divadlofxšaldy Carlo Goldoni POPRASK NA LAGUNĚ

divadlofxšaldy Carlo Goldoni POPRASK NA LAGUNĚ

Tomáš Váhala Markéta Tallerová Jana Hejret Vojtková Carlo Goldoni POPRASK NA LAGUNĚ Překlad Jaroslav Pokorný Úprava a režijní koncepce: Ivan Rajmont Režie Martin Černý Scéna Martin Černý Kostýmy Marta Roszkopfová Dramaturgie Tomáš Syrovátka PREMIÉRA DNE 29. LEDNA 2016 V ŠALDOVĚ DIVADLE DRUHÁ PREMIÉRA DNE 6. ÚNORA 2016 V ŠALDOVĚ DIVADLE Jana Hejret Vojtková

OSOBY OBSAZENÍ Markéta Tallerová Martin Polách Patron Toni Paní Pasqua Lucietta Titta-Nane Beppo Patron Fortunato Paní Libera Orsetta Checca Patron Vicenzo Toffolo Isidoro Komisař Čahoun Námořníci Jaromír Tlalka Jana Hejret Vojtková Michal Maléř Tomáš Váhala Martin Polách Markéta Tallerová Jana Stránská Michaela Foitová Ladislav Dušek Jakub Albrecht Tomáš Impseil Jakub Kabeš Juraj Háder Dominik Zsiga, Jaroslav Němec Inspice a nápověda Přemysl Houška Tomáš Impseil Michaela Foitová

CARLO GOLDONI VE STRUČNÝCH DATECH POPRASK NA LAGUNĚ OČIMA SVÉHO AUTORA 1707 Narozen 25. února v Benátkách 1718 1721 Získává vzdělání nejprve na jezuitském gymnáziu, později u dominikánů 1721 Přidává se k herecké společnosti, která právě vystupuje v budoucím dějišti Poprasku na laguně, v městečku Chioggia 1723 1731 S přestávkami studuje práva 1734 V následujících letech tvoří scénáře pro kočovné společnosti, je dokonce i divadelním ředitelem, píše hry a libreta, věnuje se však i právní praxi 1738 Uvádí Světáka Jeronýma, odchyluje se od dobově obvyklé improvizace a píše pro hlavní postavu pevný text 1745 Vzniká jedna z jeho nejslavnějších her Sluha dvou pánů, na konci čtyřicátých let zanechává právní praxe a získává místo divadelního autora, na počátku padesátých let uvádí jednu hru za druhou, např. Kavárničku, Lháře či Treperendy 1750 Hrou Komické divadlo bojuje za odklon od commedie dell arte, stojící na typizovaných postavách a situacích 1753 Uvedena Mirandolína 1756 Uvedeno Náměstíčko 1757 Polemizuje s Carlem Gozzim. Goldoniho představa divadla směřuje ke komedii charakterů zakotvené v současnosti, Gozziho hry mají pohádkový charakter, spor graduje v dalších letech 1762 Premiéra Poprasku na laguně v divadle San Luca, Goldoni opouští Itálii a odjíždí do Paříže, kde dostal nabídku z Comédie Italienne 1765 V Itálii premiéra Vějíře 1775 Vyučuje italsky sestry Ludvíka XVI. 1793 Umírá 6. února ve věku nedožitých 86 let, jeho dílo čítá přes 200 titulů různých žánrů, Itálie v něm našla dramatika, který posunul tradici v maskách hrané improvizované komedie směrem k pevnému textu 1947 Režisér Strehler uvádí Sluhu dvou pánů 1952 Visconti režíruje Mirandolínu, Goldoni je znovuobjeven, je blízký zejména režisérům ovlivněným neorealismem 1954 Česká premiéra Poprasku na laguně, hry, která byla snad i pro svůj dialekt dlouhá staletí takřka zapomenuta, aby se dnes stala jedním z nejoblíbenějších autorových děl / / Výraz poprask (originální název hry je Le baruffe chiozzotte, přičemž název města je zde Goldonim užit v nářeční podobě pozn. redakce) má týž význam v mluvě chiozzinské, benátské i toskánské. Znamená sběh, melu, šarvátku mužských nebo ženských, kteří na sebe křičí nebo se perou. Mezi lidmi nízkého stavu jsou tyhle poprasky běžný zjev a v Chiozze k nim dochází častěji než kde jinde z šedesáti tisíc obyvatel toho kraje nejmíň padesát tisíc jsou chudáci, nepoměrnou většinou rybáři nebo námořníci. Chiozza je hezké bohaté město pětadvacet mil na jih od Benátek. Leží rovněž na ostrově v laguně, ale je to svého druhu poloostrov, protože je spojen neobyčejně dlouhým dřevěným mostem s pevnou zemí. / / Je to vcelku úctyhodné město. A v této komedii chci mluvit jen o prostém lidu, který, jak jsem řekl, tvoří pět šestin početného obyvatelstva. / / Nebudu zde uvádět obsah hry, protože její základní idea je pouhopouhé nic. Je to věrný obraz kreslený podle přírody a v tom tkvěl hlavní důvod úspěchu. Žil jsem v mládí nějaký čas v Chioggii jako koadjutor kancléře trestního soudu kancléř je zástupcem místodržícícho ve věcech trestních. Měl jsem tu pořád dost a dost co dělat s tím početným neklidným obyvatelstvem složeným z rybářů, námořníků a ženských, kteří všichni nemají jiné shromaždiště než ulici. Seznámil jsem se s jejich mravy, jejich zvláštním dialektem či hantýrkou, poznal jsem jejich veselou letoru i jejich prohnanost. Dovedl jsem je tedy vylíčit, jak náleží / / a proto sklidila komedie ohromný úspěch a skončila karnevalovou sezónu toho roku. (Překlad úryvků z Goldoniho předmluvy ke hře a z memoárů citujeme ze stati Jaroslava Pokorného Poprask na laguně; in Komedie I, Praha 1954.)

