Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1971. I. v. o. Vládní návrh. Zákon

Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1971 I. v. o. 81 Vládní návrh Zákon ze dne 1971 o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákone: Čl. I (1) Zvyšuji se důchody starodůchodců, jimiž se rozumí poživatelé a) ch, ch a ch důchodů přiznaných podle předpisů platných 1. před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištěni pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatřeni příslušníků Ozbrojených sil, 2. před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevníci! rolníků; b) ch důchodů vyměřených ze ch a Invalidních důchodů u vedených pod písm. a). (2) Zvýšeni činí měsíčně a) k mu a mu důchodu 1. 'poživatele důchodu, na nějž vznikl nárok horníku podle předpisů o hornickém penzijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků platných před 1. lednem 1957, a poživatele důchodu,. který konal nejméně 20 roků jiné práce (službu v ozbrojených silách), jež by podle předpisů platných po 30. červnu

2 2. 3. 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (služby] do I. pracovní kategorie, anebo se stal m následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách] nebo v přímé souvislosti s ním poživatele důchodu, který konal nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (pracovní Činnosti) do II. pracovní kategorie, anebo se stal m následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (pracovní činnosti) nebo v přímě souvislosti s ním jiného poživatele důchodu 300 Kčs 200 Kčs 120 Kčs; b) k vdovskému důchodu 60 % z částky zvýšení náležejícího k mu (mu) důchodu, z něhož byl vyměřen důchod. (3/ Pokud důchody uvedené v odstavci l byly nově vyměřeny podle předpisů platných po 31. prosinci 1956*) nebo byly upraveny podle předpisů o důchodovém zabezpečení účastníků odboje**], zvyšují se jen o rozdíl mezi výši důchodu, která by vyplývala z jeho zvýšeni podle tohoto článku před novou výměrou nebo úpravou důchodu podle uvedených předpisů, a výší důchodu po takové nové výměře nebo úpravě. (4) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení ho (Invalidního] důchodu a vdovského důchodu téže poživatelky, zvýší se jen důchod, k němuž náleží výhodnější zvýšení; částka zvýšení se pro souběh důchodů nesnižuje na polovinu. To platí též, jestliže poživatelce ho (ho) důchodu zvýšeného podle tohoto článku vznikne nárok na důchod vyměřený ze ho (ho) důchodu, který byl rovněž zvýšen podle tohoto článku; důchod se v tomto případě vyměřuje ze ho (ho) důchodu po odečtení jeho zvýšení. (5] Zvýšení se přizná k měsíční částce důchodu náležející ke dni 30. září 1971 po připočteni zvláštního přídavku k tomuto důchodu, popřípadě k úhrnu důchodů téhož poživatele. ***) Je-li *] 18 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení ( 119 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení). *) Článek IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečeni účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. *) Článek I zákona č. 161/1968 Sb.

3 však důchod ke dni 30. září 1971 krácen pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti, přizná se zvýšení k důchodu, který náležel, po připočtení zvláštního přídavku před touto úpravou. Totéž platí, je-li výplata důchodu ke dni 30. září 1971 omezena pro pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), popřípadě pro ústavní nebo jiné zaopatřeni důchodce. Zvýšení pro bezmocnost ani výchovné se do důchodu nezapočítává. (6) Zvýšení nepodléhá zvláštní dani z důchodu; započítává se však do nejvyšší výměry důchodu stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami. *) (7) Při zvýšení se zvláštní přídavek znovu neupravuje a započítává se do nejvyšší výměry důchodu stanovené pevnými částkami; jinak platí obecná ustanovení o zvláštním přídavku. (8) Zvýšení náleží za splnění ostatních podmínek i k důchodu upravenému již dříve podle předpisů o nejnižší výměre důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce; **] zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodu na uvedenou nejnižší výměru se jinak nemění. (9) Zvýšení o částku nepřesahující 120 Kčs, a jde-li jen o důchod, o částku nepřesahující 72 Kčs měsíčně, se poskytuje bez žádosti počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971; výhodnější zvýšení ch a Invalidních důchodů podle odstavce 2 písm. a) č. l a 2 a ch důchodů vyměřených z těchto důchodů se poskytuje počínajíc touto splátkou na žádost. Čl. II Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů č. 89/1968 Sb., č. 161/ 1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto: Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, stanovené v 18 odst. 5, 28 odst. 4 písm. a), 31 odst. 6, 34 odst. 4, 37 odst. 2, 63 odst. l a 122a se zvyšují z částky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky 850 Kčs na 900 Kčs. Čl. III zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/ 1965 Sb., č. 116/1967 Sb., č. 89/1968 Sb., č. 161/ 1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto: Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, stanovené v 47 odst. 4, 48 odst. 3, 58 odst. 4 písm. a), 59 odst. 5, *) Například 124 odst. 2 a 136 odst. l zákona č. 101/1964 Sb. **) Článek l, 2 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečeni.

4 66 odst. 6, 69 odst. 4, 101 odst. l a 137a se zvyšují z částky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky 850 Kčs na 900 KDS. Čl. IV Zvýšení důchodu podle čl. II a III lze poskytnout na žádost nejdříve počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971. Čl. V Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení a zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak vyplývá z pozdějších předpisů. Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení I. Všeobecná část V historickém vývoji důchodového pojištění v našich zemích docházelo k vzniku důchodových systémů pro jednotlivě skupiny pracovníků postupné podle třídně mocenských poměrů a úroveň těchto systémů mela přitom kvalitativně odlišný charakter. Na povaze této základní struktury důchodového pojištění se v podstatě nic nezměnilo ani v období první 'buržoazní republiky. Sociální politika se vyvíjela v důsledku oportunní politiky retormistických Stran jen v rámci nezbytných buržoazních reforem; přitom buržoazie regulovala a kontrolovala sociální pojištění a využívala jeho. organizace i prostředků pro své mocenské a hospodářské zájmy. Pro jednotlivé skupiny pracujících platily Tužné systémy pojištění, třídně diferencované a projevující hlubokou nerovnoměrnost; k zavedení dělnického důchodového pojištění došlo až v roce 1926. Pro státní a veřejné zaměstnance platilo státní zabezpečení, jehož úroveň byla mnohonásobně vyšší proti nárokům dělníků, horníků i soukromých zaměstnanců. Masa drobných výrobců a pracujících rolníků nebyla pro případ Stáří a invalidity vůbec důchodově zabezpečena. Třídní charakter 'sociálního pojištění pevní republiky dokumentuje i průměrná měsíční výše důchodů, která v roce 1937 dosahovala: u skupiny pojištěnců dělníci hornici soukromí úředníci státní a veřejní zaměstnanci a důchod Kčs 142 235 787 1100 Důvodová zpráva důchod Kčs 72 106 368 550. Dělnické a Invalidní důchody činily 27 % průměrných mezd, zatím co důchody úředníků překračovaly značně polovinu jejich platů. Vznikem lidové demokratické republiky v roce 1945 se počaly prosazovat nové socialistické principy sociální politiky vypracované Komunistickou stranou Československa. V počátečním období šlo o zvýšení dělnických důchodů a o odstranění podstatných rozdílů ve výši penzí starodůchodců. Zásadní řešení sledovalo odstranění dosavadních diskriminačních pojišťovacích systémů a rozšíření důchodového zabezpečení na všechny pracující formou státního zabezpečení. Této zásadní změně ve vývoji důchodového za bezpečení hýl položen základ zákonem o národním pojištění, který vstoupil v účinnost dnem 1. října 1948. Zákon o národním pojištění zavedl pro všechny pracovníky stejný důchodový systém (výhodnější úprava platila pro horníky) a rozšířil pojištění i na osoby samostatné výdělečně činné a spolupracující 'členy jejich rodin. Zároveň došlo k organizačnímu sjednocení dosavadních odvětví veřejnoprávního sociálního pojištění. Od 1. dubna 1950 byli 'zahrnuti do národního pojištění i veřejní zaměstnanci. Potřeby združstevnění zemědělství si vyžádaly upravit v prováděcích předpisech k zákonu o národním pojištění zvláštní důchodové pojištění pro členy jednotných zemědělských družstev. Výše důdhodu členů JZD byla závislá na zvoleném důchodovém pásmu a na délce doby práce v družstvu. Důchodové pásmo mohlo být zvoleno nezávisle na pracovních odměnách v družstvu. U osob samostatné hospodařících byla výše důchodu závislá na výši průměrného vyměřovacího základu a na

