Vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské výchovy Marie Teodora Nováková Vliv křesťanského letního tábora na jeho účastníky Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Marcela Fojtíková Roubalová Obor: Sociální pedagogika OLOMOUC 2014

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pouze níže uvedené literatury a internetových zdrojů. V Olomouci dne Podpis:

Poděkování Děkuji mé vedoucí práce paní Mgr. Marcele Fojtíkové Roubalové za cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Děkuji mému příteli, rodině a všem, kteří mě při psaní této práce podporovali. Děkuji také o. Marku Dundovi a všem jeníkovským dětem, bez nichž by tato práce nikdy nevznikla.

OBSAH ÚVOD 6 1 EVANGELIZACE 8 1. 1 První evangelizace 9 1. 2 Katecheze 10 1. 2. 1 Iniciační katecheze 10 1. 2. 1 Trvalá katecheze 11 1. 3 Iniciační svátosti 12 1. 3. 1 Křest 12 1. 3. 2 Biřmování 13 1. 3. 3 Svátost eucharistie 13 1. 4 Nová evangelizace 14 1. 5 Formy evangelizace ve volném čase 14 1. 5. 1 Společenství 15 1. 5. 2 Několikadenní setkání 16 2 TÁBOR 19 2. 1 Klady táborů pro účastníky 19 2. 2 Výchova na táboře 20 2. 3 Křesťanství na táboře 21 2. 4 Úloha církve při přípravě tábora 21 2. 4. 1 Animátorské kurzy 21 2. 4. 2 Školení hlavních vedoucích 22 2. 4. 3 Školení zdravotníků zotavovacích akcí 22 2. 5 Historický vývoj křesťanských táborů 22 2. 5. 1 Československý orel 23 2. 5. 2 Skaut Junák 23 2. 5. 3 Salesiánské chaloupky 23 3 JENÍKOVSKÝ TÁBOR 27 3. 1 Popis oblasti a historie tábora 27 3. 1. 1 Duchovní správa Jeníkova 27 3. 1. 2 FATYM Vranov nad Dyjí 28 3. 1. 3 Historický vývoj jeníkovských táborů 28 3. 1. 4 Získávání informací o táboře 29 3. 2 Účastníci 30

3. 3 Výchovné a duchovní působení na táboře 30 3. 4 Financování tábora 32 3. 4. 1 Právní náležitosti tábora 34 4 VÝZKUMNÁ ZPRÁVA 35 4. 1 Metodologie výzkumu 35 4. 2 Případové studie 36 4. 2. 1 Dívka S., 12 let 36 4. 2. 2 Dívka O., 15 let 39 4. 2. 3 Dívka M., 11 let 40 4. 2. 4 Chlapec M., 18 let 42 4. 2. 5 Chlapec J., 14 let 44 4. 3 Práce zabývající se podobným tématem 46 4. 4 Diskuze nad výsledky výzkumu 47 ZÁVĚR 50 LITERATURA A ZDROJE 52 Dokumenty církve 52 Použitá literatura 53 Internetové zdroje 54 SEZNAM ZKRATEK 55 PŘÍLOHY 56 Příloha č. 1: Souhlas s využitím odpovědí dětí 56

ÚVOD V dnešní době se více než kdy předtím jeví potřeba smysluplného naplnění volného času dětí a mládeže. Mnohdy mají děti možnost scházet se v nejrůznějších uskupeních v průběhu celého školního roku. Kroužky a podobné volnočasové aktivity mohou vyvrcholit několikadenním letním táborem. Tábory však nemusí být jenom závěrem určitého kroužku. Často vznikají tábory, jejichž cílem je kromě naplnění dětské touhy po dobrodružství i evangelizace dětí a mládeže. Tyto tábory jsou založeny na křesťanských zásadách a měly by vést k prožívání skutečné křesťanské víry, nebo alespoň k respektu účastníků ke křesťanství. Na mnohé z těchto křesťanských táborů mohou přijíždět i děti, které jsou křesťanstvím nedotčené. Může se jednat o děti pocházející z nevěřících či neúplných rodin. Křesťanský letní tábor je tak místem, kde se děti poprvé setkávají s křesťanskou vírou a s lidmi, kteří se snaží žít svou víru opravdově. Jedním z takových táborů je i tzv. jeníkovský tábor, který probíhá na faře na Vranově nad Dyjí každoročně už několik let. Tábor je určen pro děti ze severních Čech, z oblasti Jeníkova u Duchcova. Jedním z hlavních cílů táboru je evangelizace dětí a mládeže, které na tábor přijíždějí. Má však smysl dělat křesťanské tábory pro děti, které jsou křesťanstvím nedotčeny? Může mít křesťanský tábor nějaký vliv na své účastníky? Jaký? Na tyto a podobné otázky jsou hledány odpovědi v této práci. Práce je rozčleněna do tří teoretických a jedné praktické kapitoly. V první kapitole je uveden stručný přehled pojmů týkajících se období vývoje křesťanského života, jimiž mnoho z účastníků jeníkovských táborů v průběhu tábora či dalšího života prochází. Jedná se o pojmy: evangelizace, katecheze, katechumenát, iniciační svátosti, společenství a setkávání dětí a mládeže. Druhá kapitola se zabývá vymezením obecného pojmu tábor. Tato kapitola přináší také stručný přehled účasti církve při přípravě tábora a historický vývoj křesťanských táborů. 6

Třetí kapitola se zaměřuje na popis místa, ze kterého pochází účastníci jeníkovských táborů. Je zde uveden nástin Farního týmu Vranov nad Dyjí a historický vývoj táborů pořádaných pro děti z Jeníkova a okolí. Součástí této kapitoly jsou organizační náležitosti tábora. Informace uvedené v této kapitole byly získány osobní zkušeností a osobními rozhovory autorky práce. Čtvrtá kapitola se věnuje praktické části výzkumu. Kromě způsobů získávání dat je zde také uvedeno pět případových studií, ve kterých jsou hledány odpovědi na výše zmíněné výzkumné otázky. V této kapitole je také nastíněn možný způsob řešení problémů, které souvisí s předáváním víry na táboře. 7

