Jak na POČÍTAČ. z cyklu Jak na tech. Kolektiv:

2

Jak na POČÍTAČ z cyklu Jak na tech Kolektiv: Adam Kubeš Petr Veselý Zdeněk Pechar Magda Procházková Jan Mach Martin Vondráček Tomáš Staško Tomáš Arendáč Mátúš Lackovič www.jaknatech.cz 3

4

Obsah 1. Úvod 9 2. Jak na PC 11 2.1. Co se z těchto materiálů dozvíte? 11 2.2. Co je to počítač 11 2.3. K čemu může počítač sloužit? 12 2.4. Jak vypadá počítač 17 2.5. Jak počítač zapnout 22 3. Co je to PC 25 3.1. Popis hardware 25 3.2. Rozdělení PC 27 3.3. Základní komunikační porty 27 4. Popis notebooku 31 4.1. Rozdělení notebooků 32 5. Stolní počítače vs. notebooky 35 5.1. Přenositelnost 35 5.2. Konektivita 35 5.3. Úspora energie 36 5.4. Výkon, technologie a kapacita 36 5.5. Cena a poměr cena : výkon 37 5.6. Spolehlivost 37 5.7. Výběr 38 5.8. Konfigurovatelnost a upgrade 38 5.9. Ergonomie 39 5.10. Design, vzhled, dojem 39 6. Jak koupit PC/Notebook 41 6.1. Kategorizace počítačů 43 5

7. Jak na to operační systém 55 7.1. Co je to operační systém 55 7.2. První spuštění Windows 56 7.3. Soubory, složky, a jak s tím souvisí ikony 58 7.4. Ovládání Windows 66 7.5. Práce se soubory a složkami 73 7.6. Ovládací prvky Windows 83 7.7. Základy práce s textem 92 7.8. Vypnutí počítače, restart a úsporný režim 95 7.9. Zatuhnutí aplikace 97 8. MS Office 99 8.1. Spuštění aplikace 99 8.2. Popis aplikace 100 8.3. Ukládání dokumentu 101 8.4. Písmo 102 9. Internet 105 9.1. Co je to internet 105 9.2. Z historie internetu 106 9.3. Počítačové sítě 107 9.4. Přístup do internetu 107 9.5. Služby internetu 110 9.6. Webový prohlížeč 111 10. Hudba, video a práce s obrázky 113 10.1. Hudba, video 113 10.2. Obrázky 119 11. Periferie 125 11.1. Skener 125 11.2. Tablet 128 11.3. Mikrofon 130 11.4. Sluchátka 131 11.5. Reproduktory 133 12. Údržba PC 137 12.1. Údržba hardwaru 137 6

12.2. SW údržba 144 13. Údržba notebooku 153 13.1. Předpříprava 153 13.2. Vnější údržba 154 13.3. Vnitřní údržba 154 13.4. Když se nedaří 156 7

8

1. Úvod Brožura, kterou jste právě otevřeli, je věnována začátečníkům, kteří mají chuť se dozvědět nové informace v oblasti techniky. Brožura je doplněna webem www.jaknatech.cz. Tento web obsahuje stejné informace jako brožura, rozšířené o více obrázků, nějaká videa, komentáře a zkušenosti uživatelů, ale také je pravidelně doplňován aktuálními články. Struktura je rozdělena do 3 základních sekcí: Počítač, Mobil a Fotoaparát. V každé z nich najdete základní informace o daném zařízení, základní členění a popis jeho součástí. Také zde naleznete rady, jak si dané zařízení vybrat podle svých požadavků, jak ho používat, či jak ho správně udržovat. Hodně zdaru při čtení a používání vaší techniky! 9