5 počtu získaných let pojištění. Vyměřovací základ byl určen u zemědělců podle výměry a bonity obhospodařované půdy a u ostatních osob samostatně výdělečně činných podle rozsahu samostatné činnosti. V dalším legislativním vývoji došlo dnem l ledna 1957 k podstatné zrněné předpisů o sociálním zabezpečení platných pro pracovníky a předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil Proti dosavadní úpravě došlo v důsledku výhodnější konstrukce systému dávek, zejména pokud jde o základ a způsob jejich výpočtu, ke zlepšení důchodového systému pracovníků a příslušníků ozbrojených sil. Předpisy o důchodovém pojištění družstevních rolníků, které platily od 1. ledma 1957, neznamenaly ještě zásadní změnu v důchodových nárocích. K zásadní změně, která již respektovala zásluhově hledisko a vedla k zvýšení důchodových nároků, došlo od 1. dubna 1962. K věcné změně důchodových nároků osob samostatně hospodařících došlo od 1. ledna 1969 v tom směru, že se rozšířila pásma výše důchodů a pro výši důchodu se hodnotí i doba pojištění nad 10 roků; tato úprava platí i pro důchody, které byly přiznány před 1. lednem 1969. Zákonná úprava z roku 1964 v sociálním zabezpečení pracovníků přinesla významnou změnu v tom, že pro nově přiznávané () důchody z hlediska podmínek nároku na důchod a jeho výši je rozhodná, a to i za dobu před 1. lednem 1957, doba zaměstnání a nikoli jen doba pojištění. Tím došlo k odstranění diference v úrovni důchodových nároků, spočívající v zavádění důchodového pojištění pracovníků v nestejných dobách (nejstarší pojištění veřejnoprávní, dělnické pojištění teprve od 1. července 1926). Při celkovém hodnocení vývoje důchodového zabezpečení od roku 1945 je možno konstatovat zásadní kvalitativní změny jak co do jeho struktury, tak i úrovně. Došlo k jeho rozšíření prakticky na všechny pracující formou státního zabezpečení; počtem zabezpečených osob, rozsahem důchodových nároků a jejich úrovní, sociální jistotou zaručenou nejen právně, ale i materiálně státem, a úrovní sociálních služeb pro všechno obyvatelstvo se řadí československé sociální zabezpečení k předním soustavám ve světě. Zatím co v roce 1948 bylo vypláceno jen 1, 3 mil. důchodů, vzrostl jejich počet do 31. prosince 1970 zhruba na 3, 3 mil. V uvedeném období se podstatně zvýšila také průměrná výše vypláceného důchodu; jestliže průměrná výše ho důchodu v roce 1948 činila 325 Kčs měsíčně, zvýšila se do roku 1970 na 863 Kčs měsíčně. Vývoj počtu důchodů a jejich výše se projevil i v nákladech na důchodové zabezpečení, které vzrostly z 3, 6 mld Kčs v roce 1948 na 25 mld Kčs v roce 1970 (podrobnější údaje o vývoji, rozsahu a současném stavu v oblasti důchodového zabezpečení jsou uvedeny v tabulkách l až 3). Přes tyto pozitivní výsledky bude třeba z hlediska potřeb dalšího sociálně politického a materiálního rozvoje společnosti přezkoumat některé zásadní otázky platné úpravy sociálního zabezpečení; určité nedostatky vyplývající z dosavadního vývoje, především problematika starých důchodů, však vyžaduje neodkladného řešení. K problematice starých důchodu V závěrech XIV. sjezdu Komunistické strany Československa se ukládá zdokonalovat soustavu důchodového zabezpečení a v prvé řadě řešit problém starodůchodců, kde je potřeba úprav nejnaléhavější Zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení v linii vytyčené XIV. sjezdem KSČ je náročným úkolem a lze je uskutečňovat jen postupně podle ekonomických možností. Přednostně je však třeba řešit úpravu starých důchodů, které přes řadu opatření, k nimž po roce 1945 došlo nejvíce zaostaly za životní úrovní ostatních pracujících. Hluboká nerovnoměrnost v úrovni důchodů z doby první republiky si vyžádala řešení již v letech 1946, kdy všechny důchody byly zvýšeny o stejnou pevnou částku, čímž byly relativně více zvalorizovány nízké, tj. dělnické důchody. Zákonem o národním pojištění bylo do značné míry řešeno i vyrovnání důchodů starodůchodců. Invalidní a důchody byly zvýšeny o 40 % a dělnické důchody kromě toho o pevnou částku 300 Kčs (ve starých penězích). I při tomto správném přístupu při řešení otázky starodůchodců zákonem o národním pojištění nemohly být však důsledně odstraněny všechny rozdíly (z důvodů politických nemohly být naráz odstraněny určité preference získané ze zabezpečení státních zaměstnanců, jehož byli účastni např. pracovníci železnic, pošt a státních podniků, učitelé a další pracovníci). Při propočtu a úpravě důchodů v souvislosti s peněžní reformou v roce 1953 byly nižší důchody zvýšeny o větší částky než důchody vyšší. Další úpravou z roku 1956 byly zvýšeny důchody nedosahující měsíčně 600 Kčs (u horníků 800 Kčs) o 10 %; pro nejnižší a důchody bylo stanoveno minimum 350 Kčs (u (horníků 600 Kčs) a pro vdovské důchody minimum 280 Kčs (u vdov po hornících 420 Kčs). Přestavba národního pojištění provedená pokud jde o důchodové zabezpečení pracovníků zákonem č. 55/1956 Sb. zavedla od 1. ledna 1957

