Podpora dalšího mediálního vzdělávání ve Středočeském kraji - Mediální komunikace komplexně a efektivně

Podpora dalšího mediálního vzdělávání ve Středočeském kraji - Mediální komunikace komplexně a efektivně CENTRUM MEDIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Akreditované středisko dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

Mediální komunikace komplexně a efektivně modul Základy mediální legislativy BLOK I. Tiskový zákon Právo na ochranu osobnosti JUDr. PhDr. Josef Benda, Ph.D., LL.M. josef_benda@post.cz

Struktura modulu - bloky I. TIŠTĚNÁ MÉDIA A OCHRANA OSOBNOSTI II. ELEKTRONICKÁ MÉDIA, PROVOZOVATELÉ VYSÍLÁNÍ ZE ZÁKONA, REGULACE REKLAMY III. AUTORSKÝ ZÁKON, OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Právní předpisy mediálního práva (ve znění pozdějších předpisů) ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, sdělení FMZV č. 209/1992 Sb. o úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (relevantní partie), zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích (relevantní partie), zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (relevantní partie),

Právní předpisy mediálního práva (ve znění pozdějších předpisů) zákon č. 46/2000 Sb., zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon), zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasuzákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zákon č. 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů.

Rozdílná právní síla právních předpisů Právní předpisy mají rozdílnou právní sílu. Lze ji vyjádřit v tzv. legislativní pyramidě, kdy předpisy nejvyšší právní síly jsou nejvýše: ústava a ústavní zákony vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zákony a mezinárodní smlouvy vyhlášené ve sbírce zákonů nařízení vlády obecně závazná nařízení ministerstev a jiných centrálních orgánů státní správy vyhlášky orgánů místní samosprávy Zejména Listina základních práv a svobod, podle Ústavy ČR součást ústavního pořádku, v řadě svých ustanovení zaručuje práva, k jejichž ochraně jsou vydávány jiné právní předpisy včetně tiskového zákona. Některá práva úzce související s problematikou tiskového zákona jsou obecně upravena i v občanském zákoníku a trestním zákoníku. Tiskový zákon má vůči těmto předpisům povahu speciální normy.

Listina základních práv a svobod Čl. 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Listina základních práv a svobod Čl. 10 (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod čl. 8 odst. 1 Úmluvy Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. čl. 10 Úmluvy (1) Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem. (2) Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

Tiskový zákon zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku podrobněji rozvádí právní vztahy vznikající v oblasti vydávání periodického tisku, nesmí zakotvit úpravu, která by byla v rozporu s Ústavou ČR a/nebo Listinou tiskového zákona dotýkají ustanovení občanského zákoníku (zejména ochrana osobnosti), o které bude řeč v druhé části tohoto bloku, zákona o přestupcích přestupky, které je možno spáchat při výkonu novinářské praxe a trestního zákona trestné činy, které je možno spáchat při výkonu novinářské praxe vztahuje se jen na vydávání periodického tisku

Neperiodické publikace a další tiskoviny zákonná úprava neperiodických publikací je v zákoně č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích Množství dalších tiskovin nespadá ani pod rámec tiskového zákona, ani pod rámec zákona o neperiodických publikacích: bankovky, kolky, známky, losy, cenné papíry, rozmnoženiny sloužící provozní potřebě, propagační materiály politických stran a politických hnutí, apod.

Odpovědnost za obsah periodika zásadně odpovídá vydavatel objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě a v inzerci uveřejněné v periodickém tisku, ledaže by šlo o reklamu a inzerci samotného vydavatele.

Podmínky vydávání periodika Hlavní podmínky: evidence ( 7 tiskového zákona), uvedení povinných údajů v periodickém tisku ( 8 tiskového zákona). Vedlejší podmínky: povinnost zveřejnit údaje za okolností vymezených v 6 tiskového zákona (informace v naléhavém veřejném zájmu), povinnost dodat povinný výtisk.

