Vytvořili: Žáci přírodovědného klubu - Alžběta Mašijová, Veronika Svozilová a Simona Plesková, Anna Kobylková, Soňa Flachsová, Kateřina Beránková, Denisa Valouchová, Martina Bučková, Ondřej Chmelíček ZŠ a MŠ Adamov
OBSAH 1. obsah 2. úvod 3. hlavní část 4. závěr 5. seznam literatury 6. přílohy ÚVOD 1. Cíl projektu Cílem projektu je prozkoumat nebližší vesmírné okolí naší sluneční soustavy. Zjistit informace o přírodních zákonech, které vychází z vesmíru a ovlivňují planetu Zemi. 2. Pomůcky Počítač, tužka, papír, nůžky, dalekohled, cihla, kladívko, metr, svíčka, struhadlo, sirky.
Stavba Sluneční soustavy. HLAVNÍ ČÁST Slunce Středem naší soustavy je životadárná hvězda - Slunce. Je jednou ze 150 miliard hvězd v naší Galaxii, které můžeme pozorovat na noční obloze. Naše centrální hvězda je o 333 000 těžší, 1 304 000 objemnější a co do poloměru 109 větší nežli je naše Země. Tyto hodnoty jasně říkají, že si Slunce zaslouží respekt. Slunce je normální plazmovou hvězdou, tedy hvězdu nacházející se na hlavní posloupnosti, vzniklou před 4,6 miliardami let. Gravitační síla způsobená vlastní hmotou (působící do středu Slunce) je v rovnováze s tlaky plazmatu a zářením (působící proti gravitaci). Stavba Slunce dělí na neviditelnou (tu, kterou nelze přímo pozorovat) částnitro, a na pozorovatelnou část atmosféru.v nitru Slunce je soustředěna prakticky veškerá hmota, více jak 99%, přesto je ale objemově o mnoho menší než sluneční atmosféra. Důvodem je vysoká hustota hmoty (plazmy) v nitru, způsobená gravitací, narozdíl od velice řídké a objemově větší atmosféry. Slunce je žhavá koule. Hvězdy Hvězdy jsou zřejmě nejzákladnějším a nejdůležitějším prvkem ve vesmíru. Nejbližší hvězdou k Zemi je Slunce. Jejich množství je větší než je množství všech zrnek písku na plážích naši planety! Ve hvězdách je soustředěna většina viditelné hmoty vesmíru. Pod pojmem hvězda se ve starém chápání myslel téměř každý objekt na noční obloze jako planeta, kometa atd. kromě Měsíce. Astronomové zjišťují hmotnost, věk, metalicitu (chemické složení) a mnohé další vlastnosti pomocí pozorování pohybu hvězdy vesmírem. Graf, známý jako Hertzsprungův-Russellův diagram, umožňuje zjistit věk a stav vývoje hvězdy. Jak se rodí Hvězdy? Hvězda začíná jako kolabující mrak materiálu složený hlavně z vodíku, hélia a stopových množství těžších prvků. Jakmile dosáhne jádro hvězdy dostatečné hustoty, vodík se začne nukleární fúzí přeměňovat na helium a vyzařovat energii. Vnitřek hvězdy přenáší energii směrem od jádra kombinací procesů záření a konvekce. Tento vnitřní tlak zabraňuje tomu, aby hvězda zkolabovala pod vlastní gravitací. Planety Merkur - Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci. Merkur je Slunci nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy, dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský Měsíc a je tak menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan. Povrch Merkuru je pokryt krátery, sopkami a hlubokými kaňony. Na Merkuru bývají časté výbuchy sopek. Merkur má červenooranžovou barvu kvůli tomu, jak na Merkuru často vybuchují sopky. Venuše - Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla.
Země - Planeta Země je z osmi planet jediná, na které jsou podmínky pro život. Země obíhá kolem Slunce a otáčí se kolem své osy. Planeta Země má jediný měsíc, který se jmenuje Měsíc. Mars - Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Jupiter - Planeta Jupiter je největší planetou sluneční soustavy. Jupiter stejně jako Saturn, Uran a Neptun jsou plynné planety. Jupiter má kolem sebe slabé prstence. Saturn - Saturn má plno měsíců, největší z nich se jmenuje Titan. Saturn má stejně jako Jupiter prstence. Uran - Planeta Uran je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Neptun tato planeta je nejvzdálenější od Slunce, je plynná, má charakteristickou modrou barvu způsobenou obsahem metanu v atmosféře. KOMETY Kometa je malé těleso sluneční soustavy podobné planetce. Je složena především z ledu a prachu. Z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Mezi ně patří například Haellyova, Hale-Boppova nebo Kohoutkova kometa. OORTUV OBLAK Oortův oblak je řídká kulovitá obálka kolem naší sluneční soustavy. Nachází se daleko za Kuiperovým pásem, přibližně 50 000 až 100 000 AU od Slunce,. Jde o pozůstatek prapůvodní planetární mlhoviny, ze které naše sluneční soustava vznikla. Skládá se z bilionů komet, z nichž některé pravděpodobně vlivem gravitace jiných těles změnily během minulých miliard let svou dráhu směrem k Slunci. Oortův oblak nese svůj název po holandském astronomovi Janu Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Jeho existence nebyla dosud prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný. Planetky Asteroidy jsou menší nepravidelná tělesa do průměru 1000 km, která obíhají většinou v pásu mezi Marsem a Jupiterem, je jich asi 500 000. Některé však zabíhají až k Merkuru a k Saturnu. Zemskou dráhu křižuje asi 1000 malých planetek o rozměrech 100 m až 8 km. Představují nebezpečí, neboť srážka se Zemí by ohrozila život. Jde pravděpodobně o zbytky původních protoplanet.
ZÁVĚR Během naší práce jsme se seznámili s výukovými pracovními listy. Vyzkoušeli jsme si zajímavé pokusy a hledali informace na internetu a v literatuře. V učebně přírodopisu jsme shlédli několik zajímavých videí. Sestavili jsme si model Sluneční soustavy, sháněli různé citáty a zajímavosti o vesmíru. Nakreslili jsme vesmírná tělesa a vyzdobili si školní nástěnku. Sledujeme facebookové stránky Planetária Brno, kde nacházíme mnoho inspirace. Chceme zde také uskutečnit exkurzi na další z pořadů. Práce nás bavila a dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí. SEZNAM LITERATURY www.wikipedia.cz www.google.com http://vesmir.cz/ http://svetvkostce.cz/dokumentarni-filmy-online/zeme-z-vesmiru/ Benacchio, Leopoldo. Atlas Vesmíru. 1. vydání, Knižní klub, 2004, 184 stran, 80-242- 1234-X Grúnn, Marcel.Ilustrovaný atlas Vesmíru, 1. vydání, SUN, 2006, 240 stran, 80-7371-144-3 Mackowiak, Bernard. Obrazový atlas Astronomie, 1. vydání, UNIVERSUM, 2013, 304 stran, 978-80-242-4063-3
PŘÍLOHY