Roku 1308 usedl na německý královský trůn Jindřich VII. z rodu Lucemburků. To vedlo v českých šlechtických kruzích k úvahám o sesazení nerozhodného Jindřicha Korutanského a zvolení za krále Jana, syna Jindřicha Lucemburského. Úvahy byly o to více posíleny, když se 1. září 1310 Jan oženil s Eliškou zvanou Přemyslovna, dcerou Václava II. Byl sice o čtyři roky mladší, ale král Jindřich Lucemburský s vidinou nové koruny se sňatkem nakonec souhlasil. Jan Lucemburský (1296 1346) jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a Markéty, neteře francouzského krále Filipa IV. vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa IV. v roce 1310 se oženil ve svých 14 letech s Eliškou Přemyslovnou vládl v letech 1310 1346 nazýván král cizinec rozšířil území českého státu (např. o Horní Lužici a Chebsko) v bitvě u Kresčaku v severní Francii, když bojoval po boku francouzského krále, padl jeho poslední slova: Toho nebude, aby český král z boje utíkal! snažil se pojistit postavení svého syna Karla, a tak roku 1346 prosadil volbu Karla za římského krále byl korunován Karel IV. (1316 1378) narodil se roku 1316 v Praze jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, kteří mu dali jméno Václav jméno Karel dostal při biřmování ve třech letech byl navždy odebrán matce, do svých 7 let pobýval na Lokti a na Křivoklátě, pak byl poslán do Francie, kde byl vychován a vzdělán (Václavovi učitelé byli vzdělaní kněží), ve 12 letech navštěvoval přednášky na univerzitě v Sorboně, učil se jezdit na koni, rytířským způsobům, dvorským způsobům a diplomacii, mluvil francouzsky, italsky, latinsky a německy roku 1346 se stal římským a český králem patřil k nejvzdělanějším panovníkům středověké Evropy když se v roce 1333 z Francie vrátil, popisoval Čechy jako velmi zubožené a zpustlé byl 4x ženatý (s Blankou z Valois, Annou Falckou, Annou Svídnickou a Alžbětou Pomořanskou) Karel IV. měl 12 dětí, ale až se svou třetí ženou měl prvního syna Václava Karel zavádí v zemi pořádek zbavil zemi lapků (tj. loupežníků, konal proti nim výpravy a krutě je trestal), vykupoval panství a opravil královský palác chtěl obnovit český stát a povznést hlavní město Prahu (Praga caput regni = Praha hlava království napsáno na městské radnici) začíná velký rozvoj města: v roce 1338 staví radnici na Starém městě v roce 1348 zakládá Nové město pražské s centrem na Václavském náměstí (tehdy tzv. Koňský trh) v roce 1348 byla v Praze založena Univerzita Karlova roku 1344 začala stavba Svatovítské katedrály vzrostl počet kostelů, klášterů a církevních řádů (např. benediktinský klášter Emauzy papež zde povolil slovanskou liturgii) v roce 1357 nechal vybudovat Karlův most, který byl postaven na místě bývalého Juditina mostu strženého povodní; stavěl ho Petr Parléř (využil zbytky Juditina mostu na levém břehu), Karlův most je 516 m dlouhý, skládá se z šestnácti oblouků, říkalo se mu také Kamenný most zbudoval též Karlštejn, ve kterém měly být uloženy korunovační klenoty, součástí Karlštejna je Kaple sv. Kříže na stěnách jsou nástěnné obrazy mistra Theodorika zdobené drahými kameny a zlatem
Doba Karla IV. je dobou klidu a míru, neboť přednost před válečnými konflikty vždy dostala diplomatická jednání. Dochází též k rozšíření území českého státu území spojené Karel IV. se nazývá země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko a Lužice). Václav IV. (1361 1419) prvorozený syn Karla IV. i když byl Václav IV. od samého dětství vychováván k panovnickému poslání, nevěnoval se vladařským povinnostem právě s chutí (raději se věnoval hrám, pití a lovu) české země se po smrti Karla IV. dostaly na periférii evropské ekonomiky, země chudne a upadá hospodářství jediná organizace, která prosperovala, byla církev, což způsobovalo nárůst všeobecného odporu proti církvi výsledkem krize je prudký mezinárodní pokles autority českého státu Václav IV. je roku 1402 sesazen z trůnu římského krále Václav IV. poté začal podporovat hnutí, požadující nápravu církve, Václav IV. v čele těchto snah stála skupina českých mistrů pražské univerzity, soustředěná kolem Jana Husa neschopný panovník ale nedokázal spolupracovat ani s církví, ani řešit společenské či hospodářské potíže v roce 1419 tak husitská revoluce, snažící se odstranit nahromaděné krizové jevy, propukla plnou