Univerzita Hradec Králové. Filozofická fakulta. Historický ústav. Bakalářská práce

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Historický ústav Památníky obětem první světové války na Novopacku Bakalářská práce Autor: David Ulrych Studijní program: B 7105 Historické vědy Studijní obor: Prezentace a ochrana kulturního dědictví Vedoucí práce: Mgr. Jiří Hutečka, PhD. Hradec Králové 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením Mgr. Jiřího Hutečky, PhD. samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne

Anotace: ULRYCH, David. Památníky obětem první světové války na Novopacku. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2016, s. 130, přílohy s. 100. Bakalářská práce. Cílem bakalářské práce je v návaznosti na obecnou typologii a vymezení problematiky zdokumentovat památníky v dané oblasti, kdy se jedná zejména o lokalizaci, dějiny a průvodní okolnosti vzniku jednotlivých z nich, ale i přesný popis a zachycení stavu, značnou část pak tvoří příloha složená z historických fotografií a současné fotodokumentace. Klíčová slova: První světová válka, Novopacko, pomníky, pamětní desky, mohyly, kenotafy, hroby, nápisy

Annotation ULRYCH, David. The Great War Commemorative Monuments in the Area of Nová Paka. Hradec Králové: Faculty of Arts, University of Hradec Králové, 2016, p. 130, p. add. 100, Bachelor Degree Thesis. The aim of the bachelor work is the flow of the general typology and demarcation issue such as documentation of monuments in given area with particular interest in location, history and original accompanying occurrences of individual formations. This includes an accurate description and caption of state. The significant part of the bachelor work is presented with attachment consisting of historical photos as well as current photo documentation. Keywords: Great War, Novopacko, monuments, commemorative plaques, cairns, cenotaphs, graves, epigraphs

Poděkování Především bych chtěl poděkovat Mgr. Jiřímu Hutečkovi, PhD., za notnou dávku trpělivosti a zapůjčení zahraniční literatury, dále zaměstnancům Státních okresních archivů v Jičíně, Semilech a Trutnově, Okresního muzea a galerie v Jičíně, Městského muzea v Nové Pace, Obecního úřadu ve Vidochově či knihovny Kryštofa Haranta v Pecce. Poděkování patří také všem zesnulým kronikářům, za jejich více či méně precizní zapisy. Práce je pak věnována památce padlých a zemřelých na frontách první světové války.

OBSAH OBSAH 7 SEZNAM ZKRATEK 8 SEZNAM OBRÁZKŮ 9 ÚVOD 10 1 KOMEMORACE OBĚTÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY 15 1. 1 Tezaurační činnost a festivity 16 1. 2 Památníky 17 2 PAMÁTNÍKY V ČESKÝCH ZEMÍCH 18 3 UMĚLECKO-ŘEMESLNÁ REALIZACE 23 3. 1 Motivy 24 3. 2 Prvky 29 4 PAMÁTNÍKY NA NOVOPACKU 32 4. 1 Politický okres Nová Paka 32 4. 2 Charakteristika pietních míst 36 POMNÍKY 37 MOHYLY 95 PAMĚTNÍ DESKY 100 KENOTAFY 111 HROBY 113 NÁPISY 115 TABLA 116 ZÁVĚR 117 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 119 SEZNAM PŘÍLOH 124

SEZNAM ZKRATEK ak. soch. akademický sochař/akademická sochařka br. bratr (v legionářské a sokolské terminologii) c. a k. císařský a královský CSc. kandidát věd č. číslo čp. číslo popisné čsl. československý ČsOL Československá obec legionářská ČSR Československá republika Dr. doktor gen. generál Ing. arch. inženýr architekt KVV Krajské vojenské velitelství Kč Koruna československá (česká) m metr Mgr. magistr ml. mladší MUDr. doktor medicíny něm. německy NPÚ Národní památkový ústav okr. okres p. pan PhDr. doktor filozofie plk. plukovník prof. profesor r. rok TJ tělocvičná jednota tzv. takzvaný SOS Stráž obrany státu VH válečný hrob

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Mapa politického okresu Nová Paka.... 34 Obrázek 2: Politický okres Nová Paka po vymezení okresu Hořice.... 35 Obrázek 3: Tablo v kostele sv. Bartoloměje v Pecce.... 116

ÚVOD Na území České republiky bylo k 3. prosinci 2015 evidováno Ministerstvem obrany 35 347 válečných hrobů, z toho 22 165 s ostatky a 13 182 pietních míst, avšak tento výčet není zdaleka úplný a mnoho míst stále není řádně zdokumentováno. 1 Krajské a obecní úřady mají vést evidenci válečných hrobů nalézajících se v jejich správních obvodech. K problematice se vztahuje zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a zákon č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Válečný hrob tvoří místo, kde jsou uloženy ostatky osob, jež zahynuly v důsledku aktivní účasti na vojenské operaci, válečného zajetí nebo ostatky osob, jež zahynuly v důsledku účasti v odboji či vojenské operaci. 2 Pietním místem, které je pro účely zákonů válečným hrobem, se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, jež zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci či v důsledku válečného zajetí nebo účasti v odboji. 3 Téma bylo zvoleno s přihlédnutím k tomu, že v současnosti si připomínáme sto let od konfliktu, který navždy změnil dosavadní ráz světa. Předkládaná práce se tak zabývá všemi pietními místy věnovanými obětem první světové války v bývalém politickém okrese Nová Paka a pokládá si za cíl vytvořit ucelený náhled do problematiky památníků v oblasti, ale zasadit je i do kontextu doby. Právě jejich vnímání v širších souvislostech přispívá k lepšímu uchopení rituálů a pietních míst s danou tématikou i základnímu rozdělění či typologii v našich zemích, s ohledem na rozdíly jazykových oblastí českých a německých, popřípadě i jejich obdob ve světě. Při výzkumu byla užita metoda topografická pro lokalizaci jednotlivých pietních míst, metoda typologická pro utřídění památníků i jejich jednotlivých druhů a s tím související metoda analytická pracující se všemi zdroji, dále heuristika v případě pokusu o vlastní vymezení a sonda při práci s prameny či literaturou. 1 Válečné hroby v ČR. In: Ministerstvo obrany: Péče o válečné hroby [online]. 2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/valecne-hroby-v-cr. 2 Zákon č. 122/2004 Sb., oválečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Portál veřejné správy [online] Ministerstvo vnitra 2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonpar.jsp?idbiblio=57590&fulltext=&nr=122~2f2004&part=&name=&rpp=15. 3 Tamtéž. 10

Problémem bylo samotné vymezení Novopacka, neboť dnešní region odpovídá Nové Pace s částmi Heřmanice, Kumburský Újezd, Podlevín, Přibyslav, Pustá Proseč, Radkyně, Studénka, Štikov, Valdov, Vlkov, Vrchovina, Staré Pace s částmi Brdo, Karlov, Krsmol, Roškopov, Ústí u Staré Paky, Pecce s částmi Arnoštov, Bělá u Pecky, Bukovina u Pecky, Horní Javoří, Kal, Staňkov, Vidonice a Úbislavicím s částmi Česká Proseč, Chloumek, Stav, Štěpanice, Zboží, ale i Vidochovu s jeho částí Stupnou. 4 Lze však tvrdit, že v šírším hledisku je tak dosud vnímána oblast bývalého politického okresu Nová Paka v letech 1935-1960, kopírujícího stejnojmenný okres soudní mezi lety 1903-1960. Zpracováním pietních míst věnovaných obětem první světové války na Novopacku se souhrně dosud nikdo nevěnoval a literatura ke složitému tématu je k dispozici zvláště ta lokálního charakteru, popřípadě vztahující se k významným autorům. Mezi primární prameny nepochybně patřily terénní výzkumy vlastních památníků, kdy bylo třeba potvrdit či vyvrátit jejich existenci v daném místě, zjistit jejich základní charakteristiku a provést podrobný popis i s fotodokumentací, bez které by práce značně ztrácela na svém významu. Archivní prameny tvořily zejména pamětní knihy či kroniky obcí i škol obsahující záznamy o zřízení, ceně i autorovi či slavnostním odhalení, dále kartony s korespondencí, fotografiemi, články nebo letáky, vztahujícími se památníkům, popřípadě i brožurou ke slavnostnímu odhalení 5 či plánkem k výstavbě základů. 6 Uloženy jsou zejména ve fondech jednotlivých obcí a škol, ale i soudobé dokumentace okresu Nová Paka a Jičín ve Státním oblastní archivu v Zámrsku okresním archivu v Jičíně a Trutnově, kde jsou mimo formy prezenční dostupné i v digitalizované podobě na webových stránkách, dále Státní oblastním archivu v Litoměřicích okresním archivu v Semilech. Svoji roli hrál archiv Městského muzea v Nové Pace, s dokumentací drobných památek pro NPÚ z počátku 60. let 20. století, od cestmistra Josefa Dyka, která posloužila ke zjištění stavu památníků v minulosti. Některé informace popisného charakteru poskytlo Regionální muzeum a galerie v Jičíně, 7 zatímco mapy okresu 8 a jejich výřezy pocházejí z Krkonošského muzea ve Vrchlabí. 9 Pamětní kniha městečka 4 Území Novopacka. In: Nová Paka: oficiální web města [online]. Poslední editace 18. 3. 2010 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.munovapaka.cz/soubory/10512/3_uzemi.pdf. 5 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84, D 1921, Pamětní list k odhalení pomníku padlým legionářům okresu novopackého 9. X. 1921. 6 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38, Situační plánek základu pod válečný památník v Oubislavicích. 7 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, f. Dokumentace památníků obětem první světové války, FÚ Choteč (Pamětnice), s. 85. 8 Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Mapy, inv. č. M 378. 9 Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Mapy, inv. č. M 381. 11

Pecky (dnes městys) se nachází v Knihovně Kryštofa Haranta v Pecce, 10 zatímco úryvky z pamětních knih Vidochova a Stupné nalezneme na obecním úřadě ve Vidochově, 11 digitalizovanou verzi pamětní knihy poskytují webové stránky obecního úřadu v Levínské Olešnici 12 a historické fotografie jsou k dispozici na těch zřizovaných obecním úřadem v Borovnici. 13 K obecnému vymezení tématu, zasazení do celoevropské problematiky i kontextu doby posloužila publikace Jaye Wintera, zvláště kapitola War memorials and the mourning proces, 14 ale i Daniela J. Shermana. 15 Pro ucelení náhledu do kultury památníků obětem první světové války v českých zemích kapitolu Synům padlým i vítězným z knihy Zdeňka Hojdy a Jiřího Pokorného, 16 dále práce lokálního charakteru Alexeje Fryščoka, 17 Jana Ježka 18 či Františka Kasky, 19 doplněná Vladimírem Úlehou, 20 která se již přibližuje samotné oblasti Novopacka a konečně pro vlastní region Podkrkonoší i některé památníky na Novopacku posloužila publikace Lenky Holubičkové věnující se Jilemnicku, zvláště pak kapitola Obce patřící do bývalého okresu Nová Paka. 21 Některými památníky se zabývá i starší práce učitelské jednoty Budeč, která se stala hodnotnou při určování počtu obyvatel v jednotlivých obcích. 22 Jako výchozí bod pro legionářský pomník v Nové Pace byla použita kniha Zdeňka Beneše, 23 zatím co pro pomník pod hradem Pecka Kateřiny Coganové. 24 Periodika se v některých případech prolínala s archivními prameny v neuspořádaných fondech, jako časopis Český svět 25 nebo Novopacké listy, kde se objevily pozvánky na akce. 26 10 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch Des Städtchen Petzka, kn. č. 1. 11 Obecní úřad Vidochov, f. Pamětní kniha obce Vidochov, kn. č. 1. 12 Pamětní kniha 1905. In: Levínská Olešnice [online]. Poslední editace 10. 7. 2013 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.levinskaolesnice.cz/kronika/pametni_kniha_1905/080_089.pdf. 13 Historické pohledy. In: Obec Borovnice [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.borovnice.cz/gallery.php?akce=obrazek_ukaz&media_id=3. 14 Jay WINTER, Sites of Memory, Sites of Mourning: The Great War in European Cultural History, London 1995, s. 78-116. 15 Daniel SHERMAN, Monuments, Mourning and Masculinity in France after World War I in Gender and History, Oxford 1996, s. 82-107. 16 Zdeněk HOJDA - Jiří POKORNÝ, Pomníky a zapomníky, Praha 1996, 280 s. 17 Alexej FRYŠČOK, Pomníky a pamětní desky padlým v 1. světové válce v Brně, Brno 2008, 31 s. 18 Jan JEŽEK, Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska, Dolní Čermná 2007/2008, 280 s. 19 František KASKA, Historie jičínských soch, Jičín 1936, 146 s. 20 František KASKA Vladimír ÚLEHA, Procházka jičínským hřbitovem, Jičín 2012, 129 s. 21 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli: otisk 1. světové války na Jilemnicku, Jilemnice 2014, 247 s. 22 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko: Monografie okresu, díl III., Nová Paka 1929, 816 s. 23 Zdeňek BENEŠ, Dějiny Nové Paky do roku 1939, Nová Paka 2012, 399 s. 24 Daniela COGANOVÁ, Dějiny Městečka PECKA 1848-1990, Pecka 2013, s. 364. 25 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84, Český svět ročník 1916 X. 26 Novopacké listy, ročník I., číslo 11., Nová Paka 19. května 1938, s. 5. 12

Mezi další lze zařadit Muzejní noviny, s příspěvky k památníkům na Jičínsku, 27 měsíčník Achát 28 a Jičínský deník, 29 oba zaznamenávající významné dění v regionu. Jistý přínos pro německé oblasti Krkonoš a Podkrkonoší může poskytovat i časopis Riesengebirgsheimat, popřípadě dostupný v elektronické verzi. 30 K vyhledávání památníků a podrobnějšímu studiu fotografií či umístění posloužily elektronické databáze Spolku pro vojenská pietní místa 31 a Ministerstva obrany. 32 Práce se skládá ze dvou částí, tedy obecné, poskytující náhled do tématu a popisné, zabývající se vymezenou oblastí. První kapitola uvádí do komemorace nestavebního charakteru, předcházející nebo se prolínající se stavbou památníků, ale také člení samotné památníky do základních skupin dle vnímání některých autorů. Vše je zasazeno do celosvětového kontextu. Druhá kapitola již charakterizuje památníky na území České republiky od těch budovaných za války, až po ty poválečné a poukazuje na výjimečné nebo zajímavé z nich. Dělí je na věnované všem obětem nebo pouze legionářům, poukazuje na rozdíl českých a německých oblastí, zatímco v závěru klade důraz na sochaře evropského formátu Emila Schwantnera, kdy část jeho díla tvořily právě památníky obětem první světové války, mnohé dodnes stojící na Trutnovsku. Třetí kapitola shrnuje hmotnou část realizace na podkladě zkušeností ředitele Vyšší odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích (dnes Střední průmyslová škola kamenická a sochařská Hořice v Podkrkonoší), užívá příkladu okolností výstavby pomníku v Mlázovicích, ale shrnuje i základní motiviku i prvky vyskytující se v našich zemích, zvláště pak ve východních a severních Čechách, ty zohledňují i druhou, popisnější část práce. První část tak tvoří exkurz do struktury památníků, neboť i přes obeznámení se s mnohými z nich, je odkazováno nejen na konkrétní místa, ale na jejich zpracování v literatuře nebo elektronických databázích. Druhou část práce začíná čtvrtá kapitola, jež přibližuje vymezenou oblast, kdy po základních informacích o regionu následuje zhodnocení pietních míst, jejichž dělení v sekcích je uvedeno abecedně, dle současných názvů obcí, německé nebo starší ekvivalenty jsou 27 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce v okrese Jičín: My dali životy, vy dejte práci, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku československého státu, říjen 1998, 17-23. 28 Milan POUR, Odhalení památníku v Jírových sadech, Achát: měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí, č. 12, prosinec 2008, s. 4. 29 Iva KOLAŘOVÁ, Jičínský deník, č. 254, 28. října 2008. 30 Srov. http://riesengebirgler.de/. 31 Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/. 32 Mapa lokalit VH. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [online]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/default.aspx. 13

uvedeny již v samotném seznámení s regionem. Text obsahuje nejen podrobné informace o vzniku, ceně, fundátorech či autorovi, ale zachycuje i průvodní dění jako slavnostní odhalení či další festivity vztahující se v následujících letech k místům. Je zde k dispozici popis jednotlivých památníků se zachycením aktuálního stavu, jména padlých jsou z důvodu autentičnosti uvedena v podobě, v jaké jsou zachycena na místech. V případě památníků obětem první a druhé světové války se jedná pouze o jména obětí první světové války. Vyjímkou je případ, kdy jsou uvedeny na stejné desce či ploše a neodmyslitelně k sobě patří. 33 Se zpracovanými jmény padlých se však lze setkat i v pamětních knihách obcí, obvykle v nezkrácené podobě. Obsáhlou přílohu práce tvoří historické snímky z doby krátce po vzniku památníků nebo dokonce jejich slavnostního odhalení, dokumentace pro NPÚ z počátku 60. let 20. století a v neposlední řadě vlastní fotografie míst se zachycením některých detailů, zvláště zajímavostí nebo poškození. Přílohy jsou řazeny abecedně dle současných názvů obcí a číslovány pro snadnou orientaci, to vše dotváří kompletní vizualizaci a představu o vývoji nejen v několika časových úsecích. Doufám, že se práce stane přínosem pro studium či další zpracování dějin jednotlivých památníků, popřípadě festivit v místě a pomůže nejen při zasazení do kontextu v širším hledisku, ale přinese i nové poznatky k tomuto dosud opomíjenému tématu. Mohla by se také stát výchozím bodem pro další zpracování vojenských pietních míst či jejich přesné vymezení, ale i určení obětí první světové války a bližší zpracování jejich životních osudů. Jedná se o práci dokumentačního charakteru, zachycující fakta a jednotlivé detaily každého z památníků v oblasti. Detailní popis, zjištění stavu a uvedení nápisů, aby rozložením odpovídaly trojrozměrným objektům, se stává vodítkem k případnému restaurovaní, ale i rekonstrukcím a zachycuje skutečný stav míst v současnosti. 33 Srov. Vrchovina. 14

1 KOMEMORACE OBĚTÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Problematika komemorace a jejího hmotného odrazu jde ruku v ruce se samotnými konflikty, může se jednat o válečné hroby, jako přímé svědectví bojů, až po nepřímé doklady, jako jsou vítězné oblouky starověku, normanské vytkávané gobelíny či renesanční jezdecké plastiky kondotiérů Coleoniho a Guatameláta. Skutečný rozmach přineslo až 19. století, kdy pro němé svědectví lidského utrpení nemusíme chodit daleko, neboť ve východních a severních Čechách vznikl ojedinělý soubor funerální architektury vztahující se k prusko-rakouské válce roku 1866. Jeho vznik a údržba byly v minulosti úzce spjaty s činností dnešní Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší. Se školou je spjato i jméno Václava Weinzettla, který v roce 1898 vytvořil návrh monumentálního památníku padlým v bitvě u Kolína realizovaný Mořicem Černilem. 34 O jedenáct let později započala výstavba Mohyly Míru nedaleko Slavkova, jejímž autorem byl Josef Fanta a secesní sochařskou výzdobu realizoval Čeněk Vosmík. Dosavadní vývoj přerušila až první světová válka, která s sebou přinesla novou potřebu komemorace, ale zároveň i jiné způsoby prezentace padlých vyplývající ze samého charakteru války takových rozměrů. Rodiny padlých se o smrti svých blízkých dozvídaly prostřednictvím oficiálních úřadů, avšak osud mnohých nebyl nikdy s určitostí objasněn. Značný počet nezvěstných tak prolíná i veškerou aktivitu nestavebního i stavebního charakteru. Záhy tak bylo nutné vytvořit prostor pro jistou pietu hromadného charakteru na připomínku těch, které nebylo v drtivé většině možné pochovat v rodném kraji. Místa vytvořila v mnoha ohledech svébytnou formu umělecko-řemeslného vyjádření, připomínající nejen krutost konfliktu, ale právě i nebývalé politické, společenské nebo dokonce kulturní změny, které přinesl. Zanikly některé monarchie, jako carské Rusko, Rakousko-Uhersko, Německé císařství či Osmanská říše, často tvořící konglomeráty národnostních států, na jejichž místě vznikly státy nástupnické. Přesto, že mimo eskalace vnitřních nepokojů, jakými byla tzv. Rumburská vzpoura, nepostihly válečné operace české země přímo, tak bychom zde pouze stěží hledali oblast nezasaženou ztrátami na životech. Válka se týkala všech národností, od Čechů, Němců, přes Židy a Poláky, až po Romy, stejně jako širokého spektra společenských vrstev, od továrních dělníků, rolníků, přes obchodníky, živnostníky a úředníky, až po velkostatkáře či továrníky. Právě památníky jsou tím, co rozličné okruhy lidí spojuje, ale formou výjádření zároveň odlišuje. Odráží se zde 34 ŠTASTNÝ, Ivo. Křečhoř: Pomník obětem sedmileté války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/16668-pomnik-obetem-sedmilete-valky/#16668-pomnik-obetem-sedmilete-valky. 15

kulturní, náboženské, ale také národní odlišnosti, přesto mají podobný cíl i smysl. Každá oblast má jistá specifika, stejně jako některé motivy a prvky jsou příznačné pro období vzniku. 1. 1 Tezaurační činnost a festivity Sbírání dokumentů a fotografií souviselo s válečným zpravodajstvím, činností muzeí, ale i soukromou iniciativou. Započalo již během války, 35 v roce 1917 vznikl Australský válečný památník, zatímco Protiválečné muzeum v Berlíně až v roce 1924. 36 Po válce se aktivita ještě více rozvinula 37 a sbírání autentických materiálů a dokumentů stále probíhá, ikdyž se jedná o nepřeberné množství předmětů různého charakteru od fotografií, přes dopisy, předměty denní potřeby, až po součásti výstroje a výzbroje. Obsáhlou dokumentaci lze nalézt zvláště v New Yorské veřejné knihovně či univerzitní knihovně v Cambridge. 38 Se sběratelskou činností souvisí tvorba upomínek ve formě tabla s fotografiemi padlých, jejich jmény a životními daty, kreativně umístěnými v prosté či zdobené paspartě do různých tvarů. Mohly se týkat celé obce, 39 spolku nebo farnosti 40 a byly vystaveny v interiérech. Většinou předcházely samotné stavbě pomníku a byly vytvářeny již během války, avšak tabla s padlými z konfliktů na Balkáně nebo jako připomínka na vojenskou službu známe již z doby před válkou. 41 Nejedná se o pomníky v pravém slova smyslu a lze je spojovat s tezaurační činností, festivitami nebo pamětními knihami a archiváliemi. Civilní obyvatelstvo, pod záštitou oficiálních úřadů, již brzy konalo v zázemí setkání a symbolické uctívání památky padlých, související s glorifikací činů, představami o hrdinství a vlasteneckými ideály. Zvláště v Německu se projevila pruská vojenská tradice i snaha navázat na rytířské ideály, vzpomínkové akce probíhaly právě pod patronátem významných osobností veřejného života nebo z řad armády, měly tak značný politický, ale také národní charakter. 42 Rituály v zemích habsburské monarchie s katolickou hlavou státu směřovaly více k náboženství a projevily se i kulty svatých, přesto je vzhledem k charakteru soustátí nelze zcela jednotit. 43 35 Srov. Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Historie, H 2079. 36 Jay WINTER, Sites of Memory, Sites of Mourning, s. 81. 37 Srov. Fričovo muzeum v Lázních Bělohrad, Součásti výstroje legionářů. 38 Jay WINTER, Sites of Memory, Sites of Mourning, s. 81. 39 Srov. Františkánský klášter Hostinné - muzeum a galerie, Tablo. 40 Srov. kostel sv Bartoloměje v Pecce. 41 Srov. Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Fotografie a negativy. 42 Tamtéž, s. 84-85. 43 Tamtéž, s. 84. 16

1. 2 Památníky Osaria, pantheony, kapličky, sochy, obelisky, pylony, mohyly a pamětní desky, stély, hroby i kenotafy, to vše dnes tvoří jakousi hmatatelnou reflexi první světové války. Ve Francii, silně zasažené válečnými útrapami, má téměř každá větší obec památník padlých v první světové válce, ve značné míře se s nimi setkáme i v Německu, Rakousku, Maďarsku, Itálii, Slovinsku nebo Velké Británii, ale nalezneme je i v dalších zemích. Lze se s nimi setkat v parcích, 44 na návsích, 45 při cestách a silnicích, 46 stejně jako před veřejnými budovami, jako školami, 47 úřady, popřípadě sokolovnami 48 a při hřbitovech, 49 pro české země méně obvyklé jsou pamětní desky v kostelech, 50 někdy určené pouze pro farníky, 51 běžnější v zahraničí. 52 Mezi nejzásadnější dělení patří na všeobecné a adresné. 53 Všeobecné mohou vyjadřovat určitou myšlenku, často spojenou s vlastenectvím, patriotismem a někdy je tvoří díla významných autorů, jako v případě pomníku Praha svým vítězným synům od Josefa Mařatky z roku 1932, 54 avšak nemají takovou vypovídací hodnotu, neboť nám neposkytují konkrétní informace a nejsou tak časté, jako právě památníky uvádějící jména těch, kteří se nevrátili. Za cenné lze považovat i to, že druhý typ památníků spojuje jména s obcemi, kam po generace patřila a dosud patří. 55 Dle Jaye Wintera lze rozdělit památníky do tří kategorií dle období jejich vzniku a to na ty, jenž jsou roztroušeny přímo na frontách a vznikly do konce roku 1918, dále na památníky z válečných hřbitovů, jejichž budování započalo již v průběhu války, poslední kategorii tvoří vzniknuvší, avšak doposud vznikají v zázemí, až po podepsání příměří v Compiégne 11. listopadu 1918, ty se nacházejí na veřejných místech. 56 Třetí kategorie tvoří obsah vlastního výzkumu a spadá sem i největší část památníků padlým v první světové válce v českých zemích. 44 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 60-65. 45 Tamtéž, s. 98-101. 46 Tamtéž, s. 56-59, 204-207. 47 Tamtéž, s. 116-118. 48 Tamtéž, s. 69-77, 168-170. 49 Tamtéž, s. 194-199, 93-97. 50 NEJEDLÁ, Martina. Planá: Pamětní desky obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/5195-pametni-desky-obetem-1-svetovevalky/#5195-pametni-desky-obetem-1-svetove-valky. 51 Srov. Studenec: kostel sv. Jana Křtitele. 52 Srov. Saint Pölten: Prandtauerkirche. 53 Alexej FRYŠČOK, Pomníky a pamětní desky padlým v 1. světové válce v Brně, s. 1. 54 Zdeněk HOJDA - Jiří POKORNÝ, Pomníky, s 173. 55 Tamtéž, s. 1. 56 Jay WINTER, Sites of Memory, Sites of Mourning, s. 79. 17

2 PAMÁTNÍKY V ČESKÝCH ZEMÍCH Rudým mořem krve bylo nám projíti, nežli jsme se dostali do zaslíbené země Československé republiky, nežli se vyplnilo Komenského: Věřím pevně národe můj, že vláda věcí tvých se k tobě vrátí. 57 Se vzdálenými frontami mizela obvykle možnost pochování někým jiným, než příslušníky armád a jinde než v blízkosti bojiště. Vznikaly vojenské hřbitovy s provizorními náhrobky, řešící momentální potřebu pochovat mrtvé, nikoliv uctění jejich památky jako konkrétních osob. Památníky v zázemí byly často zřizovány přímo vojenskými jednotkami a návrhy vznikaly v průběhu války společně s nutností vyzdvihnout obět i hrdinství. Sádrová skizza od J. V. Duška k pomníku padlým c. a k. pěšího pluku č. 75, vytvořená v roce 1916, znázorňuje neohroženého praporečníka dávajícího signál k postupu vpřed. 58 Pro tuto dobu byly příznačné pomníky při hřbitovech a v blízkosti nemocnic, jakými je ten na hřbitově v Jeřicích (Jičín), realizovaný Jaroslavem Jedličkou v roce 1916, který zde konal vojenskou službu. 59 Pomník upozorňuje na 247 vojenských hrobů a v pískovci z Vojic je realisticky vyveden pěšák c. a k. armády, 60 v jistých ohledech připomínající dílo Victora Tilgnera, 61 ale i další plastiky z bojiště u Sadové. 62 S pomníky obdobného rázu se lze setkat v dalších městech s vojenskou nemocnicí, popřípadě umístěním raněných a nemocných do civilní nemocnice, jako v Olomouci-Černovíru s jednotlivými kapličkami dle náboženského vyznání 63 nebo Písku s pomníkem c. a k. pěšího pluku č. 11, zobrazujícím klečícího anděla třímajícího meč, od Josefa Žemličky, 64 kde můžeme rozmanitost i rozlehlost pietních míst přisuzovat bohaté vojenské tradici města. Nelze opominout i hřbitovy válečných zajatců v Milovicích 65 či Josefově, 57 SOkA v Jičíně, f. AM Lázně Bělohrad, pamětní kniha města Lázně Bělohrad, inv. č. 19, s. 11. 58 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84, Český svět ročník 1916 X. 59 František KASKA - Vladimír ÚLEHA, Procházka jičínským hřbitovem, s. 80. 60 SOkA v Jičíně, f. Kaska František, kart. č. 1, inv. č. 3, Z říše věčného klidu (rukopis), s. 182. 61 Srov. Pomník praporu polních myslivců č. 8 v lese Svíb. 62 Srov. Pomník praporu polních myslivců č. 6 u Vysokova. 63 SILNÝ, Ervín. Olomouc, Černovír: Vojenský hřbitov. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/16325-vojensky-hrbitov/#16325-vojensky-hrbitov. 64 FOUS, Karel. Písek, vojenský hřbitov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/3789-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#3789-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 65 ŠTASTNÝ, Ivo. Milovice, vojenský hřbitov. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/17403-vojensky-hrbitov/#17403-vojensky-hrbitov. Srov. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10877203125-nase-velka-valka/7951-milovice/. 18

s unikátním pomníkem ruským válečným zajatcům odhaleným již roku 1916, 66 ale i na mnoha dalších místech. Realizace památníků ve větší míře je záležitostí období mezi světovými válkami, změna politické scény přenechala jejich budování iniciativě civilní sféry, ovšem v případě kdy se nejednalo o památníky legionářské. Dvě největší vlny budování lze zařadit do první poloviny 20. let a první poloviny 30. let 20. století, avšak mezi nimi se objevil podstatný časový úsek vztahující se k desetiletému výročí samostatnosti. V Jičíně došlo před kasárnami k odhalení Sochy vzdoru již 28. října 1919, 67 ne náhodou vytvořil upomínku zahraničního odboje, představovanou plastikou nahého muže se zatnutými pěstmi, bývalý kapitán legií na Rusi, František Duchač Vyskočil. 68 Meziválečné Československo provázela snaha zbavit se v podstatě všeho připomínající habsburskou monarchii. V obecné rovině lze sledovat rozdíly vytyčené odlišnostmi českých a německých oblastí. Jisté specifikum s velmi malým množstvím dochovaných památníků tvořila i židovská komunita, zde byly budovány zvláště na hřbitovech. 69 Dá se říci, že právě české památníky se musely z ideologických důvodů odprostit od starých vzorů, ze kterých naopak mohly čerpat památníky německé. Větší část z těch věnovaných všem obětem první světové války charakterizuje přijmutí nové motiviky, spojené s mladou republikou, ale přesto nebývají tak konkrétně a jednostranně zaměřené jako jejich legionářské protějšky. Někdy působí poměrně neutrálně 70 nebo dokonce připomínají službu v c. a k. armádě, kdy mohou mít podobný základ nebo hlavní motiv jako některé památníky německé, 71 obvykle však s rozdílnými národními prvky. Vždy tak jsou bez triumfálního pojetí a připomínají hlavně utrpení jednotlivců. Vyjimečným je národnostně nevyhraněný pomník připomínající zdravotníky (samaritány), padlé při výkonu služby. 72 Přesto, že památníky všem obětem tvoří většinu, není jim dosud věnována taková pozornost, jakou by jistě zasloužily. 66 ŠTASTNÝ, Ivo. Josefov, pevnostní, vojenský a zajatecký hřbitov: Pomník obětem 1. světové války - ruským zajatcům. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2909-josefov/. 67 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Socha vzdoru, Muzejní noviny, č. 3., červen 1993. 68 František KASKA, Historie jičínských soch, s. 106. 69 VRBA, Dan. Liberec, židovský hřbitov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/11399-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#11399-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 70 Srov. Podlevín. 71 ŠŤASTNÝ, Ivo. Hrusice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1664-hrusice/. 72 VEVERKA, Bohuslav. Praha 2, Karlovo náměstí: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/2992-pomnik-obetem-1- svetove-valky/#2992-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 19