6 nový nárokový systém, který znamenal, jak bylo již uvedeno, zlepšení důchodových nároků pro většinu pracovníků. Při stejných pracovních zásluhách (stejném průměrném výdělku a stejné době pojištění) byly nově napadající důchody převážně vyšší než důchody napadlé před 1. lednem 1957 Na rozdíl od zákona o národním pojištění nedošlo novým zákonem k valorizaci dříve přiznaných důchodů a v tom spočívá jedna z příčin problému starých důchodů pracovníků. Další příčinou problematiky starých důchodů je skutečnost, že za dobu před 1. lednem 1957 (a to l za platnosti zákona o národním pojištění] se důchody vyměřovaly nikoli podle délky zaměstnáni, nýbrž podle délky důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že důchodové pojištění dělníků bylo zavedeno teprve v roce 1926, byly dělníkům přiznávány důchody v nižší výměře, než by odpovídalo době jejich zaměstnání (zatím co u jiných pojištěnců se doby zaměstnání a pojištění fakticky kryly). Třetí příčinou zaostávání starých důchodů pracovníků je trvalý růst průměrných mezd. Tento vzestup průměrných mezd se výrazně projevuje i ve výši průměrných výdělků rozhodných pro výměru důchodů. Tak např. průměrný výdělek za léta 1948 až 1952 rozhodný pro výši důchodů napadlých v roce 1953 byl o 49 % nižší než průměrný výdělek za léta 1955 až 1959 rozhodný pro výši důchodů přiznaných v roce 1960. Ukazuje se tedy, že jen z důvodů růstu průměrných mezd byly nové napadající důchody v roce 1960 téměř o polovinu vyšší než důchody napadlé v roce 1953. Ve skutečnosti je rozdíl ještě nepříznivější, než by odpovídal výše uvedenému poměru; v roce 1953 byly důchody vyměřovány podle horšího nárokového schématu a z kratší doby pojištění než v roce 1960. Některé z uvedených příčin problémů starodůchodců působily obdobně i v důchodovém zabezpečení družstevních rolníků. V tomto zabezpečení došlo ke změně v důchodových nárocích od 1. dubna 1962 v tom směru, že výše základní výměry důchodu se určovala z průměrné měsíční pracovní odměny a nezávisela již od volby družstevníka. Dosavadní systém volby měl specifické nepříznivé důsledky v tom, že většina družstevních rolníků platila nejnižší pojistné; tím získala důchodové nároky jen v nižších důchodových pásmech. Vychází li se z hlediska, že základní úprava výhodnější konstrukce a způsobu výpočtu důchodů, zavedená u pracovníků a příslušníků ozbroje- ných sil od 1. ledna 1957 a u družstevních rolníků (členů družstev, která nejsou družstvy s vyšší Celkem úrovní hospodaření) od 1. dubna 1962, platí v podstatě (i (když s určitými odchylkami) dosud, třeba považovat za starodůchodce ty důchodce, jimž byl přiznán důchod před uvedenými daty. V žádné z pozdějších úprav sociálního zabezpečení nedošlo totiž ke komplexnímu řešení těchto starých důchodů. K dílčí úpravě došlo v roce 1968 v souvislosti se zvýšením důchodů napadlých před 1. lednem 1968 o valorizační přídavek (zvláštní přídavek k dávkám); jinak se staré důchody upravovaly jen v rámci zvyšování nízkých důchodů. V roce 1959 došlo ke zvýšení převážné části nízkých ch a ch důchodů na 400 Kčs měsíčně. Při jednorázových akcích, které měly sociální charakter, došlo v letech 1961, 1964, 1966, 1967 a 1968 k dalšímu zvyšování nízkých důchodů; na jejich zvýšení bylo vynaloženo od roku 1959 do konce roku 1968 1, 5 mld Kčs. Od 1. ledna 1969 byly zákonem č. 161/1968 Sb. v souvislosti se zavedením zvláštního přídavku nově upraveny nízké důchody, které byly jediným nebo hlavním zdrojem příjmu důchodce, a to na 445 Kčs měsíčně u jednotlivce a na 645 Kčs u důchodce, na jehož důchod byl odkázán rodinný příslušník, popřípadě na 750 Kčs, pobírala li manželka důchod. V roce 1970 byly podle zákona č. 71/ 1970 Sb. upraveny důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodce, na 500 Kčs měsíčně, a jestliže na a důchod důchodce byl odkázán též rodinný příslušník, na 850 Kčs měsíčně. Těchto úprav byli účastni poživatelé důchodů ze všech druhů zabezpečení (pojištění). Provedenými úpravami minimálních důchodů byla zvýšena také určitá část důchodů starodůchodců. Neupraveny zůstaly ostatní důchody starodůchodců; tyto důchody, jak ukazují rozbory dále uvedené, zůstávají a to poměrně značně, pokud jde o důchodce z důchodového zabezpečení pracovníků pod úrovní nových důchodů. Počet důchodů starodůchodců činil ke konci roku 1970 zhruba 591 tisíc. Z toho připadá 84 % na důchody pracovníků a 16 % na důchody družstevních rolníků. Skladba těchto důchodů v je tato (v tisících): Důchod Pracovníci 126 161 208 495 Družstevní rolníci 63 23 10 96 Celkem 189 184 218 591

