ROZDÍL V HERNÍCH ČINNOSTECH JEDNOTLIVCE U HRÁČE LEDNÍHO HOKEJE A FLORBALU

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace ROZDÍL V HERNÍCH ČINNOSTECH JEDNOTLIVCE U HRÁČE LEDNÍHO HOKEJE A FLORBALU Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Nykodým, Ph.D. Vypracoval: Tomáš Kuchař 3. roč., TVSK 1 Brno, 2006

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity ke studijním účelům... Tomáš Kuchař, TVSK 1

Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Nykodýmovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při konzultacích.

OBSAH 1.ÚVOD... 6 2. CHARAKTERISTIKA LEDNÍHO HOKEJE... 7 2.1. HISTORIE LEDNÍHO HOKEJE... 7 2.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LH... 9 3. CHARAKTERISTIKA FLORBALU... 11 3.1.HISTORIE FLORBALU... 11 3.2.OBECNÁ CHARAKTERISTIKA FLORBALU... 14 4. SYSTEMATIKA LEDNÍHO HOKEJE A FLORBALU... 15 5. CÍL A ÚKOLY... 21 6. CHARAKTERISTIKA HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LH... 22 6.1. ÚTOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI... 22 6.1.1. Driblink... 22 6.1.2. Vedení kotouče... 22 6.1.3. Uvolňování s kotoučem... 22 6.1.5. Uvolňování bez kotouče... 23 6.1.6. Střelba... 23 6.2.OBRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI... 25 6.2.1. obsazování hráče s kotoučem... 25 6.2.2. obsazování hráče bez kotouče... 25 6.2.3. blokování střel a chytání kotouče... 25 6.2.4. obrana prostoru... 25 6.3. ČINNOSTI DOPLŇUJÍCÍ... 26 6.3.1. klamání... 26 6.3.2. činnost při vhazování kotouče do hry... 26 6.4. ČINNOSTI BRANKÁŘE... 27 6.4.1. postoj a pohyb brankáře... 27 6.4.2. chytání a vyrážení střel... 28 6.4.3. zmenšování střeleckého úhlu... 28 6.4.4. činnost s holí a přihrávání... 28 6.4.5. hra mimo branku... 28 6.4.6. činnost při zakrytém výhledu... 28 6.4.7. činnost při přečíslení a situaci 1-1... 28

7. CHARAKTERISTIKA HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE VE FLORBALE... 29 7.1. ÚTOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI... 29 7.1.1. driblink... 29 7.1.2. vedení míčku... 29 7.1.2. uvolňování s míčkem... 30 7.1.3. přihrávání a zpracovávání míčku... 30 7.1.4. uvolňování bez míčku... 31 7.1.5. střelba... 31 7.2. OBRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI... 32 7.2.1. obsazování hráče s míčkem a bez míčku... 32 7.2.3. blokování střel... 32 7.2.4. obrana prostoru... 33 7.3. ČINNOSTI DOPLŇUJÍCÍ... 34 7.3.1. klamání... 34 7.3.2. činnost při vhazování míčku do hry... 34 7.4 ČINNOSTI BRANKÁŘE... 35 7.4.1. postoj a pohyb brankáře... 35 7.4.2. chytání a vyrážení střel... 36 7.4.3. zmenšování střeleckého úhlu... 36 7.4.4. výhozy a zakládání útoku... 36 7.4.5. hra mimo velké brankoviště... 36 7.4.6. činnost při standardních situacích... 36 7.4.7. činnost při přečíslení... 36 8. SHRNUTÍ... 37 9. ZÁVĚR... 38 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 39

- 6-1.ÚVOD Lední hokej patří mezi nejpopulárnější sporty u nás. Přispívá k tomu nejen charakter hry, ale také úspěchy dosažené na mezinárodním poli. Oproti tomu je florbal velice mladý sport, který se pomale snaží stoupat na žebříčku popularity. Na růst popularity má obrovský vliv finanční dostupnost a rozšířenost na základních školách v hodinách tělesné výchovy. V poslední době také medailový úspěch na mistrovství světa a zvýšená medializace prostřednictvím pravidelného týdeníku v televizi. Jak v hokeji, tak ve florbale máme proti velmocím v obou sportech nevýhodu v mnohem menší členské základně a také počtu hal, ve kterých lze tyto sporty provozovat. Proto je velmi důležité zaměřit se na kvalitní výchovu hráčů i trenérů. Tato práce by částečně mohla pomoci zkvalitnit výuku florbalu v hodinách tělesné výchovy a pomoci trenérům. Téma své bakalářské práce jsem si vybral, protože aktivně hraji florbal i hokej. Hráčem hokeje jsem od žákovských let. S florbalem jsem se seznámil mnohem později v době, kdy z důvodu zranění bylo nezbytné na určitou dobu přerušit hokejovou kariéru. Během studia na FSPS jsem dosáhl svých největších hokejových úspěchů, když jsem byl na Akademických hrách v roce 2004 členem vítězného hokejového družstva Masarykovy univerzity a v roce 2005 členem stejného družstva, které na Akademických hrách obsadilo druhé místo.

