Pátek 24. 5. 2013 / č. 21 / samostatně neprodejné Jan Mikulka Dokonalý portrét
Obsah Fotografie, nebo dokonalý obraz? Velký rozhovor s malířem Janem Mikulkou. Porota Pátku LN: Měla by o udělení titulu profesor rozhodovat jen akademická obec? Proč nás lákají korunovační klenoty? Máme je lepší než ostatní státy? Casting na hladký límeček: Znáte osud ženy, která vám žehlí prádlo? V každém přístavu milenky nejsou. Rozhovor s námořním kapitánem Janem Černochem. Fejeton Marcely Pecháčkové: Jak mi kočka vzala iluzi + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová
editorial PÁTEK LIDOVé NOVINy Vykoupil jsem celou jednu prodejnu. Museli si myslet, že jsem cvok. Pořád jsem tam chodil pro další štětce. Jan Mikulka v rozhovoru na straně 6 Je to fotka, nebo obraz? Tahle otázka musí napadnout každého, kdo poprvé spatří dílo malíře Jana Mikulky. I v redakci Pátku se na tohle téma strhla velká diskuse. Není divu. Na první pohled, zvlášť pokud si člověk prohlédne nafocené obrazy, jsou kvalitativně k nerozeznání. Jen s jedním rozdílem: zatímco v dnešní době trvá pořízení fotografie až po její zpracování několik minut, on na svých výtvorech pracuje dlouhé měsíce. Minulý rok takhle den co den pozoroval vlastní fotografii a vytvořil portrét, který mu ve Velké Británii nedávno přinesl vítězství v prestižní soutěži o nejlepší autoportrét. Jeho práce ohromuje technickou dokonalostí a sílou výrazu, shodli se uznávaní porotci. Právě dokonalost a mravenčí práce na jednotlivých dílech zaujala i kolegyni Marcelu Pecháčkovou, která s mladým malířem udělala rozhovor do aktuálního magazínu Pátek. Co vlastně vede člověka k tomu, že se vydá cestou hyperrealistické figurativní malby v době, kdy jsou oceňovaná naprosto abstraktní díla? Možná i víra, že se něco mění. Lidé jsou přesyceni nějakými pěti čtverečky nakreslenými na plátně, co stojí 150 tisíc. Má to svoje příznivce, ale současně je to i obchodní a společenská hra s uměním, říká Jan Mikulka. Se vší úctou ke všem tvůrcům a milovníkům koleček, čtverečků a roztodivných tahů štětcem na bílém poli byla by to pozitivní zpráva. Aspoň pro nás ostatní, kteří někdy váháme, jestli jde ještě o umělecké dílo, nebo zkoušku kvality opotřebovaných štětců. Ondřej Suchan vedoucí magazínu ondrej.suchan@lidovky.cz Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. OBSAH 4 porota pátku 6 Jan Mikulka Vstanu a namaluju Marcela Pecháčková 14 královské poklady Kouzlo symbolů moci Petra Smítalová 20 kartograf a filmař Casting na paní na žehlení Magdalena Sodomková 24 jan černoch Námořní kapitán Marek Kerles 32 fejeton Jak mi kočka vzala iluzi Marcela Pecháčková 34 konečně pátek 35 komerční příloha Pozvánka do východních Čech Jarka Synáčová a Ondřej Suchan 58 Křížovka 3 Foto na titulu Michal Sváček. Děkujeme pražské MeetFactory za poskytnutí prostoru pro focení.
