OBSAH CESTY HRDINŮ 5 FRANTIŠEK ADÁMEK 7 LADISLAV BEDŘICH 13 ANTONÍN DREXLER 23 KAREL GEDOŠ 29 34 JAROSLAV KAUER 40 ANTONÍN KOUŘIL 45 VOJTĚCH LEHAR 53 KAREL LUKAS 62 BOHUMIL MUZIKANT 71 JAROSLAV ODSTRČIL 76 KVĚTOSLAV PROKEŠ 82 VLADIMÍR PŘIKRYL 92 JOSEF RUPRICH 103 ARNOŠT VALENTA 109 HYNEK VORÁČ 115 KURT WOLF 120 RICHARD ZDRÁHALA 124
plk. (1911 1982) Plukovník in memoriam Karel Hlásný se narodil 22. října 1911 v Bludově. Jeho otec byl zedník, který měl stále co dělat, aby uživil početnou rodinu, ženu a pět dětí. Karel byl šikovný, nadaný chlapec, proto po vychození bludovské obecné školy šel studovat na reálku v Šumperku. Denně tam dojížděl na kole, na které si sám vydělal, když pomáhal otci na stavbách. Podle shodného svědectví jeho spolužáků (patřil mezi ně i známý malíř Zdeněk Sklenář) to byl veselý, kamarádský, energický chlapec, bludovský patriot a nadšený vlastenec. A od chlapeckých let nechtěl být ničím jiným než vojákem, československým důstojníkem. Jeho životní přání se mu splnilo. Po maturitě v roce 1929 a absolvování základní vojenské služby u dělostřelců se sice dal zapsat na Vysokou školu obchodní v Praze, ale vydržel tam jen dva roky, už v roce 1932 se octl na vojenské akademii v Hranicích, kterou absolvoval v roce 1934. Až do nacistické okupace ČSR pak sloužil jako důstojník, příslušník 109. dělostřeleckého pluku v Bratislavě. Hned po rozpuštění čs. armády se Karel Hlásný zapojil do ilegální vojenské organizace v Praze. Před zatčením unikl počátkem prosince 1939 přes Slovensko, Balkán a Libanon do Francie, kde se přihlásil do vznikající čs. zahraniční armády a byl jmenován velícím důstojníkem dělostřelecké baterie. Po kapitulaci Francie, když byly československé jednotky evakuovány do Anglie, Hlásný tam dorazil 7. července 1940. V Anglii pak sloužil jako kapitán v čs. samostatné obrněné brigádě pod velením gen. Aloise Lišky. 34
Karel Hlásný K. Hlásný (1. zprava), náčelník štábu 2. čs. paradesantní brigády v SSSR (vedle něho velitel brigády pplk. V. Přikryl) 35
V nemocnici ve Vyšných Hágoch v květnu 1945 K. Hlásný jako učitel na vojenské jazykové škole v Monterey 36
Jako po všech stránkách vynikající důstojník byl kpt. Hlásný čs. ministerstvem národní obrany v exilu vybrán ke studiu na polské vysoké válečné škole v Peebles ve Skotsku. Absolvoval ji v roce 1943 a hned potom prošel ještě parašutistickým výcvikem. S početnou skupinou čs. důstojníků byl pak na podzim 1943 přesunut do Sovětského svazu, aby tu vedl výcvik čs. bojových jednotek, zejména výcvik parašutistů. V létě 1944 (už v hodnosti štábního kapitána) byl jmenován náčelníkem štábu 2. paradesantní brigády, které velel jeho krajan pplk. Vladimír Přikryl. S touto brigádou se potom zúčastnil bojů v Karpatech a na Dukle a po vypuknutí Slovenského národního povstání i na Slovensku. Na letiště Tri Duby u Zvolena přiletěl škpt. Hlásný s čs. vládní delegací 6. října 1944. V složité situaci na povstaleckém území se zorientoval velmi rychle, takže už za několik dnů mohl (spolu s dalšími dvěma štábními důstojníky) vypracovat pro velitelství 1. čs. armádního sboru v SSSR zevrubnou situační zprávu o bojových jednotkách, týlových jednotkách i štábu na povstaleckém území, se zvláště kriticky zaměřenou pasáží o způsobu bojové činnosti partyzánů a součinnosti s nimi. Ve funkci náčelníka štábu 2. čs. paradesantní brigády po boku plk. Přikryla prošel potom těžkými boji kolem Banské Bystrice a Zvolena a po porážce povstání i partyzánskými boji v horách. Při ústupu zbytků brigády byl škpt. Hlásný 29. listopadu 1944 v Krpáčové pod Chabencem těžce zraněn a pod cizím jménem ukryt a zachráněn jen nezměrnou obětavostí slovenských lékařů a ošetřovatelek nemocnice v Podbrezové. Několikanásobné zranění si vyžádalo řadu komplikovaných operací, které mohl podstoupit až po přechodu fronty v nemocnici ve Vyšných Hágoch. Jeho rekonvalescence trvala pak ještě několik týdnů a mezitím válka skončila. V dopise rodičům do Bludova z vojenské nemocnice ve Vyšných Hágoch 27. května 1945 o tom píše: Byl jsem dvakrát raněn. Ale teď už jsem chlapík. Mám hlavu, ruce i nohy a zase již pomalu chodím. Myslím, že do měsíce odejdu z nemocnice. Potom dostanu zdravotní dovolenou a podívám se na vás. Ani 37
