Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Katedra rekreologie a cestovního ruchu

Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Katedra rekreologie a cestovního ruchu Individuální turismus ve vybraných oblastech USA Bakalářská práce Autor: Petr Malý Studijní obor: MCR-A Vedoucí práce: doc. PaedDr. Jiří Štýrský, CSc Hradec Králové červenec 2015

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a s pouţitím uvedených pramenů a literatury. V Hradci Králové dne 18. 8. 2015 Petr Malý

Poděkování Děkuji touto cestou vedoucímu bakalářské práce doc. PaedDr. Jiřímu Štýrskému, CSc za odborné rady a věcné připomínky během zpracovávání této práce. Dále děkuji mým rodičům, kteří mi umoţnili poznat Spojené státy americké.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá individuálním turismem ve vybraných oblastech Spojených států amerických. Skládá se z teoretické a praktické části. V teoretické části jsou uvedeny základní informace o dané zemi. Dále je zde ve stručnosti popsána problematika systému národních parků včetně úřadu, jenţ je spravuje. Následující kapitoly se věnují rozdělení území Spojených států amerických do jednotlivých regionů a geografických oblastí. Na konci teoretické části je uvedena charakteristika několika vybraných oblastí zájmu. V praktické části této práce se autor věnuje zejména zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy. Následující kapitola se zaměřuje na zázemí, ubytování a infrastrukturu v národních parcích. Autor se dále věnuje přírodním zajímavostem zvolené oblasti, přičemţ text je doprovázen fotografiemi pro lepší ilustraci. V závěru teoretické části je případová studie, v níţ jsou porovnány dvě vybrané oblasti. V příloze jsou uvedeny statistické údaje související se zvoleným tématem práce, mapy, tabulky a fotografie. Annotation Title: Individual Tourism in Particular Areas of the USA. The Bachelor Thesis deals with the issue of individual tourism in selected areas of the United States of America. It consists of theoretical and practical part. At the beginning of the theoretical part basic information about the chosen state is provided. Subsequently, the issue of national parks, including the office which is in charge of administration is briefly described. The following chapters deal with the division of the United States into regions and geographical areas. At the end of the theoretical part several selected areas of interest are characterized. In the practical part, the author pays particular attention to evaluation in relation to the predetermined hypothesis. The next chapter focuses on facilities, accommodation and infrastructure in national parks. The author also discusses the natural attractions of the chosen areas and text is accompanied by photographs for better illustration. In the case study, which is at the end of the theses, two selected areas are compared. The supplement contains statistical data related to the chosen topic, including the author s photographs.

Obsah 1. Úvod... 1 2. Literární rešerše... 2 3. Cíl práce a metodika zpracování... 5 4. Teoretická část práce... 6 4.1 Klíčové pojmy... 6 4.2 Vybrané kapitoly z informačního minima o USA... 8 4.2.1 Státní zřízení a území... 8 4.2.2 Lidé a společnost... 8 4.2.3 Politika... 9 4.2.4 Ekonomika... 9 4.2.5 Geografie... 10 4.2.6 Geologie... 11 4.3 Správa národních parků... 13 4.4 Systém národních parků... 15 4.4.1 Vybraná označení ze Systému národních parků... 15 4.5 Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti... 17 4.6 Vymezení geografických oblastí podle Arizona Geographic Alliance... 20 4.7 Vybrané oblasti zájmu... 23 4.7.1 Národní památník Grand Staircase-Escalante... 23 4.7.2 Národní park Yosemite... 25 4.7.3 Národní park Grand Canyon... 27 4.7.4 Národní park Capitol Reef... 28 4.7.5 Národní park Crater Lake... 29 4.8 Vybrané příklady hrozeb pro Národní parky... 30 5. Praktická část... 32 5.1 Zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy... 32

5.1.1 Individuální turismus v USA je bezpečný... 32 5.1.2 V rámci individuálního turismu lze poznat více, než v rámci organizovaného zájezdu.... 37 5.1.3 Individuální turismus je ve srovnání s organizovanými zájezdy finančně méně náročný.. 40 5.1.4 Na západě Spojených států amerických je vysoká koncentrace národních parků... 41 5.1.5 Autorem práce zvolené oblasti jsou vhodné pro individuální turismus... 43 5.1.6 Individuální a skupinový turismus disponuje odlišnými způsoby poznávání... 45 5.2 Zázemí, moţnosti ubytování a infrastruktura v národních parcích... 47 5.3 Přírodní zajímavosti oblasti Escalante... 50 5.4 Porovnání Yosemitského národního parku s oblastí Escalante... 55 6. Závěry a doporučení... 58 7. Zdroje... 59 7.1 Seznam pouţité literatury... 59 7.2 Seznam internetových zdrojů... 60 8. Seznam fotografií a obrázků... 65 9. Přílohy... 66 9.1 Tabulky... 66 9.2 Obrázky a fotografie... 76 10. Zadání... 86

1. Úvod Cestovní ruch je v globálním měřítku rychle rostoucím sektorem a zaujímá významnou pozici mezi předními světovými odvětvími. S rostoucí mírou globalizace a s rozvojem společnosti je cestování dostupnější pro stále více lidí a také je dnes moţno poznat místa na planetě Zemi, která byla ještě před nedávnem pro turisty jen těţko dostupná. Ať uţ se jedná například o rozvoj a nárůst na poli dopravy nebo o skutečnost, ţe cestování dnes není uţ jen výsadou privilegovaných, lze předpokládat, ţe se cestovní ruch v budoucnu bude dále rozvíjet a zaujímat v globálním měřítku stále důleţitější pozici. Autor si toto téma zvolil z několika důvodů. Spojené státy americké navštívil jiţ pětkrát a vţdy se jednalo o jakési putování po zajímavých místech, přičemţ doba, potřebná k poznání určitých oblastí, se lišila od několika týdnů aţ po několik měsíců. Autor měl tedy mnoho času k poznávání dané země, přičemţ ve všech případech byla zvolena moţnost cestovat individuálně, takříkajíc na vlastní pěst. A právě o některé poznatky a zkušenosti nabyté během těchto cest se chce autor touto cestou podělit s ostatními, neboť se často setkává s lidmi, kteří tvrdí, ţe individuální turismus ve Spojených státech amerických je nebezpečný, troufalý a ţe se tak daleko sami neodváţí vycestovat. Kromě základních informací o dané zemi a vybraných oblastech, které jsou uvedeny v teoretické části této práce, se autor dále v praktické části zabývá hned několika oblastmi problematiky individuálního turismu. Tato práce se věnuje individuálnímu turismu na západě Spojených států. Toto téma je aktuální zejména z toho důvodu, ţe mnoho českých turistů se kaţdoročně vydává na dovolenou do Spojených států amerických v rámci organizovaného skupinového turismu, přičemţ mohou nabývat přesvědčení, ţe individuální turismus je v dané destinaci jen těţko proveditelný. Autor se v této práci tedy mimo jiné snaţí přiblíţit tuto zemi jako vhodný cíl právě pro individuální turismus, k čemuţ do značné míry přispívá mnoţství zejména přírodních atraktivit, které lze během putování destinací navštívit. Je vhodné tedy jiţ v úvodu poukázat na skutečnost, ţe právě přírodě je v této práci věnována značná pozornost, přičemţ je samozřejmě zohledněno, ţe turisté přiklánějí během cestování značnou důleţitost také například bezpečnosti, finanční náročnosti cestování, moţnostem poznání a řadě dalších faktorů, z nichţ některým se autor v této práci věnuje. 1