téma PÁTEK LIDOVé NOVINy Královské poklady Kouzlo symbolů moci České korunovační klenoty, které byly v minulých dnech vystaveny ve Vladislavském sále Pražského hradu, zhlédlo přes třicet tisíc lidí. Čím jsou vladařské insignie, ať už české, nebo zahraniční, tak přitažlivé? Text: Petra Smítalová Foto: Dan Materna Historická a umělecká hodnota českých korunovačních klenotů je nevyčíslitelná. I proto je ředitelka odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Ivana Kyzourová na nedávnou výstavu chystala s největší opatrností. V těchto dnech už jsou zpět v Korunní komoře Chrámu sv. Víta. 14 15
téma PÁTEK LIDOVé NOVINy svatoštěpánská koruna Foto Schopenhauer, Stan Shebs, Schatzkammer Residenz München a FDV Češi své korunovační klenoty už od středověku vnímají jako oporu státnosti a národní identity. Svatováclavská koruna, jablko a žezlo pro ně mají bezmála sakrální rozměr. Svou roli v tom sehrává jejich historie. Když v roce 1346 nechal Karel IV. při výrobě královské koruny do jejího vrcholku vložit trn z Kristovy koruny, podtrhl tím pověření českého panovníka vládnout z Boží vůle. Jde o symbol, který vyjadřuje nejen nadřazené postavení krále, ale i trvalou existenci království. V nás Češích, aniž to mnohdy umíme přesně pojmenovat, udržuje povědomí o kontinuitě státu, a posléze i národa. Královské symboly jsou výjimečným uměleckým dílem, ale také zhmotněním naší minulosti duchovní i světské. Jejich nevšednost rovněž posiluje fakt, že jsou po většinu času uloženy ve svatovítské katedrále a ke spatření bývají jen při slavnostních příležitostech. V průběhu dvacátého století byly vystaveny pouze devětkrát, například v roce 1929 u příležitosti tisícího výročí smrti svatého Václava, při osvobození republiky v roce 1945, ale třeba také v roce 1955, kdy se konala první celostátní spartakiáda. V roce 1993 byly k vidění díky vzniku České republiky a o deset let později pak při zvolení Václava Klause prezidentem. Obdivované a kradené Ne všude je to však se zpřístupněním vladařských insignií stejné. V Japonsku šli s pěstováním kultu exkluzivity císařských korunovačních klenotů tak daleko, že je běžný smrtelník nemá šanci vidět vůbec, neboť i při korunovaci jsou zahaleny látkou. O podobě a původu takzvaných Tří posvátných pokladů, které tvoří meč Kusanagi, zrcadlo Jata no kagami a klenot Jasakani no magatama, toho nikdo moc neví, protože přístup k nim má pouze japonský císař a několik vybraných kněží. Má se za to, že meč je uložen ve svatyni Acuta v Nagoji, klenot v císařském paláci v Tokiu a zrcadlo v komplexu Velké svatyně v Ise. Naopak v jiných zemích v tomto ohledu volili opačný přístup a své regálie vystavují trvale. V Norsku si korunovační poklad můžete prohlédnout v Trondheimu, v katedrále Nidaros. Paradoxem je, že valná většina norských klenotů králova i královnina koruna, žezla, dvě jablka i meč byla vyrobena ve Švédsku. Jen koruna pro následníka trůnu vznikla přímo v Norsku. Říšské či rakouské císařské insignie jsou k vidění ve vídeňském Schatzkammeru, Svatoštěpánská koruna (více o maďarských korunovačních klenotech viz rámeček vpravo) je proslulá nakloněným křížem. Podle jedné z legend ho ohnuli Habsburkové, aby zlomili magické síly, kterými koruna podle Maďarů oplývala, podle jiné má symbolizovat poklonu před Bohem. Ruské korunovační klenoty. v císařském paláci Hofburg, a ve Francii se klenoty chlubí v Apollonově galerii v pařížském Louvru. Je to však jen torzo původního poměrně rozsáhlého souboru, neboť část klenotů byla v minulosti silně poškozena, nebo dokonce zničena. K vidění je tu Ruka spravedlnosti, tradiční typ francouzského žezla se slonovinovou rukou v gestu přísahy, korunovační smaragdový prsten a koruna, kterou nechal vyrobit Napoleon v roce 1804 pro svou korunovaci na císaře v chrámu Notre-Dame. Nakonec ji však vůbec nepoužil a v opojení vlastní důležitostí si místo ní na hlavu položil rovnou zlatý vavřínový věnec římských císařů. Korunovační symboly moci vzbuzují respekt, ale také závist. V běhu dějin je často potkal smutný