11/10. Podle svého zvyku. 565 slov na listopad

11/10 Podle svého zvyku Nedávno jsem se bavil s jedním bráchou ze sboru o tom, jak si plánuje svůj všední den. Začal jsem si pěstovat takový zvyk, vyprávěl. Hned, jak přijdu domů z práce, jdu si číst Bibli a alespoň se na chvíli modlit. Dřív, než budu dělat cokoli jiného, chci mít takovýhle čas s Bohem. Protože vím, že Bůh moc chce mít takovýhle čas náš čas se mnou. A tak si začal pěstovat dobrý zvyk. Někomu to může znít zvláštně zvyk v souvislosti s Bohem. Ale nic zvláštního na tom není. Lukáš a Marek ve svých evangeliích zmiňují zvyky, které pěstoval Boží syn Ježíš Kristus. Rád bych se někdy v budoucnu k tomuto tématu vrátil; dnes ale zmíním první Ježíšův zvyk. Lukáš 4,16 (ČSP): I přišel [Ježíš]do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagógy. A povstal, aby četl. Ježíš evidentně chodil pravidelně na shromáždění. Byl to jeho dobrý zvyk. Když si položíme otázku Proč?, odpověď bude prostince jednoduchá. Pán Ježíš nedělal nic, co by se nelíbilo jeho Otci.Odpo věď tedy zní: Ježíš chodil pravidelně do shromáždění, protože věděl, že Otci se to líbí. A tahle motivace přebila všechna případná proč tam nejít. Ano, setkával se na shromážděních v synagoze s náboženskou přetvářkou; ano, jeho souvěrci se k němu často chovali nehezky; ano, mohli bychom pokračovat v seznamu toho, co nefungovalo na bohoslužbě tenkrát i dneska. Ale také se tam setkával s lidmi, kteří Boha milovali a očekávali na něj. Sám tam přicházel s očekáváním, že tam Bůh bude s nimi. Hodně mě oslovilo, co v této souvislosti napsal Richard J. Foster ve své nejslavnější knize Uspořádej svůj duchovní svět (v originále Celebration of Discipline): Překvapivou vlastností uctívání Boha v Bibli je to, že lidé se shromažďovali s tím,co by se dalo označit jako svaté očekávání. Věřili, že opravdu uslyší kol Jahve, hlas Boží. Když se shromažďovali novozákonní věřící, byli si jasně vědomi toho, že se chrámová opona roztrhla, a že stejně jako Mojžíš a Áron vstupují do největší svatyně. Nepotřebovali žádné prostředníky. Přicházeli do úžasné, slavné a milostiplné přítomnosti živého Boha. Shromažďovali se s očekáváním, neboť věděli, že Kristus je 565 slov na listopad přítomen mezi nimi, bude je učit a bude se jich dotýkat svou živou mocí. Když se společného uctívání účastní jeden nebo dva lidé, kteří přijdou se svatým očekáváním, může to úplně změnit atmosféru. I lidé, kteří přicházejí uspěchaně a nesoustředí se, jsou rychle vtažení do pocitu tiché Přítomnosti. Dovolím si vám dát praktickou radu, jak tuto myšlenku uvést do praxe. Žijte celý týden jako dědicové Království, naslouchejte Božímu hlasu, poslouchejte jeho slovo. Když budete celý týden naslouchat Božímu hlasu, budete si jisti, že ho uslyšíte i během veřejného shromáždění. Přijďte na bohoslužby o deset minut dříve. Pozdvihněte své srdce v uctívání ke Králi slávy. Rozjímejte o jeho majestátu, slávě a lásce, jak se zjevily v Ježíši Kristu. Požádejte skutečnou Přítomnost, aby se projevovala. Pak do Kristova světla přiveďte pastora a další lidi, kteří se na vedení bohoslužby podílejí. Představte si, jak je obklopuje záře Boží slávy. Vnitřně je osvoboďte, aby mohli hlásat pravdu s odvahou a v Boží moci. Když začnou přicházet další lidé, rozhlédněte se rychle kolem, zda někdo nepotřebuje vaši přímluvnou modlitbu. Možná uvidíte schýlená ramena nebo lehce posmutnělou tvář. Pozvedněte je do slavného a osvěžujícího světla Boží přítomnosti. Představte si, jak z jejich ramen padají břemena, jak se to stalo Poutníkovi v Bunyanově alegorii. V Kristu váš Jakub Limr