1 EVANGELIZACE Ježíš Kristus posílá své učedníky do světa a vybízí je slovy: Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. 1 Na jiném místě dodává: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. 2 Apoštolové berou slova svého Mistra vážně a vydávají se ke všem národům, aby jim oznámili radostnou zprávu o Ježíši Kristu. Co však znamená evangelizovat? Podle apoštolské exhortace Pavla VI. z 8. prosince 1975 znamená evangelizace hlásání Krista těm, kdo ho ještě neznají, jako kázání, katecheze, udělování křtu a jiných svátostí. 3 Jak však dále dodává autor tohoto dokumentu, evangelizace v sobě zahrnuje mnohem více, než může postihnout jedna definice. Evangelizace by měla být především radostným hlásáním dobré zprávy o vzkříšení Ježíše Krista všem lidem bez rozdílu etnického či zeměpisného původu, věku, sociálního statutu. Cílem evangelizace by však nemělo být pouhé předání informací. Evangelium by mělo proměnit celou osobnost člověka, dovolit mu obrátit se k Bohu a žít niterný vztah s Bohem. 4 Skrze přijetí evangelia do svého života se člověk podílí na plánu spásy, který byl dán už od stvoření světa. Evangelizace probíhá na čtyřech úrovních misie, katechumenát, pastorace, přítomnost ve světě. Každá tato úroveň je nepostradatelná pro hlásání evangelia všemu stvoření. Církev se snaží přinášet radostnou zvěst o Ježíši Kristu všem lidem, kteří o Ježíši ještě neslyšeli, bez rozdílu jejich životních podmínek, situací, národnosti či barvy pleti (misijní rozměr). Je však velmi důležitá duchovní péče o ty, kteří se sami touží dozvědět něco více o Kristu, a kteří uvěřili v Boha (rozměr katechumenátu). Nedílnou součástí evangelizace je starost o lidi uvnitř církve (rozměr pastorační). Církev však není uzavřená sama do sebe, ale snaží se pozitivně působit na aspekty lidského a veřejného života, které nejsou primárně náboženské 1 Jan 20, 21 (Všechny citace a parafráze z Bible jsou převzaty z Českého ekumenického překladu. Viz Literatura a zdroje, Církevní dokumenty. Všechny použité zkratky jsou uvedeny a vysvětleny v Seznamu zkratek.) 2 Mk 16, 15 3 Evangelii nuntiandi 17 4 Srov. Tamtéž, 17-20 8

(např. média, politika apod.). 5 Evangelizace by tedy měla prostoupit všechny lidské vztahy na všech úrovních. Evangelizace je proces postupného seznamování s křesťanskou vírou, prohlubování osobního vztahu s Bohem. Tento proces se dá rozdělit na dvě části první evangelizace a katecheze. 1. 1 První evangelizace Každý křesťan je povolán k evangelizaci především skrze svědectví svého vlastního života. Žije-li křesťan svou víru opravdově a upřímně, z jeho chování a jednání vyzařuje určitá radost a naděje, která člověka přesahuje, a přitom nemá svůj původ v něm samém. Setká-li se s takovým křesťanem někdo, kdo nepoznal radost, kterou svět nemůže dát 6, většinou ho zaujme právě onen transcendentální přesah. Dochází k první (ač mnohdy nezáměrné) evangelizaci beze slov. Toto setkání věřících (praktikujících) s nevěřícími či hledajícími je asi nejdůležitějším prvkem celé evangelizace. Je důležité, aby praktikující přijímali hledající takové, jací jsou, a i ve svém vztahu k nim ukazovali co možná nejvěrohodnější obraz Ježíšovy lásky ke všem lidem. Hledajícími lidmi mohou být takoví, kteří se dosud s křesťanstvím nesetkali, ale touží po duchovním životě. Mohou to být také ti, kteří byli v dětství pokřtěni, ale jejich víra se dále nerozvíjela, a v dospělosti přichází do styku s praktikujícími věřícími, jejichž chování a jednání je oslovuje. První evangelizace však většinou nezůstane jenom u tichého pozorování praktikujících věřících. Hledající často po prvním kontaktu s praktikujícím věřícím začnou přemýšlet o chování praktikujícího a začnou si sami klást otázky, proč se praktikující chovají tak, jak se chovají, co je to, co je přesahuje, jaký to má původ. Z myšlenek přejdou na otázky, které kladou už ne sobě, ale praktikujícím věřícím. Je důležité, aby praktikující s odvahou a v síle Ducha Svatého byli schopní srozumitelně odpovídat na všetečné otázky hledajících, a dokázali předávat Slovo života - vyprávět o Kristu, o Jeho lásce, o Jeho vzkříšení, o naději a radosti pro každého člověka, o spáse, kterou Ježíš připravil každému, kdo v Něj uvěří. Uvěří-li hledající evangeliu, dochází u něj k první konverzi. Hledající obvykle prožívá období 5 Srov. DŘÍMAL Katechetika, s. 29-30 6 Srov. Hosana 1 : Zpěvník křesťanských písní. píseň č. 148, Srov.: Jan 14, 27. 9

velkého nadšení pro Krista a pod vlivem evangelia touží po změně svého dosavadního života. Většinou takový hledající postupně dospěje k rozhodnutí nechat se pokřtít, a stát se tak dítětem Božím. 7 Pro kvalitní přípravu ke křtu je vhodné, aby se konvertitovi věnoval člověk (ať už kněz, řeholník či laik), který ho může duchovně doprovázet a ve vztahu plném důvěry mu být nablízku. 1. 2 Katecheze Od první evangelizace se plynule přechází ke katechezi a hlubšímu a uvědomělejšímu poznávání Krista. Účelem katecheze je, aby se víra, poté, co se osvětlí naukou, stala živou, uvědomělou a činnou. 8 Katecheze tedy není jen předávání teoretických poznatků o víře, ale působení na celého člověka, aby dokázal žít osobní vztah s Bohem. Katecheze je nedílnou součástí celé evangelizace. Člověk, který přijme evangelium a rozhodne se stát dítětem Božím, prochází několika dalšími fázemi, které všechny souhrnně patří pod pojem katecheze. 1. 2. 1 Iniciační katecheze Iniciační katecheze je spojená s formací lidí, kteří se rozhodli pro křest, a s přijetím iniciačních svátostí. Rozhodne-li se člověk po první konverzi pro křest, je uveden do křesťanského života skrze katechumenát a obřady, které katechumenát provází. Katechumenát je období uvedení do víry a příprava na přijetí svátostí dospělými věřícími. 9 Doba od první konverze do vstupu do katechumenátu je různě dlouhá. Záleží na osobní vyspělosti jedince, na milosti Boží i na praxi místní církve. Katechumenát má několik stupňů, které katechumen absolvuje. Jedná se o: - osobní rozhodnutí stát se dítětem Božím, obrácení k Bohu a přijetí církví za katechumena; - hlubší a bezprostřední přípravu k přijetí svátostí; - přijetí svátostí. Každý tento stupeň má svůj vlastní obřad. 7 Srov. Evangelii nuntiandi 21-24 8 DŘÍMAL Katechetika. s. 49 9 Srov.: Všeobecné katechetické direktorium. čl. 19 10

