Měla by církev učit desátky?

1

Měla by církev učit desátky? Russell Earl Kelly, Ph.D. Teologické závěry týkající se jedné tabu doktríny. Russell Earl Kelly, Ph.D. Autor knihy Odhalení učení Adventistů sedmého dne Writers Club Press New York Lincoln Shanghai 2

Copyright 2000, 2007 Russell Earl Kelly, Ph.D. Všechna práva vyhrazena Zdrojwww.tithing-russkelly.com Český překlad umístěn: www.jesus.707.cz/cz.htm Překlad: Lubomír Zimmer 2012 Neoznačené citáty jsou citovány podle Českého studijního překladu, označené KR podle Kralické Bible, označené B21 podle Bible 21 století. Dále citáty podle Anglického překladu: KJV King James Version, ASV American Standard Version, NAS New American Standard, NIV New International Version, TLB The Living Bible, DBY Darby s Version. Tuto knihu věnuji s vděčností a láskou Ralphu a Edně Barlettovým, mým duchovním kmotrům. Ralph je osvědčený evangelista, povolaný a zmocněný Bohem, a umí výtečně získávat duše pro Pána. Zvláštní dík patří mojí milované manželce Janice, která nejen inspirovala studium na dané téma, ale také strávila mnoho hodin korekturou. Toto revidované vydání věnuji Davidovi Yeubanksovi, Chris Loganovi, Ronu Shouldisovi, Paulovi Eilersovi, a Jonathanu Kithcartovi, - neúnavným vojákům v boji pro obnovu království a principu - dávání v Nové smlouvě. - - 2007 3

OBSAH Úvod Část první: Definice a dávání desátků před zákonem Kapitola 1 Původ a definice desátků Kapitola 2 Genesis 14; Abraham, Melchisedech a arabské zvyky Kapitola 3 Genesis 28; Jákobův obchod s Bohem Část druhá: Desátky pod židovským Zákonem Kapitola 4 Numeri 18; Předpis a zákon ohledně desátků Kapitola 5 Leviticus 27:30-34; Je to svaté Pánu Kapitola 6 Desátky nahrazovaly dědictví půdy Kapitola 7 Jak velké desátky? 10%, 20%, nebo 23 1/3%? Kapitola 8 Deuteronomium 12 a 14; zvláštní fakta ohledně desátků Kapitola 9 Chudí desátky nedávali; Ježíš desátky nedával Kapitola 10 1 Samuelova 8:14-17; 1 Paralipomenon 23-27; králové, desátky a daně Kapitola 11 2 Paralipomenon 31; Král Chizkijáš (Ezechiáš); obnovené desátky; 720 př. n. l. Kapitola 12 Nehemiáš; Kontext Malachiáše Kapitola 13 Malachiáš; Služebníci, kteří okrádali Boha Kapitola 14 Matouš 23; Lukáš 11; Ježíš zmiňuje desátky pod židovským Zákonem Kapitola 15 Lukáš 18:12; Chlouba farizejů ohledně desátků Část třetí: Nová smlouva a Zákon Kapitola 16 Skutky 15 a 21; Kompromis a zmatek Kapitola 17 Židům 8 a 2 Korintským 3; lepší Nová smlouva Kapitola 18 Křesťan, židovský Zákon a zákon Kristův Část čtvrtá: Důležité verše po období kříže 4

Kapitola 19 Židům 7; Nejvyšší kněžství Krista zrušilo desátky Kapitola 20 Efezským 2:14-16; Koloským 2:13-17; nařízení Zákona skončilo na Golgotě Kapitola 21 1 Petrova 2:9-10; kněžství všech věřících odstranilo desátky Kapitola 22 1 Korintským 9; 1-19; Pavel odmítl své nižší právo na finanční podporu Kapitola 23 1 Korintským16; dávání potřebným svatým Kapitola 24 1 Timoteovi 5:17; hoden dvojí cti Kapitola 25 Různé námitky Část pátá: Něco nového a lepšího nahradilo desátky Kapitola 26 Chafer a Walvoord ohledně novozákonního dávání Kapitola 27 2 Korintským 8 a 9; kázání, kde jsou ukázány principy dávání pod milostí Kapitola 28 Skutky 20:16-35; opomíjené kázání a příklad kazatelům Část šestá: Světská historie, etika a shrnutí Kapitola 29 Světská církevní historie desátků Kapitola 30 Principy desátků pro církve, které učí desátky: literární satira Kapitola 31 Zvěstování evangelia zůstává naším povoláním Bibliografie O autorovi 5

Úvod Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. (2 Korintským 9:7) Z Nového zákona je jasné, že křesťané by měli dávat i za cenu oběti, aby naplnili potřeby toho tajemného živého organismu Kristova těla, což je jeho skutečná církev, ve které jsou povoláni ke službě. Dávání křesťana je důležitou součástí nové přirozenosti, kterou věřící mají v Kristu. Křesťané nedávají kvůli nějakému přikázání nebo pod hrozbou nějakého prokletí, ale proto, že dávání je součástí jejich nové přirozenosti. Tato kniha plně podporuje takovýto druh dávání jako svobodné ochotné dávání a jako reakce víry, která je motivována láskou a Duchem svatým. Nicméně autor je stejně tak přesvědčen, že kázání povinných deseti procent (takzvaný desátek) z příjmu, bez ohledu na okolnosti, je nebiblické a způsobuje v těle Kristově více škody než užitku. Mnoho církví učí, že desátky jsou povinné a křesťané musejí dávat deset procent ze svého hrubého příjmu církvi. Jiní zase učí, že principy dávání v Nové smlouvě těchto deset procent z hrubé mzdy nepředepisují. Ti, kteří vyučují desátky, se většinou vysmívají těm, kteří s nimi nesouhlasí, říkají o nich, že nevěří Bibli anebo že nejsou vyspělí křesťané. Pozice v církvích, jako pastor, diakon nebo učitel v nedělní škole, jsou většinou odepřeny těm, kteří neučí desátky, navzdory tomu, že jsou na tu práci dostatečně kvalifikováni a vynikají získáváním lidí pro Krista. Desátky jsou už dlouho tabu, o kterém se mezi konzervativními církvemi příliš nemluví. Příliš mnoho informovaných profesorů na seminářích mlčí, zatímco tiše sledují, jak ostatní v nižším postavení píší denominační literaturu, která povzbuzuje k dávání desátků. Jejich literatura na úpravu textů ignoruje přijaté výklady biblických principů ohledně dávání. Zatímco je shoda mezi evangelikály, co se týče inspirace Bible, Trojice, Božství Krista a plánu spasení, aktivní diskuse pokračuje ohledně moderních proroků nebo role Izraele v proroctvích a duchovních darech. Nicméně mezi mnoha konzervativními charismatiky a evangelikálními církvemi se nikdo neodvažuje položit otazník nad tím, jestli jsou desátky pro křesťanskou církev přikázány. V květnu roku 1999, jako odpověď na můj dotaz, jaký materiál a knihy by bylo nejlépe použít ohledně desátků, Dr J. David Carter, vedoucí specialista ohledně správcovství pro Lifeway Christian Resources Southern Baptist Convention, mi doporučil, abych použil knihu Partners With God, Bible Truths About Giving, (Partneři s Bohem, Biblická pravda o dávání) od Bobby Eklunda a Terry Austina, jako platformu pro tvé další studium. (J. David Carter, Lifeway, vedoucí specialista na správcovství, dopis pro Russell E. Kelly, 17. května 1999) V textu ohledně kopírovacích práv se uvádí: Tato kniha je textem používaným pro kurz 05-104 ohledně učení baptistů, který se používá při kurzu církevního studia. (Bobby Eklund a Terry Austin, Partners With God, Bible Truths About Giving Partneři s Bohem, Biblická pravda o 6

