Tematický atlas Severní Evropy
Přehled map: Fyzicko-geografická část: Měřítko: strana: Evropa 1:30 000 000 6 Geologická stavba 1:8 500 000 8 Povrch 1:8 500 000 10 Podnebné pásy 1:8 500 000 12 Průměrná teplota vzduchu v lednu 1:8 500 000 13 Průměrná teplota vzduchu v červenci 1:8 500 000 14 Vodstvo 1:8 500 000 16 Půdy 1:8 500 000 18 Národní parky 1:8 500 000 20 Přírodní krajiny 1:8 500 000 22 Počet živočišných druhů na 10 000 km2 1:8 500 000 23 Socioekonomická část: Jazykové rodiny 1:8 500 000 25 Hustota zalidnění 1:8 500 000 26 Sídla 1:8 500 000 28 Hospodářství 1:8 500 000 30 Zemědělství 1:8 500 000 32 Těžba surovin 1:8 500 000 34 Energetika 1:8 500 000 35 Průmysl strojírenský a hutnický 1:8 500 000 36 Průmysl chemický a dřevozpracující 1:8 500 000 37 Průmysl textilní 1:8 500 000 38 Doprava 1:8 500 000 40 Státní zřízení 1:8 500 000 42 Evropská Unie 1:8 500 000 44 Rok 1000 1:8 500 000 46 Rok 1490 1:8 500 000 47 Rok 1848 1:8 500 000 48
Přehled textů: yzicko-geografická část: strana: Poloha a rozloha 5 Geologie 7 Povrch 9 Podnebí 11 Vodstvo 15 Půdy 17 Ochrana krajiny 19 Biota 21 Socioekonomická část: Obyvatelstvo 24 Sídla 27 Hospodářství 29 Zemědělství 31 Průmysl 33 Doprava 39 Státní zřízení 41 Severské země v mezinárodních organizacích 43 Dějiny 45
Geiranger fjord v Norsku Větrné elektrárny v Dánsku Polární záře
Island Ledovcové údolí Islandští koně Klasická rybářská vesnice
Poloha a rozloha Rozloha Dánsko: 42 394 000 km 2 Finsko: 304 473 000 km 2 Island: 100 250 000 km 2 Norsko: 307 860 000 km 2 Švédsko: 410 934 000 km 2 Do skupiny států severní Evropy patří státy ležící na Skandinávském poloostrově Norsko, Švédsko, Finsko, na Jutském poloostrově Dánsko a ostrov Island. Celá oblast je nejsevernější částí Evropy. Rozloha celé oblasti je 1 167 310 km 2. Což je 9% rozlohy Evropy. Oblast hraničí na východě s Ruskem, se kterým sousedí Finsko a na jihu s Německem, se kterým má hranice Dánsko. Zbytek území je ohraničeno moři a oceány. Na severu jsou břehy Norska omývány Barentsovým mořem a Severním ledovým oceánem. Mezi západním pobřežím Skandinávského poloostrova, Islandem a Faerskými ostrovy je Norské moře. Část Islandu a Faerské ostrovy jsou omývány Atlantským oceánem. Jižní pobřeží Norska a západ Dánska omývá Severní moře. K celé oblasti patří i vnitřní moře. Je jím Baltské moře, které je sevřeno mezi Skandinávským poloostrovem a Evropou. Celá oblast je značně členitá, je zde mnoho ostrovů, poloostrovů a zálivů. Botnický záliv a Finský záliv jsou největší. Mnoho zálivů je při pobřeží Norska. Jsou to hluboké úzké zálivy, kterým se říká fjordy. Nejdůležitější průlivy jsou Skagerrak mezi Dánskem a Norskem a Kattegat mezi Dánskem a Švédskem. Největšími ostrovy jsou Island, souostroví Špicberky, Faerské o-vy, Lofoty a Vesterály.V Baltském moři jsou Fyn, Sjaeland, Gotland, Öland, Alandy, Lolland. Většina území se rozkládá na Skandinávském poloostrově. Dalšími poloostrovy jsou Jutský (Dánsko) a Varanger (s.nnorska). Nejnižší bod je Lammefjord (-7 m) v Dánsku. Nejvyšším bodem je Galdhopiggen (2 469 m) v Norsku. Celý region zapadá do tří časových pásem, Island je sice geograficky vzdálenější, ale patří do časového pásma nultého poledníku. Pohled s montáží cesty slunce po obloze v období, kdy nezapadá za obzor. Fotografováno za polárním kruhem, na ostrově Loppa.
Geologie Skandinávská oblast či Fennoskandie je nejstarší součástí evropské pevniny, neboť její skalní podklad tvoří horniny vniklé již v prvních obdobích vývoje Země. Podle stáří a odlišného vývoje je třeba Fennoskandii rozdělit na dvě základní jednotka, a to baltský štít a Skandy. Baltský štít je prahorního a starohorního stáří. Tvoří základ Fennoskandie. Vystupuje v nížinný, pahorkatinných i vrchovinných oblastech. Jádrem je jihoskandinávský masiv v jižním Norsku. Horniny baltského štítu tvoří soubory většinou silně metamorfovaných hornin, kterými pronikají hlubinné vyvřeliny. Složku hlubinných vyvřelin zastupují různé typy žul a grandioritů, Známý je typ žul rapakivi s načervenalými živci. Stáří některých hornin je 3,5-3,8 miliardy let. Během prahor a starohor proběhlo několik horotvorných cyklů, vyvrásněná horská pásma ale byla zcela snížena působením exogenních činitelů a zarovnána, a na počátku prvohor měl baltský štít ráz dokonale vyvinuté paroviny. Předprvohorním zvrásněním zemské kůry bylo zvrásněno území Dánska, oblast je pokleslým územím, v němž je starý předhercynský podklad zakryt souvrstvími mladších sedimentů. V období prvohor probíhaly další horotvorné procesy, kdy bylo vyzdviženo Skandinávské pohoří. Skandy jsou v dnešní podobě zbytkem mohutné horské soustavy, jež vznikla uprostřed prvohor kaledonským vrásněním. Skandy jsou nasunuty na baltský štít tlakem, který směřoval k V a JV. Po kaledonském vrásnění se staly také Skandy trvale souší a byly dlouhodobě vystaveny denudaci. Kaledonským vrásněním byly vyzdviženy ostrovy Špicberky. V třetihorách začal vznikat ostrov Island. Je to oceánický ostrov vzniklý mladými sopečnými výlevy na Středoatlantském hřbetu. Pevnina je velmi mladá, složená z čedičových výlevů, jež se ve třetihorách rozlily na zlomových liniích v podobě lávových příkrovů. Sopečná činnost pokračovala i ve čtvrtohorách a pokračuje dodnes. V postglaciální době byla sopečná činnost omezena téměř výhradně na centrální pásmo. Island totiž leží právě na hranici euroasijské a severoamerické litosférické desky a středem ostrova probíhá rift. Současnou podobu Severní Evropa dostala až ve čtvrtohorách. Teprve čtvrtohorní období (asi před 3 miliony let) je novou významnou etapou ve vývoji oblasti. Při pleistocenním ochlazení podnebí vznikly ve Skandách ledovce, jež se postupně spojily v souvislý ledovcový štít. Ten pokryl celou Fennoskandii, severní ostrovy, Island i Dánsko. Tlakem ledovce se velké části skandinávské pevniny octly pod mořskou hladinou a teprve v holocénu, v období od 8000 let př.n.l. až do současnosti, se pevnina vlivem odtávání ledovce etapovitě zvedala. To způsobilo velké změny v průběhu břežní čáry, především v oblasti mělkého Baltského moře. Zdvihy pokračují i v současnosti a dosahují největšího rozměru v Botnickém zálivu, a to 1 m za sto let. Pohybují se ledovec modeloval výrazně krajinu. Vnikaly nánosy, po ústupu ledovce vznikla ve sníženinách řada jezer. V současnosti ledovce pokrývají na Islandu celkem 11 800 km 2 a ve vrcholových oblastech Skand plochu asi 5000 km 2.