První stupeň začíná první evangelizací. Člověk se dozvídá o Ježíši Kristu jako o Spasiteli světa, dozvídá se o Jeho životě, o smrti a vzkříšení a o spáse pro každého člověka. V člověku se pak může zrodit touha obrátit se k Bohu a nechat se pokřtít. Tento předběžný katechumenát vyvrcholí obřadem přijetí do katechumenátu. Člověk veřejně před církevním společenstvím vyzná svou touhu stát se Božím dítětem. Předpokládá se aktivní účast na životě církevního společenství, budování osobního vztahu s Bohem, získávání prvních duchovních zkušeností. Katechumen už je považován za údy Kristova těla církve, neboť církev se za katechumena modlí a katechumen má účast na životě církve. Období katechumenátu může trvat různě dlouho. Během té doby by však měla probíhat formace katechumena, která se skládá z těchto částí: katecheze, seznámení s praxí křesťanského života, vhodné obřady, spolupráce na apoštolském poslání hlásání evangelia. Druhý stupeň katechumenátu je většinou spojen s čtyřicetidenní dobou postní. Jedná se o tzv. období očišťování a zasvěcování do praxe křesťanského života, k čemuž napomáhají vhodné obřady. Katechumeni jsou zařazeni mezi čekatele křtu. Čekatelé mají hlouběji očišťovat svou duši a svou mysl více pozvedat k Bohu. K tomu slouží dva obřady, které tento stupeň katechumenátu provází. Jedná se o obřad skrutinia a svěřování pokladů církve. Skrutinium je obřad, který by měl posílit to, co je v čekateli křtu dobrého, a také uzdravit čekatelovy slabosti, hříchy a pokušení. Svěřování pokladů církve je obřad, kdy čekatelé přijímají od církve modlitby Vyznání víry a Modlitbu Páně. Období katechumenátu vrcholí třetím stupněm, který většinou probíhá na Bílou sobotu o Velikonocích. Katechumen přijme tzv. iniciační svátosti uvedení do křesťanského života. Jedná se o křest, biřmování a eucharistii. Výjimečně může být svátost biřmování udílena až po určité době. 10 Záleží na individuální duchovní vyspělosti katechumena. 1. 2. 1 Trvalá katecheze Po přijetí iniciačních svátostí nově pokřtěného člověka dochází k tzv. období mystagogie 11. Člověk se více dozvídá o Bohu, více se účastní církevních obřadů, hlouběji se ponořuje do tajemství eucharistie a života s Bohem. Je však důležité, aby 10 Srov.: Uvedení do křesťanského života. s. 17 24. 11 Mystagogie uvedení do Kristových tajemství. (Srov.: KKC 1075) 11

nejen nově pokřtěný, ale i celé církevní společenství žili aktivním křesťanským životem. Pro nově pokřtěného začíná doživotní období prohlubování vztahu s Bohem. Měl by nejenom pasivně přijímat milosti, které plynou ze svátostí, ale i aktivně vydávat svědectví celým svým životem, dobrým příkladem a vhodným slovem. Víra by se měla stát uvědomělou a činnou. Důležité je také sebevzdělávání ve víře, evangelizace svých bližních a duchovní růst sebe sama. 12 Život věřícího člověka je doživotní boj o víru. Duchovní život nekončí přijetím svátosti křtu, biřmování či jiných svátostí. Křesťan by se měl dennodenně rozhodovat pro Krista. K tomuto rozhodování výrazně napomáhá přijímání svátostí. Zde jsou uvedeny iniciační svátosti, které uvádějí člověka do života z víry. 1. 3 Iniciační svátosti Mezi iniciační svátosti (neboli svátosti uvedení do křesťanského života) patří svátost křtu, svátost biřmování a svátost eucharistie. 1. 3. 1 Křest Křest z původního řeckého slova baptizein 13 znamená ponořit či pohroužit. Katechumen je ponořen do vody, čímž se smývají jeho hříchy, a on se tak může narodit z Ducha a z vody. 14 Všechno, co dosud udělal špatného, je smyto, začíná žít nový život křesťana. O důležitosti křtu mluví už Ježíš v Markově evangeliu a říká: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. 15 Křest je tedy svátostí, která je potřebná pro spásu duše. Každý pokřtěný následuje příklad Ježíše Krista, který se nechal Janem Křtitelem pokřtít v řece Jordán. Křtít může biskup, kněz nebo pověřený jáhen. V případě ohrožení života je možné pokřtít neodkladně člověka, který vyzná svou víru v Ježíše Krista. V takovém případě může křtít kdokoliv, kdo má úmysl pokřtít. Za všech okolností je trojí lití (svěcené) vody na hlavu čekatele křtu doprovázeno slovy: N, já tě křtím ve jménu Otce, i Syna, i Ducha 12 Srov.: Uvedení do křesťanského života. s. 24 30. 13 Srov.: KKC 1214 14 Srov.: Jan 3, 5 15 Mk 16, 16. 12

svatého. 16 Čekatel křtu si volí svého křestního patrona a tím i křestní jméno. Volbou křestního patrona chce pokřtěný více spolupracovat s Boží milostí právě skrze vybraného svatého. 1. 3. 2 Biřmování Biřmování (z lat. confirmatio utvrzení) je svátostí, která posiluje milost získanou při křtu. Tato svátost pokřtěné dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové. 17 Každý křesťan, který přijal svátost biřmování, je naplněn Duchem svatým a přijímá jeho pečeť. Obřad biřmování probíhá vztažením rukou biskupa nad příslušným shromážděním, prosbou o vylití darů Ducha svatého a pomazání každého křesťana svátostným křižmem 18. 19 Při biřmování (stejně jako při křtu) si křesťan volí svého biřmovacího patrona. Tento svatý se za biřmovance více přimlouvá u Boha. 1. 3. 3 Svátost eucharistie Eucharistie (z řec. eucharistein děkovat) je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. 20 Jedná se o připomínku poslední večeře Páně, kdy Ježíš proměnil chléb a víno ve své vlastní tělo a krev. 21 Církev slaví zpřítomnění Krista od svých prvopočátků, neboť Ježíš sám k tomu vyzval své učedníky slovy: To čiňte na mou památku. 22 Od té doby při každé mši svaté dochází k proměnění Těla a Krve Páně. Skrze kněze dochází k zpřítomnění Krista mezi věřícími. Pro církev však nejsou důležití jenom ti křesťané, kteří chtějí žít aktivním duchovním životem, ale i ti, kteří sice pokřtění byli, ale svou vírou nežijí. Především pro tyto lidi je určena tzv. nová evangelizace. 16 Uvedení do křesťanského života. čl. 220 17 KKC 1285 18 Křižmo je vonný olej, který posvětil biskup. Pomazáním se získávají dary Ducha svatého. (Srov.: KKC 1241) 19 Srov. KKC 1285-1301 20 KKC 1324 21 Srov.: Mt 26, 26-29 22 Lk, 22, 19 13

1. 4 Nová evangelizace Tento termín zavedl blahoslavený papež Jan Pavel II. Jedná se o hlásání radostné zvěsti lidem, kteří sice byli pokřtění, ale víru nepraktikují. Jan Pavel II. vybízí ve svém apoštolském listě Christifidelles Laici k znovuobnovení víry v srdcích každého jednotlivce, k předávání křesťanských tajemstvích v rodinách a k nové evangelizaci celého světa. Nová evangelizace je důležitá zvláště v době, kdy lidé zapomínají na Boha a místo něj jsou pro lidi důležitější materiální hodnoty. Každý člověk však ve svém nitru touží po transcendentálním přesahu. Lidé mají zapálit svá srdce pro Krista jako apoštolové a první křesťané, mají mít odvahu žít naplno svůj život z víry i v prostředí, kde není víře příliš přáno. 23 Není to lehký úkol. Ale skrze působení milostí a Ducha svatého je možné žít evangelium v každodenním životě. 1. 5 Formy evangelizace ve volném čase Evangelizace může probíhat i ve volném čase. Pávková (2002) chápe volný čas jako opak doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybírat, děláme je dobrovolně a rádi a přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění. 24 Podle této definice je zřejmé, že i evangelizace ve volném čase by měla být přitažlivá pro její příjemce. V této práci se budeme věnovat evangelizaci určené především dětem, resp. osobám školního věku a mládeži. Nejprve budou vymezeny tyto dva pojmy, ke kterým se vztahuje celá práce, a poté bude pokračováno v problematice evangelizace ve volném čase. Děti školního věku Jedná se o osoby, které plní povinnou školní docházku. Období školního věku začíná vstupem na základní školu a končí odchodem ze základní školy. Toto období lze rozdělit na tři dílčí části raný školní věk (6 9 let), střední školní věk (9 12 let), starší školní věk (12 15 let). Během této doby se u dítěte projevují změny 23 Srov.: Christifidelles laici 34 24 PÁVKOVÁ J. Pedagogika volného času. s. 13. 14