silou rozzlobený Václav IV. podlehl brzy poté záchvatu mrtvice V těžké době společenských nepokojů se k moci dostává Zikmund Lucemburský (1368 1437), který podle zvyklostí měl jako Václavův bratr usednout na uvolněný trůn. Jako druhorozený syn Karla IV. zdědil po svém otci politické i diplomatické jednání, avšak husité se proti němu postavili, neboť nežil podle jejich božího zákona. Rozhodl se proto roku 1419 odjet do Vratislavi a dobýt Prahu silou bojoval s husity v bitvě na Vítkově (1420) a pak ve vítězné bitvě u Lipan (1434). I když de facto na český trůn usedl už v roce 1419, fakticky se vlády ujal až v roce 1436 (vládl do roku 1437), když husitům bylo povoleno jejich náboženství. Příčiny husitské revoluce rozpor mezi křesťanskou teorií a církevní praxí = církev hlásala chudobu a pokoru, přitom sama žila v blahobytu a v požitkářství církev ovlivňovala celý život člověka, což bylo spjato s náboženskými obřady (křest, svatba, pohřeb, odpustky) vše se platilo, což samozřejmě vyvolávalo silnou nevoli uvědomění si nutnosti společenské reformy myšlenky se šířily díky kázáním Jana Husa Cíle husitské revoluce obroda církve a společnosti v duchu prvotního křesťanství návrat k božímu zákonu Mistr Jan Hus (asi 1371 Husinec u Prachatic 6. 7. 1415 Kostnice) římskokatolický kněz, reformátor a kazatel v kapli Betlémské profesor a rektor (1409 1410) pražské univerzity kritizoval společenské nedostatky a usiloval o jejich nápravu do sporů s církví se dostal, když odsoudil prodávání odpustků (1412) = možnost vykoupit se za své hříchy za peníze = církev bohatla své učení chtěl obhájit na kostnickém koncilu, skutečné slyšení mu však nebylo umožněno církevní představitelé se dopadu jeho učení obávali, a proto pouze chtěli, aby Hus své učení odvolal on však neodvolal, a tak byl 6. 7. 1415 (dnes státní svátek) v Kostnici upálen Hus psal latinsky pro vzdělance, česky pro široké publikum
Jeho dílo ČESKÝ STÁT ZA VLÁDY LUCEMBURKŮ A HUSITSKÁ REVOLUCE o O církvi latinský spis o církvi o O českém pravopise (Orthographia Bohemica) latinský spis, ve kterém Hus zjednodušil český pravopis: odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka (např. rs ř, chz č) o Výklad Viery, Desatera a Páteře (Páteř znamená modlitbu Otče náš, z lat. Pater noster) český spis pojednávající víře, desateru Božích přikázání a o Otčenáši o Knížky o svatokupectví český spis, kritika soudobé církve. Za svatokupectví považoval, pokud někdo vymáhal poplatky za církevní obřady (křty, pohřby, mše, modlitby apod.), nehledě na chudobu věřících o Postila (z latinského post illa verba, tj. po oněch slovech po slovech evangelia) česky napsaný soubor kázání České země po smrti Jana Husa Husovo upálení mělo zcela opačný účinek, než koncil zamýšlel místo, aby podle nich kacířské učení zaniklo, začalo se rychle šířit. Symbolem hnutí se stal kalich, který měl symbolizovat jeden z požadavků hnutí přijímání podobojí, jakožto výrazu rovnosti duchovních a laiků. Vysvětlení výrazu podobojí a symbolu kalicha Ježíš při poslední večeři vzal chléb, činil díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." Právě na základě těchto dvou veršů kritizovali husité katolickou církev, kde se při večeři Páně podávala hostie (chléb), avšak víno pil pouze mši konající kněz. Husité požadovali důsledné dodržování Písma, a tedy přijímání jak chleba na znamení Kristova těla, tak i vína na znamení Kristovy krve, která byla za naše hříchy prolita. Proto tedy přijímání podobojí a proto se symbolem husitů stal kalich. Brzy se však mezi husity vyčlenily dva proudy: 1. UMÍRNĚNÍ HUSITÉ 2. RADIKÁLNÍ HUSITÉ Praha městská chudina a venkov uzavřeli r. 1419 s královskou stranou smír založili tvrz Tábor (odtud i název táborité) Táborští husité měli radikální názory proti feudálnímu zřízení, proti vrchnosti; chtěli, aby pole, louky a lesy byly společné; byli proti vnější nádheře obřadů a církevních prostor, hlásali, že kázat se může kdekoliv a kázat může kdokoliv (i ženy). Odmítají církevní svátky (protože se nepracuje), odmítají zpovědi. Hlásají, aby byl veškerý majetek společný, což symbolizují káděmi, které byly postaveny na Táborském náměstí, tam dávali šperky, zlato a peníze. Idea: rovnost všech lidí. Tábor měl také vojenský význam. Byli zvoleni čtyři hejtmané, kteří stáli v čele Tábora.