Evidence periodického tisku vede ji Ministerstvo kultury ČR právnická nebo fyzická osoby, která hodlá vydávat periodikum, musí nejpozději 30 dní před zahájením vydávání doručit ministerstvu písemné oznámení, které musí obsahovat: název periodického tisku, jeho obsahové zaměření, četnost (periodicitu) vydávání, údaje o regionálních mutacích, název, adresu sídla a identifikační číslo vydavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo vydavatele, je-li fyzickou osobou; je-li vydavatel fyzickou osobou vydávající periodický tisk na základě živnostenského oprávnění, také jeho obchodní jméno, identifikační číslo a adresu místa podnikání, liší-li se od bydliště

Povinné údaje Vydavatel je povinen zajistit, aby na každém vydání periodického tisku byly uvedeny následující povinné údaje: název periodického tisku, četnost (periodicita) jeho vydávání označení regionální mutace, je-li periodický tisk vydáván v regionálních mutacích místo vydávání číslo a den vydání evidenční číslo periodického tisku přidělené ministerstvem název, adresu sídla a identifikační číslo vydavatele, je-li právnickou osobou; jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo vydavatele, je-li fyzickou osobou; je-li vydavatel fyzickou osobou vydávající periodický tisk na základě živnostenského oprávnění, také jeho obchodní jméno, identifikační číslo a adresu místa podnikání, liší-li se od bydliště

Povinnost zveřejnit údaje v naléhavém veřejném zájmu V naléhavém veřejném zájmu je vydavatel povinen uveřejnit v periodickém tisku důležité a neodkladné oznámení státního orgánu a orgánu územní samosprávy, zejména je povinen uveřejnit rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo o válečném stavu. Toto oznámení musí být uveřejněno v nejbližším vydání periodického tisku následujícím po doručení jeho textu vydavateli způsobem graficky je zvýrazňujícím a odlišujícím od ostatního obsahu periodického tisku. Toto zákonné ustanovení zohledňuje skutečnost, že stát sám není vlastníkem žádné významné periodické tiskoviny a z tohoto titulu nemůže ovlivňovat jejich obsah, tedy například prosadit otištění textu, který by veřejnosti ve výjimečných situacích přinesl potřebné informace.

Povinný výtisk Vydavatel je povinen bezplatně na svůj náklad z každého vydání periodického tisku do 7 dnů ode dne jeho vydání zajistit dodání povinného výtisku těmto institucím 2 povinné výtisky Národní knihovně České republiky, 1 povinný výtisk Moravské zemské knihovně v Brně, 1 povinný výtisk knihovně Národního muzea v Praze, 1 povinný výtisk ministerstvu, 1 povinný výtisk Parlamentní knihovně, 1 povinný výtisk každé krajské knihovně, 1 povinný výtisk Městské knihovně v Praze, 1 povinný výtisk periodického tisku, který je vydavatelem určen pro nevidomé nebo slabozraké, Knihovně a tiskárně pro nevidomé K. E. Macana v Praze. Speciální pravidla pro regionální mutace

Ochrana osobnosti v tiskovém zákoně povinnost nedotknout se skutkovým tvrzením cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby či jména a dobré pověsti právnické osoby. není v tiskovém zákoně zakotvena výslovně, ale lze ji dovodit z konstrukce ustanovení 10 tiskového zákona odpověď ( 10 tiskového zákona) dodatečné sdělení ( 11 tiskového zákona)

Odpověď Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Žádost musí mít písemnou formu. Vydavatel je povinen odpověď uveřejnit, a to do do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Nelze požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď. Existují výjimky z povinnosti uveřejnit odpověď.

Dodatečné sdělení jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení jako dodatečného sdělení. Žádost musí mít písemnou formu. Vydavatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit. Existují však výjimky z této povinnosti.

Ochrana zdroje a obsahu informací Osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací, a předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací. výše uvedenými právy nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin) a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.

Právo na ochranu osobnosti Zakotveno v LZPAS, občanském zákoníku i zvláštních zákonech (tiskový zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání) Právo na ochranu osobnosti je všeobecným osobnostním právem, protože patří každé fyzické osobě jako individualitě a jeho předmětem jsou nehmotné hodnoty lidské osobnosti. Týká se jak skutkových, tak i hodnotících tvrzení. V rámci tohoto všeobecného osobnostního práva existuje neomezený počet dílčích osobnostních práv, jako je např. právo na čest a lidskou důstojnost, právo na osobní soukromí, právo na dobrou pověst či právo na vlastní podobu.

Zvláštní osobnostní práva Od všeobecných osobnostních práv je třeba rozlišovat zvláštní osobnostní práva, která s každou osobou nerozlučně spjata nejsou, neboť vznikají v důsledku projevu tvůrčí činnosti určité osoby. Takovými právy jsou např. právo autorské, právo k výkonu výkonného umělce, vynálezecké právo, právo k užitným vzorům apod. Tato práva se týkají rovněž nehmotných hodnot, ale nejsou všeobecná, neboť náleží pouze určitým fyzickým osobám (autorovi, umělci, vynálezci apod.).