Povrch V povrchu severní Evropy můžeme nalézt velké výškové rozdíly. Od nížinných oblastí ve Finsku a Dánsku až po horstvo s Norsku a Švédsku. Horizontálně je pobřeží států severní Evropy výrazně členité. Tvořené ostrovy, poloostrovy a hlubokými zálivy - fjordy. Význačným tvarem celé Fennoskandie jsou staré zarovnané povrchy peneplény. Reliéfem Dánska jsou nížiny, jsou výsledkem geomorfologických procesů spojených s postupy, ústupy a táním skandinávského ledovce v pleistocénu. Je to tedy reliéf v němž lze rozlišit tvary glaciální, glacifluviální, fluviální a eolické. Činnost ledovce se projevovala jinak v horských a jinak v rovinných oblastech, avšak všude ve Fennoskandii převládala destrukční činnost nad akumulací. V Dánsku převládala akumulace. Oblast je třeba rozdělit oblast na několik jednotek: 1.Skandy jsou horskou soustavou, jež se prostírá při západním pobřeží Fennoskandie, kde leží i nejvyšší horské masivy Jotunheimen (Galdhopiggen 2469 m) a Dovrefjell. Směrem k SV se horská pásma snižují. Ale dále k S výšky opět vzrůstají a za polárním kruhem přesahují hranici 2000 m. Tam leží nejvyšší vrcholy Švédska Kebnekaise (2123 m) a finský vrchol Halti. 2. Plošiny Norrlandu tvoří široké jihovýchodní podhůří Skand Typický ráz krajiny Norrlandu tvoří mírně zvlněné plošiny. 3. Nížiny středního Švédska se prostírají od průlivu Skagerrak a Kattegat k pobřeží Baltského moře v širokém okolí Stockholmu. 4. Jihošvédská vysočina vyplňuje největší část jižního Švédska 5. Botnické nížiny se prostírají v různé šíři při pobřeží Botnického zálivu. Na finském pobřeží dosahuje nížinný pás šířky přes 100 km.. 6. Maanselka je finský název nenápadné vyvýšeniny, které tvoří rozvodí mezi Baltským, Barentsovým a Bílým mořem. Oblast se prostírá od severu Skand v norsko-finském pohraničí. Reliéf nese stopy glaciální abrazní činnosti, ale nechybí ani tvary akumulační. Hojná jsou jezera glaciálního původu. 7. Finská jezerní plošina zaujímá vnitrozemí jižního Finska. Sníženiny jsou zatopeny jezery. Vodní plochy zaujímají 25 % celého území. 8. Nížiny jižního Finska se prostírají při pobřeží Finského zálivu. 9. Nížiny Dánska. Reliéf Dánska je výsledkem geomorfologických procesů spojených s postupy, ústupy a táním skandinávského ledovce. Má nízkou průměrnou nadmořskou výšku. 10. Island. Islandská krajina je byla a stále je modelována vulkanickou činností. Na Islandu jsou převážně sopky štítové. Nejznámnější sopka Hekla je islandského typu, má sopečný kužel s řadou kráterů. Časté jsou i podmořské erupce na vulkanických zónách.velkou rozlohu zaujímají ledovce, zaujímají 11,5% plochy celého ostrova. Největší je Vatnajokull 8400 km 2. 11. Špicberky. Pobřeží dvou hlavních ostrovů Špicberk je rozčleněno hlubokými zálivy fjordového typu. Ostrovy jsou silně zaledněny. 12. Faerské ostrovy. Souostroví bylo ve čtvrtohorách zaledněno.pobřeží ostrovů je většinou příkré.
Podnebí Podnebí severní Evropy je ovlivňované polohou na Zemi, blízkostí oceánu a nadmořskou výškou. Skandinávská oblast leží na rozmezí boreálního a subpolárního pásma. Značné rozpětí zeměpisné šířky (54 0 na jihu Dánska -81 0 s.š. Špicberky) a výšková členitost však způsobují velké místní rozdíly. Celé území Fennoskandie patří k několika klimatickým oblastem. Úzký pruh nížinného pobřeží jižního Švédska a jižního Norska je přiřazováno k mírně teplému a vlhkému podnebí střední a západní Evropy. K 60 0 s.š. je oblast vlhkého boreálního podnebí, v němž nejméně 4 měsíce mají průměrnou teplotu nad 10 0 C. Je to oblast rozšíření smíšených a listnatých lesů. Od 60. rovnoběžky téměř až k severnímu pobřeží Norska se rozkládá oblast vlhkého boreálního podnebí, kde pouze 1-4 měsíce je průměrná teplota nad 10 0 C. Tato oblast odpovídá rozšíření jehličnatých lesů (tajga). Jen nejkrajnější sever Norska přísluší k oblasti subpolárnímu tundrovému podnebí. Její součástí jsou i velehorské oblasti Skand, které mají jen ostrůvkovité rozšíření v jižním Norsku a v severní části norskošvédského pohraničí. V cirkulaci atmosféry je typická převaha západních větrů a význačný je hojný vývoj cyklon na arktické i polární frontě. Cyklony přinášejí v zimě teplý vzduch a tvoří pozitivní anomálie teplot (na JZ pobřeží Lofot je lednová anomálie průměrné teploty vzduchu +24 0 C, tj. nejvyšší na světě), v létě však přinášejí z moře spíše ochlazení. Trvalé západní proudění vzduchu bývá jen občas přerušeno meridionální cirkulací, při níž proniká teplý vzduch od jihu či studený od severu. Příčinou kladných teplot vzduchu v zimě na západním pobřeží Skandinávie a na přilehlém Norském moři je podle názoru skandinávských klimatologů vzdušné proudění, a nikoliv Golfský proud (jak se dříve vysvětlovalo), neboť ten je teprve jeho následkem. Horské pásmo Skand však tvoří velmi výrazné klimatické rozhraní. Norsko má proto typické oceánické podnebí, jehož vlivy zasahují daleko na sever, avšak na území Švédska a Finska je přechod k podnebí kontinentálnímu. Podnebí Islandu je ovlivněno polohou mezi polárními a tropickými vzduchovými hmotami a dále polohou mezi rozdílnými mořskými proudy? J. a z. pobřeží omývá větev Severoatlantského proudu, s. a sz. pobřeží Východogrónského polárního proudu. Sezónní výkyvy teplot závisí na poloze islandské tlakové níže. Celkově má Island chladné oceánické podnebí. Je to podnebí s velmi proměnlivým počasím. Podnebí Faerských ostrovů je pod vlivem teplého mořského proudu. Lednová průměrná teplota vzduchu je 3,2 C, červencová 10,8 C. Vyznačuje se stálou vysokou vlhkostí vzduchu, roční srážkový průměr je 1590 mm a počet dní se srážkami 280 za rok. Hojné jsou mlhy, silné větry i bouře. Podnebí Špicberk je subpolární - teploty nejteplejšího měsíce jsou mezi 0 a 10 C. Z. pobřeží otepluje větev Severoatlantského proudu směřující k severu, podél východního pobřeží přináší od severu studený proud ledové kry. Na 80 0 s.š. trvá polární noc od 21.10. do 20.2. a polární den od 18.4. do 28.8. Udává se, že během posledních 50 let se podnebí zřetelně oteplilo, zejména zimy jsou mírnější.
