Obhájce v trestním řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva a veřejné správy Obhájce v trestním řízení Bakalářská práce Autor: Roman Š v e c Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Lenka K r u m l o v á Katovice duben, 2011 1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Katovicích, Ţiţkova 279 27. 4. 2011... Roman Š v e c 2

Anotace V této práci je souhrnně popsána problematika obhajoby obviněného v trestním řízení, jak ji umoţňuje současné české právo. Nejdůleţitější právo obviněného je právo zvolit si obhájce, kterým můţe být pouze advokát. Advokát je osoba, která splňuje poţadavky uvedené v zákoně o advokacii. Trestní řád potom stanovuje práva a povinnosti obhájce, podmínky pro vznik a zánik obhajoby a různé způsoby obhajoby. Trestní řád také řeší institut nutné obhajoby, kdy se právo na obhajobu mění na povinnost mít v trestním řízení obhájce. Annotation In this work, collectively described the issue of defense of the accused in criminal proceedings, as it allows the current Czech law. The most important right of an accused's right to choose an advocate, which can only be a lawyer. A lawyer is a person who meets the requirements of the Act on the Legal Profession. Criminal Procedure then establishes the rights and obligations of defense counsel, the conditions for the emergence and disappearance of the defense and the various ways of defense. Criminal Procedure Code also addresses the need to institute a fair hearing when the right of defense as the obligation of defense counsel in criminal proceedings. 3

Obsah ÚVOD...5 1. PODMÍNKY PRO VÝKON FUNKCE OBHÁJCE...11 2. PRÁVA A POVINNOSTI OBHÁJCE...16 3. OBLIGATORNÍ A FAKULTATIVNÍ ZASTOUPENÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ...22 4. ZVOLENÝ OBHÁJCE A OBHÁJCE SOUDEM USTANOVENÝ...26 5. VZNIK A ZÁNIK ZASTOUPENÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ...32 ZÁVĚR...41 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY...46 4

ÚVOD Tématem této bakalářské práce je zpracování tématu obhájce v trestním řízení; toto téma je v českém právním řádu upraveno v několik právních předpisech. Předně je třeba říci, ţe tzv. právo na obhajobu má ústavněprávní základ a proto je obsahem ústavních zákonů a dokumentů, které jsou součástí ústavního pořádku České republiky, a to zejména usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jakou součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1993 Sb. (dále jen Listina ), které obecné právo na soudní a jinou právní ochranu konkretizuje v hlavě V. Podle článku 37 odst. 2 Listiny má kaţdý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státním orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, článek 40 odst. 3 Listiny pak upravuje právo obivněného na to, aby mu byl poskytnut čas a moţnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Součástí tohoto ustanovení je dále postup v případech tzv. nutné obhajoby, pokud si obviněná osoba obhájce sama nezvolí; takové osobě musí být obhájce ustanoven soudem. V některých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce, přičemţ provedení této moţnosti stanoví příslušný zákon, jak bude popsáno níţe. Na počátku bakalářské práce vysvětlím některé pojmy vztahující se či vyskytující se v trestním řízení a konkretizuji právní úpravu obhajoby v systému České republiky. Dále se zaměřím na podmínky pro výkon funkce obhájce, jeho práva a povinnosti. V další části vysvětlím a roztřídím zastoupení obhájce v trestním řízení, a to z hlediska obligatorního a fakultativního zastoupení. Provedu rozbor a uvedu rozdíly mezi obhájcem, jehoţ si obviněný v trestním řízení sám zvolí, a obhájcem, který je mu ustanovený soudem, a současně popíši podmínky pro vznik, resp. zánik zastupování obhájce v průběhu trestního řízení. Pokud jde o pojem, který je třeba vysvětlit hned na začátku, a to pojem trestní řízení, podle zákona je jím řízení podle trestního řádu a začíná okamţikem, kdy orgán činný v trestním řízení zjistí první signál o podezření ze spáchání trestného činu, a končí skončením řízení o výkonu rozhodnutí, příp. řízením o mimořádných opravných prostředcích. Předmětem trestního řízení je v uţším smyslu určitý skutek, z jehoţ spáchání je obviněna konkrétní osoba 5

či je z jeho spáchání podezřelá, a jeho účelem je právě odhalit pachatele tohoto skutku, posoudit a kvalifikovat skutek podle hmotného práva trestního, vyšetřit tento skutek a všechny okolnosti, které k jeho spáchání vedly nebo které jej ovlivnily, postavit pachatele před soud, který rozhodne o jeho vině a uloţí mu konkrétní sankci za spáchaný skutek, příp. rozhodne o zproštění viny či rozhodne jinak (např. o zastavení řízení či v rámci tzv. odklonů v trestním řízení). Trestní řízení musí probíhat v zásadě podle zákona a v souladu s ním. Platí pro něho několik základních zásad, jednak ústavněprávního charakteru či specifických pro trestní řízení. Základní zásadou, která má svůj základ v Listině a v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, a která se vztahuje právě na zákonnost trestního řízení, je tzv. zásada zákonného procesu, podle které nikdo nemůţe být stíhán jako obviněný jinak neţ ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Je provedením článku 8 odst. 2 Listiny a vylučuje bezdůvodné stíhání občanů a zaručuje, ţe do práv osob, které jsou jinak důvodně stíhány, nebude zasahováno více, neţ je nezbytně nutné. Obviněný je v zásadě nejdůleţitější osobou v průběhu celého trestního řízení; je to osoba, proti které se trestní řízení vede. Je jednak procesní stranou se všemi právy a povinnostmi, je však zároveň důkazním prostředkem, resp. jeho výpověď a je také předmětem výkonu rozhodnutí, které spočívá v zajištění výkonu uloţené sankce či uloţeného ochranného opatření. V průběhu trestního řízení se označení osoby, pro které je takové řízení vedeno, mění, a to v závislosti na právě probíhající fází řízení. Tak před zahájením trestního stíhání se taková osoba označuje pojmem podezřelý, příp. zadrţený podezřelý, poté, co je takové osobě doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, se označuje jako obviněný, po nařízení hlavního líčení jako obţalovaný a poté, co odsuzující rozhodnutí (ať jiţ rozsudek či trestní příkaz) nabyde právní moci, je její označení odsouzený. Orgány činné v trestním řízení, které vykonávají úkony trestního řízení a jsou jimi soud, státní zástupce a policejní orgány, jsou povinny v průběhu celého trestního řízení umoţnit obviněnému uplatnění jeho práv, tj. zejména moţnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, jakoţ i moţnost uvádět okolnosti a předkládat důkazy pro jeho obhajobu, činit návrhy a podávat ţádosti či opravné prostředky. 6