Kdybyste nahlédli do zápisu z říjnového staršovstva, našli byste prázdnou stránku. De facto celé setkání jsme strávili společnými modlitbami a chválou, ve která nás vedl Ivan Růžička. Kromě modliteb za sbor, jsme se hodně modlili jeden za druhého. Během krátkého sdílení jsme přišli na to, že každý z nás (či našich nejbližších) zažívá aktuálně ostřelování od Nepřítele. Tak jsme se tomu společně postavili. Děkujeme také všem, kdo se za nás a za naše rodiny modlíte. Je to znát! Oslovili jsme přímluvce, kteří se scházejí na úterní modlitební, jestli by pomohli s modlitební záštitou nedělních shromáždění. Od začátku listopadu tak vyzkoušíme modlitební dvojice, které se budou během shromáždění přimlouvat za chvály, dětskou službu, kázané slovy, za ty, kteří na shromáždění přišli atd. Možná na úterní modlitební nemůžete chodit, ale do této modlitební služby během bohoslužeb byste se rádi zapojili. Řekněte to, prosím, Jirkovi Matoušovi nebo Jakubovi Limrovi. Od října se také v novém školním roce rozběhla každoměsíční setkávání sborových vedoucích. Protože chceme bližší (rodinnější) atmosféru budovat i na nich, rozhodli jsme se je přesunout z Média do obývacího pokoje. Tentokrát se role hostitelů ujali Soukupovi. Dorosťácké víkendovky mají také svou měsíční frekvenci. Listopadový výjezd je speciální. Půjde o společný program dorostu KSHK a CB Bystré, který začne v pátek 19. a vyvrcholí společnou bohoslužbou v bysterském sboru v neděli 21. 11. Víkend bude nabitý hrami; nebude však chybět ani duchovní program či promítání filmu v rámci večerního filmového klubu. Celovíkendová hra má podtitul Sedmiletá válka v Kanadě: Angličané vs. Francouzi. Kromě dorosťáckých vedoucích vyrazí střípky z Mozaiky na tuto víkendovku i Jakub Limr. V listopadu (19. 20. 11.) se v Hradci Králové koná výjimečná konference (nejen) pro vedoucí The Global Leadership Summit. U nás ji pořádá církev Element ve spolupráci s americkou církví Willow Creek. Někteří z mozaikových vedoucích se této konference také zúčastní. Další informace najdete na www.willowcreek.cz. Možná si vybavíte, jak se v lednu 2010 rozjížděl pod záštitou KSHK křesťanský studijní projekt s názvem Potenciál. Třetinu z více jak třicítky účastníků kurzu tvoří lidé z našeho společenství. Poslední listopadový víkend bude zároveň posledním setkáním Potenciálu, na kterém vyučovali čeští i zahraniční řečníci během čtyř sobot a čtyř víkendů. Ohlédnutí za celým projektem najdete v prosincovém vydání Mozaiky. Už teď přemýšlíme, jak budovat sborový potenciál v roce 2011. Také o tom víc v prosinci. Neděle 7. listopadu ŠEPTEJ Bůh častěji šeptá, než že by křičel. Abychom ho slyšeli, musíme se naladit na frekvenci Božího šepotu a sami se ztišit. První listopadová neděle bude o tom, jak naslouchat Božímu hlasu a nechat se jím vést. Neděle 14. listopadu CÍŤOVÉII. Protože téma lidských pocitů není zdaleka vyčerpáno, vrátíme k povídání o tom, jak krotit špatné emoce a jak budovat ty dobré. Jak růst ve skutečné věřící a nezůstat pouhými cíti, kteří jsou zmítáni pocity sem a tam. Neděle 21. listopadu SKUTKY 29 Biblická kniha Skutků popisuje život první církve, včetně toho jak sdílela Dobrou zprávu s lidmi, kteří byli kolem. Biblickákniha Skutkůmá28kapitol. Napsat tu další to je na nás! 1. adventní neděle 28. listopadu JAK (NE)PROŽÍT SKUTEČNÉ VÁNOCE: ZABIJÁCI DUCHOVNÍHO ŽIVOTA Mozaikový advent letos odstartuje vzácný host z Církve bratrské. Naše společenství navštíví David Novák a bude kázat o tom, co zabíjí duchovní život lidí žijících v 21. století.

střípky z Mozaiky Protože se ještě někteří ptali na výsledky z dotazníku sborových služeb, přinášíme úplný přehled jednotlivých služeb a počtu služebníků, kteří se do dané služby napsali. Můžete si všimnout, že některým rozhodně připravené kolonky nestačili a připsali služby další. Tato tabulka samozřejmě neznamená, že by se nemohli přidat další, jiní službu časem změní atp. INTERVIEW S MOJŽÍŠEM Novinář se tentokrát vydává se svým strojem k Mojžíšovi. Zastihne ho, jak se vrací z hory Sinaj. Novinář: všimne si Mojžíše, jak sestupuje z hory, a hned mu jde naproti. Buďte zdráv, Mojžíši! Mohu se vás na něco zeptat? Mojžíš: Můžeš, ale stůj! Před tebou je hranice, kterou nesmíš překročit! Za ní je svaté místo, kam kdyby vstoupil někdo jiný než já, okamžitě zemře. Novinář: Ajta... no tedy dobrá. Málem jsem za tu hranici šlápl. Mojžíš: Uf, dobře to dopadlo. Teď se vydejme k táboru a můžeš se mě vyptávat. Novinář: Kde jste to vlastně byl, Mojžíši? Mojžíš: Byl jsem podruhé na hoře Sinaji, kde mi Hospodin napsal svým prstem na kamenné desky Desatero přikázání. Novinář: Proč podruhé? Mojžíš: Protože, když jsem se vrátil