10

2. Jak na PC 2.1. Co se z těchto materiálů dozvíte? Vysvětlíme si, co to jsou počítače, k čemu nám mohou sloužit, a tedy proč se vůbec učit pracovat s počítačem. Dále se podíváme na to, s jakými druhy počítačů se můžeme běžně setkat, jak počítač nakoupit (jaký vybrat), a konečně též jak ho ovládat. Naším cílem je, abyste se po přečtení těchto materiálů počítače nebáli a na základní úrovni rozuměli, jak k němu přistupovat. Počítač totiž dnes může ulehčit práci skoro každému, a pokud se s ním dobře seznámíte, najdete mnoho dalších využití. 2.2. Co je to počítač Začneme pokusem o definici, ale nezalekněte se jí, pokud se v ní ztratíte. Postupně si vše rozebereme. Počítač je elektronické zařízení, které zpracovává data pomocí programů. Rozlišujeme hardware (fyzické součásti, na které si můžeme sáhnout, patří sem třeba procesor, paměť, pevný disk a jiné) a dále software, což jsou programy (aplikace). Software je vždy uložen na nějakém médiu, ať už je to paměť uvnitř počítače, nebo třeba pevný disk, USB flash disk, CD apod. Zjednodušeně řečeno program je nějaká sada instrukcí, jak se má počítač chovat (když po něm uživatel něco požaduje, nebo uběhne nějaký čas apod.). Co to znamená pro vás jako běžného uživatele? Zpravidla vás hardware moc nezajímá a v našich materiálech se mu také věnujeme okrajově. Běžný uživatel si sám asi nebude počítač 11

rozebírat. Ovšem pracovat s nimi bude neustále a čas od času bude potřebovat též nějakou nainstalovat. Již jsme zmínili, že na počítači běží nějaké programy (pro potřeby našeho textu budeme považovat slova program a aplikace za synonyma jako v běžné řeči). Ty jsou programátory napsány k tomu, aby reagovaly na požadavky uživatele, ať už je to kliknutí myší nebo napsaný text z klávesnice, případně na nějaké obecné události, jako třeba vypršení určitého času (podobně jako digitální budík reaguje na to, že už je šest hodin, pokud jste si nastavili alarm, a tudíž začne zvonit) či obdržení nějakého signálu ze sítě (z internetu, například příchod elektronické pošty e-mailu). Program nemůže dělat nic, na co nebyl naprogramován. Počítače nejednají samy od sebe, ale vždycky na základě nějakého podnětu, například od vás. Samozřejmě se občas chovají netypicky, ale to bývá způsobeno buď souhrou různých náhod a třeba i nějaké závady, nebo špatně napsaným programem. K řešení problémů s počítačem se ještě vrátíme v dalších článcích. Program pracuje s daty, která mohou být uložena v různé podobě (viz kapitola 4.1 Jak na OS) nebo je do počítače vkládáte sami (píšete na klávesnici), a v programu zpravidla vznikají další data. Například na počítači můžete napsat jednoduchý dopis, vznikne vám tak soubor (dokument), nebo text, který rovnou odešlete e-mailem. Výsledek je tedy vámi zadaný text a nějaké skryté instrukce, kterým zase rozumí programy a které jim sdělují, jak mají s daty zacházet (např. jak je mají zobrazit). 12 2.3. K čemu může počítač sloužit? Na tuto otázku nelze dát vyčerpávající odpověď, jelikož lidská fantazie je neomezená a nová využití počítačů se

objevují každou chvíli. Neustále vznikají nové aplikace nebo způsoby, jak využít ty dosavadní. A mimo jiné i díky internetu se novinky šíří velmi rychle. Představíme si ovšem některé základní činnosti, při kterých počítače pomáhají, nebo jsou dokonce nezbytné. 2.3.1. Administrativa Za pomoci počítače a internetu nebo vnitropodnikové počítačové sítě vyřizuje většina zaměstnanců v kancelářích své denní pracovní povinnosti: sepisují hlášení, zápisy z porad, vyplňují protokoly, vyřizují korespondenci (zpravidla elektronickou, ale samozřejmě píší i dopisy, které se poté tisknou a posílají klasickou poštou), hledají a čtou materiály vytvořené jinými zaměstnanci před nimi, různé podnikové znalosti nebo informace o trhu apod., hledají kontakty. Pomocí různých tabulkových editorů a statistických nástrojů nebo jiných specializovaných aplikací můžete: vytvářet různé číselné výkazy, provozovat účetnictví, sestavovat (statistické) analýzy, sledovat průběh různých činností (například vytížení výrobních linek, ekonomické ukazatele podniku ) a další. Elektronika může v některých případech nahradit kancelář, existují čistě virtuální organizace, ve kterých zaměstnanci pracují třeba z domova nebo ze zahraničí pouze pomocí po- 13

