8 As 141/2012-39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Passerem v právní věci žalobkyně: CET 21, spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 5. 2012, čj. LOJ/1827/2012, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, čj. 8 A 106/2012 56, t a k t o : Řízení s e p ř e r u š u j e do pravomocného rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 85/2012. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne 9. 5. 2012, čj. LOJ/1827/2012, žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 300 000 Kč za porušení povinnosti uvedené v 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání ). Odvysíláním pořadu Expozitura (4), podtitul Sedmý den, dne 28. 9. 2011 ve 20:00 hodin na programu NOVA žalobkyně porušila povinnost nezařazovat do vysílání v době od 6:00 do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. II. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 15. 11. 2012, čj. 8 A 106/2012 56, zamítl. 3. Městský soud neshledal, že by výrok napadeného rozhodnutí byl v rozporu s 68 odst. 2 správního řádu. Odkaz na 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání se nevyskytl ve výroku rozhodnutí, objevil se však v záhlaví rozhodnutí. Z rozhodnutí bylo zřejmé, o jakém skutku žalovaná rozhodovala, jaké porušení povinností v něm shledala a podle kterých ustanovení uložila pokutu. 4. Chce-li žalobkyně v době mezi 6:00 a 22:00 hodinou prezentovat závažná kontroverzní témata, musí respektovat tyto časové hranice a ztvárnit pořad způsobem, který odpovídá zákonné povinnosti. Nelze-li tak učinit, žalobkyni nezbývá, než odvysílat pořad v době mezi 22:00 a 6:00 hodinou. 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání stanoví obecné pravidlo, které nepřipouští žádnou výjimku ani s ohledem na možnou závažnost prezentovaného tématu nebo na společenský zájem na jeho prezentaci. 5. Byť judikatura správních soudů připouští, že čas vysílání pořadu má vliv na naplnění materiální stránky správního deliktu, pro posuzovanou věc není relevantní. Polovina záběrů,
8 As 141/2012-40 které žalovaná shledala v rozporu s 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, byla odvysílána během prvních cca 20 minut pořadu a zbývající záběry během další hodiny a čtvrt. Všechny nevhodné záběry byly odvysílány v tzv. prime time, tj. v době, kdy lze předpokládat, že televizi sledují mladiství i děti ve věku blízkém věku mladistvých. Námitku vlivu doby vysílání pořadu by bylo možno výjimečně přijmout, pokud by nevhodné záběry byly odvysílány v čase předcházejícím 22. hodinu řádově v minutách. 6. Městský soud podotkl, že žalobkyně se nemůže zprostit své odpovědnosti za dodržování zákona o vysílání tím, že poukáže na odpovědnost rodiny, resp. zákonných zástupců dětí a mladistvých. Tyto osoby mohou důvodně předpokládat, že žalobkyně nebude před 22. hodinou vysílat pořady, které by mohly ohrozit vývoj dětí a mladistvých. 7. Znalecký posudek MUDr. Radima Uzla nemohl žalobkyni zbavit odpovědnosti podle 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. MUDr. Uzel je soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, není proto zřejmé, jak by mohl podat znalecký posudek k otázkám, které mu žalobkyně položila. 8. Městský soud nepřisvědčil námitce, že žalovaná nesplnila povinnost předchozího upozornění na porušení zákona o vysílání ve smyslu 59 odst. 1 tohoto zákona. Napadené rozhodnutí obsahuje odkaz na rozhodnutí ze dne 2. 6. 2009, čj. hol/4803/09, kterým žalovaná uložila žalobkyni sankci za porušení téže zákonné povinnosti odvysíláním pořadu Hlava v oblacích. Tento pořad obsahoval scény brutálního, až smrtícího násilí, obsahová souvislost s touto věcí tudíž byla dána a žalovaná splnila podmínku předchozího upozornění. 9. Městský soud byl přesvědčen, že rozpory v závěrech znaleckého posudku MUDr. Uzla a odborného posouzení PhDr. Suchého nemají z hlediska úvah žalované žádnou relevanci. Městský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, čj. 6 As 21/2007 109 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), a uzavřel, že žalovaná nebyla povinna opatřit si k posouzení věci znalecký posudek. 10. Městský soud považoval postup žalované, která zaslala vyrozumění o ukončení dokazování a upozornění na možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí pouze žalobkyni a nikoliv jejímu právnímu zástupci, za procesní vadu, která však nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně byla vyrozuměna o svém právu a věděla, že jej může uskutečnit do 25. 