NÁRODNÍ OPERY VE VÝCHODNÍ EVROPĚ Výchozí situace: 2 prvořadá role opery v národně uvědomovacím procesu a hledání vlastní národní identity (viz např. tzv. české národní obrození) kulturně politická funkce. 3 národní charakter oper více určován zpracovávanými náměty (syžety) než vlastními hudebními idiomy (např. folklór). POLSKO: Stanislav Moniuszko (1819-1872): 1848 opera Halka. MAĎARSKO: Ferenc Erkel (1810-1893): 1838 Bánk Bán. 5
opery (Glinka, Dargomyžskij). 1900 Pohádka o caru Saltanu podle Puškina. Známá zvukomalebná pasáž Let čmeláka. 1909 Zlatý kohoutek podle Puškina. Poslední opera, hudebně průbojná: disonantní harmonie, celotónové prvky). Námětem: satira proti carství. Další dílo: 3 symfonie (méně známé), orchestrální suity z většiny svých oper. Nejvýznamnější: 1888 Šeherezáda symfonická programní suita. Dojem z Pohádek tisíce a jedné noci. Podmanivá náladovost, exotické zabarvení, instrumentační bohatství. PJOTR ILJIČ ČAJKOVSKIJ (1840-1893) Život: narozen ve Votkinsku, zemřel v St. Petersburgu, kde žil od 1848. Studia práv, státním úředníkem. 1865 absolvuje konzervatoř (kompozice žákem A. Rubinsteina). 1866-1878 moskevská konzervatoř učitel teorie. Odstupuje, existenčně zajištěn hraběnkou Naděždou von Meck. Od 1878 časté cesty po západní Evropě, USA (mj. i Praha) rostoucí popularita: spolu s A. Dvořákem (spřáteleni) prototyp slovanského skladatele, nejvýznamnějším ruským skladatelem (neprávem: Musorgskij byl větší skladatelská osobnost) získal i čestný doktorát univerzity v Cambridge. Význam: první skladatelská osobnost, která exportovala ruskou národní hudbu do světa, aniž by však byl typickým národním skladatelem. Styl: inspirace Glinkou, Dargomyžským, Schumannem, Chopinem, Lisztem, francouzským a německým romantismem, vídeňským klasicismem, ruskými lidovými písněmi. Suverénní ovládnutí řemesla, vstřebal základní principy soudobé italské (Bellini) a francouzské (Berlioz, Gounod, Bizet) hudby. Při zachování klasické harmonie a formy důraz na melodiku (subjektivní lyrismus, melancholie, tendence až k sentimentálnosti), použití ruské lidové písně není nutnou podmínkou. Ne vždy kompoziční důslednost. Zasahuje do všech hudebních žánrů. Dílo: hlavní význam instrumentální tvorba. Opery: 10. Osobitá syntéza ruské národní hudební řeči + stylistických a kompozičně technických prostředků západoevropského romantismu. Vliv drame lyrique. Významné: 1878 Jevgenij Oněgin (Eugen Oněgin) pp. 1879 Moskva. Podle Puškinova románu. Významné lyrické scény (řazeny za sebou jako obrazy), ruský národní charakter. Koncentrace na vnitřní vývoj postav, v centru opery velká lyrická scéna Taťány (tzv. dopisová scéna). Dodnes jeho nejúspěšnější opera. 1890 Pikovaja dama (Piková dáma) pp. Petrohrad. Podle Puškina. Národní opera, vnitřní vývoj postav. Další opery: Mazepa, Čarodějka, Panna Orleánská, Jolanta aj. Další díla: Symfonie (6 + skica): 4. f moll (1877) radostná. 5. e moll (1888), nejslavnější 6. h moll Patetická (1893) vrcholné světové dílo, beznadějný smutek melancholie (9 dní po premiéře Čajkovskij umírá). Programní symfonie Manfred (1885). Koncerty: klavírní (3) nejslavnější 1. b moll, op. 23 (1875). Housle: D dur (1878, hraný). Orchestrální předehry a fantazie: populární zejména fantazie Bouře a Romeo a Julie. Slavnostní předehra 1812 velké obsazení (dechový orchestr, výstřely z děla, carská hymna a Marseillaisa). Italské capriccio, op. 45. Komorní hudba: 3 smyčcové kvartety, klavírní sonáty a cykly (Měsíce). Písně, církevní skladby (Liturgie sv. Jana Zlatoústého). Balety: významné, světoznámé. 1876 Labutí jezero 1889 Šípková Růženka (Spící krasavice) 1892 Louskáček 4
MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ (1839-1881) Význam: nejvýznamnější skladatel Mocné hrstky, jeden z největších ruských a světových skladatelů, vliv i na skladatele 20. století (Debussy, L. Janáček). Źivot: syn drobného šlechtického statkáře, studia vojenská kadetní škola Petrohrad, v armádě, úřednická dráha. Členem Balakirevova kroužku. Povahová nestálost, alkoholik, předčasné úmrtí. Díky tomu řada děl dochována nedokončena nebo jen ve skicách (některé dokončili členové Hrstky). Dílo: inspirace Glinkou, Dargomyžským, Berliozem, Lisztem, lidovou tvorbou. Odmítá klasicko romantický způsob kompozice, prosazuje radikální realismus: výsledkem neuhlazená až syrová hudební mluva, geniální originalita všech hudebních složek (melodika ovlivněna spádem mluveného slova, smělé harmonické postupy). Národní orientace pod vlivem realistické estetiky novoruské školy, soucit s trpícím ruským člověkem, realisticky tvrdá hudba je hlubokými sondami do jeho duše. Opery: realistická hudební dramata hudebně i koncepčně zcela nezávislá na Wagnerovi. Nejvýznamnější: 1874 Boris Godunov pp. Petrohrad, podle Puškinova stejnojmenného dramatu. Realistické historické drama, propracované vykreslení postav, carského i lidového prostředí (intonace lidového hovorového jazyka), harmonicky odvážné. Sestává ze sledu obrazů (není kontinuální děj). Oproti tradiční opeře změna hierarchie jednotlivých rolí: do popředí jednající lid (propracované davové scény), hlavní postavba B. Godunov prezentována ne jako hrdina, ale jako oběť fatálního sledu historických událostí (mechanismů) ve svých monolozích: strach, osamění. Existuje i v přepracováních Korsakova, Šostakoviče. 1886 Chovanština lyrické ladění. Další dílo: ca 60 písní: deklamační melodika, samostatný stylizovaný klavírní doprovod (př. Písně a tance smrti 1877). Instrumentální tvorba: 1867 Noc na Lysé hoře symfonický obraz, dokončeno Korsakovem. Nejslavnější: 1874 Kartinky (Obrázky z výstavy) cyklus klavírních skladeb. Dojem z výstavy obrazů V. Hartmanna drobné hudebně citlivě zpracované náměty (části: Katakomby, Chatrč baby Jagy, Velká brána kyjevská aj. propojeny Promenádou). Geniální instrumantace Maurice Ravela. NIKOLAJ RIMSKIJ-KORSAKOV (1844-1908) Život: gubernátorův syn, kadetská škola námořním důstojníkem. Hudebně nejvzdělanější člen Mocné hrstky. 1871 profesor skladby a instrumentace konzervatoř Petrohrad (porušení zásadu amatérismu v Hrstce) žáci: A.K. Glazunov, S. Prokofjev, I. Stravinskij, O. Respighi. Instrumentuje a dokončuje díla jiných ruských skladatelů (Dargomyžskij, Borodin, Musorgskij). Hudebně pedagogické spisy (Základy instrumentace, Praktická nauka o harmonii). Dílo: inspirace Glinkou, Lisztem, Wagnerem, ruským folklórem, významné východní exotické inspirace (pohádkové, fantastické náměty). V melodice a rytmice vedle prvků lidových písní také nepravidelné komplikované útvary (exotický východ). Harmonická složka novodobá, inspirace modalitou lidového folklóru a staré hudby archaický charakter. Největší přínos instrumentace originální barvitost (východní exotický kolorit aj.). Opery: celkem 15 (1872-1906) vynikající úrovně, propracovanost partů (zejména orchestrálních) interpretační náročnost málo provozovány. Nejznámější: 1882 Sněhurka poetická lyrika, přírodní mystika panteistického rázu (vliv na instrumentaci). Námětem: pověst o příchodu jara. 1898 Sadko námět: bylina o slavném mořeplavci. Navazuje na tradici ruské pohádkové 3
realistická parabola, popř. alegorie současnosti se jeví i pohádkové náměty tehdejší ruské opery. Koncem 19.století vlivy symbolismu (Rimskij-Korsakov). Hudební styl ruské národní opery: vesměs čtyřaktové členění, převaha epického vyprávění místo jednotného děje sled obrazů (historických, lyrických nebo pohádkových). Hudební styl od počátku silně individualizované rysy, většinou číslovaná opera s propracovanými přechody, kombinování prvků německého singspielu a francouzské opéra comique (vzpomínkový motiv) a drame lyrique. Staví na bohatém využití elementů ruské lidové hudby (konkrétní citáty). Významná role sboru, specifických zvukových efektů symbolické využití specifických hudebních nástrojů, tzv. zvuková koloristika (Glinka, Rimskij-Korsakov). Podnětné pro další vývoj subjektivně laděné rozvinutí realistického stylu v opeře M.P. Musorgskij. Osobnosti ruské opery: MICHAIL IVANOVIČ GLINKA (1804-1857) Šlechtic, hojné cesty po Evropě. Inspirace ruským folklórem, vychází z klasicismu. Stojí na počátku moderně chápané ruské národní opery: jako její zrod bylo ve své době chápáno 2 provedení opery Ivan Susanin (neboli Život za cara) pp. 1836 St. Petersburg. Impuls ke kompozici petrohradský literární kroužek (členové mj. Puškin, Gogol). Námět podle historické události (rolník Susanin obětuje život v boji proti Polákům 17. století) soudobá aktualizace (Napoleon). Stylisticky směrodatné: syntéza lidově laděné melodiky, lyrické operní kantilény a utváření recitativu respektujícího přirozený spád ruského jazyka. 3 další opera: 1842 Ruslan a Ludmila (podle Puškinovy básně) pohádkový námět. Vynikající instrumentace - symbolické zapojení nástrojů, hudební odlišení ruského a exotického orientálního světa. ALEXANDR SERGEJEVIČ DARGOMYŽSKIJ (1831-1869) Glinkův přítel, rovněž cestuje po Evropě. Pro ruskou operu významné jeho odmítnutí Wagnerova hudebního dramatu a propagace realismu vliv na M. P. Musorgského. Opery: 1 1856 Rusalka (Puškin) pohádkový námět, sociálně kritické ladění. 2 1872 pp. Kamenný host Don Juan průkopnické: doslovné zhudebnění textu dramatu (bez zásahů libretisty) vzorem pro další ruské skladatele. Skladatelé Mocné hrstky : ALEXANDR PORFIRJEVIČ BORODIN (1833-1887) Lékařem, vysokoškolským učitelem chemie, 1877 cesta do Německa přátelství s F. Lisztem. Dílo: nevelký rozsah, zásadní význam. Jeho cílem stvoření velké ruské epické opery. Hlavním dílem: 6 opera Kníže Igor pp. 1890, vzniká 1869-1875, nedokončena, dokončují Rimskij- Korsakov a Alexandr Glazunov. Obrovitých rozměrů, vlastní libreto podle středověkého eposu. Komponováno jako sled obrazů (epos), začleněn exotický kolorit, příznačné národní rytmické prvky (populární Polovecké tance). Zakladatelský význam i v oblasti symfonie (2) zejména 1876 č. 2 h moll Bohatýrská. Lisztovi věnuje orchestrální obraz Ve stepích střední Asie (1880) malebná instrumentace. Komorní a klavírní tvorba. 2