ze Sinaje před tím, izraelský lid se klaněl a obětoval dary odlité soše zlatého býčka. Vzplanul jsem hněvem a mrštil jsem deskami, které se roztříštily. Musel jsem jít znova na horu. A také jsem se u Hospodina za Izraelity přimlouval, aby je nevyhladil. Novinář: Jaké to bylo, mluvit s Hospodinem? Mojžíš: Bylo to úžasné a zároveň jsem se bál. Hospodin sestoupil na Sinaj v hustém oblaku, který se blýskal, hřměl a také zazněl pronikavý zvuk polnice. Celá hora se silně chvěla a byla zahalena kouřem, protože Hospodin sestoupil v ohni. Mluvil jsem k Němu a On mi hlasitě odpovídal. Novinář: To bylo teda něco. A teď z jiného soudku: rád bych se zeptal na vaše dětství? Mojžíš: Egypťané byli krutí. Faraón dokonce nařídil všechny chlapce usmrtit. Matka mě schovala do proutěného košíku a pustila mě po vodě. Později mě našla faraónova dcera a vychovala mě v egyptském paláci. Když jsem dospěl, viděl jsem robotu svých bratří. Vtom jsem spatřil dozorce, jak ubíjí jednoho Hebreje a tak jsem toho Egypťana zabil a zahrabal do písku. Po odhalení jsem musel utéci. Novinář: A pamatujete si, Mojžíši, na první setkání s Bohem? Mojžíš: Ano. Bylo to po útěku z egyptského paláce. Šel jsem za zabloudilou ovcí a spatřil jsem hořící keř, který ale neshořel. Hospodin ke mně skrze stroj času něj mluvil. Měl jsem za úkol vyvést Izraelce z Egypta. Bál jsem se a měl jsem námitky, jako: Co když se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co mám odpovědět? On mi řekl: JSEM, KTERÝ JSEM. Potom mi dokázal svou moc tím, že se má hůl proměnila v hada. Novinář: Lekl jste se? Mojžíš: Samozřejmě. Pak jsem šel s Áronem za faraónem. Tam se má hůl znova proměnila a hady egyptských zaklínačů sežrala. Novinář: Jak se vám podařilo vyvést Izraelce? Mojžíš: Jen a jen s Boží pomocí. Ztrestal Egypt deseti ranami. Mohli jsme odejít až teprve, kdy zemřel faraónův syn. Hospodin nás vedl oblakem dýmu, rozdělil Rudé moře a zalil Egypťany. Když jsme putovali pouští, seslal nám ráno manu a večer křepelky. Novinář: Hospodin je opravdu všemohoucí a dobrý! Mojžíš: S tím teda souhlasím - celým svým srdcem! Novinář: Tak ať se vám daří! Já už půjdu a děkuji za rozhovor. Mojžíš: Bylo mi potěšením. Třeba se zas uvidíme. Tomáš Halbrštát

sedmička otázek z království malých a velkých písmenek ČTENÍ MÝCH DNŮ Už se vás někdy někdo zeptal na vaši nejoblíbenější knihu? Už jste někdy někomu vyprávěli, jak vás zaujalo to, co právě čtete? Dali jste už někdy někomu nahlédnout do svého čtenářského deníku? Na stránkách naší Mozaiky jsme se o to pokusili, a proto se zde budete s větší či menší pravidelností setkávat s odpověďmi jednotlivých členů našeho sboru na sedmičku otázek z oblasti knih, časopisů, letáků, zkrátka toho, co nás každý den provází a usiluje PŘÍPADNĚ KDE, ČI ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ SE K TOBĚ DOSTALA. Tomáš Zajíc: Pohrobci zla. O nacistickém programu Lebensborn, dala mi ji nadšená manželka, četla ji přede mnou. (Odkaz: http://www.popron.cz/nicolas-destiennedorves-pohrobci-zla-kniha/s-713595/) Jolana Vavřinová: Protože jsem byla delší dobu v duchovní krizi, zapůjčil mi můj pastor 3 knihy: Proč se obtěžovat s církví? (Philip Yancey) Vášeň pro církev Tomáš Zajíc: Je to beletrická knížka, nikoli literatura faktu, taková povedená kombinace. Novinářka pátrá po vzájemných vazbách ještě žijících nacistů. Zděšeně odhaluje, že dávno po válce ještě někteří litují, že se Hitlerovi nepovedlo svou velkou myšlenku dotáhnout do konce Jolana Vavřinová: Vášeň pro církev jak se do ní zamilovat. Velmi realisticky je popsána kapitola Zachraňte neděli. Ukázka: Prosím, nepovažujte o naši pozornost. Možná se díky odpovědím dozvíme i něco více o svých přátelích, kamarádech a sourozencích naší velké křesťanské rodiny. Dnes se vám představuje Tomáš Zajíc a Jolana Vavřinová. A příště se můžete těšit na odpovědi Davida Halbrštáta a Jirky Matouše. 1) JAKOU TEĎ AKTUÁLNĚ ČTEŠ KNIHU (PŘÍPADNĚ ČASOPIS) KROMĚ BIBLE? UVEĎ NÁZEV I AUTORA, jak se do ní zamilovat. (Joshua Harris) Rady zkušeného ďábla (C.S.Lewis) - nemám ještě dočtenou. Před časem jsem si objednala knížku Na každý den (tato kniha se dá používat průběžně celý rok jako taková forma kalendáře s jednostránkovým čtením na každý den). 