Právní úprava ochrany osobnosti v občanském zákoníku Obecná úprava práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je obsažena v 11-16 občanského zákoníku. Právo na ochranu osobnosti má jen fyzická osoba. Právnická osoba má namísto toho právo na ochranu jména a dobré pověsti ( 19b občanského zákoníku).

Vybraná dílčí osobnostní práva na jméno na podobu na čest a důstojnost na slovní projevy osobní povahy na osobní soukromí

Výjimky z práv: zákonné licence Společně s různými zákony veřejnoprávního řádu (trestní zákoník, trestní řád) k zákonným omezením osobnostních práv jedince. Zákonné licence znamenají, že určitá osobnostní práva (konkrétně písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby či jejích projevů osobní povahy) mohou být omezena zákonem bez ohledu na svolení dotčené fyzické osoby. Licence rozdělujeme na licence úřední na základě zákona, licence vědecké a umělecké, licence zpravodajské

Právní prostředky ochrany osobnosti Neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby může dojít ke vzniku majetkové nebo nemajetkové újmy (škody). V případě, že v důsledku neoprávněného zásahu do osobnostních práv nedošlo k zásahu do osobnosti fyzické osoby, ale pouze k ohrožení osobnosti, může vzniknout pouze újma nemajetková. Dotčené osobě je proti takovému zásahu poskytována soudní ochrana. Dotčená osoba se může dožadovat, aby se původce neoprávněného zásahu zdržel dalších neoprávněných zásahů (žaloba zdržovací neboli negatorní) odstranil následky neoprávněných zásahů (žaloba odstraňovací) poskytl postiženému přiměřené zadostiučinění neboli satisfakci (žaloba satisfakční)

Mediální komunikace komplexně a efektivně modul Základy mediální legislativy BLOK II. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání Provozovatelé vysílání ze zákona Zákon o regulaci reklamy JUDr. PhDr. Josef Benda, Ph.D., LL.M. josef_benda@post.cz

Relevantní právní předpisy (v platném znění) zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílánízákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

Pojem elektronických médií elektronická média zajišťují přenos informací svým uživatelům elektronickou cestou zákon je vesměs označuje jako vysílatele nebo provozovatele vysílání

Omezenost přenosových cest v oblasti rozhlasu a televize panuje omezený počet frekvencí a z toho vyplývající přísnější a rozsáhlejší státní ingerence, než u médií tištěných pouze u rozhlasu a televize nacházíme požadavek na nestrannost a vyváženost jejich obsahu, který u tištěných médií chybí

Duální systém paralelní existence veřejnoprávních a soukromých provozovatelů vysílání veřejnoprávní vysílatel není státní vysílatel (jediným státním vysílatelem je ČRo 7 - vysílání do zahraničí) veřejnoprávní vysílatelé jsou povinni k tzv. veřejné službě, jak je definována v příslušných právních předpisech

Členění provozovatelů vysílání Obsaženo v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ( ZPRTV ) provozovatelé vysílání, kteří toto vysílání provozují na základě zvláštních právních předpisů, (zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlasu) - provozovatelé vysílání ze zákona provozovatelé vysílání, kteří toto vysílání provozují na základě licence udělené podle ZPRTV provozovatelé vysílání s licencí provozovatelé převzatého vysílání, kteří toto vysílání provozují na základě registrace podle ZPRTV.

Druhy elektronických médií Rozhlasové vysílání Televizní vysílání INTERNET

Právní úprava INTERNETU doposud spíše roztříštěná tendence k zavádění regulace, obsažená v následujících zákonech zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (antispamový zákon), zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu

Základní pojmy Vymezeny v 2 ZPRTV - příklady rozhlasovým a televizním vysíláním se rozumí poskytování pořadů a dalších částí vysílání uspořádaných v rámci programu, včetně služeb přímo souvisejících s programem, provozovatelem vysílání veřejnosti prostřednictvím sítí elektronických komunikací v podobě chráněné nebo nechráněné podmíněným přístupem za účelem simultánního sledování pořadů a dalších částí vysílání, převzatým rozhlasovým a televizním vysíláním se rozumí příjem vysílání původních rozhlasových a televizních programů nebo jejich podstatných částí, včetně služeb přímo souvisejících s programy nebo s podstatnými částmi programu, a jejich současné, úplné a nezměněné šíření pro veřejnost prostřednictvím sítí elektronických komunikací; za nezměněné šíření se považuje i šíření české verze televizního programu prvotně vysílaného v cizím jazyce provozovatelem rozhlasového a televizního vysílání právnická nebo fyzická osoba, která sestavuje program, včetně služeb přímo souvisejících s programem, určuje způsob organizace rozhlasového a televizního vysílání a má za toto vysílání redakční odpovědnost, a pod zvukovým nebo obrazovým označením, jež program a služby přímo související s programem nezaměnitelně identifikuje, tento program a služby přímo související s programem prvotně šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává šířit provozovatelem převzatého vysílání právnická nebo fyzická osoba, která rozhoduje o skladbě programů převzatého vysílání, včetně služeb přímo souvisejících s programy převzatého vysílání, a která tyto programy a služby s nimi přímo související šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává v úplné a nezměněné podobě šířit na základě oprávnění k provozování převzatého vysílání (dále jen "registrace") podle tohoto zákona

Zajištění plurality informací analogové vysílání jedna osoba nesmí být držitelem více než jedné licence k celoplošnému analogovému televiznímu vysílání Jedna osoba nesmí být držitelem více než jedné licence k celoplošnému analogovému rozhlasovému vysílání.

Zajištění plurality informací digitální vysílání jedna osoba nesmí být současně držitelem více než dvou licencí k provozování celoplošného digitálního televizního vysílání opravňujících k šíření plnoformátových programů jedna osoba nesmí být současně držitelem více než dvou licencí k provozování celoplošného digitálního rozhlasového vysílání.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), tzv. Velká rada základní a nejdůležitější orgán regulace v oblasti elektronických médií vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání poskytovaných podle zákona č. 132/2010 Sb. působnost RRTV vymezena v 5 ZPRTV povinnosti RRTV vymezeny v 6 ZPRTV

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), tzv. Velká rada 13 členů má předsedu a tři místopředsedy funkční období 6 let, nelze být členem na více než dvě funkční období po sobě jdoucí jmenováni a odvoláváni předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny

Provozovatele vysílání s licencí ( 12-24 ZPRTV) soukromí (soukromoprávní) vysilatelé soukromý neznamená automaticky komerční (srv. např. Rádio Proglas) oprávnění k vysílání nevyplývá přímo ze zákona, ale ze speciálního podnikatelského oprávnění (licence)

Licence uděluje se v řízení o udělení licence (licenční řízení) k vysílání šířenému prostřednictvím vysílačů družic a kabelových systémů dalších přenosových systémů Na udělení licence není právní nárok, nestanovíli ZPRTV jinak

Licence uděluje se na dobu určitou, a to nejdéle na dobu 8 let k rozhlasovému vysílání 12 let k televiznímu vysílání platnost licence lze jednou prodloužit licence je nepřevoditelná lze však převádět podíl v právnické osobě

Licenční řízení k provozování vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů zahajuje jej RRTV, a to buď z vlastního podnětu z podnětu žadatele o licenci požadavky na žadatele o licenci stanoveny v 13 odst. 3 ZPRTV náležitosti žádosti o licenci stanoveny v 14 odst. 1 ZPRTV

Licenční řízení k provozování vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů o všech žádostech, které nebyly odmítnuty, se vede jedno společné licenční řízení pro udělení licence nejsou stanoveny žádné kvantifikovatelné ukazatele rozhodnutí je ve výlučné kompetenci RRTV o udělení licence rozhoduje RRTV v neveřejném zasedání

Další druhy licencí ( 25 ZPRTV) k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím družic kabelových systémů zvláštních přenosových systémů provozování zemského digitálního televizní vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů

Další druhy licencí ( 25 ZPRTV) Licenční řízení se zahajuje z podnětu žadatele o licenci nelze jej zahájit z vlastního podnětu RRTV je vedeno pouze s jedním účastníkem řízení velmi omezené možnosti RRTV neudělit licenci

Registrace převzatého vysílání ( 26-30 ZPRTV) týká se pouze převzatého vysílání šířeného prostřednictvím sítě elektronických komunikací na registraci je právní nárok za předpokladu splnění podmínek v 27 až 28a ZPRTV

Právo na ochranu osobnosti provozovatelé vysílání mají právo, ale zároveň i povinnost vysílat programy svobodně a nezávisle do obsahu vysílání lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích provozovatel vysílání je povinen činit zejména to, co je uvedeno v 32 ZPRTV (základní povinnosti) a rovněž některých dalších ustanoveních ZPRTV a dalších zákonů (další povinnosti).