fyziologické, socializační, emocionální. Z dítěte se stane člověk připravující se na vstup do dospělosti. 25 Než se však stane opravdu dospělým, musí překlenout nelehké období dospívání. Mládež (dospívající) Mládeží se označují osoby v období dospívání. Období dospívání trvá asi deset let a prolíná se s poslední fází školního věku. Dělí se na ranou adolescenci (10/12 15 let) a pozdní adolescenci (15 20 let). Začíná prvními projevy sekundárních pohlavních znaků a končí ukončením profesní přípravy na střední škole. Během tohoto období mládež hledá svou vlastní identitu, své místo v životě, dokončuje se vývoj pohlavních znaků, lidé v poslední fázi tohoto období hledají dlouhodobější partnerské vztahy, ve věku osmnácti let se stávají právně dospělými. 26 V poslední době se však právní dospělost neshoduje s dospělostí emociální a sociální. Prodlužuje se příprava na povolání, mladí lidé delší dobu bydlí s rodiči. Až když jsou schopní postarat se sami o sebe, stávají se dospělými lidmi. Evangelizace může mít několik forem. 1. 5. 1 Společenství Proč je společenství tak moc důležité? Ježíš sám říká: Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. 27 Na jiném místě Ježíš vybízí k vzájemné lásce mezi sebou. 28 Tato láska se musí uskutečňovat ve společenství, protože pouze ve vztahu k druhým lidem je možné projevovat lásku konkrétními skutky. Ježíš ustanovil církev, která je společenstvím věřících. Vychází z prvotní koncepce společenství Trojjediného Boha, který ve třech osobách tvoří jedno společenství. 29 Každý člověk je povolán k tomu, aby tvořil společenství s jinými lidmi. Zvláště ve víře je to důležité pro správné pochopení věcí víry. Každé křesťanské společenství by mělo mít tyto tři základní složky: 30 - prohlubování vztahu k Bohu; 25 Srov.: VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie I. s. 237 26 Srov.: VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie I. s. 323 325. 27 Mt 18, 20 28 Srov. Jan 13, 34 29 Srov.: Ad Gentes 2. 30 GRAUBNER J. Křesťanské společenství mládeže. s. 4 15

- vzájemné sdílení života; - život praktické křesťanské lásky. Podle Jana Pavla II. je nutné společenství křesťanů stavět na těchto pilířích žité a stále aktuální Boží slovo, eucharistie a velikonoční tajemství (Kristus ukřižovaný i zmrtvýchvstalý) v centru společenství, vzájemná láska mezi lidmi uvnitř i vně společenství. 31 Společenství křesťanů není jenom uzavřenou skupinou, ale mělo by se otevřít všem lidem. Tato společenství vznikají pro nejrůznější cílové skupiny a mají podobu pravidelného vzájemného setkávání se. Společenství pro děti a mládež mohou být zaměřena na různá témata či oblasti víry a života. Vždy by však takové společenství mělo splňovat požadavky uvedené výše. Animátor 32 by měl formaci účastníků uzpůsobit věku a duševnímu vývoji účastníků. Při vedení takového společenství by měl vždy spolupracovat s Duchem Svatým. Vytratí-li se kontakt s Duchem svatým, ze společenství se stane pouze setkávání lidí za nejrůznějším účelem. Ve společenství by se měl každý člověk setkat nejen s ostatními, ale především s Kristem. Měl by pocítit Boží lásku, milost, přijetí, a tak se podílet na plánu spásy pro člověka. 33 Každému člověku, který chce patřit do takového společenství, by to mělo být umožněno. Společenství by mělo být bezpečným místem pro probírání nejrůznějších (a mnohdy i hodně osobních) témat, nad kterými člověk přemýšlí, a která ho mohou posunout dál v duchovním životě. 1. 5. 2 Několikadenní setkání Formace dětí a mládeže může v průběhu roku vyvrcholit několikadenními setkáními. Mohou to být nejrůznější výlety, tábory, setkání mládeže, jiné mimořádné akce apod. Každé takové déletrvající setkání by mělo znamenat prohloubení křesťanské víry, osobních zkušeností s Bohem, posílení přátelských vztahů. Společenství by se zvláště při takových akcích nemělo uzavírat samo do sebe, ale mělo by pozitivně působit i k ostatním lidem, kteří jsou zvenčí. 34 Nezřídka se proto 31 Srov.: JAN PAVEL II. Insegnamenti di Giovanni Paolo II. s. 1203. 32 Animátor je mladý člověk, který sám anebo spolu s ostatními vede a oduševňuje společenství a zajišťuje jeho křesťanskou kvalitu i návaznost na církev. (Graubner, 1993, s. 9) 33 Srov.: BOCCARDO R. Jak přivádět dnešního mladého člověka k setkání s Kristem. s. 8. 34 Srov.: GRAUBNER J. Křesťanské společenství mládeže. s. 15. 16

stává, že v rámci několikadenního setkání křesťanské mládeže je jako jednou z aktivit pomoc např. v domově pro seniory, s úklidem určité části obce apod. Světové dny mládeže Papež Jan Pavel II. se poprvé v Římě setkal s mladými lidmi v roce 1984. Důvodem bylo ukončení Svatého roku vykoupení. O rok později se na stejném místě setkala mládež celého světa u příležitosti Roku mládeže, který byl vyhlášen OSN. Koncem roku 1985 vyhlásil papež Jan Pavel II. tradici Světových dnů mládeže. Každé takové dny mládeže měly své motto (citát z Bible), své logo, svou hymnu. Tato setkání probíhala v časovém intervalu dvou až tří let střídavě v Evropě a v mimoevropských zemích. Světové dny mládeže probíhaly v těchto destinacích: Řím (1986), Buenos Aires (1987), Santiago de Compostela (1989), Czenstochowa (1991), Denver (1993), Manila (1995), Loreto a Paříž (1997), Řím (2000), Toronto (2002), Kolín nad Rýnem (2005), Sydney (2008), Madrid (2011), Rio de Janeiro (2013). Od roku 2005 pokračoval v tradici světových dní mládeže papež Benedikt XVI. V roce 2013 se s mladými lidmi celého světa setkal papež František. Celostátní setkání mládeže Jelikož se mladí lidé z České republiky nemohli v některých případech ve velkém počtu zúčastnit Světových dní mládeže, začala vznikat Celostátní setkání mládeže. Tato setkání byla realizována za podpory Sekce pro mládež České biskupské konference. Stejně jako Světové dny mládeže i tato Celostátní setkání mládeže mají svou hymnu, logo a motto. V rámci setkání se mohou mladí lidé z celé České republiky setkat s biskupy všech českých a moravských diecézí. Setkání probíhají v několikaletých časových intervalech a dosud se uskutečnila na těchto místech: Velehrad (1993), Svatá Hora (1999), Žďár nad Sázavou (2002), Klokoty u Tábora (2007), Velehrad (2008), Žďár nad Sázavou (2012). 35 35 Srov.: Světové dny mládeže v datech a číslech: Ze zahraničí. JAN BALÍK. Tiskové středisko České biskupské konference: Ze zahraničí [online]. 2011 [cit. 2013-09-13]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/svetove-dny-mladeze-v-datech-a-cislech/ 17