Vodstvo Severní Evropu omývají vody dvou oceánů. Atlantského a Severního ledového. Atlantský oceán s vnitřními i okrajovými moři obtéká pobřeží Dánska, Finska, Švédska, jihu Norska, Faerské ostrovy a většinu Islandu. Severní ledový oceán obtéká západní a severní pobřeží Norska, severní část Islandu a Špicberky. K Atlantskému oceánu patří Severní a Baltské moře, k Severnímu ledovému patří Norské a Barentsovo moře. Vlivem klimatických podmínek a nepropustného nebo špatně propustného skalního podkladu je říční síť Skandinávské oblasti velmi hustá a řeky jsou celoročně dobře zásobeny vodou. Význačným rysem je i veliké množství jezer velkých i malých rozměrů a velký podíl močálů a rašelinišť na celkové rozloze. Říční síť je na rozdíl od ostatních částí Evropy vývojově velmi mladá, neboť se mohla vyvinout až po ústupu pevninského ledovce (8 až 10 tisíc let).. Norské řeky tekoucí na Z do Atlantského oceánu jsou krátké s malými povodími, ale tvoří velké množství vodopádů, kaskád a peřejí. Jsou na nich i nejvyšší vodopády v Evropě. Většina toků pramenících ve Skandách teče na východ do Baltského moře. Do této skupiny toků patří nejdelší norská řeka Glomma i švédská Klaralv-Gotaalv, jež protéká jezerem Vannern. Velké švédské řeky vynikají vodností, mohutnými a celoročně poměrně vyrovnanými průtoky, neboť na úpatí hor protékají jezery, jež působí jako regulátory odtoku. Mezi nejvýznamnější z nich patří řeka Dalalv, Angermanalv, Umealv a pohraniční Tornealv. Finské řeky protékají plošším terénem a pramení na pahorkatinách nebo na hřbetu Mannselka. Tečou v úrovni okolního terénu, nebo mají jen nepatrně zahloubená údolí. Nejdelším finským tokem je Kemijoki. Dánské řeky tečou také v úrovni okolního terénu. Největší z nich jsou Oudena a Stora. Říční síť Islandu je velmi hustá. Hlavní řeka je Thjórsá. Řeky Skandinávské oblasti mají příznivé vlastnosti pro energetické využití: dostatek vody, vyrovnaný odtok v průběhu roku, vhodné spádové a geologické podmínky. Jezera jsou ve Skandinávské oblasti tak početná i rozlehlá jako nikde jinde v Evropě. To je pozůstatkem čtvrtohorního zalednění, avšak ledovce se podílely na vzniku jezer různým způsobem. Pánve velkých jezer vznikly v tektonických sníženinách. Sem patří především švédská jezera Vanern, Vattern a Malaren a finská Saimaa, Paijanne, aj. Ve Finské jezerní plošině připadá až jedna čtvrtina rozlohy území na vodní plochy jezer. Finská jezera jsou vesměs mělká (5-20 m). Další velká skupina ledovcových jezer je ve východním podhůří Skand. K ní patří největší norské jezero Mjosa, ze švédských např. Siljan, Storsjon, Uddjaur aj. Glaciálního původu je i nejhlubší jezero Evropy Hornindalsvatn na severozápadním úpatí masivu Breheimen. Je 614 m hluboké. Ledovce zaujímají ve vrcholových oblastech Skand dosud celkovou plochu asi 5000 km 2, to je nejvíce v Evropě. Nejvíce ledovců je na návětrných západních svazích Skand. V jižním Norsku pokrývají v horském masivu Breheimen celkem plochu 815 km 2 (z toho největší souvislý ledovec Jostedalsbre 475 km 2 ), také v s. Švédsku mají horské vrcholy ledovce o celkové rozloze 329 km 2.
Půdy V celé skandinávské oblasti výrazně převládají půdy z typologické jednotky podzolů, především pravé podzoly. Jsou rozšířeny téměř souvisle od atlantského pobřeží až k pobřeží Bílého moře a od jihu Švédska po Severní mys v Norsku. Rozdíly jsou zejména v příměsích a podílu jiných půdních typů. Jsou to půdy vesměs kamenité, obvykle mělké, ať už na starém horninovém podkladu nebo na glaciálních sedimentech. Nejčastěji se pravé podzoly vyskytují v asociaci s nenasycenými histosoly (rašelinné půdy). V severním Finsku naopak převládají nenasycené histosoly a podzoly jsou vyvinuty na menších plochách. Ve vrcholových oblastech Skand, zejména na náhorních plošinách, se střídají litosoly (kamenité půdy) s nasycenými nebo kryogenními regosoly (pararendzina), nenasycenými histosoly i s pravými podzoly. Nejhodnotnější půdy Skandinávské oblasti jsou v nížinných územích středního a jižního Švédska a JZ Finska. V těchto oblastech jsou převládajícím půdním typem kambisoly (hnědé půdy). Na jihošvédských pobřežních nížinách Včetně poloostrova Skane se vyskytují typické kambisoly s příměsí pravých luvisolů (illimerizované půdy) nebo pravými podzoly. V nížinách středního Švédska a jižního Finska se typické kambisoly střídají s kambisoly nenasycenými nebo vertickými, a s pravými podzoly. V severním Švédsku je zajímavý ostrovní výskyt typických kambisolů vázaný na horninový podklad nemetamorfovaného spodního paleozoika v okolí jezera Storsjon. Ve v. části Jutského polostrova (pokrytý ještě v posledním glaciálu ledovcem) a na dánských ostrovech převládají typické luvisoly, jež se místy střídají s nasycenými kambisoly. Půdy Islandu jsou většinou nevyvinuté, označují se jako litosoly, na vulkanickém skalním podkladě vitrické andosoly (sklovité sopečné půdy). Jen na pobřežních nížinách a v příhodných údolních polohách se místy vyvinuly pravé podzoly a vzácně i numózní kambisoly.