Roku 1420 přišel do Tábora Jan Žižka, který se stal jedním ze čtyř hejtmanů, z Tábora vytvořil vojenskou pevnost, oporu husitů. Je autorem tzv. Žižkova vojenského řádu, kde uvádí pravidla boje a organizaci vojska. Když Žižka roku 1424 umírá, do čela táboritů je postaven Prokop Holý, jenž byl výborný vojevůdce, dobrý diplomat a vzdělanec (studoval na UK). Zikmund podnikal proti husitům křížové výpravy byly však neúspěšné, neboť husité vždy protivníky zahnali rachotem vozů a hlasitým zpěvem. Nakonec Zikmund došel k názoru, že radikální husity vojenskou silou nepřemůže a začal s nimi vyjednávat. V květnu 1434 došlo mezi umírněnými a radikálními husity k bitvě u Lipan (u Českého Brodu), kde byla radikální vojska poražena. Umírnění husité totiž předstírali útěk, čímž vylákali radikály z hradby, a z boku na ně zaútočili. Roku 1436 bylo v Jihlavě vyhlášeno ujednání (kompaktáta), které povolovalo přijímání podobojí a zaručovalo, že církvi nebude vrácen její majetek. V následujícím roce (1437) se Zikmund vydal na cestu do Uher, při které však zemřel (ve Znojmě). Doznívání husitských ideálů Husitské ideály doznívají v osobě Petra Chelčického (1390 asi 1460) byl to jihočeský zeman žijící v ústraní. Byl jedním z prvních evropských myslitelů, který předstihl podstatu středověké společnosti. Odmítl učení o trojím lidu; odmítl též prosazování husitských ideálů bojovnou cestou. Měl myšlenky o správnosti života, o zápasu o spravedlnost cestou lásky, bezpráví, trpělivosti, pravou pokorou a ne pomstychtivostí, splácením zlého zlým nebo jakýmkoliv násilím či válkami. Na základě jeho učení vzniká tzv. jednota bratří a sester Jednota bratrská, jejíž členové: byli proti násilí žili v dobrovolné prostotě toužili po životě v duchu biblické rovnosti České země po husitské revoluci Novým králem se stal Albert Habsburský (1397 1439), jenž však náhle zemřel, a tak až do roku 1453 panovalo v českých zemích bezvládí. Toto období skončilo až tehdy, když na trůn usedl Ladislav Pohrobek (1140 1547), syn Alberta, narozený však až po otcově smrti (proto přízvisko Pohrobek). I ten ale velmi brzy zemřel (podlehl leukémii). Proto se v roce 1458 českým králem stal Jiří z Poděbrad (1420 1471) jeho zvolení bylo aktem opravdu historickým, protože ve středověku platilo, že se panovníkem může stát buď člen některé vládnoucí dynastie, nebo příslušník vévodského rodu. Jiří tedy teoreticky na korunu nárok neměl. Tato volba, neberoucí v úvahu přednost tradičních dynastií ani dědičné nároky, byla činem vskutku převratným. Když Jiří z Poděbrad umírá, vyslovuje přání, aby na český trůn usedla dynastie Jagellonců.
NÁPOVĚDA 1. Prašná brána 2. kaple Betlémská 3. Univerzita Karlova 4. Karlštejn 5. klášter Emauzy 6. Chrám sv. Víta 7. Karlův most 8. Kaple sv. Kříže 9. Svatováclavská koruna