2. Literární rešerše V rámci vyhledávání příslušných informací potřebných k sepsání této bakalářské práce bylo autorem vyuţito několik rozdílných typů zdrojů. V průběhu tvorby bakalářské práce bylo čerpáno ze zdrojů literárních, stejně tak jako byly pouţity četné zdroje internetové. Publikace, které značnou měrou přispěly k vytvoření práce, byly psány v českém jazyce. Internetové zdroje, jenţ poskytly autorovi mnoho uţitečných informací, byly v jazyce anglickém, případně v jazyce českém. Z literárních zdrojů by autor vyzdvihl zejména knihu Západ USA (COOK, Samantha, Greg WARD a Tim PERRY. Západ USA: národní parky: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2002, 583 s., s. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-7217-061-9.), neboť jsou zde přehledně uvedeny informace o národních parcích na západě Spojených států, včetně představení jednotlivých států a stručného popisu historie daných oblastí. V této knize jsou také uvedeny podrobné popisy lokalit, stejně tak jako plány a mapy mnoha oblastí. Významným zdrojem základních informací o Spojených státech je podle autora také kniha USA (LYON, James. USA. 1. vyd., české. Praha: Svojtka & Co., 2003, 1162 s. Lonely Planet. ISBN 8072374508.) z řady průvodců Lonely Planet. Tento více neţ tisíci stránkový průvodce jiţ ve svém úvodu obsahuje ucelené informace z mnoha různých oblastí, jako jsou například poznatky o přírodních poměrech, geologii a o národních parcích. Jako zdroj cenných informací o geologii v oblastech zájmu a s ní spojenou problematikou autorovi poslouţila publikace Severní Amerika (VOTÝPKA, Jan a Jaroslava JANOUŠOVÁ. Severní Amerika. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 420 s.). Ve srovnání s lety vydáním ostatních tištěných zdrojů se sice jedná o publikaci poněkud starší, nicméně obsahuje informace, které v jiných zdrojích nejsou k nalezení. Jako hodnotný zdroj poznatků z oblasti geografie by autor rád uvedl knihu Americký jihozápad (COLOMBO, Marcella. Americký Jihozápad. Praha: Slovart, 2003, 136 s. Místa a historie. ISBN 80-7209-454-8.), která také mimo jiné obsahuje zajímavé kapitoly z historie země. Pro lepší orientaci v rámci Spojených států jako celku i v jednotlivých státech autor vyuţil Walmart Road Atlas (2012 Walmart Road Atlas. Rand McNally, 2011. ISBN 0528003372.), jenţ obsahuje nejen mapy celých Spojených států amerických, nýbrţ také podrobné, přehledné a uţivatelsky velice příjemně působící mapy jednotlivých amerických států. V těchto mapách jsou například velice přehledně vyznačeny národní parky a mnoho dalších pro tuto práci stěţejních informací. 2

Přestoţe se kniha Přírodní parky pod záštitou UNESCO (GÖBEL, Peter. Přírodní parky: krajinné oblasti a přírodní ráje pod záštitou UNESCO. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 1999, 251 s. ISBN 807176907X.) zabývá přírodními oblastmi roztroušenými po celém světě, jsou zde k nalezení údaje o několika oblastech leţících na území Spojených států. Nutno uvést, ţe se nejedná pouze o údaje týkající se přírody, nýbrţ jsou zde zaznamenána i velice zajímavá data a události z historie, která jsou v ostatních publikacích s podobnou tématikou jen velice těţko k nalezení. Do českého jazyka přeloţený průvodce přírodou Západ USA (JEIER, Thomas a Martin BAEHR. Západ USA: cestování a kultura : poznávání zvířat a rostlin. Vyd. v českém jazyce 1. Praha: Baset, 2004, 281 s. Ze všech stran. ISBN 80-86223- 73-6.) nese hned ve svém podtitulu informaci, ţe kromě běţných poznatků pro tištěné průvodce typických, zabírají značnou část této publikace kapitoly věnující se zvířatům a rostlinám, nacházejícím se na západě Spojených států. Tato publikace autorovi poskytla některé detaily, které nebyly obsaţeny v ostatních tištěných zdrojích. Kniha nesoucí název Národní parky světa (GRAZZINI, Giuseppe. Národní parky světa. 1. čes. vyd. Praha: Slovart, 1994, 260 s. ISBN 80-85871-00-9.) se skládá zejména z barevných fotografií, nicméně na posledních stranách jsou k mnoha místům ve světě poskytnuty sice stručné, ale zajímavé poznatky hned z několika oborů, které byly také částečně vyuţity při tvorbě této práce. Další publikací, z níţ autor čerpal, byl příruční průvodce USA Národní parky Západu (PINCK, Axel. USA: národní parky Západu. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 2001, 128 s. Merian live!. ISBN 80-7236-207-0.). Tento rozměry spíše kapesní průvodce obsahuje kromě fotografií a map také stručné a základní informace o místech roztroušených po americkém západě a autorovi slouţil k doplnění některých drobností. V knize Poznáváme národní parky USA (PALMERLEE, Danny. Poznáváme Národní parky USA. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2013, 471 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0781-7.) autora velice zaujala kapitola o nebezpečích týkajících se právě národních parků, včetně uvedených příkladů. Jedná se o v podstatě teprve nedávno vydaného průvodce a proto se autor rozhodl tuto knihu, která obsahuje značné mnoţství přehledně a velice detailně uvedených informací, zahrnout do seznamu zdrojů literatury, z nichţ při práci čerpal. V knize USA Východní pobřeží (SCHEUNEMANN, Jürgen. USA: východní pobřeží, středozápad, jižní státy : cestovní příručka. 1. čes. vyd. München: Nelles Verlag, 1997, 255 s. Nelles guide. ISBN 3-88618-234-7.) autor nalezl komplexně shrnutá fakta o Spojených státech, z nichţ některá byla následně vyuţita, neboť v jiných zdrojích uvedena nebyla. 3

V rámci vypracování kapitoly týkající se klíčových pojmů autor vyuţil velice obsáhlý a profesionálně zpracovaný Výkladový slovník cestovního ruchu (ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.), obsahující tisíce výrazů a jejich definic. Dále jsou v tomto slovníku grafy, schémata a fotografie. Autorovi tato publikace poslouţila právě k uvedení a charakteristice vybraných klíčových slov. Skripta nazvaná Úvod do tvorby odborných prací (TROUSIL, Michal a Veronika JAŠÍKOVÁ. Úvod do tvorby odborných prací. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 154 s. ISBN 978-80-7435-380- 2.) byla autorem vyuţita zejména z důvodu bliţšího seznámení se s problematikou tvorby odborných prací, jejich úpravou, formami a mnoha dalšími jevy, které tvorbu takovýchto prací doprovázejí. 4