2) VE STRUČNOSTI ZKUS POPSAT O ČEM KNIHA (PŘÍPADNĚ ČASOPIS) JE. STAČÍ PÁR VĚT, NÁSTIN DĚJE ČI ZAMĚŘENÍ KNIHY. bohoslužby za samozřejmost. Udělejte všechno pro to, abyste nově objevili jejich krásu. Příští neděli se rozhlédněte kolem sebe a připomeňte si: Tohle jsou mí krví vykoupení bratři a sestry v Kristu. My jsme Jeho církev, Jeho lid. Dnes (ráno) jsme tu proto, abychom vyhlásili jeho vládu v našich životech. Jsme tu, abychom před světem svědčili o jeho velké lásce, moci a slávě. (str. 78) Nemyslím si, že bych přečtením těchto knížek najednou získala úplně kladný

sedmička otázek z království malých a velkých písmenek názor na církev, hodně jsem po přečtení některých pasáží přehodnocovala a zamýšlela se nad svými názory, zda jsou vůbec správné, knížky o víře nejsou kuchařky, kdy by člověk po přečtení okamžitě věděl, jak má co udělat. Je dobře přečíst si o podobných názorech, které člověk sdílí, je z toho jasné, že není sám, kdo má problémy s přijetím všeho, co nám může církev poskytnout, protože vztah jednotlivce je relativní. Hodně záleží na bližních, hodně záleží na tom, co věřící očekává. 3) CO TĚ V NÍ ZAUJALO? MŮŽEŠ VYPSAT CITÁT, VĚTU NEBO KRÁTKÝ ODSTAVEC. Tomáš Zajíc: Navážu na jiný zážitek. Kdysi jsem viděl film Der Lebensborn - Pramen života. Je o mladé dívce ze Sudet, která se v předválečné proněmecké euforii dostala do programu Lebensborn a ten ji téměř zničil život. Dokázala se však systému postavit a zachovat si lidskou důstojnost. Nádherný film, skvěle obsazený. Tady je odkaz: http://www.csfd.cz/film/1551-derlebensborn-pramen-zivota/ Jolana Vavřinová: Proč se obtěžovat s církví? Rodina je lidskou institucí, u které nemáme na vybranou. Prostě se do ní narodíme, tak jsme nedobrovolně spojeni se směsicí zvláštních a rozdílných lidí. Církev volá k dalšímu kroku: dobrovolně se rozhodnout spojit se s podivnou směsicí kvůli společnému poutu v Ježíši Kristu. Zjistil jsem, že takové společenství připomíná rodinu víc než kteroukoliv jinou lidskou instituci... (str. 55) 4) JAK BYS JI OHODNOTIL/A NA STUPNICI OD 1 DO 10-TI, KDY 10 JE NEJLEPŠÍ A 5 PRŮMĚR. ČÍM TĚ ZAUJALA NEBO NAOPAK ZKLAMALA. (POKUD JSI TEPRVE NA ZAČÁTKU, ZKUS NAPSAT SVŮJ ODHAD) Tomáš Zajíc: Asi šest či sedm. Jolana Vavřinová: 7-8 z 10ti 5) DOPORUČIL/A BYS JI I NĚKOMU JINÉMU? POKUD ANO, TAK KOMU? NEMUSÍŠ JMENOVAT, NAPIŠ SPÍŠE STRUČNOU CHARAKTERISTIKU OSOBNOSTI (NAPŘ. INTROVERTŮM, SPORTOVCŮM, CESTOVATELŮM, VŠEM KŘESŤANŮM, APOD.) Tomáš Zajíc: Všem, co mají rádi historii. Kdo zná z minulosti souvislosti, nenechá se opít rohlíkem třeba primitivním rasistou. Jolana Vavřinová: Rozhodně je to velmi dobrá pomoc v situaci, kdy je člověk nejistý především sám sebou, takže četba by mohla být prospěšná hodně především věřícím. Čtení těchto knih, které vysvětlují postoj člověka k církvi, je takovým jednak poučením, jednak ztotožněním se s některými problémy a tím i zamyšlením nad tím, že pochybující křesťan není sám, že je ale církev a společenství jiných věřících pro něho důležitá v sounáležitosti, že nastalé problémy se lépe snášejí, má-li věřící kolem sebe dostatek sester a bratrů, že problémy jsou od toho, aby se řešily a ne od toho, aby křesťan utíkal z boje a uzavíral se sám před ostatními. Církev je z principu závislá na lidech, kteří v ní jsou, její podstata má výborné základy, ale individuální jednání lidí ji může poškodit. 6) JAKÁ JE TVÁ NEJOBLÍBENĚJŠÍ KNIHA? TAKOVÁ, KE KTERÉ SE ČASTO VRACÍŠ, KTERÁ TĚ DOKÁŽE INSPIROVAT, POVZBUDIT, ZE KTERÉ ČERPÁŠ, AŤ UŽ V OBLASTI DUCHOVNÍ NEBO TĚLESNÉ (KROMĚ BIBLE, POKUD JE ONA TOU KNIHOU). Tomáš Zajíc: Moje absolutní Top 01 je kniha Klíče království od A. J. Cronina o katolickém misionáři v Číně v době tzv. boxerské války. Čtu ji stále dokola a nemohu se jí nabažit. Pak zřejmě i A hvězdy mlčí od téhož autora. V mé desítce bude ještě Odvedu vás do Sierra Madre od Forresta Cartera o indiánském náčelníkovi Geronimovi a od něj je i Škola Malého Stromu. Taky Mag od Jacka Keruaca. Vešly by se tam historické romány od Mika Waltariho, zvláště pak