čítače a internetu (ke kterému se dnes lze připojit i různými způsoby bezdrátově, viz kapitola o internetu 4.3.). Co s počítačem budete dělat v zaměstnání, záleží na oboru a vaší profesi, ale ukážeme si několik příkladů běžného uživatele pro osobní použití. Pomocí internetu můžete: hledat zaměstnání, dopravní spojení, aktuální informace o počasí, dopravě, jakékoliv zpravodajství, komunikovat s přáteli a známými, vyhledat si kontakt na firmu, kterou potřebujete (i mnohé klasické řemeslníky již najdete na internetu, minimálně v obdobě Zlatých stránek), vybrat si nějaké zboží (novou televizi, nebo si třeba objednat nejnovější knížku) a objednat si ho na dobírku, podívat se do mapy, a to včetně fotografií různých míst, obsluhovat svá bankovní konta (elektronickým bankovnictvím) a dnes mnoho firem nabízí sledovat nebo upravovat čerpání jejich služby přes internet (například v Praze můžete mít přístup k fakturám za elektřinu a měnit některé parametry svého odběru) I bez internetu můžete počítač využít na různé činnosti: vést si vaše domácí finance, evidovat adresy a telefony na své známé, psát dopisy, poznámky, výpisky, úkoly, evidovat seznamy věcí (třeba knih v knihovně i s umístěním, nebo seznam DVD, dávno zapomenutých věcí schovaných na půdě apod.), vytvářet třeba i různé nápisy a cedule (potřebu- 14

2.3.2. jete na nástěnku v domě pověsit oznámení nebo si chcete vyrobit jednoduchý leták) apod., vést osobní kalendář s úkoly diář (a s lepšími mobilními telefony ho můžete synchronizovat, takže jej můžete mít stále při sobě, nebo ho mít dostupný pod heslem z jakéhokoliv počítače přes internet). Tvořivá činnost Sem spadají jak zájmové záležitosti, tak pracovní. Počítače dnes třeba nahradily klasické sazečské stroje a kreslení architektonických a technických nákresů ručně za pomocí pravítek (místo toho se přímo modelují trojrozměrné modely v počítači, kterými lze libovolně otáčet a vytvářet poté třeba i vizualizace, které vidíte u developerských společností v jejich katalozích domů a bytů). Spisovatel, vědci a novináři zpravidla píší na počítači, protože mohou jakoukoliv pasáž svého textu opravit nebo přepsat a jednoduše vytvářet archivní kopie (zálohy), navíc textové editory pomáhají odchytit část překlepů a hrubek. Mnoho lidí tvoří s počítačem i grafiku, buď třeba modelují 3D objekty, nebo kreslí rukou přes speciální periferii (externí hardware) tablet přímo do počítače. Fotografové a grafici upravují digitální fotografie v počítači, případně vyrábí různé montáže pro různé účely (bohužel vytvořit podvodnou fotografii dnes není velký problém). Můžete vytvářet své internetové časopisy a deníčky (blogy), a to včetně seriozního informování o aktualitách v nějaké oblasti, firmě nebo lokalitě 2.3.3. Zábava Nakonec se můžete s počítačem zabavit, více či méně smysluplně. Nemáme na mysli pouze počítačové hry, ale i 15

16 vzdělávání pro zábavu (třeba hledání zajímavostí) nebo poznávání nových lidí. Na internetu se můžete seznámit, ať už za účelem vážného vztahu, nebo obyčejného kamarádství Může jít o pouhý kontakt přes internet na dálku (mnohé on-line hry pro více hráčů právě těží i z toho, že si tam hráči naleznou nové přátele a vznikají velké komunity), třeba na nějakém chatu diskusi, nebo může jít o prosté zprostředkování seznámení, jako dříve inzerátem v novinách. Díky internetu a různým programům nebo jen internetovému prohlížeči můžete navštívit většinu míst na Zemi. Některá pouze na mapě a přes záběry z družice (je pokryta celá Země i když jen hustěji osídlené oblasti jsou natolik podrobně nafocené, abyste mohli rozeznat chodce), jiná pomocí fotek z časopisů na internetu nebo od různých uživatelů (díky mnoha webovým službám naleznete fotografie možná i z vaší ulice), některé významnější oblasti můžete navštívit pomocí jakési částečné virtuální procházky, kdy se můžete z mnoha bodů díky panoramatickým fotografiím rozhlížet kolem sebe. Například v Praze se můžete podívat, jak vypadá jakákoliv autem přístupná ulice (k datu, kdy byla vyfocena). Když jedete do končin, kde jste ještě nebyli, můžete se tak podívat dopředu, jak to tam vypadá, a budete se lépe orientovat. Zrovna tak se ale můžete podívat třeba do New Yorku a projít se po ulici. Není to pravá virtuální realita, ale je to velký posun od pouhého listování katalogy s fotkami. Na internetu si můžete najít stovky hudebních klipů, písniček, rádií (klasických, která naladíte u nás nebo jinde ve světě i stanic pouze internetových), sledovat mnohé pořady z archivů, číst si spoustu článků webových i běžných periodik (často některé články, jejich části nebo zpožděně kompletní obsah vydávají zadarmo na internetu), a to nemluvě o případu, kdy si jste ochotni za něco zaplatit, pak se přes internet dostanete skoro ke všemu