dávání. Convention Press: The Sunday School Board of the Southern Baptist Convention, 1994, copyright page.) Kniha Partneři s Bohem má 142 stran, ale pouze strany 63-79 jsou věnovány tématu desátků. Eklund začíná svoji diskusi ohledně desátků tím, že útočí na všechny, kdo s ním nebudou souhlasit. Na straně 63 svoji lekci začíná tím, že uvádí pravdivý příběh jedné matky, která zabila své dvě mladší děti a poté spáchala sebevraždu, jelikož se chybně domnívala, že má smrtelnou rakovinu. K tomu Eklund napsal: Tato tragická a extrémní událost nám ilustruje důležitou pravdu: věřit lži vede k zármutku a destrukci. Lež (satanova) jednoduše prohlašuje, že desátky jsou starozákonní praxí, která již v Nové smlouvě pro křesťany neplatí. Tento svod uvrhl mnohé křesťany do finanční svázanosti a urval kus porce finančních prostředků církvi. (Tamtéž str. 63) Znovu, je již minulostí pro konzervativní křesťany, aby veřejně diskutovali a zkoumali učení ohledně desátků, přičemž by používali biblických principů výkladu k tomu, aby se dosáhlo shodného názoru ohledně tohoto důležitého učení. Čeho se bojíme? Copak není objevování pravdy Božího Slova mimořádně důležité pro růst církve? Duch svatý si zajisté nepřeje, aby církev tuto věc ignorovala! Jelikož na obou stranách, v církvích, které zastávají ať už jeden nebo druhý názor ohledně tohoto učení, jsou velké počty nových příchozích, jsem přesvědčen, že důvodem finančního úspěchu je evangelizace a nikoliv desátky. Jak jsem již předtím prohlásil, tato kniha není určena k tomu, aby zrušila dávání křesťanů ze svobodné vůle, ale aby pomohla naplnit zdravé novozákonní potřeby. Zabývá se otázkou: Je dávání v církvi ze zákona nutností, přesností a nátlakem, ANEBO je to reakce víry, která vychází ze srdce? Z Písma je jasné, že poznání pravdy nás osvobozuje od svodu (Jan 8:32). Tím, že církev tuto věc opomíjí, se tak ve skutečnosti okrádá o Boží požehnání a posvěcení (Jan 17:17). Jak už tomu je v každém biblickém učení, jeden každý křesťan má individuální zodpovědnost poznávat to, co Bible osobně říká. To je záměrem této knihy oproti onomu totalitnímu dozoru. Každý text od Genesis až po Zjevení, který se nějak vztahuje na desátky nebo desetinu, je zde zahrnut, skrze pohled na koncept zákona a smlouvy. Dále jsou uvedeny novozákonní principy, týkající se dávání peněz a vlastnictví, a velice důležitý přehled rané církve ještě před sněmem v Nice, s mnoha klíčovými citáty na dané téma od přijatých církevních historiků raných církevních organizací. Následující seznam zahrnuje texty, obsahující biblické slovo desátek. Genesis 14:17-20 Genesis 28:20-22 Leviticus 27:30-34 Numbers 18:19-28 Deuteronomium12:1-19 Deuteronomium14:22-29 Deuteronomium26:12-13 1 Samuelova.. Amos 4:2-6 2 Paralipomenon31:1-12 Nehemjáš10:37-38; 12:44; 13:5, 12 Malachiáš3:7-10 Matouš 23:23; Lukáš 11:42 Lukáš 18:9-14 Židům 7: 1-19 7

Ralph Bartlett, Bohem povolaný evangelista, kterému je tato kniha věnována, získal pro slávu Boží doslovně tisíce duší. Jako já, i on vyrůstal pod učením církví, které měly za svůj základ učení ohledně zákonu desátků. Jak smutné ale je to, že tomuto muži není umožněno, aby učil v nedělní škole, jen z toho důvodu, že věří, že desátky nejsou novozákonní naukou! Jaké to plýtvání Božími dary a povoláními, jež On vložil do své církve pro její vzdělání! Církev Boží v tomto národě a ve světě trpí kvůli tomuto druhu hříchu nepoužívání svých obdařených a talentovaných. Snad tato kniha tuto chybu napraví. Russell Earl Kelly, 2007 Kapitola 1 Původ a definice desátků Co je to biblický desátek? Tohle slovo je tak běžné mezi konzervativními křesťany, že si každý myslí, že ví, co přesně znamená. Nicméně v chápání desátku nastává problém hned na začátku této knihy, kvůli vážnému nesouhlasu ohledně definice slova desátek. Jak hebrejské, tak i řecké slovo pro desátek je jednoduše desetina. Nicméně, kromě tohoto jednoduchého vyjádření, existuje spousta těžkostí ohledně popsání obsahu desátku. Kdyby mělo dojít k soudu, obě strany by se musely předem dohodnout, co je obsahem desátku myšleno. Aby toho bylo docíleno, uvedu zde čtyři definice desátku. I když se mnozí přiklání k té třetí definici, tato kniha bude používat tu čtvrtou a tou je definice podle židovského Zákona. A dokonce i tato čtvrtá definice bude pro mnohé problémem, jelikož mají svůj vlastní dlouhodobý tradiční pohled na to, co desátek v sobě zahrnuje. Pohanská tradice a všeobecné vysvětlení První pojem týkající se obsahu desátku je všeobecný, který v této knize používat nebudeme. Americká encyklopedie vysvětluje všeobecně, že desátek je desetina z produktu nebo jiného příjmu, placená dobrovolně nebo pod nátlakem zákona pro dobro náboženských institucí, podporu kněží a pastorů, a pomoc nuzným. (Encyclopedia Americana, 1996 tamtéž Tithedesátek ) Toto vysvětlení nerozlišuje mezi církevními desátky podle církevního zákona a osobními desátky z prodeje a zemědělskými desátky. Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství): Poblíž dávného Východu nacházíme původ posvátných obětí a placení desetiny z uvedeného zboží nebo majetku jejich božstvu. 8