jeho knížka Jeho království nebo Egypťan Sinuhet. Moje desítka je asi spíš dvacítka třicítka nejlepších :-), ale Cronin, ten jasně vede. Odkaz http://cs.wikipedia.org/wiki/a._j._cronin Jolana Vavřinová: Za celý rok používám nejčastěji a také velmi ráda knihu Na každý den, kterou vydala Slezská církev evangelická, kniha je překladem The Best of Portals of Prayer vydané v USA. Jsou tam zamyšlení na každý den jednotlivě datovaná s malými ukázkami z Bible, výkladem a kratičkou modlitbou na každý den, dovolím si uvést ukázku z předmluvy. Když si uvědomíme hodnotu a množství darů, jimiž nás Bůh obdarovává, zjistíme, že nejvyšší hodnotou je dar modlitby. Přicházíme k našemu Pánu a víme, že nám naslouchá stejně tak jako otec svým milovaným dětem. Náš Pán Ježíš Kristus nás vykoupil a zachránil od hříchu, smrti a satanova vlivu a naučil nás modlit se. Kéž bychom vždy dovedli tento dar vhodně užívat! 7) KOLIK ČASU, ODHADEM, VĚNUJEŠ ČTENÍ? A JAKÁ JE SKLADBA TOHO, CO ČTEŠ? JSOU TO SPÍŠE ROMÁNY, DETEKTIVKY NEBO POESIE? JSOU TO ČASOPISY, NOVINY NEBO LETÁKY Z HYPERMARKETŮ? NEBOJ SE NAPSAT NĚCO VÍC O ČTENÍ TVÝCH DNŮ. Tomáš Zajíc: Dvě tři stránky před spaním, než padnu, ale pravidelně. Shrnuto: pravidelně čtu i padnu. :-) Jinak drtím denně noviny, hlavně Mf Dnes. Poslední měsíce chroustám hlavně beletrii, převážně historické romány, ty tzv. s přesahem. Vždy chci, aby tam byly dobové realie, brak mě nezajímá. Obvykle knížku odhadnu do pár stránek, pokud cítím, že mi má co dát, dám ji šanci, i když mě moc nebaví. Považuji se za velmi zkušeného čtenáře, pracoval jsem jako prodejce knih i v antikvariátě a čtu odmala. Bibli čtu teď málo, spíše takovéto denní trhací čtení od GBV, což je verš s pár větami výkladu. To mám v ložnici a na záchodě a snažím se o tom verši přemítat přes den. Ale to se mi, upřímně, povede jen málokdy. Jolana Vavřinová: Moje čtení není nějak přesně časově omezeno. Pro zajímavost uvedu, že používám ke čtení i konkordanci pro vyhledávání příhodných pasáží, pokud třeba píšu nějaký článek a chtěla bych se přiblížit k tomu nějakými větami z Bible, jednak pro zajímavost i texty chval jsou dobrou poezií, význam má i jejich poslech nebo zpěv, mluvené slovo v nahrávkách má také větší výhodu pro toho, kdo ho vnímá lépe než čtené. Toť vše. Připravil Zbyněk Závodní. Ilustrační foto: Zsuzsanna Kilian

rodinná pouta PÉŤA ČAPKOVÁ Mým rodným městem je Hradec Králové, vysokoškolská studia jsem ale absolvovala v Plzni. Do kolonky zaměstnání bych vyplnila: advokátní praxe. A to, kde s rodinou bydlíme, už prozradil Míra :) Čeho si nejvíc cením na svém muži Asi toho, že mě umí rozesmát, že hraje fér a je nám všem oporou, když věci kolem zrovna nejdou podle našich plánů a představ. Co si nejvíc užívám na titulu dvojnásobné maminky :) Já na tituly moc nejsem, ale obecně jsem hodně vděčná, že nám Bůh holky svěřil, takže si nejvíc užívám, že je mám! Proč jsem si vybrala zrovna studium práv Ze msty a v bláhové naději, že JÁ pomůžu spravedlnosti (nad rámec položeného dotazu doplňuji, že z těchto důvodů již svou praxi nevykonávám :) Jak se jako křesťanka - právnička dívám na české zákonodárství Popravdě jsem o tom nikdy moc nepřemýšlela není dokonalé, jako nic kromě Boha není., ale oceňuji, že žijeme ve svobodné zemi, v zemi, kde můžeme svobodně vyznávat svou víru, v zemi, kde víra již není černou kaňkou v kádrovém posudku. Jsem vděčná za rovnoprávnost a nediskriminaci, alespoň tu zákonnou (praxe je věcí a zodpovědností každého z nás). Českému zákonodárství vytýkám spíše odborné nedostatky přílišný formalismus, postkomunistické přežitky, přílišnou snahu uzákonit věci, které se zákonem řešit nemají. Určitě jsou křesťansky kontroverzní právní témata (rozvody, potraty, registrovaná partnerství ), ale to by asi bylo na delší debatu nad rámec tohoto povídání, obecně však ani s těmito zákony a právními otázkami nemám problém v praxi ani osobně. Proč jsem se rozhodla sloužit dětem ve sboru Na počátku mé služby dětem byl nedostatek služebníků dětem, prostě nikdo nebyl Když jsem přišla do KSHK, byla situace téměř stejná, tak jsem šla. Neměla jsem žádné zvláštní vidění mě