KAPITOLA 1 Vysoký, odpověděl jsem. Ne! Kým chceš doopravdy být, až budeš dospělý? zopakovala Molly otázku. OPRAVDU CHCI BÝT VYSOKÝ. CHCI BÝT KLAUN V RODEU, PSÁT VĚŠTBY DO KOLÁČKŮ ŠTĚSTÍ NEBO PRACOVAT JAKO MODEL RUKY. Molly, Karl a já jsme stáli před školou. Před chvílí skončil nácvik požárního poplachu a my jsme měli coby Strážci pořádku službu. Čekalo se od nás, že budeme dávat pozor, aby se nikdo neloudal, ale my se po většinu času snažili prostě jen nevypadat jako hlupáci. 7
Nebo chovat lenochody, pokračoval Karl. Věděli jste, že lenochod kadí jenom jednou týdně? Nevyvíjelo se to s námi nijak valně. Všichni na základní škole Emily Dickinsonové nám nadále říkali Patrola nul, i když jsme zachránili školu před surovcem jménem Roy. DECH MU SMRDÍ PO VAJGLECH. PODOBNÝ MUTANTOVI STARÝ ROY GRRRR! PODOBNÝ TROLLOVI OTRAVNÝ ZLÝ O CHLOUPEK MÉNĚ OTRAVNÝ O CHLOUPEK MÉNĚ ZLÝ NOVÝ ROY GRRRR! O CHLOUPEK MÉNĚ PODOBNÝ TROLLOVI O CHLOUPEK MÉNĚ PODOBNÝ MUTANTOVI DECH MU SMRDÍ PO VAJGLECH POŘÁD STEJNĚ. Jenže od té doby už uplynulo pár týdnů. Což je na základní škole stejně dávno, jako kdyby se to stalo před třemi roky. SKUTEČNÝ ČAS: PŘED 3 TÝDNY HURÁ HURÁ HURÁ HURÁ TLESK TLESK SKUTEČNÝ ČAS: PŘED 2 TÝDNY TLESK TLESK BOUŘLIVÝ JÁSOT ČAS NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE: PŘED 3 ROKY ZDVOŘILÝ POTLESK ČAS NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE: PŘED 2 ROKY 8
SKUTEČNÝ ČAS: PŘED 1 TÝDNEM SKUTEČNÝ ČAS: NYNÍ BÚÚÚ BÚÚÚ BÚÚÚ LIDI, UŽ MÁM DÁT RUCE DOLŮ? NO TAK, LIDI? NAPROSTÁ LHOSTEJNOST ČAS NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE: PŘED 1 ROKEM OTEVŘENÉ NEPŘÁTELSTVÍ ČAS NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE: TEĎ Kdysi jsem chtěl být zombie, pronesl Karl. Když se začne Karl chovat divně, civíme na něj s Molly, dokud ho to nepřejde. Karl ale pokračoval: Jenže pak mi došlo, že vy dva byste museli umřít dřív než já. Když civění nepomůže, ignorujeme ho. Karl si povzdechl: Máma by mi nikdy nepodepsala, že s tím souhlasí. Když ani ignorování Karla nefunguje, znovu na něj začneme civět a k tomu ještě mručíme. Karl vytáhl telefon. Nebo si aspoň myslím, že by mi to nepodepsala. Možná bych jí ale mohl zavolat a zeptat se. Když civění a mručení nefungují, vezme si slovo Molly. UŽ DOST! zaječela. 9
Áááááá! vykřikl Karl. Molly natáhla ruku ke Karlovi. Omlouvám se. Nechtěla jsem tě... Ty ne! Tohle! řekl Karl a ukázal na třepetající se igelitovou nákupní tašku, která se zachytila v trávě. Tohle je na mém seznamu! Tím seznamem myslel Karlův seznam věcí, kterých je radno se bát. Sepsal to jednou pro Molly a pro mě všechno na papír, abychom se do něj mohli podívat, kdykoli se kvůli něčemu začne chovat divně. Což je ale skoro pořád, protože Karl se bojí vlastně úplně všeho. KARLŮV SEZNAM VĚCÍ, KTERÝCH JE RADNO SE BÁT 1 VÝŠKY. 2 POSTAVY V KOSTÝMECH (KRADOU LIDEM DUŠE) 3 POLETUJÍCÍ IGELITOVÉ TAŠKY (ZLO!) 4 ZLÁ ČARODĚJNICE ZE ZÁPADU (HROZNÁ!) 5 STAROŽITNÝ NÁBYTEK (NAHÁNÍ HUSÍ KŮŽI) 6 OBŘÍ OLIHNĚ (JSOU PROSTĚ OBŘÍ) 7 MUMIE (JENOM TY SKUTEČNÉ) 8 PTAKOPYSCI (CHLUPATÉ KACHNY?) Karl se dal na ústup. Igelitové sáčky jsou živé. Každým okamžikem se můžou člověku vrhnout do tváře a udusit ho, až z toho umře! Molly potlačila smích. Ten sáček ale není živý, Karle. 10