3. Cíl práce a metodika zpracování Cílem této bakalářské práce je představit vybrané oblasti Spojených států amerických jakoţto vhodný cíl pro individuální turismus. Pro splnění stanovaného cíle byl nutný rozsáhlý sběr informací pomocí řady různých zdrojů. Jedná se zejména o studium odborné literatury v tištěné podobě a o čerpání informací prostřednictvím elektronických článků pojednávajících o dané problematice. V případě tištěných publikací bylo vyuţíváno zdrojů psaných výhradně v českém jazyce. Elektronické články byly ve většině případů v jazyce anglickém. Jako doplňující zdroj byly pouţity deníky psané během pobytu přímo v destinaci. Také byl autorem proveden výzkum ve zmiňované destinaci, přičemţ v této práci ve valné většině případů autor uvádí pouze to, s čím má osobní zkušenosti. Bylo záměrně zvoleno vyuţití poznatků získaných přímo na místě, neboť autor je přesvědčen, ţe například ve srovnání s dotazníkovým šetřením jsou čtenáři této práce prezentovány konkrétní příklady a situace, se kterými se během individuálního turismu po destinaci setká a jsou mu tak tímto způsobem poskytnuty podrobnější informace. Právě z osobní zkušenosti s destinací pramení řada názorných příkladů, které poskytují čtenáři moţnost lépe se v dané problematice orientovat. V této souvislosti je vhodné zmínit také autorem pořízené fotografie, jenţ jsou uvedené v příloze a které v mnoha případech ilustrují situace, o kterých je pojednáváno v textu. Poznatků autora získaných výše uvedeným způsobem bylo vyuţito zejména v souvislosti s následujícími, předem stanovanými hypotézami: 1) Individuální turismus v USA je bezpečný. 2) V rámci individuálního turismu lze poznat více, neţ v rámci organizovaného zájezdu. 3) Individuální turismus je ve srovnání s organizovanými zájezdy finančně méně náročný. 4) Na západě Spojených států amerických je vysoká koncentrace národních parků. 5) Autorem práce zvolené oblasti jsou vhodné pro individuální turismus. 6) Individuální a skupinový turismus disponuje odlišnými způsoby poznávání. 5

4. Teoretická část práce 4.1 Klíčové pojmy národní park - (zkr. NP, angl. national park) Území takových přírodních hodnot krajiny, fauny a flóry, ţe je chráněno pomocí legislativy. Území je většinou málo ovlivněno činností člověka a má biologické, ekologické, geologické, vědecké, historické, vzdělávací, a rekreační hodnoty. Při zaloţení prvního národního parku na světě, amerického parku Yellowstone, byly brány v potaz tři hlavní cíle a to ochrana biodiverzity, poskytovat potěšení návštěvníkům a vědecký výzkum. Tyto cíle jsou nyní součástí obecně přijímané koncepce NP. [14] V této práci se autor zabývá například správou a systémem národních parků v dané zemi, přičemţ v teoretické části práce je uvedena také stručná charakteristika několika národních parků. K problematice národních parků je přihlédnuto také v kapitolách, ve kterých dochází k zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy. individuální cestovní ruch - (angl. individual tourism) Druh cestovního ruchu, cesty jednotlivců nebo rodin či malých skupin cestujících samostatně, nikoliv v rámci organizované skupiny. Jednotlivé sluţby těchto zájezdů mohou být částečně zajištěny některým ze subjektů cestovního ruchu. Často se jedná například o letenky, ubytování a podobně. [14] Individuální cestovní ruch je v této práci posuzován například z hlediska bezpečnosti, finanční náročnosti, moţností poznání či vhodnosti vybraných oblastí právě pro tento druh cestovního ruchu. turismus - (angl. tourism) Je to alternativní termín pro cestovní ruch. Je součástí jednoslovného i víceslovného označení řady aktivit, spojených s cestovním ruchem. [14] turistika - (angl. hiking) Jedná se o druh cestovního ruchu, kdy se účastník pohybuje vlastní silou či s vyuţitím síly zvířat, nikoliv však motorizovaně. Je to aktivní forma účasti na cestovním ruchu. Rozlišuje se například organizovaná a neorganizovaná turistika, pěší turistika a podobně. [14] geografie - (angl. geography) Věda, která studuje strukturu a interakci systémů a subsystémů na zemském povrchu s důrazem na jejich prostorovou dimenzi. Dvěma hlavními směry geografie jsou fyzická geografie a geografie člověka. [14] Geografii je věnována podkapitola v rámci informačního minima o USA. geologie - (angl. geology) Věda o Zemi, studium Země jako celku, jejího vzniku, struktury, sloţení, jejího vývoje a poznání procesů, které vytvářely dnešní tvář Země. 6

Zahrnuje řadu disciplín, jako je třeba mineralogie, paleontologie či petrologie. Výsledky geologických výzkumů jsou často vyjádřeny v podobě různých geologických map, povrchových i podpovrchových. [23] Stručnému nástinu geologického vývoje se věnuje podkapitola v rámci informačního minima o USA. kemp - (angl. camping, camping site) Kategorie ubytovacího zařízení s recepcí a zabezpečenou a udrţovanou plochou s hygienickým zařízením. Kemp je určen zpravidla pro přechodné ubytování ve vlastním zařízení hostů, například ve stanu či v obytném přívěsu, karavanu. Součástí kempu můţe být vybavenost pro zábavu, sportování a nakupování. [14] Této kategorii ubytovacího zařízení se autor věnuje zejména v kapitole o zázemí, moţnostech ubytování a infrastruktuře v národních parcích a turisticky zajímavých oblastech. půjčovna aut - (angl. car rental company) Organizace specializovaná na půjčování aut individuálním zákazníkům nebo organizacím. Její kanceláře jsou často umístěny na významných letištích, nádraţích a na dalších místech koncentrace návštěvníků. Nejvýznamnějším trhem je USA a nejvíce trţeb je spojeno právě s půjčovnami na letištích. [14] Jelikoţ je takřka nutností pouţívat k dopravě v destinaci osobní automobil, problematice půjčení automobilu se autor věnuje například v kapitolách o bezpečnosti a vhodnosti destinace pro individuální turismus. infrastruktura - (angl. infrastructure) Souhrn veškerých inţenýrských sítí, komunikací a dalších sluţeb, které propojují obydlené místo s okolním regionem a zajišťují potřeby místních obyvatel i návštěvníků. Lze sem zařadit vodovody, sluţby občanské vybavenosti, dopravní komunikace, zásobování elektřinou a podobně. [14] Infrastruktuře zejména v národních parcích je věnována kapitola v praktické části této práce. Kromě infrastruktury se příslušná kapitola soustředí také na zázemí a moţnosti ubytování. itinerář - (angl. itinerary) Jedná se o detailní individuální či skupinový plán cesty, který obvykle obsahuje data, časové údaje, mapy, vzdálenosti, aktivity, poznámky. V rámci autoturismu se jedná o popis trasy s jejími zajímavostmi včetně zakreslení trasy do mapy. [14] Problematice itinerářů se autor věnuje například v kapitole věnující se míře poznání v rámci individuální a organizované turistiky. cestovní kancelář - (angl. travel agency) Organizace nabízející, rezervující a prodávající zájezdy a další sluţby cestovního ruchu. Jedná se tedy o organizátora zájezdů. [14] V 7