mezi kopou dětí :), prostě jsem šla a zaplnila prázdné místo. Ale myslím, že si to Bůh použil a doufám, že bude i dál. Věřím, že je to mé místo, alespoň teď. Když Bůh řekne, že mám jít dělat něco jiného, půjdu. Co podnikám, když hledám Boží pomoc nebo radu Někam si zalezu, čtu, přemýšlím, čekám, co Bůh Na jaký Boží zázrak hodně vzpomínám Mými úplně nejsilnějšími prožitými zázraky v životě jsou bezesporu narození dětí, někdy si je celé hodiny přehrávám před očima minutu po minutě Bylo to mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit a nevím, jestli se tomu někdy něco vyrovná. K jakému biblickému verši se ráda a často vracím Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují (1Korintským 2,9). Jak se známe: Jak moc baví Míru vysvětlovat dětem, proč nemá žirafa uši jako slon a proč se židli říká židle? Poprvé moc, po druhé taky, po třetí to ještě jde.po desáté vrčí.po dvacáté nereaguje po padesáté řve :) Co na to Míra: To mě baví moc a fakt si to užívám. Dřív jsem si dokonce naivně myslel, že jsem dost vzdělaný a že dokážu určitě zodpovědět úplně každou dětskou otázku to už si teď rozhodně nemyslím. Ale povídám si s dětmi moc rád. Horší je to s výukou něčeho nového: jezdit na kole, jezdit na lyžích, psát - jakmile začne Anička vyvádět a ztrácí nervy, ztrácím je rychle také a musí mě vystřídat Péťa :)

rodinná pouta MÍRA ČAPEK Narodil jsem se v Příbrami, vysokou školu jsem vystudoval v Plzni. Můj současný pracovní rejstřík je bohatý: učitel na gymnáziu, soukromý učitel angličtiny, průvodce v cestovním ruchu. Naše čtyřčlenná rodina obývá rodinný domek v HK Svinarech. Co ze všeho nejvíc obdivuji na své ženě Ona je báječná celá! Má dobré srdce. Je chytrá a občas má bezva nápady. Výborně vaří. Je hodně zodpovědná, je na ní spoleh a dá se jí věřit. V něčem se dost lišíme a ona mě skvěle doplňuje - třeba dokáže dělat věci v pravý čas a ne až na poslední chvíli. Také obdivuji, jak umí vychovávat naše děti. Já jsem náturou spíš flexibilní chaotik a skvělý improvizátor to se ale ve výchově tolik nehodí. Ona vymyslela většinu z našich výchovných pravidel a dala našemu domovu pevný tvar a řád, který malé děti moc potřebují a cítí se v něm bezpečně. Čím mě naposledy rozesmály moje dvě dcery Anička a Markétka S holkama je zábava každý den. Moc rád je pozoruju, když si spolu hrají jak si samy pro sebe vymýšlejí legraci, jak se vzájemně učí a vychovávají. Šla by z toho udělat celá sociologická studie. Anička teď začala chodit do školy a hodně to prožívá. Paní učitelku miluje a její instrukce bere vždy úplně doslova. Např. když se učili nějaké písmenko, řekla paní učitelka, že ho mají kroužit ve směru od okna ke dveřím. Tak to Anička chce poslušně přesně tak dělat i doma, kde ovšem máme okno a dveře na opačné straně. Nebo když si měla přinést kufřík na výtvarku, přinesla doslova jen prázdný kufřík, protože paní učitelka výslovně neřekla, že mají přinést i obsah. S Markétkou si vybavuju třeba jeden nedávný zážitek z voleb. Šli jsme všichni společně, ale Markétka nám ke konci maličko utekla a do volební místnosti vběhla první a sama. Postavila se doprostřed sálu, významně si prohlédla komisi a pak hlasitě slavnostně pronesla: Popeduju čulat a už to nevydlžim. :) Proč chodím ve svém věku na střední školu Já prostě jen trochu pomaleji chápu, tak mi to studium déle trvá. Ale příští rok už bych snad mohl maturovat :). No, je to tak, že už čtvrtým rokem učím na gymnáziu zeměpis. Snažím se nejen předat nějaké vědomosti, ale snad trochu i vychovávat, být vzorem, dát něco navíc. Baví mě to a řekl bych, že většina studentů mě má ráda a že snad jsem dobrý učitel. Myslím, že je to místo, kde mám teď být - ale nevím, jestli je to napořád. Když to chce člověk dělat pořádně (a to já chci), je to neuvěřitelně těžká práce. Stojí to strašně moc energie, moc času, moc sil Celkem běžně pracuji 12-16 hodin denně přitom plat je zoufale nízký. Čím dál častěji se ptám Boha na to, co dál. Kam jsem při svém cestování podíval nejdál Jako průvodce jsem se najezdil už hodně, ale nijak zvlášť daleko to zatím nebylo. Bez cestovky jsem byl nejdál v Jihoafrické republice 