Diecézní setkání mládeže Pro možnost častějšího setkání s biskupy se začala několik let po Sametové revoluci pořádat diecézní 36 setkání mládeže. Toto setkání většinou probíhá v sobotu před Květnou nedělí (závěr doby postní) v katedrále dané diecéze. Program nabízí katechezi otce biskupa, workshopy a mši svatou. V některých místech se uskutečňuje i děkanátní setkání mládeže. Jedním z dalších typů několikadenních setkání je tábor. 36 Diecéze Místní církev, kterou je diecéze (nebo eparchie), se rozumí společenství věřících křesťanů ve společenství víry a svátostí s jejich biskupem posvěceným v apoštolské posloupnosti." (KKC 833) Nejmenší územní jednotkou je farnost. Několik farností se slučuje do děkanátu, několik děkanátů tvoří diecéze (případně arcidiecéze). V České republice je 8 diecézí, které jsou rozděleny do České církevní provincie a Moravské církevní provincie. 18

2 TÁBOR Tábor je podle Zákona č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zotavovací akcí, což 8 příslušného zákona definuje jako organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti 37. 2. 1 Klady táborů pro účastníky Na táboře dochází k mnoha pozitivním zkušenostem, které děti díky táboru získají. Jedná se především o tyto: - V průběhu tábora děti mohou zažít neopakovatelné dobrodružství, které by děti doma nezažili. - Děti si mohou vyzkoušet práci, která na táboře dostává jiný význam než práce doma. - Díky táboru mohou děti prohlubovat zájem o činnosti, ke kterým nemají doma přístup. Tyto činnosti se mohou stát dlouhodobou náplní volného času (např. turistika, zájem o přírodu apod.) - Děti během tábora získávají mnoho poznatků z bezprostřední zkušenosti. Je to podstatně jiné, než poznatky, které získají zprostředkovaně ze školy. - Především děti pocházející z měst jsou v intenzívním kontaktu s přírodou. - Harmonické přírodní prostředí má pozitivní vliv na citový rozvoj dětí. - Děti se otužují a upevňují tak své zdraví. - Děti na základě táborového programu mohou poznat své vlastní schopnosti. - Děti se snaží překonávat překážky. 37 Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, 8. 19

- Tábor podporuje větší samostatnost dětí. - Na táboře se děti učí větší zodpovědnosti za ostatní. - Děti se vzájemně učí žít v kolektivu. - Tábor by měl přispívat k rozvoji osobnosti a charakterových vlastností dětí. 38 Na tábory však nelze nahlížet pouze z pozice dětí (na které podle výše uvedeného působí tábor pozitivně), ale je nutné brát zřetel na to, že děti by měly být na táboře i svým způsobem vychovávány. 2. 2 Výchova na táboře Kdo chce účastníky táborů vychovávat, musí především dobře znát každé jednotlivé dítě. Je důležité na každého účastníka pohlížet jako na individuální osobnost. Nelze mít jednu výchovnou metodu, kterou by bylo vhodné aplikovat na všechny děti. Pro to, aby vedoucí či animátoři mohli dobře poznat děti, které jim byly svěřeny, musí důkladně poznat prostředí, kterým je dítě značně ovlivňováno. Jedná se především o rodinné vztahy, vliv vrstevnických skupin, působení školy, médií. Vedoucí (animátor) by měl děti dobře poznat nejen na táboře, ale i v průběhu celoročních setkávání. Měl by vnímat dynamiku vývoje každého jednotlivého dítěte. Výchova na táboře by měla být zaměřená především na výchovu k hodnotové orientaci dětí. Vštěpovat dětem pozitivní hodnoty tak, aby je děti přijaly za své, je však úkol dlouhodobý. 39 Nelze tedy očekávat, že týden na táboře dítě změní razantním způsobem. Je velmi důležité nejen na táboře, ale v průběhu celého roku a celé doby, kdy je vedoucí s dítětem v kontaktu, stavět na osobních vztazích, které jsou založené na důvěře, kamarádství a přijetí. 38 Srov.: ZAPLETAL M. Jak vést letní tábor, s. 10 11. 39 Srov.: ZAPLETAL M. Jak vést letní tábor, s. 245 261. 20

2. 3 Křesťanství na táboře Tábory byly (a jsou dodnes) uskutečňovány v přírodě (výjimku tvoří příměstské tábory a tábory pořádané ve městech). Tento samotný fakt může vést k hlubšímu vnímání krásy Božího stvoření. Příroda však není jediným evangelizačním prvkem. Na táboře se většinou objeví děti, které jsou na různé duchovní úrovni. Některé pochází z křesťanských rodin a víra je pro ně samozřejmostí. Jiné děti jsou vírou naprosto nedotčeny a poprvé se s křesťanstvím setkávají až na křesťanském táboře. Přirozená zvídavost dětí je vede k tomu, že kladou otázky nejen svým vrstevníkům, ale i vedoucím. Ptají se na to, proč např. se někdo modlí, proč je v blízkosti tábořiště postaven kostel, k čemu slouží kapličky podél cest. V takových okamžicích je důležité mluvit s dětmi o Ježíši, o Jeho životě, o Jeho lásce, o tom, co pro každého člověka Ježíš vykonal. Jedině tak může docházet k evangelizaci. Součástí každého táborového dne na křesťanském táboře by měla být i ranní a večerní modlitba a pravidelné mše svaté. 40 Děti se tak můžou víc přiblížit k Bohu. Důležitý je i psychologický aspekt. Určitá pravidelnost v denním režimu na táboře dodává dětem pocit bezpečí a jistoty, že vědí, co je čeká. 2. 4 Úloha církve při přípravě tábora Církev dnešní doby si uvědomuje potřebu nejen křesťanských táborů, ale i dobrých vedoucích, kteří jsou schopní vést děti blíže k Bohu. Pro mladé vedoucí jsou proto určeny tyto kurzy: 2. 4. 1 Animátorské kurzy Animátorské kurzy mají většinou podobu asi pěti víkendových setkání po dobu dvou let v diecézních centrech života mládeže. Přihlásit se mohou mladí lidé ve věku od patnácti do třiceti let ze všech koutů diecéze, kteří chtějí být animátorem. Tématem jednotlivých setkání je např. Společenství, time management 41 společenství, sebepoznání, sebepřijetí, svátosti, Bible, modlitba, liturgický rok, 40 Srov.: FALKENAUER F. Hovořili jsme o životě a díle Kristově :Příručka pro letní tábory a debatní schůze, s. 6 16. 41 Termín time management jedná se o efektivní hospodaření s časem a časovými možnostmi. ( Srov.: Pojem time management. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/time-management) 21