Michal Maléř, Ladislav Dušek Jana Hejret Vojtková, Jaromír Tlalka, Tomáš Váhala Jana Stránská, Markéta Tallerová Michaela Foitová Jiří Hájek Zdeněk Plech

MARTIN ČERNÝ Vystudoval scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Vytvořil zhruba dvě stovky scénických a kostýmních výprav všech žánrů v divadlech v České republice, Slovensku, Rusku a Rakousku. V Národním divadle spolupracoval především s režisérem Ivanem Rajmontem (např. Špinavé ruce, Oresteia, Nepřítel lidu, Škola pomluv, Dva vznešení příbuzní, Žebrácká opera). Ve Státní opeře vytvořil např. scénu k baletům Labutí jezero a Giselle. Spolupracoval i s dalšími významnými scénami, jako jsou Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Divadlo na Vinohradech. Ze zahraničních divadel jmenujme např. Akademičeskij teatr v Jaroslavli (kde společně s režisérem Rajmontem uvedli Poprask na laguně) či Slovenské národné divadlo. V Divadle F. X. Šaldy v Liberci spolupracoval s Jánem Ďurovčíkem na muzikálech Malováno na skle, Donaha! a Pokrevní bratři. S Ivanem Rajmontem na inscenacích Když my mrtví procitneme, Postelová fraška, Ruská zavařenina, Višňový sad a Škola žen. Je externím pedagogem Katedry scénografie DAMU a v Národním divadle je uměleckým ředitelem sekce výroby. Za scénu k inscenaci Polední úděl (2011) v režii Hany Burešové v Divadle v Dlouhé získal Cenu Alfréda Radoka. Tomáš Impseil Jakub Kabeš Jakub Albrecht