Legionářským byl v době vzniku přisuzován větší význam a skutečně měly politický i osvětový charakter, symbolizují vykoupení samostatnosti krví a utvářejí svébytný okruh památek jisté elity. Československá obec legionářská sama utvářela zázemí pro možnou pietu padlým bratřím a zároveň vedla evidenci legionářů. Z dotazníků jednotlivých poboček se tak dozvídáme nejen osobní data jednotlivců či specifikace o vstupu do legií, ale také zaměstnání a informace o předchozí službě v armádě, to vše napomohlo lepší konkretizaci rituálů v subkultuře, která měla značnou váhu. 73 Básník Antonín Macek přisoudil legionářským památníkům značnou oduševnělost a charakter boje za svobodu připodobněný husitsví, ale i potřebu odprostit se od pouhého oslavování moci nebo vojevůdců. 74 Pojí se zároveň s tragédií vědomého sebeobětování pro vznešenou ideu. Hrdinské postavy mnohdy vyjadřují politickou návaznost na Francii, trvající po celé období první republiky. Nejčastěji se tak setkáme s vyobrazením legionářů bojujících na západní frontě či jejich atributů, ikdyž je ruští a italští početně převyšovali. Lze zde uvést pomník padlým legionářům v Nové Pace, 75 který kvalitou zpracování dokonce převyšuje ty v Písku 76 či Mladé Boleslavi. 77 Jičínská Socha svobody představující ruského legionáře s lvíčetem po boku, odhalená k druhému výročí samostatnosti, dnes již nestojí. 78 Původně mělo jít o nahého rozkročeného muže s mečem, avšak Karel Ryba nakonec zhotovil tuto plastiku na vysokém podstavci. 79 České Budějovice měly hned dva legionářské pomníky od Otty Birmi, jeden z roku 1927 na památku bitvy u Zborova a druhý odhalený o rok později k desátému výročí samostatnosti, věnovaný plk. Josefu Jiřímu Švecovi. 80 Zajímavý je Pohřeb legionáře v Novém Městě na Moravě od Jana Štursy nebo realističtěji pojaté monumentální sochy francouzských legionářů Na stráž v Bělé pod Bezdězem 81 a Teď nebo nikdy znázorňující tambora v Ústí nad Orlicí, od Josefa Mařatky. 82 73 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38. 74 Zdeněk HOJDA - Jiří POKORNÝ, Pomníky a zapomníky, s. 167. 75 Srov. Nová Paka. 76 JEŽEK, Vladimír. Mladá Boleslav: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/19255-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#19255-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 77 HOLBA, Jan. Písek: Pomník padlým legionářům z Písecka. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/3767-pomnik-legionarum-z-pisecka/#3767-pomniklegionarum-z-pisecka. 78 František KASKA, Historie jičínských soch, s. 13. 79 Tamtéž, s. 13. 80 KOVÁŘ, Daniel. Pomníky. In: Encyklopedie Českých Budějovic [online]. 1998-2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/pomniky. 81 Zdeněk HOJDA - Jiří POKORNÝ, Pomníky a zapomníky, s. 165. 82 Tamtéž, 171. 20

Specifickou záležitost tvoří Masarykova věž samostatnosti s později instalovaným sousoším ruského, francouzského a italského legionáře, kdy se po obvodových zdech obou křídel nacházejí reliéfy legionářů v boji a osobností odboje. Základní kámen stavby projektované Františkem Blažkou, byl položen 10. července 1926, za účasti prezidenta republiky Tomáše Garigue Masaryka, avšak realizaci Jindřichem Malinou přerušil rok 1938. 83 Velkolepost místa je utvářena nejen výhledem z 25 metrů vysoké věže protnuté s osou náměstí v Hořicích, ale i víceúčelovostí místa sloužícího jako hvězdárna, pietní místo i muzeum. Ve východním křídle přístavby se nachází síň s 813 jmény padlých a zemřelých z Hořicka, v západním pak expozice prvního a druhého odboje. 84 Nápis jen dotváří vlastenecký charakter stavby z hořického pískovce: Dokud podstavec nebude porušen, ani věž se nezřítí - dokud svorni budeme, těžce vydobyté svobody neztratíme. Německy mluvící oblasti používaly vlastní symboliku vycházející z dlouhé tradice spojené s monarchií a všeněmecké, někdy se dokonce prolínající, avšak objevilo se i mnoho nových směrů. Vliv starého režimu se v oblastech s německy mluvící většinou, z velké části ideově neztotožněnou s novým státem, udržel snáze. Jedním z figurálních námětů mohl být vojín loučící se s rodinnými příslušníky před odjezdem na frontu, 85 nebo zamyšlený a hledící do dáli, jako nejisté budoucnosti, která mohla znamenat zmrzačení či dokonce smrt. Známe však i plastiky rytířů nebo muskulaturní motivy v různých podobách. Zpracování plastik či reliéfů bývá statičtější a objevuje se zde notná dávka stylizace i idealizace, přesto však vybízejí k zamyšlení. Mezi velmi časté lze řadit pomníky bez figurálních námětů, tedy architektonicky členěné a doplněné národními prvky, prostoupenými ideou hrdinství, ale i militarismem v podobě tradičních atributů, jako válečných křížů, mečů či věnců. Ve většině případů bylo zvoleno i novogotické písmo, zvláště pak oblíbená fraktura. Kompozičně i okolnostmi zajímavý pomník, dokazující právě nepotřebnost obměny motivů a prolínání prvků z předválečné doby v německých oblastech, nalezneme v Rokytnici nad Jizerou (něm. Rochlitz). Byl odhalen již roku 1908 jako památka na padlé v bitvách u Navarry roku 1848, Magenty a Solferina v roce 1859 či Nového Bydžova, Nechanic a Hradce Králové v roce 1866. 86 V roce 1924 sem byly umístěny desky se jmény obětí první světové 83 Regionální muzeum a galerie Jičín, Pomníky padlým v 1. světové válce: Masarykova věž samostatnosti, Muzejní noviny, Mimořádné číslo věnované k 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 17. 84 Tamtéž, s. 17. 85 LAŠŤOVKA, Milan. Dolní Krupá: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online] 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2636-dolni-krupa/. 86 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 131. 21

války a později přibyly i jména těch, jenž zahynuli ve druhé světové válce. 87 Figury zasahují do stupňovitého schodiště vedoucího k obelisku a zobrazují praporečníka, podpírajícího raněného důstojníka, který v křeči upustil šavli M 1861. Pomník poukazující na padlé z města, předběhl v rámci svého prostředí a kvalitou zpracování, dobu. Nekonvenční pojetí německých památníků a zvláště skulptur, ovlivněných moderními uměleckými směry, uvádí pozorovatele do děje osobitě pojatým způsobem. Často vycházejí z expresionismu a jedná se zejména o protiválečná díla, vykreslující skutečnou povahu drastické války i úděl lidí, kteří se jí aktivně zúčastnili a v mnoha případech se nevrátili. Jako příklad lze uvést sousoší s názvem Tanec smrti odhalené v Trutnově (něm. Trautenau) roku 1933, jehož autorem byl sochař evropského formátu Emil Schwantner. Protiválečné dílo bylo zničeno již za okupace, neboť odporovalo všeněmeckému světovému názoru. 88 Modeleto dynamického sousoší čtyř vojínů beze zbraní, v přilbách a kabátech s ohrnutým límci, zastižené v nepříznivém počasí smrtkou je spolu s fotografiemi jediným dokladem o existenci charakteristického díla. 89 Vliv zahraniční tvorby na autora lze přisuzovat částečně dílu Ernsta Barlacha a Franze Metznera, se kterým spolupracoval na památníku bitvy u Lipska. 90 Tektonická stavba těla vtlačených postav, 91 stejně jako modelace dotvářejí osobitý a výrazný styl figur. Mezi realizacemi autora lze nalézt celý výčet dalších památníků nebo jejich sochařsky zpracovaných částí na Trutnovsku, jako v Dolním Dvoře, Horním Lánově, Hostinném, Mladých Bukách či Strážném, ale i Královci. 92 Celkem bylo zaznamenáno 29 památníků, z nichž se dochovaly pouze 4. 93 Mnoho tak známe pouze z fotografií a pohlednic, neboť výraznou vlnou ničení prošly nejen po anexi pohraničních oblastí Německem, ale o několik let později je postihl osud mnoha staveb po poválečném vysídlení Němců. V neposlední řadě došlo k jejich rozkrádání a ničení ještě na počátku 90. let, avšak v současnosti se čím dál více objevují snahy dílo zachovat a dokonce obnovit právě Tanec smrti. 87 Tamtéž, s. 131. 88, Jana ANTOŠOVÁ, Emil Swantner 1890-1956, Vrchlabí 2015, s. 10. 89 Srov. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Modeleto Tanec smrti. 90 Vladimír WOLF, Emil Schwantner (1890-1956), Trutnov 1996, s. 5. 91 Tamtéž, s. 7. 92 Jana ANTOŠOVÁ, Emil Swantner, s. 10-14. 93 Tamtéž, s. 6. 22

3 UMĚLECKO-ŘEMESLNÁ REALIZACE Problematikou se ve spisech zabýval ředitel tehdejší Vyšší průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích ing. arch. Václav Weinzettel, ten poukazoval na časté chyby při realizaci a poskytoval užitečné informace z mnohaleté praxe v oboru. V meziválečném období se stal i autorem několika památníků obětem první světové války v okolí. 94 Mezi časté chyby řadí návrhy monumentálních památníků pro menší obec. 95 Pozornost věnuje výběru místa, nikoliv však laikem, který často volil veřejné budovy, bez ohledu na to, zda je umístění vhodné k charakteru památníku. 96 Varuje i před instalací skromnějšího památníku před větší stavby. K popisu samotné realizace: Po konečné volbě místa provede autor skizzu k ní kreslenou neb modelovanou a tu předloží pak komitétu ke schválení, načež vypracuje vlastní návrh, dle kterého každý solidní odborník z okolí dodá pomník samotný. 97 Někdy docházelo ke zhotovování papírových modelů v reálné velikosti, které byly umisťovány na různá místa za účelem zjištění vhodnosti instalace pomníku skutečného. 98 Cena památníků pro menší obec se měla včetně všech nákladů spojených s realizací pohybovat od 10 000 do 15 000 Kč, přičemž odměna za návrh zpravidla tvořila kolem 10% celkové ceny, pokud autorem návrhu nebyl samotný kameník či kamenosochař. Některé výbory či komitéty, ve snaze snížit náklady, vybíraly nejlevnější nabídky, často i na úkor kvality a dokonce se stávalo, že byl využit starší náhrobek a ten znovu opracován, popřípadě doplněn písmem. Autor kritizuje zadavatele obracející se na školu s prosbami o vyzlacení písma nebo zhotovení reliéfu na již zakoupeném památníku 99 Za nejkvalitnější materiál byl považován bronz a žula, popřípadě mramor či vápenec pro závětří, přesto se u větší části památníků stal materiálem dobře sochařsky opracovatelný pískovec, poskytující vysokou užitnou hodnotu materiálu za přijatelnou cenu. Umělý kámen, jak jej známe z civilních hrobů, se příliš nevyskytoval a nebyl ani příliš doporučován, neboť mimo krátkodobých zkušeností s materiálem neposkytoval ani takovou variabilitu výtvarného projevu jako kámen přírodní. Pro ukázku komunikace mezi tvůrci a zřizovateli, ale také samotné realizace může posloužit výstavba pomníku v Mlázovicích, jehož návrh vytvořil právě Václav Weinzettel a 94 SOkA v Jičíně, f. MNV Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976, s. 20. 95 SOkA v Jičně, f. Střední průmyslová škola sochařská a kamenická a Střední odborné učiliště kamenické Hořice, inv. č. 883, kart. 19, Spisy, Stavba pomníků poválečných 1920, s. 4. 96 Tamtéž, s. 5. 97 Tamtéž, s. 6. 98 KASKA, František, Historie jičínských soch, s. 13 99 Tamtéž, s. 1-2. 23

realizaci v kamení provedl Josef Kysela. 100 Pomník byl zřízen v roce 1928, k desetiletému výročí samostatnosti a při konzultaci 14. dubna bylo vybráno místo v rohu náměstí, kde neměl konkurovat výraznému mariánskému sloupu. 101 Původně jej zastupitelstvo chtělo umístit na travnatou plochu v Novopacké ulici, která však nebyla vhodná pro pomník větších rozměrů. Návrh umístit na zahrádku pískovcový balvan o rozměrech 3 m x 3 m x 3m s mramorovou deskou se jmény byl zamítnut, neboť se nehodil do zástavby. 102 Autor odmítl i ohrazení místa železným řetězem a vysazení tůjí či islandského jalovce kolem místa. 103 Odhalení pomníku, jehož cena se vyšplhala na 12 500 Kč, bylo spojeno se slavností rodáků 7. - 8. června. 104 3. 1 Motivy Shrnout základní motivy je náročným úkolem, neboť se jimi odborná literatura blíže nezabývá a jejich variabilita se měnila s kreativitou autora či přáním zadavatele. Lze se pokusit alespoň o stručný náhled s odkazem na elektronické databáze a literaturu. Mrtvý ležící voják, 105 umírající 106 či zasažený a padající k zemi, 107 někdy s postavami ženy, popřípadě dětí v pozadí či popředí celé scény. Uniformy mají buď neutrálně působící, 108 nebo legionářské, 109 zatím co loučící se bývá vyobrazen v uniformě c. a k. armády. 110 V takovém případě je obvykle vyobrazen v polní výstroji, 111 plastiky působí klidně a staticky, někdy však mohou klečet a vzhlížet k desce se jmény. 112 Legionáři oproti tomu bývají vyobrazeni v bojovnějších 100 SOkA v Jičíně, f. MNV Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976, s. 4. 101 Tamtéž, s. 20. 102 Tamtéž, s. 20. 103 Tamtéž, s. 4. 104 SOkA v Jičíně, f. MNV Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976, s. 4. 105 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Běchary, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 18. 106 SKOK, Zdeněk. Šárovcova Lhota. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7467-sarovcova-lhota/. 107 Srov. Pecka. 108 Srov. Horní Kalná. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 161. 109 NOVÁK, Petr. Kutná Hora: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2496-kutna-hora/. 110 NIMBURSKÝ, Josef. Březhrad: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1360-brezhrad/. ŠŤASTNÝ, Ivo. Střezetice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1563-strezetice/. 111 František KASKA - Vladimír ÚLEHA, Procházka jičínským hřbitovem, s. 80. 112 VYKYDAL, Adam. Cholenice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3983-cholenice/. 24

pózách, 113 popřípadě důstojnějších, 114 často se lvem po boku. 115 Právě ve Francii se lze setkat s četnými vyobrazeními vojáků na stráži v pozoru či útočných pózách a dokonce umírajících či padlých, nazývaných Poilu, typických expresivitou výtvarného vyjádření. 116 Muskulaturní motivy, jako stylizované plastiky mužů se pohybují mezi sociální realismem a návazností na antické tradice, s představou hrdinství i zdatnosti. Nalezneme je jak v původně německých, 117 tak v českých obcích. 118 Nazí muži často třímají v ruce meč 119 nebo prapor. 120 Postava rytíře poukazuje na ideály cti a glorifikaci padlých, kterou lze vysledovat již v Německu na počátku války. Často moderně zpracovaný rytíř v plné plátové zbroji není pro naše země tak typickým a to ani v kontextu německé menšiny. 121 Oráč s pluhem představuje tématiku budování spojenou s novým státem, který symbolizuje lípa či lipové ratolesti, obvykle pak vzhlíží k desce se jmény padlých. 122 Může být v kombinaci s jinými postavami, zvláště rodinnými příslušníky jako matkou a setrou s knihou 113 Srov. Nová Paka: Pomník padlým legionářům. JEŽEK, Vladimír. Mladá Boleslav: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2696-mlada-boleslav/. 114 ŠŤASTNÝ, Ivo. Kunžak: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/208-kunzak/. 115 LAŠŤOVKA, Milan. Praha 4, Kunratice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/5816-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#5816-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 116 Daniel SHERMAN, Monuments, Mourning, s. 92. 117 LAŠŤOVKA, Milan. Děčín: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/18953-pomnik-obetem-1-svetove-valky/#18953- pomnik-obetem-1-svetove-valky. VRBA, Dan. Velký Šenov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3791-velky-senov/. 118 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Dřevěnice, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 20. ŠTASTNÝ, Ivo. Stěžery: Pomník obětem 1. světové vály. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1560-stezery/. 119 František KASKA, Historie jičínských soch, s. 106. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Podhorní Újezd, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 23. FOUS, Karel. Písek, vojenský hřbitov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/3789-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#3789-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 120 VRBA, Dan. Lomnice nad Popelkou: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/493-lomnice-nad-popelkou/. BRYNYCH, Martin. Poříčany: Pomník obětem 1 světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line], Poříčany [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2883-poricany/. 121 ZAJAC, Mirek - ZAJAC, Marek. Šluknov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3799-sluknov/. 122 Srov. Bukovina u Čisté, Zboží. 25

v ruce, symbolizující vzdělanost, ale i hrobem otce v pozadí připomínajícím oběti a holubicí míru. 123 Zbojník v lidovém kroji ozbrojený sekerou doplňuje výčet lidově pojatých témat. 124 Jedním z nejpopulárnějších motivů byl lev, v drtivé většině se jednalo o pomníky v oblastech českých, ale vyjimečně se vyskytovaly i něměcké. 125 Plastiky se odlišují pózami a to buď útočnou, 126 majestátní 127 nebo ležící, 128 někdy roztrhává pouta 129 nebo zašlapuje orlici. Reliéfy v pozitivu i negativu jsou obvykle inspirovány zemským 130 nebo státním znakem 131 a mohou se vyskytovat jako hlavní motiv. 132 Lev vždy podtrhuje jakousi monumentalitu a význam pietního místa v národním kontextu. Orlice symbolizující sílu a důstojnost se vyskytuje jak na pomnících v německých oblastech, 133 tak i v ryze českých. 134 Sokol má často spojitost 123 VÁPENÍK, René. Milín: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2320-milin/. 124 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Češov, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 23. 125 KRÍDLO, Jaroslav. Žatec: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/22054-pomnik-obetem-1-svetove-valky/#22054-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 126 ŠŤASTNÝ, Ivo. Svobodné Dvory: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1392-svobodne-dvory/. KRÍDLO, Jaroslav. Žatec: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/22054-pomnik-obetem-1-svetove-valky/#22054-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 127 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Chlum, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 19. ŠŤASTNÝ, Ivo. Sobčice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2992-sobcice/. Liberecký, Semily, Syřenov - číslo VH: CZE-5107-08414. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.evidencevh.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=141281. 128 Srov. Štikov. 129 KOSTRHOUN, Jan. Mrač: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3433-mrac/. 130 Srov. Svojek. 131 Srov. Pecka. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce:osek, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 18. 132 ŠŤASTNÝ, Ivo. Holovousy: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2938-holovousy/. VRBA, Dan. Smrčí: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7680-smrci/. 133 JEDLIČKA, František. Toužim: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6636-touzim/. 134 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce:chomutice, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 19. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce:rytířova Lhota, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 22. JEDLIČKA, František. Častrov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/896-castrov/. 26

se stejnojmennou tělocvičnou jednotou, v takovém případě nebývá památník příliš vzdálen od místa působení organizace. 135 Mysticky pojatá žena, se objevuje sama, ale i v návaznosti na jinou postavu, nejčastěji umírajícího či mrtvého vojáka. Někdy se jedná o přizpůsobenou antickou bohyni, 136 jindy anděla 137 nebo figuru prostupující pomyslné světy živých a mrtvých. 138 Výjev může být alegorický, kdy plastiky symbolizují a potvrzují hodnoty, pro které byly pokládány životy. 139 Ve Franci tak například představují i neformální pojetí země. Truchlící či oplakávající dívky tvoří stojící 140 či klečící plastiky, 141 často pak s věncem v rukou, 142 ale lze se setkat i s reliéfy. 143 Nádech duchovna nese tématika, kdy dává umírajícímu napít, 144 scéna se odehrává na vrcholu pylonu, sloupu či mohyly a někdy je doplněná podobiznami dětí, čímž pateticky dotváří celou rodinou tragédi. 145 Matky a ženy spravující domov doplňují motivy válečníků, jak v českých zemích, tak v zahraničí. 146 Tento náhled již ve své době nebyl zcela aktuální, vzhledem k nutnosti zastání i ryze mužských činností a zaměstnání v zbrojním průmyslu, ale také práci ošetřovatelek či zdravotních sester přímo na frontách. V Podkrkonoší se objevuje motiv ženy hledící do dáli, se synem v náručí či u nohou vyhlížející manžela, který se nevrací. 147 Oděná do pracovních šatů připomíná nelehký úděl žen a nedostatek pracovních sil v zázemí, ať již v 135 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 69-77. RAPANT, Jiří. Rtyně v Podkrkonoší: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/4190-rtyne-v-podkrkonosi/. 136 Srov. Horní Nová Ves. 137 GLASER, Arno. Tachov: Pomník obětem 1 světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6179-tachov/. 138 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Kozojedy, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 23. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Psinice, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 22. 139 Daniel SHERMAN, Monuments, Mourning, s. 95 140 PANCHARTEK, Radek. Vidoň: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3000-vidon/. 141 Srov. Brtev. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Dobrá Voda, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 19. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Záhuby, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 17. 142 Srov. Levínská Olešnice, Vidonice. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 119-125. VÁLEK, Petr. Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2188-brno/z%c3%a1meck%c3%a1/. 143 Srov. Karlov. 144 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 160-164. VRBA, Dan. Alšovice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3553-alsovice/. 145 Srov. Horní Kalná. 146 Daniel SHERMAN, Monuments, Mourning, s. 92. 147 Srov. Slemeno, Stará Paka. 27

zemědělství, jak ukazuje scéna nebo v továrnách jedné z nejvýznamnějších průmyslových oblastí bývalé monarchie. Portréty významných osobností politiky a dějin poukazují na zahraniční a domácí odboj, ale i tehdejší elitu, které vzdávají dík za nabytou samostatnost. Tomáš Garigue Masaryk představuje nejen hlavu státu, ale i jeho samotný vznik na pozadí odboje. Jeho podoba se vyskytuje buď v reliéfním provedení z bronzu či kamene, 148 v podobě busty 149 i kamenné plastiky. 150 Podobizny historických osobností, jakými je Jan Žižka 151 nebo Jan Hus i s kalichem, dávný odboj Čechů a mučednictví. 152 Ježíš Kristus, jako symbol víry, utrpení a spásy 153 nebo dokonce piety však nejsou pro Čechy příliš typické, 154 spojení s křesťanskými festivitami je příznačnější pro Moravu. 155 148 Srov. Ústí u Staré Paky. SOkA v Jičíně, f. MNV Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976, s. 20. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 42-47. JEŽEK, Vladimír. Bakov nad Jizerou: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/15717-pomnik-obetem-1-svetovevalky/#15717-pomnik-obetem-1-svetove-valky. JAROŠEK, Radim. Albrechtičky: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3395-albrechticky/. ŠŤASTNÝ, Ivo. Kundratice: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/5319-kundratice/. 149 ŠŤASTNÝ, Ivo. Nové Smrkovice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2977-nove-smrkovice/. VRBA, Dan. Valdice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/452-valdice/. Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2713-bila-tremesna/. 150 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce:ostroměř, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 20. 151 HOLBA, Jan. Písek: Pomník legionářům z Písecka. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/3767-pomnik-legionarum-z-pisecka/#3767-pomnik-legionarum-z-pisecka. 152 LAŠŤOVKA, Milan. Horní Blatná: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/5883-horni-blatna/. 153 KINCL, Jan. Rudník: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7044-rudnik/. JEDLIČKA, František. Těchlovice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6134-techlovice/. 154 VÁLEK, Petr. Výprachtice: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3217-vyprachtice/. 155 TICHÝ, Petr. Práce: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/4118-prace/. 28

Monumentální kříž je většinou prostý a hrubě opracovaný, 156 kdy mohou být desky se jmény osazené přímo na kříži 157 nebo na valu. 158 3. 2 Prvky Vzhledem k různorodosti památníků lze jen velice obtížně vytvořit jejich ucelenější ikonografii, avšak lze shrnout část nejčastějších prvků, vyskytujících se samostatně nebo doplňujících význam samotných motivů. Nelze je aplikovat na vymezené skupiny památníků zcela přesně, neboť jejich užití se často prolíná. Lípa tvoří v českých oblastech jeden z nejčastějších prvků, symbolizuje slovanství a nový státní celek. Objevuje se jako celý strom, kdy ve vysokém reliéfu přikrývá desky se jmény padlých, 159 ale i ratolesti, 160 někdy obklopující zemské znaky 161 nebo věnec třímaný v ruce dívky. 162 Věnce mohou být i vavřínové, 163 buď celé či půlené s daným národním stromem, 164 dále dubové v německých oblastech. 165 Někdy ho nahrazuje trnová koruna, 166 univerzální a náboženská symbolika utrpení, stejně jako palmový list decentně doplňující okolí desky, objevující se zpravidla jednotlivě. 167 Mučednické symboly patří mezi prvky tématicky spojující národnostně, jazykově i kulturně rozličné oblasti české a německé. Všechny zmíněné v případě umístění v čele památníku mohu nést nápis či 156 KODERA, František. Příchovice: Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3605-prichovice/. 157 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 36-39. 158 VRBA, Dan. Frýdlant: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/11493-pomnik-obetem-1-svetove-valky/#11493-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 159 Srov. Slemeno, Stará Paka, Zboží. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Nové Smrkovice, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 18. 160 Srov. Roškopov, Ždírnice. 161 Srov. Horní Kalná, Studenec. 162 Srov. Levínská Olešnice, Vidonice. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 126-129. 163 KADAVÝ, Ladislav. Prostřední Lánov: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2727-prostredni-lanov/. 164 VRBA, Dan. Chrastava: Pamětní deska František Turpiš. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/1577-pametni-deska-frantisek-turpis/#1577-pametnideska-frantisek-turpis. ŠVÁB, Jaroslav. Staré Smrkovice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2994-stare-smrkovice/. 165 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 190-193. 166 Srov. Štikov. 167 Srov. Brtev. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 102-105. Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 168-170. 29

letopočet. 168 Reliéf lva 169 je nejčastější na štítu, jako zemský znak. 170 Státním patriotismem je ovlivněno vyobrazení znaků zemí ČSR na pískovcových pomnících, 171 zvláště těch užívaných legiemi, 172 pro žulu a další tvrdé materiály střední státní znak ČSR. 173 Umírající či mrtvá dvouhlavá orlice, představující staré mocnářství, může třímat meč a klenot, někdy ji zašlapuje lev 174 nebo je mrtvá umístěna pod kořeny mladé lípy. 175 Meč protínající vavřínový věnec, 176 třímaný v ruce muskulaturní postavou, 177 popřípadě rytířem, 178 dotváří ideu cti a válečnictví. Dělostřelecký granát přináší nejen novou i netradiční symboliku, ale zároveň ukazuje jednu z nejvíce smrtících zbraní války. Objevuje se v tvrdém kameni, na vrcholu obelisku či pylonu 179 nebo po stranách podstavce. 180 Kříž známe v mnoha podobách, od méně častého latinského, 181 po válečný v německých oblastech, 182 jenž se nejčastěji vyskytuje v reliéfním provedení v negativu 183 i pozitivu, 184 někdy pak ověnčený vavříny či dubovými ratolestmi, 185 ale existují i 168 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 93-97. 169 ŠTĚDRÝ, Vladimír. Haratice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3572-haratice/. 170 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce: Podhorní Újezd, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku samostatného československého státu, říjen 1998, s. 23. 171 ŠVÁB, Jaroslav. Lukavec u Hořic: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2973-lukavec-u-horic/. 172 Srov. Bukovina u Čisté, Horní Kalná, Stará Paka, Slemeno. 173 Srov. Dolní Kalná, Kumburský Újezd. 174 Královéhradecký, Hradec Králové, Těchlovice - číslo VH: CZE-5205-04159. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line]. 2009-2015[cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=75553. 175 Srov. Slemeno. 176 Královéhradecký, Jičín, Chyjice - číslo VH: CZE-5207-30026. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1879068. Liberecký, Semily, Slaná - číslo VH: CZE-5107-38576. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1879068. 177 ŠŤASTNÝ, Ivo. Stará Voda: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1559-stara-voda/. 178 Srov. Krkonošské muzeumvrchlabí. 179 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 136-139. 180 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 25-31. 181 Srov. Podlevín. FRANC, Jiří. Sklenařovice: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/334-sklenarovice/. SURÝNEK, Zdeněk. Pomník obětem 1. a 2. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/4001-kundratice-rozsochy/. 182 ŠŤASTNÝ, Ivo. Dolní Lánov: Pamětní desky obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2717-dolni-lanov/. 183 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 190-193. 184 KINCL, Jan. Mladé Buky: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6444-mlade-buky/. ŠŤASTNÝ, Ivo. Prosečné: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2757-prosecne/. 185 GLOGAR, Josef. Bílý Potok: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/757-bily-potok/. 30

vyjímky kdy byl osazen na vrcholu obelisku, 186 navazujíce na starší vzory 187 nebo se jedná o inkrustaci kovového odlitku. 188 Legionářská přilba vychází z francouzské M 15 a užití nalézá samostatně v reliéfech, 189 někdy v kombinaci s lipovými 190 nebo vavřínovými věnci, 191 popřípadě jako doplněk výstroje plastik vojáků. 192 Stalhelm vycházející z německého přilby M16 nebo rakousko-uherské M 17, tvoří hlavní motiv ve spojení s vavříny 193 nebo doplňuje muskulaturní figury 194 a výstroj vojáků.195 V Německu nabyl podstatně většího významu, kdy tak došlo k pojmenování největšího spolku válečných veteránů. I kvůli spojování symbolu s válečným militarismem došlo po druhé světové válce k ničení takových památníků. Hlavně děl vycházejí z vojenské symboliky typické pro památníky v 19. soletí, 196 avšak jedná se i o další militárie ve formě zbraní či praporů. 197 Někdy došlo k vsazování válečných reliktů, zvláště nábojnic, do kamenných mohyl. 198 186 VRBA, Dan. Kunratice u Cvikova: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3530-kunratice-u-cvikova/. 187 Královéhradecký, Jičín, Holín - číslo VH: CZE-5207-04357. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line], 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=76897. 188 GLASER, Arno. Děčín: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/14456-pomnik-obetem-1-svetove-valky/#14456-pomnik-obetem-1-svetove-valky. 189 Srov. Pamětní deska Jana Beneše v Lázních Bělohrad. 190 ŘÍHA, Václav. Vlastiboř: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7782-vlastibor/. 191 VRBA, Dan. Chrastava: Pamětní deska František Turpiš. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/1577-pametni-deska-frantisek-turpis/#1577-pametnideska-frantisek-turpis. 192 Srov. Nová Paka Pomník padlým legionářům. 193 TAHOVSKÁ, Ladislava. Česká Kamenice: Pomník obětem světových válek. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z:. http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3723-ceska-kamenice/. 194 Jana ANTOŠOVÁ, Emil Schwantner..., s. 13. 195 Tamtéž, s. 47-51. 196 GLASER, Arno. Loubí: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6231-loubi/. 197 Liberecký, Turnov, Holenice - číslo VH: CZE-5109-33764. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [on-line]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1413473. 198 GLASER, Arno. Blatce: Pomník obětem 1. světové války. In: Spolek pro vojenská pietní místa [on-line]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/6180-blatce/. 31

4 PAMÁTNÍKY NA NOVOPACKU Novopacko je v mnoha ohledech rozmanitý kraj na rozhraní Českého Ráje a Krkonoš, kde se nelehký život zdejších lidí odrážel i v jejich zvyklostech. Národnostně se jednalo o oblast při jazykové hranici mezi Čechy a Němci, kdy severní části okresu tvořilo již několik obcí s obyvatelstvem většinově německy mluvícím, konkrétně se jednalo o obce Borovnice, Nedaříž, Stupná a Vidochov, avšak zbytek okresu byl vesměs jazykově i národnostně český nebo s německou menšinou, jako v případě městečka Pecky a obce Štikova. 4. 1 Politický okres Nová Paka Oblast zájmu je vymezena hranicemi politického okresu Nová Paka, v podobě z let 1935-1960 a s vyjímkou změn mezi léty 1938-1945, ten ve své podstatě kopíroval hranici soudního okresu Nová Paka fungujícího při okresním hejtmanství v Jičíně, až do vymezení samostatného hejtmanství v Nové Pace 2. září 1903. 199 V dané době byl již vymezen samostatný politický okres Hořice, dříve pouze okres soudní, avšak s exponovaným komisařem již od roku 1910. K odloučení zadluženého Hořicka, usilujícího o okresní hejtmanství již před první světovou válkou, došlo dle vládního nařízení č. 104/1935 Sb., s platností k 1. říjnu téhož roku. 200 Oblast však ve větším měřítku neměla bližší vazby na Novopacko a spíše se projevily snahy nahradit ztrátu připojením okresu Lomnice nad Popelkou, ale k tomu ani po delší době nedošlo. 201 Výrazné změny však okres zaznamenal již v roce 1938, kdy došlo k odloučení čtyř německých obcí, které projevily snahu o připojení k okresu Vrchlabí již před první světovou válkou, avšak došlo k tomu až po anexi pohraničních oblastí 10. října 1938, kdy byly přiřazeny k politickému okresu Hostinné. 202 Sedm obcí, tedy Bukovina u Čisté, Čistá u Horek, Dolní Kalná, Horka u Staré Paky, Horní Kalná, Slemeno a Ždírnice, bylo přiřazeno do soudního okresu Jilemnice a po reformě v letech 1942-1945 byly připojeny k politickému okresu Semily. 203 Nařízení ministerstva vnitra č. 185/1942 Sb. mělo za důsledek připojení zbylé části okresu Nová Paka do správního obvodu okresního úřadu v Jičíně. 204 Po obnovení k 28. 5. 1945 v původním rozsahu, 205 zůstaly hranice okresu nezměněny až do roku 1960, kdy byl dle zákona 199 HELIGROVÁ, M. KRAUSOVÁ, J. MACHOVÁ, R., Inventář: Okresní národní výbor Jičín (1945-1990), Jičín 1998-1999 I., s. XV. 200 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 128, inv. č. 286, Pamětní kniha města Nová Paka 1929-1938, s. 139-140. 201 Tamtéž, s. 140. 202 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Vidochov a Stupná, Muzejní noviny, č. 20, únor 2001, s. 7. 203 ČESÁKOVÁ, M. HELIGROVÁ, M. KRAUSOVÁ, J., Okresní úřad Nová Paka (1792) 1865-1942 (1950) I., Jičín 2005, s. VIII. 204 Tamtéž, s. VII 205 Tamtéž, s. XXXVII. 32