Dalšími osobami, které se mohou účastnit některé fáze trestního řízení, jsou poškozený, zúčastněná osoba či jiné osoby se samostatnými obhajovacími právy. Obhájcem v trestním řízení je osoba, kterou si obviněný zvolí nebo která je mu ustanovena soudem, aby hájil jeho zájmy v probíhajícím řízení, a tím je naplněna zásada daná v článku 40 odst. 3 Listiny, jak bylo uvedeno výše. Obhájcem obviněného můţe být pouze advokát, přičemţ advokátem je osoba, která je zapsána v seznamu advokátů vedeným Českou advokátní komorou. Výše jsem se zmínil o nejdůleţitější zásadě trestního řízení, tedy o zásadě řádného zákonného procesu, která ovládá celé trestní řízení, zmíním se také o další důleţité zásadě vztahující se opět na celé trestní řízení, a tou je zásada zajištění práva na obhajobu, která má také ústavní základ, vyplývá z článku 40 odst. 3 Listiny. Na tento článek navazuje ustanovení 2 odst. 13 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád ), podle něhoţ ten, proti němuţ se trestní řízení vede, musí být v kaţdém období řízení poučen o právech umoţňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, ţe si téţ můţe zvolit obhájce. Jak jsem uvedl výše, jak soud, tak státní zástupce či policejní orgán, tedy orgány činné v trestním řízení, jsou povinny umoţnit obviněnému uplatnění jeho práv. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, právo obviněného na obhajobu nespočívá pouze v tom, ţe si zvolí obhájce, resp. ţe mu je ustanoven soudem. Součástí práva na obhajobu je právo obviněného na to hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí. Významným právem obviněného v případech, kdy nemá schopnosti či moţnosti k vlastní obhajobě, je pak jeho právo zvolit si obhájce a radit se s ním během úkonů, které provádí orgány činné v trestním řízení. Toto jeho právo spočívá v tom, ţe si můţe vybrat jakéhokoliv obhájce podle vlastní vůle či přesvědčení, aniţ by v tom byl orgány činnými v trestním řízení nějakým způsobem omezován. Je vlastní odpovědností obviněného, zda a jakého obhájce si zvolí. Můţe si zvolit v jedné trestní věci i více obhájců (zejména v závaţnějších a komplikovanějších případech), můţe vyuţít svého práva a zvolit si obhájce jiného, neţ jaký mu byl např. ustanoven soudem nebo kterého si dříve zvolil sám. Právo zvolit obhájce je zajištěno i osobám, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům či jsou v této způsobilosti nějakým způsobem omezeny, kdy i proti vůli této osoby mohou jí obhájce zvolit zákonní zástupce, příp. její další příbuzní v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, partner či druh. 7

Právo radit se s obhájcem během úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení spočívá v tom, ţe obviněná osoba má právo poţadovat poradu s obhájcem v okamţiku, kdy je prováděn nějaký úkon trestního řízení. Výjimkou z této zásady je fakt, ţe se však nemůţe s obhájcem radit o tom, jak má odpovědět na otázku orgánů činných v trestním řízení jiţ poloţenou. Pokud je obviněná osoba ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, je zajištěno její právo mluvit s obhájcem bez přítomnosti třetích osob (pokud jde o osoby odlišné od obhájce, kteří poţadují rozhovor s takto zajištěnou osobou, je nutná vţdy přítomnost třetí nezaujaté osoby, např. justičního čekatele či orgánu vězeňské sluţby). Obviněný má právo ţádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce, příp. má právo ţádat, aby obhájce byl přítomen při konkrétních úkonech trestního řízení. Pokud jsem se výše zmínil o teoretických výstupech v rámci trestního řízení a definoval některé pojmy k němu se vztahující, doplním toto téma o rámec ústavních a dalších zákonů, který dopadá na trestní řízení a obhajobu obviněného jako celek. V první řadě, jak je uvedeno shora, je nejdůleţitějším právním předpisem Listina, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která zakotvuje základní zásadu trestního řízení a moţnosti obhajoby obviněných osob. Součástí ústavního pořádku České republiky jsou také mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, kterými je Česká republika vázána, a to zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. Trestní řízení, tedy postup orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování trestných činů, práva a povinnosti obviněného, obhájce a dalších osob a další otázky s trestním řízením související upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním, s účinností od 1.1.1962. V průběhu let aţ do současné doby byl několikrát novelizován; nejdůleţitějšími novelami byly ty přijaté po roce 1989, které reflektovaly změny v politickém, ekonomickém a jistě i právním směřování tehdejšího Československa. Novelou č. 178/1990 Sb. byla nově upravena práva na obhajobu obviněného a rozšířeno právo poţadovat účast obhájce při úkonech trestního řízení. Novelou č. 558/1991 Sb. přijatou v souvislosti s přijetím Listiny došlo ke zúţení důvodů nutné obhajoby. Další zásadní změnou trestního řádu byla změna v souvislosti s přijetím novely č. 265/2001 Sb. s účinností od 1.1.2002; byla jí provedena rozsáhlá reforma stávajícího trestního řádu, přičemţ zůstalo zachováno právo obviněnéh na obhajobu, resp. toto jeho právo nebylo nijakým způsobem oslabeno. V návaznosti na přijetí zákona č. 41/2009 Sb., trestní zákoník, s účinností od 1.1.2010, došlo ke určitým formálním změnám i v trestním řádu, a to novelou téhoţ čísla. 8