7 Výši vyplácených důchodů starodůchodců podle pásem a druhu důchodu v důchodovém zabezpečení pracovníků, jak byla zjištěna statistickým výběrovým šetřením, ukazuje tento přehled: Měsíční výše důchodu Kčs a abs. v % Důchod abs. v % abs. Úhrn v % 499 500 599 28419 77590 9, 9 27, 1 44249 120 857 21, 3 58, 1 72668 198 447 14, 7 40, 1 600 699 68501 23, 9 20905 10, 1 89406 18, 1 700 799 35638 12, 4 9643 4, 6 45281 9, 2 800 899 26050 9, 1 7743 3, 7 33793 6, 8 900 999 1000 1099 1100 1199 12834 12574 5920 4, 5 4, 7 2, 1 2093 1353 520 1, 0 0, 7 0, 3 14927 14927 6440 3, 0 3, 0 1, 3 1200 1299 8765 3, 0 403 0, 2 9168 1, 9 1300 1399 2391 0, 8 80 0, 0 2471 0, 5 1400 7126 2, 5 43 0, 0 7169 1, 4 Celkem 286 808 100, 0 207 889 100, 0 494697 100, 0 Z přehledu jsou zřejmé výrazné rozdíly mezi skladbou ch a ch důchodů na jed ně a ch důchodů na druhé straně. Starobní a důchody mají vyšší úroveň a jsou rov no měrné ji rozloženy. V pásmu do 500 Kčs je pouze 28 tisíc, tj. 10 % ch a ch důchodu a v pásmu od 500 do 600 Kčs 78 tisíc, tj. 27 % důchodů. Pásmo od 600 do 900 Kčs zahrnuje 131 tisíc, tj. 45 % důchodů. Méně zastoupeny jsou již a důchody v pásmech od 900 do 1100 Kčs; v pásmu od 900 do 1000 Kčs je 13 tisíc a v pásmu od 1000 do 1100 Kčs 14 tisíc důchodů. Nejmenší počet je ch a ch důchodů v pásmech od 1100 Kčs. Naproti tomu u ch důchodů je velká část, tj. 21 % důchodů, v pásmu do 500 Kčs a téměř 60 % důchodů v pásmu od 500 do 600 Kčs. Vdovských důchodů v pásmu od 600 do 700 Kčs je 10 % a v pásmu nad 700 Kčs rovněž 10 %. Průměrnou výši důchodů starodůchodců ve srovnání s průměrnou výší novodůchodců ukazuji tyto přehledy: Druh důchodu Pracovníci Průměrná měsíční výše důchodů v Kčs vyplácených v roce 1956 527 527 336 1970 802 663 534 Pokud jde o skladbu starých důchodů družstevních rolníků, je v pásmu do 500 Kčs 35 tisíc, tj. 40 % ch a ch důchodů, iv pásmu od 500 do 600 Kčs 40 tisíc, tj. 47 % ch a ch důchodů a v pásmu nad 600 Kčs pouze 11 tisíc, tj. 13 % ch a ch důchodů starodůchodci novodůchodci 919 823 649 rozdíl 1 ] 117 160 115 Uvedené porovnání v oblasti důchodového zabezpečení pracovníků ukazuje, že dílčími úpravami jak bylo uvedeno již v předchozí části této zprávy, došlo k vzrůstu průměrné výše důchodů proti roku 1956, že však stále zůstává značný rozdíl mez] úrovní průměrných důchodů starodůchodců a nol ] Rozdíl průměrné výše důchodů starodůchodců a novodůchodců vyplácených v roce 1970

8 vodůchodců. Jako důchody starodůchodců se zde uvádějí průměrné důchody celého souboru důchodů pracovníků přiznaných před 1. lednem 1957 a jako důchody novodůchadců průměrné důchody celého souboru důchodů z let 1957 1970. Rozdíl u ch a ch důchodů je přibližně stejný (115 Kčs a 117 Kčs). Větší rozdíl u ch důchodů (160 Kčs) je důsledkem velmi výhodné konstrukce a způsobu výpočtu ch důchodů podle předpisů z roku 1964. ČSR Družstevní rolníci Druh důchodu Průměrná měsíční výše důchodů v Kčs vyplácených v roce 1970 1956 starodůchodci 1) novodůchodci 2 ) ad 1) rozdíl ad 2) Invalidní 259 259 251 490 432 451 505 467 431 559 502 450 15 35 + 20 69 70 + 1 1) JZD ostatní 2 ) JZD s vyšší úrovní hospodařeni + JZD ostatní. U družstevních rolníků mohlo být toto porovnání pro nedostatek podkladů provedeno, jen pokud jde o Českou socialistickou republiku. Důchody starodůchodců tvoří soubor důchodů z doby před 1. dubnem 1962 a důchody novodůchodců soubor důchodů z období po 1. dubnu 1962 až do rohu 1970. Rozdíl mezi průměrnou výší důchodů ch (ch) starodůchodců a novodůchodců z řad družstevních rolníků se na rozdíl od pracovníků pohybuje pouze v rozpětí od 15 Kčs do 70 Kčs. Tento nižší rozdíl má příčinu v tom, že pracovní odměny v zemědělství rostly v minulostí velmi pomalu, a v tom, že značná část těchto starodůchodců byla účastná zvyšování nízkých důchodů, čímž se do značné míry setřel rozdíl mezi průměrnou výší důchodů starodůchodců a novodůchodců; u ch důchodů došlo tím dokonce k vyrovnání průměrných výší. To se projevilo patrně ještě výrazněji ve Slovenské socialistické republice, kde bylo zvýšeno v říjnu 1970 do výměry 500 Kčs (a byl-li na důchodce odkázán výživou další rodinný příslušník, do výše 850 Kčs) z cel kového počtu důchodů družstevních rolníků 34 %, kdežto v ČSR necelých 20'% důchodů. Podrobnější přehledy, zejména pokud jde o počty důchodů z hlediska doby jejich přiznání a věku starodůchodců, jsou uvedeny v připojených tabulkách č. 3 až 7. Navrhovaná úprava Návrh zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů vychází z těchto zásad: 1. Zvyšují se, a vdovské dů chody přiznané a) podle předpisů platných před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištění pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených síl, b) podle předpisů platných před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevních rolníků, jakož i vdovské důchody vyměřené z uvedených ch a ch důchodů. 2. Zvýšení se poskytuje k důchodu náležejícímu ke dni 30. září 1971. Zvláštní přídavek podle zákona č. 161/1966 Sb. se započítává do základu pro zvýšení důchodu. Do výše důchodu se nezapočítává zvýšení pro bezmocnost ani výchovné. 3. Zvýšení činí k mu a mu důchodu a) přiznanému horníkům a těm poživatelům důchodu, kteří konali nejméně 20 roků jiné než hornické práce nebo službu v ozbrojených silách, jež by odůvodňovaly zařazení jejich zaměstnání (služby) do I. pracovní kategorie podle předpisů platných po 30. červnu 1964, nebo se stali mi následkem pracovního úrazu utrpěného při výkonu takového zaměstnání (služby) měsíčně 300 Kčs