pedagogika a psychologie apod. Při těchto setkáních účastníci nejen poznávají sami sebe a své nitro, ale i práci ve skupině s ostatními účastníky. Po úspěšném ukončení animátorského kurzu dostanou účastníci certifikát, který je opravňuje k vykonávání funkce animátora ve farnosti. Mohou tak vést společenství dětí a mládeže, spolupracovat s kněžími při realizaci setkání mládeže, aktivně se zapojovat do činností pořádaných nejen pro děti a mládež ve farnosti. 2. 4. 2 Školení hlavních vedoucích Jednotlivá centra mládeže také pořádají školení hlavních vedoucích. Tato školení bývají realizována většinou v rámci několika víkendů nebo jednoho prodlouženého víkendu intenzívního školení. Tématem školení bývá práce s dětmi, hygiena a bezpečnost dětí na ozdravovací akci, pedagogika a psychologie dětí, apod. Po absolvování tohoto kurzu je účastníkovi pod hlavičkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vydáno oprávnění s neomezenou platností, díky kterému může vedoucí vykonávat funkci hlavního vedoucího na ozdravovacích akcích. 2. 4. 3 Školení zdravotníků zotavovacích akcí Ve spolupráci s Českým červeným křížem probíhá na diecézních centrech života mládeže několikadenní školení pro vedoucí, kteří mají zájem vykonávat na táboře (či na jiné zotavovací akci) funkci zdravotníka. V rámci tohoto školení je účastník seznámen se základními typy nemocí, s jejich příznaky a původem a s první pomocí. Součástí tohoto školení je také školení o hygieně a bezpečnosti při práci. Po úspěšném absolvování je účastníkovi vydán Průkaz zdravotníka zotavovacích akcí, který má platnost čtyři roky. 2. 5 Historický vývoj křesťanských táborů Děti a mládež byly dlouhou dobu vzdělávány ve víře pouze v hodinách náboženství, v kostele při kázání nebo se na jejich evangelizaci zapomínalo úplně. První formou evangelizace mládeže mimo kostel či faru bylo založení oratoří. Zde se děti a mládež setkávaly, společně hrály hry a přitom všem poznávaly Boha. První oratoře vznikaly v 16. století, jejich myšlenku však více rozvinul Don Bosco o tři století později. O vzdělávání a křesťanskou výchovu dětí se starali i mnohé další 22

osobnosti (např. sv. Josef Kalasanský, sv. Anděla Merici, bl. Adolph Kolping a další). 42 Doba se však rychle měnila. Ve světě zavládla uvolněná morálka, ubývalo lidí s osobním vztahem k Bohu. Na základě těchto společenských změn vznikala různá církevní hnutí, setkávání mládeže a jiné, která se snažila znovu přivést děti a mladé lidi k Bohu i prostřednictvím táborů. Křesťanské tábory byly původně organizovány pouze pro chlapce. Až později začaly vznikat letní táborové pobyty i pro dívky. Vždy však byli chlapci a dívky odděleni. Zde jsou uvedeny nejvýraznější organizace, které pořádaly křesťanské tábory: 2. 5. 1 Československý orel Nejznámější tělovýchovný spolek (hned po Sokolu), který postavil své základy na katolické víře, vznikl v roce 1909. Jeho cílem byl rozvoj tělesný i duchovní všech svých členů. Orel výchovně působil na celou osobnost člověka. Za druhé světové války byl zrušen. Po skončení druhé světové války byl Československý orel obnoven a funguje dodnes. Už od počátku svého fungování byly kromě sportovních klání pořádány i tábory pro děti. 43 Orelské tábory se na různých místech konají dodnes. 2. 5. 2 Skaut Junák Dalším významným pořadatelem křesťanských táborů byl Skaut Junák. Skautské hnutí bylo založeno Robertem Baden-Powellem v roce 1907, o 5 let později se toto hnutí dostalo také do našich zemí s počeštěným názvem Junák. Organizace vznikla pořádáním táborů, kde byla důležitá nejen výchova, ale i křesťanská víra. Za druhé světové války byla činnost této organizace na našem území zakázána. Později byla činnost znovu obnovena. Vlivem komunistického režimu byly snahy o založení katolického skautu. 44 V současné době chodí děti do skautu během celého roku. Vyvrcholením těchto setkávání je skautský letní tábor. 2. 5. 3 Salesiánské chaloupky Výše zmíněné organizace pořádaly tábory pro své členy jako vyvrcholení celoročního setkávání se členů. První organizace u nás, která pořádala letní táborové 42 Srov.: BALÍK J. Na cestě s mladými : O službě církve mladým lidem, s. 39-42 43 Srov.: BALÍK J. Na cestě s mladými : O službě církve mladým lidem, s. 48. 44 Srov. tamtéž, s. 49-50 23

pobyty pro chlapce z věřících rodin, kteří nepatřili do žádného spolku, byly tzv. chaloupky. Pořadateli byli Salesiáni Dona Boska. Jedná se o katolickou kongregaci mužů, kteří navázali na dílo svého zakladatele, italského kněze Jana Boska. Don Bosko žil v letech 1815 1888 v Turíně, kde zakládal několik oratoří pro chudé a opuštěné chlapce. Don Bosko založil tzv. preventivní systém, který postavil na třech pilířích láska (laskavost), víra (náboženství) a rozum. Celý svůj život zasvětil výchově chlapců. Odkaz jeho díla se šířil do celého světa a v roce 1927 se salesiáni díky Ignáci Stuchlému dostali i do českých zemí 45. V polovině minulého století začaly probíhat letní tábory pro chlapce z věřících rodin, zvané chaloupky. Tento název vznikl podle místa, kde tábor probíhal na chalupách či v chaloupkách. Komunistický režim příliš nepřál setkávání se mladých věřících lidí, proto byly většinou tyto chaloupky na odlehlých místech a s názvem, který se líbil orgánům tehdejší politiky. Období totality bylo ve znamení útlaku věřících lidí. Mnozí řeholníci a řeholnice byli internováni, řeholní domy byly zavírány. Ovšem totalita neměla vliv pouze na lidi žijící v zasvěceném životě. I laičtí věřící byli často diskriminováni pro svou víru, byly o nich vedeny záznamy, kdo chodí do kostela, kdo je aktivní v církvi apod. Takoví lidé, ač vzdělaní, často nebyli zaměstnáni v odpovídajícím zaměstnání, ale vykonávali podřadné práce. A právě v tomto prostředí bylo velmi potřebné posilovat víru, odhodlání a odvahu chlapců, kteří pocházeli z věřících rodin. Salesiáni, jakožto řeholníci věnující se dětem a mládeži, se tohoto nelehkého úkolu zhostili, a začaly vznikat první prázdninové pobyty. Tyto pobyty byly v padesátých letech původně určeny pro mladé lidi, kteří využívali internátního pobytu u Salesiánů. Později byly tyto pobyty zakázány. Po roce 1968 docházelo k obnovení prázdninových pobytů pro chlapce. V té době byl hlavním organizátorem P. Jaroslav Lank. V roce 1974 se do vedení letních chaloupek dostal P. Karel Herbst. Jak se zájem o chaloupky v průběhu dalších let rozvíjel, P. Herbst začal spolupracovat i s asistenty, kteří si sami prošli takovými chaloupkami. V roce 1981 se chlapci z chaloupek prozradili a na P. Herbsta přišlo udání. I přesto však dílo salesiánů pokračovalo, do chaloupek bylo zapojeno mnohem více spolupracovníku a asistentů, přibylo bezpečnostních opatření (snížení počtu účastníků, domlouvání chaloupek pouze osobně apod.). V roce 1986 proběhlo celkem 64 čtrnáctidenních chaloupek po 45 Srov. VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 12. 24

