPERPOWERS Copyright 2011 by Jim Benton

Žádnému skutečnému klaunovi nebylo při psaní tohoto deníku ublíženo. Moc. Můj superčlověčí dík patří Kristen LeClercové a mým spoluviníkům z nakladatelství Scholastic: Steveu Scottovi, Elizabeth Krychové, Susan Jeffersové, Anně Bloomové a Shannon Penneyové.

TENHLE DENÍK JE MAJETKEM Jamie Kellyové Škola: Mackerelská základní škola Kamarádi: ISABELLA, EMMILY, PRÉVINKA, ANGELINA, PREVÍT Zvláštní schopnosti: psaní, tanec, třpytkování, kreslení, péče o mravence

NEČ TI MU J DENIK!!

JINAK PROTI TOBĚ MOŽNÁ POUŽIJU SVŮJ L ASEROV Ý POHLED!!!

NEBO SVŮJ LEDOVÝ POHLED nebo KOUŘOVÝ POHLED nebo SMRADLAVÝ POHLED nebo BÍGLOVSKÝ POHLED

A NEKECÁM, TAKOVÁ VĚC JAKO BÍGLOVSKÝ POHLED EXISTUJE. TAK SI PROSTĚ DÁVEJ BACHA.

Drahý čtenáři mého milého deníčku, nařizuju ti, abys OKAMŽITĚ přestal číst. Jsem prostě normální, dobře vychovaný občan tohoto spořádaného města, a tak není důvod, abys mě podezíral, že o sobě něco tajně tajím. Pokud jste to vy, tati nebo mami, vím, že nesmím nadávat lidem nebo poukazovat na jejich chyby a tak. Ale psát o tom můžu. A jestli mě obviníte, že dělám něco, o čem jsem napsala v tomhle deníku, budu vědět, že jste ho četli, k čemuž jsem vám nedala svolení. (I když jste možná použili zmutované psychické schopnosti, abyste mi četli myšlenky. Pokud ano, prostě s tím budete muset taky přestat.) Všichni ostatní kriminálníci, zločinci, lumpové a mutanti, dávejte si na mě bacha, protože sleduju každý váš krok

až na ty nechutné soukromé záležitosti, které se odehrávají za zavřenými dveřmi, a pokud narušíte posvátnost mého deníku, strašlivě se vám pomstím. Kdybyste mě teď viděli, vážně byste se vyděsili, jak výhrůžně zatínám pěsti. Níže podepsaná Jamie Kellyová P. S. I když nejsi zločinec nebo kriminálník, stejně tě sleduju, takže polož ten deník a zmiz. Pořád zatínám pěsti, tak si na mě dej pozor.

Neděle 01 Milý deníčku, jestli tě nějaká dívka požádá, abys ji kopl do obličeje, dotyčná okamžitě zapomene, že tě o to požádala. Isabella u nás byla přes noc a pracovaly jsme na mém účesu. V létě jsem se nechala ostříhat úplně nakrátko a myslela si, že mi pak narostou krásné, lesklé vlasy, protože tohle by se stalo v pohádce, a já věřím, že dřív nebo později mám na pohádku právo. Ale narostly mi hustější. Vlastně TAK husté, až mám dojem, že mi snad z každého vlasového váčku v místě, kde dřív býval jenom jeden vlas, rostou dva. Angelina se také nechala ostříhat úplně nakrátko, a jí samozřejmě NAROSTLY vlasy hedvábnější a krásnější, ale s tím jsem tak trochu počítala. Skoro se divím, že jí na hlavě nevyrostly taky peníze. Zdá se, že moje vlasy jsou i zlejší. 13