č. 36/1960 Sb. o územním členění státu definitivně sloučen s okresem Jičín. 206 Právě vymezená oblast bývá v širším pojetí dosud vnímána jako Novopacko, ikdyž s různými niancemi, stejně tak byla do roku 1960 postavena větší část památníků, kterými se práce zabývá. K roku 1921 měl okres 52 obcí, 62 osad, 5 268 domů a z toho 85 neobydlených, žilo zde 30 445 lidí, 14 174 mužů a 16 271 žen, 207 avšak po rozdělení se stal téměř polovičním. Kromě měst Nová Paka a Lázně Bělohrad se po rozdělení a při současných názvech jednalo o městyse Pecka (dříve městečka), dále obce Arnoštov, Bělá u Pecky, Borovnice (Borovnice Velká, něm. Grossborowitz), Brdo, Brtev, Bukovina u Čisté (Bukovina), Bukovina u Pecky, Čistá u Horek (Čistá), Dolní Javoří, Dolní Kalná, Dolní Nová Ves, Horní Kalná, Horka u Staré Paky (Horka), Horní Nová Ves, Hřídelec, Choteč, Karlov, Krsmol, Kumburský Újezd, Lány, Levínská Olešnice, Lhota u Pecky (Lhota), Nedaříž (něm. Nedarsch), Prostřední Nová Ves, Přibyslav, Pustá Proseč, Radkyně, Roškopov, Svatojánský Újezd, Svojek, Slemeno, Staňkov, Stará Paka, Studénka (Studýnka), Stupná (něm. Stupna), Štikov, Tample, Uhlíře, Úbislavice (Oubislavice), Ústí u Staré Paky (Ústí), Valdov, Vidochov (něm. Widach), Vidonice, Vrchovina, Ždírnice Přední i Zadní, Zboží, Žďár. Dále se zde nacházely osady Byšicky, Česká Proseč (náležela ke Kumburskému Újezdu), Heřmanice (náležela k Nové Pace), Horní Lány (náležela k Lánům), Chloumek (náležela ke Zboží), Chaloupky (náležela k Brdu) Karlov u Čisté (náležela k Bukovině u Čisté), Klášterec (náležela k Horní Kalné), Nový Dvůr, Okrouhle (náležela ke Svatojánskému Újezdu), Podlevín (náležela k Nové Pace), Štěpanice (náležela ke Zboží), Ždírec (náležela k Ždáru), dědiny Hradiště, Nový Svět či Smejtla (náležely ke Žďáru) a samoty Hájenka a Na Horce (náležely k Bukovině u Čisté), Paseka a Pavučinka (náležely k Javoří), Prašivka a Příčnice (náležely k Horní Kalné), V Lázních (náležela k Pecce) či Lesní Domky (náležela k Radkyni). Většina obcí z oblasti dnes spadá do okresu Jičín, avšak několik v severozápadní části se nalézá v okrese Semily a v severovýchodní části v okrese Trutnov, tomu odpovídá i pramenná základna. Z části obcí se pak staly osady. 206 HELIGROVÁ, M. KRAUSOVÁ, J. MACHOVÁ, R., Inventář:, s. XV. 207 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko: Monografie okresu, díl III., Sešit 1, Nová Paka 1929, s. 229. 33

Obrázek 1: Mapa politického okresu Nová Paka. Zdroj: Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Mapy, M 378. 34

Obrázek 2: Politický okres Nová Paka po vymezení okresu Hořice. Zdroj: Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Mapy, M 381. 35

4. 2 Charakteristika pietních míst Došlo ke zmapování 43 pietních míst na území bývalého politického okresu Nová Paka vztahujících se k obětem první světové války, z toho 11 je neevidovaných jako válečné hroby a na dvou místech jsou vždy dvě desky uvedeny samostatně, takže v evidenci nalezneme 34 míst. Jedná se o pomníky, mohyly, pamětních desky, kenotafy, hroby a nápisy, ty se nalézají, popřípadě nalézaly, v dnešních městech, městysech, obcích a osadách: Borovnice, Brdo, Brtev, Bukovina u Čisté, Čistá u Horek, Dolní Kalná, Dolní Nová Ves, Horní Kalná, Horní Nová Ves, Choteč, Karlov, Kumburský Újezd, Lány, Lázně Bělohrad, Levínská Olešnice, Lhota u Pecky, Nová Paka, Nedaříž, Pecka, Podlevín, Roškopov, Slemeno, Stará Paka, Stupná, Svatojánský Újezd, Svojek, Úbislavice, Uhlíře, Ústí u Staré Paky, Vidochov, Vidonice, Vrchovina, Zboží, Zadní Ždírnice. Pro ilustraci je přidáno i částečně veřejně přístupné tablo v Pecce. Nejpodstatnější část tvoří pomníky o počtu 26, dále 8 pietních míst s pamětními deskami (celkem 10 desek), 4 mohyly z přírodního kamene, 2 kenotafy a 2 samotné hroby, ale i 1 nápis na památníku náboženského charakteru. Pro ukázku je uvedeno i tablo, přístupné pouze při návštěvě farního kostela. Pomníky v Borovnici, Stupné a Vidochově se nedochovaly, avšak ve dvou posledních případech dokážeme lokalizovat alespoň jejich původní umístění a poslední jmenovaný byl nahrazen pomníkem univerzálním. Stavby byly zničeny pravděpodobně po odsunu původního německého obyvatelstva, po druhé světové válce. Památníky jsou vždy uvedeny dle typologického rozdělení a to v abecední posloupnosti, dle současných názvů obcí, pro snažší dohledání jednotlivých památníků i jednodušší orientaci, stejně jako v textu je vyjma přímých citací užito aktuálních názvů obcí. 36

POMNÍKY Borovnice Číslo VH: neevidován (zničen) Souřadnice: místo není známo V roce 1910 měla obec 1210 obyvatel a roku 1921 to bylo 1155 obyvatel, převážně německé národnosti, avšak již od roku 1926 zde existovala česká menšinová škola. 208 Zatímco v sousední Borovničce (Borovnice Malá, něm. Kleinborowitz) se zachovaly rozvaliny a několik terénních náznaků pomníku z první poloviny 20. let, zde se kromě dobové fotografie s popiskem a datací roku 1926, 209 nedochovala jiná zmínka o výstavbě ani odstranění. Lze soudit, že pomník byl odhalen v roce uvedeném na fotografii, vzhledem k tomu, že snímky tohoto typu i s datací bývaly pořizovány právě při slavnostním odhalení, jak lze sledovat i na příkladu Dolní Nové Vsi. 210 Pomník tvaru obelisku byl umístěn na dvou stupních a podstavci, připomínajícím profilovaný pult, jehož proláklou střední část tvořila krychle s hranami krytými úzkými sloupky a plochy byly využity k umístění jmen padlých, ty však zasahovaly až po spodní část podstavce. Samotný obelisk členily dvě římsy, které vymezovaly prostor pro nápis v šesti řádcích: 1914-1918 Die trauernde Heimat ihren Göhnen. Nad nápisem byl osazen reliéfně zpracovaný vavřínový věnec, pravděpodobně z bronzu a v čele se nacházel basreliéf válečného kříže. Na základové desce stálo šest sloupků tvaru obelisku nesoucích železný zdobený řetěz, ten pomník obklopoval ze tří stran a jedna byla otevřená. Umístění sloupků se skládalo ze čtyř velkých v rozích základové desky čtvercového půdorysu a dvou menších členících ohrazení řetězem v čelní straně pomníku. Otevřená, průchozí zadní strana, směrovala k nedalekým usedlostem, nikoliv k cestě. Materiálem použitým na výstavbu byla leštěná žula, avšak u základové desky a dvou stupňů nesoucích podstavec i obelisk nelze materiál s jistotou určit, mohlo se jednat o armovaný beton, ale špatně viditelné, nepravidelně spáry na bocích základové desky naznačují, že mohla být obložena i deskami z neleštěné žuly. Uvedená jména jsou z fotografie bohužel zcela nečitelná a v písemných pramenech uvedena nejsou. Pomník byl s největší pravděpodobností zničen po odsunu původního německého obyvatelstva a dosídlení obce. 208 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko: Monografie okresu, díl III., Sešit 1, Nová Paka 1929, s. 117. 209 Historické pohledy. In: Obec Borovnice [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.borovnice.cz/gallery.php?akce=obrazek_ukaz&media_id=3. 210 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38, Dolní Nová Ves. 37

Brtev Číslo VH: CZE-5207-04304 Souřadnice: 50 26'6.53"N 15 36'10.74"E Obec měla v roce 1910 na 357 obyvatel a roku 1921 na 348 obyvatel. 211 Pomník se nachází na návsi, dnes při rohu zahrady stavení čp. 23. Jak napovídá nápis na podstavci, jeho autorem byl Jan Kraus z Podhorního Újezdu a k odhalení došlo v roce 1923. 212 Většina záznamů o pomníku a průvodních událostech jeho vzniku však v pramenech chybí. Tři metry vysoký pomník je ohraničen dřevěným plůtkem s brankou, namísto původního drátěného, 213 zasazený je do šesti masivních hrubě opracovaných sloupků. K vyvýšenému podstavci ze dvou profilovaných částí vedou tři zábradlím orámované schody, na podstavci je umístěna kamenná váza a plastika, která doplňuje charakter prostého půvabu místa. Při pylonu stojící, secesí ovlivněná plastika zarmoucené dívky ve volných šatech s vysokým pasem, které připomínají antické vzory, stejně, jako účes nezapřou vliv umění před první světovou válkou. V čele je umístěn nápis: VĚČNÉ PAMÁTCE OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-1918, následuje deska z černého leštěného skla s vyrytými jmény. Použitým materiálem se stal pískovec hořického typu. Za ohrazením je několik druhů zeleně, od květin až po úpravně střiženou túji, poukazující na to, že se jedná o dobře udržované místo a přesto je zachována jistá patina. Zeleň mnoha druhů, však vytváří jistý pocit nevýraznosti samotného pomníku. Josef Hátle Jan Hátle Antonín Šubr Jos. Vágenknecht Jan Nosek Jind. Čeřovský Josef Pilař Frant. Mitlener Ferd. Pilař Frant. Mádle 211 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 119. 212 SOkA v Jičíně, SD Nová Paka, kart. 38. 213 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Brtev 1963. 38

Josef Štefan Josef Špáta Josef Mühl Antonín Vais Karel Pilař Josef Peer Josef Kraus Bukovina u Čisté Číslo VH: CZE-5104-08345 Souřadnice: 50 32'32.59"N 15 35'1.12"E Roku 1921 měla obec 290 obyvatel, s ní byla později sloučena část o 130 obyvatelích, celá tedy čítala i se samotami Na Horce a Hájenkou 420 obyvatel. Sousední osada Karlov byla připojena v roce 1927, stejně jako 9 domů spadajících původně do Čisté u Horek. 214 Při silnici ze Studence (okr. Semily) na Dolní Kalnou, se zhruba vprostřed obce nachází pietní místo s pomníky obětí první světové a druhé světové války. Oba pomníky jsou umístěny čelem k silnici, u odbočky na Čistou u Horek, dříve nezpevněné cesty. Stejně jako v jiných obcích byla i zde v roce 1919 zasazena Lípa svobody, avšak roku 1925 přišlo rozhodnutí vystavět pomník padlým. 215 O výstavbu pomníku se zasloužila obec, Národní jednota severočeská, Sokol a sbor dobrovolných hasičů, ale i iniciativa obyvatel. 216 Peníze pocházely z veřejných sbírek, kdy se mezi místními obyvateli vybralo 2 298 Kč a mezi rodáky, kteří žili mimo obec 1 082,50 Kč, na oplocení bylo vybráno 784 Kč a k tomu přibyl obnos ze dvou plesů činící 1 322,50 Kč. Výnos ze slavnostního odhalení činil 4 572,30 Kč, přičemž náklady na něj tvořili 2 332,70 Kč a 136 Kč na divadlo. 217 Samotný pomník stál 6 120 Kč, zahrádka 1 228,08 Kč, stavba vyšla na 240,80 Kč. Celkem tak bylo vybráno 10 464,70 Kč a výdaje činily 10 057 Kč. 218 Autorem pomníku byl Josef Vít z Konecchlumí, plot zhotovil p. Scharf z Borovnice a pozemek ke stavbě věnoval chalupník Arnošt Grof z čp. 59. 219 Akci slavnostního odhalení 214 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 119-120. 215 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 205. 216 Tamtéž, s. 205. 217 Tamtéž, s. 205. 218 Tamtéž, s. 206. 219 Tamtéž, s. 206. 39

dne 19. července 1925 organizovaly spolky, pod záštitou obce, 220 průvod pak dotvářela účast uniformovaných legionářů, sokolů a hasičů, stejně, jako dívek v lidových krojích, to vše za doprovodu hudby, se selskou jízdou v čele. 221 Na pietním místě byly položeny věnce a kytice, poté měl proslov starosta obce Jan Lumenda a řídící učitel Antonín Votoček z Dolní Kalné, pietní akt zakončila státní hymna v podání hudebníků z Čisté u Horek, následoval koncert a divadelní hra Starosta Stilmondský sehraná večer v hostinci p. Tichého. 222 Místo se stalo významným v kulturním životě obce, jak dokázaly průvody při významných událostech včetně oslav samostatnosti v roce 1934. 223 Pietní místo tvoří násep, ke kterému vede štěrková cesta a nahoru stoupá sedm pískovcových schodů orámovaných zábradlím se dvěma sloupky v čele, násep je ohrazen pletivovým plotem s deseti kovovými sloupky zasazenými do kamenného základu. Základ pomníku vyvedeném v pískovci hořického typu nese sloupky, které drží železný řetěz, podstavec je rozčleněn na dvě části, spodní nosnou a vrchní s osazeným reliéfem, znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, jak je užívaly čsl. legie, tato část podstavce je odstupňovaná a reliéf vystupuje do popředí. Zadní část podstavce nese nápis ve dvou řádcích: POSTAVENO SPOL. NÁKLADEM OBCÍ BUKOVINY A OSADY KARLOVA R. 1925 a z boku je viditelná signatura autora. Hlavním motivem je plastika oráče v lidovém kroji a plášti, s pluhem v pozadí, ruce má zkřížené a pokorně hledí k lípě, jež v podobě stylizovaného reliéfu přikrývá desku se jmény padlých z leštěného kamene, vsazenou do kapsy ve stéle. Nad lípou je nápis: HROBŮM V DÁLI a letopočet: 1914-1918. Jména obětí jsou rozdělena do tří kategorií. Místo je ve špatném stavu, i když nelze odepřít snahy o zásahy zejména do okolní zeleně, jako pokácení dvou vzrostlých tůjí v roce 2012, 224 jež poškozovaly pomník a vychylovaly pylon. Schody vedoucí na násep jsou však rozklížené, základy zohýbaného a v některých místech vyvráceného plotu pokřivené a ze čtyř řetězů kolem podstavce pomníku se dochovaly pouze dva a v místech kolem zavrtaných děr pro uchycení řetězů jsou odštípnuty značné části sloupků. Nápis připomínající zřízení pomníku je kvůli poškození písma kyselými dešti hůře čitelný a značná část pomníku, ale i schodiště a základy plotu jsou zaneseny biozelení ve formě mechů, lišejníků a travních porostů. 220 Tamtéž, s. 206. 221 Tamtéž, s. 206. 222 Tamtéž, s. 206. 223 SOkA v Semilech, f. NŠ Bukovina u Čisté, Kronika školy 1912-1934, s. 197. 224 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 207. 40

Je nutností opracovat sloupek v místě poškození a vytvořit vložku (tzv. filuňk) ze stejného kamene, tu přilepit s použitím armatury z antikorozních materiálů a přechod vytmelit, popřípadě opatřit patinací. Vhodné by mohlo být ošetření hydrofobním nátěrem, neboť tato místa jsou náchylnější k poškození povětrnostními podmínkami, zvláště v důsledku nasákavosti vody do porézního materiálu a působením mrazů. Vzhledem k situaci, kdy vytržené řetězy zůstaly na místě, se nabízí možnost jejich nového užití, po opravě sloupků, bez složitého nahrazování novými. Vyrovnání stély lze provést za pomoci jeřábu a konopných lan s vysokou nosností používaných pro transfer kamene a instalaci plastik. Poškození písma by bylo na místě vytmelit a domodelovat zcela chybějící, části poškozené biozelení pak vyčistit vodou, kartáči i štětci, následně by mělo dojít k ošetření biocidním nátěrem. V každém případě bude nutné zásahem pro revitalizaci místa pověřit zkušeného restaurátora. PADLÍ: BARTOŠ ANT. BENEŠ JOS. GROF JAN KORDA JAN PROKEŠ ANT. TREJBAL ANT. VOTOČEK ANT. NÁSL. VÁL. ÚTR. ZEMŘELÍ: BUKOVSKÝ JAN BEKR JOS. HANOUSEK JAN JEŽEK VÁCL. KLAZAR STAN. LUKEŠ HYN. č. 44 LUKEŠ AL. č. 51 ZMÁTLÍK JOS. NEZVĚSTNÍ: GROF AL. HRUŠKA VÁCL. JUNEK FRANK LUKEŠ JOS. PLECHÁČ HYN. PLECHÁČ JOS. STRÝAL JAN ŠTILEC JOS. 41

Dolní Kalná Číslo VH: CZE-5215-20714 Souřadnice: 50 32'25.51"N 15 38'32.00"E V roce 1910 měla obec 1002 obyvatel a dle sčítání z roku 1921 již jen 867 obyvatel. 225 Na křižovatce cest u hřbitova s farním kostelem Navštívení Panny Marie a sv. Václava, naproti parkovišti stojí pod stříbrným smrkem mezi dvěma tújemi žulový pomník obětem první a druhé světové války, jehož autor však není znám. Byl odhalen 25. června 1933 a zřizovatelem se stal sbor dobrovolných hasičů, 226 lze tak předpokládat, že slavnostní odhalení inicioval právě spolek a mohly být přítomny hasičské sbory z okolních obcí i místní organizace TJ Sokol. V době pomalu vzestupující hrozby ze strany nacistického Německa lze i zde zaznamenat politizaci rituálů, pojených se snahami o oživení spolupráce států Malé Dohody: 1934 = 28. říjen po slavnostním průvodu obcí bylo u pomníku padlých vzpomenuto jugoslávského krále Alexandra Sjednotitele a francouzského ministra Bartou, kteří toho roku byli zavražděni při atentátu v Marseille. 227 Osud pomníku v následujících letech není znám, ale vzhledem k reliéfu mohl být po zřízení Protektorátu Čechy a Morava více či méně problematický. Pomník se nalézá na zahradě budovy bývalé školy, později pošty a je obehnán kovovým plotem stejného stylu, jako zbytek zahrady. K dvoukřídlým vrátkům stoupají tři schody z umělého kamene, samotný pomník je umístěn na dvou stupních, z toho jeden tvoří krajnice z pískovce a vnitřek je vyplněn zeminou. Na stupních je usazen podstavec a dva kvádry s pemrlovanou úpravou, následují tři vzestupné bloky z leštěné žuly. Nižší nástavec a vyšší posazený se jmény obětí druhé světové války, oba na půdorysu čtverce, se zkosenými vrchními hranami, nesou jehlanovitý pylon. Zadní strana je opatřena nápisem: ZŘÍDIL SBOR DOBROVOL. HASIČŮ D. KALNÁ R. 1933, v čele nalezneme mělký reliéf středního státního znaku ČSR i nápis: OBĚTEM PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY, poté následují jména padlých. Pomník je ve velice dobrém stavu a pietní místo bývá během Dne veteránů 11. listopadu a Dne vzniku samostatného československého státu 28. října zdobeno množstvím květin i věnců, plocha byla vysypána kůrou a je pečlivě udržována. 225 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 136. 226 SOkA v Trutnově, AO Dolní Kalná, Pamětní kniha obce Dolní Kalná 1922-1962, s. 214.. 227 Tamtéž, s. 215. 42

ERBEN JOS. HAMÁČEK J. MARKS JAN NOSEK FR. HAMPL KAREL PRŠALA K. HLAVATÝ JOS. TREJBAL AUG. HORÁK JOS. STRÁNSKÝ R. JEŘEK ANT. KALENSKÝ ANT. KLŮZ JOS. STRÁNSKÝ FR. SRNA JOS. ŠORM VÁCL. KOVÁŘ JOS. VAJS K. LORENC JAN ZAPLATÍLEK K. MAŠEK JAN ZLATNÍK FR. MARKS VÁCL. FRAJVALD R. ZEMŘELI NÁSLEDKEM VÁLEČNÝCH ÚTRAP: BAJER JOS STRÁNSKÝ A. JIŘIČKA JAN, mjr. STUCHLÍK JOS. JIŘIČKA JOS. ŠATOPLET V. HOFMANN FR. KODYM FR. NOSEK FR. ŠTURM AL. ŠORM FR. VYDRA VÁCL. 43

Dolní Nová Ves Číslo VH: CZE-5207-04303 Souřadnice: 50 25'22.18"N 15 35'10.45"E V roce 1910 se jednalo o obec s 368 obyvateli a roku 1921 již s 398 obyvateli. 228 Pomník byl odhalen 25. června 1922. 229 O okolnostech vzniku i autorovi však prameny mlčí. Nachází v prostředí lesoparku u silnice z Lázní Bělohrad na obec Lukavec a vede k němu vydlážděná cesta, okolo obsypaná štěrkem, intimitu místa dotváří sedm tújí za pomníkem, směrem ke korytu Javorky. Ještě v roce 1962 bylo místo obehnáno zdobeným kovový plůtkem, ohrazujícím zahrádku s květinami, ten dnes již nestojí. 230 Pomník tvoří základová deska, profilovaný podstavec ze dvou bloků a tří na sobě stojící vyspárované části tvořící desku a dotvářející celek stély připomínající náhrobek. Před stélou stojí na vlastním profilovaném podstavci pult s datem vzniku a reliéfně zobrazeným věncem, který tvoří drobný oltář pro květiny nebo věčný oheň. Části stély jsou při zadní straně spojeny dvěma kovovými kramlemi a pro stabilitu doplněny zavětrováním. Vepsání jmen padlých ve třech řádcích je uzpůsobeno členění pohledové části textem z citátu Jana Amose Komenského ve třech pásech s reliéfnem českého lva na štítu. Písmo nápisů je vysekané přímo do desek z pískovce hořického typu a zvýrazněné černou barvou. Původně byla životní data přesná, avšak stav se do současnosti nedochoval a ani z fotografie pořízené při slavnostním odhalení nejsou přesná data patrná. Jména a životní data jsou uvedena dle dokumentace z roku 1962, kdy byly ve většině případů ještě zachovány dny a měsíce narození i úmrtí padlých, avšak několik z nich bylo poškozeno již v době dokumentace a tedy nahrazeno otazníkem. 231 Stav pietního místa je dobrý a okolí je upravované, avšak chybí konkrétní uvedené dny a měsíce narození i úmrtí padlých, jenž byly umístěny mezi jednotlivá čtyřčíslí daného roku. Je pravděpodobné, že drobné, mělké číslice s lomítky byly poškozeny povětrnostními podmínkami či zvětráváním kamene a nedošlo již k jejich obnovení. Bylo by vhodné patřičná data doplnit vymodelováním v tmelu, nejen kvůli přesněji poskytovaným informacím, ale i z hlediska navrácení původního vzhledu pomníku, kdy by vymizely nevkusné mezery mezi čtyřčíslími letopočtů. 228 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 189. 229 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38. 230 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Dolní Nová Ves 1962. 231 Tamtéž. 44

VĚŘÍM JÁ BOHU, ŽE PO PŘEJITÍ VICHŘIC HNĚVU HRNČÍŘ JOSEF MÁNEK RUDOLF VÁGENKNECHT *18 5/3 84 + 19 22/8 14 * 18?/? 86 + 19 1/? 18 BOHUMIL HORÁK JOSEF MAREK ANTONÍN * 18 5/7 86 + 19 10/? 18 * 18 11/2 96 + 19 10/3 18 * 18 1/? 79 + 19 7/9 18 HŘÍCHY NAŠIMI NA HLAVY NAŠE UVEDENÉHO, VLÁDA HRNČÍŘ FRANTIŠEK * 18 9/2 92 + 19 7/11 14 JERIE JOSEF * 18 4/5 96 + 19 29/9 15 BARTONÍČEK JINDŘ. *18 23/8 90 + 19 21/10 17 SEHNAL VÁCLAV * 18 10/8 85 + 19 15/9 17 SEHNAL JAN * 18 31/12 82 + 19 5/1 16 MERTA VÁCLAV * 18 1/1 84 + 19 6/8 15 VĚCÍ TVÝCH ZASE SE K TOBĚ NAVRÁTÍ O LIDE ČESKÝ. REJMONT JOSEF * 18 14/9 94 + 19 17/6 16 KULHÁNEK RUDOLF * 18 20/8 88 + 19 26/7 16 MUNZAR FRANTIŠEK * 18 15/6 95 + 19 7/10 15 TĚJÁSKO FRANTIŠEK * 18 27/6 94 + 19 17/9 17 Horní Kalná Číslo VH: CZE-5215-20725 Souřadnice: 50 33'57.11"N 15 37'1.00"E Poměrně rozlehlá obec při údolí říčky Kalenky v roce 1910 měla 924 obyvatel a roku 1921 to bylo 823 obyvatel. 232 Pomník se nachází v severní části obce, u silnice, při levé straně, směrem z Dolní Kalné na Dolní Brannou. Při výročí 28. října 1919 došlo k vysazení dvou Lip svobody naproti stavení čp. 47. 233 Již roku 1922 byl z iniciativy řídícího učitele Ludvíka Kodyma zřízen Výbor pro postavení pomníku, který se skládal ze sedmnácti členů, zástupců spolků a různých skupin obyvatel, včetně jedné politické strany. 234 Členy byli: starosta obce Josef Cermana a Františka Kalenského z čp. 65, jako zástupci obce, učitel František Bubák a Jaroslav Horák z čp. 3, za TJ Sokol, Jan Štajer z čp. 4 a rolník František Kalenský z čp. 98, za sbor dobrovolných hasičů, Jaroslav Jezdinský a František Kodym z čp. 49, za spolek 232 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 139. 233 SOkA v Trutnově, AO Horní Kalná, Pamětní kniha obce Horní Kalná 1921-1933, inv. č. 1., s. 81. 234 Tamtéž, s. 200. 45

divadelních ochotníků, Josef Dědek z čp. 150 a Jan Kupka z čp. 57, za hospodářský spolek, Josef Nosek z čp. 101 a Josef Nosek z čp. 42, za tzv. Kampeličku, Vít Nosek z čp. 6 a Václav Zahradník z čp. 154, za republikánskou stranu, Jan Sedláček z čp. 105 a Josef Dědek z čp. 150, za sdružení republikového dorostu, za místní školu to byl právě Ludvík Kodym, který se stal i jednatelem výboru, zatím co funkci předsedy zastával Josef Cerman a pokladníkem byl František Kalenský. 235 Realizace pomníku byla zadána Josefu Vítovi z Konecchlumí a odhalení proběhlo 31. května 1925. 236 Slavnosti byl přítomen značný průvod lidí, jehož pestrost zvýraznily ženy v lidových krojích, hasiči i členové sokola, v čele pak spolky nesly vlastní prapory. 237 O samotné výstavbě a financování pomníku nejsou dochovány žádné zmínky, naopak jsou zachovány vzpomínky na akce pozdějšího data. Dne 30. srpna 1925 slavil sbor dobrovolných hasičů 40 let od svého založení, čemu byli přítomni kolegové z Dolní Kalné, Slemena, Ždírnice, Čisté u Horek, Bukoviny u Čisté, ale také z Nové Paky. 238 Průvodem od hostince Bosna k pomníku byla uctěna památka padlých členů hasičského sboru v první světové válce a po projevu velitele sboru došlo k položení věnce, za zvuků státní hymny. 239 Ve stejném roce se konala dobře organizovaná oslava 28. října, v dobové terminologii také Národního svátku, kterou pořádal Sokol a jehož členové se zůčastnili průvodu po boku hasičů, členů obecního zastupitelstva a občanů z Horní Kalné i okolí. 240 Z programu akce, jak jej uvádí pamětní kniha obce, lze vysledovat její silně vlastenecký a patriotický charakter: 1. Průvod s hudbou od hostince Bosny k válečnému památníku. 2. U pomníku a) Přednáška místního učitele Frant. Kotyka: Z poroby ke svobodě. b) Buď zdráv nám prezidente náš sbor pro žáky od Hlucháně zapěli žáci místní školy c) Recitace žáků: Co chceme báseň od Sládka Slovanská Lípa. d)píseň Ta naše škola národní od Antonína Janše zapěli žáci II. třídy. 235 Tamtéž, s. 200. 236 Tamtéž, s. 200. 237 Tamtéž, s. 201. 238 Tamtéž, s. 204. 239 Tamtéž, s. 204. 240 Tamtéž, s. 203. 46

e) Doslov řídícího učitele Ludvíka Kodyma, který navazuje na slova předcházející písně. Tam chodil (do školy) otec, vnuk i děd, prošla jí vesnička celá, líčí význam školy na našem osvobození, vzpomíná ruského legionáře (Jos. Kotyka). 241 K desetiletému výročí samostanosti začal kronikář obce sepisovat nekrology padlých, jak bylo zvykem i jinde, avšak nikdy nebyly dokončeny. 242 Samotný pomník se skládá ze tří stupňů, kdy na prvním z nich jsou postaveny čtyři sloupky držící masivní železný řetěz, nízkého podstavce, který je stejně jako pylon opracován tak, že připomíná vyzdění z balvanů. Pylon nese sousoší ženy dávající napít umírajícímu vojákovi v blíže nespecifikované uniformě, scéna tak až nápadně připomíná motivy snímání z kříže, se kterým má společnou symboliku sebeobětování a utrpení. Zespodu po stranách vzhlíží k vrcholu dívka a chlapec, celý výjev pak působí jako ztráta člena rodiny, manžela i otce. Matka za přihlížení dětí sdílí poslední momenty v nejtěžších chvílích muže, takovou možnost tehdejší ženy reálně neměly, proto postava působí spíše trochu přízračně. Z celé scény je cítit utrpení, strádání a smutek nad ztrátou blízkého, kterého nebylo možné pochovat v rodné zemi nebo dokonce obci. Na pylonu mezi plastikami je do kapsy zasazena deska z leštěného kamene se jmény rozdělenými v kategoriích na padlé, zemřelé následkem válečných útrap a nezvěstné, deska je ověnčena reliéfně vyvedeným kvítím a ratolestmi, mezi tím i vlčími máky, z věnce pak visí stuha s nápisem: HROBŮM V DÁLI. V čele, mezi věncem a znaky zemí ČSR, jak je užívali legionáři, je na kamenicky opracované ploše vysekán nápis: MY DALI ŽIVOTY, VY DEJTE PRÁCI A LÁSKU. K pomníku umístěném v kopci vede osm kamenných schodů, z toho tři přehrazují příkop u silnice a utváří tak pohodlný přístup k místu, zbylých pět tvoří vždy orámování desek čtvercového půdorysu, jež schody prodlužují a přizpůsobují okolnímu terénu. Celé místo působí díky schodům mohutněji, to ještě umocňují řetězy na třech sloupcích po každé straně, které se napojují k ohrazení pomníku a dotvářejí tak samostatný celek v krajině. Fotografie zaznamenávající slavnostní odhalení však ukazuje, že ještě v roce 1925 nebylo schodiště postaveno. 243 Lze se domnívat, že vznik schodiště může spadat do období mezi léty 1926-1938, neboť od konce třicátých let již nebyla tomuto tématu věnována taková pozornost a po druhé světové válce nebylo téma příliš aktuální. Materiálem pomníku i schodiště je pískovec hořického typu. 241 Tamtéž, s. 203. 242 Tamtéž, s. 292-295. 243 Tamtéž, s. 200. 47

Vzhledem k věncům, květinám a svícím umisťovaným zde při významných událostech nestojí pomník mimo oblast zájmu a stále tvoří kulturní součást obce, spojující zdejší obyvatele, avšak není v příliš dobrém stavu. Schodiště je rozklížené a prostřední schod přehrazující příkop rozpůlen prasklinou. Kromě odštípnutých částí druhého stupně nesoucího podstavec a stélu, již v minulosti opravovaných, zarůstají stupně biozelení. Neodborně opravovány byly již dva sloupky, umístěné z pohledové části vlevo, kde došlo k vytržení řetězů a ulomení jejich částí. Pomník je zanesen řasou, mechy, lišejníky i prorůstajícími travinami v místech spár a rozklížených schodů. Stav pietního místa vyžaduje odborný zásah restaurátora, který by provedl vyčištění, vyrovnání schodů a vytmelení zvětralých míst. PADLÍ: JANDA JOS. LEGIONÁŘ ŠTILEC JOS. BACHTÍK JAN CERMAN MARC. JANDA JOS. JEŽEK JAR. JEŽEK KAREL KALENSKÝ FRANT. KALENSKÝ JOS. KODYM JOS. KORDA JOS. KOUDELKA HYN. MAŠEK VÁCL. STRÁNSKÝ VÁCL. ŠTILEC JOS. ŠUBRT OT. VANĚK VÁCL. JOS. VALEŠ VÁCL. NÁSL. VÁL. ÚTRAP ZEMŘ: BRÁDLER ANT. CERMAN JOS. CERMAN VOJT. DOUBRANSKÝ JOS. HORÁK AUG. HORÁK FRANT. JERIE ANT. KALENSKÝ VÁCL. MÁSLO JOS. NOSEK VÁCL. SEDLÁČEK JAN STRÁNSKÝ JOS. STRÁNSKÝ JOS. ŠORM FRANT. VALEŠ KAREL ZAHRADNÍK JOS. NEZVĚSTNÍ: DYTRYCH JAN HORÁK ANT. JANOUSEK ARN. JEŽEK JOS. 48