Často odevzdávána králi nebo královskému chrámu, tato desetina nebyla vždy přesná, ale jen přibližná. Tato praxe je známa již z Mezopotámie, Sýrie, Palestiny, Řecka a směrem na západ až k fénickému městu Kartágu. (Encyclopedia of Religion, Mircea Eliad, editor, 1987, s.v. tithe Reprinted by permission of the Gale Group.) Westminster Dictionary of the Bible (Biblický slovník): Desetina příjmu zasvěcená Bohu. Oddělení určité části produktu z průmyslu anebo z válečné kořisti na počest jejich božstvu bylo již odpradávna praktikováno pradávnými národy. Obyvatelé starověké Lýdie obětovali desátek ze své kořisti (Herod. I,89). Féničané a Kartaginci posílali desátek každoročně Tyrianu Herkulesovi. Tyto desátky mohly být pravidelné nebo občasné, dobrovolné nebo pod nátlakem zákona. (John D. Davis, ed., Westminster Dictionary of the Bible (Philadelphia: Westminster Press, 1964), s.v. tithe ) Vidíme zde, že desátek je pohanského původu a byl zde o mnoho století dříve, než byl vydán židovský desátek podle Zákona. V Genesis 41:34 Josef povzbuzoval Egypťany, aby navýšili desátek ze své úrody a tím pokryli nadcházející hubené roky. V Genesis 14 byl Abraham zavázán dát desátek z válečné kořisti podle arabského válečného zvyku. V době Nového zákona přijímala římská říše desátek jako deset procent z obilí a dvacet procent z plodů ovocných stromů od všech svých podmaněných národů, včetně kmene Juda. I když těchto plných deset procent z válečné kořisti nebylo zahrnuto do židovského Zákona, dodatečné jedno procento je zmíněno v Numeri 31:25:47, a bylo spojeno s desátkem ve verši 20. Desátek jako všeobecná sbírka Druhá definice desátku je nejpoužívanější mezi nevelkými nebo liberálními církvemi, kde jsou desátky zahrnuty mezi dobrovolnou sbírku. Členové jsou povzbuzováni, aby začali dávat malým procentem a pomalu pak toto procento navyšovali podle svých možností. V těchto církvích je jen velmi malá anebo vůbec žádná zmínka o povinném dávání deseti procent z hrubého příjmu jako požadavku podle zákona. Mnoho liberálních církví považuje dobu od Adama po Mojžíše za mytologii a věří, že Pentateuch (z řeckého Pět knih, tj. 5 knih Mojžíšových nebo také židovsky Tóra) byl napsán až po vyhnanství, tak většinou k tomuto tématu přistupují spíše jako k všeobecnému principu, než k určitému textu. Mnozí z těch, kteří tento postoj zastávají, preferují používání desátku z "čistého" příjmu, avšak s určitým omezením. Tvrdí, že chudí desátky dávat nemusejí, ale jsou vyžadovány od lidí, kteří mají pravidelný výdělek ze své práce. Také ať už více či méně říkají, že podpora církve není vyžadována od těch, kteří mají nízký důchod od státu nebo jsou v sociální péči. Povinností rodičů je v první řadě zajistit nezbytné jídlo, oblečení a výdaje na bydlení pro rodinu. Desátek jako desetina z hrubé mzdy Třetí definice desátku je vyučována mezi více konzervativními a fundamentálními církvemi. Pro tyto církve desátek patří k hrubému příjmu a očekává se, že je platí každý člen, ať už je na jakékoliv sociální úrovni, chudý či bohatý. Z tohoto příjmu církve platí své evangelisty a zaopatřuje sociální programy, některé menší církve také používají desátek na stavební fondy a 9

k placení svých dluhů. Tito zastávají postoj, že desátek je neměnitelný biblický vzor, nebo také neměnitelný věčný morální princip, který odráží Boží charakter a který předcházel Zákonu vydanému skrze Mojžíše, a tudíž není zrušen příchodem Nového zákona. Přesná desetina se podle nich očekává z hrubé mzdy od každého křesťana a k tomu se ještě očekávají dobrovolné dary, jako přídavek k dodržování zákona desátku. Bez výjimky musí být nejdříve dán desátek Bohu, bez ohledu na vlastní potřeby, ať už bydlení, děti, léčivo, jídlo, topení, oblečení, to vše je pro ně méně důležité. Církev je podle nich povinna učit desátky, jelikož je to biblický příkaz. Tato dnes již běžná definice desátku je v této knize odmítnuta a vyvrácena, jelikož neobsahuje přesnou biblickou definici, záměr a limit opravdového biblického desátku. Jak už jsme zmínili v úvodu, tato kniha používá mnoho konzervativních zdrojů, aby demonstrovala, že tato definice nebo vysvětlení desátku je formální a škodlivá pro církev, která by měla používat principy mnohem lepší, které jsou zaznamenané v Nové smlouvě. Co byly desátky podle nařízení Izraeli Čtvrtá definice desátku je přesná definice, tak jak je uvedena v židovském Zákoně ve Staré smlouvě. Biblická desetina bylo nařízení židovského Zákona pro dobro celého národa izraelského pod Starou smlouvou. Celý desátek byl dán kmeni Lévi, zaprvé jako náhrada za ztrátu jejich půdy podle dědictví a zadruhé, za jejich službu pro své bratry v levitském kněžství domu Áronova, kteří jako jediní sloužili jako kněží. Desetina z prvního desátku byla zase na oplátku dána levity kněžím, kteří sloužili u oltáře. Hlavní desátek nebyl používán na stavbu domů, které sloužily k uctívání. Jelikož i prach pohanské země znesvěcoval, originální desátek se skládal výhradně ze zvýšené produkce Bohem posvěcené půdy Izraele a ze zvýšené produkce zvířat, která se pásla na území Izraele. I když desátek mohl být vyměněn za peněžní hodnotu, samotný desátek se nikdy neskládal z peněz! Druhý a třetí desátek byl dáván proto, aby opatřil jídlo pro příležitost oslav a jídlo pro vdovy, sirotky a cizince v nouzi. Biblický obsah desátku Překvapivý biblický fakt je ten, že chudí desátky neplatili, ale naopak, z desátků přijímali. Jedna kapitola, která se týká chudých, tuhle pravdu zvlášť popisuje. Tento fakt je jasně vyjádřen v Zákoně a v záměru desátku. Ježíš desátek nedával, ani nezhřešil tím, že desátek nedával, jelikož byl chudý a nevlastnil půdu ani zvířata, která by ho živila. Chudí dávali pouze dobrovolné dary podle svých možností. Ze seznamu v této kapitole je jednoduché dokázat, že obsah každého desátku, zaznamenaného v židovském Zákoně, byl přijímán pouze od vlastníků půdy a pastevců ze země Izrael. Tohle byla velmi neočekávaná a přece jednoduchá a jasná pravda, kterou odkrylo studium Bible společně s všestrannou konkordancí. Také, ať už se to zdá podivné nebo ne, biblické dávání 10