Ve skutečnosti jsme si s Angelinou v létě užily: navštívily jsme zábavní park, byly jsme v zoologické zahradě, tiše jsme seděly a poslouchaly, jak jí rostou vlasy. (Vážně je slyšíš. A její nehty taky.) V jistou dobu v létě jsem si začala myslet, že je špatné nenávidět Angelinu kvůli tomu, jak vypadá. A voní. A směje se. A usmívá se. A mrká. A sedí. Když jsem konečně prokoukla její úžasnost, když jsem hlouběji pochopila její podstatu, když jsem se snažila nevidět třpytivý saténový blonďatý vodopád, který se jí rozlévá po ramenou a vytváří louži v srdci všech kluků v okolí, spatřila jsem člověka, který je laskavý, velkorysý, čestný a hodný. A uvědomila jsem si, že bych ji neměla nenávidět proto, jak vypadá. Existuje prostě tolik moc jiných věcí, pro které ji můžu nenávidět. nenávidět JEJÍ KRÁSU nenávidět JEJÍ DOBROTU Nenávidět fakt, ŽE JE JI TAK TĚŽKÉ NENÁVIDĚT.

A přesto si už nemyslím, že k ní stále cítím nenávist. Je pravda, že vyhrála v loterii krásy, v loterii osobnosti, v loterii duše a ve všech ostatních loteriích, ale ve skutečnosti za to nemůže. Takže, pokud něco, spíš bych měla Angelinu litovat, že se narodila tak nenáviděníhodná. Já vím, milý deníčku. Je těžké pochopit, jak jsem úžasná když jsem přestala nenávidět někoho, kdo si o to evidentně říká, ale dovol, abych ti to vysvětlila: jsem díky tomu OPRAVDU úžasná. Stejně úžasná jako anděl, který umí střílet z očí cukrovou polevu. Ale zpátky k mojí noze a vztahu, který měla nedávno s Isabelliným obličejem. AHOJ, OBLIČEJI. JMENUJU SE NOHA. 15

Potom co jsme to s mými vlasy vzdaly (vážně se s nimi nedá nic dělat), pustily jsme si s Isabellou jeden z těch superstupidních filmů o superhrdinech a já si všimla, že se tam často kopou do obličeje teda víc, než člověk běžně vidí. Takže jsem poznamenala, že je to blbost. Totiž: člověk nemusí nikoho kopat do obličeje když ti na něj někdo dvakrát šlápne, jsi totálně K. O. (Vím, o čem mluvím: ve čtvrté třídě, když jsem ležela na gauči, si Isabella všimla, že mi po tváři leze mravenec.) Isabella prohlásila, že dostat kopanec do obličeje není nic tak hrozného a že ji můžu kopnout, aby mi to dokázala. A já řekla, že to v žádném případě neudělám, ale pak jsem ji stejně kopla do obličeje, protože jsem zřejmě hodně rychle změnila názor. Mozky jsou tak nevyzpytatelné. Nikdy bych ji nekopla. Počkat! Právě ji kopu. Můj roztomilý/ďábelský mozek

Isabella zůstala ležet asi pět minut na zemi a říkala věci, kterým zřejmě mohli rozumět jen lidé, které někdo kopl nedávno do obličeje. Vysvětlila jsem jí, co se stalo, a pomohla jí vstát. Byla tak ohromená, že nevěřila, že mě o to sama požádala, ale hlavně nevěřila, že jsem to udělala. Naštěstí jsem viděla spoustu kriminálek, a tak jsem jí jako důkaz ukázala šmouhu jejího balzámu na rty na své ponožce. (Taky jsem ji upozornila, že si odložila brýle na poličku.) Isabella to pořád nemohla pochopit, protože její zlí starší bratři z ní vytrénovali vynikající rváčku. Nemohla se smířit s tím, že taková šíleně holkovatá holka jako já ji dokázala kopnout. Řekla bych, že Isabella mě vidí takhle. francouzský pudl francouzský šarm Francouzský deštník, který nosíš, když víš, že nebude pršet. 17