2.4. Jak vypadá počítač Ty tam jsou doby, kdy byl počítač jasně identifikovatelný podle velké skříně (case), monitoru a klávesnice, případně myši. Dnes existují různé designy z estetického i praktického hlediska. Můžete najít počítač v malé krabičce, ke které připojíte různá zařízení, nebo jako plochou desku i s displejem. Nemluvě o noteboocích jako takových. Obecně však počítač je tedy nějaká skříň nějaké jedno zařízení obsahující základní hardwarové prvky, které jsou však běžnému uživateli skryty uvnitř: základní deska (motherboard), procesor (CPU), operační paměť RAM, elektrický zdroj, grafické, zvukové a jiné přídavné karty, pevný disk (neboli harddisk či HDD) Navenek bývá zpravidla přístupná nějaká mechanika pro datová média, například optická CD-ROM, DVD-ROM, Blu- Ray mechanika nebo kombinovaná (dnes obvykle i s možností vypalovat některá média), čtečka paměťových karet (používaných v digitálních fotoaparátech, přehrávačích hudby, dražších mobilních telefonech atd.), USB konektor pro připojení různých zařízení (včetně USB flash disku), dříve však též disketová mechanika. A klasický počítač má ještě nějaká další rozhraní konektory. Jde nejen o již zmíněné USB, ale též výstup na monitor nebo jiné zobrazovací zařízení (třeba televizi) a pro vstup z klávesnice a myši atd. Více viz kapitola 2., která se věnuje popisu počítačů). Počítač však musíme nějak ovládat, k tomu dneska slouží zpravidla klávesnice připomínající psací stroj a myš. 2.4.1. Klávesnice Klávesnice sestává z kláves pro psaní, posun v textu a pro volání nějakých funkcí, dále pak zpravidla ze tří kontro- 17

lek indikujících, v jakém režimu je klávesnice přepnuta (CAPS LOCK, NUM LOCK, SCROLL LOCK). Rozložení znaků bývá shodné na všech běžných klávesnicích, ale další klávesy mohou být umístěny na trochu odlišných místech, navíc u notebooků a netbooků nebývá numerická klávesnice napravo (pak musíte číslice psát pomocí řady kláves nad písmeny). 18 Příklad klávesnice Nebudeme vás zatěžovat všemi detaily o klávesnici teď, když ještě pořádně nevíte, k čemu ji použít, postupně se na některé záležitosti podíváme, jak je budeme potřebovat. Přesto si uvedeme základní informace pro práci s ní: Standardní bývá anglická klávesnice, u nás ve většině případů doplněná o potisk pro české rozložení to znamená, že ve Windows se dá přepínat, jestli píšete na anglické nebo české. Anglické rozložení klávesnice má nad třemi řadami písmen číslice (a s klávesou SHIFT se píší další znaky, které jsou na klávesách této číselné řady uvedeny, např. symbol dolaru, procenta apod.). České rozložení má na řadě kláves s číslicemi některá často používaná písmena s diakritikou, a číslice napíšete teprve s klávesou SHIFT, obě rozložení se ještě liší v umístění znaků interpunkce (např. zmíněný symbol procent, ale i dvojtečka, pomlčka, závorky ), navíc jsou prohozena písmena Z a Y.