Trestní řád upravuje oblast obhajoby v několika ustanoveních. Zásada zajištění práva na obhajobu je stanovena v ustanovení 2 odst. 13 trestního řádu. Práva a povinnosti obhájce, důvody nutné obhajoby či podmínky pro zvolení či zproštění funkce obhájce jsou stanoveny v 35 aţ 41 trestního řádu. Účast obhájce při vyšetřovacích úkonech v rámci přípravného řízení či jeho účast v řízení před soudem a povinnost k zastupování obhájcem v případě podání mimořádných opravných prostředků je upravena v konkrétních ustanoveních vztahujících se k těmto institutům. Dalším právním předpisem, který upravuje postavení obhájců v trestním řízení, resp. podmínky, za nichţ mohou být poskytovány právní sluţby a poskytování sluţeb advokáty, je zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláškou č. 176/2010 Sb. se stanoví podrobnosti o identifikačních průkazech advokátů, usazených evropských advokátů a advokátních koncipientů. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních sluţeb (dále jen advokátní tarif ), ve znění pozdějších předpisů, lze určit odměny jednak advokáta za úkony v civilním řízení, jednak odměny a náhrady hotových výdajů obhájce v řízení trestním. Advokátní kárný řád je upraven ve vyhlášce č. 244/1996 Sb. Advokátní zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky je obsahem Vyhlášky č. 197/1996 Sb. Vyhláškou č. 275/2006 Sb. se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů ţadatele o určení advokáta České advokátní komorou k poskytnutí právních sluţeb bezplatně nebo za sníţenou odměnu. Samotný výkon advokacie a účast obhájce v trestním řízení a zajištění práva na obhajobu obviněného je pak předmětem judikatury soudů, a to jednak Ústavního soudu a jednak Nejvyššího soudu České republiky; příslušné judikáty tuto problematiku upravující budou uvedeny u jednotlivých institutů v dalších částech této práce. Obhajoba v trestním řízení prováděná obhájcem má představovat jednu z významných záruk respektování ústavního předpisu, který zakazuje takový trestní postih, který by nebyl podloţen zákonnými důvody, případně, který by probíhal způsobem a ve formách, jeţ zákon nedovoluje. Všechny orgány činné v trestním řízení mají ze zákona obecně přikázánu povinnost dbát náleţitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatele ( 2 tr. řádu), a v podstatě stejná povinnost je uloţena i obhájcům ( 41 tr. řádu), nicméně tato totoţnost zájmů všech zúčastněných sloţek trestního procesu, podmíněná celospolečenskými 9

zájmy na řádném výkonu spravedlnosti, nic nemění na tom, ţe jde o totoţnost zájmů aţ v konečném cíli a ţe právě proto úkoly těchto zúčastněných sloţek a z nich také vyplývající rozsah práv a povinností v procesním slova smyslu jsou různé. 1 Orgánům činným v přípravném řízení je přikázáno vytvořit předpoklady k spravedlivému postihu osoby podezřelé z trestného činu a k povinnostem státního zástupce náleţí, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, postavit obviněného před soud, a současně dbát toho, aby jak přípravné řízení, tak i řízení před soudy probíhalo způsobem stanoveným zákonem a konečně, aby zákonu také odpovídalo rozhodnutí, které soud učiní. Postavení obhájce a význam jeho obhajoby jsou při výkonu spravedlnosti potud odlišné a specifické, ţe sice ani obhájce ve své obhajobě není vyjmut zákonem z povinnosti přispět k náleţitému zjištění trestného činu a k spravedlivému potrestání pachatele, ovšem to však za předpokladu, ţe svou činností nezhorší a neztíţí postavení a situaci obhajovaného. Teprve takto dochází svého výrazu naprostá shoda a jednota v cíli a účelu trestního řízení, a to jak mezi oběma soupeřícími stranami navzájem, tak i mezi nimi a soudem. Ţe v jednotlivých stadiích a fázích trestního stíhání tato shoda a jednota prochází mnohdy v konfliktech procesem tříbení, případně ţe není tak výrazná ani ve vztahu ke konkrétnímu soudnímu rozhodnutí, je ovšem nepochybné: trestní proces má v zásadě ráz a formu kontradiktorního projednání věci mezi obţalobou a obhajobou a ani jeho výsledek rozhodnutí soudu nemusí vţdy odpovídat zákonu, či lépe, představám, které obě ze sporných stran o spravedlnosti v uţším či širším slova smyslu mají. 2 1 Ševčík V.: Taktika obhajoby, BA 9/2001 2 Ševčík V.: Taktika obhajoby, BA 9/2001 10

1. PODMÍNKY PRO VÝKON FUNKCE OBHÁJCE Obhájcem v trestním řízení můţe být jen advokát. Tuto zásadu stanovuje trestní řád z důvodu zajištění co nejkvalitnější obhajoby. Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se můţe obhájce dát zastoupit koncipientem. Obhájcem nemůţe být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. V trestním řízení nemůţe být obhájcem advokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. 3 Advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů komorou ( 4 zákona o advokacii), která zapíše kaţdého kdo: má plnou způsobilost k právním úkonům, vedeném Českou advokátní získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo (v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice, studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné), vykonával po dobu alespoň tří let právní praxi jako advokátní koncipient, kdo je bezúhonný, komu nebylo uloţeno kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo na něhoţ se hledí, jako by mu toto kárné opatření nebylo uloţeno, kdo sloţil advokátní zkoušku a splňuje další podmínky uvedené v 5 odst. 1 a 2 Zákona o advokacii. 3 zákon č. 141/1961, trestní řád ve znění pozdějších předpisů 11