celé republice. Na konci období totality už bylo více jak 1000 účastníků a asi 300 pomocníků. Po sametové revoluci postupně chaloupky začala organizovat jednotlivá salesiánská střediska pro mládež. Mnoho chlapců, kteří dříve byli jako účastníci na chaloupkách, dnes patří mezi pomocníky salesiánů či oni sami se stali salesiány. I přes nepříznivost doby se salesiánskému dílu dařilo a daří dodnes. Kromě chlapeckých chaloupek začaly postupně vznikat i chaloupky dívčí. Nebylo to však jediným dílem Salesiánu za doby totality. Svou vlastní organizaci měly tzv. ostravské chaloupky, vznikaly různé vzdělávací akce a duchovní obnovy. Salesiáni si sami začali vydávat časopis Čtení do krosny. Vznikaly a byly vymýšleny křesťanské písně, které si účastníci sami přepisovali do vlastních zpěvníčků. 46 Chaloupky byly primárně určeny pro chlapce z věřících rodin. Salesiáni chtěli, aby tito chlapci zůstali na dobré cestě víry, a aby poznali věřící kamarády. Podle Vracovského jezdilo mnoho účastníků na tábory čistě za zábavou, za dobrodružstvím, za poznáním nových přátel, za strávením času v přírodě. Pro salesiány (organizátory) však měly chaloupky další rozměr duchovní život a formace osobnosti. Nemálo účastníků právě díky chaloupkám našlo své povolání v zasvěceném životě. Na chaloupky jezdili chlapci od deseti do sedmnácti let většinou z různých koutů republiky, ale s podobným názorem na život a svět. Převážně se totiž jednalo o chlapce z věřících rodin. Právě na chaloupkách vznikala přátelství, která mnohdy trvala celý život. Na chaloupkách totiž často panovala rodinná a přátelská atmosféra. Každý chlapec byl přijímán a současně byl spoluodpovědný za zbytek týmu. Co však chlapce asi nejvíce přitahovalo, byl náboženský program. Mohli okusit něco jiného než jenom modlitbu v rodině. Na chaloupkách dostávalo křesťanství úplně jiný rozměr. 47 Chlapci rostli v odvaze zachovávat si svou víru i v nepříznivých okolních podmínkách, kterými byl např. totalitní režim. Jak bylo řečeno výše, chaloupky měly za cíl formovat své účastníky. Dělo se to pomocí nejrůznějšího duchovního programu, který chaloupkám dával rys křesťanského tábora. Na začátku pořádání chaloupek se mohli chlapci každodenně zúčastnit mše svaté, součástí programu byla, ranní a večerní modlitba, modlitba před 46 Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 11 55. 47 Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 58 70. 25

jídlem a po jídle, modlitby samotných vedoucích, dobrovolná modlitba růžence. Chlapci dostávali každý večer před spaním tzv. slůvko na dobrou noc. Ke konci chaloupky byl čas na ztišení, chlapci mohli využít svátosti smíření, často bývala vystavená svátost oltářní, někdy si sami chlapci zažádali o noční adoraci. Na konci tábora se chlapci jednotlivě odevzdávali Bohu. Každý den v průběhu chaloupky vedoucí přednášel chlapcům určité témátko, což byla forma katecheze chlapců. Nezbytnou součástí duchovního programu na chaloupce byl kněz nebo aspoň jeho návštěva. Při větším množstvím chaloupek nebylo možné zajistit přítomnost kněze po celou dobu chaloupky. Kněží se snažili na každou chaloupku přijet aspoň na návštěvu. Taková návštěva kněze byla vyvrcholením chaloupky, s čímž byla vždy spojena svátost smíření chlapců. 48 Díky chaloupkám tak chlapci mohli prožít nejen dobrodružný týden v přírodě, ale mohli se i duchovně rozvíjet s vrstevníky. 48 Srov.: VRACOVSKÝ J. Chaloupky : Salesiánské prázdninové tábory v době totality, s. 70 79. 26

3 JENÍKOVSKÝ TÁBOR Po vzoru organizací, které pořádaly křesťanské tábory za doby totality, vznikaly v 90. letech minulého století až do současnosti nové a nové tábory. Ať už se jedná o tábor junácký, orelský či salesiánský, všechny jsou postaveny na základě křesťanské víry. Všechny tyto tábory si kladou stejný cíl prostřednictvím dobrodružného programu a změny prostředí dětí přivádět účastníky blíže k Bohu. Jedním z takových táborů je i tzv. Jeníkovský tábor. 3. 1 Popis oblasti a historie tábora Jeníkov je malá vesnice v severních Čechách (Teplicko). Dříve to bylo významné poutní místo, ale postupem času došlo k výrazné přeměně celého tohoto kraje. V devatenáctém století se v této oblasti začalo těžit hnědé uhlí, čímž se Jeníkov a Teplicko stalo oblastí vysoce průmyslovou. Vlivem poválečného odsunu Němců z pohraničí odsud odešlo původní obyvatelstvo. Do kraje se přistěhovalo hodně romských obyvatel. Němci při odsunu však po sobě zanechali rozbité, vykradené kostely. Z kdysi průmyslové oblasti se stalo místo s vysokou nezaměstnaností a s největší kriminalitou v zemi. 3. 1. 1 Duchovní správa Jeníkova Jeníkov patří pod duchovní správu Farního týmu (FATYM) Vranov nad Dyjí. Nebylo tomu tak však vždycky. Jeníkov je na území litoměřické diecéze. Dlouhou dobu sem také administračně patřil, ačkoliv se o farnost a farníky nikdo nestaral. Když kněz z FATYMu Marek Dunda studoval v Litoměřicích, v rámci povinných nedělních vycházek po okolí viděl neutěšený stav kostelů a farností na území této diecéze. Společně s několika kolegy ze semináře měli přání, že by jednou, až sami budou kněžími, chtěli této oblasti pomoct. Když po vysvěcení odešel Marek Dunda do Velkého Meziříčí a později s o. Pavlem Zahradníčkem vytvořili FATYM, jejich přání pomoci severočeským farnostem je stále provázelo. Hledali tedy nejmrtvější farnost, kterou určovali podle těchto kritérií: Nikdo se v dané farnosti nehlásil k víře, bylo tam obrovské množství problémů (národnostních, vztahových), velké procento kriminality, naprosto zdevastované kostely. Jeníkov u Duchcova byl farností, která 27