kapitole o finanční náročnosti je porovnána cena zájezdu nabízeného cestovní kanceláří s cenou individuálně podniknutého putování. přírodní krajina - (angl. wildscape, natural landscape) Krajina, ve které převaţují přírodní prvky, jako jsou pahorky, přírodní vodní plochy vegetace či skály. Krajina je málo přeměněna člověkem. [14] S přírodní krajinou včetně obrazové dokumentace se lze setkat například v praktické části této práce, konkrétně v kapitole o přírodních zajímavostech oblasti Escalante v Utahu. přírodní zdroje - (angl. natural resources) - Jedná se o části ţivé a neţivé přírody, které člověk vyuţívá, nebo můţe vyuţívat k uspokojování svých potřeb. Pro cestovní ruch představují jeden z hlavních zdrojů rozvoje. [14] Přírodním zdrojům v destinaci je přikládána v této práci značná důleţitost, neboť tato práce se do značné míry věnuje národním parkům a dalším chráněným územím. 4.2 Vybrané kapitoly z informačního minima o USA 4.2.1 Státní zřízení a území Spojené státy americké jsou federativní republikou, skládající se celkem z 50 států a dále jednoho federálního území s hlavním městem Washingtonem D.C. K USA dále patří také řada externích území, jako je Portoriko, Guam, Americká Samoa, ostrov Navassa Island, Severní Marianské ostrovy a Panenské ostrovy. [7] 4.2.2 Lidé a společnost Bereme-li jako ukazatel počet obyvatel (318,9 milionu k 11.2.2015), jedná se o třetí nejlidnatější zemi světa (první je Čína, druhá je Indie). Co se týče rasového sloţení obyvatelstva, přibliţně 80% obyvatel jsou běloši, 13% Afroameričané, 4,5% Asiaté. Indiánů a Inuitů je zhruba 1% z celkového obyvatelstva. Tyto údaje o etnickém členění nezahrnují samostatnou kategorii pro Hispánce, neboť US Census Bureau (volný překlad: úřad pro sčítání lidu) definuje Hispánce jako osoby latinskoamerického původu, které ţijí v USA a mohou být jakékoliv rasy či etnické skupiny. Přesto se uvádí, ţe zhruba 15% populace Spojených států jsou Hispánci. [22] Z údajů o náboţenském vyznání vyplývá, ţe 76% Američanů jsou křesťané (z toho je 23,9% katolíků, 15,8% baptistů, 5% metodistů a 3,8% luteránů), 1,2% ţidé, 0,6 % muslimové a 0.5% buddhisté. [35] Dle odhadů z roku 2011 je zhruba 16% Američanů bez vyznání. [61] 8

Úředním jazykem ve Spojených státech je angličtina. Z údajů z roku 2010 vyplývá, ţe pro 80% Američanů je angličtina mateřským jazykem, pro 12,4% je mateřským jazykem španělština a pro 0,9% čínština. [35] 4.2.3 Politika Současným prezidentem Spojených států amerických je Barack Hussein Obama, který byl do své funkce hlavy státu zvolen 20.1.2009. Viceprezidentem Spojených států amerických je Joseph R. Biden, který byl do funkce zvolen rovněţ 20.1.2009. Barack H. Obama, jenţ byl v listopadu roku 2012 znovu zvolen prezidentem, zastává současně post hlavy státu a hlavy vlády. [22] Vládní systém Spojených států se dělí na tři části. Jedná se o moc výkonnou, která je vedena prezidentem, dále moc zákonodárnou, která je delegována na Kongres a zahrnuje Senát (100 míst, 2 členové z kaţdého státu) a Sněmovnu reprezentantů (435 křesel, počet křesel se určuje na základě počtu obyvatel daného státu), a moc soudní, jejímţ nejvyšším představitelem je Federální nejvyšší soud. [2] Mezi nejvýznamnější politické strany v zemi patří Demokratická strana a Republikánská strana. Dalšími významnými stranami jsou například Libertarianská strana a Green Party. [22] 4.2.4 Ekonomika Hrubý domácí produkt Spojených států amerických byl v roce 2013 16,7 bilionů amerických dolarů. Výše hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele USA byla tedy 52 800 amerických dolarů. Hrubý domácí produkt USA byl největším ze všech zemí světa, následován hrubým domácím produktem Evropské unie, Číny a Indie. Například rozlohou zhruba stejně velká Kanada se v ţebříčku hrubého domácího produktu za rok 2013 umístila na 14. místě s 1,52 biliony amerických dolarů. [22] Sektor sluţeb se na celkovém hrubém domácím produktu v roce 2013 podílel 79,4%, sektor průmyslu 19,5% a zemědělský sektor se na HDP podílel 1,1%. [22] V roce 2014 ztratily Spojené státy po více neţ 140 letech titul největší světové ekonomiky. Na přední příčku se podle Mezinárodního měnového fondu dostala Čína. Stanovisko Mezinárodního měnového fondu se opírá o data posuzující paritu kupní síly. Čínská ekonomika s 17,6 biliony amerických dolarů převýšila ekonomiku Spojených státu s 17,4 biliony dolarů. [19] 9

V USA se pěstuje mnoho zemědělských plodin, jako je například pšenice, kukuřice, ostatní obiloviny, ovoce, zelenina, bavlna. Dále USA také produkují hovězí maso, vepřové maso, drůbeţ, mléčné výrobky, ryby, lesní produkty. Průmysl je vysoce diversifikovaný, ať uţ jde o těţbu ropy, výrobu motorových vozidel, letecký průmysl, telekomunikace, chemikálie, elektroniku, zpracování potravin či spotřební zboţí. [22] V ţebříčku uvádějícím pracovní sílu se Spojené státy se svými 155.4 miliony pracujících umístily v roce 2013 na čtvrtém místě. Míra nezaměstnanosti v tom samém roce byla 7,3%. [22] USA dováţejí například některé zemědělské produkty, průmyslové dodávky, ropu, počítače, spotřební zboţí, léky, nábytek a další. Jejich významnými partnery v rámci dovozu v roce 2013 byla například Čína, Kanada, Mexiko, Japonsko a Německo. Naopak vyváţejí například kukuřici, sóju, ovoce, letadla, automobily a další. Jejich významnými partnery pro vývoz v roce 2013 byly například Kanada, Mexiko, Čína a Japonsko. [22] 4.2.5 Geografie Svou rozlohou 9 826 675 km 2 se v ţebříčku států světa dle rozlohy Spojené státy umístily na třetím místě (první je Rusko a druhá je Kanada). Z celkové rozlohy státu tvoří pevninu 9 161 966 km 2 a vodní plochy zabírají zbývajících 664 709 km 2. Délka státních hranic je celkem 12 034 km, přičemţ hranice s Kanadou se na celkové délce podílejí 8893 kilometry (je zahrnuta hranice s Aljaškou v délce 2477km) a s Mexikem 3141 kilometry. Délka pobřeţí Spojených států je 19 924 km. [22] Spojené státy jsou z východu omývány Atlantským oceánem a ze západu Tichým oceánem. Aljaška je ze severu omývána Severním ledovým oceánem. Nejvyšší vrch Spojených států se nachází na Aljašce. Jedná se o horu Mount McKinley, která se svými 6194 metry obsadila první příčku mezi nejvyššími horami USA. Naopak nejniţší místo se nachází v Kalifornii, přesněji v národním parku Údolí smrti. Zdejší lokalita Badwater Basin se nachází 86 metrů pod úrovní mořské hladiny. [22] Pohoří Kordillery na západě Spojených států se táhne od severu k jihu ve dvou pásech. V prvním, západněji poloţeném pásu, je u pobřeţí Pacifiku pohoří Coast Ranges, dále o něco severněji leţící Kaskádové pohoří a také je zde jiţněji se rozkládající pohoří Sierra Nevada, nacházející se drtivou většinou na území státu Kalifornie. Druhý pás zahrnuje pohoří Skalnatých hor. Skalnatými horami prochází Velké kontinentální rozvodí vedoucí od Aljašky 10