Horní Nová Ves Číslo VH: CZE-5207-04306 Souřadnice: 50 26'41.01"N 15 34'54.42"E V roce 1910 měla samostatná obec 1070 obyvatel, z toho se dva hlásili k německé národnosti, roku 1921 měla již jen 883 obyvatel. 244 Pomník se nalézá v lesoparku při levé straně silnice z Lázní Bělohrad na Bělou u Pecky. K prvnímu výročí samostatnosti bylo obecní zastupitelstvo rozhodnuto nechat vysázet Lípy svobody, 245 záležitost se však protáhla a již v roce 1922 podal Josef Ježek návrh na vystavění pomníku padlých v první světové válce. 246 Původně měl být odhalen do poloviny května, ale termín nebyl dodržen, bylo tedy rozhodnuto zbudovat jej následujícího roku, k tomuto účelu vznikl komitét s voleným předsedou Josefem Ježkem a členy Antonínem Čeřovským, Františkem Dlabem, Františkem Benešem, Josefem Hareubem, Antonínem Sehnalem, Janem Krausem, Václavem Libichem, Josefem Lazákem, Janem Matěják. 247 Výběrového řízení na realizaci návrhu se zúčastnili sochaři Antonín Mára z Hořic, p. Vondráček a p. Jiránek z Hořic, p. Kuhn a p. Jedlička z Vojic, načež byl 24. února 1923 vybrán návrh Oběť vlasti od prvního jmenovaného, jenž byl učitelem na tehdejší sochařské a kamenické průmyslové škole v Hořicích v Podkrkonoší, realizaci v kameni provedli p. Khun a p. Kysela z Hořic. 248 Vznik pomníku měla pokrýt částka 11 500 Kč, ale v konečném důsledku bylo za návrh zaplaceno 2 000 Kč a za realizaci 7 800 Kč, celkové náklady činily 12 311,97 Kč. 249 Příjem z veřejné sbírky iniciované Antonínem Čeřovským vynesl 3 453,59 Kč, dále byl použit výtěžek ze slavnostního odhalení činící 3 100 Kč a dalších kulturních akcí, jako ochotnického divadla, to mělo dohromady tvořit částku 6 612,73 Kč. 250 Další 2 000 Kč přinesla válečné kuchyně. 251 Dva metry hluboké základy, na které byl za mírný poplatek použit kámen z místních lomů, byly položeny 26. dubna 1923 a 1. června došlo i přes deštivé počasí k slavnostnímu odhalení. 252 Průvodu s hudbou kontrastovaly alegorické vozy představující Husity, 244 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 192. 245 SOkA v Jičíně, f. AO Horní Nová Ves, Pamětní kniha obce Horní Nová Ves 1923-1925, s. 182. 246 Tamtéž, s. 183. 247 Tamtéž, s. 183. 248 Tamtéž, s. 183. 249 Tamtéž, s. 183-184. 250 Tamtéž, s. 183-184. 251 Tamtéž, s. 182. 252 Tamtéž, s. 183. 49

Vyhnanství, Havlíčka loučícího se s rodinou a Svobodu. 253 Z tribuny uvítal přítomné starosta František Beneš a následovala řeč odborného učitele Emanuela Rotty z Nové Paky, vyučujícího v minulosti na místní škole. Část projevu byla otištěna i v Hořickém obzoru. 254 V závěru, po poděkování zúčastněným místostarostou p. Matějákem, se konal koncert spojený s volnou zábavou. 255 Za pomníkem situovaným naproti místu, které bylo vyhrazeno pro stavbu nové školy byla dříve vysazena smuteční vrba. 256 Do oploceného lesoparku vstoupíme kovovou bránou, k pomníku pak vede štěrková cesta, kterou lemují dva stříbrné smrky, Lípy svobody a je doplněná lavičkami utvářejícími kruh kolem mohylovitého náspu, na němž je pomník vystavěn. K ploše ohraničené obrubníkem a vysypané štěrkem stoupá sedm kamenných schodů, samotný pomník se skládá z podstavce a bloku lomového kamene, ze kterého vystupuje sousoší legionáře zasaženého a padajícího k zemi, zachyceného přízrakem ženy znázorňující svobodu, oblečené v antikizujících šatech, s přilbicí na hlavě. 257 Na pozadí je viditelný letopočet: 1914-1918, ale i reliéf vavřínového věnce. Po pravé straně bloku se nachází kamenicky opracovaná plocha se jmény padlých, u některých jsou uvedena i čísla popisná. Signace autora návrhu se nachází pod nimi. JAN BENEŠ čp. 12 JAN BENEŠ čp. 72 JAN BEK JOSEF BLAŽEK VILÉM ČEŘOVSKÝ JAN FAIKS ANT. GRUNDMANN FRANT. HANAJ PETR HOLMAN ALFONS KOLÁŘ FRANT. KRACÍK FRANT. KRAUZ JOSEF MAUNA čp. 94 253 Tamtéž, s. 183-184. 254 Konec řeči u pomníku, Hořický obzor, č. 29-30., 21. července 1923, ročník XXIII., s. 2. 255 SOkA v Jičíně, f. AO Horní Nová Ves, Pamětní kniha obce Horní Nová Ves 1923-1925, s. 184. 256 Tamtéž, s. 184. 257 Tamtéž, s. 184. 50

Choteč JOSEF MATERNA ANTONÍN MOHR JOSEF NECHANICKÝ OT. NEKOVAŘÍK FRANT. NOSEK JOSEF ODL JOSEF PECH JOSEF SYTAŘ FRANT. STANĚK JAN ZÁVESKÝ JOSEF FOJT NEZVĚSTNÍ: JOSEF DLAB BOHUMIL FORMAN JOSEF MAUNA čp. 9 Číslo VH: CZE-5207-04375 Souřadnice: 50 25'54.84"N 15 31'6.61"E V roce 1921 měla obec 570 obyvatel. 258 Pomník nacházející se při silnici, naproti stavení čp. 46, byl odhalen 2. července 1922 a jeho autorem byl Jaroslav Jedlička z Vojic. 259 Slavnostní řeč při odhalení pronesl duchovní československé církve husitské P. Šťastný z Nové Paky. 260 Místo v minulosti zastíněné vzrostlým stromem je ohrazeno kovovým plůtkem s vrátky, který nesou čtyři kamenné sloupky. 261 Samotný pomník tvoří prostý podstavec ze dvou částí, na kterém je osazena plastika truchlící klečící ženy, s hlavou opřenou o ruku a držící věnec, za ní se na pomyslné skále tyčí pylon členěný na tři nápisové části s daty narození, jmény padlých a daty úmrtí, zasekanými přímo v pískovci a zvýrazněnými černou monochromií. Výčet jmen zakončuje velký reliéf znaků zemí ČSR, jak je užívali legionáři. Na zahrádce roste množství 258 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko, s. 133. 259 Regionální muzeum a galerie v Jičíně, f. FÚ Choteč, Pamětnice, s. 85. 260 Tamtéž, s. 85. 261 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Choteč 1962. 51

květin, což dokládá péči o revitalizované místo a pomník, který je ve výtečném stavu, po nedávném restaurování. Signatura autora je uvedena na pravém boku podstavce. 1889 BUŘIL JAN 1887 FAJKS JAN 1897 KŇOUREK J. 1915 1887 KRAUS JOS. 1918 1892 MALÝ FRANT. 1893 MULLER JOS. 1915 1892 OTT JOSEF 1915 1887 PECH ANT. 1887 ŠORM JAN 1915 1892 TŮMA VÁC. 1915 Karlov Číslo VH: CZE-5210-39136 Souřadnice: 50 32'19.01"N 15 29'30.70"E V roce 1910 měla obec dnes přináležející ke Staré Pace 272 obyvatel a v roce 1921 bez výraznějšího úbytku 267 obyvatel. 262 Pomník nalezneme u hřbitova, v severní části obce, při odbočce ze silnice směrem ze Staré Paky na Roztoky u Jilemnice. Jak napovídá nápis na podstavci, autorem pomníku byl Josef Vít z Konecchlumí a nejspíše mohl vzniknout ve stejném časovém úseku, jako hřbitov zřízený po roce 1924, při kterém se nalézá. 263 Informace o výstavbě a zřizovateli, stejně jako ceně díla, chybí. Ohrazené pietní místo zakryté vzrostlou břízou přiléhá jednou stranou k pletivovému plotu hřbitova a má vlastní vstup. K pomníku na vyvýšeném náspu stoupají dva schody končící ve výšce jeho odhalené základové desky, na ní jsou tři stupně, z toho dva tvaru šestiúhelníku a jeden s půdorysem čtverce, na prvním z nich stojí čtyři sloupky nesoucí masivní železný řetěz. Na stupních stojí kvádrovitý podstavec, jehož hrany lemují lizény a v čelní straně zaujme reliéf modlící se prosté ženy v šátku, klečící nad hrobem označeným dřevěným křížem, který zakrývá před pronikavými slunečními paprsky smuteční vrba. Pomník je zhotoven z pískovce hořického typu, výjimkou je na podstavci osazený obelisk z leštěné žuly nesoucí označení: 1914-1918 262 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 142. 263 Tamtéž, s. 142. 52

a zlaceným písmem, které až neuměle končí těsně při hraně obelisku, jména padlých. Jsou zde uvedena i čísla popisná, pro bližší určení kvůli shodě jmen a dokonce je označen jeden legionář. Pískovcové části jsou zaneseny biozelení, zejména řasou a ve spodních částech mechy, několik větví břízy pak při čelním pohledu zakrývá obelisk. Bylo by nutné vyrovnat schody, ale také provést vysprávky základové desky a upravit terén v odkrytých částech, kdy násep pravděpodobně sahal po spodní hranu prvního stupně. HOLUBEC OT. LEG. DR. HORÁČEK FR. HORÁČEK JAR. HORÁČEK JOS. č. 35 HORÁČEK JOS. č. 42 HORÁČEK OT. JANATA MIL. JERIE FRANT. KLETVÍK JOS, KOTYK JOS. KUŽEL JOS. NEKOVAŘÍK BEDŘ. A OT. ŠMÍD VÁCL. VÁŇA VÁCL. VONDRÁČEK JOS.. 53

Kumburský Újezd Číslo VH: CZE-5210-36647 Souřadnice: 50 28'11.53"N 15 29'55.38"E V roce 1910 měla obec 261 obyvatel 264 a roku 1926 již jen 226. 265 Pomník je situován u silnice, při levé straně směrem z Jičína na Novou Paku, před budovou bývalé školy. Byl vystavěn roku 1932, 266 avšak snahy o jeho zřízení byly staršího data, neboť již 21. února 1926 se konala schůze komitétu pro postavení pomníku, kdy bylo rozhodnuto o příspěvku pozůstalých vždy po 500 Kč, k jeho uhrazení měli být vyzváni písemně do 10. března, zatím co zbytek obnosu v hodnotě 5 000 Kč se komitét zavázal obstarat sám. 267 Další schůze se konala v březnu, avšak vzhledem k tomu, že příspěvky byly přijaty pouze od čtyř rodin, bylo od celé akce upuštěno a na zřízení pomníku se muselo čekat celých šest let. 268 Na nevoli části obyvatel poukazuje zápis v pamětní knize obce: Jan Vik, kovář, jenž má za manželku vdovu po padlém Müllerovi, dokazoval, že jinde na to pozůstalí ničeho neplatí, ač bylo mu dokázáno, že tomu tak není, ba že přispívají jednotlivci ještě většími obnosy. Následkem agitace nebylo docíleno dohody a konečně předseda komitétu H. Hrůza prohlašuje s politováním, že se tedy od celé akce ustupuje. Peníze již přijaté se vrátí. 269 Oslavy desetiletého výročí samostatnosti, probíhající s předstihem 25. října, kvůli účasti obyvatel na oslavách v Nové Pace, s sebou přinesly i nová jednání o vzniku pomníku a dokonce byl ustanoven výbor ve složení: Josef Tomíček, František Jůza, František Herbrych, František Vitvar, Antonín Fejfar, František Šraml a Hynek Mühl. 270 K výstavbě nakonec opět nedošlo, ikdyž se již nedozvíme proč, neboť učitel a kronikář obce František Číp v roce 1928 zemřel a jeho nástupce vytvořil pouze nekrology padlých a zemřelých. 271 K vymezení pozemku při rohu školy a schválení zásahu Okresním školním výborem došlo v květnu 1932. 272 Slavnostní odhalení pomníku se konalo 24. července 1932 a kvůli deštivému počasí došlo k přesunu akce s již tak slabší účastí, až na třetí hodinu odpolední. 273 264 Tamtéž, s. 183. 265 Federální statistický úřad, Retrospektivní lexikon obcí Českokoslovenské socialistické republiky 1850-1970 I., Praha 1978, s. 590. 266 SOkA v Jičíně, f. Základní devítiletá škola Kumburský Újezd, Kronika školy, kn. č. 2, inv. č. 2., s. 51. 267 SOkA v Jičíně, f. AO Kumburský Újezd, s. 175-176. 268 Tamtéž, s. 177. 269 Tamtéž, s. 177. 270 Tamtéž, s. 211. 271 Tamtéž, s. 219-244. 272 SOkA v Jičíně, f. Základní devítiletá škola Kumburský Újezd..., s. 51. 273 Tamtéž, s. 51. 54

V průvodu od hasičské zbrojnice k pomníku kráčely děti oblečené v bílých a růžových šatech nesoucí věnce, za nimi chlapci v lidových krojích a hasiči, členové Sokola i spolků z obce, pozůstalí nesli květiny a věnce. 274 Na místě již stála dřevěná řečnická tribuna, kde starosta obce Josef Nosek a člen školní rady Josef Tomíček, jenž byl zároveň předsedou komitétu pro postavení pomníku, pronesli uvítací řeč, po které následoval proslov řídícího učitele Ludvíka Kodyma z Horní Kalné, ve které zmínil průběh a důsledky první světové války a vzpomněl na padlé, po zahrání státní hymny následovaly recitace básní v podání žáků místní školy. 275 Symbolické předání pietního místa do správy obce proběhlo obdobným způsobem jako o deset let dříve v Levínské Olešnici, Josef Tomíček tak učinil, po apelaci správce školy na opečovávání pomníku a jeho zachování pro budoucí generace, poté došlo k položení věnců a květin. 276 Ve večerních hodinách pak probíhal koncert spojený s volnou zábavou. Na první pohled není pomník příliš výrazný, neboť ho zastiňují dvě vzrostlé túje, avšak je zajímavý provedením základové desky z betonu, která při okrajích vytváří žlab pro vysázení květin a navazuje na neoplocenou zahrádku před ním. Dle fotografie z ateliéru Františka Háka v Nové Pace, pořízené při slavnostním odhalení, původně pomník ohrazovaly čtyři sloupky nesoucí ze tří stran, tedy čelní směrem k silnici a dvou bočních, železný plot s ozdobným kováním. Zadní strana byla nejspíše ohraničena masivním řetězem, avšak ohrazení ani sloupky usazené na základové desce se nedochovaly. Podstavec z neleštěné žuly nese dva kvádrovité stupně ze žuly leštěné, z té je vytvořen i pylon. Stupně mají zkosené vrchní hrany a leštěné části pomníku jsou pouze z čelních a bočních stran. Jehlanovitý pylon s mělkým reliéfem malého státního znaku ČSR a věnováním ukazuje jména, data narození i úmrtí padlých. Písmo, stejně jako reliéf, nejspíše nebylo zlacené či opatřené jinou povrchovou úpravou. Přesto, že se pomník nalézá u frekventované silnice, je zanedbaný, to dotváří i dojem ze vzrostlých tůjí, které jej obepínají. Bylo by třeba upravit okolní zeleň a provést ošetření leštěných ploch, které vlivem povětrnostních podmínek i působením zeleně ztratily původní nádech. Nahradit chybějící plůtek se sloupky by bylo poměrně náročné, finančně nákladné a muselo by se znovu přizpůsobit okolí pomníku. 274 Tamtéž, s. 51. 275 Tamtéž, s. 51-52. 276 Tamtéž, s. 52. 55

OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-1918 ERLEBACH J. 1895 1915 FEJFAR JAN 1897 1918 JŮZA ANT. 1882 1915 KNAP FANT. 1896 1917 MILITKÝ FR. 1883 1915 MULLER JAN 1881 MULLER JOS. 1886 1916 ŠKVAŘIL JOS. 1894 VITVAR JOS. 1889 VITVAR VÍT 1889 1914 SÝKORA K. 1870 1919 TRÉGL V. 1898 1918 Levínská Olešnice Číslo VH: CZE-5104-08350 Souřadnice: 50 31'34.62"N 15 32'1.50"E Obec měla 867 obyvatel v roce 1910 a roku 1921 to bylo 814 obyvatel. 277 Pomník se nachází ve středu obce, naproti kostelu Všech svatých. V roce 1919 došlo k vysazení Lípy svobody, 278 a již roku 1922 byl Josefem Vítem z Konecchlumí vytvořen pomník. 279 Přesto, že se o problematice jednalo již dřívě, o výstavbě bylo rozhodnuto nejpozději od 15. června téhož roku, kdy došlo k jednomyslnému usnesení o realizaci záměru a bylo upsáno přes 2 000 Kč. 280 Přesto, že 20 z 35 obětí bylo členy sboru dobrovolných hasičů, se zřizovatelem pomníku stala místní organizace TJ Sokol, jež čerpala z příspěvků místního obyvatelstva, ale zároveň se podílela i na samotné stavbě, zvláště výkopech základů, pro které dodali materiál v podobě 277 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 146. 278 SOkA v Jičíně, f. NŠ Levínská Olešnice, Kronika školy 1882-1935, kn. č. 2, s. 136. 279 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 216. 280 Pamětní kniha 1905. In: Levínská Olešnice [online]. Poslední editace 10. 7. 2013 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.levinskaolesnice.cz/kronika/pametni_kniha_1905/080_089.pdf. 56

kamene a písku místní rolníci. 281 Náklady na zhotovení pomníku činily 7 000 Kč. 282 Ke slavnostnímu odhalení došlo 20. srpna 1922, za hojné účasti místních i obyvatel okolních obcí, včetně legionářů či členů Sokola z Levínské Olešnice a Studence, dostavil se dokonce první starosta jednoty řídící učitel Ignác Kraus z Lukavce u Hořic, dále byly přítomny sbory dobrovolných hasičů z Podlevína, Horek u Staré Paky, Žďáru a Studence, v neposlední řadě pak žáci a žákyně z místní školy, družičky, příbuzní padlých nesoucí kytice, ale i hudebníci a obecní zastupitelstvo. Řeč pronesli učitel Ferdinad Tomek, učitel Josef Kovanda ze Studence a starosta obce Jaroslav Goll. 283 Pietní místo bylo symbolicky předáno do užívání obce a opatrování mládeží i občanů, dojemný projev Ferdinanda Tomka byl však nečekaně vyrušen kostelními zvony. 284 Na louce u Martincovi hospody se posléze konalo cvičení dorostenek a probíhal koncert s volnou zábavou. 285 Pomník plnil svoji úlohu i při oslavách samostatnosti 28. října, konaných v součinnosti TJ Sokol a místní školy, kde byly obvykle žáky položeny věnce a recitovány básně. 286 Akce probíhaly za poměrně hojné účasti, v roce 1924 se tak účatnilo na 300 osob. 287 Kolem pietního místa v parčíku se nachází květinový záhon ohraničený obrubníkem, samotný pomník tvoří tři stupně se sloupky nesoucí železný řetěz ohraničující dílo z čelní strany i boků. K prostřednímu stupni vedou čtyři schody, zastavující se před plastikou truchlící ženy v životní velikosti, jež klečí a v překřížených rukou drží věnec z lipových ratolestí. Plastika je umístěna před podstavcem s bosovanými bočními stranami a v pohledové straně s původně černou barvou opatřeným nápisem: 1914=1918 a NAŠIM DRAHÝM, KTEŘÍ SE NEVRÁTILI. Do pylonu je zasazena deska z tmavého mramoru se jmény obětí, kterou lemují reliéfy stylizované lípy, vyrůstající z kořenů trnové koruny v rozorané zemi, kmen lípy pak obepínají rozevřené okovy a slunce jako naděje prosvítá v dáli, skrze korunu stromu. Na římse, jenž vyděluje samostatný prostor pro reliéf znaků zemí ČSR jak je užívali legionáři je umístěn nápis: 28. X. HROBŮM V DÁLI. Na zadní straně pomníku z pískove hořického typu je pak v důsledku zvětrávání kamene hůře čitelný text: POSTAVIL MÍSTNÍ SOKOL ZA PŘISPĚNÍ OBČANSTVA... 1922. 281 Tamtéž. 282 Tamtéž. 283 Tamtéž. 284 Tamtéž. 285 Tamtéž. 286 SOkA v Jičíně, f. NŠ Levínská Olešnice, s. 177. 287 Tamtéž, s. 151. 57

Poškozen není pouze text na zadní straně, ale celý pomník je zanesen biozelení, zvláště řasou ve spodních částech a mechy i lišejníky na přední straně stupňů. Dochází také k zvětrávání kamene a jeho odlupování, zvláště pak na zadní straně podstavce pomníku a pylonu. Okolí je však řádně upravované, o čem svědčí množství květin a celková úprava zeleně. Bylo by třeba zajistit odbornou péči restaurátora, který pomník vyčistí, ošetří biocidním nástřikem či nátěrem a vytmelí části písma i bosáže, stejně jako opatří nápis v čelní části původní monochromií. PADLÍ. ZEMŘELÍ. ČERMÁK OT. BUKOVSKÝ JAN DĚDEČEK ANT. ČERMÁK FR. ERLEBACH FR. FIŠER JAN ERLEBACH K. HORÁČEK JOS. KLIKAR V. NYDRLE H. KOBRLE ANT. RUTTER FR. KYNYCH K. ŠULC FR. KYSELA JOS. ZAHRADNÍK JAN MATOUŠ ANT. MLÁDEK AD. NEZVĚSTNÍ. PILAŘ FR. PILAŘ H. ČERMÁK JOS. ŠORFA JAR. EXNER FR. ŠULC FR. JEČNÝ JOS. ŠULC JAN MARKS V. ŠULC JOS. NYDRLE FR. ZAHRADNÍK JAN NYDRLE JAN ZIKEŠ JOS. ŘENÁČEK PETR ŽIŽKA FR. ZAHRADNÍK JAN bratři 58

Nová Paka Dle sčítání z roku 1921 mělo město i s osadami 6 350 obyvatel, bez nich 5624 obyvatel, přináležejícími osadami pak byly Heřmanice, Vlkov i Podlevín, jenž má vlastní pomník padlým. 288 Město disponovalo až do roku 2008 pouze pomníkem padlým legionářům, zatímco místo pro uctění památky všech padlých v první světové válce chybělo. 289 Pomník padlým legionářům Číslo VH: CZE-5210-37414 Souřadnice: 50 29'39.81"N 15 30'43.95"E Pietní místo se nalézá v Jírových sadech nedaleko vlakové zastávky, původně však byl pomník umístěn před budovou měšťanské školy, dnešní Základní školy Nová Paka, Komenského 555. O postavení bylo rozhodnuto již dva roky po uzavření příměří, mělo se jednat o pomník padlým a zemřelým legionářům ze soudního okresu Nová Paka, tedy vyjma Hořicka. Zasloužila se o něj místní odbočka ČsOL, aby tak uctila památku padlých bratří. 290 Novopacký rodák ak. soch. Bohumil Kafka zprostředkoval realizaci návrhu ak. soch. Karle Vobišové- Žákové, 291 v kameni jej pak zpracoval sochař František Bílek z Podhorního Újezdu, to jistě nebylo náhodou, neboť během války sloužil v hodnosti poručíka v ruských legiích. Slavnostní odhalení proběhlo 9. října 1921 a byl přítomen průvod legionářů v uniformách, sokolů v krojích i občanů z Nové Paky a širokého okolí. 292 Dne 4. června 1928 byla po slavnostním průvodu legionářů i sokolů z mnoha míst ČSR a za doprovodu pěveckého spolku Hlasoň uložena do pomníku prsť z bojiště u Zborova. 293 Zdeněk Beneš uvádí, že se tak stalo v roce 1927, 294 nicméně dopis z 18. května 1928 dokazuje, že tomu tak nebylo: Jednota čsl. obce legionářské koná v Nové Pace koná v neděli dne 3. června t. r. Slavnost uložení prstě od Zborova do pomníku padlých legionářů. Dovolujeme si Vás tímto pozvat ke spoluúčasti a zároveň žádáme, abyste laskavě vyslaly v pondělí dne 21. května svoje zástupce do naší schůze, kterou konáme v 8. hodin večer v měst. Střelnici za tím účelem, abychom dojednali 288 Učitelská jednota Budeč, Novopacko..., s 227. 289 Zdeněk BENEŠ, Dějiny Nové Paky I.: do roku 1939, Nová Paka 2012, s. 256. 290 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 127, inv. č. 285, Pamětní kniha města Nová Paka 1923-1929, s. 35. 291 MALÁ, Alena (ed), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2009: Vil-Vz, sv. 20, Ostrava 2009, s. 106. 292 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 127, s. 35-36. 293 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, D-1928, kart. 84. 294 Zdeněk BENEŠ, Dějiny Nové Paky I...., s. 256. 59

společný postup při této námi projektované slavnosti. 295 Prsť byla před slavností vystavena v zasedací síni radnice a projev při uložení pronesl redaktor Lev Sychrava. 296 Ještě v témže roce došlo při oslavě desátého výročí samostatnosti k uložení prsti z bojiště u Verdunu, předtím vystavené v sokolovně, zde promluvili nejen starosta města Josef Zívr, řídící učitel měšťanské školy Emanuel Rotta, ale i předseda místní odbočky ČsOL br. Julius Fišera a starosta sokola br. Tomíček. 297 O údajném uložení prstí z bojišť u Vouziers a Terronu prameny mlčí. 298 Proč nebyly do základů uloženy také prsti z Doss Alta nebo dalších bojišť v Itálii, lze pouze polemizovat. Dle nařízení okresního úřadu v Nové Pace z 27. června 1940 měl být pomník odstraněn, k jeho odvezení a zakopání u bývalé prachárny došlo hned následující den. 299 Za necelý měsíc přibyla k pomníku i socha prezidenta T. G. Masaryka, původně umístěná také před měšťanskou školou a 2. září téhož roku došlo k odstranění podstavce pomníku, jehož základy byly zavezeny zeminou, avšak 8. října byly opět vykopány. 300 Původně měly být sochy zničeny a za tímto účelem je zakoupil sochař p. Horák, aby materiál zužitkoval, díky tomu se dodnes dochoval alespoň legionářský pomník. 301 Po druhé světové válce byl přemístěn do parku v Jírových sadech a v těchto místech stojí dodnes, ikdyž s několika úpravami. 302 Pietní místo se stalo významným a frekventovaným při shromážděních, slavnostních příležitostech a manifestačních akcích vlasteneckého charakteru. Tvořilo nedílnou součást města v takovém měřítku, že nedošlo k jeho odstranění ani komunistickou nomenklaturou a svůj význam nese stále. Dlouhou dobu bylo spjato se zdejší měšťanskou školou, což se samozřejmě odrazilo nejen při slavnostním odhalení, 303 ale i v charakteru národních svátků a zainteresovanosti učitelského sboru. 304 Oslavy samostatnosti pořádala často komise ustanovená obecním zastupitelstvem, pod zášitou městské rady či okresního výboru a dočkaly se vždy značného ohlasu ze strany spolků i občanů města. V roce 1927 došlo k lampionovému průvodu na paměť bitvy u Zborova a právě po programu u pomníku pokračoval i na městský 295 Tamtéž. 296 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 127, s. 218. 297 Tamtéž, s. 219. 298 Zdeněk BENEŠ, Dějiny Nové Paky I...., s. 256. 299 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 130, inv. č. 288, Pamětní kniha města Nová Paka, s. 26. 300 Tamtéž, s. 26. 301 Tamtéž, s. 26. 302 Tamtéž, s. 26. 303 SOkA v Jičíně, f. Základní škola Komenského Nová Paka, Kronika měšťanské školy chlapecké 1905-1936, s. 138. 304 Tamtéž, 142, 150-151. 60

hřbitov, kde Julius Fišera připomenul pět zde pochovaných legionářů. 305 Ve dnech 5. a 7. července 1929 bylo za účasti Mladoboleslavské župy ČsOL připomenuto upálení Jana Husa a 28. října téhož roku zde skončil průvod s prapory nesoucími jména významných legionářských bojišť. 306 Právě při oslavách vzniku samostatného Československého státu byl místu přikládán symbolický význam, směřovaly sem průvody zakončené vždy řečí některé z osobností veřejného života města nebo okresu a samozřejmě docházelo ke kladení věnců. V předvečer oslav deseti let od založení místní organizace ČsOL, 16. srpna 1931, byl pomník dokonce osvětlen elektifikací. 307 V krizových situacích pak pomyslně dotvářel pouto mezi lidmi české národnosti z okolí, jak tomu bylo 22. září 1938, kdy sem z Masarykova náměstí směřovala manifestace pěti tisíc mužů a žen, kdy bylo vzpomenuto nejen padlých v první světové válce, ale i zavražděných příslušníků SOS v nedávné době. 308 Tři metry dlouhý pomník z pískovce hořického typu, původně situovaný v místech, kde se nalézaly i sochy J. A. Komenského a T. G. Masaryka, je plastikou na podstavci znázorňující příslušníka legií ve Francii. Je zobrazen v útočné póze v leže po přískoku mezi zákopy, kdy z rozryté země nikoho ční zbytky výdřevy zákopů a ostnaté dráty. Jedná se o mladého muže v uniformě a typické přilbě M 1915, u pasu má zavěšené ruční granáty, zatímco v levé ruce drží polní rýč, tiskne se k zemi a očekává detonaci. Zajímavý je detail pravé ruky, kde lze v pokrčených prstech sledovat určité napětí a je zde obsažen prvek očekávání, který ve skutečnosti netrvá déle než několik málo sekund. Autorka popisuje dílo takto: Můj legionář je provždy bojující. Vojsku je známé gesto jeho akce. V první vlně razí cestu v nepřátelské opevnění. V momentu, kdy legionář vhodil pumu v cizí řady, dopadá, aby se skryl před palbou, slyší v zrušeném napětí účinek svého granátu a soustřeďuje se ke skoku v zákopy nepřítele. Vehnán v toto strašlivé peklo, československý voják nezdolnou myšlenkou ideálu, necítí blízkost smrti, ví, že naši musí čáru prorazit, třeba i přes jeho hlavu, jen když za vítězstvím! Tu rozhoduje už jen železnou vůlí každý jednotlivec a ten jednotlivec se stává celkem. Tak to začlo u Zborova. 309 Nelze akceptovat obecně přijímané tvrzení, že se jedná o postavu umírajícího vojína v posledním záchvěvu života. 310 Na podstavci jsou vysekána jména padlých legionářů v bývalém okrese Nová Paka, nikoliv pouze z města jak uvádí Zdeněk Beneš. 311 Jsou zde 305 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 127, inv. č. 285, Pamětní kniha města Nová Paka 1923-1929, s. 209. 306 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 128, inv. č. 286, Pamětní kniha města Nová Paka 1929-1938, s. 3. 307 Tamtéž, s. 55. 308 SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 127, s. 219. 309 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84, D 1921, Pamětní list k odhalení pomníku padlým legionářům okresu novopackého 9. X. 1921. 310 Zdeněk BENEŠ, Dějiny Nové Paky I...., s. 256. 311 Tamtéž, s. 256. 61

uvedena data narození a místa odkud muži pocházeli, ale i oblasti kde padli, podle toho jsou pak jména vždy uvedena. Údaje nesou desky, které tvoří obložení kolem podstavce a byly instalovány pravděpodobně po roce 1989. V zápatí pomníku je nápis: OBĚTI PRVNÍHO ODBOJE 1914-1918, pocházející ze stejné doby jako 11 desek, z nichž jsou tři bez nápisu. Ještě před odstraněním pomníku v době okupace bylo na vrchní části soklu uvedeno: VÁM SYNŮM MILÝM NA USMÍŘENÍ A VRAHŮM NAŠIM NA POKOŘENÍ a spodní část byla vyzděna kamenným bosovaným zdivem. Dá se předpokládat, že základy tvoří plné cihly jako je tomu i jinde, 312 ty mohly být vyrobené některou z mnoha cihelen v okolí. 313 Po válce byl v čele pomník doplněn o mohutnou pískovcovou stélu ze dvou desek, se jmény obětí druhého odboje, tedy padlých v zahraničí, popravených, umučených, zemřelých i obětí květnové revoluce. Byl zde také instalován stožár pro státní vlajku. Pomník je celkově v dobrém stavu, avšak je místy zanesen biozelení, zvláště řasou a mechy v záhybech či spárách. Bylo by vhodné nejen biocidní ošetření, ale i zajištění rekonstrukce barvy písma. Jírovy sady prošly v roce 2014 revitalizací a tvoří důstojné pietní místo obětí obou světových válek z Nové Paky i okolí. Zleva: ITÁLIE Jan Fejfar * 1897 Nová Paka FRANCIE Jan Beneš Horní Nová Ves RUSKO Antonín Vajs* 1890 Čistá Jaroslav Vondráček* 1893 Hřídelec MORAVA Josef Štilec *1892 Horní Kalná ZBOROV Jan Mach * 1895 Lány UKRAJINA Antonín Messner * 1894 Nová Paka 312 Srov. Těchlovice. 313 Srov. Choteč, Studenec. 62

