CYKLOKLUB ŘSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín CYKLOZÁJEZD č. 11 Moravský kras, Jedovnice, penzion Wendy Termín: Ubytování: Účastníci: 12. 6. 15. 6. 2014 (čtvrtek neděle) Jedovnice, penzion Wendy Dalibor, Roman, Luboš, Jana T., Mirek, Dáša, Valda, Irena, Mojmír, Petra Tento zápis z letošního cyklozájezdu, který se konal již v červnu, píši až 29. prosince. Za prvé jsem neměl dříve čas a za druhé jsem pořád nevěděl co psát. Dnes mi to teda taky moc nemyslí a za toho půl roku jsi už zřejmě nebudu úplně přesně vybavovat veškeré události, které se během cyklozájezdu odehrály. Čerpat budu převážně z pořízených fotografií a zbytku mých vzpomínek, tak Vás prosím při čtení těchto řádek o shovívavost. Do místa CZ, tedy do malebného městečka Jedovnice jsme se přesunuli ve čtvrtek odpoledne. Oproti předchozím rokům, se letošního CZ účastnilo pouze 10 členů, přičemž základní a pevné jádro nezklamalo. Na místě samém jsme se všechny tři osádky, každá jela vlastní trasou, potkaly téměř na vteřinu. Po rozdělení pokojů a zabydlení se, vyrazili jsme s Romanem, Petrou a Irenou na nákup do místního obchodního centra. V poměru velikosti městečka a místního obchodu se opravdu dá hovořit o obchodním centru. Teď si nemůžu přesně vybavit, zda k dále popisované události došlo již při přebírání penzionu, nebo až během nakupování, ale ono je to celkem jedno. Jednalo se o to, že při domlouvání ubytování byla dojednaná cena i se snídaní a nyní nám bylo resp. Ireně sděleno, že si snídaně budeme hradit sami. Snídaně byli domluvené v nedaleké přibližně 200 m vzdálené restauraci Barachov. Tady musím vyzvednou neoblomnost a vyjednávací schopnosti Ireny, která jakožto ubytovací referent našeho klubu ubytování zajišťovala. Nyní si vybavuji, že k prvnímu řešení tohoto incidentu došlo ještě na penzionu. Při vstupu mezi regály zazvonil Ireně mobil a následovalo druhé kolo jednání o tom, kdo bude hradit snídaně. I přesto, že se majitelé penzionu, resp. jejich syn snažil dohodnout na nižší částce za snídaně s tím, že část budou financovat oni, Irena si tvrdě stála za svým, dojednaná cena byla vč. snídaně. Tento telefonát trval de facto po celou dobu našeho nákupu, což bylo přibližně 20 min. Vzhledem k velikosti nákupní plochy a délce Irenina telefonního jednání, zaujal náš nákup veškerý přítomný personál obchodu. Ale Irenina neoblomnost a nebál bych se použít i výraz tvrdošíjnost přinesla své ovoce, tedy spíše snídaně zdarma. No zdarma, zaplacené v ceně ubytování. Teď už ale pojďme k příjemnějším věcem. Po návratu z nákupu jsme se konečně naplno zabydleli. V zahradním domečku se narazila bečka a jelikož právě probíhalo MS ve fotbale, jal se Roman s rozchozením promítačky s plátnem, nacházející se tam též. Já s Mirkem jsme se pustili do rozdělání ohně a opékání špekáčků. V tuto dobu se nám už někam vytratil Mojek. Tady si už opět přesně nevybavuji, jestli se jel na kole podívat