aţ do na jihu USA leţícího státu Nové Mexiko. Na území USA prochází toto rozvodí národními parky Glacier, Yellowstone a Rocky Mountains. Díky tomuto rozvodí je na západ od něj voda odváděna do Tichého oceánu, zatímco na východ od něj je odváděna do Atlantského oceánu. [8] Apalačské pohoří lemuje východní pobřeţí a táhne se od státu Alabama aţ ke kanadským hranicím. Západně od těchto hor se táhne Vnitřní planina, bohatě odvodňovaná rozvětveným systémem řek Mississippi, Missouri a Ohio. Sem patří také východní část centrální níţiny a Velké pláně, které se táhnou západním směrem od Skalnatých hor. Na sever od tohoto pohoří se nachází největší zásobárna sladké vody na světě v podobě Velkých jezer. Na jihovýchodě Spojených států a podél východního pobřeţí se nacházejí rozlehlé níţiny. Atlantská níţina se táhne na západ od Floridy a na jih k Mexiku a zahrnuje úrodné planiny a mokřady Mississippské delty. Východní a jiţní pobřeţí jsou značně členitá se spoustou ostrovů, zálivů a mokřin. [7] Porovnáme-li rozlohu oblastí, ze kterých je voda odváděna do Atlantského či Tichého oceánu, zjistíme, ţe úmoří Atlantského oceánu je podstatně větší, neţ je tomu u Tichého oceánu. Do Atlantského oceánu se vlévá například řeka Mississippi (jejím významným přítokem je řeka Missouri) se svými mohutnými přítoky. Naopak do Tichého oceánu se vlévá například řeka Columbia na severu či Colorado na jihu. [8] Spojené státy jsou jedinou zemí, která zasahuje do všech šesti hlavních klimatických zón: vlhké tropické, suché, mírně teplé, mírně studené, polární a vysokohorské. [2] 4.2.6 Geologie Severní Amerika, jakoţto samostatný světadíl, existuje z geologického hlediska poměrně krátkou dobu. Aţ do období eocénu, tedy do doby přibliţně před 58-35 miliony let, tvořila spolu s Evropou jeden celek. Z tohoto důvodu byl aţ do starších třetihor vývoj obou kontinentů společný. Potom se však mezi kontinenty objevila rozevírající se puklina v zemské kůře. Litosférická deska zvolna postupovala směrem k severozápadu, přičemţ došlo k rozpadu na Grónsko a Severní Ameriku. Propadlinu mezi kontinenty zaplavily vody světového oceánu. Mezi Evropou a Severní Amerikou se pomalu začal rodit Atlantský oceán. [13] Geologie USA je výsledkem tří procesů. Jedná se o tektonické jevy, kolísání mořské hladiny a erozi. Během posledních dvou milionů let vyvíjely evropská a africká litosférická 11

deska tlak na okraje litosférické desky severoamerické. Toto působení je příčinou vzniku sopečných horských pásem. Příkladem je Kaskádové pohoří na severozápadním pobřeţí Tichého oceánu. Menší pohoří, jako je například Apalačské pohoří v Západní Virginii či pohoří Adirondacks ve státě New York na východě Spojených států, jsou pozůstatky pravěkých a mnohem mohutnějších horských masivů, dnes jiţ značně poznamenaných erozí. [7] Severní Amerika jak ji známe dnes se vytvořila zhruba před 50 miliony let, kdy ustoupila poslední vodstva z křídového úzkého výběţku oceánu, který se táhl od Nového Mexika aţ na sever do Kanady. V té době začaly růst také Skalnaté hory. V důsledku působení těchto tektonických sil se několikrát vzedmula mořská hladina a zatopila Severní Ameriku. Následně byly odkryty vápencové, pískovcové a břidlicové sedimenty, jenţ vytvořily horizontální vrstvy, které dominují celému Středozápadu. Většina země leţící západně od pohoří Adirondacks byla během posledních 550 milionů let několikrát zatopena. Ve vápencových usazeninách lze dnes najít pozůstatky bezobratlých ţivočichů jako jsou například škeble, korály, a z mořské flóry jsou to například stonky pravěkých vodních rostlin. Většina hornin, v nichţ se nacházejí kosti dinosaurů, jako jsou například pískovce v Morrisonu a Dakotě, vznikla zhruba před 80 miliony let. Během posledních několika milionů let se na dotvoření krajiny značně podílel vítr, voda, déšť a led. Zhruba před 15 000 lety vytvářely ledovce v západních masivech horská údolí ve tvaru písmene U a v místě dnešních severních států ukládaly nánosy usazenin. [7] 12

4.3 Správa národních parků Jeden z prvních lidí, jenţ je spojován s konceptem "národního parku" je George Catlin (1796-1872), umělec, který cestoval mezi domorodci Severní Ameriky, kreslil portréty, krajiny a scény z kaţdodenního Indiánského ţivota. Jiţ na počátku třicátých let 19. století se obával americké expanze na západ a jejího vlivu na zdejší obyvatelstvo, přírodu a divočinu. Dospěl k závěru, ţe by to vše mělo být chráněno politikou vlády. [37] Roku 1872 kongres zaloţil na území Montany a Wyomingu Yellowstonský národní park, jakoţto veřejný park pro uţitek a potěšení lidu a umístil ho pod správu United States Department of the Interior (volný překlad: Úřad pro správu federální půdy). Tento úřad je zodpovědný nejen za správu a ochranu federální půdy, ale také za ochranu přírodního bohatství nacházejícího se na federální půdě. [44] V následujících letech Spojené státy zakládaly další národní parky a památníky. Ty byly také pod správou Úřadu pro správu federální půdy, zatímco jiné přírodní oblasti a památky byly umístěny pod správu War Department a Forest Service (volný překlad: Oddělení války a Lesní sluţba), spadající pod ministerstvo zemědělství. Neexistovala tedy ţádná jednotná agentura, která by zajišťovala správu a řízení těchto území. [44] Roku 1916 prezident Wilson podepsal zákon zvaný Organic Act, potvrzující vznik Národní správy parků (angl. National Park Service, NPS), nového federálního úřadu, který byl zodpovědný za národní parky a památníky jiţ zaloţené, stejně jako za ty, které budou zaloţeny v budoucnu. Posláním NPS je například podpora a regulace vyuţívání těchto oblastí, zachování krajiny, přírodních a historických objektů a ochrana divočiny s cílem uchování těchto míst pro budoucí generace. [44] Kdyţ byla všechna národní památná místa a bitevní pole, celkem se jednalo o 63 jednotek doposud spadajících pod Oddělení války a Lesní správu, v roce 1933 rovněţ začleněna do Systému národních parků, byl to velmi významný krok k opravdovému národnímu systému správy a NPS se tak stal univerzálním stráţcem přírodních a historických pokladů národa. [7] NPS v dnešní době zahrnuje více neţ 400 oblastí, pokrývajících zhruba 339 936 km 2. Nové oblasti jsou v dnešní době přidávány pod správu NPS rozhodnutími Kongresu a jiným způsobem nemůţe být národní park vytvořen. NPS se stále snaţí drţet v minulosti vytyčených cílů. [44] 13

