Anotace Autor Jazyk Materiál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu starověký Řím Mgr. Pavel Šupka(Autor) Čeština Očekávaný výstup 26 41-M/01 Elektrotechnika 78-42-M/01 Technické lyceum 23-41-M/01 Strojírenství 53-41-M/01 Zdravotnický asistent 78-42-M/04 Zdravotnické lyceum 65-42-M/01 Hotelnictví Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Etruskové, Italikové, Kartaginci, Řekové, Aeneas, patriciové, plebejové, králové, senát, patron, klient, Servius Tullius, republika, patriciové, plebejové, veto, tribun lidu, nobilita, Kartágo, punské války, Hannibal, jezdci Druh učebního materiálu Druh interaktivity Cílová skupina Stupeň a typ vzdělávání Typická věková skupina Vazby na ostatní materiály Učební text Kombinované Žák odborné vzdělávání 16-19 let Je součástí DEJ
Starověký Řím 1 Nejstarší období království (1 000 6. stol. př. n. l.) 1. Na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. se na Apeninský poloostrov stěhují italické kmeny. Zde jsou příznivé podmínky pro zemědělství. 2. Složení obyvatelstva na Apeninském poloostrově: a) Etruskové: Národ neznámé řeči a původu. Osídlil severozápadní část Apeninského poloostrova a vytvořil vyspělou městskou civilizaci. Jako zemědělci odvodňovali bažinatá území a stavěli terasy na kopcích pro pěstování, obchodovali s celou Evropou i Afrikou. Vyspělé stavitelství města podle plánů, kanalizace, akvadukty, znalost obloukové klenby. Společnost byla sociálně diferencovaná, otroctví patriarchální. Celkově byla etruská civilazace velmi jemná,
tolerantní, nepříliš výbojná. b) Řekové: Osídlovali jih a Sicílii, jejich území se označovalo jako Velké Řecko. c) Kartaginci (Punové): Kolonizovali Sicílii, Sardinii a Korsiku; obchodníci, původem Féničané. d) Italikové: Řada kmenů ve střední Itálii, mezi nimi vynikají Latinové u řeky Tiber. 3. Podle legendy byl praotcem Latinů = budoucích Římanů bájný trojský voják Aeneás. 4. Jeho potomci Romulus a Remus založili Řím údajně roku 753 př. n. l. Ve skutečnosti jej založili Etruskové a vládli v něm. 5. Postupně se rozpadá rodové zřízení. Římané tvořili 3 kmeny (Titienses, Ramnes, Luceres). Každý kmen měl 10 menších kurií (tedy celkem 30) a každá kurie měla 10 rodů (tedy celkem 300). Podle kurií se scházelo lidové shromáždění (kuriální sněm, lat. comitia curiata), které volilo krále s pravomocí vojenskou, soudní, náboženskou. Jeho poradním sborem byl senát (= rada starších, urozených ). 6. Dělení obyvatel: patriciové privilegovaní, plnoprávní, nejbohatší
plná práva plebejové neplnoprávní, neurození (řemeslníci, obchodníci, rolníci) proletarii bezzemci, osobně svobodní otroci (patriarchální vztah) 7. Chudší obyvatelé hledali často právní ochranu u bohaté aristokracie. Tak vznikl vztah patrona (ochránce) a klienta (chráněnce, který byl závislý na patronu, např. mu pomáhal v politickém boji svým hlasem nebo vykonával různé úsluhy, práce apod.). 8. Pozůstatky rodového zřízení odstranila reforma etruského krále Servia Tullia (v 6. stol př. n. l.): rozdělil obyvatele Říma do 5 majetkových tříd, a tak přesně odstupňoval práva a povinnosti. Každá třída měla povinnost postavit určité množství vojenských setnin (centurií) nejvíce stavěli nejbohatší (= 1. třída), proto měli nejvíc hlasů (98 ze 130) ve sněmu a nemohli být přehlasováni. 9. Království zaniká kolem roku 510 př. n. l., kdy byl vyhnán poslední etruský král (Tarquinius Superbus).