Můžete mít i jiná rozložení, to je záležitostí operačního systému (Windows), nikoliv samotné klávesnice, proto si někteří třeba koupí potisky kláves pro azbuku. Standardně klávesnice píše malá písmena (pokud není zapnutý, tedy pokud nesvítí kontrolka, CAPS LOCK, který se zapíná a vypíná stejnojmennou klávesou nad SHIFTem), velká písmena píšete při současném stisknutí klávesy SHIFT a podobně jako na psacím stroji, můžete tuto klávesu držet delší dobu a psát k tomu normálně více písmen, nebo ji stisknout jen pro jedno písmeno. Se SHIFTem se též píší znaky, které jsou na klávese zobrazeny výš (například česká dvojtečka na stejné klávese, kterou bez SHIFTu napíšete tečku). Číslice můžete u klasické klávesnice psát též na tzv. numerické klávesnici napravo (jako klávesnice u pokladny nebo kalkulačky), ale musí přitom svítit kontrolka pro NUM LOCK (zapíná se stejnojmennou klávesou u této numerické klávesnice). ENTER slouží k napsání konce řádku nebo odstavce, a také k potvrzení nějaké volby. Po textu se pohybujete kurzorovými klávesami šipkami mezi numerickou klávesnicí a písmennou přičemž jedno stisknutí šipky doleva nebo doprava znamená posun o jeden znak (písmeno), šipka nahoru a dolu znamená posun o jeden řádek. Text lze mazat pomocí klávesy BACKSPACE (často má symbol šipky doleva, takže je možné si ji splést, ale je osamocená a bývá nad ENTERem), nebo klávesou DELETE. BACKSPACE maže předchozí znak, DELETE následující (myšleno ve vztahu ke kurzoru v textu). 19

Většinu práce s klávesnicí se naučíte zvykem, nyní je nejdůležitější vědět, že již zmíněné klávesy NUM LOCK, CAPS LOCK a SCROLL LOCK zapínají specifický režim, k jejich účinnosti je není třeba držet, na rozdíl od SHIFTu a jejich zapnutí vám signalizují tři kontrolky, zpravidla nad numerickou klávesnicí. Standardní stav je, kdy svítí pouze první - tedy zapnutá klávesa NUM LOCK (zapnutá numerická klávesnice), a budeme vždy v příkladech vycházet z toho, že v takovém stavu máte svoji klávesnici. Příklad práce s klávesnicí najdete na konci kapitoly 4.1.1 Jak na operační systém. 2.4.2. Myš Počítačová myš je polohovací zařízení, které vzniklo výrazně později než klávesnice. Při běžné obsluze PC ji používáte jako jakési ukazovátko. Jak pohybujete myší po stole (po ploše), pohybuje se na obrazovce kurzor myši (zpravidla šipka). Rychlost pohybu a další charakteristiky ovládání myší se dají nastavit (ve Windows v Ovládacích panelech). Myš má zpravidla minimálně dvě tlačítka (výjimkou jsou speciální myši pouze pro počítače MAC od firmy Apple, ale těm se v našich materiálech nevěnujeme, jsou odlišné ve více směrech od PC a neběží na nich Windows). Rozlišujeme levé tlačítko a pravé. Dále může mít kolečko pro pohyb po stránce (podobně jako kurzorovými klávesami) a nějaká speciální tlačítka. Stisknutí tlačítka myši (a po zlomku sekundy opět uvolnění) znamená klik, více o jejím využití a jak s ní pracovat viz kapitola 4.1.1 Jak na operační systém. 20

2.4.3. Monitor (obrazovka) K práci na počítači potřebujeme i nějaké zobrazovací zařízení. Tím bývá monitor. Rozlišujeme převážně: CRT monitory, LCD monitory (neboli též displeje). CRT monitory dnes ustupují LCD displejům, podobně jako v oblasti televizí. Nevýhodou CRT je jejich velikost (čím větší obrazovka, tím hlubší musí monitor být), zpravidla vypouklá obrazovka a míra vyzařovaného elektromagnetického záření. Jejich výhodou oproti LCD displejům (pokud pomineme vysloveně dražší modely) je přirozenější podání barev (některé odstíny vypadají trochu jinak, ale pokud nemáte srovnání, zpravidla to nepoznáte, až na černou barvu, která u LCD nemusí vždy vypadat opravdu černě) a také výborná odezva, tzn. žádné rozmazání rychlého pohybu (u filmu nebo hry), a lepší pozorovací úhel (na LCD je zpravidla třeba se dívat co nejvíce kolmo, jinak se mění odstíny barev a kontrast). Všechny nevýhody LCD zpravidla lze uspokojivě vyřešit dbaním na výběr monitoru a koupí modelu z dražší třídy. Dělení počítačů Počítače můžeme dělit podle několika hledisek. Jednak podle platformy: PC (personal computer) na nich běží Windows (nebo Linux apod.), Mac (Macintosh od firmy Apple) mají vlastní operační systém od Apple, specifické platformy pro různá úzká využití. 21

