ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY. t a k t o :

Transkript

1 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, IČ , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem v Praze 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , sp.zn./ident.: 2009/1241/had/CET, č.j.: had/1656/2011, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , sp.zn./ident.: 2009/1241/had/CET, č.j.: had/1656/2011, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž mu byla uložena pokuta ve výši Kč za porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen zákon o vysílání ), neboť se měl dopustit jiného správního deliktu tím, že obchodní sdělení Knauf (sponzor pořadu, mutace 10) s premiérou odvysílání dne v 18:11:47 hod. na programu Nova a dále s reprízami ve dnech od 18:27:48 hod.; od 18:33:19 hod.; od 18:58:35 hod.; od 18:08:21 hod.; od 18:33:10 hod.; od 18:39:33 hod.; od 18:56:03 hod.; od 18:08:01 hod.; od 18:55:02 hod. ; od 18:05:18 hod. a od 18:51:58 hod na tomtéž programu, nebylo zřetelně

2 pokračování 2 odděleno od ostatních částí programu, přestože se jednalo o reklamu naplněním definičních znaků reklamy, zejména obsahem reklamního sloganu, který se přímo obrací na potenciálního zájemce a zdůrazňuje, jak snadné je stavět s materiály Knauf. Byť nejsou v obsahu obchodního sdělení jmenovány ani konkrétní výrobky, aniž zdůrazněny jejich specifické vlastnosti, má reklamní povahu, neboť divák je informován o tom, že s výrobky firmy Knauf, určenými k budování podlah, fasád, příček, podkroví apod., pořídí celou stavbu od podlahy po střechu, takže je vyzdvihována komplexnost nabídky. Kladné hodnocení produktu sponzora a srovnání jejich kvality spočívá tedy ve zdůraznění skutečnosti, že právě s nimi může potenciální zákazník stavět jedním tahem, tedy že právě od firmy Knauf pořídí vše, co ke stavbě domu potřebuje a nemusí se tedy zabývat sháněním jednotlivých stavebních materiálů od různých výrobců. V této skutečnosti je spatřována výzva zákazníkovi k využití služeb Knauf. V prvním žalobním bodu nesouhlasí žalobce s právní kvalifikací skutku, tj. se závěry žalované, podle kterých sponzorský vzkaz naplnil definiční znaky reklamy. Žalobce přitom poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , č.j. 8 A 247/ , kterým soud rozhodl o žalobě žalobce proti prvému rozhodnutí žalované v dané věci. Žalobce tvrdí, že sponzorský vzkaz byl v souladu se zákonnými požadavky na obsah sponzorského vzkazu a považuje obecné uvedení rozsahu činnosti sponzora, resp. skupin výrobků sponzora za dovolenou propagaci sponzora. Právě komplexnost nabídky obecně charakterizuje sponzora a je uvedením tzv. charakteristického znaku dle 53 odst. 4 zákona o vysílání. Slogan s materiály Knauf stavíte jedním tahem nemá reklamní vyznění, neboť neobsahuje výzvu ke koupi, neobsahuje srovnávání s jinými podobnými výrobky a neobsahuje ani zdůrazňování kvalit výrobků sponzora. Přestože reklama a sponzorování jsou dva odlišné způsoby komerční komunikace a nadsázka je charakteristickým znakem reklamy, nelze prezentaci sponzora a jeho výrobků ve sponzorském vzkazu striktně omezit pouze na uvádění informací ve zcela věcné informační rovině. V daném případě sloganu výše uvedenému není možné přisoudit reklamní obsah z toho důvodu, že by jím bylo zdůrazňováno, jak je snadné stavět s materiály Knauf. Slogan vyjadřuje pouze komplexnost výsledku činnosti sponzora, a nelze v něm spatřovat ani výzvu k potenciálním zájemcům. Na podporu uvedeného poukázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 7As 63/ , a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 7As 83/ Ve druhém žalobním bodě namítá žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když žalovaná nesplnila povinnost dle 59 odst. 1 zákona o vysílání. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 3 As 13/ a dále uvedl, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla dvě předcházející upozornění na naplnění shodné skutkové podstaty správního deliktu, a to upozornění sp. zn. Rpo/98/04 (označení sponzora CENTRUM. CZ) a sp. zn. Rup/65/04 (označení sponzora Velkopopovický kozel), a dále rozhodnutí o uložení pokuty ze dne , sp. zn. 2008/1111/Fol/CET, č.j. 241/2009 (označení sponzora Activia Lehká a Fit). Obě upozornění i rozhodnutí o uložení pokuty se však týkají odlišných spotů než spotu, jehož odvysílání bylo sankcionováno žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná tak nesplnila povinnost dle 59 odst. 1 zákona o vysílání, neboť ve správním řízení neprokázala, že by žalobce byl před uložením sankce upozorněn na závadnost spotu, jehož neoddělení od ostatních částí programu bylo sankcionováno napadeným rozhodnutím. Nadto upozornění ze dne vytýká žalobci porušení 48 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání tím, že sponzorský vzkaz obsahoval hodnotící prvky produktu, které měly reklamní vyznění a upozornění ze dne 14. července 2004 jako důvod porušení 48 odst. 1 písmo a)