- 7-2. CHARAKTERISTIKA LEDNÍHO HOKEJE 2. 1. HISTORIE LEDNÍHO HOKEJE Lední hokej vznikl ve 2. polovině 19. století v Kanadě. V Evropě se začal hrát lední hokej začátkem 20. století ve Velké Británii, ve Francii, Belgii, Švýcarsku a v Čechách. Tyto státy založily v roce 1908 LIHG (Mezinárodní federaci ledního hokeje). Přihlášku za Čechy podali doktor Josef Gruss a Emil Procházka. Teprve potom byl dne 11. 12. 1908 ustaven na valné hromadě za účasti zástupců dvanácti klubů Český svaz ledního hokeje. Zde také bylo rozhodnuto o účasti Čech na turnaji v Chamonix v roce 1909. Prvního úspěchu jsme se dočkali již v roce 1911 na druhém mistrovství Evropy, kdy naše družstvo získalo titul mistrů Evropy. Po první světové válce vznikl Československý svaz hockeyový, který zahrnoval jak lední hokej tak bandyhokej. K významným mezníkům patřil start na olympijských hrách v Antverpách v roce 1920, kde se naši poprvé oficiálně utkali s Kanadou a USA. V roce 1929 jsme získali již sedmý titul mistrů Evropy a také bylo rozhodnuto o výstavbě prvního zimního stadionu na pražské Štvanici. K slavnostnímu otevření došlo v roce 1932, což vytvořilo podmínky pro konání MS a ME v roce 1933 v Praze, a to i s účastí zámořských mužstev Kanady a USA. Získání titulu mistra Evropy mělo velký vliv na další rozvoj ledního hokeje u nás. Československo bylo pověřeno uspořádáním prvního poválečného mistrovství světa v roce 1947. Na tomto mistrovství získalo poprvé titul mistra světa. Titul si českoslovenští hokejisté vybojovali i o dva roky později. V roce 1961 získáváme další titul mistra Evropy. Období 70. let je zatím nejúspěšnější érou čs. ledního hokeje.

- 8 - V letech 1971, 1972, 1976 a 1977 byla ČSSR mistrem Evropy, v letech 1972, 1976, 1977 a 1985 mistrem světa. V tomto období se vytváří i další stupně reprezentace (reprezentace do dvaceti let, do osmnácti let apod.). Na 56. mistrovství světa konaném v Praze a Bratislavě získala československá reprezentace bronzové medaile. Po rozdělení Československa se poprvé představila reprezentace České republiky na mistrovství světa v Německu v roce 1993, kde získala bronzové medaile. V roce 1996 dosáhla ve Vídni na první zlatou medaili z MS pro samostatnou Českou republiku. Na XVIII. zimních olympijských hrách 1998 v japonském Naganu jsme získali historickou první zlatou medaili. Další tři tituly mistrů světa získala reprezentace v letech 1999, 2000, 2001. V roce 2004 se konalo 68. mistrovství světa v Praze a Ostravě. Bohužel česká reprezentace neprošla přes zrádné čtvrtfinále. Poslední titul mistrů světa reprezentace přivezla v roce 2005 z Vídně.

- 9-2.2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LH Lední hokej je kolektivní sportovní hra branková odehrávající se na ledové ploše. Činnost všech hráčů je zaměřena celkově na útok nebo obranu. Jejím cílem je při respektování pravidel vstřelit kotouč hokejovou holí do soupeřovy branky. Soupeří mezi sebou dvě mužstva o šesti hráčích v plné výstroji (brankář, dva obránci, tři útočníci). Hráči se střídají v nepravidelných intervalech v celkovém počtu 15-22 hráčů podle kvality soutěže. Hřiště má tvar obdélníku se zakulacenými rohy a je ohraničeno hrazením. Utkání je rozděleno na tři třetiny, kdy každá trvá dvacet minut čistého času. KOSTKA (1986) charakterizuje lední hokej jako hru, ve které se uplatňuje překonávání překážek, které reprezentuje pohyb na bruslích s použitím hokejové hole a malého kotouče na rozdělené ledové ploše s pevným ohraničením hřiště. Lední hokej je kolektivní hra s plným uplatněním individuálních kvalit hráčů. Je to hra velkých taktických variant, které jsou řízeny trenérem ve shodě s aktivitou a tvořivostí hráčů. Rychlost, tvrdost, tvořivost a na ně navazující technické a taktické dovednosti jsou hlavní rysy dobrého hráče. Utkání v ledním hokeji má podle PAVLIŠE (2000) intervalový charakter, obvykle se 40-50 s trvající intervaly (přerušované na 11-20 s dlouhé úseky) střídají s 250s odpočinku. Celé utkání představuje cca. 15 min práce a 4500-5500m bruslení. Srdeční frekvence dosahuje asi 90% maxima a ani na střídačce, vlivem emocí, neklesá pod 120tepů/min. Intenzita hry dosahuje asi 70% VO2max a energetický výdej asi 36-50kJ/min.Fyzická náročnost a rychlé tempo hry vede ke střídání hráčů, kteří v krátkém časovém úseku vydávají ze sebe maximum sil, které se regenerují relativně delším pobytem na střídačce.