Zprava: SIBIŘ Josef Bret * 1897 Nová Paka František Bekr * 1887 Uhlíře František König * 1890 Brdo, Josef Janda * 1895 Dolní Kalná František Lokaj *1891 Nová Paka František Nosek * 1890 Bělá u Pecky Antonín Tůma * 1897 Ústí u Staré Paky František Stránský * 1881 Vrchovina Otakar Holubec * 1893 Karlov František Urban * 1896 Lázně Bělohrad Pomník obětem první světové války (Památník obětem I. světové války) Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 29'39.81"N 15 30'43.95"E Nachází u pomníku padlým legionářům a obětem druhé světové války v Jírových sadech. S myšlenkou zřídit pomník všem obětem první světové války přišel MUDr. Tomáš Roučka a to po konzultacích s historikem prof. PhDr. Zdeňkem Benešem, CSc., návrh vytvořil Mgr. Bohuslav Benč, kámen poskytla firma TEKAM a přepravu zajistila Autodoprava Číla z Nové Paky, osazení bloku provedl kameník a restaurátor Tomáš Váňa z Řevnic. 314 Autorem desky odlité firmou HVH z Horní Kalné byl Jindřich Javečka. 315 Celkové náklady na realizaci tvořily částku 76 400 Kč, která byla zpětně poskytnuta Ministerstvem obrany. 316 Slavnostnímu odhalení dne 27. října 2008, byli přítomni starosta města Mgr. Josef Cogan, ředitel KVV v Hradci Králové plk. Václav Špaček, ale i zástupci Skauta, TJ Sokol a Konfederace politických vězňů či Svazu bojovníků za svobodu, 317 modlitbu pak přednesl farář Mgr. Pavel Kalita a v závěru vystoupil smíšený pěvecký sbor Vodopád z Nové Paky. 318 V předvečer výročí 90. 314 Milan POUR, Památník obětem I. světové války, Achát: měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí, č. 12, prosinec 2008, s. 5. 315 KOLAŘOVÁ, Iva, Nový památník 116 hrdinům, kteří padli v 1. světové válce: V Nové Pace oslavili vznik samostatného československého státu u sochy T. G. Masaryka a v Jírových sadech, Jičínský deník, č. 254, 29. října 2008., s. 1. 316 Milan POUR, Památník obětem I. světové války, s. 5. 317 Iva KOLAŘOVÁ, Nový památník, s. 1. 318 Milan POUR, Odhalení památníku v Jírových sadech, Achát: měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí, č. 12, prosinec 2008, s. 4. 63

let od vyhlášení samostatného československého státu, se průvod zastavil i u sochy prezidenta T. G. Masaryka, pod osmiletým gymnáziem, kde byly položeny květiny. 319 Pomník tvoří přirozeně působící blok lomového kamene ze Zámělu, do kterého je vsazena prostá bronzová deska se jmény padlých a většinou i jednotkami, u nichž sloužili. Památník obětem I. světové války1914-1918 Adam Jan, 2. tyr. mysl. pluk Bachtík Václav, 22. houf. div. Blomer Antoonín, 27. pol. děl. pluk Brádler Frantiček, 74. pěší pluk Bret Josef, legionář Brož Antonín, 11. z. pěší pluk Burian Václav, 74. pěší pluk Čeřovský Josef, 39. pěší pluk Dvořák Adolf, 75. pěší pluk Falta Josef, 33. zem. pěší pluk Fejfar Augustín, 74. pěší pluk Fejfar Jan, legionář Fendrych František, 69. pol. uher. pluk Franc Antonín, 9. zákop. pluk Glos Jan, 11. z. pěší pluk Grafek Karel, 74. pěší pluk Grossman Engelbert, 11. dom. pluk Grundman Josef, 74. pěší pluk Hala Josef, 74. pěší pluk Halíř Josef, 74. pěší puk Haltuf Jan, 10. zem. p. pluk Hančil Vilém, 74. pěší pluk Hartl Josef, 74. pěší pluk Hase Frantiček, těž. 9. děl. pluk Hátle Josef, 74. pěší pluk Hendrych Jan, 74. pěší pluk Kynčl Václav, 74. pěší pluk Landfeld Eduard, 11 pěší pluk Lazák Antonín, 12 pol. mysl. pluk Letošník Josef, 11. dom. pěší pluk Lokaj František, legionář Lokaj Josef, 74. pěší pluk Mádle Oldřich Malý Bedřich, 74. pěší pluk Mařas Václav, 74. pěší pluk Materna Hynek na, 11. dom. pluk Materna Jan, 11. zem pěší pluk Maxián František, 74. pěší pluk Maxián Hynek, 74. pěší pluk Mejsnar Josef, 74. pěší pluk Messner Antonín, legionář Messner František, 11. pěší pluk, 11. set. Mužák Karel, 10 z. pěší pluk Naděje Adolf, 74. pěší pluk Niederle Bedřich, 11. z. pěší pluk Nosek František, 2. tyr. mysl. pluk Novotný František Nypl Edvard, 74. pěší pluk Patka Václav, 74. pěší pluk Pavlovec Josef, 9. hor. dělostř. pluk Pech Gustav, 11. pěší pluk Pilař Ignác, 74. pěší pluk 319 Iva KOLAŘOVÁ, Nový památník, s. 1. 64

Hendrych Václav, 74. pěší pluk Holub Josef, 36. pěší pluk Houžvik Frantiček, 57. pěší pluk Hylmar Karel, 18. pěší pluk Hylmar Karel, 27. pěší pluk Hylmar Karel, legionář Chudoba Václav, 11. pěší pluk Janč Jan, 29. dom. pluk Janoušek Josef, 74. pěší pluk Janovský Hynek, 18. pěší pluk Jaroš Jan, 74. pěší pluk Jirko František, 11. pěší pluk Jodas Josef, 11. pěší pluk Kadlec Josef, 24. děl. pluk Karel Jan, 74. pěší pluk Káža Rudolf, 36. pěší pluk Kmínek František, 18. pěší pluk Kohl Josef, 11 zem. pěší pluk Kokoška Čeněk, 11. pěší pluk Kotlář Josef, 18. pěší pluk Kotyk Josef Kracik Antonín, 5. pev. děl. pluk Kracik Josef Kracik Josef Vilém, 2, pol., mysl. pluk Krámský Bedřich, 11. pěší pluk Kraus Jindřich, 11. pěší pluk Krédl Antonín, 11. zem. pěší pluk Kretschmer Jaroslav, 74. pěší pluk Křepelka Jaroslav, 74. pěší pluk Kvasnička Josef, 8. drag. pluk Prokop Jan, 11. pěší pluk Prskavec Václav, 74. pěší pluk Rajm Josef, 74. pěší pluk Ryba Václav, 74. pěší pluk Rydval Josef, 74. pěší pluk Řehoř Jan, 11. pěší pluk Schallinger Bohumil, 74. pěší pluk Schnabel Eduard, 1 husar. pluk Smolík Alois, 74. pěší pluk Stolín Josef, 11. dom. pluk Stránský Josef, 571. et. pr. Sucharda Josef, 9. vozat. pluk Šádek Jindřich, 74. pěší pluk Šádek Karel, 11. zem. pěší pluk Šimek Antonín, 19. prac. pluk Šorm Jan, 11. dom pěší pluk Tázlar Jan, 11. pěší pluk Tichý Josef, 27. děl. pluk Tomáš Jaroslav, MUDr., 11. pěší pluk Trejbal Jaroslav, 74. pěší pluk Ulrych Josef, 74. pěší pluk Vacák Karel Valeš František, 74. pěší pluk Věchet Václav, 74. pěší pluk Vokál Josef, 18. pěší pluk Votoček Antonín, 74. pěší pluk Votoček Josef, 2. drag. pluk Závorník Václav, 74. pěší pluk Zeman Josef, telegr. pluk Železný Antonín 65

Pecka Číslo VH: CZE-5210-41116 Souřadnice: 50 28'47.55"N 15 36'16.07"E V roce 1910 zde žilo 1 533 obyvatel a roku 1929 to bylo již jen 1248 obyvatel. 320 Pomník se nalézá pod hradem, v severním svahu, mezi skalami. Dne 27. října 1928 byl v předvečer desetiletého výročí vzniku republiky uskutečněn ohňostroj a z hradu proslaveného Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic, popraveném na Staroměstském náměstí, zazněly slavnostní fanfáry. 321 Druhého dne se na náměstí odehrával koncert a odborný učitel Josef Tůma z Nové Paky pronesl řeč, poté se průvod i se spolky odebral do Třešňovky pod hradem, kterou městečko zakoupilo od Aloise Wernera, aby zde došlo k položení základního kamene pomníku padlých v první světové válce. 322 Proslov zde pronesli starosta František Bílek a ředitel školy Karel Fikar, celou slavnost pak zakončila státní hymna. 323 Financování pomníku neproběhlo bez obtíží a to i kvůli značně vysokým nákladům činícím 28 000 Kč, které komitét ustanovený pro zřízení pomníku sháněl déle než 2 roky. 324 Zápis ze schůze městského zastupitelstva z 29. dubna 1929 uvádí sjednanou cenu 15 000 Kč za zhotovení pomníku, která však stavbu základů a model od Antonína Máry, již známého jako autora reliéfu Kryštofa Haranta před místní školou, ale i pomníku v Horní Nové Vsi. 325 Při jednání došlo k hádce a dokonce urážce starosty p. Poslta stojícího v čele komitétu, p. Schnirchem. 326 Na výstavbu mělo být připraveno 8 000 Kč, zbytek se zavázal opatřit komitét formou sbírek a divadla, ten měl dle p. Krnovského pokračovat v činnosti až do vyřízení celé záležitosti. 327 Nevíme, kolik stál samotný návrh a částka se mohla pravděpodobně navýšit samotnou realizací a instalací pomníku, přesto je konečná částka poměrně vysoká a lze se tak pouze domnívat zda nebyla započítána i koupě pozemku. Daniela Coganová nejspíše chybně uvádí, že obec měla původně v záměru vybudovat pomník za 8 000 Kč, neboť obnos tvořil základ pro realizaci celé akce poskytnutý obcí. 328 Realizaci pomníku v kameni pocházejícím z lomu p. Holečka v Boháňce nedaleko Hořic, provedl František Bílek z Vojic. 329 Obecní 320 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s.163 321 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch Des Städtchen Petzka, inv. č. 1, s. 246. 322 Tamtéž, s. 246. 323 Tamtéž, s. 246. 324 Tamtéž, s. 252. 325 SOkA v Jičíně, f. AM Pecka, kn. č. 39, inv. č. 148. 326 Tamtéž, s. 148. 327 Tamtéž, s. 148. 328 Daniela COGANOVÁ, Dějiny Městečka Pecka 1848-1990, Pecka 2013, s. 364. 329 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch..., s. 252. 66

kronika uvádí jako datum slavnostního odhalení 26. červen 1930, 330 ale kronika školy až 6. červenec 1930. 331 Promluvil zde učitel Karel Kvasnička ze Staré Paky, ale i tajemník z Prahy p. Netolický-Němec, následující zábava se konala na nádvoří hradu. 332 Oslavy 28. října dříve konané u Lípy svobody, 333 se v následujících letech přesunuly právě k pomníku a pravidelně se jich účastnili hasiči, sokolové, ale také děti z místní školy. 334 Akce probíhaly obdobně v letech 1931-1934, jak se dozvídáme v záznamech v obecní 335 i školní kronice, 336 avšak lze předpokládat návaznost až do roku 1937, kdy byly uskutečněny poslední oslavy samostatnosti před anexí vymezených pohraničních oblastí ČSR. 337 K dobovému koloritu oslav samostatnosti patřily projevy učitelů zdejších i těch z okolí. V roce 1931 tak promluvili odborní učitelé Karel Kvasnička ze Staré Paky a František Klepl z Lázní Bělohrad, 338 o rok později Josef Zahradník, 339 rok poté, den po lampionovém průvodu, to byl Jaroslav Šimonka. 340 Jednoduché a čisté tvarosloví napovídá, že vznikl počátkem třicátých let pod vlivem několika stylů, včetně art deco či konstruktivismu, to vše je přizpůsobeno sochařsky vyvedenému dílu. Méně vhodné je již prostředí pod hradem, kde působí spíše moderně a městsky, vhodnější by možná bylo umístění v zástavbě či centru, přesto je jedinečným dílem charakterizující dobu vzniku a překvapuje zejména svým pojetím v prostředí městečka, které se v určitém smyslu vyrovnalo městům a předčilo okolní obce. Pietní místo tvoří žulou dlážděný čtvercový prostor s pískovcovým pomníkem se základem obloženým pískovcem a spojeným kramlemi i podstavci z dokonale opracovaných bloků. Pylon s plastikou vojína v neurčité uniformě je z jednoho kusu materiálu, vojín je oblečen v kabátu, bez pokrývky hlavy a v idealizované póze umírá zasažen kulí či střepinou, v záchvěvu se pravou rukou snaží zachytit pylonu, čím symbolicky navazuje na jména padlých. Pylon je architektonicky členěn a střídá se zde profilování pravoúhlých hran se zaobleným opracovaním rohů. V čelní straně na římse je nápis vystupujícím písmem: TĚM, KTEŘÍ ŽIVOTY A ŠTĚSTÍ SVÝCH RODIN SVOBODĚ NAŠÍ OBĚTOVALI., nad římsou je pak kvalitně zpracovaný reliéf českého lva 330 Tamtéž, s. 252. 331 SOkA v Jičíně, f. Základní škola a Mateřská škola Pecka, Kronika školy 1918-1956, inv. č. 2, s. 215. 332 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch..., s. 254. 333 SOkA v Jičíně, f. Základní škola a Mateřská škola Pecka, s. 215. 334 Tamtéž, s. 234. 335 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch..., s. 263 336 SOkA v Jičíně, f. Základní škola a Mateřská škola Pecka, s. 234. 337 Tamtéž, s. 234. 338 Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch..., s. 254. 339 Tamtéž, s. 263. 340 Tamtéž, s. 267. 67

přejatého z malého státního znaku a data: 1914-1918. Jména padlých jsou uvedena v negativu, ve sloupcích na dvou bočních stranách pylonu, v zadní části je pak znatelná signatura autora návrhu. Pietní místo je sice udržované, avšak pomník je zanesen biozelení ve formě mechů na vystupujících základech a podstavci i řas na stéle s plastikou. Písmo na bocích i plocha zadní části jsou narušeny zvětráváním kamene a jsou zde znatelné prvky neodborných oprav. Bylo by vhodné vyčištění a opatření biocidním nátěrem, ale i nové vyplnění spár základové části. BAŽANT K. NYPL JAN BAŽANT A. PAČESNÝ FR. BAUMELT A. POHLAVA A. BAUMELT JOS. PUŠ FRANT. BEKR JOS. RULF ANT. BERGR ANT. RULF JOS. BERGR FR. SOUČEK JOS. BRZÁK JOS. ŠTEIER FR. BUREŠ VÁC. ŠKARDA LUD. ČEJKA JOS. ŠPŮREK VÁC. GRAFEK VÁC. ŠOUREK VÁC. HARGAJ FR. ŠTAFFA VÁC. HAVRDA JAN ŠTURM JIND. HORÁČEK JAN ŠULC JOS. HRUŠKA ANT. TAUCHMAN J. HRUŠKA H. TOMEČEK J. KNEFFEL FR. ULRICH JIND. KOCH JOS. URBAN JAN KOCH PROK. VÁGNER FR. KOLMAN FR. VÁGNER JOS. KOLMAN JAR. VRATISLAV Š. KRAUS JOS. VOKATÝ FER. LEDR FR. LINHART J. LIŠKA FR. 68

MÁDLE FR. NÁLEVKA J. NYČ JAN NYČ JOS. NÝDRLE ANT. NYPL. BOH. Podlevín Číslo VH: CZE-5210-37418 Souřadnice: 50 30'32.57"N 15 31'17.37"E V roce 1910 měla osada přináležející k Nové Pace 357 obyvatel, v roce 1921 to bylo 317 obyvatel. 341 Od roku 1911 se projevovaly stále intenzivnější snahy o odtržení a vytvoření samostatné obce, ty vyvrcholily v roce 1924, kdy získaly podporu Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, zvláště přísedícího zemského správního výboru Jana Cerhy. 342 K osamostatnění nedošlo s odůvodněním, že okresní město by se nemělo kam rozšiřovat a pozbylo by katastru. Osada má vlastní pomník padlým v první světové válce, který se nachází před hřbitovem a jeho autorem je Josef Steklík z Lomnice nad Popelkou. K tomu, kdy byl pomník vybudován, však prameny mlčí. Sestává se ze dvou stupňů tvořených vždy čtyřmi bloky kamene, čelní a zadní bloky jsou u prvního stupně mírně vsunuté dovnitř tak, že je boční přesahují. Podstavec ze tří částí pyramidově stoupá a z pohledové strany i boků má zkosené hrany, které navazují na obelisk se jmény, ta zasahují až do nejvýše položené části podstavce, avšak deska z černého skla se jménem obětí druhé světové války je naopak umístěna v nejnižší části podstavce. Reliéf kříže a vavřínových věnců v čele obelisku, připomíná spíše civilní ráz funerální architektury, avšak jeho skutečné určení označují válečná léta a věnování, poté již následuje výčet jmen s daty narození i úmrtí, kdy poslední tři zmíněná jsou již vysekaná do podstavce. Materiálem stupňů a nejníže položené části podstavce je pískovec, u ostatních je to leštěná žula, v zadních částech pomníku pouze neleštěná a kamenicky opracovaná. 341 Federální statistický úřad, Retrospektivní lexikon obcí Českokoslovenské socialistické republiky 1850-1970 I., Praha 1978, s. 586. 342 SOkA v Jičíně, f. AO Podlevín, Kronika obce Podlevín, s. 165-169. 69

1914-1918 PAMÁTCE PADLÝM VE SVĚTOVÉ VÁLCE HYLMAR JOSEF * 1892 + 1914 HYLMAR FRANTIŠEK * 1883 + 1915 JIRKO FRANTIŠEK * 1892 + 1914 JIRUTKA OTA * 1893 + 1914 LAZÁK ANTONÍN * 1876 + 1915 PAVEL FRANTIŠEK * 1884 + 1914 TOMÁŠ JOSEF * 1897 + 1917 VĚCHET VÁCLAV * 1885 + 1914 VLACH FRANTIŠEK * 1874 + 1915 Roškopov Číslo VH: CZE-5210-39139 Souřadnice: 50 31'4.78"N 15 28'42.01"E V roce 1921 měla obec nalézající se u Staré Paky 508 obyvatel. 343 Pomník padlým v první světové válce se nalézá při pravé straně silnice, směrem ze Staré Paky na Lomnici nad Popelkou. Byl vystavěn v roce 1928 a realizaci řídila místní osvětová komise, jež zřídila výbor konající sbírky, ty vynesly celkem 2 800 Kč. 344 Přesto pomník vznikl hlavně svépomocí občanů, neboť stavební kámen byl dovezen z Laugnerova lomu a materiál na desku pocházel 343 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 167. 344 SOkA v Jičíně, f. AO Roškopov, Pamětní kniha obce Roškopov 1904-1929, kn. 1, s. 234. 70

z lomu U Lišků, ta byla následně opracována u p. Krejčího v čp. 27, ale i samotná výstavba byla provedena zedníky z obce. 345 Předseda osvětové komise František Šulc se k tomu vyjádřil výstižně: Pohlížejte na ten náš památník v tom smyslu, že jest to práce našeho lidu, z našeho kamene, za naše peníze a jako takový ho přijměte. 346 Přesto, že o výstavbě bylo definitivně rozhodnuto teprve počátkem října 1928, slavnostní odhalení proběhlo již 28. října v rámci oslav desetiletého výročí samostatnosti, 347 které proběhly za účasti legionářů, sboru dobrovolných hasičů i občanů obce a dětí, 348 dokonce se přidal organizovaný průvod obyvatel ze sousedního Ústí u Staré Paky. 349 Po uvítání starostou Josefem Ducháčkem zde pronesli slavnostní řeč řídící učitel Václav Macher z Ústí u Staré Paky, mlynář František Šulc za Sokol a Josef Špilař za Orel. 350 Dcera účetního na pile p. Křižíka recitovala báseň Píseň svobody od Adolfa Veniga a akce se i díky slunečnému počasí těšila velkému úspěchu. 351 Místo ohrazuje ze tří stran do svahu zasazená zídka, kdy dvě boční strany jsou zkosené a kopírují tvar svahu, na základové desce je pak vyzděn mohylovitý pomník z čedičových balvanů, stejně jako zídka. K pomníku stoupají dva pískovcové schody, kdy třetí tvoří samotná základová deska, na vrcholu mohyly je posazena stéla s plasticky vytvořenou přilbou přikrytou lipovými ratolestmi. Stéla je osazena deskou z černého leštěného skla, se zlaceným písmem 1914-1918 Bryknar Josef Bryknar Josef Fejfar Frant. Jandourek Stanislav Kužel Karel Liška Josef Prášil Josef Prášil Karel Podlipný Frant. Pilař Vít Sucharda Frant 345 Tamtéž, s. 231. 346 Tamtéž, s. 231. 347 Tamtéž, s. 234. 348 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38. 349 SOkA v Jičíně, f. AO Ústí, Pamětní kniha obce Ústí 1925-1933, s. 128. 350 SOkA v Jičíně, f. AO Roškopov., s. 232. 351 Tamtéž, s. 232. 71

Svojek Šulc Antonín Šulc Frant. Tůma Antonín Tůma Frant. Tůma Ignác Vrabec Antonín Vrabec Jan Číslo VH: CZE-5104-08363 Souřadnice: 50 33'17.52"N 15 27'10.19"E Roku 1910 měla obec 417 obyvatel a v roce 1921 to bylo již jen 342 obyvatel. 352 Pomník se nachází mezi vzrostlými stromy, při pravé straně silnice z Tample na Libštát. Dne 29. února 1921 byla na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva vymezena část z pozemku, pronajímaného Josefu Prášilovi z čp. 37, pro zřízení pomníku. 353 Autorem pomníku za 6 350 Kč byl Antonín Stýblo z Nové Paky a ke slavnostnímu odhalení došlo již 10. července. 354 Předcházel mu tichý průvod, kterého se zúčastnilo obyvatelstvo ze Svojku i z okolních obcí. 355 Místní osvětová komise se stala nejen iniciátorem výstavby, ale i organizátorem slavnosti a tak pronesl řeč řídící učitel Ladislav Jebavý ze Svojku i předseda osvětové komise rolník Josef Křížek. 356 Po vylíčení osudů padlých a odhalení byla zahrána píseň Kde domov můj, zatímco družičky s chlapci zde položili věnec a pozůstalí květiny, poté následovaly přednesy básní dětmi, ale i odborným učitelem Emanuelem Rottou z Nové Paky a úřednicí Julií Hylmarovou z Bělé. 357 Pomník symbolicky přejal do správy obce starosta Josef Prášil od Josefa Vancla z obecního zastupitelsva, pod jehož záštitou slavnost proběhla. 358 V závěru poděkoval obchodník Josef Plecháč z osvětové komise všem, kteří se podíleli na vzniku pomníku nebo průběhu slavosti a byla zahrána píseň Nad Tatrou sa blýská, poté již následoval koncert a volná zábava. 359 O rok později byla zahrádka kolem pomníku ohrazena plůtkem z dřevěných latí, kterou zdarma zhotovil František Fejfar z čp. 30, šest osmihranných nosných sloupků 352 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 224. 353 SOkA v Semilech, f. AO Svojek, Pamětní kniha obce Svojek 1904-1939, s. 86. 354 SOkA v Semilech, f. NŠ Svojek, kn. č. 1, Kronika školy 1879-1949, s. 197. 355 Tamtéž, s. 197. 356 SOkA v Semilech, f. AO Svojek, s. 86. 357 Tamtéž, s. 86. 358 Tamtéž, s. 86. 359 Tamtéž, s. 86. 72

z pískovce pocházejícího z lomu nedaleko Vojic vyšlo již na 1041 Kč. 360 Roku 1984 došlo k opravě pomníku a v roce 2005 byl kromě nového vyzlacení písma také vyměněn dřevěný nepůvodní plot s betonovými čtyřhrannými sloupky, jejichž místo zaujaly pískovcové, dle původních z roku 1922 a došlo i k odstranění tůjí přiléhajících k pomníku. 361 Kronika obce uvádí nejen spektrum podstatných informací o výstavbě či průběhu slavnosti, ale na několika stranách jsou zde stručné zapsány nekrology padlých. 362 Za výjimečný pak můžeme považovat seznam dárců, jenž přispěli na zřízení pomníku, který zajímavým způsobem reflektuje dobu a sociálních poměry v oblasti. 1. František Prášil, rolník z čp. 33 300 Kč 2. Josef Prášil, rolník čp. 34 500 Kč 3. Jan Kobrle, rolník čp. 52 5 Kč 4. Antotín Kovář, rolník čp. 36 20 Kč 5. Františka Mikásková, čp. 38 50 Kč 6. Josef Vancl, čp. 37 20 Kč 7. Josef Podrazil, čp. 71 15 Kč 8. Josef Hloušek, hostinský, čp. 3 50 Kč 9. Ladislav Salaba, tovární dělník 15 Kč 10. Čeněk Sedláček, obchodík čp. 2 30 Kč 11. Josef Sádek, bednář čp. 47 2 Kč 12. Vít Šorm, chalupník čp. 43 5 Kč 13. Jan Kalenský, rolník čp. 51 5 Kč 14. František Volprecht, čp. 66 1 Kč 15. Josef Jérie, domkař čp. 71 5 Kč 16. Jan Fišera, domkař čp. 67 30 Kč 17. František Jína, domkař čp. 63 20 Kč 18. Josef Plecháč, domkař čp. 60 20 Kč 19. Josef Kobrle, rolník čp. 57 20 Kč 20. František Morávek, chalupnk čp. 72 10 Kč 21. Josef Morávek, domkař čp. 68 5 Kč 22. Jan Tropan, zedník čp. 62 5 Kč 360 Tamtéž, s. 197. 361 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 224. 362 SOkA v Semilech, f. AO Svojek, s. 91-98. 73

23. Josef Kočárek, chalupník čp. 62 20 Kč 24. Jan Šír, rolník čp 73 10 Kč 25. Josef Šolc, domkař čp. 75 5 Kč 26. Jan Dejmek, rolník čp. 20 50 Kč 27. Jan Vrba, řezník čp. 22 25 Kč 28. Josef Beran, rolník čp. 23 100 Kč 29. Antonín Beran, rolník, čp. 24 50 Kč 30. Josef Konopáč, rolník čp. 25 20 Kč 31. František Švandrlík, tov. Dělník čp. 53 10 Kč 32. Josef Křižek, rolník čp. 17 50 Kč 33. František Medlík, kovář čp. 65 20 Kč 34. Josef Křížek, domkař čp. 16 10 Kč 35. Božena Šolcová, švadlena čp. 15 40 Kč 36. Marie Šolcová, domkařka čp. 15 20 Kč 37. Jan Vlček, obuvník čp. 12 40 Kč 38. Václav Mejsnar, domkač čp. 11 20 Kč 39. Josef Fejfar, rolník čp. 26 20 Kč 40. František Fejfar, rolník čp. 27 400 Kč 41. Marie Fejfarová, výměnkářka čp. 28 100 Kč 42. Josef Paulů, rolník čp. 28 300 Kč 43. Josef Chavlina, hostinský čp. 54 25 Kč 44. Františka Kobrlová, domkařka čp. 10 60 Kč 45. Josef Pošepný, chalupník čp. 9 10 Kč 46. Josef Kracík, chalupník čp. 8 2 Kč 47. Alois Hladík, domkař čp. 46 5 Kč 48. František Tauchman, domkař čp. 45 5 Kč 49. Josef Plecháč, obchodník čp. 29 25 Kč 50. Rudolf Albrecht, továr. Dělník čp. 29 50 Kč 51. Josef Podzimek, továr. Dělník čp. 29 20 Kč 52. František Fejfar, rolník čp. 30 100 Kč 53. Josef Kovář, rolník čp. 48 10 Kč 54. Ladislav Jebaví, řídící učitel čp. 1 50 Kč 55. Frantiček Prášil, rolník čp. 59 150 Kč 56. Petr Podzimek, domkař čp. 64 40 Kč 74

57. Josef Valeš, domkař čp. 58 3 Kč 58. Agrární organizace ve Svojku 33 Kč 59. František Vít, obchodík čp. 47 50 Kč 60. Josef Kobrle, zedník čp. 10 50 Kč 61. Marie Sumilová, čp. 10 20 Kč 62. Hospodářský spolek ve Svojku 50 Kč 63. Josef Zelinka, domkař 8 Kč 64. František Taucham, úředník čp. 45 50 Kč 65. Junková, domkařka ve Svojku 100 Kč 66. Jos. Prášil 10 Kč 67. Kapelník Šimůnek 30 Kč 68. Hasičský spolek a divadelní odbor ve Svojku 845 Kč 69. Alois Šolc, domkař čp. 74 10 Kč Bělá a Libštát 1. Josef Fejfar, rolník v Bělé, čp. 100 100 Kč 2. Josef Vejnar, rolník v Bělé, čp. 120 100 Kč 3. Anna Koudelková, z Bělé, čp. 130 5 Kč 4. Josef Svatý, domkář, čp. 12/3 10 Kč 5. Jan Pejnar, listonoš z Libštátu 20 Kč 6. František Šádek, tovární dělník z Libštátu 20 Kč 7. Josef Plichta, domkář z Bělé, čp. 123 2 Kč 8. Marie Kořárková, vdova, čp. 133 5 Kč 9. František Zajíček, chalupník, čp. 133 30 Kč 10. Vt Hylmar, domkař, čp. 137 3 Kč 11. Anna Nosková, chalupnice, čp. 45 20 Kč 12. František Fejfar, chalupník, čp. 127 2 Kč 13. Františka Kmínková, rolnice, čp. 125 60 Kč 14. František Mládek, rolník, čp. 99 10 Kč 15. Josef Kovář, rolník, čp. 108 10 Kč 16. Jan Dejmek, vyměnkář, čp. 111 10 Kč 17. František Zelenka, hosinský v Bělé, čp. 112 10 Kč 18. Antonín Houf, chalupník v Bělé, čp 125 2 Kč 19. Z taneční zábavy, výžežek odvedl B. Kotyk 180 Kč 75

20. Bohumil Kotyk, obuvník v Bělé 20 Kč 21. Jan Konopáč, hajný z Libštátu 2 Kč 22. Z Rejnorovy veselky 50 Kč 23. Josef Richta, domkář v Bělé 40 Kč 24. Anna Novotná z Libštátu 100 Kč 363 Celkem tedy bylo věnováno 5 065 Kč, z toho 4 254 Kč ze Svojku a 811 Kč z Bělé i Libštátu. 364 Neobvykle pečlivý je zápis vyučtování, kdy čistý zisk tvořil 924 Kč přejatých místní osvětovou komisí: 365 I. Příjem II. Kč 5 065 - sebráno na darech ve Svojku, v Bělé a Libštátě. 2 762 - vybráno za vstupenky při slavnosti. 1006 - za prodané fotografie pomníkové. 80 - od cukráře Zelinky a řezníka Vrbaty. 1053 - od divadel. odboru z věnečku. Kč 9 966 - činil celkový příjem. Vydání Kč 6 350 sochaři Stýblovi v Nové Pace. 1 500 kapelníku Šimkovi. 251 Glosovi v Semilech za plakáty. 500 fotografu Hákovi v N. Pace za fotografie. 49 za obej. poslovi, kolky a hřebíky. 50 na invalidní fond okres. polit. spr. v N. Pace. 35 - za trikolory a špendlíky Plecháčovi. 130 hostinskému Hlouškovi za večeři a pivo pro hudebníky. 145 za cement a zednickou práci. Kč 9 042 činilo celkové vydání. 366 363 Tamtéž, s. 87-90. 364 Tamtéž, s. 88-90. 365 Tamtéž, s. 90. 366 Tamtéž, s. 90. 76

Místo je ohrazeno dřevěným plůtkem s brankou, neseným osmihrannými sloupky vyrůstajícími z kvádrovitého základu. K částečně vydlážděné zahrádce obdélníkového půdorysu vedou čtyři schody, z toho jeden je tvořen již samotným základem plůtku. Pomník stojí na dvou stupních, na nich je podstavec kopírující tvar schodů, jehož čelní část zdobí reliéf štítu s českým lvem v pozitivu, zatímco lipové štěpy kolem jsou vyhotoveny v negativu. V minulosti byly odstraněny části reliéfu zobrazující znaky Moravy, Slezska a Slovenska, prázdné místo pak nahradila právě rostlinná výzdoba. Zadní odstupňované části podstavce jsou vespod členěny římsami a následuje jakási zástěna před plastikou stojícího lva. Do pylonu s reliéfem vavřínových ratolestí v čele je vsazena deska z černého skla, zlaceným písmem uvádějící věnování a jména padlých, jejichž výčet zakončuje epitaf. Pod deskou je napsáno: VĚNOVÁNO S PŘISPĚNÍM SPOLKŮ A OBČANŮ. Materiálem pomníku a všech kamenných částí je pískovec, pocházející pravděpodobně z okolí Vojic, stejně jako je tomu u sloupků, ale i jiných autorových prací, jako ve Štikově 367 nebo Martinicích v Krkonoších. 368 Stav pietního místa je poměrně dobrý, avšak je třeba odstranit z vydlážděného prostoru prorůstající traviny a nános biozeleně na pomníku, kdy jsou na stupních i podstavci přítomny mechy a řasy z bočních stran. Oběti světové války 1914-1919: Fejfar Josef Fišera Josef Flajšer Josef Hanuš Jan Kmínek Josef Kobrle Jan Kočárek Václav Mejsnar Petr Mikáska František Nosek Antonín Novotný Čeněk Paulů Miloslav Plichta Josef 367 SOkA v Jičíně, f. MNV Štikov, Pamětní kniha obce Štikov 1945-1950 (1924), s. 42. 368 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli, s. 93. 77