Povinnosti provozovatelů vysílání týkají se obsahu programů vysílání událostí značného politického významu vysílání krátkých zpravodajských výňatků podpory evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby (pouze u televizního vysílání)

Ochrana osobnosti v rozhlase a televizi obdobná úprava jako v oblasti tištěných médií právo na odpověď ( 35 ZPRTV) právo na dodatečné sdělení ( 36 ZPRTV)

Ochrana zdroje a obsahu informací Osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací, a předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací. výše uvedenými právy nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.

Provozovatelé vysílání ze zákona Česká televize Český rozhlas nepotřebují k vysílání licenci oprávnění vysílat mají přímo ze zákona jsou nazýváni též veřejnoprávní vysílatelé

Česká televize zřízena zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi má vymezeny úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání právnická osoba, hospodaří s vlastním majetkem stát neodpovídá za závazky ČT a ČT neodpovídá za závazky státu

Rada České televize (tzv. Malá rada ) uplatňuje se skrze ni právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT má 15 členů funkční období 6 let volí je a odvolává Poslanecká sněmovna každé dva roky třetinu členů jejím poradním orgánem je dozorčí komise

Statutární orgán ČT generální ředitel jmenován a odpovídá radě ČT funkční období 6 let jeho stálým poradním orgánem je kolegium ČR

Finanční zdroje ČT televizní poplatky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích: 135.- Kč měsíčně příjmy z vlastní podnikatelské činnosti

Český rozhlas zřízen zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu má vymezeny úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání právnická osoba, hospodaří s vlastním majetkem stát neodpovídá za závazky ČRo a ČRo neodpovídá za závazky státu

Rada Českého rozhlasu (tzv. Malá rada ) uplatňuje se skrze ni právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČRo má 9 členů funkční období 6 let volí je a odvolává Poslanecká sněmovna každé dva roky třetinu členů jejím poradním orgánem je dozorčí komise

Statutární orgán ČRo generální ředitel jmenován a odpovídá radě ČRo funkční období 6 let

Finanční zdroje ČRo televizní poplatky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích: 45.- Kč měsíčně příjmy z vlastní podnikatelské činnosti státní dotace (na provoz ČRo 7)

Regulace reklamy zákon o regulaci reklamy není jediným právním předpisem regulujícím oblast reklamy další ustanovení upravující oblast reklamy jsou obsažena v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání a v obchodním zákoníku

Regulace reklamy zákon o regulaci reklamy vychází do jisté míry z komunitárního (evropského) práva obsahuje transponovaných pět směrnic: č. 84/450/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních předpisů týkajících se klamavé reklamy, tato směrnice byla pozměněna směrnicí č. 97/55/EHS (srovnávací reklama); č. 89/552/EHS, o televizi bez hranic, č. 91/321/EHS o počáteční a následné kojenecké výživě, č. 92/28/EHS o reklamě humanitárních léčiv, č. 2000/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich nabízení k prodeji a související reklamy

Obsahová regulace reklamy - členění regulace týkající se samotného obsahu reklamy regulace týkající se množství reklamy (pouze u elektronických médií - 49 a 50 ZPRTV)

Zakázané druhy reklamy reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy, reklama založený na podprahovém vnímání, reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (tj. zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb.), skrytá reklama, nevyžádaná reklama, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje, reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle zvláštního právního předpisu, pokud je tak stanoveno nařízením obce v přenesené působnosti, reklama která je v rozporu s dobrými mravy, reklama podporující chování poškozující zdraví lidí nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí, reklama na tabákové výrobky v elektronických médiích.

Druhy reklamy podléhající značným omezením srovnávací reklama, srovnávací reklama na léčivé přípravky, reklama zaměřená na mladistvé, reklama na tabákové výrobky mimo elektronická média, reklama na alkoholické nápoje, Reklama na humanitární léčivé přípravky, Reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost, Reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na odborníky.