30 dní velmi intenzivního cestování a fantastické zážitky. Hodně se mi také líbilo v Izraeli, to byl docela velký výlet. Dojel jsem tam stopem, celé to trvalo asi dva měsíce a nikdy na to nezapomenu. Je to zajímavá země z turistického hlediska sice žádná bomba, ale opravdu tam něco je ve vzduchu. Čím mě Bůh zatím nejvíc dostal Asi největší zázrak, který jsem viděl na vlastní oči, jsem prožil na jaře 1994. Měl jsem tehdy za sebou opravdu hodně ošklivou bouračku řítil jsem se na kole po hlavní a auto z vedlejší mě přehlédlo. Byl velký zázrak, že jsem to vůbec přežil, ale byl jsem příšerně potlučený. Nejhůře na tom bylo levé koleno obrovský otok, nemohl jsem chodit. Ve sboru mi kazatel položil na to koleno ruce (měl jsem kraťasy) a modlil se. Během té modlitby, během několika sekund, ten obrovský otok před našima očima splasknul a úplně zmizel. Okamžitě jsem mohl začít zase chodit a ta bolest se nikdy nevrátila. Co bych se rád od Ježíše naučil a ještě mi to moc nejde Trpělivost. Moudrost a rozvahu v mluvení i v jednání. Vnímavost pro potřeby druhých. Citlivost na boží hlas. Čeho si na našem sboru vážím? Dobré a inspirativní kázání. Hezké chvály. Milí přátelé bráchové a sestry. A nejvíc ze všeho asi svoboda. Svoboda v tom smět být svůj, smět být jiný než ostatní. Nikdo mě nenutí modlit se přesně těmi slovy jako bratr A a tleskat jako bratr B. Samozřejmě máme stejného Boha a stejnou víru, ale její prožívání může být a je individuální. A taky si vážím pastora, který si nehraje na šéfa nad životem a smrtí, nehraje si na jediného a neomylného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Je autoritou, i když to o sobě nemá potřebu prohlašovat. Jak se známe: Co dokáže Péťu povzbudit, když je unavená? No, řekl bych, že když je Péťa opravdu unavená, tak obvykle nějaké velké povzbuzování nehledá. Spíš si potřebuje někam na chvíli zalézt a být tam sama, v klidu, potichu a nabrat síly. Obvykle ale pomůže, když jí před tím obejmu, pohladím a řeknu, že jí mám rád a že to dobře dopadne. Co na to Péťa: Tak to jsem fakt zvědavá, co Míra odpoví, protože já opravdu nevím :) Když jsem unavená málo, tak to moc neřeším, když jsem unavená moc, tak asi nepomůže nic :)

FOTOOHLÉDNUTÍ ZA SBOROVÝMI NAROZENINAMI ze života sboru Foto: Zbyněk Závodní

FOTOOHLÉDNUTÍ ZA SBOROVÝMI NAROZENINAMI ze života sboru Foto: Zbyněk Závodní pozvánka

pastýřský list Imigranti jsou tady Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek, zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího (tzn. cizince) a dává mu pokrm a oděv. Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. 5. Mojžíšova 10,17-19 Hospodin vyvolil Izrael a zjevoval na něm svůj charakter. Tento charakter se zjevoval mimo jiné v ustanoveních, která jim vydal. Izraelský zákoník byl hodně jiný než zákoníky okolních zemí a byl v mnohém jiný i než zákoníky dnešních zemí. Nebudu se těmto rozdílům dnes věnovat celkově, ale zaměřím se na jednu oblast. Hospodin nařizoval svému lidu, aby se věnovali těm, které ostatní odmítali, resp. se o ně nestarali. Otroci bývali bezprávní, ale v Izraeli se zacházení s otroky věnovalo mnoho nařízení zákona. Vdovy a sirotci byli obecně odkázáni na žebrání, ale v Izraeli bylo mnoho nařízení na jejich ochranu a péči. Přistěhovalci byli mimo svou zemi a rodinu běžně naprosto vydaní na milost a nemilost místním obyvatelům. Nebylo tomu tak v Izraeli. Hospodin říká, že příchozí miluje a to samé nařizuje Izraelcům. Je to silné vyjádření, které mělo ukazovat Hospodinův postoj k celému světu. Izrael nebyl vyvolen jako jediný k záchraně, ale měl zjevovat nabídku Boží záchrany ostatním národům. Měl zjevovat Boží lásku právě svým v té době velmi nezvyklým postojem k cizincům. Bylo to něco tak nezvyklého, že ještě po vzkříšení učedníci nerozuměli Božímu plánu záchrany pro pohany a mysleli si, že se Ježíšova nabídka týká jen židů. Až příběh Petra a Kornelia změnil jejich pohled. Boží láska se projevuje vždy prakticky. To, že miluje příchozího, se ve starozákonní době projevovalo tím, že se staral o materiální potřeby příchozích, tedy dával jim pokrm a oděv. Přemýšleli jste někdy o tom, jak