osud, během válek Bavorské insignie. Koruna Viléma II. patří k pruským korunovačním klenotům. o trůny byly stěhovány, nejednou rozbity, roztaveny či prostě ukradeny. Jiné naopak nově vznikaly, aby dodaly váhu korunovacím dalších vladařů. Příkladem mohou být britské korunovační klenoty, které doznaly újmy hned několikrát. Poprvé se jich velká část ztratila za dob Jana Bezzemka v roce 1216. Podruhé byla nová náhradní sada klenotů uloupena v roce 1303 z Westminsterského opatství, nicméně většina z nich byla o několik dní později nalezena v jednom zlatnickém krámku. Od té doby jsou klenoty uloženy v londýnském Toweru. V roce 1649, po nastolení anglické republiky, je však Oliver Cromwell nechal z valné části roztavit. Nahrazeny byly až po znovunastolení monarchie Karlem II. v roce 1660. Podobně drsný byl osud polské královské koruny. Klenot pojmenovaný po prvním polském králi Boleslavu Chrabrém vzal za své, když koncem 18. století Prusové obsadili Krakov. Vykradli pokladnici a korunu i s žezlem a jablkem odvezli do Berlína. Aby národ pokořili úplně, zbavili korunu perel a drahokamů a kov nechali roztavit na pěti- a desetitolarové mince. Teprve nedávno byla zhotovena věrná kopie původní koruny. Maďarské korunovační klenoty jsou k vidění prakticky denně v budapešťském Parlamentu. Svatoštěpánská koruna ve své dnešní podobě vznikla ve druhé polovině 12. století. Kolem nápadně ohnutého křížku na jejím vrcholku vzniklo bezpočet legend; některé z nich upomínají na neblahý fakt, že se s klenotem v minulosti nešetrně zacházelo. Ještě po druhé světové válce korunu skryl prchající fašistický pohlavár Ferenc Szálasi kdesi v Rakousku v sudu a nakonec skončila v rukou amerických jednotek jako válečná kořist. Teprve v roce 1978 ji Američané Maďarům vrátili. Poslední panovnická hlava, na níž koruna spočinula, patřila rakouskému císaři Karlu I. Jak dokazuje i dobová fotografie z korunovace v roce 1916, moc mu neseděla, což bylo považováno za špatné znamení. To se o dva roky později také naplnilo padli Habsburkové a na základě trianonské dohody i tisíciletá svatoštěpánská říše. Stěhovavá Svatováclavská koruna Ani české korunovační klenoty neminul pohnutý osud. Svatováclavská koruna byla od svého vzniku ve 14. století až do roku 1619 uložena na Karlštejně a od roku 1637 ve Vídni, odkud byla společně s ostatními mladšími klenoty přivážena do Prahy jen na korunovace. Po korunovaci Marie Terezie v roce 1743 ji Habsburkové na žádost českých stavů do Prahy vrátili až v roce 1791. Svůj domov pak klenoty opustily nakrátko ještě dvakrát v roce 1866 byly před pruskými vojsky ukryty opět ve Vídni a v roce 1938 se před nacisty skrývaly v Žilině. Během druhé světové války byly schovány v prezidentském trezoru na Pražském hradě, o čemž byl informován jen velmi malý okruh lidí, takže ani Benešův nástupce Emil Hácha jeden čas nevěděl, kde se klenoty nacházejí. Svatováclavská koruna je nejstarší z českých vladařských insignií (jablko a žezlo pocházejí až z 16. století) a také čtvrtou nejstarší korunou v Evropě. Má nevyčíslitelnou hodnotu, a že ji Češi skutečně považují za výjimečnou, potvrzuje i legenda, podle níž člověk, který si ji neoprávněně posadí na hlavu, do roka zemře. Je to jen pověst, ale když ji prý v listopadu 1941 zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich vyzkoušel svému synovi Klausovi, ten pak v říjnu 1943 vjel nešťastnou náhodou na kole pod nákladní automobil a zraněním podlehl. Dokonce se tehdy začalo říkat, zda si ji protektor nenasadil také, když v roce 1942 zahynul rukou atentátníka. Většina evropských panovnických insignií vyjma těch britských už ztratila svůj původní korunovační význam. Některé jsou sice přítomny u korunovací, ale již jen jako symbol převzetí moci. Všechny ovšem zůstaly kulturním dědictvím nedozírné ceny a nedotknutelnými symboly národů a států. Nepřestávají být objektem zájmu odborníků a mnohé ještě čekají na odhalení svých hlubších symbolických významů a jedinečných příběhů. 16 17
Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