desátků se týkalo téměř výhradně pouze společnosti, která se živila zemědělskými plodinami a stády zvířat. Biblická společnost (v Americe) vyjmenovala následující obory v Izraeli té doby: pekaři, výrobci svíček, tesaři, výrobci oblečení, najatí farmáři, najatí pastýři, najatí služebníci, zlatníci, zedníci, kováři, hudebníci, malíři, výrobci voňavek, lékaři, sochaři, vojáci, koželuhové, učitelé a výrobci stanů. A přesto ŽÁDNÁ Z TĚCHTO PROFESÍ ani produkty těchto profesí nejsou zahrnuty v seznamu desátků nebo v dávání desátků! Proč ne? Tyto zdroje uvádějí spoustu peněz z hlavních daní, chrámových daní, poctu cizím dobyvatelům a samozřejmě, dobrovolné dary. Je nemyslitelné se domnívat, že by je Bůh jednoduše zapomněl vyjmenovat v tom seznamu věcí, ze kterých se měly dávat desátky. Musíme také pamatovat na to, že platil židovský Zákon prvorozeného podle práva dědictví. Například v rodině se čtyřmi syny, tento zákon z jejich půdy vyhnal během dvou až tří pokolení všechny ostatní, kromě prvorozeného, jelikož měl dostat dvojitý díl ze všeho dědictví (Deut 21:17). Ti, jejichž pozemky zůstaly příliš malé, aby mohli zaopatřit svoji rodinu, museli svůj podíl prodat příbuzným s větším dědictvím. Dále museli pracovat jako najatí dělníci na půdě svých příbuzných nebo se odstěhovat do města, kde pracovali v některém z jejich obchodů. Například 1000 akrů pozemku by bylo rozděleno čtyřem synům na menší pozemky 400, 200, 200 a 200 v první generaci; 160; 80; 80 a 80 po dvou generacích; 32; 16; 16 a 16 po třech generacích. Tohle neustálé rozdělování půdy mělo za následek, že desátek z této půdy zůstal stejný, avšak počet osob, který desátek z půdy platil, se radikálně změnil. Verše ohledně desátků, které ukazují na jejich omezený obsah Leviticus 27:30,32: Celý desátek země, ať ze semene země či z ovoce stromů, patří HOSPODINU. Je to svatá věc pro HOSPODINA Celý desátek ze skotu a bravu, všechno, co prochází pod pastýřskou holí, každý desátý bude svatou věcí pro HOSPODINA. Numeri 18:27-28: Váš dar pozdvihování vám bude počítán jako obilí z humna a jako plný výnos z lisu. Tak přineste i vy Hospodinův dar pozdvihování ze všech svých desátků, které přijmete od synů Izraele, a dejte z toho HOSPODINŮV dar pozdvihování knězi Áronovi. Deuteronomium 12:17: Ve svých branách nesmíš jíst desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje Deuteronomium 14:22-23: Jistě dávej desátek ze vší úrody svého semene, to, co přináší pole, rok co rok. Na místě, které on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, jez PŘED HOSPODINEM, svým Bohem, desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje a z prvorozených svého skotu a bravu, aby ses naučil bát HOSPODINA, svého Boha, po všechny dny. 11

Deuteronomium 26:12: Když budeš třetího roku, v roce desátků, dokončovat odvod všech desátků ze své úrody, poskytneš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ve tvém městě jedli do sytosti. (B21) 2 Paralipomenon 31:5-6: Když se ten příkaz rozšířil, synové Izraele přinášeli velké množství prvotin obilí, nového vína, oleje, medu a vší úrody pole. A také přinesli velký desátek ze všeho. Synové Izraele a Judy, kteří bydleli v judských městech, také přinášeli desátek ze skotu a bravu a desátek ze svatých věcí posvěcených HOSPODINU, jejich Bohu, a dávali to na velké hromady. Převzato z Wycliffe Bible Commentary, Charles F. Pfeiffer a Everett F. Harrison, vydavatelé, Moody Press, 1972. Použito se svolením. Poznámka k 2 Paralipomenon 31:6: Desátek ze svatých věcí může zde znamenat všeobecný výraz a může znamenat procento z obětin, které se staly majetkem kněží. (Num 18:6; srovnej s Lev 6:16-7:36) Zatímco některé komentáře tohle nazývají vsuvka zákoníka, RSV naprosto opomíjí druhé slovo desátek v tomto verši. Nehemjáš 10:38: Prvotiny ze svého těsta, ze svých darů pozdvihování, z ovoce každého stromu, nového vína a oleje budeme přinášet kněžím do komor domu našeho Boha a desátek ze své země lévitům. Lévité totiž budou vybírat desátek ve všech našich venkovských městech. Nehemjáš 13:5: zřídil velkou komoru. Předtím tam byly dávány přídavné oběti, kadidlo, nádoby, desátek z obilí, nového vína a oleje, přikázané lévitům, zpěvákům a vrátným a dávky pro kněze. Malachiáš 3:10: Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Matouš 23:23: Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky z máty, kopru a kmínu Desátky nebyly věčným morálním principem Tradice není automaticky morálním principem pouze proto, že je velmi stará, veřejná a rozšířená. Fakt, že desátky byly přítomné v pohanské službě modlám ještě předtím, než byla napsána Bible, z toho nečiní morální princip. Modloslužba, uctívání nebeských těles, obětování dětí, chrámová prostituce, čarodějnictví a magie jsou stejně tak velmi staré praktiky, velmi běžné a velice rozšířené v pohanské kultuře. Praxe dávání můžeme nalézt i v přírodě, avšak nikoliv určitý počet procent. Desátky nebyly nejnižším množstvím vyžadovaným od všech Izraelitů pod Starou smlouvou Pouze ti Izraelité, kteří se živili jako farmáři a pastevci v zemi Izrael, byli požádáni, aby dávali desátky podle židovského Zákona. Jejich zisk přišel z Boží ruky. Ti, jejichž zisk přišel skrze jejich vlastní řemeslo a umění, nebyli žádáni, aby dávali desátek ze svého produktu ani 12