Období římské republiky (6. - 2. stol. př. n. l.) 1. Po vyhnání etruského krále vzniká republika (res publica = věc veřejná). V čele stojí 2 konzulové, volení na jeden rok (moc správní, soudní, vojenská) z patriciů. V práci jim pomáhali další úředníci (censoři, prétoři, quéstoři...). Jen v době ohrožení byl zvolen na půl roku diktátor. Senát zůstal poradním orgánem (300 patriciů od 30 let). Plebejové se účastnili pouze lidového sněmu (centurijního). Všichni obyvatelé měli povinnou službu ve vojsku. 2. Boj plebejů s patricii o politickou moc trval až do 3. století př. n. l. Nejprve si plebejové vynutili zřízení vlastního úředníka tribuna lidu, který hájil jejich zájmy v patricijském senátě a měl právo veta = rozhodného zamítnutí nevyhovujícího rozhodnutí. Poté bylo sepsáno dosavadní zvykové právo = zákony 12 desek (proti zneužívání zákonů patricii= zrovnoprávnění). Nakonec dosáhli plebejové práva sňatku s patricii, dále i funkci konzula a ve 3. stol. př. n. l. už rozdílů nebylo. Protože úřady byly čestné, a tudíž bezplatné, mohli je zastávat pouze nejbohatší patriciové nebo plebejové tito postupně vytvářejí nejzámožnější vrstvu Říma, tzv. nobilitu. 3. Expanze a ovládnutí Itálie: Řím nejprve vedl řadu obranných válek proti
Etruskům, Keltům = Galům (vyplenili Řím). Postupně tyto války nabraly dobyvačný charakter a roku 272 př. n. l. dobytím řeckého Tarentu Řím ovládl celé území Itálie, kromě Předalpské Galie. Dobytá území se stala římskými spojenci (s povinností vojenské pomoci a částečnou autonomií) nebo koloniemi. Římané se považovali v Itálii za jediné plnoprávné. Díky dobyvačným válkám plyne do Říma bohatství, začíná se razit stříbrná mince. Z válek je také zisk otroků rozvoj otrokářského systému. Nobilita velmi bohatne. Kapitola 3: Punské války (267 146 př. n. l.) Byly vyvrcholením snah Říma po ovládnutí celé Itálie a Středozemního moře. Zde se museli střetnout s Kartaginci. 1. punská válka (267 241 př. n. l.) Řím vítězstvím získal Sicílii, Sardinii a Korsiku. 2. punská válka (218 201 př.n.l.) Kartaginci pod vedením Hannibala chtěli odčinit porážku, vydali se s vojskem z Hispánie přes Alpy (i s bojovými slony) do Itálie. Hannibal sice dvakrát porazil Římany (u Cannae a u Trasimenského jezera), ale své vítězství k útoku na Řím nevyužil. Římané se stačili vzchopit, vylodili se v Africe, oblehli Kartágo a porazili
Hannibala. Řím vítězstvím ovládl Hispánii, Řecko, Makedonii, pobřeží Jadranu. Kartágu zbylo pouze jeho africké pobřeží. 3. punská válka (149 146 př.n.l.) definitivní porážka Kartága, město vyvražděno a srovnáno se zemí. Výsledek punských válek: Řím se stal pánem Středomoří. Dobytá území jsou drancována,daně zde vybírají tzv. jezdci (publikáni). Největší zisky měla nobilita, která získala pozemky padlých vojáků a vytvořila velkostatky. Na nich pracují tisíce otroků, kteří jsou velmi levnou pracovní silou. To vede k úpadku drobných rolníků, kteří se stávají bezzemky, jejich práce se nevyplácí. Protože mnoho občanů padlo, oslabila se síla římské armády. Citace PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku I. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 14-441-89. PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku II. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 14-441-89.