Podlipný Jan Podzimek Antonín Podzimek František Prášil Bohuslav Prášil František Prášil Jan Prášil Karel Prášil Jan Svoboda Vincenc Šoustal Václav Vejnar František Vlček Jaroslav Zajíček Josef bratři Spěte tiše v té cizí zemi, ó sladký budiž Váš věčný sen, neboť nebyla marná Vaše oběť! Slemeno Číslo VH: CZE-5215-20715 Souřadnice: 50 32'24.46"N 15 39'44.2 V roce 1910 měla obec 305 obyvatel a roku 1921 to bylo 274 obyvatel. 369 Přesto, že po záboru pohraničních oblastí na počátku října 1938 spadala kvůli nepřesnému vymezení hranice krátkodobě do říšské župy Sudety, jednalo se o ryze českou obec, ač ze severu obklopenou německým Hostinným (Arnau) a z východu Horní Olešnicí (Ober Oels). Pomník padlým se nalézá poblíž silnice z Dolní Kalné na Hostinné, při odbočce vlevo a je situován u čp. 32 na ostrohu mezi zpevněnou a nezpevněnou cestou vedoucí k poli. Byl zhotoven roku 1925 Josefem Vítem z Konecchlumí a ke slavnostnímu odhalení došlo 3. září téhož roku. 370 Náklady na výstavbu činily 6 000 Kč, avšak kromě výtěžku z divadelní hry Probuzenci nevíme, odkud byly zbylé peníze získány. V obecní pokladně existoval fond na udržování pomníku, který 369 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace,Novopacko..., s. 167. 370 SOkA v Trutnově, f. AO Slemeno, Pamětní kniha obce Slemena 1935-1945, s. 56. 78

v polovině 30. let 20. století činil 500 Kč. 371 Záznam v pamětní knize obce popisuje pomník takto: Socha představuje matku s děckem na ruce, ona pohlíží do dálky k východu a očekává toužebně, ale marně, návrat milovaného manžela. 372 Pro pietní místo je vyhrazen trojúhelníkový prostor obehnaný dřevěným plůtkem, neseným sedmi betonovými sloupky. Pomník, ke kterému stoupají dva schody, stojí na třech stupních čtvercového půdorysu, v jejichž rozích jsou umístěny čtyři sloupky nesoucí železné řetězy. Podstavec z jednoho kusu kamene napodobující balvanové zdivo je doplněn reliéfy lípy, představující nový svěží a mladý stát, jejíž kořeny prorůstají a upozaďují zemřelou dvouhlavou orlici, symbol habsburské monarchie. Vpravo nalezneme puget květin omotaný stuhou s nápisem: PADLÝM VOJÍNŮM, kdy před věnování byla nejspíše umístěna datace 1914-1918, která je vlivem zvětráváním kamene nečitelná. V čele pomníku, nad deskou z černého skla, se nachází znaky zemí ČSR, jak je užívali legionáři. Plastika ženy v pracovních šatech s šátkem na hlavě a nahým dítětem v jedné ruce, je ze samostatného bloku kamene. Žena zastiňující si výhled do dáli rukou a snop obilí s odloženým srpem evokují horký letní den, při žních, kde je během války citelný nedostatek mužů, stejně tak jako při péči o rodinu. Motiv vykresluje náhled do reality venkovského obyvatelstva během války. Nový dřevěný plot dokazuje zájem obyvatel i stálou aktualitu tématu, nicméně pomník je třeba svěřit do péče restaurátora. Nejen, že značná část je zanesena řasou, lišejníky a mechy, ale jednotlivé stupně jsou rozklížené a na reliéfech i nápisu na podstavci je znát negativní vliv povětrnostních podmínek. Detaily jsou poškozené kyselými dešti a odlupují se drobné části kamene, jako důsledek zvětrávání kamene, což je ve větší míře znát i na šatech plastiky ženy, zvláště při severní straně. V zadní části chybí železný řetěz a dva ze sloupků poškozené jeho vytžením či vlivem mrazu a vody na porézní materiál byly neodborně opraveny. 371 Tamtéž, s. 56. 372 Tamtéž, s. 56. 79

Padlí: Násl. vál. útr. zemřelí: Amler Ant. Korda Jos. č. 22 Brádler Čen. Fingr Kar. Nezvěstní: Korda Jan č. 14 Korda Ed. č. 14 Kodym Jos Korda Jos. č. 14 Gaudl Jos. Korda Václ. č. 38 Srna Jos. č. 30 Srna Frant. Šír Hyn. Máslo Jan Šrajer Jos. Vokatý Ferd My dali životy, Vy dejte práci a lásku! Stará Paka Číslo VH: CZE-5210-39159 Souřadnice: 50 30'37.28"N 15 29'37.46"E Obec v minulosti se rychle rozrůstající díky infrastruktuře, zejména nádraží jako významném dopravnímu uzlu a okresní silnici z Nové Paky na Lomnici nad Popelkou. V roce 1890 měla 1 588 obyvatel, v roce 1900 to bylo 1 956 obyvatel a roku 1910 se jednalo již o 2 374 obyvatel, nárůst se zastavil až po první světové válce, kdy k roku 1921 měla 2 373 obyvatel. 373 Pietní místo se nalézá v parku před současnou budovou školy, naproti starší roubené škole je umístěn pomník padlým v první světové válce a před ním menší žulový věnovaný obětem druhé světové války. Zřízení pomníku navrhl Josef Mládek již 18. června 1922 při valné hromadě Družiny československých válečných invalidů a v krátké době bylo v blízkosti pošty, kde měla v budoucnu stát nová škola, vymezeno místo. 374 Kámen určený do základů pocházel od rolníka Josefa Suchardy z čp. 31 a autorem díla byl Josef Vít z Konecchlumí, který jej vytvořil za obnos 7 000 Kč. 375 Odhalení se konalo 8. července 1923, za účasti spolků, chlapců a dívek v krojích i občanů ze širokého okolí, akce proběhla pod záštitou obce Stará Paka a protektorátem okresní 373 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 171. 374 SOkA v Jičíně, f. AO Stará Paka, Pamětní kniha obce Stará Paka 1927-1938, s. 124. 375 Tamtéž, s. 124. 80

správní komise. Součástí průvodu byly alegorické vozy představující Svobodu, Popravu Josefa Kudrny a Hold prezidentu T. G. Masarykovi, jejich obsah vytvořil Josef Ptáček. 376 Po řeči ředitele reálky v Nové Pace Ferdinanda Tomka a referenta pražského ústředí Družiny čsl. invalidů Františka Havelky, došlo k symbolickému předání místa předsedou slavnosti Dr. Brožem do správy obce, zastoupené starostou Ferdinandem Erbenem, v sadu poté probíhala volná zábava. 377 Akce měla poměrný úspěch a čistý zisk 1121 Kč putoval jako dar na vánoční nadílku sirotkům a dětem, kteří vinou války přišli o jednoho z rodičů, 50 Kč byl založen fond na vydržování pomníku. 378 K vymezenému místu oválného tvaru, vysypaném štěrkem a ohraničeném obrubníkem vede dlážděný chodník. Při zadní partii místa směřujícího čelem k silnici rostou dva jehličnany, mezi kterými je záhon s květinami vysypaný kůrou, po stranách obou památníků jsou kameny a vysázené květiny. Samotný pomník tvoří tři stupně, k prvnímu stoupají v čelní straně dva schůdky a výše položený je menších rozměrů. V rozích prvního vysokého stupně jsou čtyři sloupky, nesoucí železný zdobený řetěz, lemující dílo ze všech stran. Podstavec je opracován tak, že připomíná přírodní balvanové zdivo, do něj je vsazena deska z černého skla se zlaceným písmem uvedenými jmény, zdobí jej také několik reliéfů, jako větve lípy naklánějící se ke znakům zemí ČSR, jak je užívali legionáři. V pravém rohu je puget květin svázaných stuhou, z jedné strany s nápisem: 1914-1918 HROBŮM V DÁLI, z druhé strany s věnováním zřizovatele: DRUŽINA ČSL. INVALIDŮ VE ST. PACE. Na podstavci je osazena plastika ženy, jež si cloní oči vzhlížejíce do dálky, zatímco v levé ruce drží dítě, pozadí dotváří snop obilí a odložený srp. Námět je totožný s pomníkem ve Slemeně, avšak u obou lze nalézt několik odchylek daných přizpůsobením místu i zpracováním díla v pískovci hořického typu. Pamětní kniha obce dodává, že chybí dvě jména: Štěpán Goll a Stanislav Lusk. 379 Místo je dobře udržované a poslední restaurování pomníku proběhlo v roce 2011 Střední průmyslovou školou kamenickou a sochařskou Hořice v Podkrkonoší. 376 Tamtéž, s. 125. 377 Tamtéž, s. 125. 378 Tamtéž, s. 125. 379 Tamtéž, s. 125. 81

PADLÍ: BRÁDLE JOS. BÍLEK ANT. BARTONÍČEK JOS. DVOŘÁK JAN DOUBEK EMIL DOUBEK JOS. DEVÁTÝ JINŘ. DĚDEČEK PETR HAMÁČEK KAREL JEŽEK JINŘ. JIRÁSKO JOS. KOCIÁN JAN MLÁDEK ARNOŠT MLEJNEK VOJT. MACHOVEC ADOLF MACH ANT. MARTINEC JOS. NYPL ANT. NYPL VÁCL. PODLIPNÝ JOS. RUDIŠ KAREL REŠ KAREL RUML JOS. STUCHLÍK ANT. SVOBODA RUD. ŠTÉR KAREL ŠIMŮNEK FRANT. ŠIMŮNEK BOH. ŠÍR JOS. TREJBAL JOS. TUMA JOS. KOZÁK ANT. NÁSLEDKEM VÁL. ÚTRAP ZEMŘELÍ: ANTOŠ VÁCL. DAVID JOS. LAUER FRANT. MÁDLE ANT. NÝDRLE EDUARD TŮMA IGNÁC VLK JAN VÍT JOS. VABNĚK FRANT. VAGENKNECHT ANT. NEZVĚSTNÍ: GROF JOS. LUSK STAN. LUŠTINEC JOS. LAUER JOS. PODZIMEK FRANT. RYS FRANT. STUCHLÍK FRANT. ŠORM ANT. TREJBAL ALOIS 82

Štikov Číslo VH: CZE-5210-37417 Souřadnice: 50 29'7.57"N 15 32'6.62"E Obec byla ještě ve druhé polovině 19. století z větší části německou, avšak již před první světovou válkou tvořili Němci menšinu na úkor Čechů. Výrazný obrat lze sledovat sčítáním lidu, kdy zde v roce 1880 žilo 360 obyvatel, z toho 317 Němců a 43 Čechů, v roce 1890 to již bylo z 317 obyvatel 192 Čechů a 125 Němců. 380 V roce 1900 měla obec 304 obyvatel, 195 Čechů a 109 Němců, v roce 1910 bylo z 347 obyvatel 330 Čechů a pouze 17 Němců a konečně roku 1921 z 339 obyvatel tvořili 320 Češi, 17 Němci a 2 jiné národnosti. 381 Charakteru složení obyvatelstva odpovídá i styl pomníku, jenž byl vystavěn pod budovou školy nedaleko kostelíku Nejsvětější trojice, při levé straně silnice, směrem z Nové Paky na Bělou u Pecky. Za jeho zřízením stál sbor dobrovolných hasičů, který čerpal finance z příspěvků obyvatel činící 3 018 Kč, založeného fondu na spořitelní knížce se 737 Kč a obnos 1 038 Kč a 50 h přinesla slavnost spojená s odhalením pomníku. 382 Zbylé náklady, o jejichž konečné výši nejsou dochovány žádné zmínky, stejně jako zřízení kovového plotu hradila obec. Ke slavnostnímu odhalení pomníku od Antonína Stýbla z Nové Paky došlo 11. června 1922, řeč zde pronesl italský legionář učitel Bohumil Bejr z Nové Paky, ale také Bohumil Ryba za sbor dobrovolných hasičů a František Zahradník za obecní zastupitelstvo. 383 Dá se předpokládat, že v hojnějším zastoupení byli přítomni členové hasičského sboru i obyvatelé obce a okolí. Pomník stojí čelem k silnici, mezi dvěma úpravnými lípami a namísto původního oplocení je vytvořeno pouze zábradlí před ním, které pochází pravděpodobně z období kolem roku 1989, kdy došlo k renovaci místa, jak dokazuje i nápis na zadní straně stély. Podstavec pomníku se signaturou autora, stojící na kamenném základu je odstupňovaný a členěný jednoduchými římsami. Před nápisem: Věnováno s přispěním sboru dobrov. hasičů a občanů., je osazena plastika ležícího lva, dnes již výdusek nahrazující původní motiv stojícího majestátního lva, zaznamenaného ještě v roce 1960. 384 Jak je zapsáno v pamětní knize obce: Pomník pískovcový (z Vojic) představuje Osvobození československého národa ze jha Habsburgů, což jest znázorněno tím, kterak český lev přetrhl okovy a zašlapuje rakouského 380 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 177. 381 Tamtéž, s. 177. 382 SOkA v Jičíně, f. MNV Štikov, Pamětní kniha obce Štikov 1945-1950 (1924), s. 42. 383 Tamtéž, s. 74. 384 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Štikov 1960. 83

dvouhlavého orla. 385 Stéla trojúhelníkovitého zakončení nese v čele nápis: OBĚTI SVĚTOVÉ VÁLKY a reliéf trnové koruny. Písmo bylo při rekonstrukci opatřeno červenou monochromií, avšak o charakteru původní barvy nevíme, obvyklou byla černá nebo červená. Stav místa je poměrně dobrý, nicméně bylo by třeba pomník zanesený řasou vyčistit, a odstranit povrchovou úpravu ve formě barvy v zadní části podstavce, která zabraňuje kvalitní výměně vlhkosti porézního materiálu. 1914-1918 FEJFAR JOSEF FEJFAR FRANTIŠEK GEISEL VILÉM GROH FRANTIŠEK GROH FRANTIŠEK HARTIG FRANTIŠEK JODAS BOHUMIL KUŽEL FRANTIŠEK LACINA JOSEF PETRÁSEK FRANTIŠEK RUDIŠ JOSEF RYBA JOSEF TREJBAL JAROSLAV TŮMA AUGUSTIN TŮMA KAREL ZEJFART JAROSLAV Spěte klidně a sladký budiž Váš sen neboť nebyla marná Vaše oběť 385 SOkA v Jičíně, f. MNV Štikov, s. 42. 84

Úbislavice Číslo VH: CZE-5210-37416 Souřadnice: 50 28'41.07"N 15 27'57.69"E Obec ještě v průběhu 19. století z velké části považována za německou, byla na počátku 20. let 20. století téměř výhradně česky mluvící. 386 Pietní místo se nachází pod hřbitovem filiálního kostela Narození Panny Marie, naproti hostinci. K výstavbě mělo poslední slovo obecní zastupitelstvo a to 4. ledna 1925, kdy byl zřízen komitét pro postavení pomníku ve složení: starosta Jan Mádle s funkcí předsedy, řídící učitel Ambrož Palouš, rolníci Antonín Gaizl a Josef Zajíc, zajišťující průběh celé akce. 387 Pozemek zdarma věnoval rolník Josef Nechanický z čp. 55 a již v dubnu vytvořil Josef Vít z Konecchlumí za obnos 6 250 Kč pomník, aby mohlo dojít ke konečnému vyrovnání terénu a osazení. 388 Finančně i organizačně bylo do akce zainteresováno obyvatelstvo České Proseče, Chloumku, Stavu a Štěpanic, kterým se zamlouvalo místo pod kostelem. Při výstavbě došlo k rituálnímu uložení skleněné rourky obsahující papír se jmény občanů, kteří se přičinili nebo finančně přispěli na zřízení pomníku, ta byla umístěna pod desku se jmény společně s mincemi v hodnotě jednoho haléře, dvou haléřů, pěti haléřů, deseti haléřů, dvaceti haléřů, padesáti haléřů a jedné koruny. 389 Večer před slavnostním odhalením uskutečněným 17. května byla hasičským sborem sehrána divadelní hra s názvem Jménem Jeho Veličenstva aneb poprava Josefa Kudrny, jež byla pro velký zájem sehrána ještě několikrát. 390 Slavnosti se zúčastnily sbory dobrovolných hasičů z Kumburského Újezdu, Stavu, Syřenova, Štěpanic, Zboží. 391 Průvod započatý po druhé hodině odpoledne urazil trasu od hostince p. Šormy ve Stavu k pomníku v Úbislavicích, mimo hasičů a sokolů čítal neorganizované lidi z okolí, dokonce i německých obcí v okresu, Vidochova, Borovnice a Stupné. 392 Řeč pronesl Jan Mádle a rolník J. Crha. 393 Oslavy 28. října, jejichž návštěvnost přesahovala hranice okresu, byly do konce třicátých let konány právě u pomníku. 394 Oválný prostor vysypaný štěrkem nalezneme ve svahu a stoupá k němu šest pískovcových schodů se zábradlím, zakončeným prostými sloupky. Pomník pohledovou částí 386 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 173. 387 SOkA v Jičíně, f. MNV Úbislavice, Pamětní kniha obce Úbislavice 1902-1963, s. 42. 388 Tamtéž, s. 43. 389 Tamtéž, s. 45. 390 Tamtéž, s. 43. 391 Tamtéž, s. 44. 392 Tamtéž, s. 44. 393 Tamtéž, s. 44. 394 Tamtéž, s. 85

obrácený k silnici i hostinci tvoří tři stupně, v čele pojaté jako schody a je ohraničen čtyřmi sloupky nesoucími po třech stranách, zadní a bočních, železný řetěz. Podstavec s reliéfem pugetu květin a stuhou, na které je umístěna signace autora, napodobuje mohylu z navršených balvanů, ta je osazena deskou z tmavého leštěného kamene se zlaceným nápisem: Spěte drazí, spěte v dáli, kde Jste stáli, kde Jste spali na Vás často vzpomíná Vaše rodná otčina.. Plastika při podstavci znázorňuje klečící truchlící dívku, jež v překřížených rukou drží věnec z lipových ratolestí. V pylonu členěném římsou je v kapse osazena deska se jmény z obdobného kamene, jako na podstavci. Překrývá ji vysoký reliéf lípy, z jejíchž kořenů je upletena trnová koruna a na té svěží strom symbolicky vyrůstá. V čele najdeme reliéfy znaků zemí ČSR. Pietní místo prošlo revitalizací a bylo doplněno o dvě prosté dřevěné lavičky, to značí patrný zájem obce o zachování i další využití místa. Úbislavice: Hartl Jan Vrabec František č. 83 Hraba Jan Vrabec Josef č. 83 Karásek Karel Vrabec František č. 18 Kocián Josef Fišera Josef Letošník Josef Hanuš Josef Vagenknecht František Vrabec Antonín č. 83 č. 17 Vít Josef Stav: Drašar Alois Vagenknecht Jaroslav Jůza František Knap Josef Militký Jan Malinský Jan Štěpanice: Glos Václav Závodník Josef Imlauf František Knap František č. 2 Vitvar Josef č. 14 Knap Vilém Chloumek: Gottvald Alois č. 14 Gottwald Jan č. 14 Sedláček Josef Fiedler Josef Sucharda Josef č. 12 Česká Proseč: Mádle Jan Vagenknecht Josef 86

Vidochov Číslo VH: neevidován (původní zničen) Souřadnice: 50 30'45.6"N 15 34'01.2"E V roce 1910 měl 736 obyvatel a roku 1921 jen 661 obyvatel, převážně německé národnosti. 395 Pietní místo se nachází na návsi, při cestě k novorománskému kostelu Andělů strážných. Původní pomník padlým se nedochoval, avšak na jeho místě dnes stojí pomníček ve formě stély z umělého kamene s nápisem: PAMÁTKA PADLÝCH, stoupají k němu čtyři schody a je ze tří stran ohraničen nízkým kovovým plotem s brankou, osazeným ve čtyřech sloupcích ze stejného materiálu jako stéla, zadní strana je pak ohraničena dvěma tújemi. Dle jediného pramene, v podobě fotografie z rozmezí let 1918-1945, stojí současný památník na témže místě. 396 Původní pomník tvořil obelisk vybíhající z širšího stupně osazeného na podstavci, byl vyhotoven z kamene a pravděpodobně neměl zahrádku. Vidonice Číslo VH: CZE-5210-38468 Souřadnice: 50 28'36.57"N 15 38'42.00"E V roce 1910 měla obec 249 obyvatel a bylo spíše vyjimečným, když se do roku 1921 počet obyvatel navýšil na 289. 397 Pomník se nalézá při silnici směrem z Pecky na Horní Brusnici a to na levé straně, proti budově bývalé školy. Jak uvádí Vlastivědná monografie Novopacko vydaná roku 1929: Proti školní budově zbudován pěkný pískovcový pomník místním vojínům ve světové válce padlých. Jména padlých na věčnou památku jsou vyryta na pamětní desce do pomníku vsazené. 398 Vzhledem k tomu, že byl vyfotografován v roce 1927, 399 ale i v jinak pečlivě vedené kronice obce z let 1924-1937 záznamy chybí, 400 musel být zřízen v období mezi léty 1919-1923. Dle motivu připomínajícím pomníky v Levínské Olešnici a Úbislavicích i způsobu zpracování plastiky lze soudit, že autorem mohl být Josef Vít z Konecchlumí, informace o zřizovateli či nákladech však v pramenech chybí. 395 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 194. 396 OÚ Vidochov, f. historické fotografie, slavnostní průvod ve Vidochově. 397 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 201. 398 Tamtéž, s. 202. 399 SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38. 400 SOkA v Jičíně, f. AO Vidonice, Pamětní kniha obcevidonice 1924-1937. 87

Pietní místo ohrazené kamennou podezdívkou, tvořící obrubník zahrádky vysypané štěrkem, kopíruje tvar křižovatky cest a zadní stranou přiléhá k plotu zahrady čp. 19. Pomník z pískovce hořického typu, dnes již z části zakrytého prorůstající zelení, se skládá ze stupňovitého základu, vytvářejícího rám, s navezenou zeminou a štěrkem. V rozích na nalézají čtyři sloupky nesoucí řetěz, jenž obepíná samotný podstavec, ten je bosovaný a před vloženou deskou z leštěného kamene, nesoucí zlacený nápis: SPĚTE KLIDNĚ DRAZÍ V DÁLI, V CIZÍ ZEMI, KDE JSTE PADLI. VZPOMÍNÁ VÁS VAŠE DRAHÁ OTČINA., je osazena plastika truchlící dívky v kleče, držící věnec z lipových ratolestí a pravou rukou si podepírající hlavu. Pylon nese desku stejného provedení i materiálu jako na podstavci, překrývá ji stylizovaný reliéf lípy, vyrůstající z kořenů trnové koruny, jako je tomu v Úbislavicích. Nad římsou je vymezen prostor s reliéfem znaků zemí ČSR, používaný legionáři. Pomník není nijak poškozen a desky jsou novějšího data, stejně jako vysypání zahrádky štěrkem, avšak pískovec je zanesen biozelení, zvláště mechy na základu a v menší míře řasou. Prioritou by měla být úprava okolní zeleně, která působí až neutěšeně a pietní místo zakrývá. KOCIÁN KAREL LISKOVSKÝ JOSEF PUŠ JOSEF PORTÍK FRANTIŠEK NOSEK JAN LAUŠMAN JOSEF PUŠ KAREL LISKOVSKÝ JAN MARŠÁL JAN VONDROUŠ VÁCLAV LAUŠMAN FRANT. NOSEK VÁCLAV PUŠ VÁCLAV 88

Vrchovina Číslo VH: CZE-5210-37422 Souřadnice: 50 30'18.51"N 15 32'14.82"E V roce 1910 měla obec 715 obyvatel a roku 1921 to bylo 664 obyvatel. 401 Při sjezdu ze silnice I/16 se v obci na křižovatce cest u čp. 17 nachází pietní místo charakteru parku. K vystavění pomníku, jehož autorem byl Antonín Stýblo z Nové Paky, došlo již roku 1921. 402 Mimo záznamů o pravidelných oslavách 28. října, konaných zde místní školou, informace chybí. Dle věnování na zadní straně pomníku se lze domnívat, že finanční stránka byla řešena formou sbírek či hrazena z rozpočtu obce, zřizovatelem se totiž stali místní občané, zda byli organizováni v komitétu, však nevíme. K revitalizaci místa došlo v roce 1970. Parčík na půdorysu trojuhélníku je ohrazen kovovým plotem s vrátky, samotný pomník obklopený zelení, zejména tůjemi a jalovci je ovlivněn secesí a tvoří ho dva stupně s podstavcem ze dvou kusů, nesoucím architektonicky členěný sloup. Na podstavci s lizénami je čtyřmi nýty osazena deska z černého skla, se jmény obětí první a druhé světové války uvedenými zlaceným písmem, ta nešetrně zasahuje do dříku sloupu a byla vytvořena mezi lety 1945-1960, neboť v roce 1960 již byla instalována. 403 Jména třech padlých legionářů na bocích podstavce jsou poškozena neodborným zásahem, avšak jsou čitelná oproti uvedenému v pohledové straně, nenávratně zničeným výřezem kapsy pro desku a vytmelením, kde lze identifikovat pouze na základě obrysů písma křestní jméno: ANTON a část data narození: * 18. Na dříku sloupu je v pozitivu uveden nápis: OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY a v čele data: 1914-1918. Hlavice tvoří na vrcholu pult zdobený girlandami, které jsou stejně jako nápisy v pozitivu a geometrická výzdoba opatřeny monochromií barvy mědi. Na zadní straně lze naleznout nápisy ve čtyřech sloupcích, nahrubo zasekané dlátem, tedy: VĚNOVÁNO OBČANSTVEM VRCHOVINSKÝ 1921 a OP. 1970. Na levém boku podstavce nalezneme signaturu autora a v zadní části monogram: VJ. Pietní místo je opečováváno a jsou znatelná spíše poškození vzniklá zásahy či renovacemi v minulosti, kdy došlo k zatmelení jmen i životních dat legionářů, dva z nápisů byly již neodborně obnoveny a třetí zničen zásahem desky, ale všechna jména jsou vepsána právě na ní. 401 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 204. 402 Tamtéž, s. 204. 403 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Vrchovina 1960. 89

Deska ukazuje tato jména: Jar. Adam 1897 1917 Ant. Fejfar 1893 1914 Ant. Fejfar 1896 1914 Frant. Fejfar 1890 1915 Aug. Franc 1889 1914 Ant. Halíř 1896 1914 Vác. Šrůtek 1891 1914 Frant. Čermák 1879 1916 Jan Krejčí 1874 1917 Jan Materna 1881 1914 Petr Materna 1881 1914 Frant. Podzimek 1877 1916 Frant. Stránský 1881 1919 Jos. Dont 1885 1916 Frant. Tůma 1883 1915 Frant. Vitvar 1895 1918 Frant. Halíř 1894 1916 Vít Fejfar 1892 1914 Jan Fejfar 1893 1915 Vác. Franc 1889 1916 Jan Groh 1889 1916 Jos. Jirko 1878 1918 Ant. Krejčí 1872 1919 Frant. Krejčí 1885 1914 Jos. Tůma 1885 1915 1939 1945 Ott. Makovička 1924 1945 Lad. Pospíšil 1915 1945 90

Pravý bok podstavce: Levý bok podstavce: JOSEF DONT * 1885 + 1916 V RUSKU JOSEF TŮMA * 1880 + 1915 V ITÁLII Zboží Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 29'05.3"N 15 27'15.0"E Obec pod zříceninou hradu Kumburk měla v roce 1910 celkem 426 obyvatel, z toho však 80 pocházelo z osady Chloumek a 90 z osady Štěpanice. 404 Jména padlých z Chloumku a Štěpanic však byla umístěna na desku pomníku v Úbislavicích. Pomník se nalézá na pravé straně, při silnici z Brda do Úbislavic, u autobusové zastávky naproti garážím. Dle signatury víme, že autorem byl Josef Vít z Konecchlumí, ale informace o průvodních okolnostech a samotném datu vzniku či financování chybí. Ústřední motiv je téměř totožný jako u pomníku v Bukovině u Čisté, avšak oráč v lidovém kroji zde namísto překřížených rukou drží smeknutý klobouk se stuhou, není zde umístěn ani reliéf znaků zemí ČSR. Můžeme se pouze domnívat, že vzhledem k charakteristice motivu a činnosti autora v okolí vznikl někdy v polovině 20. let 20. století. K místu stoupá devět betonových schodů s pískovcovým zábradlím zakončeným jednoduchými sloupky, které se zábradlím spojují železné kramle. Zahrádku obepíná kovový plůtek s ozdobným kováním a brankou, osazený na betonovém základě. První ze dvou stupňů nesoucích podstavec má v rozích čtyři sloupky, které původně nesly řetěz, dnes však mimo pravou stranu chybící. Odstupňovaný podstavec se signaturou autora na pravé straně je v pohledové části opatřen nápisem: O DRUZI DRAZÍ, VY BRATŘI NÁS VŠECH, KDO Z VÁS SI POMYSLIL, ŽE NEUZŘÍ JIŽ ČECH, TU DRAHOU VLAST - OTCE, MATIČKU, NEB DĚTI VOLAJÍCÍ: VRAŤ SE TATÍČKU. Dnes je kvůli poškození erozí kamene nápis z části nečitelný, některá užitá slova tak byla přejata již z pramenů. 405 Plastika oráče s pluhem, jenž vzhlíží vzhůru je osazena na podstavci nesoucím i obelisk s deskou se jmény padlých z černého 404 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 205. 405 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Zboží 1962. 91

leštěného kamene, tu přikrývá vysoký reliéf lípy, jejíž kořeny odhalují trnovou korunu a kmen zakrývá rozevřené okovy, v čele pomníku jsou vymezena léta: 1914-1918. Místo je v poměrně špatném stavu, zábradlí je vychýlené, sloupky nesoucí řetěz olámané a zvláště pak nápisy jsou poškozené odlupováním kamene i vymýláním kyselými dešti. Stupně jsou zaneseny mechy a lišejníky, zatímco zbytek pomníku je v menší míře pokryt řasou. Několik odštěpků ze sloupků, ale i část řetězu, se stále nalézají na místě, také proto by byl vhodný zásah restaurátora v co nejkratším časovém horizontu. DUŠEK FRANT. GROHA JAN NOŽIČKA BOH. ŠIMEK FRANT. SUCHARDA MAT. SVOBODA JAN ŠMEJC JAN VITVAR ANT. Ždírnice Číslo VH: CZE-5214-37766 Souřadnice: 50 31'21.79"N 15 39'32.60"E V roce 1928 měla Přední Ždírnice 214 obyvatel, z toho 210 české a 4 německé národnosti, zatímco Zadní Ždírnice 309 obyvatel, z toho 306 české a 3 německé národnosti. 406 Pomník obětem první světové války se nachází v Zadní Ždírnici, při pravé straně u silnice z Přední Ždírnice, pod budovou bývalé školy. V obci byl ustanoven výbor pro zřízení pomníku s řídícím učitelem Františkem Bubákem v čele, kde byla každá organizace zastoupena dvěma členy. 407 Koncepce výboru zde nejspíše odpovídala zkušenostem z blízkých obcí, zejména pak Horní Kalné v době o sedm let dřívě. 408 Autorem pomníku se stal Josef Kraus z Podhorního Újezdu a dílo vytvořil za obnos 2 800 Kč. 409 Finanční náklady byly hrazeny z výtěžku divadelní hry Otec od Aloise Jiráska, pořádané místní osvětovou komisí a režírované Františkem Bubákem, ten činil 1 052 Kč. Zbytek prostředků pocházel z výtěžku ze slavnostního odhalení, 406 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 208. 407 SOkA v Trutnově, f. AO Ždírnice, Pamětní kniha obce Ždírnice 1923-1945, s. 103. 408 SOkA v Trutnově, f. AO Horní Kalná, Pamětní kniha obce Horní Kalná, inv. č. 1., s. 200. 409 SOkA v Trutnově, f. AO Ždírnice, s. 103. 92

jehož výnos bez odečtení nákladů činil 2 744 Kč. 410 Odhalení proběhlo 20. července 1930 a v průvodu započatém v jednu hodinu odpoledne, čítajícím přes 500 osob, se objevili uniformované sbory dobrovolných hasičů z Čisté u Horek, Dolní Kalné, Horní Kalné i německé Horní Olešnice, dále se zúčastnili sokolové z Bukoviny u Čisté, Slemena a Dolní Kalné, ale také pozůstalí a návštěvníci z širokého okolí. 411 Slavnostní řeč před deskou zahalenou státní vlajkou pronesl starosta obce František Plecháč a poslanec národního shromáždění p. Nečas, mající úzké vazby k místu. 412 Po vystoupení třech pěveckých sborů a recitacích básní dětmi z místní školy, došlo k odhalení pomníku za zvuku trubek hasičů, v závěru pak František Bubák předal pomník symbolicky do užívání občanům. 413 Vzhledem k vyjasnění počasí a ustání dešťů následoval venkovní koncert a volná zábava na louce Josefa Stránského. Ve vymezeném prostoru na půdorysu trojúhelníku, ohrazeném dřevěným plotem s podezdívkou, se nachází dvěma stromky lemovaná masivní pískovcová deska na podstavci s dvěma křídly kopírujícími základ. V čele stojí ve dvou řádcích nápis: OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-1919. Do kapsy je vsazena deska z bílého mramoru, ze dvou stran obepínaná větvemi lípy ve vysokém reliéfu, vystupující z levého boku pomníku. Písmo desky je zlacené. Místo je v dobrém stavu a opečovávané, pouze podezdívka oplocení z tvárnic moderních materiálů nevytváří dobrý dojem v kontrastu s pomníkem. Původní oplocení tvořil drátěný plůtek s kovovými sloupky, na zděné podezdívce. 414 CERMAN JAN JEŽEK JAN STRÁNSKÝ FRANT. TREJBAL JAN STRÁNSKÝ VÁCLAV KUŽELA JOSEF LUDVÍK VÁCLAV MAŠEK JAROSLAV PITTAŠ JOSEF PLECHÁČ JAN STRYAL JOSEF 410 Tamtéž, s. 104. 411 Tamtéž, s. 103. 412 Tamtéž, s. 103. 413 Tamtéž, s. 104. 414 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Zadní a Přední Ždírnice 1961. 93