Vývoj a ochrana krajiny Přestože Skandinávská oblast má z celé Evropy poměrně nejlépe zachovaný původní ráz krajiny, jsou i tam patrné vlivy hospodaření člověka. Ovlivnění krajiny vzrůstá od severu k jihu. Udává se však, že i tundry arktického pásu jsou z velké části ovlivněny pastvou sobů, tak že dochází ke změně porostů a pak se často mluví o pseudotundře. Vliv člověka na krajinu je největší v pásu severoevropských smíšených lesů a v pásu opadavých listnatých lesů, protože tam se odedávna soustřeďovalo osídlení a také dnes tam dosahuje největší hustoty. Krajina se měnila pastvou i orbou a vznikem druhotných lesních porostů. Všechna vřesoviště v jižní Skandinávii jsou sekundární, vznikla po vypálení lesů. Velké zásahy do druhového složení původních lesů způsobila v 19. a 20. st. Těžba dřeva nejen pro vlastní potřebu, ale i pro export. Potřeby papírenského průmyslu vedly k vysazování smrkových monokultur a smrk nahradil smíšené lesy i březové porosty. Spolu s lesními porosty se měnil i podrost křovinného a bylinného patra. Ke změnám původní krajiny docházelo i při různých vodohospodářských úpravách. Ve Švédsku i ve Finsku byla již v 19. st. některá jezera uměle odvodňována. Přestože skandinávské země jsou v současné době na předním místě v péči o životní prostředí, mají i ony v tomto směru značné problémy. Bylo zjištěno, že dálkovým přenosem škodlivin v ovzduší (zejména oxidů síry a dusíku) a kyselými dešti je působeno více škod v přírodě než znečištěním z vlastních zdrojů. Došlo např. k okyselení jezer do té míry, že v mnohých z nich vymřely ryby i jiné organismy. Je pozorováno postupující poškozování lesních porostů. Problémy jsou však i s přílišnou chemizací v zemědělství, se znečišťováním některých fjordů průmyslovými a komunálními odpady a s negativními vlivy těžby ropy z nalezišť v Severním moři. První podněty k ochraně skandinávské přírody a výzvy ke zřizování chráněných území dal známý švédský polární cestovatel A.E.Nordenskjold (1832-1901). Ke zřízení prvních národních parků došlo ve Švédsku začátkem 20.st. Nejvíce velkoplošných chráněných území je zřízeno v území na S od polárního kruhu a v hornatých územích Skand. Uvádím zde jen některá nejvýznamnější z nich. Ovre Anarjakka a Lemmenjoki. Laponci mají v parcích povolenu pastvu sobů a lov. Další národní parky jsou Pallas- Ounastunturi, Pyhatunturi, Abisko, Padjelanta, Sarek, Stora Sjofallet, Muddus, Borgefjell, Dovrefjell, Rondane, Jotunheimen, Hadrangervidda Také v podhorských i nížinných částech Skandinávské oblasti je mnoho pozoruhodných chráněných území i národních parků, jež mají vesměs menší rozlohu. Nová zemědělská půda byla v Dánsku získávána na úkor mělkého moře (např. vysoušením zálivu Lammefjord na ostrově Sjaelland 5000 ha až 4 m pod úrovní mořské hladiny) a na dánském pobřeží Severního moře, kde na místě termínu polder se používá kog. Na Islandě jsou zřízena rovněž chráněná území včetně tří národních parků.
Biota Skandinávská oblast, položená v severní části mírného pásu a zasahující i za s.polární kruh, patří fytogeograficky k eurosibiřské a zčásti i arktické podoblasti Holarktidy. V tomto základním dělení podmiňují klimatické rozdíly další rozčlenění celého území na několik vegetačních pásů, patrných v nížinných a plošinných územích směrem od S k J. V horských oblastech jsou však vyvinuty výškové stupně vegetace V důsledku čtvrtohorního zalednění, kdy celá oblast Fennoskandie byla pokryta ledovcem, je flóra i fauna druhově chudá. Skandinávské země mají dosud největší rozlohu lesů v Evropě.Ve Finsku kryjí lesy 65%, ve Švédsku 50% a v hornatém Norsku 25% plochy ( v JV části Norska 45%). Skrovnou vegetaci tunder tvoří lišejníky, z nichž nejhojnější je dutohlávka sobí, a dále mechy a byliny i polokeře. Tam, kde je vyvinut půdní pokryv, je tundra většinou podmáčená a pokrytá porosty rašeliníku a křovitými formami břízy a vrby. Vegetace alpínská, která se po vrcholových a skalnatých oblastech Skand šíří až k j.norska. Subarktický pás odpovídá ruské lesotundře. V těchto územích jsou charakteristické porosty břízy, jež tvoří řídké a nízké lesíky. Druhové složení skandinávských jehličnatých lesů je chudé, převládá buď borovice, nebo smrk. Příměs listnatých stromů buď zcela chybí, nebo je nepatrná (především bříza, olše a osika), teprve při udaných j okrajích pásma jehličnatých lesů je druhové složení poněkud bohatší. Bylinný porost těchto lesů má charakteristické zástupce z rodů brusnice, klikvy, šťavele aj. V pásu smíšených lesů tvoří ještě převládající složku lesů jehličnany (místy až 75%), ale větším podílem jsou zastoupeny opadavé listnaté stromy, především druhy břízy, olše, jeřábu, vrby a topolu. Směrem k jihu je příměs listnáčů bohatší a druhově pestřejší: je zastoupena i lípa, javor, jilm, jasan, dub aj. Pás evropských opadavých listnatý lesů zasahuje ve Skandinávské oblasti jen na poloostrov Skane a na úzký pruh při pobřeží dánských úžin a fjordů jz.norska Skandinávské listnaté lesy nejsou tak druhově bohaté jako lesy ve střední a z.evropě. Charakteristickými druhy v nich jsou i některé vždyzelené rostliny jako tis, břečťan a cesmína. Na vývoj rostlinstva Dánska mělo velký vliv čtvrtohorní zalednění. Skandinávský ledovec zničil třetihorní teplomilnou flóru, z níž se zachovaly jen nepatrné zbytky. Před 6-4 tis.let pokryl les skoro celé území. Byl to les převahou smíšený a listnatý, v hornatých oblastech uspořádaný podle přibývající výšky ve výškové stupně: dubový, dubobukový, bukový, bukojedlový a smrkový. Druhové složení a rozloha lesů se měnily vlivem hospodářské činnosti člověka už od neolitu, ale kácení lesů nabylo největších rozměrů v 11. až 14. stol. Oblast Dánska je územím s nejnižším zastoupením lesů. Význačné druhy rostlin jsou tzv. atlantské, mezi než patří např. vřesovec, kručinka, náprstník a cesmína. V zemědělsky nevyužívaných částech krajiny jsou typické dva druhy porostů: rašeliniště a vřesoviště. Z ojediněle rostoucích dřevin jsou význačné jalovce, břízy a borovice. Z hlediska rostlinného krytu Islandu jsou velké části polopouští až pouští. Skrovné porosty tvoří jen mechy, lišejníky, rašeliniště a bylinná společenstva složená z malého počtu vyšších rostlin. Flóra vyšších rostlin čítá na Islandu jen