Později, když jsem ze zdi utírala její sliny, jsem se omluvila, ale Isabella vypadala pořád trochu ohromeně. Teď se cítím mizerně, ale myslím, že jsem jí dokázala, jak jsou ty filmy o superhrdinech hloupé a hlavně, že ve skutečnosti je kopanec do obličeje mnohem nepříjemnější, než vypadá ve filmech. JAK VYPADÁ KOPANEC DO OBLIČEJE VE FILMECH Hej! TY PITOMČE, ZLOMIL JSI MI ROVNÁTKA, TAKŽE NA TEBE PODÁM TRESTNÍ OZNÁMENÍ. 18 VE SKUTEČNÉM ŽIVOTĚ

Pondělí 02 Milý deníčku, pořád mě nutí věnovat se přírodním vědám, i když už několik let všemožně poukazuju na to, že jsou ve skutečnosti k ničemu. Vážně. Zdá se, že vědci, které už máme, je mají pod palcem. Neumím si představit, že by chtěli, abych přišla do laboratoře a začala něco provádět s obrovskou mísou elektronů, které právě oddělili. Nebylo by jednodušší, kdybychom vědcům prostě řekli, co mají objevit, a nechali je, ať na to přijdou? Nemusíme vynalézat jídlo, když jdeme do restaurace; prostě servírce řekneme, co chceme, a ona to přinese. Připadá mi, že s vědci by to mělo fungovat stejně. Kromě toho, vědci už mají své laboratorní pláště, pomůcky a tak. Vědci, vymyslete prosím počítače z čokolády. Hned to bude! 19

Moje nová učitelka přírodních věd se jmenuje paní Mapleová má pořád špatnou náladu a ráda nosí sandály, takže vidíme, že má prostředníčky asi o pět centimetrů delší než palce, tudíž se z medicínského hlediska samozřejmě nedají považovat za prsty. Ale stejně mě nutí, abych se přírodním vědám věnovala. Právě teď se učíme o mravencích, což zní možná nudně, ale můžu tě ujistit o tom, že je to vážně ještě mnohem míň zajímavé než nudné. Dozvěděli jsme se, že mravenci mají nejrůznější složité a vysoce důmyslné vlastnosti, které se vyvíjely miliony let, ale nedokážou zabránit tomu, aby na ně nešláplo pětileté dítě, i když každý, kdo vidí pětileté dítě, které pozoruje mravence, ví, co bude následovat. Svým způsobem je nepochopitelné, že nikdo v mravenčím světě nepředvídal problém, který bude představovat bota velikosti dvě. Připadá mi, jako by snad nějaké vědce potřebovali mravenci. Myslíš, že to bude problém? Nevím, proč by 20

Během nejzajímavější části hodiny o mravencích mě Isabella probudila tím, že mě dloubla mezi lopatky. Zašeptala: Už nikdy mě takhle do obličeje nekopneš. Isabella o tom musela přemýšlet celou noc. Po mnoha letech, co ji znám, vím, že není dobré, když Isabella o něčem moc dlouho přemýšlí. (Nicméně, když o něčem moc dlouho nepřemýšlí, může to taky skončit špatně.) Bezostyšně jsem se pokusila změnit téma a řekla jsem: Brzo bude pouť. NĚKDY JE NEJLEPŠÍ úvahy o intrikách přerušit. 21

Ta akce, stupidně nazývaná pouť, je zábavné odpoledne, na kterém vybíráme příspěvky pro naši školu. Učitelé připraví hry, při nichž můžeš vyhrát cenu, a koná se velká dražba věcí, které lidé darují. Isabella pouť miluje, protože spousta her spočívá v házení předmětů na jiné předměty, což je jedno z destruktivních umění, a ta Isabella všechna precizně ovládá. Destruktivní umění jsou úplně stejná jako bojová umění až na to, že k nim nepotřebuješ speciální oblečení, nejsou k ničemu a výsledek se umění ani trochu nepodobá. Jsme samozřejmě příliš kultivované, než abychom si pouť oficiálně užily. Ale zjistila jsem, že dokud se něčemu směješ, že je to hloupost, tajně si to užiješ, aniž ohrozíš svoji povýšenou pózu. Hrát si s panenkami je tak hloupé. Jo, je to hloupé už celé dvě hodiny.