- 10 - Jsou preferováni hráči s vysokou schopností práce na kyslíkový dluh, s vysokou úrovní oběhové zdatnosti a maximální spotřebou kyslíku. U hráče ledního hokeje jsou především zatěžovány svaly dolních končetin, které jsou rozhodující pro pohyb v prostoru při častých změnách rychlosti a směru, dále svalstvo trupu a horních končetin, které je v činnosti při vedení kotouče a při osobních soubojích. Úspěšní jsou hráči, kteří mají předpoklady k rychlému osvojení herních činností a k tvořivosti ve hře. Hráč ledního hokeje by měl mít rozvinuty schopnosti v oblasti vjemové, psychomotorické a intelektové. Lední hokej podle ENCYKLOPEDIE TĚLESNÉ KULTURY (1988) zahrnuje širokou škálu pohybů, ovlivňovaných zejména různými prvky bruslení a prací s hokejovou holí. Hráč musí zvládnout bruslení vpřed, vzad, překládání, starty, zastavení, obraty, přeskakování překážek. Ve hře mění často hráč směr pohybu, vyhýbá se protihráčům a střetává se s nimi tělem, najíždí do volných prostorů hřiště, zastavuje se, objíždí s kotoučem soupeře a bojuje o kotouč v prostoru u hrazení. To vše vyžaduje dobrou kondici, velkou diferenciaci pohybu s kotoučem i bez kotouče v neustále se měnících podmínkách.

- 11-3. CHARAKTERISTIKA FLORBALU 3.1.HISTORIE FLORBALU Přestože první krůčky zaznamenala hra podobná dnešnímu florbalu v zámoří, počátky organizovaného florbalu jsou spojeny zejména se zeměmi skandinávského poloostrova. Ve Švédsku se počátky hry zvané innebandy datují na začátek sedmdesátých let, finské saalibandy vzniklo o několik let později. Již od počátku také tyto dvě země, ale především Švédsko, udávaly florbalu směr vývoje, a stejně jako je ve fotbalu považována za kolébku hokeje Kanada, ve florbalu přísluší stejná pocta Švédsku. To se také zasloužilo o organizaci prvních mezinárodních zápasů a udává směr pro vývoj pravidel. Velice dobře ve Švédsku funguje i práce s mládeží, byly zde rovněž vydány první metodiky tréninku. Vlastní cestou se florbal ubíral ve Švýcarsku. Tam se tomuto sportu říká unihockey a dlouhou dobu bylo pro Švýcary charakteristické, že brankář hrál po vzoru hokeje s hokejkou. Díky velké členské základně a částečnému nedostatku velkých hal se ve Švýcarsku začal prosazovat florbal na dvou různých velikostech hřiště. Grossfeld velký florbal se hraje pouze na vrcholové úrovni v nejvyšších soutěžích, kleinfeld malý florbal se systémem 3+1 hraje převážná většina florbalistů ve výkonnostně nižších soutěžích. Dnes se vedle Švédska a Finska řadí Švýcarsko k nejvyspělejším florbalovým zemím.

- 12 - Do České republiky se florbal dostal různými cestami. Vůbec první setkání s florbalem v České republice se pravděpodobně událo díky výměnnému pobytu studentů VŠE v Praze se studenty helsinské univerzity KY v roce 1984. Na svém zájezdu do Čech Finové přivezli sadu florbalových hokejek a malá tělocvična na VŠE byla svědkem prvního historického zápasu mezi Finy a Čechy. Finští studenti v Čechách hokejky zanechali a vysokoškoláci se stali průkopníky českého florbalu. Následovala prodleva až do roku 1991, kdy se florbal opět objevil na scéně. Tentokrát díky cestovní kanceláři Excalibur a bratrům Vaculíkovým, kteří přivezli florbalové vybavení ze Švédska. Florbal se tenkrát začal hrát díky této cestě ve Střešovicích. Další cesta florbalu do Čech je spojena s východočeskou Jaroměří, kam přivezli unihockey švýcarští Mettmenstetten Unicorns v roce 1992. Velice brzy se florbal rozšířil v Ostravě, kam bylo florbalové vybavení přivezeno z Prahy. Historickým mezníkem pro český florbal se však stal zájezd střešovických průkopníků florbalu do Maďarska, odkud se do Čech přivezly první opravdové florbalové mantinely. Díky tomu se mohly začít hrát turnaje a sport získával na popularitě. Na těchto mantinelech také byly odehrány první oficiální turnaje, kvalifikace o 1. ligu a první ročník I. florbalové ligy v roce 1994. Během několika dalších let se florbal rozšířil do všech dalších koutů Čech, velká florbalová centra vznikla kromě Prahy a Ostravy také v Liberci a v Brně. Florbalové soutěže se rozrostly do úrovní šesti výkonnostních lig, vzniklo 300 nových oddílů a ligové soutěže po 12 letech organizovaného florbalu v Čechách hraje přes 800 družstev.