Advokát musí mít sídlo na území České republiky 4 a pro jednotlivé úkony trestního řízení se můţe dát zastupovat koncipientem (s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před Vrchním soudem a Nejvyšším soudem). Koncipient je ten, kdo je zapsán do seznamu advokátních koncipientů vedených Českou advokátní komorou a ta zapíše kaţdého, kdo splňuje podmínky 37 odst. 1 zákona o advokacii. Advokát je při poskytování právních sluţeb nezávislý, je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Pokud převzal obhajobu obviněného v trestní věci, je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného klienta a řídit se jeho pokyny. 5 Pokyny není vázán v případě, kdyţ jsou v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem ( 53 zákona o advokacii). Trestní řád počítá s tím, ţe obviněný si zvolí sám obhájce. Obviněný to provede tak, ţe mu udělí plnou moc ke svému zastupování. Trestí řád této moţnosti dává přednost před ustanovením obhájce. Je však nutno upozornit na to, ţe ne v kaţdém trestním řízení, které se proti obviněnému vede, musí být obviněný zastoupen obhájcem. Je třeba rozlišovat případy, zda se jedná o případ nutné obhajoby, kdy obviněný musí mít obhájce ze zákona a tento obhájce je buď zvolen obviněným nebo dalšími osobami, a pokud se tak nestane, je mu ustanoven soudem, a o případ, kdy není dán důvod nutné obhajoby a obviněný si obhájce sám zvolí. 6 Obhájce je osoba zmocněná 7 k tomu, aby obviněnému v trestním řízení poskytla potřebnou odbornou právní pomoc a k tomu má vyuţívat všech zákonných prostředků a a způsobů obhajoby tak, aby byly v řízení náleţitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jemu vinu zmírňují a tím přispěla ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. 8 4 13 odst. 2 zákona o advokacii 5 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 34 35 6 Egelman J.: Obhájce, dostupné na (31. 3. 2011) http://www.iporadce.cz/subpages/otvordokument/clanok.aspx?idclanok=3645&zor=1 7 41 odst. 5 trestního řádu 8 Šámal P. A kol.: Trestní řád komentář, 5. vydání, Praha 2005, str. 254 12

Ve standardním vyšetřování ( 161 aţ 167 trestního řádu), které se koná o trestných činech, příslušných k projednávání v prvním stupni okresnímu soudu ( 16 trestního řádu), se nevyslýchají svědci jen se pořizují úřední záznamy o jejich výpovědích. V těchto případech advokát, který převezme obhajobu obviněného, se můţe účastnit vţdy výslechu obviněného a prostudování spisů při skončení vyšetřování, ale ne jiných úkonů, které policejní orgán konající vyšetřování provádí podáním vysvětlení osobami bez přítomnosti obhajoby ( 158 odst. 3, 4 trestního řádu). 9 Obviněný je zmocnitelem a zmocněncem je advokát, kterého zmocňuje ke své obhajobě. Advokát musí vyjádřit souhlas s převzetím obhajoby, protoţe podle 18 odst. 1 zákona o advokacii je oprávněn poskytnutí právních sluţeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních sluţeb určen. Toto odmítnutí je moţné i v trestních věcech, i bez udání konkrétního důvodu. Nelze jiţ z pouhého udělení plné moci obviněným, bez dalšího jednoznačně projeveného souhlasu advokáta k jeho obhajování dovodit, ţe převzal jeho obhajobu. O převzetí obhajoby advokátem nesmí být ţádných pochyb. V praxi totiţ dochází k tomu, ţe některý obviněný udělí písemně plnou moc obhájci a bez toho, ţe by vyčkal jeho reakce, oznámí orgánu činnému v trestním řízení jméno obhájce, kterého si zvolil. Pokud na plné moci není připojeno souhlasné vyjádření obhájce o převzetí zastoupení, nebo pokud orgán činný v trestním řízení nezjistí věrohodným způsobem souhlasnou reakci advokáta, nemůţe jej povaţovat za obhájce v takové věci. 10 Povinnost odmítnout právní sluţby má advokát pokud podle 19 odst. 1 zákona o advokacii, jestliţe: - v téţe věci nebo ve věci související jiţ poskytl právní sluţby jinému, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, - osobě, jejíţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní sluţby ţádá, poskytl jiţ v téţe věci nebo věci související právní sluţby advokát, s nímţ vykonává advokacii ve sdruţení nebo společnosti, 9 Obhájce nemůţe svědčit, http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2596 10 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 37 13

- pokud by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, neoprávněně zvýhodnit, - se projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká, - zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké. Odmítnutí obhajoby v trestní věci advokáti většinou obviněnému zdůvodňují. Základním důvodem bývá pracovní přetíţenost (převzetí obhajoby, by bylo nad rámec jeho pracovní kapacity), dále klient není schopen nebo ochoten sloţit přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních sluţeb. 11 V trestním řízení nemůţe obviněného obhajovat advokát, který ve věci vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. Jinak předseda senátu, a v přípravném řízení soudce, rozhodne v kterékoliv fázi trestního řízení i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajoby, respektive o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování. Podle 35 odst. 3 trestního řádu je postavení obhájce neslučitelné s postavením svědka, znalce nebo tlumočníka, a to v celém trestním řízení a ve všech případech, kdy v tomto postavení v trestním řízení skutečně vystupuje, tzn. vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník nepostačuje tedy jiţ pouhé předvolání obhájce jako svědka, znalce nebo tlumočníka. Pokud je obhájce znalcem nebo tlumočníkem, a je tedy zapsán v seznamu znalců nebo tlumočníků, nemůţe v konkrétní věci obhajovat obviněného a zároveň vykonávat funkci znalce nebo tlumočníka. Musí se rozhodnout, v jaké funkci bude ve věci činný. Rozhodne-li se pro obhajobu obviněného, nemůţe jiţ být ve věci znalcem či tlumočníkem. Vzhledem k velkému významu obhajoby je v našem právním řádu několikrát stanovena povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit obviněného o tomto jeho právu a umoţnit 11 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 36 14