Když si paní Mapleová všimla, že si šeptáme, vrhla na mě káravý pohled, který znamená: Buď zticha, nebo k tobě dojdu se svými prodlouženými prostředníky a možná se o tebe jedním z nich otřu. Co ty na to? Možná se v tom pohledu nechtěla zmínit o svých prodloužených prostřednících, ale když má někdo zmutované prostředníky, které jsou o pět centimetrů delší než palce, tahle výhrůžka je v něm vždycky obsažená. Vždycky. Přijdu se tě dotknout. 23

Po vyučování si Isabella povídala s Angelinou o pouti a o tom, jak loni kvůli mně zrušili hru, při které se strefuješ šipkami do balonků. Fakt jsem nechtěla, aby tu hru zrušili. Jen jsem jeden hod trochu přehnala a šipka se zabodla klaunovi do nosu. Musela jsem zdůraznit pro její informaci, že právě proto klauni tenhle ochranný falešný nos nosí. A mimochodem, je pevnější, než si myslíš: skoro téměř úplně dokáže šipku zastavit. Navíc, podobných akcí by se stejně neměli žádní klauni účastnit. Někteří lidé jsou z nich nesví, protože jde o démony. 24 KLAUNSKÝ JEKOT JE MÍŇ LEGRAČNÍ, NEŽ BY SIS MOŽNÁ MYSLEL.

Obě se smály jako šílené a Angelina prohlásila, že určitě nemůžu být na tyhle pouťové hry TAK nešikovná. To Isabellu rozesmálo ještě víc a vysvětlila jí, že mě klaunův jekot tak rozhodil, že druhá šipka o které si myslím, že by ho opravdu minula, kdyby sebou neškubl tak prudce se mu zabodla do dlaně, protože právě zvedl svoje obrovské legrační rukavice, aby si chránil obličej. Angelina správně poukázala na to, že to byly jen dvě nešťastné náhody, které by mohly potkat každého, a že klauna díky jeho klaunskému kostýmu ani jedna šipka nezranila. Isabella souhlasila, ale mezi výbuchy smíchu vykřikla: Jamie měla tři šipky. 25

O té třetí šipce mluvit nechci. Je sice pravda, že šipka číslo tři je pravděpodobně hlavní důvod, proč tuhle hru na naší škole a na většině škol v zemi zakázali a proč teď existuje v nemocnici oficiální postup zvaný třetí šipkotomie, ale mám pocit, že už zvládám tyhle hry mnohem líp. (Slyšela jsem, že klaun se taky cítí mnohem líp.) Angelina prohlásila, že jsem v těchhle hrách určitě stejně dobrá jako Isabella, a Isabelle se nejdřív mihl v očích šílený vztek a potom nepředstavitelná radost. Tak jo, na pouti si to rozdáme, Jamie. Uvidíme, kdo vyhraje v tý hře, kde se shazujou láhve. A ta, která prohraje, řekla Isabella pomalu, zatímco se snažila vymyslet vhodný trest, musí minutu vdechovat puch ve skříňce Paula Pagora. Ne, zašeptala Angelina ďábelsky. Ta, která prohraje, mu musí dát pusu. Zneklidňující. Nemám pravdu? 26

Ta věta způsobila, že celou naši trojici, a možná všechny ženské na světě, rozbolel žaludek. Na rovinu, dokonce i jeho máma mu jen stiskne ruku, když ho vysadí před školou. Bylo mi jasné, že všechno, co souvisí s líbáním Pagora, má na sobě napsáno ŠPATNÝ NÁPAD. A je to napsáno vodičkou na beďary. Platí, řekla Isabella. Platí, řekla Angelina. Počkat! vykřikla jsem. Ale nikdo nepočkal, což znamená, že jsem asi souhlasila. Měj se, Paule.