na Rudické propadání, nebo zda v tuto dobu již odjel do Brna na návštěvu k dceři, autem. Na kole to bylo přeci jen trochu z ruky. Ukázal se až navečer, když nás našel v již zmíněné nedaleké restauraci, kam jsme si po opékání špekáčku, šli domluvit zítřejší snídani. Restaurace Barachov se nachází jihovýchodně cca 10 m od vodní nádrže Olšovec. Podvečerní posezení na zahrádce u dobrého Plzeňského piva při západu slunce bylo velice malebné až romantické. Po návratu na penzion jsme strávili večer v zahradním domku u fotbalu a rovněž Plzeňského, tedy chlapi. Mám pocit, že děvčata měla vínko. Jelikož si toho z prvního dne už víc nepamatuji, a to ne z důvodu nadměrného pití piva, ale z důvodu půlročního období, kdy se CZ uskutečnil, končím a pokračuji pátkem. Trasy: 1. den (pátek): Absolvovaná trasa: Pension Wendy v Jedovnici - kolem rybníka Olšovec - kopec Proklest - Bukovina - Křtiny - Bíčí skála - Stará huť - Josefofské údolí - Adam - kolem Svitavy - Blansko - Arnoštovo údolí - Hotel Skalní mlýn - Sloup - Ostrov u Macochy - Propast Macocha - Vilémovice - Pension Wendy Jedovnice Délka trasy hlavní skupiny: cca 59 km Počasí: celý den slunečno, bezvětří Ze začátku by se dal opsat komentář z předchozích let, protože to probíhá pořád stejně. Probuzení, hygiena a. Dříve jsem psal: příprava snídaně atd. Letos jsme oproti předešlým CZ resp. ubytování měli snídaně zajištěné. Postupně jsme se shromáždili na zahradě penzionu, a vzhledem k časové rezervě do snídaně, jsme nad mapou projednali dnešní naplánovanou trasu. Plán tras, stejně jako každý rok, měl na starosti Roman. Poté jsme se společně odebrali na snídani. Předchozí den si každý z nás vybral ze dvou nabídek. Mám dojem, že jednohlasně zvítězil hemenex. Po opravdu vydatné snídaně, jak je patrno z Mirou pořízených fotografií, jsme se v poklidu přesunuli na penzion a začali se připravovat na odjezd. Ten byl naplánován na 10:00 hod. Ještě před odjezdem se vyskytli drobné technické problémy u Valdova kola. Měl podhuštěné, tedy prázdné jedno kolo. Tuto závadu se za přispění ostatních kolegů podařilo záhy odstranit a mohli jsme vyrazit. Před penzion, jak je našim zvykem, proběhlo společné focení. Jelikož úvodní trasa vedla po zpevněné lesní cestě přes kopec Proklest, rozhodla se Jana s Dášou jet po silnici III/5077 do Křtin, kde jsme se s nimi měli setkat u místního kostela s proslulou zvonkohrou. Před odjezdem jsme se všichni domnívali, že s nimi pojede i Mira, což se záhy nepotvrdilo. Mira zdolával kopec společně s námi a zvládl to bez problémů, stejně jako ostatní. Ale přesuňme se již do Křtin. Poté co jsme se u setkali s Janou a Dášou, vydali jsme se na prohlídku kostela a zejména zvonkohry. Prohlídka trvala kolem ½ hodiny, následně bylo pořízeno společné foto na dobovém venkovním schodišti a odjezd k dalšímu cíli naší trasy Stará huť. I když další úsek cesty jsme absolvovali po veřejné silnic III. třídy, mohli jsme se kochat okolním prostředím, zejména skalními útvary lemující silnici. U jedné skály jsme se zastavili, neboť nás okouzlila její mohutnost a vznešenost. Jednalo se o Býči
skálu, v jejímž úpatí se nacházel vchod do jeskyně. Pro naše štěstí uzamčený, neboť si dovedu živě představit Mojka, jak by se bez váhání vydal na průzkum. Odtud již nebylo daleko do Staré hutě, kde se nachází technická památka. Po jejím zhlédnutí, seznámení se z historií a technickým popisem této památky a pořízení pár fotografií jsme se vydali na další část naší cesty. Po pár km jsme se dostali do města Adamov. Tady jsme se začali setkávat s odkazem bývalé doby, rozpadajícími se a chátrajícími továrními areály zasazenými soudruhy do malebných údolí Moravského krasu. Z Adamova jsme se vydali údolím podél místního potoka Svitava směrem k Blansku. Z počátku