- 13 - Dalším důležitým krokem byla cesta florbalu do škol a tím se ve velké míře dostal florbal do povědomí spousty dětí, vznikají školní týmy a školní ligy. K největším akcím, které se ve florbalových Čechách udály, bylo pořadatelství II. Mistrovství světa mužů v Praze a v Brně v roce 1998. Velkou popularitu si během nedlouhé existence florbalu v Čechách vybudoval největší mezinárodní florbalový turnaj světa CZECH OPEN, který se v roce 2005 konal už počtrnácté. V roce 2003 pak Česká republika získala i pořadatelství dvou významných mezinárodních akcí - Evropského poháru mužů a žen a světového šampionátu juniorů. V roce 2004 pak dosáhla reprezentace mužů historického úspěchu na mistrovství světa ve Švýcarsku, kde obsadila druhé místo.

- 14-3.2.OBECNÁ CHARAKTERISTIKA FLORBALU Florbal je kolektivní sportovní hra branková při níž hráči běhají. Činnost všech hráčů je zaměřena celkově na útok nebo obranu. Jejím cílem je při respektování pravidel vstřelit míček florbalovou holí do soupeřovy branky. Soupeří mezi sebou dvě mužstva o šesti hráčích. (brankář, dva obránci, tři útočníci). Hráči se střídají v nepravidelných intervalech v celkovém počtu 15-20 hráčů. Hřiště má tvar obdélníku se zakulacenými rohy a je ohraničeno hrazením. Hrazení není pevně ukotveno a je vysoké 50 cm. Utkání je rozděleno na tři třetiny, kdy každá trvá dvacet minut čistého času. Mezi třetinami jsou dvě desetiminutové přestávky. Čas hráčů strávený na hřišti i na střídačce je podobný hokeji. Fyzická náročnost obou sportů je také podobná, ve florbale hráči nepoužívají speciální výstroj a nepodstupují tvrdé osobní souboje jako v hokeji. Stejně jako v hokeji je ve florbale nejvíce zatěžovaným svalstvem svalstvo dolních končetin a svalstvo trupu. Značný rozdíl je však v síle horních končetin. Také ve florbale je k úspěchu potřebná individuální tvořivost a vysoká úroveň vjemových, psychomotorických a intelektových schopností.

- 15-4. SYSTEMATIKA LEDNÍHO HOKEJE A FLORBALU Podle HORSKÉHO (1970) je hra charakterizována bojem dvou kolektivů, kdy se obě mužstva snaží realizovat základní úkoly ve hře: získat kotouč(míček) a vstřelit ho do soupeřovy branky; zabránit soupeři, aby získal kotouč(míček) a sám dosáhl branky. Podle toho se dají určit dvě hlavní ucelené fáze hry: útok a obrana Útok je fází hry, při níž má družstvo ve své moci kotouč. Začíná okamžikem, kdy se mužstvo zmocní kotouče(míčku) a končí jeho definitivní ztrátou. Obrana je fází hry, při níž je v držení kotouče družstvo soupeře. Začíná okamžikem, kdy útočící družstvo definitivně ztrácí kotouč(míčku) a končí, když se ho zmocní. Obě základní fáze hry, útok i obrana, mají stejný význam. Není možné jednu fázi přeceňovat na úkor druhé. Jejich vzájemná závislost se projevuje v každém okamžiku, stále podmiňuje a ovlivňuje činnost jednotlivých hráčů. Dynamičnost hry je přímo dána střídáním útoku a obrany hrajících družstev. Podle množství hráčů řešících konkrétní herní situaci dělí KOSTKA (1986) hru na: 1. činnosti jednotlivce 2. kombinace 3. systémy

- 16-1. Herní činnosti jednotlivce Jsou komplexy pohybových činností, jimiž hráč reaguje na herní situace Bukač (1990). Rozdělujeme je na útočné a obranné. A. ÚTOČNÉ 1. driblink hokejový florbalový 2. vedení kotouče(míčku) tažením tlačením driblinkem pomocí brusle(nohy) 3. uvolňování s kotoučem(míčkem) kličkou obhozením prohozením obtočením 4. přihrávání a zpracovávání kotouče(míčku) po ruce přes ruku po ledě(zemi) vzduchem bruslí(nohou) přihrávka brankáře