Obsahová samoregulace reklamy zvláštností úpravy regulace reklamy je skutečnost, že je regulována ještě kromě právních předpisů regulují i etické kodexy, které jsou mnohdy přísnější, než obecně závazné právní normy; tato regulace je nazývána samoregulací osoby, které se profesionálně zabývají reklamou, si zřídily vlastní subjekt, jehož orgány dohlíží na etiku reklamy Radu pro reklamu Rada pro reklamu vydává Kodex reklamy

Mediální komunikace komplexně a efektivně modul Základy mediální legislativy BLOK III. Autorský zákon Zákon o ochraně osobních údajů JUDr. PhDr. Josef Benda, Ph.D., LL.M. josef_benda@post.cz

Relevantní právní předpisy (v platném znění) zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejícím s právem autorským (autorský zákon), zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

Autorské právo upravuje elektronická práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským, ochranu autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským,

Práva související s právem autorským práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, právo pořizovatele k jím pořízené databázi,

Autorská práva jsou speciálními osobnostními právy, jejichž nositelem není každá osoba, ale pouze osoba, která se na základě výsledku své tvůrčí duševní činnosti stala autorem.

Autorská práva dělí se na výlučná práva osobnostní, která jsou spojena pouze s osobou autora a jeho smrtí zanikají, a výlučná práva majetková, která jsou předmětem dědictví.

Autorská díla rozdělujeme je do dvou základních skupin: díla literární a jiná umělecká díla. díla vědecká jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a jsou vyjádřena v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jejich rozsah, účel nebo význam.

Právo autorské vztahuje se na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, a to včetně názvu a jmen postav, pokud jsou výsledky tvůrčí činnosti autora a jsou objektivně vnímatelné, právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, dílo tedy vzniká neformálně, jeho existenci není zapotřebí nikde oznamovat či registrovat.

Právo autorské Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tato díla označujeme jako díla odvozená. Zpracováním však není užití námětu či myšlenky, která sama o sobě dílem není. Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiná databáze, je-li souborem nezávislých děl nebo jiných prvků, který je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, je dílem souborným.

Požadavek vnímatelnosti Ne každé autorské dílo musí nutně mít svůj hmotný nosič, tzv. hmotný substrát, protože dílem je např. i skladba či slovesné dílo, které nejsou vždy zaznamenány na notovém či jiném papíru nebo nahrávce. Požadavek vnímatelnosti nemusí být splněn pro všechny osoby, stačí je-li splněn alespoň pro určitou skupinu osob (např. skupinu osob, která vládne určitým jazykem). Jestliže nějaký výsledek splňuje definici pojmu autorského díla, jedná se o autorské dílo vždy a tuto skutečnost nelze dohodou smluvních stran vyloučit.

Autorským dílem není námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf, know-how apod. Dílem není rovněž tzv. formát pořadu, což je určitý typ pořadu, který se opakuje, má daný obsah, grafické ztvárnění studia či typ osob v něm vystupujících a je založen na jednotném know-how. Je ale možné, aby jednotlivé složky formátu byly autorským dílem.

Autorským dílem sice je, ale ochrana podle práva autorského se nevztahuje na a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany, b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní, c) politický projev a řeč pronesenou při úředním jednání.

Autorské dílo ( 2 odst. 1 a 2 autorského zákona): a) dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem b) dílo hudební, c) dílo dramatické d) dílo hudebně dramatické, e) dílo choreografické f) dílo pantomimické, g) dílo fotografické h) dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, i) dílo audiovizuální, j) dílo výtvarné (dílo malířské, grafické a sochařské), k) dílo architektonické, 1) dílo užitého umění, m) dílo kartografické, n) počítačový program (je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem).

Speciální kategorie děl z hlediska autorského práva zaměstnanecká, kolektivní, školní, vytvořená na objednávku, soutěžní.

Zaměstnanecké dílo zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem. Zaměstnavatel získává tato práva, neboť umožňuje svým materiálním zázemím vytvoření díla svým zaměstnancům. Autor zaměstnaneckého díla má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, jestliže se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostanou do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení takového zisku.

Kolektivní dílo dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem (tím se odlišuje od spoluautorství), přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití, a to na rozdíl od díla souborného.

Školní dílo Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (viz dále). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez závažného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Autor školního díla může své dílo užívat či poskytnout na něj někomu jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení. Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily.

Dílo vytvořené na objednávku a dílo soutěžní Dílo vytvořené na objednávku je dílem vytvořeným na základě smlouvy o dílo. Objednatel může užít dílo vytvořené na objednávku pouze k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy. Autor může dílo vytvořené na objednávku užívat a poskytnout licenci na něj někomu jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele a není-li to vyloučeno smlouvou. To platí obdobně též pro soutěžní dílo, tedy dílo vytvořené na základě veřejné soutěže

Audiovizuální dílo Je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora. Za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér.