z peněz. Chudí a potřební, kteří desátky nedávali, ale z desátků přijímali, dávali dobrovolnou oběť. Desátky nebyly totéž, co prvotiny Prvotina byla velmi malá část z první sklizně a prvorozeným byl první potomek ze zvířete. Prvotina byla tak malá, že se vešla do košíku, který byl držen v rukou (Deut 26:1-4,10; Lev 23:17; Num 18:13-17; 2 Par 31:5a). Prvotiny a prvorozené oběti šly přímo do chrámu a bylo požadováno, aby je zkonzumovali výhradně sloužící kněží pouze uvnitř chrámu (Neh 10:35-37a; Ex 23:19; 34:26; Deut 18:4). Desátky nebyly nikdy z peněz Jeden z argumentů, který má podpořit myšlenku, že desátky jsou nepotravinové, je ten, že peníze prý nebyly všeobecně k dispozici a potraviny proto musely být používány většinou jako platidlo. Tento argument není biblický. Již první kniha Genesis obsahuje výraz peníze v 32 verších a toto slovo se objevuje 44krát ještě předtím, než je desátek poprvé zmíněn v Leviticus 27. Také výraz šekel se objevuje často od Genesis po Deuteronomium. Ve skutečnosti již mnoho staletí před tím, než Izrael vkročil do Kanánu a začal dávat desátky z Boží svaté země, byly peníze nezbytnou každodenní součástí. Například peníze ve formě stříbrných šekelů byly placeny za otroky (Gen 17:12+); půdu (Gen 23:9+); svobodu (Ex 23:11); pokutu u soudu (Ex 21 celá kap.;22 celá kap.); chrámové poplatky (Ex 30:12+); slib zasvěcení (Lev 27:3-7); daň na hlavu (Num 3:47+), alkoholické nápoje (Deut 14:26) a manželské věno (Deut 22:29). Podle Genesis 47:15-17 bylo jídlo použito jako poplatek pouze poté, co byly vyčerpány peníze. O bankovních a lichvářských zákonech čteme v Božím Slově v Leviticus ještě před desátky. A proto argument, že peníze nebyly ještě dostatečně rozvinuté, je falešný. A přesto obsah desátků nikdy nebyl z peněz nepotravinových výrobků a obchodů. Příklady mnohých autorit, které se na této definici desátků shodují Biblický Slovník Anchor: Raný judaismus a křesťanství říkají: Zatímco ve Starém zákoně se desátky vztahují na určitý zemědělský produkt, rabínský a patristický výklad inklinuje k tomu, zahrnovat všechny zemědělské produkty, a nakonec i (mnohem později) všechny formy příjmu, na které se vztahuje desátek. Alfred Edersheim: A je pozoruhodné, že Zákon považoval Izrael za lid převážně zemědělský žádný příspěvek od nich nebyl vyžadován z obchodu nebo ze zboží. (Alfred Edersheim, The Temple, Its Ministry and Services, Wm. B. Eerdmann s, Grand Rapids, chap. 19, str. 379. Faussetův Biblický slovník: Desátek ze všeho produktu stád a dobytka patřil Hospodinu. (Andrew Robert Fausset, Fausset s Bible Dictionary, CD-ROM (Seattle: Biblesoft, 1999), s.v. tithe. ) 13

Nelsonův Ilustrovaný biblický slovník: Zákon Mojžíšův detailně popisuje, co desátek obsahuje. Leviticus 27:30-32 prohlašuje, že desátek z půdy se skládá z úrody země a ovoce ze stromu. Navíc se od Židů vyžadovalo každé desáté zvíře z jejich stáda nikde nečteme, že by Nová smlouva výslovně přikazovala křesťanům, aby dávali desátky (David I. Eggenberger, ed., New Catholic Encyclopedia (New York: McGraw-Hill,1967), s.v. tithe. ) Nový Ungerův biblický slovník: Desetina ze všeho produktu ze stáda a dobytku byla prohlášena za svatou Hospodinu způsobem, abych tak řekl, nájemného, jelikož vlastník země je ve skutečnosti Hospodin, na oplátku za výtěžek ze země i když zákon nespecifikoval různé druhy ovoce a stromy, ze kterých se měly dávat desátky, Mišna (Maaserot 1.1) říká: vše co je k jídlu, vše co bylo skladovatelné a vyrostlo ze země (Převzato z New Unger s Bible Dictionary, Merrill Unger, Moody Press, 1986, s.v. tithe. Used by permission.) Kapitola 2 Genesis 14: Abraham, Melchisedech a arabské zvyky Melchisedech a Abraham: Postoj, který zastávají zastánci desátků Genesis 14 je první zmínkou o desátku v Písmu. Je zde Abraham, dávající desátek záhadnému Melchisedechovi. Jelikož tato událost v Abrahamově životě předchází dobu vydání Staré smlouvy o více jak čtyři století, tak ti, kteří učí desátky, používají verše 18-20 jako údajný důkaz. Jejich postoj říká, že jelikož desátky, podobně jako svatba a další morální zákony, ve skutečnosti byly zde ještě před zákonem, pak jsou to tedy věčné principy, které nebyly nijak zrušeny, když byl židovský Zákon nahrazen na Golgotě Novou smlouvou. Pro mnohé Melchisedech uctíval toho pravého živého Boha, který byl uctíván od doby Noeho až do doby Abrahama, kdy přišel do Kanánu. Eklund, Jižní baptista, píše: Myšlenku přinést desátek Bohu můžeme nalézt už v první knize Bible (Gen 14:20;28:22). Byla praktikována Abrahamem čtyři sta let před Mojžíšem. Přinášet desetinu svému božstvu byla běžná praxe v mnoha starověkých společnostech. Člověk vždy používal číslo deset jako základ pro vyčíslení. Číslo deset ve skutečnosti reprezentuje úplnost, a proto desátek symbolizoval dávání všeho, co máme, Bohu. (Eklund, 64) Takovéto neúplné krátké domněnky a závěry nejsou žádným dokumentem, který je vyžadován ve většině denominací ke studiu Písma. Máme přijmout za platné společenské zvyky v mnoha starověkých společnostech? Je zde (záměrně) vynecháno vysvětlení toho, kdo Melchisedech opravdu byl, co znamenal titul nejvyššího toho času v historii Izraele, není zde ani proč Melchisedech dopustil, aby král Sodomy (Gen 14:17 sodomský král ) 14