3 pokračování 3 zákona o vysílání uvádí přisuzování určité kvalitativní hodnoty prezentovanému výrobku v důsledku užití reklamního sloganu a uvedení hodnocení výrobku bez uvedení konkrétního označení. Rozhodnutí ze dne , pak jako důvod porušení 48 odst. 1 písmo a) zákona o vysílání konstatuje dynamické ztvárnění spotu. Naproti tomu napadené rozhodnutí jako důvod rozporu s 48 odst. 1 písmo a) zákona o vysílání uvádí kladné hodnocení produktů sponzora a srovnání jejich kvality spočívající ve zdůraznění komplexnosti produktů sponzora, přičemž konstatuje, že ve sponzorském vzkazu nejsou jmenovány ani konkrétní výrobky, ani nejsou zdůrazňovány jejich specifické vlastnosti, k dynamice sponzorského vzkazu žalovaná uvádí, že nelze hovořit o ryze dynamickém pojetí. Žalobce proto namítá, že tvrzený rozpor sponzorského vzkazu se zákonem nespočívá v typově obdobném jednání, na jaké byl žalobce upozorněn v upozorněních uvedených v napadeném rozhodnutí či za jaké mu byla uložena pokuta, pokud Rada sponzorskému vzkazu vytýká právě zdůraznění komplexnosti výrobků sponzora v obrazové i zvukové složce sponzorského vzkazu, zatímco v předcházejících citovaných upozorněních a rozhodnutí vytýká uvedení hodnotících prvků prezentovaných produktů, přisuzování kvalitativní hodnoty prezentovanému produktu a dynamiku spotu. Nadto mezi vydáním uvedených upozornění a vydáním napadeného rozhodnutí je značný časový odstup. V tomto smyslu poukázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 7As 16/ Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v důsledku nesrozumitelnosti části odůvodnění obsahujícího hodnocení zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty. Žalobce blíže uvedl, že žalovaná zohlednila neprokázaný údaj o sledovanosti a rozhodla v rozporu s principem proporcionality. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná uvedla jako jedno z kritérií velmi vysoký podíl sledovanosti žalobce na mediálním trhu, aniž by toto hodnocení doložila konkrétními podklady. Relevantní údaje o sledovanosti jsou přitom veřejně dostupné na webových stránkách Asociace televizních organizací a žalovaná si tedy měla příslušné údaje o sledovanosti programu Nova opatřit. Jestliže žalovaná nepodložila své tvrzení o vysoké sledovanosti konkrétními podklady, není možné k tomuto kritériu přihlédnout. Dále žalobce uvedl, že žalovaná rozhodla v rozporu s principem proporcionality, neboť v případech obdobného porušení zákona ukládá Rada pokuty ve shodné či nižší výši a to i v případech prokazatelně větší četnosti vysílání sponzorských vzkazů. V písemném vyjádření k žalobě uvedla žalovaná, že navrhuje zamítnutí žaloby a k jednotlivým námitkám uvedla následující: - k námitce, v níž nesouhlasí žalobce s právní kvalifikací skutku, že předmětný sponzorský vzkaz vykazuje reklamní prvky do té míry, že ho je nutno považovat za reklamu. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 81/ a zdůraznila, že prezentace musí být spíše statického charakteru, v žádném případě nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčení diváka o koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či nějaký reklamní příběh. Sponzorský vzkaz je třeba posuzovat jako celek. Na podporu uvedeného poukázala žalovaná i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , č.j. 8 A 247/2010, kdy soud dospěl k závěru, že kladné hodnocení produktu sponzora a srovnání jejich kvality spočívá ve zdůraznění skutečnosti, že právě s nimi může potenciální zákazník stavět jedním tahem, tedy že právě od firmy Knauf pořídí vše, co ke stavbě domu potřebuje a nemusí se tedy zabývat sháněním jednotlivých stavebních materiálů od různých výrobců; - k námitce týkající se neplnění povinnosti dle 59 odst. 1 zákona o vysílání, že na porušení 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona byl žalobce upozorněn Radou se stanovením lhůty