Nicméně v našich materiálech se zabýváme pouze počítači typu PC. Dále můžeme počítače dělit podle toho, jak vypadají tedy podle přenositelnosti atd.: desktop klasický počítač, někdy též nazývaný stolní, nettop menší počítač, který lze snáze převézt, ale na rozdíl od notebooku není určen ke každodennímu převážení, notebook (dříve též laptop) přenosný počítač, který zahrnuje jak samotný počítač, tak displej, klávesnici a nějaké polohovací zařízení (touchpad, což je náhrada za myš), netbook odlehčený menší notebook, určený primárně pro přenášení. Více informací k jednotlivým druhům počítačů viz kapitola 2. Co to je. 2.5. Jak počítač zapnout Posledních pár slov v našem úvodu zaměříme na zapínání a vypínání počítače. To není nic složitého, ale existuje zde pár doporučení, na co pamatovat. Počítač se zapíná tlačítkem, podobně jako televize, když není vypnutá jen ve stand-by režimu dálkovým ovladačem. Toto tlačítko bývá u stolních počítačů vepředu, u notebooků bývá někde poblíž klávesnice u víka, takže před zapnutím musíte nejprve odklopit displej. Ovšem s tím vám určitě pomůže manuál k vašemu počítači nebo někdo z okolí. 22

Je však důležité vědět, že zapínacím tlačítkem (nebo volbou ve Windows v nabídce Start) vypínáte počítač také do jakéhosi stand-by režimu. Nemůžete ho sice zapnout dálkovým ovladačem, ale je pod proudem jeho zdroj, tudíž odebírá třeba pár wattů, a navíc v případě nějaké poruchy může dojít ke zkratu a vznícení počítače. Nechceme vás strašit, toto riziko je stejné (tedy celkem nízké) jako u jakéhokoliv spotřebiče v pohotovostním režimu. Může se to stát u televize, rádia, elektrického sporáku, videa Bohužel toto riziko není přímo závislé na stáří spotřebiče, k nehodě může dojít i u nového PC. Co to tedy znamená? Pokud nejste delší dobu doma, je lepší, aby byl počítač vytažený ze zásuvky. Některé počítače (stolní) mají třeba vzadu vypínač (páčku nebo kolébkový vypínač), který odpojí i zdroj od elektřiny, takže je to skoro totéž, jako byste ho vytáhli ze zásuvky. Nejlepším řešením ale asi je koupit kvalitní (ne levný dovoz na trhu) prodlužovačku s několika zásuvkami a vypínačem (takové ty, co svítí, když jsou zapnuté), a do ní poté zapojit všechna zařízení (počítač, monitor, modem, tiskárnu ), a tento vypínač po skončení práce s počítačem vypnout. U notebooku samozřejmě spíše jen vytáhnete kabel ze zásuvky (nebo zdroje). Monitor (nikoliv displej notebooku) je třeba též zapnout, opět na něm naleznete tlačítko, viz manuál. Jednou z možností je nechávat monitor zapnutý a vypínat vše zmíněnou prodlužovačkou, viz předchozí odstavec. 23

24

3. Co je to PC 3.1. Popis hardware Jako již bylo řečeno v úvodu, hardware je fyzické (technické) vybavení počítače. Zahrnujeme do něj všechny fyzické součásti počítače. Typický osobní počítač je složen z počítačové skříně, monitoru a dalších vstupně-výstupních periférií. Uvnitř počítačové skříně se nachází následující hardware: Základní deska (motherboard) jejím hlavním účelem je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Umožňuje zapojení procesoru a operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se na ni připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů. Procesor (CPU Central Processing Unit) je základní výpočetní jednotkou počítače. Někdy bývá přirovnáván k mozku počítače. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod. Procesor Vykonává strojové instrukce, ze kterých jsou složeny programy. 25