4. 2012. 11. Podle městského soudu se žalovaná zabývala všemi kritérii pro stanovení výše sankce uvedenými v 61 odst. 2 a 3 zákona o vysílání a vysvětlila, jaké skutečnosti podřadila pod jednotlivá kritéria. Tento postup byl předmětem správního uvážení, soud se jím proto dále nezabýval. 12. Městský soud doplnil, že žalobkyně neuvedla k návrhu na moderaci uložené pokuty žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly tvrzení o nepřiměřenosti pokuty. Podle městského soudu byla pokuta uložena v zákonné výši a po vyhodnocení všech zákonných kritérií. Soud proto neshledal důvod k moderaci pokuty. III. 13. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
8 As 141/2012-41 14. Městský soud podle stěžovatelky pochybil, pokud neshledal rozpor rozhodnutí žalované s 68 odst. 2 správního řádu kvůli nedostatku odkazu na 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání. 15. Stěžovatelka byla dále přesvědčena, že s ohledem na závažnost prezentovaného tématu a způsob jeho ztvárnění, tj. počet scén zachycujících trestnou činnost, délku jejich trvání, vyznění těchto scén v kontextu děje a vysílání pořadu v čase od cca 20:00 hodin, pořad jako celek ani jeho jednotlivé scény nebyly způsobilé ohrozit vývoj dětí a mladistvých. 16. Stěžovatelka setrvala na názoru, že žalovaná nesplnila podmínku předchozího upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání. Jednání popsaná žalovanou nevykazovala ve všech podstatných rysech znaky jako jednání, za které byla stěžovatelce uložena sankce v posuzované věci. 17. Dále stěžovatelka namítla, že žalovaná měla připustit důkaz znaleckým posudkem navrhovaný stěžovatelkou, pokud považovala za potřebné opatřit si jako podklad pro rozhodnutí jiný znalecký posudek, resp. odborné posouzení, který následně zohlednila. Žalovaná ve svém rozhodnutí nezmínila nesouvisející kvalifikaci MUDr. Uzla, pouze uvedla, že odborné posouzení, které opatřila, vypracoval soudní znalec, který je specialista v daném oboru, a že by připuštěním navrhovaného důkazu mohlo dojít k nedůvodným obstrukcím ve vztahu k plynutí subjektivní prekluzivní lhůty. Stěžovatelka považovala toto tvrzení za neopodstatněné zejména s ohledem na dobu trvání správního řízení (řízení bylo zahájeno dne 18. 10. 2011, rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 5. 2012). 18. Stěžovatelka byla toho názoru, že žalovaná nesplnila povinnost stanovenou v 36 odst. 3 správního řádu, doručila-li vyrozumění o ukončení dokazování pouze právnímu zástupci stěžovatelky. Toto pochybení založilo vadu řízení, která činí správní rozhodnutí nezákonným. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04. 19. Podle stěžovatelky žalovaná nedostatečně zhodnotila zákonná kritéria pro stanovení výše pokuty, v žádném z kritérií nezohlednila faktickou sledovanost pořadu či programu NOVA. Rozhodnutí žalované dále neobsahuje úvahu, jak komplexně žalovaná posoudila závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. Žalovaná pouze uvedla, že za rozhodná kritéria považuje závažnost věci a míru zavinění. 20. Stěžovatelka vytkla městskému soudu, že nezdůvodnil, proč se odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou stěžovatelka argumentovala v první a třetí žalobní námitce. Žalovaná uvedla ve svém rozhodnutí programy a služby, které stěžovatelka provozuje na mediálním trhu, v souvislosti s posouzením postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem na jeho odpovědnost vůči divácké veřejnosti. Z této skutečnosti lze dovodit, že při posouzení tohoto kritéria žalovaná obecně hodnotila postavení stěžovatelky jako subjektu působícího na mediálním trhu. Městský soud se s touto námitkou nevypořádal. 21. Závěrem stěžovatelka namítla, že městský soud nezdůvodnil, proč ve vztahu k námitce vady výroku rozhodnutí zaujal odlišný právní názor než v rozsudku ze dne 15. 10. 2012, čj. 3 A 77/2012 54, podle kterého je nedostatek odkazu na 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání ve výroku rozhodnutí vadou, která zakládá nezákonnost rozhodnutí. V tomto ohledu stěžovatelka poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, čj. 2 Afs 47/2004 83, č. 398/2004 Sb. NSS, ze dne 20. 9. 2007, čj. 2 As 94/2006 51, č. 1424/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 12. 2009, čj. 8 As 62/2009 65, z nichž vyplývá, že rozdílné rozhodování různých senátů krajských soudů je nežádoucí, pokud se senát,