mu jeho realizaci a také moţnost poskytnutí obhajoby bezplatné. V některých zákonem vyjmenovaných situacích je dokonce přítomnost obhájce a to dokonce jiţ v přípravném řízení vyţadována. 12 Obhájce musí mít schopnost postupovat samostatně a vhodně reagovat při účasti na procesních úkonech, kterým není často obviněný přítomen. Samostatné jednání obhájce nesmí být v rozporu s pokynyny obviněného a tyto nesmějí být v rozporu se zákonem a stavovským předpisem. Z toho plyne pro obhájce určité pole působnosti, jeţ musí v zájmu obviněného vyuţít a zároveň je nesmí překročit. 13 Vyhledávání důkazů obhájcem a jeho mimoprocesní styk s důkazy je přípustný. Přípustnost obou těchto činností obhájce, která byla dlouhodobě kontroverzně diskutovaná, jiţ v současné době není zpochybňována. Toto právo se dá nyní opřít jak ve vztahu k obviněnému, tak i k obhájci o pozitivní úpravu, obsaţenou v 89 odst. 2 tr. řádu (kaţdá ze stran můţe důkaz nejen předloţit nebo jeho provedení navrhnout, ale i vyhledat). Není tedy pochyb, ţe obhájce můţe pátrat po důkazech, které mohou být prospěšné pro obhajobu, a to jak vlastní činností, tak například za součinnosti asistenta, nebo soukromých detektivních sluţeb. Toto se netýká jen osobních důkazů, mohou přicházet v úvahu i jiné důkazy, naříklad věcné a listinné. Pokud si obhajoba vyţádá vlastní znalecký posudek, soud při splnění zákonných podmínek při provádění tohoto důkazu musí postupovat stejně, jakoby se jednalo o znalecký posudek vyţádaný orgánem činným v trestním řízení ( 110a tr. řádu). 14 12 http://www.epravo.cz/top/clanky/nutna-obhajoba-9531.html(31. 3. 2011) 13 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 37 14 Mandák V.: Meze trestní bhajoby nástin základních otázek BA 10/2003 15

2. PRÁVA A POVINNOSTI OBHÁJCE Procesní postavení obhájce, obsah a rozsah jeho práv a povinností, jsou dány jednak vlastním důvodem existence obhajoby jako takové, něčím, co lze vyjádřit téţ jako pravidla povolání (coţ se dá shrnou do konstatování být občanu podezřelému ze spáchání trestného činu kvalifikovanou, odbornou oporou v průběhu stíhání, současně však téţ i pro společnost představovat záruku, ţe stíhání proběhne způsobem předepsaným zákonem), jednak jsou upraveny zákonnými předpisy, především trestním řádem a zákonem o advokacii. To představuje rozsáhlý soubor práv, který se dá souhrnně označit jako zákonem připuštěné prostředky a způsoby poskytování právní pomoci, jichţ jsou obhájci povinni účelně vyuţívat k hájení zájmů občana (podezřelého, obviněného, obţalovaného, odsouzeného). Tento soubor je víceméně přesně vymezen, určuje postavení obhájce a jeho práva (a povinnosti) v trestním stíhání obecně a za dané zákonné úpravy je neměnný a stálý. Jeho obsah a rozsah jsou zcela nezávislé na druhu trestného činu, stejně tak jako na trestně stíhané osobě (s výjimkou mladistvých a uprchlých 291, 304 tr. ř., kde obecně doznává určitého rozšíření), místě činu či způsobu jeho provedení. 15 Kaţdý obhájce je nadán určitým okruhem práv a povinností, které realizuje v rámci trestního řízení. Právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení je mimořádně důleţitým obhajovacím právem obviněného. Dává mu moţnost vyuţít právních sluţeb advokáta, který je právně erudovaný, má teoretické i praktické zkušenosti s prováděním obhajoby obviněných. Jeho účastí je posilováno postavení obviněného v trestním řízení a odstraněno jeho znevýhodnění. To spočívá v tom, ţe obviněný většinou dostatečně nezná svá práva a ustanovení týkající se vedení trestního řízení, nebo je neumí náleţitě vyuţít. 16 Podle 41 trestního řádu: je obhájce povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně vyuţívat 15 Ševčík V.: Taktika obhajoby, BA 9/2001 16 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 39-40 16

k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náleţitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci, je obhájce oprávněn jiţ v přípravném řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho ţádosti a opravné prostředky, nahlíţet do spisů ( 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v 33 odst. 1., je obhájce v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se můţe zúčastnit obviněný, je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, můţe obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat téţ proti vůli obviněného, nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I kdyţ zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obţalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat ţádost o milost a o odklad výkonu trestu, obhájce má právo ve všech stádiích trestního řízení vyţádat si předem kopii nebo průpis protokolu ( 55) o kaţdém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení ( 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, kdyţ to není z technických důvodů moţné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit. V ustanovení prvního odstavce jsou uvedeny hlavní povinnosti obhájce, které jsou obdobně stanoveny v 3, 16 a 17 zákona o advokacii. Obhájce můţe v trestním řízení působit a jednat jen ve prospěch obviněného, neboť k správnému objasnění a rozhodnutí věci můţe napomáhat jen z hlediska zájmů obviněného a jeho obhajoby. Je povinnen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného a řídit se jeho pokyny. Těmito však není vázán, jsou li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem. O tomto musí obhájce 17

obviněného přiměřeně poučit. Při výkonu obhajoby je povinnen jednat čestně a svědomitě. Je povinen vyuţívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich mezích uplatnit v zájmu obviněného vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. 17 V některých směrech jsou tyto povinnosti jsou konkretizovány v trestním řádu. Obhájce můţe se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, kdyţ předseda senátu své dotazy skončil a kdyţ uţ nemají otázek členové senátu, můţe ţádat, aby bylo umoţněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce ( 215 tr. řádu). Po skončení dokazování má advokát obviněného poslední slovo ( 216 tr. řádu). Pokud je obţalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, můţe i proti vůli obţalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat jeho obhájce ( 247, odst. 2 tr. řádu). Oprávnění obhájce nahlíţet do spisů je rozvedena a doplněna v 65 a 213 tr. řádu a podle 166 odst. 1 tr. řádu má právo prostudovat spisy v souvislosti se skončením vyšetřování. V rámci ústavních práv je zaloţeno právo kaţdého na spravedlivý proces, a mimo jiné i moţnosti se hájit, tedy právo navrhovat a vyhledávat důkazy, a to i v trestním řízení. A právě v rámci trestního řízení je toto právo svým způsobem omezováno na relativně nejniţší míru jeho dodrţování, tedy spíše bývá vykládáno restriktivním způsobem, neţ-li způsobem extenzivním. K prvnímu odstavci přináleţí moţnost vyhledávat důkazy advokátem v trestním řízení vyhledávání důkazů advokátem v právních předpisech a konkrétní vyhledávání důkazů advokátem a jejich pouţitelnost. Vyhledávání důkazů v právních předpisech Současná úprava vyhledávání důkazů advokátem je obsaţena zejména v 41 odst.1 a 2 a 89 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Předmětnou problematiku také upravuje i usnesení České advokátní komory č. 13/2004 ze dne 12. října 2004 a stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ze dne poř.č. 9/2004 ze dne 17 Šámal P. A kol.: Trestní řád komentář, 5. vydání, Praha 2005, str. 289 18