Počítačový program Bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou autorským právem chráněny.

Autor díla Fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem dle našeho práva tedy nemůže být (na rozdíl od zemí angloamerického práva) právnická osoba. Jiné osoby, než jsou autoři, tedy i osoby právnické, mohou autorská práva vykonávat, ale nikdy nemohou být nositeli autorského práva. Autorem díla souborného (např. časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava) jako celku je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala.

Anonymní a pseudonymní dílo Pokud je dílo zveřejněno podle projevu vůle autora bez udání jeho jména, jedná se o dílo anonymní. V případě, že je dílo zveřejněno pod krycím jménem nebo pod uměleckou značkou, jedná se o dílo pseudonymní. Pravou totožnost autora pak není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit. Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí za autora díla, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila.

Spoluautorství Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné. Přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. O dílo spoluautorů jde tedy, pokud jednotlivé části díla nejsou způsobilé samostatného užití, tedy nejsou na rozdíl od souborného díla samostatnými autorskými díly. O spoluautorství také nejde v případě rozdílných autorů hudební a literární složky jednoho díla. V takovém případě se nejedná o spoluautorství, ale o spojení děl. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně.

Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno (tzv. hmotný substrát díla), se automaticky nenabývá oprávnění k výkonu práva dílo užít. Vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením.

Autorská osobnostní práva ( 9-11) autorského zákona zahrnují právo autora rozhodnout o zveřejnění svého díla, osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění jeho díla, na nedotknutelnost jeho díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do jeho díla, na autorský dohled, což je právo na dohled, je-li dílo užíváno způsobem snižujícím hodnotu díla, na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora, na autorskou korekturu.

Autorská osobnostní práva autor se jich nemůže vzdát jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých

Autorská majetková práva ( 12-28) Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případě volného užití a tzv. zákonných licencí. Poskytnutím oprávnění dílo užít právo autorovi nezaniká a vzniká mu pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.

Právo dílo užít právo na rozmnožování díla právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na sdělování díla veřejnosti právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla (jako je originální obraz, kresba, malba, koláž, tapiserie, rytina, litografie či jiná grafika, socha, keramika, autorský šperk, fotografie nebo autorská rozmnoženina) právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu

Autorská majetková práva Majetkových práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí. Toto však neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé. Majetková práva jsou předmětem dědictví. Připadnou-li majetková práva takto státu, vykonává je svým jménem Státní fond kultury České republiky, a pokud jde o díla audiovizuální, Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Autorská majetková práva Majetková práva trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil. Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Majetková práva k dílu kolektivnímu trvají 70 let od zveřejnění. Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle. Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít.

Omezení autorského práva ( 29-39 autorského práva ) Omezení autorského nastává v případech rozmnožování díla a tzv. volného užití a zákonných licencí. Omezení práva autorského jsou dovolena jen ve zvláštních případech a nemohou být vykonávána způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.

Omezení autorského práva Autorský zákon zná celou řadu bezúplatných zákonných licencí, které umožňují užití díla bez svolení autora a bez nutnosti platit mu odměnu. Zákonnými licencemi jsou rozmnožování na papír nebo papírový podklad ( 30a) citace ( 31), propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje (dříve tzv. katalogová licence ( 32)), užití díla umístěného na veřejném prostranství ( 33), úřední a zpravodajská licence ( 34), užití díla v rámci občanských a náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla školního ( 35), omezení práva autorského k dílu soubornému ( 36),

Omezení autorského práva knihovní licence (dříve užití díla rozmnožováním a rozšiřováním rozmnoženin a užití díla půjčováním a pronájmem originálu nebo rozmnoženiny a užití díla půjčováním a pronájmem originálu nebo rozmnoženiny 37), licence pro zdravotně postižené ( 38), licence pro dočasné rozmnoženiny ( 38a), licence pro fotografickou podobiznu ( 38b), nepodstatné vedlejší užití díla ( 38c), licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým ( 38d), licence pro sociální zařízení ( 38e), užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením ( 39).

Právní prostředky ochrany autorských práv ( 40-45 autorského zákona) Jakýkoli zásah do osobních či majetkových autorských práv je porušením autorského práva. Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může žalobou domáhat určení svého autorství vyslovení zákazu ohrožení svého práva sdělení údajů o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla práva uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl náhrady škody vydání bezdůvodného obohacení nahrazení projevu vůle spoluautora, který brání bez vážného důvodu nakládání s dílem dalších spoluautorů odstranění následků zásahu do práva poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou jmu

Licenční smlouva ( 46-66) Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu. Autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva užít dílo způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám Nabyvatel je povinen licenci využít.