STUCHLÍK FRANT. STUCHLÍK JOSEF MARKS JAN NEZVĚSTNÍ: AMLER JOSEF LUDVÍK JOSEF STRÁNSKÝ BEDŘICH 94

MOHYLY Brdo Číslo VH: CZE-5210-37424 Souřadnice: 50 29'38.12"N 15 28'5.04"E Obec měla na sklonku 20. let 20. století 360 obyvatel výhradně české národnosti. V zahradě pod budovou školy byl v roce 1928 svépomocí občanů vystavěn mohylovitý památník. 415 Průvod 16. září, předcházející slavnostnímu odhalení, vyrazil ve dvě hodiny odpoledne od čp. 42, na místě pak pronesli řeč předseda místní osvětové komise František Haman z čp. 6 a řídící učitel Macek z Ústí u Staré Paky. 416 Po převzetí místa do správy obce zastoupené starostou Václavem Khůnem, následovala dětská slavnost na Šmejcově louce čp. 10. 417 Mše za padlé se pak konala v kostele v Úbislavicích. 418 V místě se i nadále odrážely významné události spojené s mladou republikou, jak dokazují fotografie ze dne pohřbu prezidenta T. G. Masaryka, kdy byl prapor svěšen na půl žerdi a před mohylou vystavena velkoformátová fotografie zesnulého. 419 Památník, kde se použitým materiálem stal čedič ze zříceniny nedalekého hradu Kumburk, zastiňují dvě vzrostlé tůje. Místo tvořené náspem zpevněným kamennou zídkou se šesti betonovými schody, je ohrazené kovovým plůtkem, který na dvou sloupcích branky s ozdobným kováním rostlinného motivu nese stojany pro květináče. Rohy betonové základové desky zpevněné kameny jsou doplněny čtyřmi balvany a mohylovitý památník s balvanem na vrcholu je osazen deskou z černého skla připevněnou čtyřmi nýty. Kámen je zanesen mechy a vymezený prostor v zahradě působí trochu neuspořádaně, ale také túje přerůstají do značné výšky. Pomník obklopený zelení, stejně jako původ materiálu, připomínají, že nic není věčné, zvláště pak lidské produkty. Celkově působí pietní místo přirozeně, ikdyž trochu tvrdě, avšak takový je i ráz zdejší krajiny. 415 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 118. 416 SOkA v Jičíně, f. AO Brdo, Pamětní kniha obce Brdo 1924-1938, s. 27. 417 Tamtéž, s. 27. 418 Tamtéž, s. 26. 419 Tamtéž, s. 102. 95

1914-1918 ČSR Památka našim padlým Drašar František Franc Jan Kůžel Josef Kytler Antonín König František Podzimek František Stránský Antonín Tomáš Josef Vitvar Adolf Vlček Antonín Vojtíšek Václav Karpaty Rusko Opava Štýrsko Sibiř Itálie Rusko Neznámo Francie Itálie Srbsko 1928 Lhota u Pecky Číslo VH: CZE-5210-38471 Souřadnice: 50 28'47.74"N 15 37'5.07"E Neveliká, avšak původně samostatná obec, dnes již přináležející k Pecce. V roce 1921 čítala 234 obyvatel. 420 Při silnici z Pecky na Staňkov mezi dnešními domy čp. 308 a čp. 309 se nachází mohylovitý památník. Kronikář obce František Ráchota uvedl, že pochází z roku 1929, tedy z doby, kdy byl odhalen obdobný věnovaný vojínům padlým a zemřelým v sedmileté válce v Pecce. 421 Pietní místo, ke kterému stoupají tři schody, je ohrazeno drátěným plůtkem s brankou, neseným betonovými sloupky. Dvěma jalovci a keři obklopený čtyři metry vysoký pomník vyzděný z araukaritu má tvar homole, na jejímž vrcholu je kříž. Deska z tmavého leštěného kamene, po které dnes zbyla pouze vyzděná kapsa, nesla nápis: Naše oběti světové války 1914-420 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko, s. 147. 421 SOkA v Jičíně, f. AO Lhota, kart. č. 1. 96

1918 a sedm jmen padlých. 422 Mohyly věnované obětem první světové války ve Lhotě u Pecky a sedmileté války v Pecce byly nepochybně vzájemně ovlivněny konstrukcí, tvarem i použitým materiálem, mohly být inspirovány i mohylovitým památníkem v nedaleké Stupné z roku 1927. 423 Svoji roli jistě sehrála snadná dostupnost a vysoká užitná i estetická hodnota materiálu. V současnosti chybí deska a zbyla zde nevzhledná kapsa, okolí je neudržované a kromě vysokého travního porostu a schodiště zaneseného mechem by bylo třeba upravit jalovce zastiňující pomník. Josef Rachota František Rulf Miroslav Plecháč František Marks Václav Kocián Josef Hruška Antonín Stuchlík 424 Stupná Číslo VH: neevidován (zničen) Souřadnice: 50 29'43.5"N 15 35'00.9"E Dle sčítání z roku 1910 měla obec 523 obyvatel, z toho 476 Němců a 49 Čechů, v roce 1921 to bylo 463 obyvatel. 425 V roce 1930 zde žilo 478 obyvatel, a roku 1939 již jen 437, z toho 426 Němců a pouze 11 Čechů. 426 Po první světové válce byla ve zdejší škole založena i česká jednotřídka a právě před budovou čp. 101, již nesloužící původnímu účelu, se nacházel pomník obětem první světové války. Místo samotné se nacházelo v poměrně husté zeleni, čelem k silnici z Bělé u Pecky do Vidochova. Památník zhotovila v roce 1927 firma Ervin Botas z Trutnova. 427 Pravděpodobně byl zničen záhy po odsunu německého obyvatelstva. Pietní místo v parku obklopoval kovový plůtek s vrátky a v mohyle vyzděné z araukaritu byla osazena deska z černého skla upevněná čtyřmi nýty, nesoucí data: 1914 a 1918, oddělená válečným křížem, poté následovala jména uvedená ve dvou sloupcích 422 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lhota u Pecky 1962. 423 SOkA v Jičíně, SD okresu Jičín, inv. č. 733, fotografie, sg. VI/1 a-733. 424 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lhota u Pecky 1962. 425 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko, s. 173. 426 Tamtéž, s. 173 427 SOkA v Jičíně, f. SD okresu Jičín, inv. č. 733, fotografie, sg. VI/1 a-733. 97

a nápis: Für Erinnerung an die Weltkriege geblieben Sohne, Die trauernde Heimat. 428 Kronika obce Vidochova, v roce 1998 útržkovitě poskládaná z pamětí několika původních i dosídlených obyvatel, uvadí že na desce bylo uvedeno 16 jmen padlých. 429 Černobílá fotografie o rozměrech 110x80 mm ukazuje, že za každým dnes již nečitelným jménem se nacházela dvoumístná číslice, ta mohla znamenat například věk padlých. 430 Celkové vzezření působilo přirozeně, zvláště díky použitému místnímu materiálu a prosté koncepci díla. Díky téměř nezměněné podobě bývalé školní budovy lze poměrně přesně identifikovat místo, kde se památník nalézal. V dnešní době je zde navršen násep nepůvodní zeminy a zmizela i zeleň. Ústí u Staré Paky Číslo VH: CZE-5210-39144 Souřadnice: 50 31'04.3"N 15 27'27.8"E V roce 1910 měla obec 634 obyvatel a roku 1921 již jen 564 obyvatel z toho 560 Čechů, 3 Němce a 1 Rusa. 431 Pomník se nachází u hřiště, poblíž čp. 100, avšak není známo, kdy byl vystavěn, ani kdo byl jeho zřizovatelem. Pietní místo tvoří navršený val se stromy, ke kterému vede dvanáct pískovcových schodů. Samotný pomník na podstavci z balvanů je vystavěn z arkózového pískovce, odbloženého čedičovými kameny. V čele je osazen pískovcovým reliéfem prezidenta republiky Tomáše Garrigue Masaryka se zdviženýma dvěma prsty a nápisem podél orámování: BRAŇTE ODKAZ PREZIDENTA OSVOBODITELE T. G. MASARYKA. Níže čtyřmi nýty připevněná deska z černého skla nese jména padlých s důrazem na legionáře. Místo je zanedbané a vyžaduje hned několik zásahů. Schody jsou rozklížené, čedičové obložení v některých částech opadané, reliéf poškozený zvětráváním i povětrnostními podmínkami tak, že je sotva patrný a písmo málo čitelné. Kromě zanesení biozelení ve formě mechů a lišejníků stavbu upozaďuje vzrostlá lípa, jejíž kořeny narušují schodiště. 428 Tamtéž. 429 OÚ Vidochov, f. Kronika obce Vidochov, kn. č. 1. 430 Srov. Těchlovice. 431 SOkA v Jičíně, f. AO Ůstí, Pamětní kniha obce Ústí 1925-1933, s. 205. 98

1914-1918 Antonín Tůma legionář + 4. 5. na Sibiři Josef Brož František Rajm Jindřich Černý Jan Rajm Josef Dont Josef Rajm Josef Fejfar Jan Sucharda Jan Jiřišta František Štembera Jindřich Korbelář Josef Vávra Josef Kůžel František Vinklář Jan Nosek Josef Vonka 99

PAMĚTNÍ DESKY Čistá u Horek Jedna z nejstarších podkrkonošských obcí měla dle sčítání v roce 1910 přesně 1 396 obyvatel a v roce 1921 to bylo již jen 1 186 obyvatel. 432 Pamětní desky obětem první světové války Číslo VH: CZE-5104-08354 a CZE-5104-28140 Souřadnice: 50 31'54.24"N 15 36'25.55"E V chodbě dnešní základní školy čp. 236 se nalézají čtyři pamětní desky, z toho dvě věnované obětem první světové války. O zřízení se zaloužila místní osvětová komise ve spolupráci s obcí. 433 Ke slavnostnímu odhalení došlo 5. srpna 1928, avšak o průběhu akce nic nevíme, stejně jako o průvodních okolnostech vzniku či autorovi. 434 Dvě proti sobě umístěné desky jsou věnovány obětem první světové války a jedna nese báseň Země mluví od Viktora Dyka, naproti té jsou uvedena jména obětí druhé světové války. U posledních novějšího data chybí výzdoba, avšak všechny jsou vytvořeny z černého leštěného kamene, se zlaceným písmem, vždy upevněny čtyřmi nýty. Spodní i vrchní okraje desek věnovaných obětem první světové války zdobí mělké reliéfní pásy lipových ratolestí. Deska vlevo: OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY PADLÍ: CERMAN JIŘÍ * 1881 CERMAN JIŘÍ * 1889 FELCMAN BOHUMIL * 1893 GROF JOSEF * 1885 HOFMAN JOSEF * 1873 JIŘIČKA HYNEK * 1884 JIŘIČKA JOSEF * 1890 432 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, s. 125. 433 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 208. 434 Tamtéž, s. 208. 100

KALENSKÝ JOSEF * 1888 KODERYČ JAROSLAV * 1889 KOKOŠKA ČENĚK * 1890 KOŠŤÁL ANTONÍN * 1892 KOŠŤÁL KAREL * 1881 KRÁTKÝ KAREL * 1889 LEJDAR FRANTIŠEK * 1895 LEJDAR JOSEF * 1892 LEJDAR JAN * 1873 NIEDERLE FRAN. * 1884 PLECHÁČ ANTONÍN * 1894 PLECHÁČ JOSEF * 1883 STRÁNSKÝ JOSEF * 1889 STRÁNSKÝ VÁCLAV * 1893 ŠUBRT OTOKAR * 1889 VALEŠ OTOKAR * 1888 ZAPLATÍLEK ANT. * 1889 ZAPLATÍLEK FRANT. * 1882 ZEMŘELÍ: CERMAN JOSEF * 1874 HAMPL JOSEF * 1899 KOŠŤÁL FRANTIŠEK * 1888 KOŠŤÁL JAN * 1886 KOVÁŘ VILÉM * 1887 Deska vpravo: 1914 1918 ZEMŘELÍ: LINHART ROBERT * 1871 LUDVÍK HYNEK * 1875 MACHATA JAN * 1869 PLECHÁČ FRANT. * 1892 101

PLECHÁČ JAN * 1885 PROŠVIC JAN * 1897 PROŠVIC JOSEF * 1871 STRÁNSKÝ FRANT. * 1889 STRÁNSKÝ JOSEF * 1867 ŠTILEC VÁCLAV * 1885 ULRYCH JOSEF * 1898 VAIS ANTONÍN * 1890 ZAPLATÍLEK FRANT. * 1871 NEZVĚSTNÍ: GROF JOSEF * 1883 JIŘIČKA FRANT. * 1895 JIŘIČKA JOSEF * 1892 KLÁZAR FRANT. * 1881 KODERYČ FRANT. * 1883 KOŠŤÁL JOSEF * 1892 KRÁTKÝ JOSEF * 1887 LEJDAR JAN * 1885 MÁSLO JOSEF * 1895 NOSEK AUGUSTÝN * 1894 PLECHÁČ JAN * 1893 PLECHÁČ JOSEF * 1896 RULF FRANTIŠEK * 1894 STRYAL JAN * 1878 ŠTAJER FRANT. * 1884 ŠTILEC FRANT. * 1896 ŠUBRT JAROSLAV * 1887 ZAPLATÍLEK JAN * 1886 JUNEK FRANT. - JUNEK KAREL 102

Pamětní deska legionáře Antonína Vajse Číslo VH: CZE-5104-39901 Souřadnice: 50 31'54.24"N 15 36'25.55"E Nachází se na levé straně, před vchodem základní školy čp. 213, zatímco původní byla umístěna na pravé straně. 435 Ke slavnostnímu odhalení došlo 22. května 1938 a záštitu nad akcí pořádanou TJ Sokol tvořili gen. Karel Kutlvašr a velitel 1. pěšího pluku Mistra Jana z Husi v Českých Budějovicích plk. V. Michálek a okresní hejtman Dr. J. Krupař, dále Kruh starodružiníků v Praze, Okresní školní výbor a obecní zastupitelstvo v Čisté. 436 Akce, jež se měla stát předehrou oslav 20 let výročí samostatnosti, byla spojena se zklamáním, neboť se nedostavil hlavní řečník gen. Karel Kutlvašr, stejně jako valná část vojenské i civilní delegace či vojenská hudba 4. pěšího pluku Prokopa Velikého v Hradci Králové. 437 Vyhrocená doba nepřála kultuře, neboť dva dny před odhalením byla zahájena částečná mobilizace a průvodu o půl druhé odpoledne, odehrávajícím se v již tak pochmurné náladě, nepřálo ani deštivé počasí. 438 Periodika inzerovaly akci, poskytujíce konkrétní informace k plánovanému průběhu: Místní odbočka Svazu čsl. domobrany z Itálie zúčastní se 22. t. m. slavnostího odhalení pamětní desky br. Vajsovi v Čisté. Sraz v 11 hod. Dopoledne v Centrále. Okolní br.odbočky mají sraz na Horkách ve 12:30. 439 Pod pozvánkou na akci a zdůrazněním významu legionářů, následovaly v novinách vlastenecké a patriotické básně jako Památce Dr. K. Kramáře nebo Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. 440 Deska vydržela na místě necelý rok, neboť na jaře roku 1939 byla odstraněna a tajně zakopána na zahradě školy. 441 Po druhé světové válce se již desku nepodařilo najít, tak byla 22. června 2013 odhalena nová, jejíž výrobu zajistila slévárna VHV Horní Kalná a zasloužil se o ni Josef Stránský ve spolupráci s Mateřským centrem barvínek, za financování z fondů Evropské unie. 442 Nová deska v pozměněné formě zachovala autentičnost reliéfního portrétu Antonína Vajse a obsah textu, je však situována na výšku, oproti původní na šířku. 443 435 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli., s. 212. 436 Tamtéž, s. 212. 437 Tamtéž, s. 213. 438 Tamtéž, s. 212-213. 439 Novopacké listy, ročník I., číslo 11., Nová Paka 19. května 1938, s. 5. 440 Tamtéž, s. 5. 441 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli., s. 213 442 Tamtéž, s. 214. 443 Tamtéž, s. 214. 103

DO TÉTO ŠKOLY CHODIL LEGIONÁŘ STARODRUŽINÍK BR. ANTONÍN VAJS * 11.X. 1890 V ČISTÉ 22.VIII. 1914 ZAŘAZEN DO ČESKÉ DRUŽINY + 23.IX. 1918 V PETROHRADĚ Lány Číslo VH: CZE-5207-39902 Souřadnice: 50 26'45.30"N 15 33'23.58"E Pamětní deska umístěná na kapličce při silnici směrem z Valdova do Lázní Bělohrad byla odhalena 28. října 2013, do té doby existovaly pouze nekrology padlých v kronice obce. 444 Městský úřad v Lázních Bělohrad se stal zřizovatelem a Jaroslav Veverka z Miletína autorem. Deska se zlaceným písmem je vyvedena z černého leštěného kamene, pod jmény je vyobrazení lipové větvičky ověnčené stuhou v rysech národních barev a je zde také uvedeno datum odhalení. Pod deskou je umístěn pult z pískovce hořického typu. PAMÁTCE PADLÝM A ZEMŘELÝM HRDINŮM I.SVĚTOVÉ VÁLKY Z OBCE LÁNY JOSEF BEKR * 1888 + 1915 FRANTIŠEK FETTER * 1884 + 1916 RUDOLF LUDVÍK * 1887 + 1916 JAN MACH * 1895 + 1917 JOSEF MATERNA * 1887 + 1918 FRANTIŠEK MERTA * 1892 + 1915 ANTONÍN PAČESNÍ * 1888 + 1919 JAROSLAV PAČESNÝ * 1890 + 1917 JOSEF SITAŘ * 1878 + 1914 444 SOkA v Jičíně, f. MNV Lány, Pamětní kniha obce Lány 1927-1950. 104

Lázně Bělohrad V roce 1900 mělo město 1686 obyvatel a v roce 1921 již jen 1561 obyvatel. 445 Pamětní desky obětem první světové války Číslo VH: CZE-5207-04317 a CZE-5207-04318 Souřadnice: 50 25'39.19"N 15 34'58.76"E Odkaz na první světovou válku lze hledat v dnešním Fričově muzeu, kde byly již v první polovině 20. let umístěny písemnosti vztahující se k válce, ale i součásti výzbroje a výstroje převážně darované legionáři z okolí. 446 Zřízení pamětních desek i nové přístavby muzea, proběhlo za součinnosti městské rady a muzejního spolku, na popud obecního zastupitelstva. 447 Řediteli muzea p. Hochovi se podařilo přesvědčit obecní zastupitelstvo, aby se zaručilo za půjčku v záložně, od které nakonec obdrželi také dar 5 000 Kč. 448 Akce byla hrazena i z fondu 5 905,07 Kč a rozpočtu muzea ve výši 2 000 Kč, muzejní spolek přispěl částkou 2 309,20 Kč, v neposlední řadě bylo využito také peněz z mimosoudního vyrovnání pana Mervaldta s obcí. 449 Záložna poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a půjčku 11 000 Kč. 450 Návrh přístavby provedl za obnos 1 134 Kč p. Janoušek v součinnosti s architektem Ottou Tillem, jenž byl autorem budovy muzea z roku 1904. Samotnou stavbu realizoval p. Hišman za 59 000 Kč. 451 Plánování slavnostního odhalení se však neobešlo bez problémů, neboť starosta města musel uhradit pokutu 20 Kč za nepodání žádosti o povolení ke konání slavnosti, to vyvolalo rozhořčení zastupitelstva. 452 Součástí slavnosti byl průvod, řadící se o půl jedné odpoledne před městskými lázněmi a pokračující skrze náměstí k Fričovu muzeu, v čele nesli pozůstalí věnce a kytice, za nimi pak kráčeli legionáři, hudba i praporečníci. 453 Na místě byla pěveckým sborem Malát zapěta píseň Našim padlým, zkomponovaná učitelem p. Říhou z Nového Bydžova, na báseň napsanou Karlem Václavem Raisem přímo pro tuto příležitost, učitelkou M. Dlabolovou byla recitována báseň Oběti bouře, od učitelky L. Mašínové. 454 Poté co p. Hoch přečetl jména padlých a poděkoval těm, jenž se zasloužili o zřízení desek, zazněla píseň Ó vlasti má a státní 445 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko, s. 114. 446 Tamtéž, s. 115. 447 SOkA v Jičíně, f. AM Lázně Bělohrad, Pamětní kniha města Lázně Bělohrad, inv. č. 19, s. 211. 448 Tamtéž, s. 211. 449 Tamtéž, s. 212. 450 Tamtéž, s. 212. 451 Tamtéž, s. 212. 452 Tamtéž, s. 230. 453 Tamtéž, s. 214. 454 Tamtéž, s. 214. 105

hymny. 455 Po koncertu v Bažantnici následovala večerní slavnost s lampiony a bengálskými ohni, opět zde účinkoval pěvěcký sbor a akce byla po zaznění fanfár ukončena státními hymnami. 456 Při této příležitosti se vyskytla peripetie, kdy permanentky lázeňských hostů pro koncert neplatily a lázeňská komise tak byla nucena konat náhradní. 457 Pamětní desky bývaly i v pozdějších letech při slavnostních příležitostech ozdobeny množstvím květin a osvětleny, rozhodovala o tom městská rada, takže se jednalo vždy o dobře organizované akce. 458 Dvě desky lemované rámem v omítce budovy a připevněné čtyřmi nýty, jsou vyvedeny z mramoru načervenalé barvy, tvar je obdélníkový a písmo zlacené. Pod nimi je na pískovcových parapetech umístěna kovová ohrádka a nad nimi elektrické osvětlení. 455 Tamtéž, s. 215. 456 Tamtéž, s. 215. 457 Tamtéž, s. 215. 458 Tamtéž, s. 230-231. 106

OBĚTEM SVĚTOVÉ VÁLKY Antoš Emil 1891 Bechtold Augustin 1889 Bernadrd Augustin 1891 Blíma Václav 1882 Bubák František 1891 Cerman Antonín 1888 Cerman František 1884 Čeřovský František 1899 Etrich Otakar 1894 Fejfar Oldřich 1890 Forman Antonín 1895 Forman Josef 1897 Forman Václav 1893 Hlaváč Miloslav 1892 Houžvík František 1881 Hrnčíř Josef 1870 Kadavý Antonín 1880 Kašpar Adolf 1891 Kodym Jan 1880 Koch Věnceslav 1895 Killer Václav 1888 Kracík František 1896 Kulhánek František 1896 Kunloš Karel 1891 Kůrka Oldřich 1887 Lánský Stanislav 1893 Lasík Karel 1888 Loner Václav 1896 1914-1918 Lukeš Hynek 1881 Malý Vilém 1898 Malý František 1897 Mašek František 1889 Materna Josef 1880 Merweldl Pavel 1892 Mindl Josef 1884 Munzar František 1895 Obešlo Josef 1891 Paickr Karel 1873 Pech Josef 1888 Poner Karel 1889 Sehnal Ludvík 1895 Sehnal Josef 1894 Stuchlík Antonín 1883 Štefan Jan 1877 Štefan Václav 1869 Šulc František 1876 Šulc Josef 1889 Vacek Antonín 1888 Vacek Jan 1896 Vacek Josef 1884 Vich Oldřich 1889 Vich Karel 1887 Vich Václav 1884 Vinčálek Josef 1889 Vokrouhlecký Frant. 1896 Vrba Josef 1896 107

Pamětní deska legionáře Jana Beneše Číslo VH: CZE-5207-26505 Souřadnice: 50 25'45.10"N 15 35'15.40"E Pískovcová deska je umístěna na rohu sokolovny a nad ní je instalována bronzová deska se jmény obětí druhé světové války. Na pískovcové desce, s reliéfem přilby M 15 spočívající na vavřínech, je umístěn samotný nápis. PAMÁTCE BRATRA Levínská Olešnice JANA BENEŠE PODPORUČÍKA 22. STŘ. PL. FR. LEGIÍ, KTERÝ PADL DNE 22. ŘÍJNA 1918 V BOJI U TERRONU VE FRANCII, JAK MU KÁZALA LÁSKA K VLASTI A VĚRNOST SOKOLSKÉ MYŠLENCE. Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 31'49.0"N 15 32'11.9"E Při starém úvozu do Studence, v místě zvaném Zakopanice, nalezneme na vyvýšenině pomník z načervenalého pískovce, pocházející z 18. století. Opravit a doplnit deskou ho nechal rolník Hynek Čermák z Levínské Olešnice, k jehož usedlosti patřil, avšak nevíme kdy se tak stalo a kdo byl autorem. 459 V roce 2005 pomník restauroval Rudolf Huťa ze Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší. 460 Jedná o dílo věnované sv. Janu Nepomuckému, sestávající se ze základové desky a tří kamenných částí. Na osazený litinový kříž byla připevněna drobná plasika Ježíše Krista, ta však chybí, stejně jako zavětrování kříže a z krucifixu zbylo pouze torzo kříže. Prázdná destička nejspíše nesla nápis náboženského charakteru. 461 Pomník je členěn profilováním a v čele zaujme reliéf světce, okraje zdobí voluty a profilovaná římsa tvoří přesah ke kříži. Do podstavce je vsazena pamětní deska z bílého vápence. 459 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 220. 460 Tamtéž, s. 220. 461 Srov. Holín. 108

Kříž tento opraven r. 1915. Na památku zemř. OTAKARA ČERMÁKA padlého na bojišti u Sašice v Slavonii dne 6. září 1914. V stáří 23 roků. Odpočinutí věčné dejž mu o Pane! Nedaříž Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 31'43.1"N 15 33'47.5"E Obec původně přičleněná k Vidochovu, byla od roku 1907 samostatná. 462 V roce 1910 měla 178 obyvatel a roku 1921 již jen 124 obyvatel, národnostně i jazykově byla většinově německá, jak ukazuje sčítání z roku 1900, kdy se 133 obyvatel hlásilo k národnosti německé a 11 k české. 463 U hasičské zbrojnice, při silnici z Levínské Olešnice na Horka u Staré Paky, stojí socha Panny Marie, jejíž podstavec je osazen deskou se jmény dvou obětí první světové války. Socha odhalená v roce 1874 pochází z dílny ak. soch. Antonína Suchardy ml., z Nové Paky, otce Stanislava Suchardy. 464 Autor desky ani její zřizovatel není znám, ale vzhledem k vlastnictví památníku obcí je pravděpodobná její součinost s pozůstalými. Místo je obehnáno drátěným plotem zasazeným do čtyř sloupků, na nízkém stupni osazený sloupovitý architektonicky členěný podstavec nese sochu Panny Marie s překříženýma rukama a korunou na hlavě, její kovová svatozář i stonek se třemi květy jsou opatřeny zlatou monochromií. Na desce z černého skla osazené v kapse, kontrastní s dílem z pískovce hořického typu, stojí bílý nápis. Památník je v dobrém stavu, pouze místy znečištěn biozelení, zvláště řasou a na sloupcích plotu, stejně jako na stupni, mechy a lišejníky. Jedná se o pozitivní ukázku možného hledání sounáležitosti v obcích s vysídleným původním obyvatelstvem. 462 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 220. 463 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 148. 464 Tamtéž, s. 222. 109

1914 1918 Die trauernde Heimat ihren Göhnen. Josef Glos * 18 22. 94, + 19 10. 15. 9. 5. Johann Drekler * 18 8. 92, + 1912. 15. 3. 3. Ehre ihrem Andenken! Svatojánský Újezd Číslo VH: CZE-5207-04411 Souřadnice: 50 25'37.10"N 15 32'28.88"E Samostatná obec, ke které přináležela osada Okrouhlý, měla v roce 1910 celkem 294 obyvatel, z toho 31 z osady. 465 Po první světové válce zde však došlo ke značnému vylidnění. Po roce 1918 byla vysazena Lípa svobody a v dnešní době se na průčelí novogotického hřbitovního kostela z roku 1888 nachází deska obětem první světové války. 466 Musela vzniknout až po roce 1960, neboť na fotografii z téhož roku ještě instalována nebyla. 467 Deska z tmavého leštěného kamene se zlaceným písmem je osazena na pískovcovém zdivu kostela, pod ní je umístěn drobný pult čtvercového půdorysu pro věčný oheň nebo květiny. Právě ty pokládané zde při významných dnech dokládají stálý zájem obyvatel. PADLÍ V I. SVĚTOVÉ VÁLCE DRESLER JOSEF KUTNAR FRANTIŠEK FÓL BOHUSLAV ŠULC LADISLAV ZLATNÍK JOSEF FÓL LADISLAV HRNČÍŘ LADISLAV PETR ALOIS HLAVATÝ JAROSLAV 465 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko, s. 185. 466 Tamtéž, s. 185. 467 Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Svatojánský Újezd 1960. 110

KENOTAFY Borovnice Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 30'33.9"N 15 36'45.7"E U vnitřní strany hřbitovní zdi, při kostele sv. Víta, blíže k silnici z Horek u Staré Paky, se nalézá pustnoucí hrob Christiana Kaudela zesnulého v roce 1926, s kenotafem jmenovce, možná syna padlého o jedenáct let dříve. Náhrobek ze čtyř částí je tvořený podstavcem z pemrlované žuly, dvou na sobě postavených bloků z leštěného gabra a křížem z neleštěné žuly. Kenotaf obsahuje upomínku s oválným zpracováním fotografie muže v uniformě rakousko-uherské armády z porcelánu, vsazené do vysekané kapsy. Zajímavý je materiálový přesah doprava, u třetí části obsahující samotný kenotaf, kdy se její rozměry neshodují s druhou částí, na které je osazena. Kříž na stéle je kamenicky opracovný, s vysokým reliéfem lučního kvítí a drobnou plastikou holubice. Zarůstající hrob není označen číslem, avšak fyzický stav je poměrně dobrý. Zde je zapotřebí zjistit případné vazby pozůstalých k hrobu, kvůli další péči. Nová Paka CHRISTIAN KAUDEL GEB. 7. JÄNNER 1886 GEST. 4. JÄNNER 1915 IM JUNGE LENS DES LEBENS. BRACH DICH DER TOD IM KRIEG, ACH ALLES WAR DERGEBENS: UM SONST JEDWEDE MÜH :: Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 29'27.4"N 15 30'55.1"E Při vnitřní straně západně orientované zdi městského hřbitova v Nové Pace se nachází neobarokem ovlivněný hrob rodiny Blímů, vyvedený z pískovce hořického typu. Místo je obehnáno kovovým plůtkem zdobeným kováním, k vysoké stéle s krucifixem na vrcholu přiléhají dvě křídla s volutami a osazenými plastikami andělů se sklopenými hlavami. Ve 111

hřbitovní zdi jsou instalovány dva kovové svícny a části stély jsou osazeny deskami z černého skla se jmény pochovaných, která byla postupně doplňována, na pravém křídle je v kenotafu uvedeno i jméno padlého. Křídla stély jsou rozklížená a bylo by třeba vyrovnat základovou desku, stejně jako znovu provést vyspárování. Plůtek a svícny jsou zkorodované, zde je nutné očištění a opatření novým ochranným nátěrem. Je třeba i oprava nebo výměna samotných vrátek. VÁCLAV BLÍMA padl na srbském bojišti v listopadu 1914 v stáří 31 roků 112

HROBY Čistá u Horek Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 31'56.4"N 15 36'48.7"E Ve východní části zdejšího hřbitova nalezneme rodinný hrob s neogotickým architektonicky členěným náhrobkem, kde je pochován i Václav Štilec. V nice chybí blíže nespecifikovaná socha a na vrcholu pískovcové stély krucifix, jediným ze čtyř výklenků osazených deskou z černého skla je právě ten vztahující se zemřelému vojínu. Jméno je uvedeno i na pamětních deskách ve škole, jak a kde zemřel, již nevíme. Zde v Pánu odpočívá VÁCLAV ŠTILEC Zemř. 22. srpna 1916 V stáří 31 roků Kdož vypíše bolnou ránu jakou srdce dostalo. Když milého syna schránu v mrtvou rámě objalo. Opuštěn jsa od všech sešel V dáli tamo v cizině, kéž do slávy Páně vešel plesal v pravé otčině. Svojek Číslo VH: neevidován Souřadnice: 50 33'29.4"N 15 26'52.7"E V jihovýchodní části hřbitova, při plotu, nalezneme hrob zemřelého vojína II. pluku císařských střelců v Enži, 468 jehož jméno není uvedeno na pomníku ani v pamětní knize Svojku. Dnes již nevíme, jak domkář Jindřich Jíra z čp. 124 zemřel, 469 ale stélu nechal v roce 1928 zhotovit jeho syn u kameníka Jaroslava Horáka z Nové Paky. 468 Lenka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 227. 469 Tamtéž, s. 227. 113

Pískovcový náhrobek se skládá z podstavce s květináčem, přiléhajícím vlevo a samotné stély, jenž jsou umístěny na základové desce. V čele je umístěn reliéf květin a vycházejícího slunce v pozadí, v záhlaví se nalézá nápis: ZDE V KLIDU ODPOČÍVÁ JÍRA JINDŘICH VOJÍN Z BĚLÉ * 7/10 1877 + 21/9 1915. Pod uvedenými daty pokračoval text epitafu, který je tak poškozen působením povětrnostních vlivů i zvětráváním kamene, že není čitelný a jediným zbytkem zachovalého textu je nápis: Věnuje syn v r. 1928, na podstavci pak nalezneme signaturu autora. Před stélu byl později umístěn urnový hrob z umělého kamene, který i přes nešetrné umístění vytvořil jisté závětří, díky kterému se zachovala alespoň část textu. Ve vymezeném místě mezi reliéfem a záhlavím textu bylo připevněno oválné zpracování fotografie zemřelého v porcelánu, to však chybí. Text obsahuje zbytky černé barvy, zvýrazňující kontury písma, jak se s tím lze setkat u pískovcových pomníků. Místo je neudržované, špatný dojem dotváří i necitlivě umístěný hrob před ním. Monochromie poškozeného písma je téměř ztracena a náhrobek je zanesen biozelení, zvláště řasou i mechy. 114

NÁPISY Uhlíře Číslo VH: CZE-5207-04305 Souřadnice: 50 27'56.11"N 15 33'43.77"E V roce 1921 měla samostatná obec 191 obyvatel. 470 V jejím středu, při odbočce na nezpevněnou cestu ze silnice na Valdov, se na louce pod čp. 13 nalézá kamenný kříž. Památník s náboženskou tématikou pocházející z poloviny 18. století je umístěn mezi dvě vzrostlé túje v kopcovitém terénu, jakým se celá obec ubírá. Místo se zahrádkou ohrazenou kovovým plůtkem tvoří betonový stupeň, podstavec s původním nápisem, profilovaný dřík s volutami, římsou a nápisem: A. 1756, nejvrchnější částí je pak samotný kříž. V čelní straně dříku je vysekáno a černou monochromií opatřeno věnování: Svým padlým hrdinům r. 1914-1918 věnují občané Uhlířů. Místo je dobře udržované a zdobí ho četné květiny, avšak bylo by třeba provést některé restaurátorské práce a to zvláště rekonstrukci původního písma na podstavci, které se stává nečitelným, ale i zpevnění povrchu zvětrávajícího kamene, popřípadě hydrofobní úpravu míst, kde dochází k nasákavosti kamene a erozi písma. 470 Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko..., s. 181. 115