jednal jako jeho vyslanec, není zde (záměrně) zmíněno, co vlastně bylo obsahem té kořisti, ze které byl desátek dán, není zde popsán význam jména Jahve (verš 22, v českých překladech Hospodin), jestli dal Abraham desátek ze svých osobních věcí, proč Abraham dal zbývajících devadesát procent kořisti králi Sodomy, anebo proč je v této kapitole tolikrát zmiňován král Sodomy. Má zde zvídavý žák prostě přijmout dnešní učení ohledně této pasáže bez jakýchkoliv otázek? Příběh Genesis 14 Abychom pochopili, proč je v této kapitole desátek zmíněn, Bůh tuto událost zaznamenal velice detailně, jelikož nechtěl, aby tato událost byla vytržena ze svého historického kontextu. Musíme pamatovat na to, že vyvrcholení příběhu je na konci vyprávění, a ne uprostřed. Než začnete tento příběh číst, je moudré zvážit princip výkladu Písma. Příběh ve svém širším významu slova je záznam událostí v určitém časovém období a účastníků, jejichž příběhy jsou zde zaznamenány, na začátku, uprostřed a na konci Čtenáři příliš často věnují více pozornosti nějaké morální či duchovní pravdě u některé biblické postavy, než příběhu samotnému. Takový podklad k výkladu Bible v jakémsi zdůrazňování mravokárného příkladu pro každou pasáž v příběhu, je to, co ničí jednotné poselství oné zprávy v Bibli.(William C. Kaiser, Moises Silva, vydavatelé Úvodu k biblickému výkladu: Hledání významu An Introduction to Biblical Hermeneutics: The Search for Meaning (Grand Rapids: Zondervan), 69-71.) Asi 2000 let př.n.l čtyři králové městských států z celého povodí řek Tigridu a Eufratu zaútočili na východ od řeky Jordán na městské státy na jižním konci Mrtvého moře. Jejich vůdcem byl Kedorlaómer z Elamu (verš 1). Po dlouhé cestě, zhruba 1000-1400 km západně od Mezopotámie, porazili pět králů menších městských států, kteří vládli jen pár kilometrů od sebe u jižního konce Mrtvého moře (Genesis 14:2-3). Po dvanácti letech služby se těchto pět králů vzbouřilo (verš 4). Ti čtyři králové z Východu se tedy vrátili. Jižně od Damašku porazili četné krále městských států na východě, jihu a jihozápadě od Mrtvého moře, až dorazili k En-Gedi, tedy asi dvacet kilometrů jižně od Salemu. Místo toho, aby pokračovali směrem k Hebronu, Mamre a Salemu, vrátili se zpět na jih a bojovali s těmi pěti králi (verše 5-7). Kedorlaómer znovu zvítězil. Vzal také Abramova synovce Lota s celým jeho majetkem, a se všemi zajatci a kořistí ze Sodomy a Gomory se vracel zpět domů (pravděpodobně tou stejnou cestou na východ, verše 8-12). V té době Abraham (Abram) žil poblíž Hebronu, který se nachází přibližně uprostřed mezi Salemem a Sodomou (verše 13, 24). Když Abraham uslyšel, že Lot byl zajat, vzal 318 svých vycvičených služebníků, spojil se s Emorejci (kteří s ním byli ve smlouvě) a honil nepřítele (verše 13-14, 24). V nočním útoku porazil nepřátelské síly, zachránil Lota a získal zpět všechny zajatce a zboží z oblasti Sodomy a Gomory (verše 15-16). Na své zpáteční cestě se Abraham zastavil těsně u Salemu (Šálemu, což je pravděpodobně 15

Jeruzalém). Tam byl uvítán novým králem Sodomy, který šel společně s Melchisedechem, králem Sálemu, knězem Boha Nejvyššího. Melchisedech přinesl chléb a víno, aby dal najíst Abrahamovi a jeho mužům. Pak Melchisedech Abrahamovi požehnal (verše 17-20). Poté Abraham poctil Melchisedecha tím, že mu dal desetinu z válečné kořisti, která byla ukradena ze Sodomy a Gomory (verš 21; Židům 7:4). Král Sodomy naléhal, aby si Abraham ponechal majetek z kořisti a jemu ať navrátí pouze lidi, kteří byli vzati z oblasti, ve které kraloval (verš 21). Abraham však králi Sodomy řekl, že slíbil HOSPODINU (Jahve), kterého označil jako Bůh Nejvyšší (hebrejsky El Elyon), že si z kořisti nic neponechá (verše 22-23). Abraham řekl, že nechce, aby se král Sodomy chlubil tím, že ho učinil bohatým (verše 23-24). Záměr Genesis 14 v této knize Záměrem této kapitoly je poukázat na to, že Melchisedech nám nedává žádný legitimní příklad dávání desátků před dobou Zákona, který by mohl být použit pro křesťany pod Novou smlouvou. I když můj závěr zastávají také mnohé křesťanské denominace, stojí za povšimnutí, že toto je také originální přesvědčení Scofi eld Reference Bible, vedoucí školy, jako je Dallas teologický seminář, Moody Biblický institut, Wheaton Univerzita, a velmi uznávaných autorů, jako Craig Blomberg, Lewis Sperry Chafer, Walter Elwell, Theodore Epp, John MacArthur, Charles Ryrie, Charles Swindol, Merrill Unger a John Walvoord. Tito konzervativní evangeličtí učenci zastávají učení, že historický Melchisedech nebyl nikdy použit k schválení desátku do židovského Zákona pod Starou smlouvou a nemůže být ani použit ke schválení desátku v Novém zákoně, po Golgotě. Ukážeme si, že v Genesis 14 není žádný věčný princip, který by byl platným zákonem i pro církev. Dostatečné důkazy ohledně tohoto pohledu existují ve spisech výše uvedených autorů, které se dnes používají jako učebnice v mnoha školách a seminářích. Abychom pochopili skutečný význam desátku z tohoto příběhu, je nejprve nutné, aby se přestalo s vytrháváním veršů 18-20 z historického kontextu, jako nějakého důkazu, a začalo se s výkladem celé kapitoly podle zdravých zásad výkladu. Je zvláštní, že mnozí konzervativci jako Jerry Falwell, John Hagee a osobnosti TBN (americká televizní stanice), kteří podporují desátky, přijímají dispenzační eschatologii (tj. období v historii, v němž se Bůh k lidské bytosti vztahuje různými způsoby podle různých biblických smluv), ale přitom odmítají dispenzační principy dávání. Abrahamův desátek byl z válečné kořisti, nikoliv z osobního majetku Genesis 14:16: Donesl zpět všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid. 14: 20: dal desátek (množné číslo) ze všeho. Židům 7:4: Hleďte, jak veliký je ten, jemuž i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti. 16