14.října2004. Taktéţ lze poukázat na důleţitost zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Konkrétní vyhledávání důkazů advokátem a jejich pouţitelnost Advokát můţe na základě svých zjištění a pokynů klienta, které nesmějí však být v rozporu se zákonem a stavovskými přepisy, vyhledávat důkazy. Podle sdělení České advokátní komory se nemůţe jednat o prakticky přímé důkazy pouţitelné v trestním řízení, ale o jakési upozornění na základě něhoţ je moţné určitou zjištěnou skutečnost důkazním prostředkem přenést do trestního řízení tak, aby byla pouţitelná jako důkaz. 18 Obhájce v průběhu trestního řízení zastupuje obviněného jen tam kde obviněný vystupuje jako strana ( 33 odst. 1 tresního řádu) a pokud to připouští povaha předmětného procesního úkonu. Nemůţe obviněného zastupovat tam, kde obviněný má podle příslušného ustanovení trestního řádu vykonat právo nebo úkon osobně, nebo kdy je sám předmětem úkonu. Rozsah oprávnění obhájce je tedy v tomto směru uţší neţ rozsah oprávnění obviněného. Výjimku tvoří pouze řízení proti uprchlému, pak je rozsah oprávnění stejný jako u obviněného. V některých směrech jsou oprávnění obhájce naopak širší ( 165 odst. 2 tr. řádu). Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi ním a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Proto je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních sluţeb ( 21 odst. 1 zákona o advokacii). Mlčenlivost advokáta je základním pilířem jeho činnosti. Dává klientovi jistotu, ţe s obsahem jejich rozhovoru, k němuţ došlo v souvislosti s poskytováním právních sluţeb, nemohou být seznámeny třetí osoby. Advokát musí při obhajobě nebo při poskytování jiné právní pomoci zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které mu klient sdělil, anebo které se o něm dozvěděl. Bez toho by obhajoba nemohla vůbec proběhnout, protoţe bez této mlčenlivosti by klient sám na sebe prozrazoval skutečnosti, které při uplatnění presumpce neviny mu mají být dokázány. 19 18 http://www.epravo.cz/top/clanky/vyhledavani-dukazu-advokatem-v-trestnim-rizeni-55563.html (31. 3. 2011) 19 Šámal, P. a kol.: Trestní řád komentář, 4. vydání, Praha 2002, str. 199. 19

Povinnost mlčenlivosti je poměrně široká. Advokát nemůţe vypovídat především o konkrétní věci, která je předmětem právní pomoci, tedy o tom, co se dozvěděl jako obhájce obviněného v trestním řízení, nebo jako právní zástupce klienta v občanskoprávním řízení. Nemůţe vypovídat ani o tom, ţe se na něj, jako na advokáta, obrátila určitá osoba s ţádostí o právní pomoc a v jaké věci se tak stalo. V případě, ţe by neexistovala povinnost mlčenlivosti advokáta, byli by obvinění, podezřelí i jiní klienti ţádající právní pomoc nuceni zvaţovat, co vlastně mají sdělit při poradě advokátovi a co nikoliv. K nepřijatelným důsledkům by pak docházelo v případech obhajoby obviněných z trestných činů, kteří by nepovaţovali obhájce za advokáta hájícího jejich zájmy, nýbrţ za spolupracovníka orgánů činných v trestním řízení. Reálně by se mohlo stát, ţe by obviněný se zvoleným ani s ustanoveným obhájcem nechtěl spolupracovat v obavě, aby mu třeba jen nechtěně nesdělil skutečnosti, jeţ by mohly být pouţity proti němu, protoţe by je obhájce jako svědek musel sdělit do protokolu. Role advokáta jakoţto informátora v trestním řízení je v rozporu s jeho funkcí v naší evropské právní kultuře. Dokonce by mu tak bylo zabráněno v tom, aby důvěrnou poradou zdrţoval klienta od porušování zákona. * Obhájce je povinen zachovávat mlčenlivost i v případě, ţe je z okolností případu zřejmé, ţe jej klient nebo jeho právní nástupce zprostil povinnosti mlčenlivosti pod nátlakem nebo v tísni ( 21 odst. 2 zákona o advokacii). V takovém případě nesmí v zájmu ochrany klienta vypovídat. Při výkonu advokátní praxe jsou advokáti často postaveni před nutnost posoudit, zda se převzetím určitého případu nedostanou do konfliktu se svou povinností svědomitě chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, důsledně vyuţívat všech zákonných prostředků a v jejich rámci uplatnit pro klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládají za prospěšné. Jinak řečeno zda neohroţují nezávislost svého profesionálního úsudku, a to z důvodu střetu uvedených povinností vůči různým klientům. Advokát je přitom povinen zvaţovat moţný střet zájmů nejen mezi klienty současnými, ale i ve vztahu k případům jiţ ukončeným. Tyto situace nastávají i v trestním řízení a jejich řešení mnohdy nebývá jednoznačné či snadné. 20 * Stanovisko České advokátní komory ze 17. 2. 1999, podepsané předsedou České advokátní komory JUDr. Karlem Čermákem, adresované ministrovi financí. 20 Adámek R.: Společná obhajoba více obviněných, BA 5/2008 20