Zajímavým faktem je, ţe národní parky ve Spojených státech navštívilo v roce 2014 292,800,082 návštěvníků. O více neţ 400 národních parků se stará zhruba 20 000 zaměstnanců a 221 000 dobrovolníků. Schválený rozpočet pro národní parky v roce 2014 dosáhl výše 2.98 miliardy dolarů (zhruba 59,6 miliardy korun, při kurzu 1 USD=20,2 Kč v lednu 2014) [53] Poţadovaný rozpočet v roce 2015 pro Správu národních parků je 3,65 miliardy dolarů. [43] Pro lepší orientaci je vhodné uvést výši státního rozpočtu USA pro rok 2014, která dosáhla zhruba 3650 miliard amerických dolarů. [50] To ve výsledku znamená, ţe Správě národních parků připadla v roce 2014 zhruba jedna dvanáctina jednoho procenta z celkového rozpočtu Spojených států. Ačkoliv jsou někteří lidé zvyklí pouţívat termín "národní park" v obecném slova smyslu, kdyţ se odkazuje na jednotlivé součásti v rámci Systému národních parků (angl. National Park System), klasifikační systém pouţívaný Správou národních parků ve skutečnosti zahrnuje celkem 19 různých označení. [37] Systém národních parků se dnes skládá z více neţ 400 součástí. Mimo národní parky jsou totiţ do systému parků zahrnuty národní monumenty, části pobřeţí, rekreační oblasti, historické památky, vojenské parky, bojiště a další. [37] Správa národních parků je povinna navţdy spravovat jednotlivé součásti v nenarušeném a nedotčeném stavu. Oblasti v parcích označené jako přírodní zóny musí být spravovány tak, aby nebyly narušeny ekologické procesy. Historické zóny musí být spravovány tak, aby byly kulturní zdroje pod ochranou. Národní správa parků je také povinna poskytovat nejvyšší kvalitu pouţití a vyuţití Systému národních parků pro návštěvníky dnes i v budoucnu, stejně tak jako je povinna pečovat o zvířata a jejich původní ţivotní podmínky z důvodu jejich zásadní role v přírodních ekosystémech. [37] 14

4.4 Systém národních parků Je dobré zmínit skutečnost, ţe početné a do několika skupin rozdělené značení v rámci Systému národních parků můţe leckdy návštěvníka zmást. Kromě národních parků jsou totiţ pod správou Národní správy parků také národní památníky (angl. National Monument - NM), národních historické lokality (angl. National Historic Site - NHS), přírodní rezervace (angl. National Preserve - NP), vojenské parky (angl. National Military Park - NMP), národní rekreační oblasti (angl. National Recreation Areas NRA), národní jezerní a přímořské oblasti (angl. National Lakeshore, National Seashore) a také místa, kde se v minulosti nacházely významné stezky a cesty (angl. National Historic Trail - NHT). Kaţdý americký stát má ještě navíc vlastní systém státních parků (angl. State Parks). [60] V roce 1970 Kongres rozšířil zákon Organic Act z roku 1916. Bylo rozhodnuto a stanoveno, ţe všechny součásti Systému národních parků mají v národním systému stejné právní postavení. [42] 4.4.1 Vybraná označení ze Systému národních parků Národní park (angl. National Park): Obecně se jedná o velká přírodní místa, která mají širokou škálu vlastností, občas včetně významných historických přínosů. Lov, důlní činnost a ostatní poškozující aktivity zde nejsou povoleny. Příkladem můţe být NP Crater Lake ve státu Oregon či NP Bryce Canyon v Utahu. [42] Národní památník (angl. National Monument): Zákon The Antiquities z roku 1906 opravňuje prezidenta, aby veřejně prohlásil stavby a další objekty historické nebo vědeckého významu, nacházejí se na pozemcích vlastněných nebo kontrolovaných vládou, za národní kulturní památníky. Příkladem můţe být NM Dinosaur na pomezí států Colorado a Utah či NM Little Bighorn Battlefield ve státu Montana. [42] Národní rezervace (angl. National Preserve): Národní rezervace jsou oblasti, které mají vlastnosti podobné s národními parky, ale ve kterých Kongres povolil pokračovat v rybolovu, lovu zvěře, těţbě plynu a ropy. Příkladem můţe být NP Mojave v Kalifornii či NP Little River Canyon v Alabamě. [42] Národní historická památka (angl. National Historic Site): Obvykle se národní historické místo pojí s historickým prvkem, který byl přímo spojený s účelem toho místa. Některá historická místa byla v minulosti jmenována tajemníky Úřadu pro správu federální 15

půdy, nicméně většina byla stanovena Kongresem. Příkladem můţe být NHS Grant-Kohrs Ranch v Montaně či NHS Hubbell Trading Post v Arizoně. [42] Národní historický park (angl. National Historical Park): Toto označení se obecně vztahuje na historické parky, které přesahují jednotlivé pozemky či budovy. Příkladem můţe být San Francisco Maritime v Kalifornii či Morristown ve státu New Jersey. [42] Národní památka (angl. National Memorial): Jedná se o označení chráněného místa, jenţ uchovává věčnou památku na historickou osobu či událost. Památník nemusí být umístěn přímo na místě spojeném s onou osobou či událostí. Mnoho památníků nemá ve svém názvu výraz National. Příkladem můţe být Lincoln Memorial v District of Columbia či Washington Monument tamtéţ. [42] Národní bojiště (angl. National Battlefield): Jedná se o místa na americké půdě, na nichţ docházelo k ozbrojeným konfliktům. Příkladem můţe být Wilson's Creek v Missouri či Fort Necessity v Pennsylvanii. [42] Národní rekreační oblast (angl. National Recreation Area): Většina z takto označených oblastí se nachází u velkých reservoárů a velkých nádrţí s cílem podpořit rekreaci u vody. Dále se tyto oblasti nachází v blízkosti velkých populačních center. Tyto oblasti kombinují vzácný a omezený otevřený prostor s ochranou významných historických zdrojů a významných přírodních oblastí v místech, která mohou poskytnout rekreaci velkému mnoţství lidí. Příkladem můţe být Lake Mead na pomezí států Nevada a Arizona či Santa Monica Mountains v Kalifornii. [42] Národní pobřežní rezervace (angl. National Seashore): Jiţ deset těchto oblastí bylo stanoveno na pobřeţí Atlantského oceánu, Mexického zálivu a Tichého oceánu. Lov je povolen v mnoha těchto oblastech. Příkladem můţe být Cape Cod v Massachusetts či Cape Lookout v Severní Karolíně. [42] Národní jezerní rezervace (angl. National Lakeshore): Tyto oblasti byly federálně označeny za oblasti přírodního a rekreačního významu a jsou svým charakterem a vyuţitím podobné kategorii uvedené výše. Všechny se nachází v oblasti Velkých jezer. Příkladem můţe být Indiana Dunes v Indianě či Pictured Rocks v Michiganu. [42] Národní vyhlídková dálnice (angl. National Parkway): Jedná se o vozovku a o oblast kolem této vozovky. Tyto vozovky vedou malebným prostředím a místy, která skýtají 16