TABLA Nejedná se o pomníky v pravém smyslu této práce, avšak vzhledem k veřejnému umístění lze pro příklad uvést jeden veřejně dostupný. Pecka Ve farním kostele sv. Bartoloměje vpravo od oltáře nalezneme tablo s padlými z Pecky a okolí, jako Vidonic či Uhlířů. Fotografie různých formátů s tabulkami se jmény, která jsou v mnoha případech již nečitelná, jsou nalepeny na šedém plátně, uprostřed je ve dvou řádcích napsáno: NAŠIM PADLÝM HRDINŮM. ODPOČIŇTE V POKOJI - PO BOJI. Prostý dřevěný rám je černé barvy. Nelze přesně určit, kdy tablo vzniklo, jeho autory pak mohli být zdejší farníci. Obrázek 3: Tablo v kostele sv. Bartoloměje v Pecce. Zdroj: Archiv autora. 116

ZÁVĚR Práce přinesla nejen lokalizaci drobných památek ve vymezené oblasti a identifikaci míst, ale stala se náhledem do komemorace obětí první světové války v regionu. Přinesla podstatné faktografické údaje s podrobným popisem každého z památníků, ale i poukázáním na jejich současný stav. Významnou a nedílnou součást tvoří příloha s fotografiemi památníků v různých časových úsecích. Jedná se tak o první souhrné zpracování tématu pro Novopacko. První část představuje jakousi sondu do problematiky na území České republiky, ikdyž s ohledem na zahraničí, neboť zde se nabídlo zajímavé rozdělení a kontext komemorace nestavebního i stavebního charakteru. Došlo k vymezení památníků v českých a původně německých oblastech, ale také shrnutí nejzásadnější, opakujících se motivů i prvků. Druhá část se již vztahuje k jednotlivým památníkům v předem vymezené oblasti. Mezi výrazné autory návrhů na Novopacku lze řadit Antonína Máru z Hořic, Antonína Stýbla z Nové Paky, Mgr. Bohuslava Benče z Nové Paky, Ervina Botase z Trutnova, Jana Krause z Podhorního Újezdu, Jaroslava Jedličku z Vojic, Jaroslava Veverku z Miletína, Josefa Steklíka z Lomnice nad Popelkou, Josefa Víta z Konecchlumí a konečně ak. soch. Karlu Vobišovou-Žákovou narozenou v Kunžaku. Obvykle bylo pro stavbu vyhrazeno místo ve středu obce, v zeleni či parku, zároveň však nedaleko silnice. K nejčastějším materiálům pro další zpracování patřila žula a zvláště pak pískovec hořického typu, jelikož ložiska tohoto kvalitního a sochařsky dobře opracovatelného materiálu se dodnes nalézají v okolí Ostroměře a Hořic v Pokrkonoší. Dalším z oblíbených materiálů, zvláště pro pamětní desky prostého vzezření, byl mramor a dostupný araukarit nebo čedič pro kamenné zdivo mohyl. Zřizovateli se ve většině případů stávaly komitéty a výbory při obecních zastupitelstvech, ale významnou roli sehrály také sbory dobrovolných hasičů, TJ Sokol a v neposlední řadě se zasadila i ČsOL. Významnou činnost prezentační i osvětovou nesly školy, zapojené do většiny festivit, ale také osobnosti veřejného života spojené s politickou správou nebo spolkovým životem. Cena větší části památníků nepřesáhla 10 000 Kč, avšak vyskytly se i dražší ovšem s umělecky hodnotnou předlohou dodanou zvláště vyučujícími na kamenické a sochařské škole. 471 Za vznikem funerální architektury připomínající sedmitýdení konflikt roku 1866, stáli obvykle spolubojovníci z útvarů, důstojnické sbory, 472 spolky vojenských vysloužilců nebo vojenské 471 Srov. Pecka. 472 Srov. Pomník rakouského 40. pěšího pluku. 117

řády 473 a v některých případech i obyvatelstvo, které se setkalo s utrpením vojáků, 474 ale také komitét pro udržování památek na bojišti. Známe však památníky zřizované civilním obyvatelstvem svým padlým u Melagnana či Solferina roku 1859 475 nebo Trebinje a Gorice roku 1878. 476 Ještě během první světové války byl trend spojený s iniciativou vojenských jednotek aktuální, avšak v obecné rovině procházel proměnou, neboť již financování pomníku v Jeřicích proběhlo formou veřejné sbírky organizované polním kurátem P. Bohumilem Kobrou. 477 Po první světové válce se jednalo zvláště o iniciativu obcí, 478 spolků, 479 i pozůstalých, 480 kdy realizaci buď z části hradila obec, nebo úhradu nákladů poskytly příspěvky ze sbírek, 481 koncertů, plesů 482 či ochotnického divadla, 483 jejichž výtěžek putoval pověřenému výboru či komisi. 484 Zájem o drobné památky lokálního charakteru se postupně navrací zpět, což se v budoucnu nepochybně odrazí i při obnově památníků obětem první světové války. Přesto, že již nevyvolávají takové emoce jako v době vzniku, jsou tím, co obyvatelstvo měst a obcí spojuje, ať již při oslavách vzniku samostatného československého státu 28. října, Dni veteránů 11. listopadu nebo osvobození a konce druhé světové války 8. května, popřípadě i připomínkách upálení Jana Husa 6. července. Lze je spojit nejen s hmotnou kulturou, ale svoji roli hrají při hledání sounáležitosti nebo vlastních kořenů. Mohou pomoci při pochopení změn, které se odehrály na bojištích i u jednacích stolů, neboť válka mění smýšlení lidí, ovlivňuje kulturu, politickou i ekonomickou situaci. Odkaz je třeba předávat následujícím generacím a nelze dopustit opomíjení nebo dokonce poškozování míst. Každý člověk si zaslouží důstojnou vzpomínku, ať již naposledy spočinul v rodné zemi či v cizích krajích, byl národnosti české nebo německé a padl v uniformě císařské, popřípadě legionářské. 473 Srov. Pomník rakouské jízdní dělostřelecké baterie č. 7. 474 Srov. Pomník rakouského 51. pěšího pluku v lese Svíb. 475 HOLBA, Jan. Písek: Pomník padlým příslušníkům 11. pěšího pluku. In: Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/vpm/2974-pomnik-padlym-prislusnikum-11-pesiho-pluku/#2974-pomnik-padlym-prislusnikum-11-pesiho-pluku. 476 Krkonošské muzeum Vrchlabí, f. Fotografie, inv. č. F 1674. 477 František KASKA, Historie jičínských soch, s. 182 478 SOkA v Jičíně, f. MNV Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976, s. 20. 479 Srov. Dolní Kalná. 480 SOkA v Jičíně, f. AO Kumburský Újezd, Pamětní kniha obce Kumburský Újezd 1893-1928 (1932), s. 175-176. 481 SOkA v Semilech, f. AO Svojek, Pamětní kniha obce Svojek 1904-1939, s. 87-90. 482 enka HOLUBIČKOVÁ, Hrobům v dáli..., s. 205. 483 SOkA v Trutnově, f. AO Ždírnice, Pamětní kniha obce Ždírnice 1923-1945, s. 103. 484 SOkA v Jičíně, f. MNV Úbislavice, Pamětní kniha obce Úbislavice1902-1963, s. 43. 118

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Prameny Městské muzeum v Nové Pace, fond (dále jen f.) Josef Dyk, Brtev 1963. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Dolní Nová Ves 1962. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Horní Kalná 1960. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Choteč 1962. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lhota u Pecky 1962. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Štikov 1960. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Vrchovina 1960. Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Zadní a Přední Ždírnice 1961. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, f. Dokumentace památníků obětem první světové války, FÚ Choteč (Pamětnice), s. 85. Knihovna Kryštofa Haranta v Pecce, f. Gedenkbuch Des Städtchen Petzka, kniha číslo (dále jen kn. č.) 1. Obecní úřad Vidochov, f. Pamětní kniha obce Vidochov, kn. č. 1. Státní okresní archiv v Jičíně (dále jen SOkA v Jičíně), f. Archiv města (dále jen AM) Nová Paka, kn. č. 127, inventární čílo (dále jen inv. č.) 285, Pětní kniha města Nová Paka 1923-1929. SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 128, inv. č. 286, Pamětní kniha města Nová Paka 1929-1938. SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 129, inv. č. 287, Pamětní kniha města Nová Paka 1938-1939. SOkA v Jičíně, f. AM Nová Paka, kn. č. 130, inv. č. 288, Pamětní kniha města Nová Paka 1940-1945. SOkA v Jičíně, f. Archiv obce (dále jen AO) Kumburský Újezd, Pamětní kniha obce Kumburský Újezd 1893-1928 (1932). SOkA v Jičíně, f. Základní devítiletá škola Kumburský Újezd, kn. č. 2, inv. č. 2, Pamětní kniha 1923-1964.

SOkA v Jičíně, f. AO Horní Nová Ves, kn. č. 1, Pamětní kniha obce Horní Nová Ves 1923-1925. SOkA v Jičíně, f. AO Horní Nová Ves, kn. č. 2, Pamětní kniha obce Horní Nová Ves 1927-1939. SOkA v Jičíně, f. Národní škola Úbislavice, kn. č. 1, inv. č. 1, Pamětní kniha. SOkA v Jičíně, f. AO Vidonice, Pamětní kniha obce Vidonice 1924-1937. SOkA v Jičíně, f. Místní národní výbor (dále jen MNV) Mlázovice, Pamětní kniha městečka Mlázovice 1922-1976. SOkA v Jičíně, f. AO Brdo, kn. č. 2, Pamětní kniha obce Brdo 1924-1938. SOkA v Jičíně, f. Základní škola a Mateřská škola Pecka, kronika školy 1918-1956, inv. č. 2. SOkA v Jičíně, f. AO Roškopov, pamětní kniha obce Roškopov 1904-1929. SOkA v Jičíně, f. Kaska František, Z říše věčného klidu (rukopis), kart. č. 1, inv. č. 3. SOkA v Jičíně, f. AM Lázně Bělohrad, inv. č. 19. Pamětní kniha města Lázně Bělohrad. SOkA v Jičíně, f. MNV Úbislavice, Pamětní kniha obce Úbislavice 1902-1963. SOkA v Jičíně, f. MNV Štikov, Pamětní kniha obce Štikov (1924) 1945-1950. SOkA v Jičíně, f. AO Stará Paka, Pamětní kniha obce Stará Paka 1927-1938. SOkA v Jičíně, f. AM Pecka, kn. č. 39, inv. č. 148, Protokoly o schůzích městského zastupitelstva 1922-1933. SOkA v Jičíně, f. Střední průmysová škola sochařská a kamenická a Střední odborné učiliště kamenické Hořice, inv. č. 883, kart. 19, Spisy, Stavba pomníků poválečných 1920. SOkA v Jičíně, f. Střední průmysová škola sochařská a kamenická a Střední odborné učiliště kamenické Hořice, inv. č. 875, kart. 17, SOkA v Jičíně, f. AO Podlevín, kn. č. 1, Pamětní kniha obce Podlevín. SOkA v Jičíně, f. Soudobá dokumentace (dále jen SD) Nová Paka, kart. č. 84. SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. č. 73.

SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. č. 38. SOkA v Jičíně, f. AO Lhota, kart. č. 1. SOkA v Jičíně, f. SD okresu Jičín, inv. č. 733, fotografie, sg. VI/1a-733. SOkA v Semilech, f. Národní škola (dále jen NŠ) Bukovina u Čisté, Pamětní kniha 1912-1934. SOkA v Semilech, f. NŠ Levínská Olešnice, Pamětní kniha 1882-1935. SOkA v Semilech, f. AO Svojek, Pamětní kniha obce Svojek 1904-1939. SOkA v Semilech, f. NŠ Svojek, kn. č. 1, Pamětní kniha 1879-1949. SOkA v Trutnově, f. AO Ždírnice, Pamětní kniha obce Ždírnice 1923-1945. SOkA v Trutnově, f. AO Dolní Kalná, Pamětní kniha obce Dolní Kalná 1922-1962. SOkA v Trutnově, f. AO Horní Kalná, Pamětní kniha obce Horní Kalná 1921-1933, kn. č. 1, inv. č. x1. SOkA v Trutnově, f. AO Slemeno, kn. 1, inv. č. x1, Pamětní kniha obce Slemeno 1935-1945. Pamětní kniha 1905. In: Levínská Olešnice [online]. Poslední editace 10. 7. 2013 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z:http://www.levinskaolesnice.cz/kronika/pametni_kniha_1905/080_089.pdf. Literatura ANTOŠOVÁ, Jana, Emil Swantner 1890-1956, Vrchlabí 2015, 51 s. BENEŠ, Zdeněk, Dějiny Nové Paky do roku 1939 I., Nová Paka 2012, 399 s. COGANOVÁ, Daniela, Dějiny Městečka PECKA 1848-1990, Pecka 2013, s. 364. ČESÁKOVÁ, M. HELIGROVÁ, M. KRAUSOVÁ, J., Inventář: Okresní úřad Nová Paka (1792) 1865-1942 (1950), Jičín 2005. Federální statistický úřad, Retrospektivní lexikon obcí Českokoslovenské socialistické republiky 1850-1970 I., Praha 1978, s. 586. FRYŠČOK, Alexej, Pomníky a pamětní desky padlým v 1. světové válce v Brně, Brno 2008, 31 s.

HELIGROVÁ, M. KRAUSOVÁ, J. MACHOVÁ, R., Inventář: Okresní národní výbor Jičín (1945-1990), Jičín 1998-1999, s. II-XLV. HOJDA, Z. POKORNÝ, J., Pomníky a zapomníky, Praha 1996, 280 s. HOLUBIČKOVÁ, Lenka, Hrobům v dáli: otisk 1. světové války na Jilemnicku, Jilemnice 2014, 247 s. JEŽEK, Jan, Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska, Dolní Čermná 2007/2008, 280 s. KASKA, F. ÚLEHA, V., Procházka jičínským hřbitovem, Jičín 2012, 129 s. KASKA, František, Historie jičínských soch, Jičín 1936, 146 s. MALÁ, Alena (ed), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2009: Vil-Vz, sv. 20, Ostrava 2009, 343 s. SHERMAN, Daniel, Monuments, Mourning and Masculinity in France after World War I in Gender and History, Oxford 1996, s. 82-107. Učitelská jednota Budeč v Nové Pace, Novopacko: Monografie okresu, díl III., Nová Paka 1929, 816 s. WINTER, Jay, Sites of Memory, Sites of Mourning: The Great War in European Cultural History, London 1995, s. 78-116. WOLF, Vladimír, Emil Schwantner (1890-1956), Trutnov 1996, s. 6. Periodika Konec řeči u pomníku, Hořický obzor, č. 29-30., ročník XXIII., 21. července 1923, s. 2. KOLAŘOVÁ, Iva, Nový památník 116 hrdinům, kteří padli v 1. světové válce: V Nové Pace oslavili vznik samostatného československého státu u sochy T. G. Masaryka a v Jírových sadech, Jičínský deník, č. 254, 29. října 2008., s. 1. POUR, Milan, Odhalení památníku v Jírových sadech, Achát: měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí, č. 12, prosinec 2008, s. 4.

POUR, Milan, Památník obětem 1. světové války, Achát: měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí, č. 12, prosinec 2008, s. 5. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Pomníky padlým v 1. světové válce v okrese Jičín: My dali životy, vy dejte práci, Muzejní Noviny, Mimořádné číslo věnované 80. výročí vzniku československého státu, říjen 1998, 17-23. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Socha vzdoru, Muzejní noviny, č. 3., červen 1993. Web KOVÁŘ, Daniel. Pomníky. In: Encyklopedie Českých Budějovic [online]. 1998-2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/pomniky. Mapa lokalit VH. In: Ministerstvo obrany České republiky: Evidence válečných hrobů [online]. 2009-2015 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.valecnehroby.army.cz/evidence/default.aspx. Území Novopacka. In: Nová Paka: oficiální web města [online]. Poslední editace 18. 3. 2010 [citováno k 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.munovapaka.cz/soubory/10512/3_uzemi.pdf. Historické pohledy. In: Obec Borovnice [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.borovnice.cz/gallery.php?akce=obrazek_ukaz&media_id=3. Území Novopacka. In: Nová Paka: oficiální web města [online]. Poslední editace 18. 3. 2010 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.munovapaka.cz/soubory/10512/3_uzemi.pdf. Spolek pro vojenská pietní místa [online]. 2014 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vets.cz/.

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Borovnice, pomník v r. 1926. (Historické pohledy. In: Obec Borovnice [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.borovnice.cz/gallery.php?akce=obrazek_ukaz&media_id=3) Příloha 2: Borovnice, Kenotaf Christiana Kaudela v r. 2014. (archiv autora) Příloha 3: Brtev, pomník v r. 1923. (SOkA v Jičíně, SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 4: Brtev, pomník v r. 1963. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Brtev 1963) Příloha 5: Brtev, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 6: Brdo, mohyla v r. 1928. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 7: Brdo, mohyla v r. 2015. (archiv autora) Příloha 8: Bukovina u Čisté, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 9: Bukovina u Čisté, detail poškození sloupku, r. 2014. (archiv autora) Příloha 10: Bukovina u Čisté, vychýlení pylonu, r. 2014. (archiv autora) Příloha 11: Bukovina u Čisté, poškození plotu, r. 2014. (archiv autora) Příloha 12: Čistá u Horek, pamětní deska 1., r. 2014. (archiv autora) Příloha 13: Čistá u Horek, pamětní deska 2., r. 2014. (archiv autora) Příloha 14: Čistá u Horek, pamětní deska Antonína Vajse v r. 2014. (archiv autora) Příloha 15: Dolní Kalná, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Dolní Kalná 1960) Příloha 16: Dolní Kalná, pomník v r. 2014.

(archiv autora) Příloha 17: Dolní Kalná, detail reliéfu v čele pomníku, r. 2014. (archiv autora) Příloha 18: Dolní Nová Ves, pomník v r. 1922. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 19: Dolní Nová Ves, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Dolní Nová Ves 1960) Příloha 20: Dolní Nová Ves, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 21: Dolní Nová Ves, zavětrování, r. 2014. (archiv autora) Příloha 22: Horní Kalná, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Dolní Nová Ves 1960) Příloha 23: Horní Kalná, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 24: Horní Nová Ves, pomník v r. 1923. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 25: Horní Nová Ves, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 26: Choteč, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Choteč 1960) Příloha 27: Choteč, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 28: Karlov, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 29: Kumburský Újezd, slavnostní odhalení pomníku, r. 1932. (SOkA v Jičíně, f. Základní devítiletá škola Kumburský Újezd, kn. č. 2, inv. č. 2) Příloha 30: Kumburský Újezd, pomník v r. 1932. (SOkA v Jičíně, f. Základní devítiletá škola Kumburský Újezd, kn. č. 2, inv. č. 2) Příloha 31: Kumburský Újezd, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 32: Lány, kaplička bez desky v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lány 1960) Příloha 33: Lány, kaplička s pamětní deskou v r. 2014.

(archiv autora) Příloha 34: Lány, pamětní deska s pultem v r. 2014. (archiv autora) Příloha 35: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami (asi 30. léta). (Lázně Bělohrad - oficiální stránky města [online], Fričovo muzeum [citováno k 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.lazne-belohrad.cz/kultura/fricovo-muzeum/) Příloha 36: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lázně Bělohrad 1960) Příloha 37: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami v r. 2014. (archiv autora) Příloha 38: Lázně Bělohrad, detail pamětní desky 1., r. 2015. (Robert Hrnčíř) Příloha 39: Lázně Bělohrad, detail pamětní desky 2., r. 2015. (Robert Hrnčíř) Příloha 40: Lázně Bělohrad, pamětní deska Jana Beneše na sokolovně, r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lázně Bělohrad 1960) Příloha 41: Lázně Bělohrad, pamětní deska Jana Beneše na sokolovně, r. 2014. (archiv autora) Příloha 42: Levínská Olešnice, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 43: Levínská Olešnice, poškozený nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. (archiv autora) Příloha 44: Levínská Olešnice, pamětní deska na památníku v Zakopanici r. 2015. (archiv autora) Příloha 45: Lhota u Pecky, mohyla v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Lhota u Pecky 1960) Příloha 46: Lhota u Pecky, mohyla v r. 2015. (archiv autora) Příloha 47: Nová Paka, pamětní list k odhalení pomníku padlým legionářům, r. 1921. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84, D 1921, Pamětní list k odhalení pomníku padlým legionářům okresu novopackého 9. X. 1921.) Příloha 48: Nová Paka, pomník padlým legionářům s věnci, r. 1928. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84)

Příloha 49: Nová Paka, nasvícený pomník padlým legionářům se sochou J. A. Komenského v pozadí, r. 1931. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 84) Příloha 50: Nová Paka, pomník padlým legionářům, r. 1934. (archiv autora) Příloha 51: Nová Paka, pomník padlým legionářům a obětem druhé světové války, r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Nová Paka 1960) Příloha 52: Nová Paka, pomník padlým legionářům a obětem druhé světové války, r. 2014. (archiv autora) Příloha 53: Nová Paka, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 54: Nová Paka, hrob rodiny Blímů, r. 2014. (archiv autora) Příloha 55: Nová Paka, kenotaf Václava Blímy, r. 2015. (archiv autora) Příloha 56: Nedaříž, pamětní deska na podstavci sochy Panny Marie, r. 2014. (archiv autora) Příloha 57: Pecka, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Pecka 1960) Příloha 58: Pecka, pomník v r. 2015. (archiv autora) Příloha 59: Podlevín, pomník v r. 2015. (archiv autora) Příloha 60: Roškopov, slavnostní odhalení pomníku v r. 1928. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 61: Roškopov, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Roškopov 1960) Příloha 62: Roškopov, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 63: Slemeno, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Slemeno 1960) Příloha 64: Slemeno, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 65: Slemeno, detail znaků zemí Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, r. 2014.

(archiv autora) Příloha 66: Slemeno, detail orlice, r. 2014. (archiv autora) Příloha 67: Stará Paka, pomník v r. 1929. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 68: Stará Paka, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Stará Paka 1960) Příloha 69: Stará Paka, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 70: Stupná, mohyla před školou v r. 1927. (SOkA v Jičíně, f. SD okresu Jičín, inv. č. 733, fotografie, sg. VI/1a-733) Příloha 71: Stupná, místo před školou v r. 2015. (archiv autora) Příloha 72: Svatojánský Újezd, kostel sv. Jana Křtitele bez pamětní desky, r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Svatojánský Újezd 1960) Příloha 73: Svatojánský Újezd, kostel sv. Jana Křtitele s pamětní deskou, r. 2014. (archiv autora) Příloha 74: Svatojánský Újezd, pamětní deska s pultem v r. 2014. (archiv autora) Příloha 75: Svojek, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 76: Svojek, detail reliéfu, r. 2014. (archiv autora) Příloha 77: Svojek, hrob Jindřicha Jíry, r. 2015. (archiv autora) Příloha 78: Štikov, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Štikov 1960) Příloha 79: Štikov, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 80: Štikov, nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. (archiv autora) Příloha 81: Štikov, nepůvodní plastika lva, r. 2014. (archiv autora) Příloha 82: Uhlíře, nápis na památníku, r. 2014.

(archiv autora) Příloha 83: Úbislavice, plánek k výstavbě pomníku, r. 1925. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38, Situační plánek základu pod válečný památník v Oubislavicích.) Příloha 84: Úbislavice, osazení pomníku v r. 1925. (SOkA v Jičíně, f. MNV Úbislavice, pamětní kniha obce Úbislavice 1902-1963, s. 45) Příloha 85: Úbislavice, pomník v r. 1925. (SOkA v Jičíně, f. MNV Úbislavice, pamětní kniha obce Úbislavice 1902-1963, s. 45) Příloha 86: Úbislavice, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Úbislavice 1960) Příloha 87: Úbislavice, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 88: Ústí u Staré Paky, mohyla v r. 2016. (archiv autora) Příloha 89: Ústí u Staré Paky, reliéf v r. 2016. (archiv autora) Příloha 90: Ústí u Staré Paky, detail poškození, r. 2016. (archiv autora) Příloha 91: Vidochov, slavnostní průvod a pomník v pozadí (asi 30-40. léta). (Obecní úřad Vidochov, f. historické fotografie, pomník obětem první světové války) Příloha 92: Vidochov, pomník obětem válek, r. 2015. (archiv autora) Příloha 93: Vidonice, pomník v r. 1927. (SOkA v Jičíně, f. SD Nová Paka, kart. 38) Příloha 94: Vidonice, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, r. 1960) Příloha 95: Vidonice, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 96: Vrchovina, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Vrchovina 1960) Příloha 97: Vrchovina, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 98: Vrchovina, nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. (archiv autora)

Příloha 99: Vrchovina, renovované písmo, r. 2014. (archiv autora) Příloha 100: Vrchovina, detail poškození písma, r. 2014. (archiv autora) Příloha 101: Zboží, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Zboží 1960) Příloha 102: Zboží, pomník v r. 2014. (archiv autora) Příloha 103: Zboží, detail poškození písma, r. 2014. (archiv autora) Příloha 104: Zboží, detail poškození sloupku, r. 2014. (archiv autora) Příloha 105: Ždírnice, pomník v r. 1960. (Městské muzeum v Nové Pace, f. Josef Dyk, Ždírnice 2014) Příloha 106: Ždírnice, pomník v r. 2014. (archiv autora).

PŘÍLOHY

Příloha 1: Borovnice, pomník v r. 1926. I

Příloha 2: Borovnice, Kenotaf Christiana Kaudela v r. 2014. II

Příloha 3: Brtev, pomník v r. 1923. III

Příloha 4: Brtev, pomník v r. 1960. IV

Příloha 5: Brtev, pomník v r. 2014. V

Příloha 6: Brdo, mohyla v r. 1928. VI

Příloha 7: Brdo, mohyla v r. 2015. VII

Příloha 8: Bukovia u Čisté, pomníkv r. 2014. VIII

Příloha 9: Bukovia u Čisté, vychýlení pylonu, r. 2014. IX

Příloha 10: Bukovina u Čisté poškození sloupku, r. 2014. X

Příloha 11: Bukovina u Čisté, poškození plotu. XI

Příloha 12: Čistá u Horek, pamětní deska 1., r. 2014. XII

Příloha 13: Čistá u Horek, pamětní deska 2., r. 2014. XIII

Příloha 14: Čistá u Horek, Pamětní deska Antonína Vajse, r. 2014. XIV

Příloha 15: Dolní Kalná, pomník v r. 1960. XV

Příloha 16: Dolní Kalná, pomník v r. 2014. XVI

Příloha 17: Dolní Kalná, detail reliéfu v čele pomníku, r. 2014. XVII

Příloha 18: Dolní Nová Ves, pomník v r. 1922. XVIII

Příloha 19: Dolní Nová Ves, pomník v r. 1960. XIX

Příloha 20: Dolní Nová Ves, pomník v r. 2014. XX

Příloha 21: Dolní Nová Ves, zavětrování, r. 2014. XXI

Příloha 22: Horní Kalná, pomník v r. 1960. XXII

Příloha 23: Horní Kalná, pomník v r. 2014. XXIII

Příloha 24: Horní Nová Ves, pomník v r. 1923. XXIV

Příloha 25: Horní Nová Ves, pomník v r. 2014. XXV

Příloha 26: Choteč, pomník v r. 1960. c XXVI

Příloha 27: Choteč, pomník v r. 2014. XXVII

Příloha 28: Karlov, pomník v r. 2014. XXVIII

Příloha 29: Kumburský Újezd, slavnostní odhalení pomníku r. 1932. XXIX

Příloha 30: Kumburský Újezd, pomník v r. 1932. XXX

Příloha 31: Kumburský Újezd, pomník v r. 2014. XXXI

Příloha 32: Lány, kaplička bez desky v r. 1960. XXXII

Příloha 33: Lány, kaplička s pamětní deskou v r. 2014. XXXIII

Příloha 34: Lány, pamětní deska s pultem v r. 2014. XXXIV

Příloha 35: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami (asi 30. léta). Příloha 36: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami r. 1960. XXXV

Příloha 37: Lázně Bělohrad, Fričovo muzeum s pamětními deskami v r. 2014. XXXVI

Příloha 38: Lázně Bělohrad, detail pamětní desky 1., r. 2015. XXXVII

Příloha 39: Lázně Bělohrad, detail pamětní desky 2., r. 2015. XXXVIII

Příloha 40: Lázně Bělohrad, pamětní deska Jana Beneše na sokolovně, r. 1960. Příloha 41: Lázně Bělohrad, pamětní deska Jana Beneše na sokolovně, r. 2014. XXXIX

Příloha 42: Levínská Olešnice, pomník v r. 2014. XL

Příloha 43: Levínská Olečnice, poškozený nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. XLI

Příloha 44: Levínská Olešnice, pamětní deska na památníku v Zakopanici r. 2015. XLII

Příloha 45: Lhota u Pecky, mohyla v r. 1960. XLIII

Příloha 46: Lhota u Pecky, mohyla v r. 2015. XLIV

Příloha 47: Nová Paka, pamětní list k odhalení pomníku padlým legionářům, r. 1921. XLV

Příloha 48: Nová Paka, pomník padlým legionářům s věnci, r. 1928. Příloha 49: Nasvícený pomník padlým legionářům v Nové Pace se sochou J. A. Komenského v pozadí, r. 1931. XLVI

Příloha 50: Nová Paka, pomník padlým legionářům, r. 1934. Příloha 51 Nová Paka, pomník padlým legionářům a obětem druhů světové války, r. 1960. XLVII

Příloha 52: Nová Paka, pomník padlým legionářům a obětem druhé světové války, r. 2014. XLVIII

Příloha 53: Nová paka, pomník v r. 2014. XLIX

Příloha 54: Nová Paka, hrob rodiny Blímů, r. 2014. L

Příloha 55: Nová Paka, kenotaf Václava Blímy, r. 2015. LI

Příloha 56: Nedaříž, pamětní deska na podstavci sochy Panny Marie, r. 2014. LII

Příloha 57: Pecka, pomník v r. 1960. LIII

Příloha 58: Pecka, pomník v r. 2015. LIV

Příloha 59: Podlevín, pomník v r. 2015. LV

Příloha 60: Roškopov, slavnostní odhalení pomníku v r. 1928. Příloha 61: Roškopov, pomník v r. 1960. LVI

Příloha 62: Roškopov, pomník v r. 2014. LVII

Příloha 63: Slemeno, pomník v r. 1960. LVIII

Příloha 64: Slemeno, pomník v r. 2014. LIX

Příloha 65: Slemeno, detail znaků Čech, Moravy, Slezska, a Slovenska, r. 2014. LX

Příloha 66: Slemeno, detail orlice, r. 2014. LXI

Příloha 67: Stará Paka, pomník v r. 1929. LXII

Příloha 68: Stará Paka, pomník v r. 1960. LXIII

Příloha 69: Stará Paka, pomník v r. 2014. LXIV

Příloha 70: Stupná, mohyla před školou v r. 1927. Příloha 71: Stupná, místo před školou v r. 2015. LXV

Příloha 72: Svatojánský Újezd, kostel sv. Jana Křtitele bez pamětní desky, r. 1960. LXVI

Příloha 73: Svatojánský Újezd, kostel sv. Jana Křtitele s pamětní deskou, r. 2014. LXVII

Příloha 74: Svatojánský Újezd, pamětní deska s pultem v r. 2014. LXVIII

Příloha 75: Svojek, pomník v r. 2014. LXIX

Příloha 76: Svojek, detail reliéfu, r. 2014. LXX

Příloha 77: Svojek, hrob Jindřicha Jíry, r. 2015. LXXI

Příloha 78: Štikov, pomník v r. 1960. LXXII

Příloha 79: Štikov, pomník v r. 2014. LXXIII

Příloha 80: Štikov, nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. LXXIV

Příloha 81: Štikov, nepůvodní plastika lva, r. 2014. LXXV

Příloha 82: Uhlíře, nápis na památníku, r. 2014. LXXVI

Příloha 83: Úbislavice, plánek k výstavbě pomníku, r. 1925. LXXVII

Příloha 84: Úbislavice, osazení pomníku v r. 1925. LXXVIII

Příloha 85: Úbislavice, pomník v r. 1925. LXXIX

Příloha 86: Úbislavice, pomník v r. 1960. LXXX

Příloha 87: Úbislavice, pomník v r. 2014. LXXXI

Příloha 88: Ústí u Staré Paky, mohyla v r. 2016. LXXXII

Příloha 89: Ústí u Staré Paky, reliéf v r. 2016. LXXXIII

Příloha 90: Ústí u Staré Paky, detail poškození, r. 2016. LXXXIV

Příloha 91: Vidochov, slavnostní průvod a pomník v pozadí (asi 30-40. léta). Příloha 92: Vidochov, pomník obětem válek, r. 2015. LXXXV

Příloha 93: Vidonice, pomník v r. 1927. LXXXVI

Příloha 94: Vidonice, pomník v r. 1960. LXXXVII

Příloha 95: Vidonice, pomník v r. 2014. LXXXVIII

Příloha 96: Vrchovina, pomník v r. 1960. LXXXIX

Příloha 97: Vrchovina, pomník v r. 2014. XC

Příloha 98: Vrchovina, nápis na zadní straně pomníku, r. 2014. XCI

Příloha 99: Vrchovina, renovované písmo, r. 2014. XCII

Příloha 100: Vrchovina, detail poškození písma, r. 2014. XCIII

Příloha 101: Zboží, pomník v r. 1960. XCIV

Příloha 102: Zboží, pomník v r. 2014. XCV

Příloha 103: Zboží, detail poškození písma, r. 2014. XCVI

Příloha 104: Zboží, detail poškození sloupku, r. 2014. XCVII

Příloha 105: Ždírnice, pomník v r. 1960. XCVIII

Příloha 106: Ždírnice, pomník v r. 2014. XCIX