550-600 druhů (oproti 2300 druhům na Britských ostrovech). Řídké lesní porosty jsou velmi vzácné. Lesy byly zničeny pastvou ovcí i mýcením. Vegetace na Špicberkách tvoří lišejníky a mechorosty a 130 druhů vyšších rostlin (např. žlutě kvetoucí mák). Na závětrných chráněných místech jsou i řídké porosty zakrslé břízy. Vegetační kryt Faerských ostrovů tvoří jen bylinné porosty, vřesoviště, rašeliniště a některé keře. Lesy neexistují nejen z důvodů klimatických, ale především pro chov a vysoké stavy ovcí, jež znemožňují růst stromů. Zvířena v severní Evropě je poměrně zachovalá a často chráněná. Oblast patří do Holoarktické zoogeografické oblasti. Severskou faunu zastupují sobi, losi, jeleni, rys, vlk, medvěd, rosomák a liška. Ve vodách jsou vydry a znovu byli vysazeni bobři. Švédsko je bohaté na ptactvo. Na pobřeží žijí rackové a kajky. V lesích jsou četní dravci (orel království), severní mokřiny obývají jestřábi, chránění zákonem. Bohatá je také sladkovodní fauna, mořská méně, Baltské moře je více znečištěno. Řeky jsou bohaté na lososy a pstruhy. V Dánsku a na Islandu je fauna chudá, v lesích ji reprezentují srnčí a divoká zvěř. Na Islandu je jako jediné původní zvíře polární liška, ostatní zvířata byla přivezena. Pobřežní útesy jsou domovem velkého množství ptáků. Okolní moře jsou nejbohatším lovištěm ryb v Atlantiku. Papuchálek plochozobý je hojným ptákem na Islandu a Faerských ostrovech. Los evropský Finsko - jezerní plošina
Obyvatelstvo Norsko Norsko je národnostně homogenní zemí a Norové mají stejný etnický a jazykový základ jako sousední Švédové. Pouze asi 20 000 Laponců a 10 000 Finů žijících na severu země tvoří původní jazykově odlišné menšiny. Asi 2 000 Laponců v oblasti Finnmark je stále polokočovnými chovateli sobů. Ostatní cizinci jsou pozdější přistěhovalci. 85% obyvatel se hlásí k Lutheránství a dalším protestantským náboženstvím. Zbytek jsou katolíci a muslimové, jejichž podíl roste. Osídlení Norska je značně nerovnoměrné a rozptýlené. 85% populace žije v jižní části země a ¼ je soustředěna v okolí hlavního města. Švédsko Švédsko je národnostně i kulturně jednotnou zemí. Švédština má společná základ s ostatními skandinávskými jazyky s výjimkou finštiny. Nejpočetnější cizí menšinou jsou Finové žijící stejně jako původní etnikum Sámů (Laponců) převážně na severu země. Na zdejších školách se vyučuje také v laponštině. Liberální poměry přilákaly do země značný počet přistěhovalců a uprchlíků zejména z Turecka, Řecka a bývalé Jugoslávie. Většina Švédů se hlásí k protestantství (87%), ačkoli mnoho z nich pouze formálně. Rozmístění obyvatelstva je značně nerovnoměrné, téměř 85% jich žije ve městech a kolem 1/3 populace je soustředěno v aglomeracích tří největších měst. Finsko Také Finsko je národnostně homogenní zemí, i když má z historických dob významnou menšinu, koncentrovanou na jihozápadě (Turku a na Alandech). Švédština je stále druhým úředním jazykem, ale její používání slábne. Počet Laponců, kteří hovoří odlišným jazykem a věnují se chovu sobů na severu země, klesl již na 2 500. V zemi je minimum přistěhovalců z ciziny, vzrůstá však přítomnost Rusů. K Lutheránům se hlásí 84% populace, část obyvatel (13,5%) je bez vyznání. Malá část obyvatelstva patří k finské pravoslavné církvi. Finsko má ze všech severských zemí nejvyšší podíl venkovského obyvatelstva (více než 35%), což souvisí také s tradicí bydlení v neporušené přírodě. Aglomerace Helsinek soustřeďuje asi 1/5 populace země. V Laponsku se průměrná hustota pohybuje kolem 2 obyvatel na km 2. Dánsko Dánové blízce spříznění s ostatními Skandinávci jsou homogenní společností. Počty německé menšiny již dávno předstihli imigranti hlavně z Turecka a dalších asijských zemí. Téměř 95% obyvatelstva se hlásí k protestantství, 3% jsou katolíci a 2% muslimové. Rozmístění obyvatel, kteří žijí z 85% ve městech, je velmi nerovnoměrné a souvisle zastavěný pás východního pobřeží Sjaellandu od Kodaně po Helsingor soustřeďuje více než ¼ populace země. Island Islanďané mají vikingské kořeny. Současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, jazyka Vikingů. Většina obyvatel (asi 60%) je soustředěna na jihozápadě v okolí hlavního města. 85,5% jsou Lutheráni. V městech žije více než 90% populace, vnitrozemí je skoro liduprázdné.
Sídla Některé části skandinávské oblasti jsou osídlené už od neolitu kočovnými lovci a sběrači. První oblastí osídlování byly nížiny a okolí řek. Z těchto oblastí se lidé začali přesídlovat do oblastí, kde se rozvíjela řemesla, kde se těžily nerostné suroviny a průmysl. Vznikala města, která se stávala středisky hospodářského, kulturního a politického života. Město má většinou pevný, plánovaný půdorys a je umístěno na nejvýhodnějším místě (dobrá obrana, křižovatka dopravních cest). Většina měst vznikla ve středověku, v 11.-13. století. Základem jejich prosperity byl hlavně obchod. V průběhu 19. století došlo k největšímu rozvoji a růstu měst v důsledku průmyslové revoluce, kdy byla potřeba pro továrny velká potřeba lidí. Ti se koncentrovali ve městech. Ve 20. století dochází k vytváření rozsáhlých městských oblastí, které se nazývají aglomerace a konurbace. Aglomerace je seskupení sídel kolem významného města. Konurbace je rozlehlá zastavěná oblast vzniklá z původně samostatných měst. V severských zemích se ještě dnes lze setkat i s kočovným způsobem života. Žijí tak Laponci v severnějších částech Norska, Švédska a Finska. Laponci putují se stády sobů. Malé vesnice a rozptýlená obydlí jsou za polárním kruhem, na Islandu a ve vysokých nadmořských výškách. Ve městech pracuje většina lidí ve službách a v průmyslu. Ve městech lze rozlišit většinou městské jádro, části průmyslové a obytné. Sídla se stále přetvářejí, ale většinou historické jádro se nemění. Nejdůležitější města oblasti jsou hlavní