Často dochází k případům, kdy je současně stíháno více osob, např. v důsledku spolupachatelství, účastenství či jednání, které je označováno jako některé formy trestné součinnosti, a kdy si stejného obhájce zvolí více obviněných, případně je týţ obhájce více obviněným ustanoven. Zákon počítá s moţností obhajoby více spoluobviněných obhájcem jediným, ovšem za předpokladu, ţe mezi nimi neexistuje kolize. Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichţ zájmy si v trestním řízení neodporují, většinou obhájce společný ( 38 odst. 2 tr. řádu). Těm spoluobviněným, jejichţ zájmy si ve smyslu sdělení příslušného orgánu činného v trestním řízení nebo na základě jinak najevo vyšlých skutečností odporují, musí být vţdy ustanoven obhájce samostatný. Všechny komentáře stojí na stanovisku, ţe stejný obhájce můţe obhajovat ve stejné věci několik obviněných, jejichţ zájmy nejsou v rozporu. Zájmy obviněných si budou odporovat tehdy, jestliţe jeden ze spoluobviněných bude usvědčovat druhého, který bude vinu popírat. Kolize mezi spoluobviněnými nemusí být zjevná od samého počátku, případně nemusí být zjevná ani samotným spoluobviněným. V kolizi mezi spoluobviněnými jde o takový stav, který by jejich společného obhájce stavěl před povinnost vyuţít či opomenout tvrzení jednoho ze svých mandantů proti druhému a naopak argumentovat ve prospěch jednoho okolnostmi, jeţ by musel vzápětí v zájmu druhého vyvracet. Tento postup by byl v rozporu nejen s etikou obhájce, ale především se zákonem a všemi předpisy o obhajobě. 21 21 Fišer K.: Některé problémy obhajoby..., BA 1/1999 21

3. OBLIGATORNÍ A FAKTULTATIVNÍ ZASTUPOVÁNÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ Trestní řízení jako zákonem upravený postup, jehoţ úkolem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zjistit jeho pachatele a tomu uloţit spravedlivý trest či jinou sankci je ovládáno mnoha zásadami, které mají zaručit, aby tento proces, jimţ je zasahováno do práv a svobod člověka byl spravedlivý na základě zákona. Jedním z nejvýznamnějších oprávnění obviněného je moţnost vyjadřovat se ke všem skutečnostem a uvádět různé okolnosti a jiné skutečnosti, jeţ slouţí k jeho obhajobě. Tímto ústavně zakotveným právem je právo na obhajobu. 22 Výkon práva na obhajobu jako jednoho z významných oprávnění, jeţ rozvíjejí zásadu presumpce neviny, můţe být realizován několika způsoby. Prvním z nich je právo na osobní obhajobu, které znamená, ţe obviněný se hájí sám a sám tak vyuţívá veškerých moţností, které mu toto právo umoţňuje (právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem a důkazům, navrhovat důkazy, právo závěrečné řeči a posledního slova, právo podávat opravné prostředky aj.). Druhým způsobem je právo obviněného poţadovat od orgánů činných v trestním řízení, aby byly objasněny veškeré okolnosti, které svědčí v jeho prospěch. A konečně třetím způsobem realizace práva obviněného na obhajobu je právo obviněného zvolit si obhájce, kterým můţe být jen advokát. Hlavním úkolem obhájce je vyuţívat plně všech prostředků a zajistit tak obviněnému řádnou obhajobu a právní pomoc, usilovat o to, aby byly objasněny veškeré důkazy, které přispívají k nevině obviněného a přispívat tak k náleţitému a spravedlivému rozhodnutí. Vzhledem k velkému významu obhajoby je v našem právním řádu několikrát stanovena povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit obviněného o tomto jeho právu a umoţnit 22 http://www.epravo.cz/top/clanky/nutna-obhajoba-9531.html 22

mu jeho realizaci a také moţnost poskytnutí obhajoby bezplatné. V některých zákonem vyjmenovaných situacích je dokonce přítomnost obhájce a to dokonce jiţ v přípravném řízení vyţadována. Obligatorní obhajobou je institut nutné obhajoby. Je případem, kdy zákon přímo stanoví, ţe obhajoba obviněného advokátem je nutná. Tyto případy patří k nejzávaţnějším a proto zákonodárce v duchu zásad, jimiţ je ovládáno celé trestní řízení, stanovil tuto povinnost, jelikoţ níţe stanovené skutečnosti omezují jeho řádný výkon práva na obhajobu. 23 Nutná obhajoba je v trestním řádu upravena v 36 a 36 a: 36 Obviněný musí mít obhájce uţ v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu ( 116 odst. 2), je-li: zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo jde-li o řízení proti mladistvému, jde-li o řízení proti uprchlému, obviněný musí mít obhájce také tehdy, povaţuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, ţe vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce uţ v přípravném řízení, obviněný musí mít obhájce téţ v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrţenému, v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němţ se rozhoduje o uloţení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního. 36a Ve vykonávacím řízení, v němţ soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít 23 Jelínek J.: Obviněný a jeho právo na obhajobu, BA 2/1999 23

odsouzený obhájce, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil osmnáctý rok, je-li ve vazbě, nebo jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit. V řízení o stíţnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, jde-li o případy uvedené v 36 odst. 1 písm. a) nebo b), jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje pět let, je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o dovolání, o stíţnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil osmnáctý rok, nebo jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit, jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel. Byl-li proveden výslech obviněného bez toho aby mu byl ustanoven obhájce (jedná-li se o zákonem stanovené situace), je tento důkaz neúčinný, nelze jej pouţít jako důkaz a musí být proveden znovu. Trestní řád říká, ţe pokud obviněný nemá obhájce v případech, kdy ho mít musí ( 36, 36a tr. řádu), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce, protoţe obviněný má především právo obhájce si zvolit. Pokud marně uplyne lhůta ke zvolení obhájce nebo pokud obviněný prohlásí, ţe si obhájce zvolit nechce, bude mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně obhájce ustanoven ( 38 tr. řádu). Potřebu ustanovit obhájce v přípravném řízení oznámí vyšetřovatel, resp. státní zástupce vykonávající dozor v přípravném řízení soudu, který je příslušný k úkonům v přípravném řízení. Obhájce ustanoví a pominou - li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší v přípravném řízení soudce ( 39 odst. 1 tr. řádu). Obhájce je obviněnému ustanoven písemným opatřením, které se doručí obviněnému a obhájci. Stejně jako je obhájce ustanoven, je také obhajoby zproštěn ( 40 tr. řádu). Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Jen z váţných důvodů můţe být zproštěn povinnosti obhajování a to na svou ţádost, nebo na ţádost obviněného. Místo něho je ustanoven obhájce 24