9 b) přiznanému těm, kteří konali nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jejich zaměstnání (pracovní činnosti) do II. pracovní kategorie, nebo se stali mi následkem pracovního úrazu utrpěného při výkonu takového zaměstnání měsíčně 200 Kčs, c) přiznanému jiným důchodcům měsíčně 120 Kčs. Zvýšení k vdovskému důchodu činí 60 % částky, která by náležela k mu (mu) důchodu, z něhož byl důchod vyměřen (tj. 180, 120, 72 Kčs měsíčně). 4. Důchody účastníků odboje, které byly upraveny podle zákona č. 161/1968 Sb., se zvyšují, jen jestliže by úprava podle čl. 1 návrhu zákona byla výhodnější než úprava provedená podle citovaného zákona (vzhledem k tomu, že zákonem č. 161/ 1968 Sb. byly upraveny nejnižší výměry důchodů účastníků odboje podle skupin zařazení částkami 800 až 1400 Kčs měsíčně, může jít o zcela výjimečné případy). Obdobně se postupuje u ch a ch důchodů, které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1957, avšak po tomto dni byly nově vyměřeny podle 18 zákona č. 55/ 1956 Sb. 5. Splňuje-li též poživatelka podmínky pro zvýšení jak ho (ho) důchodu, tak vdovského důchodu, přizná se zvýšení jen k důchodu, k němuž náleží výhodnější zvýšení. Tato částka zvýšení se pak z důvodu souběhu důchodů nesnižuje na polovinu. Stejně se postupuje, jestliže poživatelce ho (ho) důchodu zvýšeného podle čl. I návrhu zákona vznikne po 30. září 1971 nárok na důchod, který se vyměřuje ze ho (ho) důchodu již zvýšeného. Vdovský důchod se vyměří z takového důchodu po odečtení jeho zvýšení. 6. Zvýšení důchodu nepodléhá zvláštní dani z důchodu, avšak započítává se do nejvyšší výměry důchodů stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami (po snížení o zvláštní daň z důchodu) 7. Při zvýšení důchodů se zvláštní přídavek znovu neupravuje. Započítává se do nejvyšší výměry důchodů stanovené pevnými částkami. Dojde-li později ke změně vyplácené dávky, určí se výše zvláštního přídavku znovu podle všeobecných zásad (čl. I zákona č. 161/1968 Sb. ). 8. Zvýšení se poskytuje i k důchodům dříve již zvýšeným z toho důvodu, že jsou jediným zdrojem příjmu důchodce; zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, se jinak nemění. 9. Zvýšení důchodu o částku nepřesahující 120 Kčs měsíčně, a jde-li jen o důchod, nepřesahující částku 72 Kčs měsíčně, se poskytne počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971, a to bez žádosti. O výhodnější zvýšení důchodu je třeba požádat (pro přiznání výhodnějšího zvýšení v plné výši bez žádosti nejsou potřebné podklady). 10. Pro důchody, které mohou být jako jediný zdroj příjmu důchodce upraveny podle zákona č. 71/1970 Sb., se zvyšuje částka 500 Kčs na 550 Kčs, a v případě, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník, částka 850 Kčs na 900 Kčs měsíčně. (Důchodcům, jimž byl přiznán důchod podle předpisů platných pro osoby samostatně hospodařící, bude možno důchody zvýšit na nově stanovené částky jen tehdy, jestliže při provozu zemědělského závodu nebo jiné samostatné výdělečné činnosti soustavně nezaměstnávali cizí pracovní síly; tato úprava bude provedena změnou příslušné vyhlášky. ) Zvýšení podle čl. II a III návrhu zákona není nárokové. Určení okruhu starodůchodců a důchodů, k nimž náleží zvýšení, je zdůvodněna v předchozí části této zprávy. U ostatních důchodů, které se vyskytují v platném systému sociálního zabezpečení, se zvýšení nenavrhuje. Částečný důchod byl zaveden teprve předpisy platnými od 1. ledna 1957 (nejde o starý důchod); kromě toho se vzhledem k věku starodůchodců nebudou prakticky vyskytovat případy, kdy důchodce pobírá částečný důchod. Důchod sirotčí náleží nejvýše do 26. roku věku dítěte. Případy, kdy se vyplácí sirotčí důchod po starodůchodci, mohou být zcela výjimečné. V roce 1968 byla nejnižší výměra sirotčího důchodu na jednostranně osiřelé dítě zvýšena a bylo umožněno pobírání sirotčího důchodu spolu s výchovným na každé dítě poživatele ho, ho, částečného ho, osobního a sociálního důchodu. Důchod manželky a sociální důchod jsou dobrovolnými dávkami. Důchod manželky se přiznává v pevné částce od 100 do 300 Kčs měsíčně, důchod sociální jen osobám potřebným, a pokud je jediným zdrojem příjmu, bude jej možno upravit podle čl. II a III navrhovaného zákona. Osobní důchody se přiznávají podle předpisů platných po 31. prosinci 1956, a proto poživatele těchto důchodů nelze považovat za starodůchodce, a to ani tehdy, jestliže původní důchod byl přiznán před 1. lednem 1957.

10 Pokud jde o způsob úpravy starých důchodů, nelze provádět jejich Individuální přepočet podle platných předpisů nejen pro jeho časovou náročnost (a v četných případech pro nedostatek potřebných podkladů), nýbrž především proto, že při takovém postupu by bylo nutné vycházet z původní výše důchodu. Takové řešení by však vedlo k tomu, že by zvýšení nebylo přiznáno podstatné části starodůchodců, kterým byly již dříve zvýšeny jejich důchody při různých úpravách nízkých důchodů; šlo by přitom právě o skupiny s nižšími důchody, kde sociální potřeba je nejvíce naléhavá. Předložený návrh proto vychází z řešení, podle něhož by se průměrná výše důchodů starodůchodců jako celku zvýšila v podstatě na průměrnou výši důchodů nově přiznaných do roku 1970 jako celku o jednotnou pevnou částku. Protože v současné důchodové soustavě jsou preferovalo! zařazením do I. a II. kategorie pracovníci, kteří vykonávají rizikové a zvlášť namáhavé práce, je odůvodněné, aby byli stejně preferováni i starodůchodci vykonávající dříve obdobné práce (zvýšením o 300 Kčs, popřípadě o 200 Kčs měsíčně se zároveň sleduje zásluhové hledisko). Vzhledem k tomu, že důchod podle platných předpisů činí 60 % ho (invalid ního) důchodu zemřelého manžela, je odůvodněné, aby zvýšení k vdovskému důchodu činilo 60 % z částky, která by náležela ke mu [mu) důchodu. Navrhovaným řešením se současně výrazně uplatňuje sociální hledisko a výhodněji se upravují nižší důchody, lede sociální potřeba je nejvíce naléhavá. To ukazuje následující přehled: Výše důchodu před zvýšením Kčs 120 Výše důchodu po zvýšení o Kčs 200 300 Zvýšení důchodu v % při zvýšení o Kčs 120 200 300 400 520 600 700 30 50 75 600 720 800 900 20 33 50 800 920 1000 1100 15 25 38 1000 1120 1200 1300 12 20 30 1200 1320 1400 1500 10 16 25 1400 1400 1575 1700 0 13 21 Navrhovaným způsobem řešení se do značné míry vyrovnají důchody starodůchodců-pracovníků s důchody novodůchodců, jak ukazuje tento přehled: Průměrná výše důchodu v Kčs Rozdíl v Kčs Druh důchodu Starodůchodců před zvýšením po zvýšení Novodůchodců Před zvýšením Po zvýšení 802 922 919 117 + 3 Invalidní 663 783 823 160 40 534 606 649 115 43