města. Největšími městy Norska jsou Oslo (470 tis. ob), které je i největším městem Norska a v jeho okolí žije téměř ¼ obyvatel. Další velká města jsou Bergen, Trondheim, Stavanger. Švédský Stockholm (1 540 000 obyv.) je průmyslové i historické město s přístavem. Jeho nejstarší část je vystavěná na třech ostrovech. Na jihu země leží další velké přístavy Göteborg a Malmö. Göteborg je největší přístav Švédska, je to i značně průmyslové město. Další větší města jsou Uppsala, Linköping, Örebro a Norrköping. Největším a hlavním městem Finska jsou Helsinky (1 050 000 ob., aglomerace včetně města Espoo a Vantaa), které jsou i největším přístavem Finska. Další důležitá města jsou Turku a Tampere. Největší aglomerace Dánska je v okolí Kodaně, které je hlavním městem Dánska, má přes 1 350 000 obyvatel. Další větší města jsou Arhus, Odense a Alborg. Na Islandu jsou jen malá města, největší z nich je hlavní město Reykjavík (153 000). Většina území ve střední části ostrova je téměř neobydlená. Na ostrově jsou časté rozptýlené samoty. Další dvě města jsou výrazně měnší než hlavní město, jsou jimi Akureyri a Keflavík. Obydlí laponských pastevců sobů
Hospodářství Norsko Norsko je rozvinutý průmyslově zemědělský stát. Norské hospodářství bylo na konci 60. let ovlivněno objevem ložisek ropy a zemního plynu. Ropa ze Severního moře vedla k modernizaci celého norského hospodářství a velkému přebytku v zahraničním obchodu. Těžba ropy a zemního plynu zůstává i nadále nejdůležitějším hospodářským činitelem. V první polovině 90. let bylo Norsko 2. největším vývozce ropy. Švédsko Švédsko patří k hospodářsky nejrozvinutějším zemím světa s velmi vysokou koncentrací výroby a kapitálu. Většinu ekonomiky kontroluje asi 15 největších společností. Typický je vysoký podíl státního sektoru. Výdělky, ale také daně a dávky na sociální zabezpečení jsou velmi vysoké. Finsko Je vyspělý průmyslově zemědělský stát, jehož průmysl využívá především největšího bohatství země, kterými jsou lesy. Rychlá industrializace po roce 1945 započala soustavný rozmach Finska. Největší rozmach byl v 60.-80. letech. Hsopodářský růst po druhé světové válce byl způsoben především reparacemi a také výhodnou směnou ruské ropy za finské průmyslové výrobky. Počátkem 90. let, kdy se rozpadl trh SSSR, však došlo k těžké strukturální krizi a přišla vysoká nezaměstnanost. Tuto krizi měl řešit vstup do EU v roce 1995. Dánsko Bývalý agrární stát, který se po druhé světové válce vyvinul v moderní průmyslový a na služby bohatý stát. Dnešní Dánsko patří mezi hospodářsky nejvyspělejší státy EU. Island Nejdůležitější roli v islandském národním hospodářství hraje rybolov, zpracování a vývoz ryb. ¾ hodnoty vývozu tvoří rybí výrobky. Aby byla snížena závislost země na rybolovu, snaží se vláda o větší diverzifikaci průmyslu. Tabulka vybraných hospodářských údajů stát růst HDP (%) nezaměstnanost růst průmyslové produkce (%) Dánsko 2,8 5,5 4 Faerské ostrovy 10 1 8 Finsko 2,2 7,9 3 Island 6,5 2,1 14,2 Norsko 3,7 4,2 2,9 Švédsko 2,6 6 3,3 EU 1,7 9,4 1,3
Zemědělství Norsko Neúrodné půdy znemožňují intenzivní zemědělství. Pouze 3% plochy území kryje orná půda nebo pastviny. Kolem 6% výdělečně činných osob se zabývá zemědělství, lesním hospodářství a rybolovem. Většinou malá rodinná hospodářství pěstují brambory a krmné plodiny (ječmen, oves) pro daleko významnější živočišnou výrobu. Lesní hospodářství a rybolov je často doplňkovou činností zemědělců. Rybolov má na pobřeží obrovský význam. Rozšiřuje se chov ryb ve fjordech. Těžba dřeva a rybolov jsou v rámci regionální politiky podpory venkovských oblastí silně subvencovány. Švédsko Nejdůležitějším odvětví primárního sektoru ve Švédsku je lesní hospodářství a těžba dřeva. Hospodářsky je využíváno 45% rozlohy země (2/3 lesních ploch). Těžba i zpracování dřeva je pod kontrolou vlády. Nejdůležitější produkční oblast je Norrland, jehož řeky zásobují elektrickou energií pily a papírny u Botnického zálivu. Zemědělská půda pokrývá pouze 8% plochy země, přesto nížina na jihu země dává dostatek potravin pro potřeby obyvatel. Zemědělství na vysoké technické úrovni vyrábí 90% národní spotřeby potravin. V krátkém vegetačním období se pěstují hlavně pšenice a brambory. Na malých farmách se chová skot a vepři někde i ovce. Důležitý je i rybolov. Finsko Lesy jsou největším přírodním bohatstvím Finska. Těžba dřeva (v poslední době klesá) a jeho zpracování je nejdůležitějším odvětvím země. K zemědělským účelům je možné využít pouze 8% půdy, na jihu země. Pěstuje se především obilí, brambory a řepa. Převažují malé farmy, které kombinují živočišnou výrobu s hospodařením v lesích. Významnější je chov dobytka, jehož těžištěm je produkce mléka. Na severu Laponci chovají soby a loví kožešinovou zvěř. Dánsko Zemědělství má v Dánsku výjimečné postavení, i když jeho hodnota ustupuje službám a průmyslu, ale stále patří mezi zemědělskou velmoc. Dvě třetiny plochy země se intenzivně využívá pro zemědělské účely. Vysoce produktivní zemědělství zaměstnává jen 5% obyvatelstva. Pěstuje se převážně pícniny a ječmen, cukrová řepa, pšenice a brambory. Významnější než rostlinná výroba je výroba živočišná. Produktivní malé farmy jsou orientovány na chov vepřů a skotu pro mléko. Dánsko vyprodukuje několikanásobek vlastní potřeby masa a mlékárenských výrobků. Asi polovina zemědělských produktů se vyváží. Moderní rybářská flotila zajišťuje lov ryb. Úlovkem ryb se řadí Dánsko do druhé desítky na světě. Hlavními výrobky Faerských ostrovů jsou vlna a pletené oděvy. Nejdůležitějším odvětvím je ale rybolov, který zajišťuje 95% vývozu ostrovů. Pouze asi 7% plochy ostrovů je obděláváno, velký význam má chov ovcí. Island Kromě tradičního chovu ovcí existuje i chov hovězího dobytka a v souvislosti s tím i mlékárenský průmysl. Téměř veškerou pro zemědělství využitelnou plochu (23% plochy země) tvoří pastviny. Jen 0,1% půdy slouží k pěstování plodin, které jsou brambory a řepa. Ve sklenících vytápěných vodou z horkých pramenů se pěstuje zelenina, květiny a subtropické ovoce.