4 pokračování 4 k nápravě (např. dne , č.j. Rpo/98/04-Rup), přičemž účastník řízení nápravu nezjednal, a proto mu již byla udělena pokuta (např. sp. zn. 2008/1111/Fol/CET). Typovost ve všech případech lze definovat jako obsah reklamních prvků u obchodních sdělení deklarovaných jakožto sponzorské vzkazy ; - k námitce značného časového odstupu od uvedených upozornění, že tato námitka není relevantní, neboť zákon neupravuje období platnosti upozornění ; - k námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v důsledku nesrozumitelnosti, že rozhodnutí obsahuje všechny skladebné prvky pro objasnění správního uvážení při určení výše sankce, tak jak jsou požadovány a definovány zákonem. Závěrem žalovaná uvedla, že má za to, že v daném případě došlo k porušení zákona žalobcem a to konkrétně porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání tak jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud v Praze posoudil věc takto: V projednávané věci shledal soud důvodnou námitku vytýkající žalované, že nedostála své povinnosti předem upozornit žalobce na porušení zákona o vysílání. Podle 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle 59 odst. 1 téhož zákona jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Zdejší soud vyšel při posouzení věci z rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 13/ a č. j. 3 As 13/ , oba ze dne Z citované judikatury plyne, že povinnost upozornit provozovatele vysílání na porušení povinnosti stanovené zákonem o vysílání je nezbytným předpokladem uložení sankce; není-li tato povinnost splněna, je případná sankce uložena nezákonně. Sankci nemusí vždy předcházet vydání formálního upozornění (jako samostatného správního aktu); je však třeba, aby Rada v průběhu každého správního řízení, jež je zakončeno uložením sankce, postavila najisto, že povinnost předchozího upozornění splnila. Správní soud pak může při přezkumu správního rozhodnutí Rady k námitce provozovatele vysílání hodnotit, zda byla naplněna povinnost předchozího upozornění, tedy zda byla sankce uložena zákonným způsobem. Při přezkumu správní soud hodnotí vazbu (souvislost) mezi jednáním, na něž byl provozovatel jako na nezákonné dříve upozorněn, a nyní postihovaným jednáním. Z citované judikatury dále plyne, že jedná-li se o porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání spočívající v odvysílání sponzorského vzkazu, je pro splnění účelu 59 odst. 1 téhož zákona nutné, aby byl provozovatel vysílání upozorněn na porušení povinnosti

5 pokračování 5 zakotvené v 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání vždy, tj. ve vztahu ke každému konkrétnímu sponzorskému vzkazu. Sankci pak bude možné uložit pouze tehdy, pokud provozovatel ani po upozornění, že daný sponzorský vzkaz je Radou hodnocen jako reklama, od jeho vysílání neupustí. Žalovaná v napadeném rozhodnutí neuvedla a ve správním řízení neprokázala, že by žalobce byl před uložením sankce upozorněn na závadnost spotu, jehož neoddělení od ostatních částí programu bylo sankcionováno žalobou napadeným rozhodnutím, a že žalobce byl potrestán za opakované odvysílání tohoto spotu. Naopak ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaná vymezuje sankcionovaný skutek premiérovým odvysíláním spotu (dne v 18:11:47 hod. na programu Nova). Je tak patrno, že v projednávané věci nebylo žalovanou vydáno předchozí upozornění na porušení zákona v souladu s 59 odst. 1 zákonem o vysílání. Ostatními námitky uplatněnými v žalobě se soud již nezabýval, neboť za skutek vymezený v napadeném rozhodnutí již žalobce nemůže být potrestán, protože byl-li skutek vymezen premiérovým odvysíláním spotu, nemohlo mu z povahy věci předcházet upozornění na porušení zákona ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle 78 odst. 1 s. ř. s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Závěrem soud pro úplnost dodává, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno bez jednání podle 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a nákladech za právní zastoupení (2 úkony právní pomoci ve výši 2.100,- Kč a 2x režijní paušální částka ve výši 300,- Kč a DPH ve výši 960,- Kč). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ( 102 a násl. s. ř. s.), a to ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 s. ř. s.). V Praze dne 3. listopadu 2011 JUDr. Ludmila Sandnerová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Aneta Petrlíková