Při zvýšení důchodů starodůchodců takto: družstevních rolníků, projeví se 11 navrhovaný postup ČSR Druh důchodu Průměrná výše důchodu v Kčs starodůchodců před zvýšením po zvýšení novodůchodců M 2 ) ad 1) Rozdíl v Kčs. po zvýšení ad 2 ) 490 610 505 559 + 105 +51 432 552 467 502 + 85 + 50 451 523 431 450 + 92 + 73 1) JZD ostatní. 2) JZD s vyšší úrovní hospodaření + JZD ostatní. Z tohoto přehledu vyplývá, že důchody těchto starodůchodců se zvýší nad současnou úroveň nových důchodů družstevních rolníků. Při návrhu jednotné úpravy zvýšení pro pracovníky i družstevní rolníky se vychází z toho, že nižší celková úroveň důchodů družstevních rolníků je důsledkem postupného rozvoje tohoto důchodového zabezpečení a odlišného způsobu odměňování v jednotných zemědělských družstvech; přihlíží se též k tomu, že tato skupina starodůchodců-družstevních rolníků se podílela v obtížných podmínkách na vzniku a rozvoji socialistického zemědělství. Oprava nízkých důchodů V souvislosti s úpravou důchodů starodůchodců je třeba řešit problematiku důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodiny a jsou přiznány do částky 500 Kčs měsíčně a v případě, že na důchodce je svou výživou odkázán další rodinný příslušník, do částky 850 Kčs měsíčně. Pokud tyto důchody byly přiznány po 1. lednu 1957, nebudou účastný navrhovaného zvýšení důchodů starodůchodců. Výše uvedené minimální výměry stěží kryjí nutné životní náklady. Podle odhadu jde asi o 393 tisíc důchodů, z nichž je z okruhu pracovníků družstevních rolníků osob samostatně hospodařících poživatelů sociálních důchodů 152 tisíc 59 tisíc 92 tisíc 90 tisíc 393 tisíc. Navrhuje se proto současně s úpravou důchodů starodůchodců zvýšit minimální výměru pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodce a jeho rodiny, a to u jednotlivce z 500 Kčs na 550 Kčs měsíčně, a je-li na důchodce odkázán výživou další rodinný příslušník, z 850 Kčs na 900 Kčs měsíčně. Tato úprava bude platit l pro důchody nově přiznané za účinnosti navrhovaného zákona v případech, kdy důchod bude jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodiny. Náklady na navrhovanou úpravu Zvýšení důchodů starodůchodců Při této úpravě dojde ke zvýšení asi 500 tisíc důchodů, z toho zhruba 85 tisíc důchodů družstevních rolníků; v tomto počtu bude asi 55 tisíc důchodů, které budou zvýšeny výhodněji (o částky 300 Kčs, popřípadě 200 Kčs). Roční náklady na zvýšení důchodů starodůchodců se odhadují takto: v zabezpečení pracovníků v zabezpečeni družstevních rolníků Celkem 571 118 689 ČSR 451 72 523 SSR 120 46 166. Zvýšení nákladů na důchodové zabezpečení bude činit v roce 1971 asi 171 mil. Kčs (v ČSR 130 mil. Kčs a v SSR 41 mil. Kčs).

12 V průběhu páté pětiletky se úprava (zvýšení nákladů) projeví takto (v mil. Kčs): ČSR SSR 1971 171 130 41 1972 689 571 118 1973 648 537 111 1974 607 502 105 Zvýšeni důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu 1975 565 467 98. Odhaduje se, že při této úpravě bude zvýšeno asi 393 tisíc důchodů (v ČSR 242 tisíc a v SSR 151 tisíc). V roce 1971 se tím náklady na důchodové zabezpečení zvýší asi o 52 mil. Kčs (z toho (připadá na ČSR 31 mil. Kčs a na SSR 21 mil. Kčs). V průběhu páté pětiletky se úprava (zvýšení nákladů) projeví takto (v mil. Kčs): ČSR SSR 1971 52 31 21 1972 207 123 84 1973 199 118 81 1974 191 113 78 1975 183 108 V roce 1972 budou činil celkové náklady na úpravu důchodů (včetně ozbrojených složek)- 1. úprava důchodů starodůchodců 2. úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu 75. 699 mil. Kčs 207 mil. Kčs 906 mil. Kčs. Pokud zvýšení nákladů na důchodové zabezpečeni v roce 1971 nebude možno uhradit v rámci schválených státních rozpočtů republik na rok 1971, bude třeba k úhradě zvýšených nákladů po užít přebytku státního rozpočtu federace na rok 1971. II. Zvláštní část K čl. I K odst. 1: Článek I obsahuje ustanovení o zvýšení důchodů tzv. starodůchodců a v odstavci l vymezuje pro tyto účely okruh příjemců důchodů, které se zvyšují. Starobními, mi a mi důchody jsou všechny důchody takto označené ke dni počátku účinnosti zákona, tedy i důchody, které v době svého vzniku byly označeny jinak (napr. odpočivné nebo zaopatřovací platy, důchody odpočivné a zaopatřovací, úrazově důchody a zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1948 Sb., jestliže ztráta výdělečné schopnosti činila aspoň 65 %], avšak podle pozdějších předpisů o sociálním zabezpečení se posuzují jako, nebo vdovské důchody z důchodového zabezpečení. K jiným důchodům poskytovaným z důchodového zabezpečení (částečný, sirotčí a sociální důchod, důchod manželky, důchod rodičů B osobní důchod) zvýšení podle čl. I nenáleží. K odst. 2: Jednotnost částek zvýšení důchodů je odůvodněna ve všeobecné části této zprávy. Zvýšení náleží jen k m důchodům, na něž vznikl nárok nejpozději 30. září 1971. K m důchodům později napadlým zvýšení nenáleží, protože se vyměřují ze ho (ho) důchodu již zvýšeného (viz též vysvětlivky k odstavci 4). Odstupňování částek zvýšení podle toho, za jak obtížných pracovních podmínek bylo vykonáváno zaměstnání, zejména práce škodlivé zdraví nebo zvlášť nebezpečné, odpovídá dnešnímu stavu, po dle něhož tyto okolnosti jsou rozhodné pro zaražení zaměstnání do pracovních kategorií (kategorií funkcí), jež se projevuje při výpočtu výše důchodu. Proto se navrhuje, aby výhodnější zvýšení bylo poskytnuto k důchodům horníků, tj. k důchodům, na něž vznikl nárok podle dřívějších předpisů o hornickém penzijním pojištění (zákon č. 44/ 1947 Sb. ) nebo podle předpisů o důchodovém pojištění horníků ( 139 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění), a k důchodům, jejichž poživatel vykonával nejméně 20 roků jiné práce (není podmínkou, aby šlo o dobu pojištění) nebo službu v ozbrojených silách, které by podle předpisů dnes platných odůvodňovaly zařazení zaměstnání (služby), v němž tyto práce [funkce) byly konány, do zvýhodněné I. nebo II. pracovní kategorie. Potřebnou dobu 20 roků výkonu tatových prací může nahradit vznik invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v přímé souvislosti s jejich výkonem nebo následkem nemoci z povolání, která se klade na roveň pracovnímu úrazu. Provádění tohoto ustanovení si vyžádá zpravidla zvláštní šetření; počítá se s tím, že potřebná šetření zajistí orgány sociálního zabezpečení na národních výborech ve spolu práci se závody.