Michaela Foitová Jana Stránská IVAN RAJMONT (1945 2015) Významná byla i jeho spolupráce s dalšími předními scénami: např. Petrolejové lampy v Klicperově divadle v Hradci Králové (2010), Ruská zavařenina v ostravské Komorní scéně Aréna (2013) nebo Hodinový hoteliér v Divadla na Vinohradech (2014). Opakovaně spolupracoval i s libereckým divadlem, nejvýznamnější byla asi česká premiéra Ibsenovy hry Když my mrtví procitneme (2004). V roce 2013 se stal uměleckým šéfem liberecké činohry, mimořádnou inscenací jeho zdejší éry byl především Faust (2014) uvedený ve variabilním prostoru Malého divadla. Práce Ivana Rajmont byla celoživotně charakteristická dramaturgickou odvahou, která se však opírala o tradiční a intenzivní hereckou práci a důsledný režijní výklad. Jeho osoba spojovala dvě linie českého divadla, nekonformnost a tvůrčí naléhavost malých scén s tradičně chápaným hereckým divadlem stojícím na důsledné interpretaci situací a dramatických postav. Inscenoval současné hry i klasické tituly, které však dokázal zpřítomnit výraznou interpretací. Jako umělecký šéf dával prostor nové generaci a současné tvorbě. Divadlo v jeho pojetí bylo vždy neidealizovaným dialogem se světem, který žijeme a s nímž se musíme potýkat Rodák z Hradce Králové, který začínal jako kulisák v Divadle F. X. Šaldy, v roce 1971 absolvoval DAMU. Své první angažmá našel v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, legendární se však stala jeho následná éra v Činoherním studiu Ústí nad Labem, kde působil jako umělecký šéf až do poloviny osmdesátých let. Zde spolupracoval především s autorem Karlem Steigerwaldem, uvedl zde premiéry jeho historických grotesek Dobové tance (1980) a Foxtrot (1982). Legendární se stala inscenace Kunderova Jakuba Fatalisty (1975), již později převzalo do svého repertoáru Divadlo bez zábradlí. Rajmont se také celoživotně věnoval uvádění Čechovových her Tři sestry v Činoherním studiu (1982) či později Strýček Váňa (1990) nebo Višňový sad (1996) v Národním divadle, kde se stal Rajmont (po angažmá v Divadla Na zábradlí na konci osmdesátých let) prvním porevolučním šéfem činohry. Funkci zastával až do roku 1997 a i později zde působil jako kmenový režisér. Dodnes je na repertoáru jeho inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů (1994). Z inscenací poslední doby jmenujme např. Duše, krajiná šírá (2005), Rock n Roll (2007) či Steigerwaldovu Mou vzdálenou vlast (2012). V době Rajmontova působení v pozici uměleckého šéfa otevřelo Národní divadlo novou scénu Kolowrat určenou pro komorní dramatiku. Divadlo Kolowrat bylo v roce 1991 slavnostně otevřeno Rajmontovou režií Mittererovy Návštěvní doby. Jana Hejret Vojtková Tomáš Váhala Tomáš Impseil

Michaela Foitová Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovač Michal Zeman Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Karek Korous Jevištní mistr Petr Ottl Rekvizity Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Užitá hudba Nino Rota: LA FOGGARACCIA, LE MANINE DI PRIMAVERA, LA GRADISCA SI SPOSA E SE NE VA, E LA VITA CONTINUA - FINALE (vše dirigent Carlo Savina), LA STRADA (aranžmá Frank van Merwijk). Nicola Salerno, Renato Carosone: TU VUÓ FÁ L AMERICANO (R. CARASONE E IL SUO SESTETTO). Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura z. s., Krátkého 1, Praha 9. Hudba v inscenaci užita na základě licence OSA. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Zastupující šéf činohry Martin Urban Redakce Tomáš Syrovátka Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. 2016 / cena 23 Kč / náklad: 1 000 ks www.evstupenka.cz PIZZU DO PŘEDSTAVENÍ PEČE Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL

www.saldovo-divadlo.cz