Úterý 03 Milý deníčku, včera v noci jsem špatně spala. Pořád jsem musela myslet na to, jak si za pouhých pár týdnů budu vyvařovat rty. To je jediný způsob, jak odstranit pagorovský otisk, který tam zůstane. Ve škole jsem Isabelle řekla, že Angelina pro nás tuhle sázku vymyslela, ale je jediná, která nemá co ztratit. Ani já nemám co ztratit, prohlásila Isabella. Protože vyhraju. Požádala jsem ji, aby tu sázku prosím, prosím, prosím zrušila, ale odmítla. Řekla jsem jí, že to není fér, protože mě pořád ještě bolí ruka, jak mě kousl tlusťoch Ricky, takže se nebudu moct té hry zúčastnit. Navíc jsem třikrát použila prosím. MŮJ KOUSANEC OD RICKYHO 28 NO JO, TROCHU JSEM TO ZVELIČILA.

Dovol, abych ti to vysvětlila: tlusťoch Ricky je malý kluk, kterého Angelina občas hlídá. Minulý čtvrtek jsme se s Isabellou zastavily u ní doma. Když jsme otevřely dveře, Angelina chovala tlusťocha Rickyho a ten, sotva spatřil Isabellu, se na ni vrhl. (Děti ji instinktivně nenávidí.) Isabella se uhnula stejně mrštně jako toreador, protože šlo o klasický kousací útok a její bratři na ni takhle běžně útočí. Stála jsem hned za Isabellou, takže mě tlusťoch Ricky rafnul přímo do ruky. A věř mi, i když malé děti ještě nemají všechny zuby, těch pár, které mají, jsou ostré jako zuby malého bobra a jejich kousnutí šíleně bolí. Proto nás vědci neustále varují: Vyhněte se dětským kousancům. (Nebo by nás aspoň měli varovat.) RAF RÁNY ZPŮSOBENÉ DĚTMI se velice podobají těm, které vědci nacházejí po útocích mrožů.

Isabella vykulila oči a opakovala to: Máš pravdu. Kousl tě. Tohle není její běžná reakce na to, že člověka někdo kousne. Většinou se jen směje, protože ho obvykle kousla ona. Tím se to vysvětluje, zamumlala. Odtáhla mě stranou a šeptem mi sdělila, že tlusťoch Ricky je pravděpodobně radioaktivní, což vysvětluje, proč všichni zacházejí s jeho plínkami tak zvláštním způsobem. (Drží je v natažené paži a pak s nimi bleskurychle utíkají k odpadkovému koši.) Isabella prohlásila, že když mě Ricky kousl, moje DNA se nějak transformovala, stejně jako se vždycky transformuje DNA superhrdinů. Tvrdí, že mám teď klučičí superschopnosti, což vysvětluje, proč se mi ji podařilo kopnout. Holkovatá holka jako já by to totiž se svými běžnými holčičími schopnostmi nikdy nedokázala. 30 Lidí, musíme si dávat větší pozor, aby se z nás nestali mutanti. VAROVÁNÍ ZAŘÍZENÍ VYSÍLAJÍCÍ ZÁHADNÉ NEBEZPEČNÉ PAPRSKY

Namítla jsem, že mi to připomíná pohádku. Vlastně, všechny příběhy o superhrdinech připomínají pohádky s velkými, silnými vzpěrači ve spodním prádle místo princezen. Superhrdinové fakt byste nemohli nosit do práce normální oblečení? Možná, řekla Isabella tiše, ale copak nevěříš, že dřív nebo později máš právo na pohádku? I když bylo jasné, že Isabella evidentně četla můj deník (OKAMŽITĚ TOHO NECH, ISABELLO), napadlo mě, že tomu nesmyslu asi vážně věří. A jestli ano, mohla bych se tím vyvléct z té záležitosti, která souvisí se shazováním láhví a líbáním Pagora. Takže Ta sázka asi neplatí, ne? prohodila jsem. Když mám teď nadpřirozený schopnosti. Isabella o tom celou minutu přemýšlela, což je dost dlouhá doba na to, aby si to pořádně promyslela. Některé její nejnebezpečnější myšlenky přicházejí asi za šedesát vteřin. 31