Chystal jsem se, že se začnu taky smát. Jenže právě v tu chvíli se zvedl závan větru a igelitová taška na mě zaútočila. Karl zamířil zpátky do třídy. Pak se ohlédl. Pořád chceš být vysoký? Molly zavrtěla hlavou. Ve tváři měla stále ten výraz, kterým sdělovala všem kolem sebe: Nemůžu se dočkat, až vyrostu a zapomenu, že jsem kdy vypadala na dvanáct. TY JSI NIKDY NEŘEKLA, ČÍM CHCEŠ BÝT, AŽ VYROSTEŠ. NORMÁLNÍ! A MÍT NORMÁLNÍ KÁMOŠE! ÁÁÁÁÁ Pomyslel jsem si jenom něco jako: No tak to teda hodně štěstí! Totálně praštění kamarádi jsou pořád lepší, než když člověk nemá vůbec žádné. O tom něco vím. Byla doba, kdy jsem žádné neměl. A bylo to fajn 11
MOHL JSEM HRÁT VIDEOHRY... S PATNÁCTILETÝM KLUKEM Z LOTYŠSKA, KTERÝ SE JMENOVAL TEODORS. MOHL JSEM SVÁDĚT SOUBOJE XS 15 S PAPRSKY CENTIMETRŮ SMRTI... VELKOU FIGURKOU BOJOVNÍKA... NANOŠPRT MOHL JSEM ZÁVODIT V PŠOUKÁNÍ... PŠOUK! SE PSEM JMÉNEM JANICE. MOHL JSEM SE NECHAT NACPÁVAT DO SKŘÍŇKY V ŠATNĚ A POSÍLAT SÁM SOBĚ TEXTOVKY. Nick: Co se děje? Nixk: Začínám mít zombíkovský zadek. Nick: Tak to je děs. Ale vlastně ani ne. Teď jsme všichni kamarádi, protože školní výchovná poradkyně doktorka Danielsová nás tři donutila, abychom vstoupili do Strážců pořádku a vyléčili se tak z alergie na vrstevníky. Což nakonec dopadlo senzačně. I když bych si přál, aby na sobě Molly i Karl nosili varovné nápisy. 12
VAROVÁNÍ! VÁŽNĚ DIVNÝ. ALERGICKÝ NA CELOU PLANETU. MÁ SLABÝ A MALÝ MOČOVÝ MĚCHÝŘ. DRŽTE HO DÁL OD VODNÍCH DRÁČKŮ! Molly dokáže být hlučná a panovačná. A ještě se to zhoršilo od doby, kdy z ní náš rádce (a současně školník) pan Dupree udělal velitelku Strážců pořádku. Karl a já jsme jí začali říkat Kapitán velká šéfka. Problém s Kapitánem velkou šéfkou ale v poslední době spočívá v tom, že nemá moc možností, aby vůbec něčemu velela. Jediným důvodem, proč jsme se dali ke Strážcům pořádku, bylo zastavit Roye. Teď když si Roy dal pohov, šikana skončila. 13
A bez šikanování to začíná ve Strážcích pořádku být pekelná nuda. ŠESŤÁCI... PŘECHÁZEJÍCÍ CHODBOU ŽÁCI, POZOR! PO ŽELÉ ZŮSTÁVAJÍ SKVRNY! ANO CO DĚLAT A NEDĚLAT PŘI TORNÁDOVÉM POPLACHU. SCHOVAT SE. NEPRCHAT A NEJEČET. NE 14
Ať už to je nuda nebo ne, můžeme se díky Strážcům pořádku ulívat z hodin. Jenže ani tak jsme teď nemohli zůstat venku navěky. Bylo načase, abychom se oba dva - Molly i já - vrátili. Neušli jsme ještě ani tři kroky, když jsme si všimli, jak se Karl před námi zastavil. Ukazoval na chodník. Co je s ním? zeptal jsem se. Molly na mě pohlédla. To má být nějaký chyták? Mně ale nešlo o to, že se Karl prostě chová jako Karl. Když jsme k němu dokráčeli, zjistili jsme, že je dost těžké necivět na chodník, když......chodník civí na vás. 15
KAPITOLA 2 Vypadalo to jako nakreslené křídou. STRAŠIDELNÉ... PÁNI... TOHLE SI URČITĚ PŘIDÁM NA SEZNAM! Nepodobalo se to ničemu, co jsem kdy viděl. Aspoň ne tady na Zemi. Trochu to vypadá jako plazič močálový z komiksu NanoŠprt číslo 75, řekl jsem. Karl obcházel kresbu a prohlížel si ji shora dolů (nebo snad zprava doleva?). 16