vyhlídky do krajiny. Často také spojují místa kulturního významu. Příkladem můţe být Blue Ridge Parkway v Severní Karolíně či George Washington Memorial Parkway ve státech Maryland a Virginie. [42] Přidružené oblasti: V zákoně ze 18. srpna roku 1970 byly oblasti v Systému národních parků zřetelně definovány jako jakýkoliv kusy pevniny a vody, které jsou nyní nebo v budoucnu spravovaný tajemníkem Úřadu pro správu federální půdy prostřednictvím Národní správy parků. To se týká parků, památníků, rekreačních oblastí a dalších. Přidruţené oblastí zahrnují řadu míst ve Spojených státech, která zachovávají významné oblasti a objekty mimo Systém národních parků. Některé z nich byly uznány aktem kongresu. Veškerá tato místa čerpají technické a finanční prostředky od Správy národních parků. [42] 4.5 Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti Nejprve je vhodné poukázat na skutečnost, ţe Spojené státy jsou velmi často rozdělovány na základě různých kritérií a podle různých autorů do mnoha regionů a oblastí. Autor práce zvolil rozdělení do regionů podle Národní zeměpisné společnosti (angl. National Geographic Society, NGS) a to z toho prostého důvodu, ţe se domnívá, ţe jde o zdroj renomovaný, důvěryhodný a mezi geografy a odbornou i laickou veřejností známý a uznávaný. Pomocí rozdělení země do regionů lze popsat větší plochu najednou a zároveň seskupit státy, které mají podobnou geografii, kulturu, klima a historii. 17

Obrázek 1: Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti. Zdroj: http://education.nationalgeographic.com/education/maps/united-states-regions/?ar_a=1 Podle NGS je při rozdělování Spojených států běţné pouţívat pět hlavních oblastí, zaloţených na poloze na kontinentu. Jedná se o regiony Severovýchod, Jihovýchod, Středozápad, Jihozápad a Západ. [36] Vzhledem k tomu, ţe tyto oblasti nejsou oficiálně vymezeny, mohou se některé hraniční státy objevit v různých regionech v závislosti na tom, podle které mapy nebo podle kterého dokumentu se v danou chvíli čtenář orientuje. [52] Severovýchod Mezi státy zahrnuté v regionu patří Maine, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Vermont, New York, Pennsylvania, New Jersey a Delaware. Je zde vlhké pevninské podnebí s chladnými léty v nejsevernějších oblastech. V zimě jsou místní teploty pod bodem mrazu a často se zde vyskytují sněhové přeháňky. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Apalačské pohoří, Velká jezera a pobřeţí Atlantského oceánu. Na severu je hranice s Kanadou. [52] 18

Jihovýchod Mezi státy zahrnuté v regionu patří Západní Virginie, Maryland, Virginia, Kentucky, Tennessee, Severní Karolína, Jiţní Karolína, Georgia, Alabama, Mississippi, Arkansas, Louisiana a Florida. Je zde vlhké subtropické podnebí s horkými léty. U pobřeţí Mexického zálivu je moţný výskyt hurikánů. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Apalačské pohoří, pobřeţí Atlantského oceánu, pobřeţí Mexického zálivu a řeka Mississippi. Na jihu se nalézá hranice s Mexikem. [52] Středozápad Mezi státy zahrnuté v regionu patří Ohio, Indiana, Michigan, Illinois, Missouri, Wisconsin, Minnesota, Iowa, Kansas, Nebraska, Jiţní Dakota a Severní Dakota. Na většině území regionu převládá vlhké pevninské podnebí. V severních oblastech jsou v zimě běţné sněhové přeháňky. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Velká jezera, Velké planiny a řeka Mississippi. Na severu se nalézá hranice s Kanadou. [52] Jihozápad Mezi státy zahrnuté v regionu patří Texas, Oklahoma, Nové Mexiko a Arizona. V západní části regionu převaţuje stepní podnebí, ve východních částech regionu potom podnebí vlhčí. V některých z nejzápadněji poloţených oblastech regionu se vyskytují oblasti s pouštním podnebím. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Skalnaté hory, řeka Colorado, Grand Canyon a pobřeţí Mexického zálivu. Na jihu je hranice s Mexikem. [52] Západ Mezi státy zahrnuté v regionu patří Colorado, Wyoming, Montana, Idaho, Washington, Oregon, Utah, Nevada, Kalifornie, Aljaška a Havaj. Podél pobřeţí Kalifornie je středomořské klima. V Nevadě a v jiţní Kalifornii lze nalézt pouštní podnebí. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Skalnaté hory, pohoří Sierra Nevada, Mohavská poušť a pobřeţí Tichého oceánu. Na severu je hranice s Kanadou a na jihu s Mexikem. [52] 19

4.6 Vymezení geografických oblastí podle Arizona Geographic Alliance Arizona Geographic Alliance, neboli AzGA, byla zaloţena v roce 1992 jako součást národní sítě státních geografických aliancí sponzorovaných Národní zeměpisnou společností. AzGA má v současné době více neţ 4500 členů a ke konzultacím přispívá více neţ 160 profesorů. [16] Účelem Arizona Geographic Aliance je posílení výuky zeměpisu v Arizoně. Aliance je financována prostřednictvím grantů z Národní zeměpisné společnosti. Kromě toho získávají podporu také z Arizona State University's School of Geographical Sciences & Urban Planning (volný překlad: Arizonská státní univerzita geografických věd a městského plánování). V této instituci se také nachází kancelář AzGA. [15] Obrázek 2: Fyzické regiony USA dle Arizona Geographic Alliance. Zdroj: http://geoalliance.asu.edu/sites/default/files/maps/us-physregions.pdf 20