Licenční smlouva Licence může být poskytnuta jako výhradní nevýhradní Je-li tak sjednáno ve smlouvě, může nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě. V tomto případě hovoříme o poskytnutí tzv. podlicence. Nabyvatel nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora. Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo využíváli ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora, může autor od smlouvy odstoupit.

Práva související s právem autorským ( 67 94 autorského zákona) práva výkonného umělce k uměleckému výkonu ( 67-74), právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu ( 75-78), právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu ( 79-82), právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání ( 83-86), právo nakladatele na odměnu v souvislosti s rozmožením jím vydaného díla pro osobní potřebu ( 87), právo pořizovatele databáze ( 88-94).

Trvání majetkových práv u práv souvisejících s právem autorským Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu. Je-li však v této době zveřejněn záznam tohoto výkonu, zanikají práva výkonného umělce až za 50 let od takového zveřejnění. Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné a trvá 50 let od pořízení zvukového záznamu. Je-li však v této době zvukový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za 50 let od takového zveřejnění. Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné a trvá 50 let od pořízení zvukově obrazového záznamu. Je-li však v této době zvukově obrazový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za 50 let od takového zveřejnění. Právo vysílatele je převoditelné a trvá 50 let po prvním vysílání. Právo nakladatele trvá 50 let od vydání díla. právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze. Je-li však v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze za 15 let od prvního takového zpřístupnění.

Kolektivní správa práv ( 95-104) Účelem kolektivní správy práv je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správou je zastupování většího počtu osob, jimž přísluší majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským, oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu nebo výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práva alespoň pro území České republiky. Kolektivní správa práv zahrnuje i právo poskytnout podlicenci ke společnému prospěchu autorů

Kolektivní správce Kolektivním správcem je ten, kdo získal oprávnění k výkonu kolektivní správy. Může jím být pouze právnická osoba, která má sídlo v České republice a která přímo či nepřímo sdružuje nositele práv, které při kolektivní správě zastupuje. Kolektivní správce zastupuje nositele práv svým jménem a na jeho účet.

Kolektivní správce V současné době v České republice existuje šest subjektů, které mají oprávnění působit jako kolektivní správce práv. DILIA DIvadelní, LIterární a Audiovizuální agentura OSA Ochranný Svaz Autorský pro práva k dílům hudebním INTERGRAM Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů OOA-S Ochranná Organizace Autorská Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl GESTOR Ochranný svaz autorský Ochranná asociace zvukařů - autorů, občanské sdružení (OAZA). Ministerstvo kultury má dozor nad činností kolektivních správců.

Zákon na ochranu osobních údajů upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách a práva a povinnosti při zpracování těchto údajů, a to jak fyzickými tak právnickými osobami, státními orgány i orgány územní, ať už ke zpracování dochází automatizovaně nebo jinými prostředky. se zákonem souvisejí i některé další předpisy, např. zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ochrana osobních údajů v Chartě základních práv Evropské unie, která byla vyhlášena 7. prosince 2000 na summitu v Nice, se této problematice dostalo čestného místa již v článku 8, který zakotvil základní principy ochrany osobních údajů.

Osobní údaje Zákon definuje osobní údaj jako jakoukoli informaci týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjektem údajů je fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují. Osobním údajem je tedy jméno a příjmení, rodné číslo, číslo pasu, občanského průkazu atd. Rozhodně však není takovým údajem obecně třeba samotná adresa. Zákon chrání výslovně pouze osoby fyzické, nikoli osoby právnické. Informace o právnických osobách jsou chráněny např. institutem ochrany obchodního tajemství a podléhají tak jinému režimu ochrany.

Citlivé údaje osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a jakýkoliv biometrický nebo genetický údaj subjektu údajů.

Základní povinnosti správce, zpracovatele a dalších osob při práci s osobními údaji správce - zpracovatel osobních údajů je při zpracování povinen dodržovat pravidla uvedená v 5 odst. 1 zákona osobní údaje je možné zpracovávat pouze se souhlasem subjektu údajů. Tento souhlas však není nutný v případech uvedených v 5 odst. 2 zákona. zákon stanoví další povinnost pro zpracovávání tzv. citlivých údajů

Dotazy DĚKUJI ZA POZORNOST josef_benda@post.cz