Ne, namítla. Ta sázka platí. Ale co moje superschopnosti? zeptala jsem se. Abych tu otázku zdůraznila, zaujala jsem postoj superhrdiny. Všimla jsem si, že vždycky mají čas pózovat, přestože kolem nich pobíhají lumpové. Prohlásila, že na to hází bobek, a já jí musela věřit. Jestli je Isabella v něčem dobrá, pak je to v házení bobků. Věci, na které by Isabella házela bobek: Kdyby se znovu potopil Titanik. Kdyby na Zemi dopadl meteor a přistál přímo na nejnevinnější pandě na světě. Kdyby se znovu potopil Titanik a tentokrát tvořila celou posádku štěňata.

Středa 04 Milý deníčku, o školní pouti se hodně mluví a zdá se, že někteří kluci se ptají holek, jestli tam nechtějí jít s nimi. Nejde přímo o rande, ne v tom nejnechutnějším smyslu slova. Představují si, že se s tebou sejdou na pouti a pak se tam spolu budete procházet. Podle mě se pro tebe pokusí vyhrát nějakou cenu, protože kluci jsou něco jako mužská štěňata, a chlapi se budou mnohem víc snažit, aby pro holku něco vyhráli, než by se snažili vyhrát pro sebe. mužská štěňata 33

Počkat. Jednu. Vteřinu. Jak to vím? Je možné, že skutečně získávám klučičí superschopnosti? Je možné, že začínám rozumět, jak funguje jejich vyšinutý, poškozený, zamžený, narušený a občas roztomilý mozek? Musím se soustředit. Uvidím, jestli dokážu pochopit, proč chtějí celý den sledovat v televizi sportovní přenosy ATLETI ČASTO PLIVOU A TO JE ZÁBAVA? A K TOMU, ABY SE ČLOVĚK VYHNUL DOMÁCÍM POVINNOSTEM, JE DOBRÁ JAKÁKOLI VÝMLUVA? DRESY MAJÍ KŘIKLAVÉ, VESELÉ BARVY? TEN ROZHOVOR JE TAK CHYTRÝ? JE TO O MALIČKO LEPŠÍ NEŽ ZÍRAT NA ČERNOU OBRAZOVKU? 34

Ne. Nemám tušení a uvažovala jsem tak mužským způsobem, až mi skoro narostly vousy. Isabella se plete. Nic takového jako superschopnosti neexistuje. (I když na to, abych se vzdala pohádek, ještě nejsem úplně připravená.) Zejména SVÝCH VERZÍ Červená karkulka krotí vlka. Učí ho žrát její učitele. Pohledný princ, kterého VŮBEC neokouzlí Popelčin půvab. Vybere si místo ní její tmavovlasou kamarádku. Stará paní, která bydlí v botě, se přestěhuje na pláž do žabky. 35

Milý deníčku, Čtvrtek 05 čtvrtek je v naší škole vždycky Den sekané. Existují dvě otázky, na které se podle mě celý svět ptá: Jak to, že už na světě nedošly zásoby sekané? A z čeho se sakra dělá? Máme ji ve škole každý týden, mají ji v jiných školách, a normální lidé ji dokonce jedí doma k večeři. (Neptej se mě proč.) Nepřipadá ti, že už by naše sekaninové doly měly být vytěžené? A navíc: Když máme tolik sekané, nemůžeme s ní dělat něco rozumnějšího než ji jíst? Skoro každý týden jsem se ptala slečny Bruntfordové, dozoru v jídelně, z čeho ta sekaná je, a vysledovala její nejčastější odpovědi: Nejedovaté Maso Stravitelné Víceméně 36

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.