RUSKÁ OPERA Výchozí situace: 2 vzestup carského Ruska v evropské politice mezi mocnosti (účast na napoleonských válkách), absolutismus, feudální poměry (zrušení nevolnictví teprve 1861 Alexandrem II.). Předchůdci ruské národní opery: 3 od 1736 nadvláda italské opery neapolského typu, 4 od 2. poloviny 18. století postupné prosazování se domácích skladatelů komponujících také operu (Dmitrij Bortňanskij 1751-1825) vyškoleni italským způsobem. Ruská národní opera 19. století a její vývoj: I zde se stává opera centrálním hudebním druhem po celé 19. století, vznik v kruzích umělecko-hudebních společností. 1 do 1860 směrodatný vliv díla Michaila Glinky a Alexandra Dargomyžského. 2 po 1860 štěpení celé ruské hudební kultury 2. poloviny 19. století na proudy dle odlišných estetických východisek (význam národního ruského prvku (idiomu) zejména ruské národní písně - pro soudobou národní hudbu, postoj k evropskému hudebnímu, zejména opernímu vývoji Wagner, drame lyrique, postoj k soudobému realismu): 1) kosmopolitní (zapadnici) cílem zlepšení hudebního vzdělávacího systému cílem západoevropská úroveň (založení konzervatoře Petrohrad 1862, Moskva 1866). Pěstování ruské národní opery a národní hudby jen jeden z mnoha úkolů. Příslušníci: Anton Rubinstein (1829-1894, klavírista mezinárodní úrovně, zakladatel ruského hudebního vzdělání, ředitel petrohradské konzervatoře). Nikolaj Rubinstein (1835-1881, bratr, dirigent, pedagog). Alexander Serov (1820-1871, hudební kritik, seznamuje Rusko s Wagnerovými díly a teoriemi, zásluhy o ruskou národní operu). 2) Mocná hrstka (Mogučaja kučka, skupina novátorů, skupina pěti) termín 1867 kritik V. Stasov. Příslušníci: Skupina vesměs amatérsky komponujících, shromážděná okolo Milije Balakireva (Alexandr Borodin, César Kjuj, Modest Petrovič Musorgskij, Nikolaj Rimskij- Korsakov, kritik Vladimir Vasiljevič Stasov). Nejprve na okraji ruského hudebního dění (diletanti). Cílem vytvoření ruské národní umělecké hudby (v dobovém pojetí), vytvoření ruské národní opery z ducha nezkažené ruské lidové hudby ta se stává hlavním pramenem skladatelské inspirace. Jako protipól petrohradské konzervatoře hudební škola v Petrohradu (1862). N. B. sám Balakirev operu odmítá (spíše novoromatické hudební druhy symfonické básně, písně apod.). 3) syntéza obou směrů: Piotr Iljič Čajkovskij. Dělení na dva krajní směry neodpovídá realitě, oba tábory ne zcela vyhraněny a vzájemně izolovány, od 70. let vzájemné prostupování a splývání. Náměty ruské národní opery: hlavním určujícím faktorem národnosti opery. 1 zpracování ruského národního eposu (Slovo o pluku Igorově), 2 ruské národní historie (Boris Godunov konec 16. století), 3 náměty převzaté ze soudobé ruské literatury (dramata a novely Alexandr Sergejevič Puškin, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Fjodor Michailovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj), 4 časté doslovné zhudebnění textů dramat (literární opera) - zejména ze současné ruské literatury přejímání dobových společenskokritických a realistických tendencí jako 1