13 K odst. 3: Starobní a důchody pracovníků, kteří po vzniku nároku na důchod byli dále zaměstnáni aspoň po dobu dvou roků, mohly být nové vyměřeny podle 18 zákona č. 55/1956 Sb., popřípadě podle 119 zákona č. 101/1964 Sb., a to z nových výdělků. Takovým novým vyměřením se sice poživatel ho důchodu dostal na úroveň poživatelů důchodů nově přiznávaných, avšak nové vyměření vedlo mnohdy jen k nevýznamnému zvýšení důchodu. Nebylo by proto vhodné vylučovat poživatele takto nově vyměřených důchodů ze zvýšení důchodů podle čl. I; zvýšení důchodu získané již dříve novým vyměřením se započte do zvýšení, které by náleželo podle tohoto článku k důchodu před jeho novým vyměřením. Obdobná zásada platí i pro důchody účastníků odboje, které byly nově upraveny podle čl. IV v souvislosti s ustanovením čl. II č. 16 a čl. III č. 12 zákona č. 161/1968 Sb. zejména v tom směru, že pro ně byly významně zvýšeny nejnižší výměry důchodů. Tyto výměry většinou převyšují částky, které by náležely starodůchodcům po zvýšení důchodu podle čl. I navrhovaného zákona. Nelze však vyloučit případy, že důchod účastníka, uvedený v čl. I odst. 1, popřípadě důchod z něho vypočtený, by ani po úpravě na zákonné minimum nedosáhl částky, kterou by činil původní důchod se zvýšením podle tohoto článku; proto se účastníkům odboje přiznává nárok na zvýšení důchodu o rozdíl mezi těmito částkami. K odst. 4: Souběh důchodů, u nichž by jinak byly splněny podmínky pro zvýšení, může nastat jen u poživatelky vdovského důchodu s vlastním důchodem m nebo m. Vdovský důchod může být přitom vyšší nebo k němu může náležet vyšší zvýšení než k mu (mu) důchodu vzhledem k odstupňování zvýšení (odstavec 2). Proto se stanoví, že se zvyšuje jen důchod, (k němuž náleží výhodnější zvýšení. Při souběhu důchodů se však podle platných předpisů vyplácí pitně jen vyšší důchod a z nižšího polovina; proto je třeba zajistit, aby se takto nesnižovala částka výhodnějšího zvýšení náležejícího popřípadě k nižšímu důchodu. Teto zásada se důsledně rozšiřuje i na případy, ve kterých dojde později k souběhu zvýšeného důchodu s důchodem vyměřovaným ze zvýšeného důchodu. K odst. 5: Ustanovení, že se zvláštní přídavek poskytovaný podle čl. I zákona č. 161/1968 Sb. zahrnuje do základu pro zvýšení důchodu a že se při zvýšení důchodu znovu neupravuje (odstavec 7), je odůvodněno tím, že přiznání zvláštního přídavku sledovalo v podstatě týž cíl jako zvýšení důchodu starodůchodcům, pokud jde o přizpůsobení výše důchodu růstu životních nákladů. Do zálkladu pro zvýšení důchodu se započítávají také všechna zvýšení, jež byla poskytnuta v jednotlivých akcích prováděných k zvyšování ně kterých nízkých důchodů v letech 1959 1968 na podkladě usnesení vlády vydaných podle zákonných zmocnění, popřípadě která byla přiznána podle zákonných ustanovení o odstraňování tvrdostí. Byl-li, nebo důchod již dříve upraven podle zákona č. 161/1968 Sb., popřípadě podle zákona č. 71/1970 Sb., na nejnižší výměru stanovenou pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod, je nutno pro účely zvýšení podle čl. I vycházet z výše důchodu takto upravené. Další trvání uvedené úpravy se ovšem řídí obecnými předpisy pro ni platnými (srov. odstavec 8). K odst. 7: Zvláštní přídavek se započítává do základu pro zvýšení důchodu podle čl. I navrhovaného zákona i do nejvyšší výměry důchodů stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami (po snížení o zvláštní daň z důchodu). Proto není důvodu, aby zvláštní přídavek znovu upravoval při tomto zvýšení důchodu. Při jiných pozdějších změnách vyplácené dávky se bude 'postupovat podle obecných ustanovení o zvláštním přídavku obsažených v čl. I zákona č. 161/1968 Sb. Dávky pozůstalých budou vyměřovány ze zvýšeného důchodu (s výjimkou uvedenou v odstavci 4) po odečtení zvláštního přídavku k němu náležejícího a výše tohoto přídavku se určí znovu. Obdobně se bude postupovat, nastane-li souběh zvýšeného důchodu s jiným důchodem, k němuž nenáleží zvýšení podle čl. I. K odst. 8: Jak již bylo uvedeno ve vysvětlivkách k odstavci 5, zvyšují se podle čl. I navrhovaného zákona i důchody, které již byly upraveny na nejnižší výměru stanovenou v čl. 2, 3 a 4 zákona č. 71/ 1970 Sb. pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, popřípadě stanovenou v čl. II a III zákona č. 161/1968 Sb. pro důchody, které jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce. Toto zvýšení se jinak nedotýká zvláštních podmínek stanovených pro uvedenou úpravu. Proto další trvání takové úpravy se řídí obecnými ustanoveními pro ni platnými.

14 K odst. 9: Tímto ustanovením, podle něhož zvýšení důchodu neleží počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971, se nemění platná obecná úprava promlčení nároku na jednotlivé splátky dávek důchodového zabezpečení. K čl. II až IV: Ustanovení těchto článků je přímou novelizací platných předpisů o nejnižší výměre důchodů, které jsou jediným zdrojem přijmu důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod. Tyto změny vytvářejí právní podklad pro zvýšení všech důchodů, jež zákony o sociálním zabezpečení a o sociálním zabezpečení družstevních rolníků dovolují zvýšit při splnění stanovených podmínek (tj. pro zvýšení ch, ch, ch, sirotčích, sociálních důchodů a důchodů rodičů). Pokud jde o, a vdovské důchody, na něž se vztahuje čl. I, bude zpravidla úprava podle tohoto článku, na niž je právní nárok, výhodnější než úprava podle čl. II a III; nelze však vyloučit, že by výjimečně ani po úpravě podle čl. I nebylo dosaženo nejnižší výměry uvedené v čl. II a III. V takových případech bude při splnění ostatních zákonných podmínek možno přiznat i zvýšeni až do částek nově stanovených těmito články. Příslušnost Federálního shromáždění k vydání navrhovaného zákona je odůvodněna tím, že zvýšení dávek důchodového zabezpečení vyžaduje jednotnou úpravu, která má povahu jednotných zásad důchodového zabezpečení. Stanoveni takových zásad náleží podle čl. 22 ústavního zákona č. 143/ 1968 Sb., o Československé federaci, do působnosti Československé socialistické republiky. V Praze dne 1. září 1971 Předseda vlády : Dr. Štrougal v. r. Ministr práce a sociálních věcí : Štanceľ v. r.