Jak je patrné z názorné mapy uvedené výše, v místech, kde se vyskytují hlavní pohoří Spojených států, dochází k početnějšímu členění do regionů, neţ například v oblasti centrální, ve které se v podstatě ţádná významná pohoří nenacházejí. Je vhodné poukázat na to, ţe sečtou-li se rozlohy dvou největších uvedených regionů, můţou se rozlohou měřit se zbylými šesti. [17] Spojené státy americké tvoří celkem osm fyzických regionů. Tyto oblasti jsou definovány svými geografickými rysy, jako jsou například pohoří, pláně a vodní plochy. Rozpínají se od západu na východ a jejich velikost je značně rozdílná. [23] Pobřeží Pacifiku (angl. Pacific Coast) Tento region se táhne od kanadské hranice na severu Spojených států aţ po mexickou hranici na jihu. Celkem jsou zde zahrnuty tři státy. Washington, který sousedí s kanadskou hranicí, jiţněji leţící Oregon a Kalifornie, která na svém jihu hraničí s Mexikem. Západní hranice regionu začíná u Tichého oceánu a rozšiřuje se směrem na východ v šířce 150-250 km. Kalifornií prochází tektonický zlom San Andreas a proto je tato oblast náchylná k seizmickým otřesům. V regionu Pobřeţí Pacifiku lze nalézt několik hustě obydlených měst, jako je například San Diego, Los Angeles, San Francisco, Seattle nebo Portland. [23] Sierra Nevada a Kaskádové pohoří (angl. Sierra Nevada and Cascade Mountains) Tento Region je tvarem úzký pruh, který začíná u kanadských hranic a kopíruje východní hranici regionu Pobřeţí Pacifiku v šíři zhruba 150 km. Rozkládá se zejména v severovýchodní Kalifornii. Region zahrnuje pohoří Cascade Range, táhnoucí se z Kanady přes Oregon aţ do severní Kalifornie, a pohoří Sierra Nevada, táhnoucí se podél hranic Kalifornie a státu Nevada. Státy zahrnuté v oblasti Sierra Nevada a pohoří Cascade jsou Washington, Oregon a Kalifornie. [23] Velká pánev (angl. Great Basin) Region Velká pánev probíhá od kanadské po mexickou hranici a zahrnuje části států Washington, Oregon, Idaho, Utah, Kalifornie, Arizona a celý stát Nevada. Tato řídce obydlená oblast leţí mezi pohořím Sierra Nevada a Kaskádovým pohořím na západě a Skalnatými horami na východě. Ve svém nejširším místě má region zhruba 600 km. Pro tuto oblast jsou charakteristická údolí a pouště. Mezi významná města ve Velké pánvi patří například Las Vegas, Phoenix či Salt Lake City. [23] Skalnaté hory a Náhorní plošiny (angl. Rocky Mountains and Plateaus) Tento region je tvořen částmi devíti států. Jedná se o státy Washington, Idaho, Montana, Wyoming, 21

Utah, Colorado, Arizona, Nové Mexiko a Texas. Jak uţ název napovídá, tato oblast je charakteristická horskými pásmy Skalistých hor a plošinami. Hlavními městy v rámci řídce osídlených Skalnatých hor a náhorních plošin jsou například Denver ve státu Colorado a Santa Fe v Novém Mexiku. [23] Velké pláně (angl. Great Plains) Region Velké pláně se táhne přes části států Montana, Severní Dakota, Jiţní Dakota, Wyoming, Nebraska, Colorado, Kansas, Nové Mexiko, Oklahoma a Texas. Pro tuto oblast je typický převáţně rovinatý ráz krajiny. Významnými městy regionu jsou například San Antonio, Dallas a Oklahoma City. [23] Řeka Mississippi a Velká jezera (angl. Mississippi River and Great Lakes) Tento region je svou rozlohou ze všech osmi regionů největší. Na svém západním okraji zhruba kopíruje východní hranice států Severní Dakota, Jiţní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma a Texas. Na své východní hranici region pokrývá části států Vermont, New York, Pensylvánie, Ohio, Kentucky, Tennessee, Alabama, Georgia a Florida. Státy, které jsou svojí celou rozlohou zahrnuty v tomto regionu jsou Minnesota, Iowa, Missouri, Arkansas, Louisiana, Wisconsin, Illinois, Mississippi, Michigan a Indiana. Řeka Mississippi se nalézá v podstatě ve středu regionu a při severní hranici regionu se rozkládá oblast Velkých jezer. Významnými městy v regionu je například Chicago, Milwaukee, Minneapolis, Detroit, Indianapolis, Cincinnati a New Orleans. [23] Apalačské pohoří (angl. Appalachian Mountains) Region Apalačské pohoří se rozkládá na sever od východní Alabamy aţ po centrální Maine. Obsahuje části států Georgia, Jiţní Karolína, Severní Karolína, Virginie, Maryland, Pensylvánie, New York, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a celý stát Západní Virginie. Region nese název po Apalačském pohoří, které tvoří páteř tohoto regionu. Mezi přední města v rámci této oblasti patří například Atlanta a Charleston. [23] Atlantské příbřežní pláně (angl. Atlantic Coastal Plains) Tento region se táhne na sever od státu Florida aţ po severní hranici státu Maine. Obsahuje části států Alabama, Georgia, Jiţní Karolína, Severní Karolína, Virginie, Maryland, Massachusetts a New Hampshire. Státy jako Delaware, Washington DC, Connecticut, New Jersey a Rhode Island jsou v regionu zahrnuty celou svojí rozlohou. Region je hustě obydlenou oblastí a nachází se zde mnoho velkých měst, jako je například Boston, New York, Baltimore či Miami. [23] 22

4.7 Vybrané oblasti zájmu 4.7.1 Národní památník Grand Staircase-Escalante Tato chráněná oblast (angl. The Grand Staircase-Escalante National Monument) se rozkládá zhruba na ploše o rozloze 6900 km 2 a dominuje mnoha mapám jiţního Utahu. Tento památník je geologickou ukázkou mnoha období historie Země, s obrovským mnoţstvím útvarů a světově proslulými paleontologickými lokalitami. Grand Staircase (volný překlad: Ohromné schodiště) je geologický útvar ve kterém jsou stopy dávných věků, stejně tak jako je zde mnoţství různobarevných útesů, plošin, stolových hor, vrcholů a kaňonů. Celá oblast je tak rozsáhlá, ţe byla rozdělena do tří částí: Grand Staircase, Kaiparowits Plateau a Kaňony Escalante. Navzdory různým lokalitám na mapě, tyto tři oblasti sdílejí mnoho společných rysů, jako jsou například velké vzdálenosti, nesmírně obtíţný terén a některá místa v těchto oblastech jsou jedněmi z nejhůře přístupných míst v celých Spojených státech. Jsou to však právě jedinečnost a nepřístupnost těchto lokalit, které sem lákají dobrodruhy z celého světa. [62] V oblasti Grand Staircase země stoupá v širokých, nakloněných terasách, které tvoří pomyslné monumentální schodiště. Z jihu tyto terasy stoupají ve formě mnoha barevných útesů. Jsou zde k vidění útesy barvy rumělkové, šedé, bílé, růţové a červené. Dohromady tyto srázy staví na odiv jakousi dramatickou geologickou knihovnu posledních 200 milionů let historie planety Země. [62] Hluboké, jasně červené pískovec oblasti Vermilion Cliffs, obsahují mnoho zkamenělin ryb a dinosaurů z období triasu. O kus dále na sever se nalézá téměř nepřerušená linie Bílých útesů, jenţ se skládá z jurských písečných dun přeměněných do pískovce Navaho. [62] Nad Bílými útesy, představují mladší Šedé útesy jemnější profil uloţený v dobách, kdy oceán zaplavil pevninu. Důkazem můţou být zkamenělé mušle, ţraločí zuby či loţiska uhlí vzniklá z pravěkých rostlin. V horní části Grand Staircase byl v minulosti sladkovodním jezerem uloţen materiál, který tvoří dnešní Růţové útesy, které se nacházejí zejména v národním parku Bryce Canyon. [62] Do tohoto schodiště útesů a teras vyhloubila řeka Paria a její přítoky krajinu izolovaných stolových hor, údolí a úzkých kaňonů. V této oblasti je například štěrbinový kaňon Buckskin Gulch, povaţovaný za nejdelší štěrbinový kaňon na světě. [62] 23