8 As 141/2012-42 který rozhoduje později, argumentačně nevypořádá s dříve vysloveným právním názorem jiného senátu. IV. 22. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že stěžovatelka nevysvětlila, v čem ji výrok správního rozhodnutí zkracuje na jejích právech. Žalovaná dále citovala část svého rozhodnutí a uvedla, že se jedná o jediný výrok, nikoliv o návětí a výrok. Žalovaná proto nesouhlasila s názorem, že výrok postrádal odkaz na 60 zákona o vysílání. Není možné, aby pouhé vizuální oddělení sloužící pro přehlednost zakládalo nezákonnost rozhodnutí. Sankcionovaný subjekt nemůže být tímto způsobem zkrácen na svých právech (obdobně srov. názor městského soudu vyslovený ve věcech sp. zn. 10 A 165/2012 a 10 A 166/2012). 23. Stěžovatelka blíže nevysvětlila, proč považuje závěr městského soudu o spáchání správního deliktu za nezákonný. Tento názor patrně opřela o domněnku, že nebyla naplněna materiální stránka deliktu, protože rodiče nemají dovolit dětem dívat se ve 20:00 hodin na televizní přijímač. Žalovaná považovala tuto argumentaci za nezákonnou a absurdní. K námitce týkající se chybějícího upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání žalovaná podotkla, že stěžovatelka neuvedla žádné relevantní informace, které by prokazovaly pochybení městského soudu. 24. Dále žalovaná zdůraznila, že není povinna pořizovat odborné posudky. Navíc přístup žalované byl v posuzované věci nadstandardní a byly vypracovány již dva odborné posudky. 25. Žalovaná byla přesvědčena, že nedoručení oznámení o ukončení dokazování právnímu zástupci stěžovatelky představovalo procesní vadu, která však nebyla takového významu, že by způsobila nezákonnost správního rozhodnutí. Z oznámení o ukončení dokazování je zřejmé, že ve správním řízení nedošlo k pořízení podkladů, ke kterým by se stěžovatelka dosud nevyjádřila. Podle žalované za takový podklad nelze považovat výňatek z tiskové zprávy, který je součástí předmětného oznámení, ani rekapitulaci obsahu správního spisu. Ustanovení 36 odst. 3 správního řádu nelze vyložit tak, že účastník řízení musí být informován, že ve věci bude rozhodnuto například příští týden, aniž by byly do spisu doplněny další podklady či důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2011, čj. 5 As 2/2010 51). Nejsou-li do správního spisu založeny účastníkovi neznámé důkazy či podklady, oznámení o ukončení dokazování je nadstandardním přípisem, z jehož nedoručení nelze vyvozovat nezákonnost správního rozhodnutí. 26. Žalovaná uzavřela, že se městský soud vypořádal se všemi žalobními námitkami. V. 27. Posuzovaná věc se týká mj. upozornění žalované na porušení zákona o vysílání podle 59 odst. 1 tohoto zákona. Tato problematika není v judikatuře zdejšího soudu řešena jednotně. Osmý senát proto v jiné věci usnesením ze dne 8. 2. 2013, čj. 8 As 85/2012 47, předložil související otázky k rozhodnutí rozšířenému senátu. 28. Výsledek řízení před rozšířeným senátem může mít vliv na rozhodnutí v nyní posuzované věci, protože městský soud mj. neshledal pochybení v postupu žalované, která sankcionovala stěžovatelku za odvysílání pořadu Expozitura (4) na základě odkazu na svá předchozí rozhodnutí, jimiž stěžovatelce uložila pokuty za odvysílání pořadů Hlava v oblacích a Kriminálka New York II (1). Stěžovatelka tomuto názoru nepřisvědčila a setrvala na stanovisku, že nebyla relevantním způsobem upozorněna na porušení povinností ve smyslu 59 odst. 1 zákona o vysílání.
8 As 141/2012-43 29. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o přerušení řízení podle 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. 30. Po dobu přerušení řízení se nekonají jednání a přerušuje se běh procesních zákonných i soudcovských lhůt; tyto lhůty začnou běžet od počátku znovu, pokračuje-li se v řízení po skončení přerušení ( 48 odst. 4 a 5 s. ř. s.). Po dobu, kdy je řízení přerušeno, účastníci nemohou provádět úkony za účelem pokračování řízení ve věci samé. Mohou však činit úkony, jejichž důsledkem bude ukončení řízení (např. vzít návrh zpět). 31. V řízení bude pokračováno na základě usnesení Nejvyššího správního soudu, jakmile odpadne překážka pro jeho přerušení, tzn. rozšířený senát rozhodne o předložené otázce ve shora označené věci, popř. nastane-li jiná skutečnost rozhodná pro pokračování řízení ve věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 16. července 2013 Za správnost vyhotovení: Alena Filipová JUDr. Jan Passer v. r. předseda senátu