Abrahamův desátek byl jasně z válečné kořisti, lupu, který byl vzat ze Sodomy a Gomory. Nebylo to ze svaté země Izraelské (pozdější), ani to nebylo z určitého jídla a stáda z (pozdější) svaté zaslíbené země; neodpovídalo to tedy popisu desátku, jak to bylo vymezeno v židovském Zákoně (viz Kapitola 1). Podobně jeho desátek nepodpořil ani opravdové levitské kněžství. Na desátek měli levité nárok, jelikož opustili vlastnictví půdy, aby mohli sloužit Jahvemu. Abraham, jakožto vedoucí své domácnosti, byl sám knězem, a jako takový stavěl oltáře a klaněl se Bohu přímo (Gen 12:7,8;13:4,18;15:9-18). Kněze Melchisedecha tedy nepotřeboval k tomu, aby se za něho před Bohem přimlouval. Konal stejně jako arabští vůdcové v dnešní době; jako kněz rodiny dával charitativní příspěvky chudým jako projev služby Bohu na všech svých kočovných cestách. Správný výklad 20. verše by měl začít od 16. verše a nikoliv od 18., a měl by pokračovat alespoň do 21. verše. Když Abraham dosáhl předměstí Salemu, vlastnil válečnou kořist. To zahrnuje všechen majetek, který poražený nepřítel vzal z regionu Sodomy, plus všechna rukojmí, včetně Lota. Je jasné, že Abraham daroval ze své štědrosti svůj "desátek" Melchisedechovi. Jako vítězný král měl Melchisedech nejdříve, a jako vůbec první, nárok na deset procent z kořisti. Nicméně, není žádný náznak v Písmu, že Abraham kdy dal Melchisedechovi desátek ze svého osobního majetku, ať už v tomto okamžiku, nebo kdy později. Melchisedechův vyslanec byl král Sodomy Genesis 14:1: Po jeho návratu z pobití Kedorlaómera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu vstříc sodomský král do údolí Šáve, což je Královské údolí. Je nepochopitelné, že opravdový král-kněz pravého Boha umožnil králi, který vládl nad nemorálním městem Sodomou, aby šel jako první a působil jako jeho vyslanec. Nemůžeme zapomenout na připomenutí Božího popisu v kapitole 18, verš 20, že "křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích je velmi těžký". Král Sodomy je často ignorován jako klíčová osoba v tomto historickém záznamu Genesis 14. Zatímco tři verše (18-20) zmiňují Melchisedecha, čtyři verše zmiňují tohoto nástupce krále Béra. (21-24) Zatímco poslední tři verše obsahují výroky Abrahama ke králi Sodomy, není zde zaznamenáno ani jedno mluvené slovo z úst Abrahama k Melchisedechovi samotnému. Zaměřením a vyvrcholením příběhu je Abrahamovo prohlášení králi Sodomy, a ne jeho desátek Melchisedechovi! Vzhledem k tomu, že k incidentu došlo kousek od paláce tohoto krále-kněze Melchisedecha, král Sodomy jistě musel jednat jako Melchisedechův osobní zástupce, jeho vyslanec. A přece nic nenaznačuje, že by tam došlo k nějakému nesouhlasu nebo nevhodnému chování. Melchisedech byl semitský kanaánský král a kněz Genesis 14:18: Také Melchisedech, král Sálemu, přinesl chléb a víno 17

Židům 7:6 říká: Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi" (KR) (Pozn. překladatele: KR odpovídá překladu, který zde používá R.E.Kelly. jehož rod není počten mezi nimi a také odpovídá předcházejícímu verši, kde je poukázáno v podobenství z příběhu onoho kněze na Kristovo Božství. Židům 7:3: Bez otce a matky, BEZ RODOKMENU, BEZ NAROZENÍ a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky. Ne že by onen kněz neměl narození ani rodokmen, ale Duch svatý v Bibli ZÁMĚRNĚ tento rodokmen vynechal, aby byl připodobněn k Božímu Synu Ježíši Kristu. Kontextem celé kapitoly je, že nejsme spaseni ze skutků zákona, (7:19) ale z víry v Krista Ježíše, který přinesl lepší, (7:19) Novou smlouvu, jejímž stínem je podobenství řádu Melchisedecha (bez otce, bez matky atd.), jenž si podle novozákonního výkladu protiřečí se Zákonem (7:5), vydaným později Mojžíšem; Pavel tedy mluví o pravém opaku toho, co někteří dnes vyučují o desátcích, a tak naprosto slepě přehlížejí smysl celé kapitoly. Kolik z nás, Čechů, také ví, že jednou z věcí, kterou proti Janu Husovi v Kostnici předložili jako obvinění, byl jeho postoj proti desátkům? Viz knihu od Jiřího Doležela Nové dějiny desátků.) I když existuje hodně spekulací, samotný text neposkytuje žádné důkazy, že Melchisedech byl někdo jiný než samozvaný pohanský král-kněz, podobně jako stovky dalších v jeho době a v jeho okolí kolem roku 2000 př. n.l. The Wycliffe Bible Commentary "Název této tajemné osoby znamená buď "král spravedlnosti" nebo "můj král je spravedlnost" nebo "můj král je Zedek". Zedek je hebrejské slovo pro 'spravedlnost' a také jméno kanaánského božstva. Melchisedech byl kněz-král Salemu, což je zkrácený tvar pro "Urusalem", "město míru" identifikovaného se slovem Jeruzalém. "Šalom" je hebrejské slovo pro 'mír', a 'Shalem' byl pravděpodobně kanaánský bůh pokoje. Tento králkněz poznal Abrama jako významnou osobnost a proto dodal občerstvení a jídlo pro tohoto unaveného válečníka a jeho muže. Tyto dary byly znamením přátelství a pohostinnosti. (Wycliffe Comm., s.v. Gen. 14. ) Ačkoli tento komentář je zveřejněn Moodyho tiskem a používá autory z mnoha denominací, je především baptistický. Kopie autora je od společnosti Southwestern, Nashville, Tennessee a na seznamu je přes 20 Jižních baptistů a nezávislých baptistů, kteří sem přispěli nějakým komentářem. Předchozí citát otevřel moje oči k tomu, abych udělal rozsáhlý výzkum ohledně naprosto zde ignorovaného fénického a kanaánského chrámu pantheonu (Pantheon: antický chrám všech bohù). Zvláštní je, že toto tvrzení pochází z Komentáře znovu publikovaného pro Southwestern Company (Jižní baptisté), skrze Moody Press v roce 1968. Kapitola o Genesis je napsána Kyle M. Yatesem, Th. D., Ph. D., profesorem Starého zákona na Baylor Univerzitě ve Waco, Texas, což jsou jižní baptisté. Pokud, jak tvrdí Yates, Melchisedech uctíval kanaánská božstva, jako byl Zedek a Salem, pak logicky musí El Elyon být také kanaánské božstvo! The New Bible Commentary (Nový biblický komentář) "Není na něm nic záhadného i přes různé výklady, které někteří lidé ohledně Židům 7:3 mají. On byl král některého ze 18