jiný. Tím, ţe obviněnému byl obhájce ustanoven, v ţádném případě nevylučuje právo obviněného zvolit si obhájce jiného. Vrchní soud konstatoval, ţe obviněný má obhájce v momentě, kdy je mu v souladu s ustanovením 39 tr. řádu soudem ustanoven (tehdy se de iure stává obhájcem obviněného) a kdy navíc k této skutečnosti přistoupí další, a sice, ţe jak obviněný, tak obhájce jsou o tom řádně uvědoměni. Teprve poté totiţ můţe obviněný prakticky vyuţít oprávnění, která mu mimo jiné dává ustanovení 33 odst. 1 tr. řádu (tj. ţádat přítomnost obhájce u vyšetřovacích úkonů, radit se s ním a mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby) a obhájce můţe vykonávat práva a plnit povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení 41 tr. řádu. 24 Fakultativní obhajobou je myšleno právo obviněného na obhajobu, které vychází z 33 trestního řádu. V tomto ustanovení také zákonodárce narovnává moţnosti osob, které by jinak byli při trestním řízení znevýhodněny nemoţností zvolit si obhájce jenom z důvodů nedostatku finančních prostředků. 33 Práva obviněného: obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Můţe uvádět okolnosti a důkazy slouţící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat ţádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůţe radit o tom, jak odpovědět na jiţ poloţenou otázku. Můţe ţádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení ( 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, můţe s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena. 24 Jelínek J.: Obviněný a jeho právo na obhajobu, BA 2/1999 25

Osvědčí-li obviněný, ţe nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, ţe má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníţenou odměnu. V takovém případě náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiţ má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stíţnost, jeţ má odkladný účinek. Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vţdy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou moţnost jejich uplatnění. 4. ZVOLENÝ OBHÁJCE A OBHÁJCE SOUDEM USTANOVENÝ Obviněný má právo zvolit si obhájce. Nevyuţije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho zákonný zástupce, můţe mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manţel, druh, jakoţ i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli ( 37 odst. 1 tr. řádu). Zákonným zástupcem je myšleno u 25 a) osoby nezletilé: rodiče, jeden z rodičů, pokud druhý např. zemřel, 25 Egelman J.: Obhájce, http://www.iporadce.cz/subpages/otvordokument/clanok.aspx?idclanok=3645&zor=1 26

jeden z rodičů určený soudem, pokud není mezi rodiči nezletilce shoda, osvojitel, opatrovník, kdyţ nezl. nemohou zastupovat rodiče, poručník, b) osoby soudem omezené k právním úkonům: opatrovník soudem ustanovený, příbuzný v pokolení přímém ( 117 obč. zákoníku stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiţ v řadě přímé pochází jedna od druhé), sourozenec ( 117 obč. zákoníku alespoň jeden z jejich rodičů je jejich nejbliţším společným předkem), osvojitel (osvojitelem se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého ţivota, ţe osvojení bude ke prospěchu dítěte i společnosti, osvojitelem nemůţe být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům), osvojenec, manţel, druh (druţským poměrem se rozumí poměr obdobný poměru manţelskému), zúčastněná osoba (ten, jehoţ věc byla zabrána nebo podle zákona má být zabrána). Všechny uvedené osoby, jimţ zákon dává právo zvolit obviněnému obhájce, činí tak vlastním jménem a na vlastní náklady. Zákonodárce předpokládá, ţe jde o osoby, které mají na výsledku řízení osobní zájem vzhledem k osobnímu vztahu k obviněnému. Za obhájce můţe být zvolen kterýkýkoliv advokát ( 35 odst. 1 tr. řádu). Pro způsob oznámení nejsou stanoveny formální předpoklady. V praxi většinou obhájce předloţí plnou moc orgánu činném v trestním řízení a informuje, ţe obhajobu obviněného přebírá. 26 Obviněný můţe místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo jinou osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit si obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení, vyrozumí nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, neţ ji osobně převezme později zvolený obhájce ( 37 odst. 2 tr. řádu). 26 Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 64 27

Výše uvedené právo obviněného často přivádí k závěru, ţe zvolením si nového obhájce dosáhnou prodlouţení doby trvání trestního řízení, např. odročováním hlavních líčení. Tento záměr je nejčastěji spojen s namítanými průtahy v řízení a tvrzením o nutnosti propustit obviněného z vazby. Je nezbytné tedy upozornit, ţe obhájce, který převezme takovou obhajobu, mnohdy velmi komplikované věci, pak mylně vychází ze závěru, ţe hlavní líčení bude moţno konat teprve tehdy, aţ se seznámí s celým doposud provedeným dokazováním, a tímto studiem spisu a prodlouţením trestního řízení dosáhne i propuštění svého klienta z vazby. Je třeba upozornit na to, ţe pokud obhájce převezme obhajobu byť komplikovanější věci, vstupuje do práv svého předchůdce a zde postačuje ke konání hlavního líčení či veřejného zasedání, aby byla dodrţena lhůta pro vyrozumění obviněného a nově zvoleného obhájce. Je věcí obviněného, kdy a koho svou obhajobu pověří, případně zda svého práva volby vůbec vyuţije. Za skutečnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám, a obecný soud není oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby či nečinnost obhájce, neboť obviněnému nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jímţ zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit. Opak by totiţ znamenal zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně téţ jistou, zřetelně neţádoucí a především ústavně nepřípustnou, formu státní kontroly nad jeho výkonem. Z odpovědnosti obhajovaného za volbu obhájce, nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat reţim řízení a jeho průběh představám a poţadavkům obhájce, ač obhajobu převzal obhájce v sebekratší době. Je věcí profesní odpovědnosti obhájce, převezme-li zastoupení na poslední chvíli, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá. Změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho reţimu nikterak vázán. Nového obhájce můţe obviněnému zvolit i některá z oprávněných osob uvedených v 37 odst. 1, má li zvolený obhájce nahradit obhájce ustanoveného. 27 Jestliţe si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání 27 Egelman J.: Obhájce, http://www.iporadce.cz/subpages/otvordokument/clanok.aspx?idclanok=3645&zor=1 28