Operační paměť vnitřní elektronická paměť, která za běhu počítače uchovává programy a data. Téměř výhradně bývá typu RWM (Read Write Memory), to znamená s možností opakovaného zápisu a čtení informace. V současnosti se s operační pamětí setkáte pod zkratkou RAM, což znamená paměť s náhodným přístupem (možnost přístupu na libovolné místo). Sběrnice propojuje ostatní komponenty na základní desce s procesorem, umožňuje připojení rozšiřujících karet. Grafická karta stará se o zobrazení obrazu na monitoru, vykonává grafické výpočty, a dnes již také fyzikální výpočty v počítačových hrách. Může být též integrována na základní desce. V tomto případě grafický výkon není takový jako u neintegrovaných grafických karet. Zvuková karta vytváří signál, který se v reproduktoru mění na zvuk. Síťová karta zprostředkovává připojení k počítačové síti. Zdroj má za úkol napájet veškeré komponenty počítače. Stará se o přeměnu přicházejícího napětí (u nás střídavé napětí 230 V, 50 Hz) na stejnosměrná napětí pro jednotlivé komponenty, které si je dále mění tak, jak potřebují. Pevný disk (HDD Hard Disk Drive) trvale uchovává větší množství dat pomocí magnetické indukce. Používá se v počítačích a ve spotřební elektronice (MP3 přehrávače, videorekordéry ). 26

3.2. Rozdělení PC Osobní počítače lze rozdělit na dvě základní skupiny: Desktop klasický stolní počítač, jak jej většina uživatelů zná. Pod tímto pojmem se většinou rozumí standardní PC se skříní, monitorem, klávesnicí atd. Desktopy lze velmi jednoduše vylepšovat a přestavovat. Nettop rozměrově malý počítač, určený pro plnění základních výpočetních úloh, jako je prohlížení internetu, zpracování dokumentů, přehrávaní videa a zvuku apod. Slovo nettop vzniklo kombinací slov internet a desktop. Ve srovnání s běžně používanými počítači spotřebují nettopy mnohem méně energie. Důvodem je specifický typ hardwaru podporující úsporu energie, který je převzatý z notebooků. Nettop 3.3. Základní komunikační porty Zdířka pro napájecí kabel není to sice port jako takový, ale je nejdůležitější, protože se přes ni počítač připojuje do elektrické sítě. Nachází se ve zdroji (zpravidla vzadu). VGA port (Video Graphics Array grafické rozhraní) slouží k propojení grafické karty s CRT monitorem nebo LCD displejem. Přenos dat zde probíhá analogovým způsobem. Dnes se již nepoužívá v takové míře jako v minulosti. DVI port (Digital Visual Interface digitální vi- 27

zuální rozhraní) toto rozhraní slouží speciálně k připojení novějších LCD displejů, jelikož je zde přenos dat realizován digitálně (tzn. nulami a jedničkami), což je pro LCD vhodnější, výsledek je kvalitnější. S-Video slouží pro připojení televizoru jako výstupního zobrazovacího zařízení (kvalita obrazu je však nízká). HDMI (High-Definition Multi-media Interface) rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu, slouží pro připojení novějších LCD displejů nebo televizí. Poznámka: Jaký je vztah mezi rozhraním VGA, DVI a HDMI? VGA je z těchto portů nejstarší, dodnes však velmi používaný, a lze jej najít prakticky kdekoliv. Novější monitory nabízejí připojení pomocí DVI portu, který zaručuje kvalitnější přenos. Nejlepší parametry dnes nabízí HDMI, který se používá především pro propojení s kvalitními HD televizory. 28 PS/2 port standardní port sloužící pouze pro připojení klávesnice a myši. Proto na dnešních počítačích najdeme právě dva PS/2 porty jeden pro myš, druhý pro klávesnici. Bývají také pro snadnější orientaci barevně rozlišeny, zelený slouží pro myšku a fialový pro klávesnici. Paralelní port dnes již málo používaný port, který sloužíval pro komunikaci se staršími tiskárnami, skenery či dalšími specializovanými zařízeními. Na