Průmysl Norsko Největší význam má těžba ropy a zemního plynu. Norsko patří mezi největší těžaře a vývozce na světě. V malém rozsahu se dobývá železná, titanová, měděná a zinková ruda a kamenné uhlí. Potřeba elektřiny je pokrývána téměř výhradně vodními elektrárnami (Norsko zaujímá 1.místo na světě v produkci elektřiny na 1 obyvatele). Nevyčerpatelné zdroje vodní energie byly u zrodu výroby oceli, kterou však již předstihla světově významná produkce hliníku. Kromě vysoce technologicky náročných oblastí jsou všechny průmyslové obory zajišťovány malými podniky. Více než polovina vývozu připadá na ropu, zemní plyn a petrochemické produkty. Zisky z prodeje paliv umožňují investice do dalších odvětví (elektronika a přístroje). Velmi významná je výroba celulózy a hlavně papíru. V 19. století byla na Špicberkách objevena ložiska uhlí, které začalo těžit Rusko. Po přičlenění k Norsku, bylo zaručeno právo všech států na využívání přírodního bohatství, které však využívá jen Rusko. Švédsko Švédsko proslulo těžbou kvalitní železné rudy v oblasti Kiruna Gällivare na severu země. Významná je i produkce rud zinku, olova, mědi, wolframu a stříbra. Existují i zásoby uhlí na jihu, fosfátů a rašeliny. Energetika je založena převážně na vodní (na severu s ve střední části země) a jaderné energii (na jihu). Do roku 2010 by měl být ukončen provoz 12 jaderných elektráren. Lesní bohatství a vydatné zásoby železné rudy jsou základem tradičních hospodářských odvětví zpracování dřeva a průmyslu železa a oceli. Další je i výroba hliníku, mědi, olova a dalších barevných kovů. Nejdůležitějšími zpracovatelskými odvětvími je strojírenský průmysl, který je zaměřený na výrobu osobních a nákladních automobilů (Volvo, Saab, Scania), nábytkářský a papírenský průmysl. Finsko Tradiční je těžba rud barevných kovů na jezerní plošině, zejména evropsky důležitých ložisek chromu, zinku, niklu, mědi, kobaltu, titanu a vanadu. Těží se ještě fosfáty a pyrity. Zdrojem energie je spalování dovážených paliv a 1/3 energie připadá na jaderné elektrárny. Dalším zdrojem energie je voda, dřevo a rašelina. Tradiční průmyslová odvětví představují ocelářství, barevná metalurgie a zpracování dřeva. Další průmyslová odvětví jsou strojní (stroje pro dřevozpracující průmysl) a loďařský průmysl. Dánsko Nerostné zdroje Dánska jsou omezené. Závislost na dovozu zčásti snižuje ropa a zemní plyn, které se těží ze šelfu Severního moře. 97% vyrobené elektřiny připadá na spalování ropy a plynu, zbytek pak na větrnou energii. Dánsko je na předním místě na světě ve stavbě zařízení pro výrobu větrné energie. Nejdůležitější odvětví průmyslu jsou potravinářský (mléčné, masné a rybí výrobky, pivo), strojní průmysl, stavba lodí a textilní průmysl. Island Elektřinu produkují hydroelektrárny a geotermální elektrárny. Levná vodní energie umožňuje významnou produkci hliníku. Kromě průmyslu přímo zpracujícího ryby (zmrazené ryby, rybí moučka, rybí konzervy) je i mnoho odvětví pracujících pro rybářský průmysl, jako jsou výrobci obalů a loděnice. Tradiční je výroba vlněných látek, oděvů, koberců a kožešin, které zajišťují malé podniky.
Doprava Norsko Nejdůležitější způsob transportu zůstává nadále lodní doprava podél pobřeží. Největší přístavy mají Oslo, Bergen, Tonsberg, Stavanger, Porsgrunn a Narvik (vývoz švédské železné rudy). Norská obchodní fotila patří k největším na světě. V členitém terénu vláda investuje velké částky na komunikační propojení všech oblastí a výsledkem toho jsou nákladná a velká technická díla (zejména tunely a silnice ve fjordech). Více než polovina železnic je elektrifikována. Železniční spojení se severem (Narvik) je ale možné jen přes švédské území. Ve venkovských oblastech je důležitá autobusová doprava s navazující trajektovou dopravou. Využívá se téměř 50 letišť, mezinárodní jsou v Oslo, Stavangeru a Bergenu. Norsko je podílníkem skandinávské letecké společnosti SAS (Scandinavian Airlines Systém). Švédsko Ve vnitrostátní nákladní dopravě si stále uchovává důležité postavení státní železnice. Železnice je ze 70% elektrifikována, přepravuje železnou rudu a další nerosty, dřevo a stavební kámen. I v nákladní dopravě již však dominuje doprava automobilová s velkým podílem dvou státních společností. Rozšířená je veřejná a státem dotovaná autobusová doprava. Švédsko se svojí rozlohou a řídkým osídlením patří k nejvíce automobilizovaným zemím světa. V zahraniční přepravě je nejdůležitější námořní přeprava s největšími přístavy Göteborg, Stockholm, Malmö, Lulea a Helsingborg. Leteckou dopravu zajišťuje SAS, která je řízená dánskou, norskou a švédskou vládou. V zemi je využíváno více než 40 letišť, stockholmské mezinárodní letiště Arlanda patří k nejvýznamějším v Evropě. Finsko Silniční síť, i když není příliš hustá a pouze 60% vozovek je zpevněných, v podstatě postačuje požadavkům. Státní železnice je modernizována. Velmi významná je vnitrozemská lodní doprava po jezerech, řekách a kanálech (více než 6 000 km vodních cest), využívaná především pro dopravu dřeva, ale také pro dopravu turistů. Letecká doprava obsluhuje 24 letišť, mezinárodní je Malmi u Helsinek. Pro styk se zahraničím a zahraniční obchod je nejdůležitější námořní doprava s největšími přístavy Helsinky, Turku, Kotka a Pori. Dánsko Dánsko má velmi hustou silniční síť ( asi 70 tis km). Jutsko je spojeno s ostrovem Fyn dvěma mosty, je postaven největší evropský most přes Öresund z Kodaně do Malmö a připravuje se spojení Fynu se Sjaellandem, kde je zatím jen trajektová doprava. Důležitým dopravním prostředkem ve městech jsou kola. Většinu nákladní a zejména mezinárodní přepravy zajišťují lodě a přístavy Kodaň, Alborg, Arhus, Esbjerg. Pravidelné letecké spojení má 11 letišť. Kastrup u Kodaně je hlavní základnou SAS. Pravidelné spojení mezi Faerskými ostrovy zajišťují trajekty. Letiště ve Vágar nabízí pravidelné lety na Island, do Kodaně a Norska. Island Má asi 11 000 km cest, ale mnoho z nich je v zimě neprůjezdných. Jen asi 20% z nich je zpevněno. Na farmách se ještě pro dopravu nákladů používají poníci. Na ostrově neexistuje železnice. Na ostrově funguje 19 letišť. Mezinárodní námořní dopravu zajišťují přístavy v Reykjavíku a Akureyri.