to asi dělal? Že by na cizince, který vstoupil na území Izraele, spadly šaty a znovu se začala objevovat mana? Nemyslím. Dělal to skrze svůj lid. Nejprve říká, že miluje příchozího a potom vysvětluje, jak se to projeví. Bez dalších detailů vyzývá vyvolený národ, aby příchozí miloval. Jak se to mělo projevit? Přece tím, že jim dají oděv a jídlo. Dokonce se měli příchozí podílet i na jejich slavnostech. To mělo být něco, co lidi šokovalo. Místo odmítnutí a ohrožení přijetí a bezpečí. To bylo něco, co muselo nutně vést příchozí k přemýšlení o Bohu, kterého Izrael uctíval. Proto k dějinám Izraele patřil proselytismus, tedy proces, kdy se pohané připojovali k vyvolenému národu. V době Pána Ježíše bylo těchto zbožných pohanů mnoho a často reagovali na evangelium pozitivněji než etničtí židé. Proč o tom píši? V dubnovém čísle časopisu Život víry bylo uveřejněno prorocké slovo Michala Vaňka, pastora Slova života v Brně, ohledně úkolu církve v nastávající době. Bylo to slovo o příchodu imigrantů, o tom, že si s tímto příchodem nebudou vědět rady ani státní úřady, ani jednotlivci. V prorockém slově zaznělo: Církev je mou odpovědí! Zaznělo i zaslíbení, že skrze tuto službu dá Bůh milost pokání i mnoha Čechům. Toto slovo se mě silně dotklo a vnímal jsem, že nás oslovuje skutečně Bůh. Někteří z našeho sboru už sloužili v utečeneckém táboře v Rakousku, a začali se ozývat další lidi, kterým Bůh dával toto břímě na srdce. Postupně se také otevírají konkrétní dveře. O některých možnostech služby se můžete dozvědět u svých vedoucích regionů. Modlit se můžeme začít hned. Nejde však jen o nějaké organizované velké akce. Každý z nás má ve své blízkosti imigranty. Jsou často cílem posměchu a urážek místních obyvatel. Co jim projevit přijetí a zájem? Když jsem nedávno navštívil některé vietnamské obchody, byl jsem potěšen zájmem o film Ježíš ve vietnamštině a ochotou přijmout modlitbu. Úsměv, laskavé slovo, malý dárek. Někteří by uvítali učení češtiny, pomoc s vyplněním formuláře na úřad, pomoc se sehnáním opraváře. Jejich děti by se třeba rády seznámily s našimi dětmi. Někdo je schopen více, někdo méně, ale když budeme ochotně hledat Boží vůli a dáme se k dispozici, Bůh nás použije pro nás přijatelným způsobem. Hospodin příchozí miluje. Jak se k nim postavíme my? Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha. Il. zprávy z misijního pole PÁR OTÁZEK PRO MEŠAKA Mešak Okumu spolu se svým starším bratrem Yusufem vystudovali v tehdejším Československu teologii. Nyní je Yusuf hlavním biskupem sboru Ngong Pentecostal Church a Mešak je jedním z jeho pastorů a misijním pracovníkem. Také je jedním z misionářů podporovaných Nadačním fondem KMS. Abychom Mešaka (na jehož službu finančně jako sbor přispíváme částkou 1.500,- měsíčně) mohli zase o trochu víc poznat, otiskujeme jedno starší interview. Po tragické smrti manželky Rose v roce 2002 jsi zůstal sám se dvěma malými dětmi. Po třech letech jsi se znovu oženil. Jak se ti ve druhém manželství líbí? Moc se mi v něm líbí. I Bible říká, že není dobře člověku samotnému. Když Rose zemřela, bylo to pro mně hodně těžké. Také děti byly někdy smutné. Jednou měl třeba Gedeliah ve škole za úkol napsat něco o své mamince. Pak přišel domů a ř Škola ve slumu, ovoce Mešakovy služby (2007) íkal, že chce maminku I organizačně seto často těžko zvládalo. Teď mám radost, že když jsem v práci, tak je někdo doma. A když přijdu domů, tak mě čeká manželka. Je to pěkné, že můžeme být spolu. A děti jsou taky hodně rády. Jane přijaly velmi rychle a mají k ní pěkný vztah. Prostě - máme teď radost všichni. A jak se ti daří ve službě? Mám hodně práce. Mám radost z toho, že můžu chodit tam, kam se většině jiných křesťanů nechce. Zejména do chudinských slumů. Je pozoruhodné, že když přijde do církví pozvánka na nový seminář o tom, jak prosperovat a být zdravý a úspěšný, tak tam bude určitě plno. Ale když je nabídka, kdo půjde sloužit do slumů, tak se tolik lidí nepřihlásí. Když jsem přišel poprvé do Kibery (největší ze slumů, kde žije kolem 700.000 lidí - pozn. aut.), nemyslel jsem, že je to na dlouho. Ale je tam hodně práce a ti lidé mě