nevíte, jak se už těším domů. Pak budu vyprávět, kde jsem všude byl. A bylo toho za těch osm let hodně Po svém uzdravení setrval škpt. Hlásný v armádě, v letech 1945 až 1948 absolvoval Vysokou válečnou školu v Praze a jako podplukovník generálního štábu byl jmenován náčelníkem štábu 1. obrněné divize v Praze. Jako vlastenecký důstojník, věrný demokratickým tradicím armády první republiky i našeho zahraničního odboje, dostával se ovšem už před únorem 1948 do konfliktů s komunistickým vojenským velením. Na jednom z důstojnických shromáždění např. prohlásil, že dobře poznal stalinský teror v SSSR a že nikdy nebude ochoten po boku Rudé armády vést své vojáky proti západním demokraciím. Za to byl zanedlouho zbaven funkce a převelen z Prahy do Karlových Varů a poté do Bruntálu. Po únoru 1948 připravovanému zatčení a trpkému osudu svých bojových druhů (gen. Přikryla, plk. Lukase aj.) unikl v listopadu 1948 útěkem za hranice. V emigraci žil pplk. Hlásný nejprve asi rok v Německu, pak dva roky v Austrálii (tady pracoval jako dělník v kotlárně v Adelaide a účetní na ovčí farmě v Queenslandu), až v létě 1952 získal imigrační vízum do Spojených států amerických. V Monterey v Kalifornii dostal místo instruktora na Army Language School (vojenské jazykové škole Pentagonu) a jako profesor češtiny tu pak působil celých 27 let. Dost pochopitelně se na tomto místě stal záhy předmětem intenzívního zájmu československé rozvědky, která na něho v roce 1958 nasadila majora Miroslava Nacvalače, čs. zpravodajského důstojníka a současně agenta sovětské KGB, který v USA měl krycí funkci 1. tajemníka čs. mise u Organizace spojených národů v New Yorku. Major Nacvalač hodlal využít skutečnosti, že Hlásný už několikrát žádal o povolení, aby za ním z Československa mohla přijet jeho snoubenka Eva (dívka, která ho ošetřovala po jeho zranění v Krpáčové). Za informace o škole v Monterey, jejích učitelích, studentech i absolventech, speciálních učebnicích a učebních plánech atd. Nacvalač Hlásnému slíbil, že cestu jeho snoubenky do USA hladce zařídí. Hlásný ovšem po perfektní dohodě s americkým Federálním úřadem pro vyšetřování 38
(FBI) s ujednáním souhlasil a na několika tajných schůzkách předal Nacvalačovi sérii dokumentů, požadované seznamy učitelů i frekventantů školy, informace o absolventech působících v Evropě a dokonce i mobilizační plány školy. Ale byly to všechno buď údaje, které bylo možné najít v kterékoliv veřejné knihovně, nebo údaje, které za pomoci Karla Hlásného k dezinformaci čs. rozvědky vyrobili agenti FBI. Všechna tajná setkání Nacvalače s Hlásným také pečlivě nafotografovali, takže když v srpnu 1959 Hlásného dávná láska skutečně přijela do San Franciska, bylo možné vznést proti mjr. Nacvalačovi oficiální obvinění z vyzvědačství a s ostudou ho vyprovodit ze země. Na škole v Monterey působil potom Karel Hlásný spolu se svou ženou Evou až do penze v roce 1979. Možnosti návratu domů se už nedožil, zemřel v Monterey 28. listopadu 1982. Za svou účast v bojích za svobodu Československa ve Francii, Anglii, Sovětském svazu i ve Slovenském národním povstání byl pplk. Hlásný vyznamenán mnoha našimi i spojeneckými řády a vyznamenáními, mj. třikrát Čs. válečným křížem 1939, dvakrát čs. medailí Za chrabrost, čs. medailí Za zásluhy, dvakrát Řádem Slovenského národního povstání, Odznakem čs. partyzána,anglickou válečnou medailí War Medal, sovětskou medailí Za pobedu, jugoslávským Řádem partyzánské hvězdy a dalšími vyznamenáními britskými, francouzskými, polskými aj. V roce 1994 prostřednictvím slovenského velvyslanectví ve Washingtonu byla jeho rodině v USA předána ještě Pamětní medaile k 50. výročí SNP in memoriam. V únoru 1991 v rámci rehabilitačního řízení byl pplk. Karel Hlásný také povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam. 39