cesta vedla po příjemné asfaltové cyklostezce, která vyústila na sil. II/379, po které jsme dojeli do Blanska, resp. do jeho okrajové části. Odtud cesta nebyla tak romantická, neboť cestu lemovaly již zmíněné odpuzující průmyslové areály. Na štěstí jen do Arnoštova. Tam jsme uhnuli ze zmíněné silnice a začali mírně stoupat Punkevním údolím směrem ke Skalnímu mlýnu. Tam byla naplánována delší zastávka spojená s odpočinkem a občerstvením v místní restauraci. Místo to bylo příjemné až na skutečnost, že Skalní mlýn se nachází již v blízkosti Punkevních jeskyní, což značí zvýšený počet turistů, zejména Poláků a německých důchodců. Tato skutečnost měla za následek, že jsme na vyřízení naší objednávky, 5 piv, čekali kolem ½ hod. Další etapa naší trasy byla kouzelná. Od místa vstupu do Punkevních jeskyní jsme nepotkali ani živáčka a mohli jsme si při absolvování trasy Srdcem jižní Moravy plně užívat okolních krás. To se nedá popsat, to musí každý zažít, projíždět na kole za absolutního ticha mezi skalními masívy a rozsedlinami, to je něco neskutečného a jak říkám, nepopsatelného. To člověku ani nepřijde, že celou dobu šlape do kopce. Jelikož jsme se v tomto úseku roztrhali na skupinky, setkali jsme se všichni na rozcestí u hotelu Broušek, tedy na zahrádce tamní restaurace. Pivečko, kávička, nanuk a hurá na Macochu. Trasa k ní vedla přes vesničku Ostrov u Macochy. Na horní vyhlídce proběhlo společné focení a přesto, že jsme měli v nohách již dost ušlapaných km, skákat nechtěl nikdo. Tady musím, stejně jako každý rok, vyzvednout Dášu a Valdu, kteří ač přes zbytek roku necyklisté, s námi šlapali bez bázně a hany. Z Macochy jsme se již pomalu vydali směrem k domovu. Při příjezdu do Jedovnice jsme rovnou zamířili do místní hospůdky na náměstí. Ta nám byla doporučena kamarády pro její výbornou kuchyni a objemné porce. A měli pravdu. Po návratu ne penzion, a provedení nezbytné hygieny, jsme se uchýlili k naší obvyklé zábavě 2. den (sobota): Absolvovaná trasa: Pension Wendy v Jedovnici - kolem rybníka Olšovec - rozcestí Budkovan - osada Rakovec - Bukovinka - osada Lhotka - Nový Dvůr - Novodvorské údolí - osada Hádek - NS Hády - Muchova bouda - Mariánské údolí - Brno Líšeň - lom Kopaniny - Bílovice nad Svitavou - Adamov - Svitavy na rozcestí Pod Hradem - zřícenina Nový Hrad - rozcestí U Kukačky - sjezd na kraj Olomučan - Rudice - Rudické propadání - Pension Wendy v Jedovnici Délka trasy hlavní skupiny: cca 64 km Délka zkrácené Valdové trasy: cca 50 km Počasí: polojasno, mírný vítr
Sobotní program byl stejný jako předešlý cyklozájezd. Dáša s Janou a Mirkem s námi již na kolech nejeli a rozhodli se pro opětovnou návštěvu kostela v Křtinách z důvodu zhlédnutí a poslechu zvonkohry. Té se bohužel opět nedočkali, neboť si při studování časového programu zvonkohry spletli data nebo hodiny, teď už nevím. Nicméně svého rozhodnutí určitě nelitovali, neboť navštívili Rudické propadání, vojenský bunkr (muzeum), jeskyni a další okolní pozoruhodnosti. Zbylí členové se vydali na cestu. Tentokrát po jižním břehu Olšovce přes Rakovecké údolí do Bukovinky. Novodvorským údolím jsme pokračovali dál po naučné stezce Hády a údolí Říčky úžasným terénem, byť místy pro některé nesjízdným, až k Muchově boudě, kde jsme se stavili na drobné občerstvení. Po naučné stezce lemované vodními nádržemi jsme se