- 17-5. uvolňování bez kotouče(míčku) 6. střelba STŘELBA PO RUCE (FORHEND) : švihem - krátkým - dlouhým příklepem - krátkým - golfovým úderem STŘELBA PŘES RUKU (BEKHEND) : švihem příklepem JINÉ ZPŮSOBY STŘELBY střely po předchozím klamném pohybu (blafák) zasunutí kotouče (míčku) doražení kotouče (míčku) tečování kotouče (míčku) střela podebráním kotouče (míčku) ostatní způsoby B. OBRANNÉ obsazování hráče s kotoučem (míčkem) obsazování hráče bez kotouče (míčkem) blokování střel a chytání kotouče (míčku) obrana prostoru

- 18 - C. ČINNOSTI DOPLŇUJÍCÍ klamání činnost při standardních situacích D. ČINNOSTI BRANKÁŘE postoj a pohyb brankáře chytání a vyrážení střel zmenšování střeleckého úhlu hra mimo brankou činnost s holí a přihrávání činnost při zakrytém výhledu činnost při přečíslení a situaci 1-1

- 19-2. Herní kombinace Jedná se o záměrnou spolupráci dvou a více hráčů, kteří společně řeší danou herní situaci Skružný (2005). Dělíme je na útočné a obranné. A. ÚTOČNÉ 1. kombinace založené na principu " přihraj a jeď (běž) "; 2. kombinace založené na principu křížení; 3. kombinace založené na principu clonění; 4. kombinace vznikající při početní převaze; 5. kombinace při zakládání útočné akce; 6. kombinace při zakončování útočné akce; 7. ostatní. B. OBRANNÉ 1. odstupování 2. přebírání 3. zdvojování 4. zajišťování 5. osobní bránění

- 20-3. Herní systémy Jsou způsoby vedení hry celého družstva v útoku a v obraně s předem vymezenými úkoly jednotlivcům, skupinám i celému družstvu po celé utkání nebo jeho část Skružný (2005). Dělíme je na útočné a obranné. A. ÚTOČNÉ 1. rychlý protiútok 2. postupný útok 3. přesilová hra B. OBRANNÉ 1. zónová obrana 2. osobní obrana 3. kombinovaná obrana 4. hra v oslabení

- 21-5. CÍL A ÚKOLY Cílem naší bakalářské práce je diferenciace herních činností jednotlivce ve florbale a ledním hokeji. Prací chceme přispět k rozšíření poznatků zejména o florbale, tak aby bylo zřejmé, že florbal není hokej s míčkem. Naší prací chceme pomoci začínajícím trenérům, ale především učitelům ke zkvalitnění výuky florbalu na ZŠ v hodinách tělesné výchovy, neboť právě zde dochází k prvním kontaktům mladých hráčů s tímto sportem. Úkoly práce : Rozbor dostupné literatury o ledním hokeji a florbale Konzultace s trenéry a odborníky zabývající se danou problematikou Prostudování jiných zdrojů např. internet

- 22-6. CHARAKTERISTIKA HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LH 6.1. ÚTOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI 6.1.1. Driblink Kotouč je ovládán střídavě forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky. krátký dlouhý 6.1.2. Vedení kotouče Z hlediska držení hokejky rozlišujeme dva druhy vedení kotouče - jednou rukou, nebo oběma rukama. Způsoby vedení kotouče: tažením - hráč má kotouč vedle těla, hokejku drží šikmo stranou nebo vzad přiklopenou čepelí ke kotouči tlačením - hráč tlačí kotouč před sebou forhendovou nebo bekhendovou stranou čepele driblinkem pomocí brusle 6.1.3. Uvolňování s kotoučem Útočná činnost, kterou hráč získává výhodnější postavení pro přihrávku nebo střelu. Objetím protihráče dociluje pro své družstvo číselné převahy. Způsoby uvolňování: kličkou obhozením prohozením

- 23-6.1.4. Přihrávání a zpracovávání kotouče Útočná činnost, při níž hráč předává kotouč některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej mohl přijmout. Způsoby přihrávání: Po ruce Přes ruku Po ledě Vzduchem Bruslí Rukou - přihrávka rukou je povolena pouze v obranném pásmu Přihrávka brankáře 6.1.5. Uvolňování bez kotouče Činnost jednotlivce, při níž se útočící hráč odpoutává od svého soupeře do postavení, které mu umožňuje příjem kotouče, odvrácení pozornosti od spoluhráče nebo střelu po přihrávce. 6.1.6. Střelba Útočná činností jednotlivce, ve které se hráč snaží švihem, přiklepnutím nebo jiným způsobem dopravit kotouč do soupeřovy branky. Z hlediska techniky rozděluje KOSTKA(1971) jednotlivé způsoby střelby do těchto skupin:

- 24 - střelba po ruce (forhend) švihem - krátkým - dlouhým příklepem - krátkým - golfovým úderem střelba přes ruku (bekhend) švihem příklepem jiné způsoby střelby střela po předchozím klamném pohybu (blafák) zasunutí kotouče doražení kotouče tečování kotouče střela podebráním kotouče ostatní způsoby

- 25-6.2.OBRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI 6.2.1. Obsazování hráče s kotoučem Činnost, při které se bránící hráč snaží získat kotouč, znemožnit přesnou přihrávku nebo zpomalit a narušit protiútok a zabránit soupeři ve střelbě. 6.2.2. Obsazování hráče bez kotouče Činnost znemožňující soupeři přijetí kotouče. 6.2.3. Blokování střel a chytání kotouče Obranná činnost, při které se hráč snaží zabránit proniknutí vystřeleného kotouče do branky. 6.2.4. Obrana prostoru Činnost obránce při početní převaze útočníků (1-2, 1-3), při které brání vhodným postavením prostor.

- 26-6.3. ČINNOSTI DOPLŇUJÍCÍ 6.3.1. Klamání Činnost, používaná před provedením nějaké útočné činnosti, s úkolem znesnadnit protihráči poznat pravý záměr. 6.3.2. Činnost při vhazování kotouče do hry Hráč se snaží získat kotouč nebo ho usměrnit některému ze svých spoluhráčů. Obr. 1: Vhazování

- 27-6.4. ČINNOSTI BRANKÁŘE Hokejový brankář je vybaven speciální brankářskou výstrojí- maskou, brankářskou holí, chrániči, lapačkou, vyrážečkou. 6.4.1. Postoj a pohyb brankáře Ruka s lapačkou je ohnuta v lokti, dlaň mírně rozevřená proti kotouči. Druhá ruka svírá hůl čepelí položenou na ledě. Obr. 2 : Postoj brankáře Brankář zaujímá - postoj s chrániči od sebe - postoj s chrániči u sebe Pohyb brankáře se uskutečňuje prostřednictvím bruslení nebo bočních přesunů přesun dlouhým skluzem - přesun úkrokem - přesun vybruslením

- 28-6.4.2. Chytání a vyrážení střel Chytání a vyrážení horními končetinami a tělem - volnou rukou - rukou s holí - tělem Chytání a vyrážení dolními končetinami - rozklek - rozštěp - skluz - holí 6.4.3. Zmenšování střeleckého úhlu - vyjetím v okamžiku střely - vyjetím ještě před střelou ( předjetím) 6.4.4. Činnost s holí a přihrávání Brankář smí přijmout přihrávku od spoluhráče a kotouč přikrýt, nebo dále rozehrát. 6.4.5. Hra mimo branku Bran kář s m í hrát m i m o brankovi ště. Kot ouč s m í přikrýt v úze m í vy m e zené m brankovou čaro u a spo jnicí bodů na vhazování. V blízkos ti brankoviště s m í ko touč přikrýt tak é za brankovou čarou, ale čá stí těla m us í být neustále v brankovišti. 6.4.6. Činnost při zakrytém výhledu 6.4.7. Činnost při přečíslení a situaci 1-1

- 29-7. CHARAKTERISTIKA HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE VE FLORBALE 7.1. ÚTOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI 7.1.1. Driblink hokejový - míček je ovládán střídavě forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky florbalový - florbalová osmička", míček je ovládán pouze forhendovou stranou čepele hokejky 7.1.2. Vedení míčku Z hlediska držení hokejky rozlišujeme dva druhy vedení míčku - jednou rukou, nebo oběma rukama. Způsoby vedení míčku: tažením - hráč má míček vedle těla, hokejku drží šikmo stranou nebo vzad přiklopenou čepelí k míčku tlačením - hráč tlačí míček před sebou forhendovou nebo bekhendovou stranou čepele driblinkem - hokejovým, florbalovým. nohou - ve florbale není povoleno aby hráč zasáhl 2x po sobě nohou míček, aniž by se míček dotkl jeho hokejky, jiného hráče nebo vybavení jiného hráče

- 30-7.1.2. Uvolňování s míčkem driblink - klička na forhendovou nebo bekhendovou stranu obtočení protihráče hráč pokrývá míček svým tělem a obtáčí protihráče na jeho úrovni postaven bokem nebo zády obhození nebo prohození protihráče 7.1.3. Přihrávání a zpracovávání míčku po ruce přes ruku po zemi vzduchem vzhledem k tomu, že ve florbale neexistuje ofsajd ani zakázané uvolnění, je často k překonání obrany soupeře používána dlouhá přihrávka vzduchem, která směřuje za obranu, nebo ji hráč zpracovává tělem přihrávka brankáře- po zemi - skákající o zem rukou - ve florbale není dovoleno přihrávat nohou, rukou ani přihrávat brankáři zpracování míčku - ve florbale hráč nesmí při zpracování míčku používat ruku, nesmí míček zpracovat ve výskoku a nesmí hrát hlavou