dnešních počítačích se s ním sice setkáme, ale je to jen kvůli zpětné kompatibilitě. Sériový port dnes již překonaný. Přes tento port se dříve připojovaly modemy, myši a skoro všechna další externí zařízení. Dnes jej sice na počítačích nalezneme, ale prakticky nevyužijeme. USB port (Universal Serial Bus) univerzální a nejrozšířenější komunikační port současnosti. Právě tento standard dnes již téměř kompletně nahradil sériový a paralelní port. Je to dáno praktickými rozměry, USB vysokou rychlostí a univerzálností použití. Dnes se přes něj připojuje skoro vše, myši, klávesnice, tiskárny, skenery, digitální foťáky, přenosné MP3 přehrávače atp. Audio vstupy/výstupy můžeme jich mít různý počet, záleží na zvukové kartě. Většinou se setkáme s klasickými konektory typu jack (3,5 mm). I zde v jejich barevném rozlišení platí jistý standard: zelený (výstup na přední reproduktory), modrý (line-in vstup pro nahrávání) a růžový (vstup pro mikrofon). Pokud zvuková karta podporuje více reproduktorů, výstup na subwoofer a centrální reproduktor bývá oranžový, výstup na zadní reproduktory černý. Síťový port RJ-45 připomíná o trochu větší telefonní přípojku. Využívá se pro připojení počítače do sítě (též do internetu). 29

30

4. Popis notebooku Notebook, v USA známý pod pojmem laptop, má mnoho podob. Ty se od sebe liší zejména velikostí a způsobem použití. Nejmenší jsou netbooky, následují větší subnotebooky, klasické notebooky a nakonec největší notebooky označované jako desktop replacement. Lze se také setkat s notebooky s otočnou a dotykovou obrazovkou tzv. tablet PC. Notebook je zmenšená obdoba klasického stolního počítače. Místo velké krabice a k ní připojeného monitoru, klávesnice a myši, jsou všechny tyto součástky vměstnány do jednoho zařízení. Funkčnost notebooku je pro běžného uživatele stejná jako u stolního počítače. Notebooky používají stejné operační systémy a stejný software. Výhody notebooků: Přenositelnost a mobilita Rozměry Hmotnost Možnost provozu na baterie Menší spotřeba elektrické energie Konektivita Nevýhody notebooků: Špatná rozšiřitelnost konfigurace Menší výkon Nutnost dokoupit periferie (klávesnici, myš) pro pohodlnou práci 31

4.1. na: Rozdělení notebooků Podle velikosti úhlopříčky displeje lze dělit notebooky subnotebooky (netbooky), standardní notebooky, desktop replacement (DTR). 4.1.1. Subnotebook (Netbook) Jako netbooky označujeme malé notebooky, které se vyznačují malou úhlopříčkou (do 12 ), malou hmotností (kolem 1 kg) a malými rozměry. Patří mezi ně hlavně méně výkonné kancelářské a multimediální notebooky. U menších modelů chybí optická (DVD) mechanika, mají méně portů a malou klávesnici s drobnějšími klávesami. Součástky jsou hodně miniaturizované a úsporné z hlediska spotřeby energie. Výdrž kolem 7 a více hodin není výjimkou. Subnotebooky jsou cenově velice dostupné. Netbooky s sebou přinášejí kromě velké mobility, výdrže baterie a přijatelné ceny i několik negativ, mezi která patří zejména snížené pohodlí při psaní na malé klávesnici a také práce s malým monitorem. Displeje těchto zařízení mají velikost od 8 do 12, a tomu je přizpůsobené i rozlišení. Navíc netbooky nelze výrazně konfigurovat a nabídka portů není nijak pestrá. Nachází se na nich jen několik základních portů. Nejdříve se do netbooků dávaly malé SSD pevné disky, ale s postupem času se začaly osazovat klasickými pevnými disky o velikosti 80 160 GB. 32

Používané operační systémy jsou nejčastěji Microsoft Windows XP nebo Linux. + Mobilita + Výdrž na baterie + Rozměry, hmotnost + Cena - Výkon - Malý displej - Malá klávesnice - Výbava portů (konektorů/zdířek) - Chybí optická mechanika 4.1.2. Standardní Do této kategorie patří zejména notebooky s úhlopříčkou od 13 do 15,4. Hmotnost se pohybuje obvykle okolo 3 kg. Tyto parametry splňuje většina notebooků. Díky dostatečným rozměrům je možné umístit do středně velkých notebooků externí grafický čip, a tím i zvýšit jejich grafický výkon, který postačuje i na práci s náročnějšími aplikacemi. Výbava portů je větší než u menších modelů. + Poměr cena/výkon + Výkon + Výbava portů (konektorů/zdířek) - Hmotnost - Hlučné chlazení - Přehřívání 33