dostali do okrajové části Brna konkr. Líšně. V tuto dobu se z Valdova kola, přesněji řečeno z jeho zadní části, začali ozývat prapodivné zvuky. Průjezd Lišní byl nudný a otravný, nicméně jinudy jet nešlo. A za tu předchozí úžasnou cestu to byla jen malá daň. Dojeli jsme k rozcestí Kopaniny, kde jsme uhnuli z veřejné silnice na lesní šotolinovou cestu, která nás měla dovést do Bílovic nad Svitavou. V tomto úseku mně a Romanovi doporučil Mojek terénní vložku, kterou jsem uvítal. A musím říct, že stála za to. Zbytek skupiny směřovala po cestě směrem k Bílovci. Přibližně v 1/3 cesty jsme se k nim opět přidali. Cesta do Bílovic vedla z kopce dolů, což jsme všichni uvítali, tedy až na Valdu, protože zvuky z jeho kola nevěstily nic dobrého. Já osobně bych měl strach sjezd absolvovat v takové rychlosti, jak Valda. Při dojezdu do Bílovic se za námi díky Valdově kolu vydávající nepřeslechnutelné zvuky ohlíželi všichni kolemjdoucí. Další jízda by byla pro Valdu nebezpečná, neboť zvuky byly způsobené rozsypaným ložiskem v zadním kole, proto jsme se rozhodli povolat autozáchranáře v podobě Miry. Zřejmě se zrovna nacházeli v nějaké jeskyni, neboť jsme se mu nemohli dovolat. Dohodli jsme se, že Valda zkusí pomalu dojet do Adamova, odkud by jsme pokus o povolání Miry zopakovali. V Adamově jsme se s Mirou již spojili. Čekání na něj jsme využili k občerstvení v místním burgr podniku. Po Mirkově příjezdu, i s Janou a Dášou, začala uvažovat o ukončení dnešní cesty i Petra. Nakonec se nám ji podařilo přemluvit, aby pokračovala s námi, že do cíle nám chybí už jen cca 15 km. Svého rozhodnutí asi dodnes lituje, neboť 15 km to sice bylo, ale krpály co cestou následovaly stály opravdu za to. Zejména výšlap na rozcestí Nový hrad bylo vskutku výživné. Nicméně Petra ukázala svého bojovného ducha a celou cestu absolvovala na kole, stejně jako ostatní. Po absolvování další z mnoha zastávek na rozcestí Pokojná, před obcí Rudice po absolvování dalšího krpálu, se přiznal i Mojek, že toho má již plné zuby resp. nohy. Jablíčko, které posvačil, mu zřejmě dodalo novou energii, neboť během cesty z Rudic do Jedovnice (čekal nás jen dojezd z kopce po poli), mě přemluvil, abych to s ním ještě vzal přes Rudické propadání. Mého rozhodnutí nelituji, protože to opět stálo za to, stejně jako všechny ostatní přírodní nádhery, které jsme ten den viděli. Ještě jsem zapomněl na snídani. Mám pocit, že byla vaječina, ale jistý si už nejsem. Každopádně opět stála za to. Večer jsme popíjeli pivko a sledovali fotbal. Před půlnocí se s námi rozloučila Petra, kterou vyzvedl Marek při cestě z Brna. V neděli cestou na snídani jsme zbytky pečiva nakrmili kačeny. Po snídani, dnes byly párky a palačinky, jsme se sbalili a předali penzion. Po jeho předání jsme se naposledy vyfotili před
penzionem a rozjeli se jednotlivě ke svým domovům ve stejných sestavách, ve kterých jsme přijeli. Zase jsme poznali nový kraj, nové zajímavosti, a o to nám bikerům jde především. Cyklozájezd č. 11 se vydařil na jedničku. Počasí stejně jako ubytování úžasné, nálada výborná, jídlo skvělé, žádné újmy na zdraví. O technice se to již bohužel říci nedá, Valdovo kolo muselo do servisu, ale již je plně připraveno na další, již 12. cyklozájezd. Tak v roce 2015 na shledanou. Shlédnout všechny fotografie je možné na webových stránkách http://ckrszk.geokar.cz