přesně splňovala daná kritéria. FATYM tedy začal jednat s duchovním administrátorem, který měl Jeníkov na starosti, později s biskupem litoměřickým a biskupem brněnským. Souhlasná jednání vedla k tomu, že dne 6. dubna 1999 přijela do Jeníkova společně s kněžími a ochotnými spolupracovníky z jižní Moravy první katechetka, která se začala starat o evangelizaci nejen dětí a mládeže, ale i ostatních lidí všech věkových kategorií a životních stavů. 3. 1. 2 FATYM Vranov nad Dyjí Farní tým FATYM Vranov nad Dyjí vznikl 1. 7. 1996. Původně byl FATYM pouze myšlenkou v hlavě brněnského biskupa, který vyzval své kněze k tomu, aby se mu ozvali ti, kteří by byli ochotní vytvořit týmovou faru. Přihlásil se otec Pavel Zahradníček společně s otcem Markem Dundou. Oba zpracovali plán, jak by taková týmová fara vypadala v pohraničí ve Vranově nad Dyjí. Otci biskupovi se tento návrh tak zalíbil, že téměř okamžitě poslal tyto dva kněze do Vranova nad Dyjí, aby tam uskutečňovali svou koncepci týmové fary. Postupem času se FATYM stal společenstvím kněží a laiků, kteří společně pracují na evangelizaci lidí kolem sebe. Heslem FATYMu je Omnia ad Bonum adhibere, což znamená Všechno využít k Dobrému. Cílem FATYMu je tedy všechno dělat k větší oslavě Boží. S tím souvisí mnoho aktivit, které se zrodily právě ve FATYMu. Patří mezi ně: Vydávání časopisu Milujte se!, vydávání brožur a tiskovin s duchovní tématikou, vydávání zpravodaje pro vlastní farnosti, spolupráce s křesťanskou televizí TV-MIS, iniciativa Společenství čistých srdcí, organizace lidových misií a pěších poutí, pořádání víkendových setkání pro děti, mládež, ale i maminky s dětmi, pobyty na faře, společenství dívek Marianky, společenství chlapců Soluňáci a Dyjáci, letní tábory atd. 3. 1. 3 Historický vývoj jeníkovských táborů V roce 2001 se uskutečnil první jeníkovský tábor. Tento tábor probíhal v nedaleké Moldavě. Tábor měl na starosti o. Pavel Zahradníček a katechetka. O pár let později se jeníkovské děti 49 přesunuly na jižní Moravu. Jeden rok byl tábor ve Štítarech (Znojemsko), rok poté se jeníkovské tábory začaly pořádat vždy na 49 Pojem jeníkovské děti značí děti a mládež z Jeníkova a okolí, které se zúčastňují jeníkovských táborů či jsou jinak v kontaktu s katechetkou a kněžími. 28

faře ve Vranově nad Dyjí. Kněží chtěli, aby děti poznaly jiné prostředí, než na jaké byly do té doby zvyklé. První tábory ve Vranově nad Dyjí byly poněkud živější. Příkladem může být ročník, kdy mezi účastníky bylo pět romských třináctiletých chlapců, kteří narušovali jakékoliv výchovné či duchovní působení vedoucích. O. Marek Dunda ještě s jedním jáhnem si vzali na starosti právě tyto chlapce a celý týden se jim usilovně věnovali. Později vlivem změny některých vedoucích už tábory nebyly tak strašné, a staly se tak příjemnou zkušeností nejen pro děti, ale i pro vedoucí. V roce 2009 se poprvé tábora zúčastnili i děti z okolí Mariánských Radčic (asi 20 km od Jeníkova). Společně vytvořily zajímavou skupinu dětí. Jejich přátelské vztahy přetrvávají dodnes. Některé děti se na tábor stále rády vrací, jiné už z táborů vyrostli a místo nich se táborů účastní děti mladší. Všichni však stále rádi jezdí na Moravu 50. 3. 1. 4 Získávání informací o táboře Děti se o táboru dozvídají několika způsoby. Jedná se o oslovení katechetkou, osobní zkušenost a sdělení mezi kamarády, internet a Jeníkovský zpravodaj. Tábor by nebylo možné realizovat díky ochotě katechetky, která několik měsíců před táborem jde za dětmi a nabídne jim možnost účastnit se tábora na Moravě. Některé děti se v průběhu roku potkávají s katechetkou při farních akcích. Je potom snazší děti oslovit, aby jeli na tábor na opačný konec republiky. Děti samy, které se jednou tábora zúčastnily, chtějí jet i v příštím roce. Děti si o táboře často řeknou samy mezi sebou. Důležitým informačním prostředkem je také Jeníkovský zpravodaj a webové stránky www.fatym.com, kde nejen o táboře bývají důležité informace. 50 Označení Morava používají všechny děti ze severních Čech. Podle jejich pojetí se jedná především o farnosti Vranova nad Dyjí. Ve většině případů znají z celé oblasti Moravy pouze Vranovsko či Znojemsko. Kdykoliv bude uváděno dále označení Morava, je tím míněna právě oblast Vranova nad Dyjí a přilehlých obcí. 29

3. 2 Účastníci Účastníky jeníkovských táborů byly a jsou doteď téměř vždy děti ze sociálně slabších rodin. Ve většině případů se jedná o děti romského či smíšeného původu. Vždy bylo nutné dávat pozor, aby děti neničily faru a její vybavení. Postupem času přijížděly na tábor děti, které poslouchaly vedoucí a plnily jejich požadavky, dokázaly mezi sebou dobře vycházet a navazovaly přátelské vztahy. Děti se až na táboře seznamovaly s křesťanskou vírou či náboženstvím obecně. Někteří z nich přijali dobrou zprávu o Ježíši Kristu a rozhodli se k přijetí svátosti křtu. A to i přesto, že mnozí z nich se často pohybují na hranici zákona kvůli brzkému užívání alkoholu, cigaret, marihuany či předčasné sexuální aktivitě. Ze strany účastníků je o tábor velký zájem. V současné době se tábora chtějí zúčastnit i pětileté děti. Obvyklé věkové rozmezí účastníků je 7 16 let. V posledních několika letech jsou snahy tábor rozdělit pro mladší a starší. V roce 2013 se to podařilo a souběžně tak mohly být tři tábory na třech různých místech (Vranov nad Dyjí starší děti, Štítary mladší děti, Lančov mladší děti, které nespadají pod správu FATYMu, ale pochází ze severních Čech). Některé ze starších dětí se postupem času stávají pomocnými vedoucími na táboře. Obecně lze říci, že děti se na tábor rády vrací nejen díky dobré finanční dostupnosti, ale i díky atmosféře, která na táborech panuje. Tábory totiž nejsou primárně zaměřeny na výkon účastníků. Pro účastníky i vedoucí je mnohem důležitější pohodová a přátelská atmosféra, která je způsobená mimo jiné i křesťanským duchem (tzn. nadějí, Boží láskou, radostí a přijetím druhých lidí), který prostupuje celý tábor. 3. 3 Výchovné a duchovní působení na táboře Tábor je realizován na farách FATYMu. FATYM má nastavený určitý denní řád, kam jsou zahrnuty duchovní aktivity. Účastníci tábora se do tohoto řádu více či méně zapojují také. Každé ráno se začíná modlitbou církve ranními chválami, které jsou spojeny s ranní modlitbou. Mnohdy dochází k tomu, že účastníci chtějí v kapli zůstat co nejdéle a chtějí zpívat tzv. hosanovky písničky ze zpěvníků Hosana 1 a Hosana 2. Po snídani následuje dopolední program. Před obědem se obvykle všichni modlí modlitbu Anděl Páně. Po obědě je možnost osobního volna. V této části dne 30