- 31-7.1.4. Uvolňování bez míčku 7.1.5. Střelba F o r h e n d o v o u, n e b o b e k h e n d o v o u s t r a n o u č e p e l e. P ř i j a k é k o l i v s t ř e l b ě n e s m í b ý t č e p e l h o k e j k y v b l í z k o s t i p r o t i h r á č e z v e d n u t a n a d ú r o v e ň p a s u. T o t o p r a v i d l o p l a t í p r o n á p ř a h p ř e d z a s a ž e n í m m í č k u, d o š v i h p o z a s a ž e n í m í č k u a t a k é p r o n a z n a č e n í s t ř e l y. s t ř e l b a š v i h e m ( t a h e m ) f o r h e n d o v o u s t r a n o u b e k h e n d o v o u s t r a n o u - v e f l o r b a l e s e p o u ž í v á z ř í d k a, j e n v b e z p r o s t ř e d n í b l í z k o s t i b r a n k y s t ř e l b a p ř i k l e p n u t í m : f o r h e n d o v o u s t r a n o u b e k h e n d o v o u s t r a n o u - z d e e x i s t u j í d v a z p ů s o b y p o s t a v e n í č e p e l e v z h l e d e m k m í č k u. P ř i p r v n í m j e č e p e l v o k a m ž i k u k o n t a k t u s m í č k e m p o s t a v e n a k o l m o k z e m i č i o d k l o p e n a o d m í č k u a p ř i d r u h é m z p ů s o b u j e č e p e l v o k a m ž i k u k o n t a k t u s m í č k e m p ř i k l o p e n a k m í č k u. s t ř e l b a g o l f e m h o k e j o v ě - s p ř i z v e d n u t o u č e p e l í n a d z e m p ř i z a h á j e n í ú d e r u f l o r b a l o v ě - z r y c h l e n ý m t a ž e n í m č e p e l e p o u z e p o z e m i

- 32 - d o r á ž e n í a t e č o v á n í b l a f á k p ř i t r e s t n é m s t ř í l e n í m u s í b ý t m í č e k n e u s t á l e v p o h y b u v p ř e d 7.2. OBRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI 7.2.1. Obsazování hráče s míčkem a bez míčku Činnost, při které se bránící hráč snaží odebrat míček, znemožnit přesnou přihrávku nebo zpomalit a narušit protiútok, zabránit soupeři ve střelbě a znemožnit přijetí míčku. Při těchto činnostech je bránící hráč značně omezen. To znamená, že nesmí zvednout, blokovat nebo kopnout do soupeřovy hokejky, vložit hokejku nebo nohu mezi soupeřovy nohy, soupeře nesmí bránící hráč atakovat jinak než ramenem, nesmí do něj naběhnout ani vrazit a bránit brankáři ve výhozu. Také nelze u mantinelu přitlačit protihráče a zašlápnout míček a hru přerušit. Z toho vyplývá zcela odlišná práce bránícího hráče s hokejkou a hra tělem. Bránící hráč při odebírání míčku spoléhá na rychlou a šikovnou práci s hokejkou a hra tělem se pak více podobá basketbalu. 7.2.3. Blokování střel Obranná činnost, při které se hráč snaží zabránit proniknutí vystřeleného míčku do branky. Ve florbale není dovoleno hrát v leže a v sedě. Zvláště důležitá je tato činnost při obraně standardních situací v blízkosti vlastní branky. Staví se tzv. zeď ve vzdálenosti min. 3m od míčku.

- 33 - Obr. 3 : Blokování střelby pomocí zdi 7.2.4. Obrana prostoru

- 34-7.3. ČINNOSTI DOPLŇUJÍCÍ 7.3.1. Klamání 7.3.2. Činnost při vhazování míčku do hry Při florbalovém vhazování je míček v klidu mezi čepelemi, spodní ruka nesmí svírat hůl nadhmatem a být níže než 250mm od dolního okraje hole. Tuto vzdálenost musí mít každá hůl zřetelně označenu. Čeká se na hvizd rozhodčího. Při vhazování musí čepel zasáhnout míček, nesmí dojít k nadzvednutí, nebo blokování čepele. Ostatní hráči jsou ve vzdálenosti 3m od míčku a pouze při vhazování na středu hřiště musí být na vlastní polovině. Obr. 4 : Vhazování