Státní zřízení Norsko Konstituční monarchie vyhlášená v roce 1814 přetrvala dodnes. Hlavou státu je král, ale jeho role je hlavně ceremoniální. Současný král Norska je Harald V. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament (Storting), který má 169 členů je volený na 4 roky a jmenuje ministerského předsedu a vládu. Norsko je rozděleno na 19 krajů. Patří k němu i Špicberky. Švédsko Švédsko je konstituční monarchií, jehož hlava král Karel XVI. Gustaf má pouze reprezentativní funkci. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament (Riksdag) s 349 poslanci, volenými na čtyři roky. 310 míst je voleno přímo a zbytek je rozdělen mezi politické strany podle počtu obdržených hlasů v celé zemi. Takový systém brání parlamentní účasti malých a extrémních politických stran. Výkonnou moc má osmnáctičlenná vláda v čele s ministerským předsedo. Ten je jmenován předsedou parlamentu z vítězné strany ve volbách a musí být schválen poslanci. Na regionální úrovni existuje 21 krajů (každý je řízen guvernérem). Finsko Od roku 1919 je hlava státu prezident. Ten je volen volebním kolegiem vybraným lidovým hlasováním. V současné době jsou návrhy na přímou volbu prezidenta. Prezident jmenuje vládu a jejího předsedu i další představitele státní administrativy. V současné době je ve Finsku prezidentka Tarja Halonen. Zákonodárnou moc má ale jednokomorový parlament (Eduskunta). Poslanci jsou voleni na 4 roky. Autonomní provincie Alandské ostrovy má svůj volený kongres a zemskou radu. Volební systém poměrného zastoupení umožnil vznik řady malých i velkých stran. Finsko je rozděleno na 6 provincií. Dánsko Dánsko se stalo roku 1849 konstituční monarchií. Král formálně jmenuje ministerského předsedu a vládu. V současné době je v zemi královna Markéta II. Dánský parlament (Folketing) je jednokomorový a má 179 členů, kteří jsou voleni na 4 roky. Volby fungují poměrným zastoupením, své zástupce mají také Grónsko a Faerské ostrovy, které jsou podřízeny Dánsku v zahraniční politice, ve sféře obrany, financí a legislativy. Dánsko je rozděleno na 14 krajů + 2 autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy. Island Island je parlamentní republikou, hlavou státu je prezident Olafur Ragnar Grimsson. Islandský jednokomorový parlament (Althing) má 63 míst, poslanci jsou voleni na 4 roky. Island je rozdělen na 8 regionů. Radnice - symbol Stockholmu
Severské země v mezinárodních organizacích Norsko Členství v: EFTA, Rada Evropy, NATO, Severská Rada, OBCE, OECD, OSN. Norsko není členem Evropské Unie. Už několikrát se konalo referendum o jejich přistoupení, ale většina obyvatel se rozhodla pro nepřistoupení. První referendum proběhlo před prvním rozšiřováním Evropského Hospodářského Sdružení (předchůdce Evropské Unie) v roce 1973. Druhé referendum proběhlo před rozšiřováním v roce 1995. Poslední referendum proběhlo v novém tisíciletí a opět byl názor občanů na přistoupení negativní. Důvodů proč Norové nechtějí vstoupit do EU je jejich vysoká životní úroveň. Norsko by tak do rozpočtu EU dávalo více, než by z něj dostávalo. Dalším důvodem jsou kvóty, které se vztahují na rybolov. Tím by Norsko nemohlo rybařit v takové míře. Norsko patří mezi zakládající členy NATO. Nato bylo založeno v roce 1949 a je to vojensko politická organizace. Severská Rada je organizace zemí severní Evropy. Obyvatelé členských států mohou jednodušeji cestovat do dalších členských států. Dále jsou upravena cla na dovoz a vývoz výrobků mezi těmito zeměmi. I když není Norsko členem EU může s ní lépe obchodovat, protože je členem organizace EFTA (=ESVO Evropské sdružení volného obchodu), která má hospodářskou smlouvu s EU. Švédsko Členství v: Evropská Unie, Rada Evropy, Severská Rada, OECD, OBSE, OSN. Švédsko vstoupilo do Evropské Unie v roce 1995 společně s Rakouskem a Finskem. Švédsko i přes to, že je členem EU, tak si zachovalo svoji měnu a nepřistoupilo na Euro a tak nevstoupilo do měnové unie. Švédsko není členem žádné vojenské organizace, a je tak neutrální zemí. Švédsko bylo před vstupem členem EFTA, ale po přistoupení k EU z této organizace vystoupilo. Finsko Členství v: EU, Rada Evropy, Severská Rada, OECD, OBSE, OSN. Finsko vstoupilo společně se Švédskem do EU v roce 1995. Finsko ve vstupu vidělo východisko z probíhající hospodářské krize. Finsko vstoupilo měnové unie EU. Finsko také není členem žádné vojenské organizace a tedy neutrální. Dánsko Členství v: EU, NATO, OSN, OBSE, OECD, Rada Evropy, Severská Rada. Dánsko patří ke státům, které jako první rozšiřovaly EU v roce 1973. Dánsko však odmítlo vstoupit v roce 2002 do měnové unie. Patří mezi zakládající členy NATO. Island Členství v: OSN, NATO, Rada Evropy, Severská Rada, EFTA, OBSE, OECD. Island odmítá vstup do EU, zejména kvůli kvótám na rybolov a konfliktu s EU o délku hospodářského pásma kolem pobřeží. Je však členem EFTA a tak není zcela hospodářsky izolovaný. Island patří také mezi zakládají členy NATO.
Dějiny Norsko Jižní část Norska byla osídlena germánskými kmeny v 4. století př.n.l.až 3. stol. našeho letopočtu. Od 8. stol. v souvislosti s výpravami Vikingů docházelo k rozmachu země. Usídlili se také na Islandu a v Grónsku a přistáli u pobřeží severní Ameriky. Vládci od 15. stol. byli Dánové. V roce 1814 bylo Norsko násilím připojeno ke Švédsku, ale zůstaly mu omezené pravomoci a vnitřní samospráva. Roku 1905 Švédsko uznalo norskou nezávislost. V 1.světové válce proklamovalo Norsko neutralitu, ale ve 2. sv.v. ji neuhájilo a bylo v letech 1940-45 okupováno německými vojsky. Švédsko Kolem roku 300 n.l. je doložena existence rodové společnosti Švédů a Gótů. Od 7. st. švédští Vikingové zahájili expanzi do Pobaltí. Roku 1157 Erik Svatý obsadil jihozápadní Finsko. V roce 1523 Gustav I.Vasa založil novou dynastii, která vládla Švédsku až do roku 1720. Během toho ovládlo Švédsko téměř celé Pobaltí. Za vlády Gustava II.Adolfa (1594-1632) se Švédsko stalo evropskou velmocí, když se úspěšně angažovalo v třicetileté válce. 1709 došlo k obratu a Švédsko začalo ztrácet svoje postavení. V 18. st. přišla válka s Ruskem, ve které ztratily Finsko, pak válka s Pruskem, která měla těžký dopad na hospodářství země. Liberální reformy v 19.st. umožnily rozvoj volného obchodu. V roce 1905 byl rozpuštěn svazek švédského a norského království. Švédsko zůstalo během obou světových válek neutrální. Finsko Finsko bylo osídleno již od neolitu kočovnými lovci a sběrači, předchůdci dnešních Laponců. Příchod Finských kmenů z východu se datuje od 2.st. Od roku 1248 byla země součástí Švédska. Od 18.st. začalo finské území zabírat Rusko. Roku 1809 bylo připojeno jako autonomní velkovévodství k Rusku. V roce 1919 byla vyhlášena samostatná republika. V roce 1939 vypukla sovětsko-finská válka, kdy byla část území Finska obsazena. Proto se ve 2.světové válce připojilo k Německu. Po válce byly vztahy se Sovětským svazem urovnány. V době studené války se Finsko orientovalo na obchod se SSSR. Dánsko Od 6. st. bylo území osídleno Dány. Od počátku 11.st. bylo Dánsko centrem velké říše, která zahrnovala většinu Anglie a Norska. Mocenské postavení ztratilo v období třicetileté války. V 18.st. přišlo Dánsko o Norsko. Ačkoli neutrální, bylo roku 1940 okupováno německými vojsky. Faerské ostrovy se dostaly pod dánskou nadvládu v roce 1380. Roku 1948 získaly ostrovy samosprávu. Island V 9.st. se na ostrovech začali usazovat Vikingové. Jejich náčelníci zakládali místní sněmy a roku 930 byl založen Althing, národní sněm, nejstarší evropský parlament. Ve 13.st. se podrobili norské nadvládě, později se dostali pod dánskou nadvládu. V roce 1874 byla dosažena autonomie, vydána první ústava a zrušena obchodní omezení. V roce 1918 byl vytvořen nezávislý stát v personální unii s Dánskem. Během 2.sv.války byly na ostrově britské a americké vojenské základny. Poslední svazky s Dánskem byly zpřetrhány v roce 1944, kdy Island vyhlásil nezávislou republiku.