semitských rodů, které okupovaly Salem předtím, než ho Jebúsejci obsadili. Nikdy nebyl naprostý zánik poznání Boha ve světě, a tady vidíme, že Bůh zachoval o sobě určité povědomí. (F. Davidson, ed., New Bible Commentary (London: Inter-Varsity Press, 1953), s.v. Gen. 14. ) Matthew Henry komentář "Většina z nás, rabínských autorů, dospěla k závěru, že Melchisedech byl Sem, syn Noeho, který byl král a kněz těm, kteří z něj pocházeli, v souladu s patriarchálním modelem. Ale to není vůbec pravděpodobné Nejčastější názor je, že Melchisedech byl kananejský kníže, který vládl v Salemu, a tam zachoval pravé náboženství, ale pokud ano, proč je jeho jméno zmíněno jen zde v celém příběhu o Abramovi, a proč Abram měl své vlastní oltáře a nezúčastňoval se oltářů svého souseda Melchisedecha, který byl větší než on? Zdá se to nevysvětlitelné." Matthew Henry, Matthew Henry Komentář na celou Bibli, CD-ROM (Seattle:Biblesoft, 1999), s.v. Gen. 14. Melchisedech nemohl být doslovně ztělesněný Kristus, jak také někteří vyučují. Jestliže by Melchisedech byl jakýsi ztělesněným projevem Ježíše Krista před Jeho zrozením z panny, a pokud by Ježíš Kristus předtím žil na zemi jako kněz-král, taková událost by byla konkurencí významu Kristova narození tak, jak ho známe! Ale my víme, že Kristův příběh, a ne Melchisedechův, je ten, ve kterém se Bůh stal člověkem a osobně žil mezi jeho stvořenými bytostmi. Je velmi důležité pochopit rozdíl mezi HISTORICKÝM Melchisedechem Genesis 14 a PROROCKÝM Melchisedechem jako PŘEDOBRAZEM z Žalmu 110 a Židům 7. "Negativní" rysy historického Melchisedecha jsou zde obráceny a stávají se pozitivními rysy Ježíše Krista, jehož PŘEDOBRAZEM byl Melchisedech v Žalmu 110 a Židům 5-7. Pro plnou diskusi k tomuto tématu viz komentář k Židům 7:1-3 v pozdější kapitole. Kromě toho, pokud by Melchisedech byl pravý ctitel Hospodina, pak on a nikoliv Abraham by byl Boží volbou pro začínající vyvolený národ. Melchisedech byl již jako král-kněz ve velkém městě v Kanánu! Taková logika však ničí celý biblický důraz a důležitost Abrahama! Bůh nalezl Abrahama v Ur a Haran, protože nemohl najít v Kanánu muže víry! Kdo tedy byl Melchisedech? Odpovědí na tuto otázku je skoro stejně jako počet teologů, kteří o něm diskutují. Nemožnost správně identifikovat historického Melchisedecha vede právě k jeho symbolickému použití pisatele listu Židům. Nicméně pro účely této diskuse o desátku, tam prostě není dost pádný důkaz, který by bezvýhradně tvrdil, že jeho přijetí desátku musí být vykládáno jako pozitivní důkaz, že novozákonní křesťané by měli dávat desátky. Kdyby Bůh chtěl tuto pravdu zjevit, pak by to jistě zdůraznil v Nové smlouvě, a to zejména v pasážích, jako Židům 7 a 1 Korintským 9. A přesto ani Mojžíš ve Starém zákoně, ani Nový zákon nepoužívá Melchisedecha jako příklad dávání desátků pro Židy nebo křesťany. 19

Melchisedechův Jeruzalém bylo semitské kanánské město I když podvědomě chceme spojit Melchisedechův Jeruzalém s Jeruzalémem Davida, který vznikl až o více než tisíc let později, prostě to není tento případ. Na deskách v Tell Mardích v Sýrii (asi 2300 př.n.l) je jméno "Urusalimu"a stovek dalších míst a osobních jmen v regionu. Název pravděpodobně původně znamenal "založil bůh Shalemu", bohyně (úsvitu?) z Amorejských, choť Zedeka, tedy Jupitera. Když sem dorazili Jebúsejští, nemohli vybrat lepší umístění, protože vyšší místo nad Cedronem bylo již obsazeno chrámem Kanaánců, který Jebúsejci nechtěli přemístit. Archeologové tvrdí, že Jebúsejská pevnost se datuje nejméně 2000 let před naším letopočtem, což je doba odpovídající našemu příběhu o Abrahamovi a Melchisedechovi. (Unger s, s.v. Jebusité a archaeologie ) Vzhledem k tomu, že jméno "Jeruzalém" bylo známo před usídlením Jebúsejců, s nevětší pravděpodobnností tento název původně odkazoval na vysoký kopec, kde byl chrám Melchisedecha vedle údolí Zedek. Jebúsejci jsou zmíněni již v Numeri 13:29. Jejich město nazývali "Jebus" nebo "Jebusi". David tuto oblast později zabral a pojmenoval ji Město Davidovo" (Jozue 15:8, 18:16, 28; Soudcům 19:10; 2 Sam 5:8; 1 Par 11:4). Očividně tento originální název "Jeruzalém" získal znovu na důležitosti až za Davida. Opět opakuji - Sálem byl název kanaánského boha. Cílem této diskuse je, že místo, které Melchisedech nazval "Salem", bylo jeho pohanské kanaánské bydliště a nebylo to v té době Boží svaté město. Dokonce samotný termín "Zion - Sion" byl původně jebúsejský název pro jejich pevnost (2 Sam 5:7). "Nejvyšší Bůh" byl také společný název pro oba kanaánské tituly "El" a "Baal" (V české Bibli modla Bál - KR) 14:18-20 Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, a požehnal mu těmito slovy: "Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha, Stvořitele nebe i země! Požehnán buď Nejvyšší Bůh, jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!" Abram mu tehdy ze všeho dal desátek. Učebnice pro semináře o principech výkladu nám připomíná: "Dobrá interpretace by neměla záviset tak velmi na domněnkách, které nedovedou obstát samy o sobě a potřebují pomoc teoretického vykonstruování... Kontrolovalo naši teorii o historické situaci čtení o tomto textu anebo tuto teorii podporoval samotný text? (Kaiser, 127.) Tvrzení, že Melchisedechův "Nejvyšší Bůh" musí být právě Jahve, spočívá na pevných historických důkazech, nebo se opírá o to, co by tlumočníci a komentátoři chtěli, aby to znamenalo? Bylo by také chybou použít Židům 7 jako "typické" použití pro změnu historického významu Genesis 14. Je nesmírně důležité pro správné pochopení Genesis 14 uvědomit si, že "Nejvyšší Bůh" nebo "Bůh Nejvyšší" (hebrejsky "El Elyon") bylo společné kanaánské (B21) označení pro Bála a dokonce i jeho otce, El. Opět platí, že ani struktura vět, ani kontext neodkazují výlučně tento název jen k Jahvemu samotnému, tak jak uvádějí závěry většiny komentářů. Je 20