- 35-7.4 ČINNOSTI BRANKÁŘE Činnosti brankáře se většinou odehrávají v malém nebo velkém brankovišti. Pokud se žádnou částí svého těla nedotýká prostoru velkého brankoviště je brankář považován za hráče v poli bez hokejky. 7.4.1. Postoj a pohyb brankáře V základním postoji brankář klečí na kolenou a opírá se o zem celou holení, nárty a špičkami nohou, nesedí si na patách, ale drží svou pánev zvednutou. Ruce jsou: - upaženy a v loktech pokrčeny, dlaně jsou umístěny poblíž hlavy - připaženy lokty u těla, předloktí a ruce směřují vodorovně k tyčím - mírně do hřiště Obr. 5 : Postoj brankáře

- 36 - Pohybuje se po kolenou a holeních pomocí odrazů špičky nohy. Při pohybu do stran se brankář nejprve odrazí od kolena a špičky nohy. 7.4.2. Chytání a vyrážení střel horními a dolními končetinami. Brankář smí míček chytit také mimo velké brankoviště, ale nesmí toto území opustit celým tělem. Ideální je pokud brankář chytí míček a ten mu zůstane v ruce. Dochází tak k výraznému zrychlení hry, protože brankář je povinen, pokud má míček pod kontrolou, uvést jej do 3 vteřin opět do hry. tělem hlavou 7.4.3. Zmenšování střeleckého úhlu vysunutím v okamžiku střely vysunutím ještě před střelou 7.4.4. Výhozy a zakládání útoku Při provádění výhozu nesmí brankář oběma nohama opustit velké brankoviště. Rozlišují se dva druhy výhozů: po zemi přímo na hokejku skákající 7.4.5. Hra mimo velké brankoviště Mimo velké brankoviště je brankář považován za hráče v poli a míček smí hrát pouze nohou 7.4.6. Činnost při standardních situacích Při standardních situacích organizuje brankář obranu, určuje počet hráčů ve zdi a její umístění 7.4.7. Činnost při přečíslení

- 37-8. SHRNUTÍ Při porovnání herních činností jednotlivce v ledním hokeji a florbale byly ve všech činnostech nalezeny tyto rozdíly. Útočné herní činnosti byly odlišné ve vedení míčku, driblinku, zpracování, přihrávání a střelbě. Obranné herní činnosti se lišily v obsazování a bránění hráče s míčkem i bez míčku a také ve způsobu blokování střel. V činnostech doplňujících je rozdíl v provedení vhazování. Nejvíce rozdílů bylo v nalezeno v činnostech brankáře. Zcela se liší postoj a pohyb, zakládání útoku a výhozy, hra mimo brankoviště. Liší se také chytání a vyrážení střel, stejně tak činnost při standardních situacích.

- 38-9. ZÁVĚR Po prostudováni uvedené literatury vztahující se k dané problematice jsme v žádné publikaci srovnání těchto dvou sportů nenalezli. Z našeho srovnání vyplynulo, že florbal opravdu není hokej s míčkem. Proto by bylo ideální pro hráče, kteří budou chtít ve florbale dosáhnout co možná nejvyšší úrovně, věnovat se tomuto novému sportu již od dětství, neboť přechod z ledního hokeje, odkud se v minulosti mnoho hráčů přeorientovalo, na florbal není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tato práce je určena především učitelům tělesné výchovy na ZŠ a začínajícím trenérům. Může tak pomoci zkvalitnit výuku florbalu v hodinách tělesné výchovy a trénink mladých začínajících hráčů.

- 39-10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Bukač, L. et al. : Lední hokej. Praha 1990; 2. Demetrovič, E. : Encyklopedie tělesné kultury. Praha 1988; 3. Dovalil, J. et al.: Výkon a trénink ve sportu. Praha 2005; ISBN 80-7033-760-5 4. Horský, L.: Ladový hokej. Bratislava 1970; 5. Jedlička, B. : Posouzení střelby v ledním hokeji v roce 1995 ve Stockholmu a její porovnání s MS v roce 1972 v Praze. Diplomová práce 1995 6. Kostka,V. et al. :Lední hokej teorie a didaktika. Praha 1986; 7. Kostka,V. et al.: Lední hokej. Praha 1986; 8. Kostka, V : Moderní hokej. Praha 1971 9. Perič,T. et al : Školení trenérů ledního hokeje. Praha 2000; ISBN 80-900063-8-8 10. Roubal, B. et al : Základy florbalu. Praha 1996; 11. Skružný, Z. et al: Florbal. Praha 2005; ISBN 80-247-0383-1 12. Vyhlídal, F. : Kronika MS v ledním hokeji 1920 2005. Praha 2005; ISBN 80-86215-76-8 13. Závodský, Z. et al. : Lední hokej pro trenéry IV. Třídy. Praha 1984; 14. Zlatník, D. : Florbalový trénink v praxi. Praha 2004; 15. Zlatník, D. et al : Florbal- učebnice pro trenéry. Praha 2001; 16. Pravidla ledního hokeje. ČSLH 2002-2006 17. Pravidla florbalu. ČFBU 2005 18. www.hokej.cz 19. www.cfbu.cz

- 40 -