15 Tabulka č. l Vyplácené důchody k 31. 12. 1970 Druh zabezpečení a druh důchodu Počet Průměrná výše Kčs Roční výdaje v tis. Kčs Pracovníci Starobní poměrný částečný manželky sirotčí (kmeny] 1 014 983 123 324 473 340 113 782 123 913 608 337 79579 863 440 781 594 184 524 504 10 134 522 655 137 4 336 597 919500 284 052 3 783 767 507 630 2 537 258 20 621 205 Družstevní rolníci částečný manželky sirotčí (kmeny) 307 550 70824 16285 1075 77047 4208 528 505 316 182 331 423 1 836 634 413 569 66858 1825 275 767 23464 476 989 2 618 117 Samostatné hospodařící částečný sirotčí (kmeny) 54705 33087 481 36575 1373 522 521 266 440 379 318 390 198 901 1739 188209 7556 126 221 714 795 sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956 131 485 843 46123 462 1544 129 699 616 20378 75392 ÚHRN 3318919 24 749 503

16 Tabulka č. 2 ČSR Vyplácená důchody k 31. 12. 1970 Druh zabezpečení a druh důchodu Počet Průměrná výše Kčs Roční výdaje v tis. Kčs Pracovníci poměrný částečný manželky sirotčí (kmeny) 864 635 102 721 353 752 80536 74379 485901 54879 860 420 775 571 166 521 474 8 583 728 522 247 3 169 885 645 170 156 593 3 001 103 330 759 2 016 803 16 409 485 Družstevní rolníci částečný manželky sirotčí (kmeny) 217266 44385 S 508 548 52280 2384 512 482 320 179 304 422 1 241 203 242 539 39098 827 169 498 13761 326 371 1 706 926 Samostatně hospodařící částečný sirotčí (kmeny) 32975 13998 189 18951 423 503 480 272 406 334 178 979 74840 542 92704 2536 66536 349 601 sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956 59219 618 32731 470 1510 128 314 160 16020 53178 ÚHRN 2 502 278 18 849 370

17 Tabulka č. 3 SSR Vyplácané důchody k 31. 12. 1970 Druh zabezpečení a druh důchodu Počet Průměrná výše Kčs Roční výdaje v tis. Kčs Pracovníci poměrný částečný manželky sirotčí (kmeny) 150 348 20603 119 588 33246 49534 122 436 24700 879 537 798 649 210 538 570 1 550 794 132 890 1166712 274 330 127 459 782 664 176 871 520 455 4 211 720 Družstevní částečný manželky sirotčí (kmeny) rolníci 90284 26439 6777 527 24767 1824 567 543 309 185 387 424 595 431 171 030 27760 998 106269 9703 150 618 911 191 Samostatné hospodařící částečný sirotčí [kmeny) 21730 19089 292 17624 950 550 551 262 476 399 139 411 124061 1197 95505 5020 59685 365 194 sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956 72266 225 13392 455 1637 131 385 456 4358 22214 ÚHRN 816 641 5 900 133

18 Tabulka č. 4 Vyplácené důchody starodůchodů k 31. 12. 1970 Důchody pracovníků (přiznané podle předpisů platných před 1. 1. 1957 Měsíční výše důchodu Kčs abs. S + I+SV + IV v % abs. V sólo v % 299 1658 0, 6 5699 2. 7 300 399 3033 1, 0 6749 3, 3 400 499 23728 8, 3 31801 15, 3 500 599 77590 27, 0 120857 58, 1 600 699 68501 23, 9 20 905 10, 1 700 799 35638 12, 4 9 643 4. 6 800 899 26050 9, 1 7 743 3. 7 900 999 12834 4, 5 2093 1, 0 1 000 1 099 13574 4, 7 1353 0, 7 1 100 1 199 5920 2. 1 520 0. 3 1 200 1 299 8765 3, 1 403 0, 2 1 300 1 399 2391 0. 8 80 0, 0 1400 7126 2. 5 43 0, 0 286 808 100, 0 207 889 100, 0 S I SV IV V důchod důchod důchod a důchod a důchod

19 Tabulka č. 5 Vyplácané důchody starodůchodců k 31. 12. 1970 Důchody družstevních rolníků přiznané podle předpisů platných před 1. 4. 1962 Měsíční výše důchodu Kčs abs. S + I + SV + IV v % abs. V sólo v % ' 299 6132 7, 4 1645 16, 2 300 399 12315 14. 4 666 6, 6 400 499 15550 18, 1 1612' 15, 9 500 599 40500 47. 2 5678 55, 9 600 699 5651 6. 6 238 2, 4 700 799 2098 2. 4 253 2. 5 800 899 2003 2, 3 43 0, 4 900 999 179 0, 2 4 0, 0 1 000 1 099 412 0, 5 12 0, 1 1 100 1 199 30 0. 0 4 0. 0 1 200 1 299 649 0, 8 1 300 1 399 21 0. 0 1400 75 0. 1 85795 100, 0 10155 100, 0

20 Tabulka č. 6 Vyplácené důchody starodůchodců k 31, 12. 1970 Důchody pracovníků a družstevních rolníků (součty z tab. č. 4 a 5] Měsíční výše důchodu Kčs abs. S + I + SV + IV v % abs. V sólo v % 299 7970 2, 1 7344 3, 4 300 399 15348 4, 1 7415 3, 4 400 499 39278 10, 6 33413 15, 3 500 599 118 090 31, 7 126 535 58, 0 600 699 74152 19, 9 21 143 9, 7 700 799 37736 10, 1 9896 4, 5 800 899 28053 7. 5 7786 3. 6 900 999 13013 3. 5 2097 1, 0 1 000 1 099 13986 3, 8 1365 0. 6 1 100 1 199 5950 1. 6 524 0, 3 1 200 1 299 9414 2, 5 403 0, 2 1 300 1 399 2412 0, 7 80 0, 0 1400 7201 1, 9 43 0. 0 4 372603 100, 0 218 044 100. 0

21 Tabulka č. 7 Odhad vyplácených důchodů starodůchodců k 30. 6. 1972 Měsíční výše důchodu Kčs S + I+SV + IV ZA V sólo S + I+SV+IV JZD V sólo S + I+SV + IV ZA + JZD V sólo 399 4210 12047 16856 2096 21066 14143 400 499 21291 30777 14072 1462 35363 32239 500 599 69622 116966 36649 5151 106 271 122 117 600 699 61466 20232 5114 216 66580 20448 700 799 31978 9333 1899 230 33877 9563 800 899 23375 7494 1812 39 25187 7533 900 999 11516 2026 162 4 11678 2030 1 000 1 099 12180 1309 373 11 12553 1320 1 100 1 199 5312 503 27 4 5339 507 1 200 1 299 7865 390 587 8452 390 1 300-1 399 2146 77 19 2165 77 1400-6394 42 68 6462 42 257 355 201 196 77638 9213 334 993 210 409 ZA = důchody pracovníků přiznané podle předpisů platných před 1. 1. 1957 JZD = důchody družstevních rolníků přiznané podle předpisů platných před 1. 4. 1962 StT 1-86220-71