Židovská hudba v pojetí souboru HaChucpa

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na klarinet Židovská hudba v pojetí souboru HaChucpa Bakalářská práce Autor práce: Michal Kříž Vedoucí práce: doc. Wolfgang Spitzbardt Oponent práce: doc. MgA. Vít Spilka Brno 2014

Bibliografický záznam KŘÍŽ, Michal. Židovská hudba v pojetí souboru HaChucpa [Jewish music in HaChucpa s ensemble interpretation]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2014 [49 stran] Vedoucí bakalářské práce: doc. Wolfgang Spitzbardt. Anotace Bakalářská práce pojednává o brněnském souboru HaChucpa, o okolnostech jeho vzniku, umělecké činnosti, členské základně, filosofii a jeho přístupu k židovské hudbě a kultuře. Významnou část práce tvoří rozbor aškenázské židovské hudby (především klezmeru) z historického, sociálně-kulturního, obsahového a hudebněteoretického hlediska. Okrajově se práce dotýká i některých dalších oblastí židovské kultury, především vybrané artificiální hudby a literatury. Annotation This thesis deals with Brno ensemble HaChucpa, with the circumstances of its establishment, artistic activities, membership, philosophy and approach to Jewish music and culture. A significant part of this thesis is formed by Ashkenazi Jewish music (primarily klezmer) analysis from the historical, social, cultural, content and musical-theoretical point of view. This thesis also marginally deals with some other parts of Jewish culture, especially with selected artificial music and literature. Klíčová slova HaChucpa, klezmer, židovské písně, jidiš Keywords HaChucpa, klezmer, Jewish songs, Yiddish

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně, a že jsem použil uvedené informační zdroje. V Brně, dne 10. dubna 2014 Michal Kříž

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Wolfgangu Spitzbardtovi a Vítu Marečkovi za řadu cenných rad, zapůjčení materiálů a především za ochotu vyprávět, bez které by se zvolené téma dalo jen těžko zpracovat.

Obsah Úvod... 7 Chucpe... 9 O vzniku souboru... 10 Členská základna... 17 Hledání identity... 19 Zpívající nádoba... 23 Historický vývoj klezmeru... 23 Klezmerové kapeljes... 28 Příležitosti pro klezmery... 29 Taneční formy... 31 Z pohledu hudebně-teoretického... 32 Hobn mir a nigndl... 37 Závěr... 42 Použité informační zdroje... 44 Přílohy... 47

Předmluva Židovství je pro mne opředeno jakýmsi zvláštním kouzlem. Aniž bych dokázal objektivně vysvětlit proč, vždy mě přitahovalo cokoliv s ním spojené. Ať už to byla synagoga, židovský hřbitov, golem, šesticípá hvězda, sedmiramenný svícen, hebrejské písmo, Schindlerův seznam, klezmer, Franz Kafka, Marc Chagall, Brundibár, Hana Brady a její osud Když se mi před lety naskytla příležitost stát se členem souboru HaChucpa a hrávat tak židovskou hudbu, cítil jsem se opravdu poctěn. Najednou jsem totiž nemusel být jenom ten divák, posluchač, návštěvník nebo čtenář, ale mohl jsem se onoho židovského tajemství dotknout přímo, prostřednictvím hudby. Soubor HaChucpa funguje od roku 1997 a má za sebou pozoruhodné výsledky na poli propagace židovské hudby a kultury v podobě desítek koncertů a různých uměleckých projektů. Přesto o něm dosud nebylo souhrnně nic publikováno či alespoň napsáno na úrovni studentské diplomové práce. Dle mého názoru je to škoda, zároveň však dobrý důvod zvolit si toto téma v rámci své bakalářské práce. Chtěl bych tímto způsobem vzdát určitý hold souboru, jehož mám tu čest být součástí.

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám brněnským souborem HaChucpa, okolnostmi jeho vzniku, jeho několikaletým působením, členskou základnou, filosofií a také přístupem, jakým se věnuje židovské hudbě potažmo kultuře. Významnou část práce pak tvoří rozbor aškenázské židovské hudby (zejména klezmeru) z historického, sociálně-kulturního, obsahového a hudebně-teoretického hlediska. Poměrně okrajově se práce dotýká i některých dalších oblastí židovské kultury, především vybrané artificiální hudbě a literatuře. Z důvodu vysvětlení mnoha jevů a uvedení nezbytných souvislostí obsahuje práce řadu poznámek z oblasti judaismu, jazyka jidiš a hebrejštiny. Množství, úroveň a dostupnost informačních zdrojů se vzhledem k obsahu práce poněkud liší, takže bylo potřebné přistupovat k jednotlivým tématům různým způsobem. Téma souboru HaChucpa dosud v podstatě nebylo souhrnně zpracováno. Bylo tedy nezbytné postupovat metodou syntézy dostupných dílčích informačních zdrojů. Z hlediska literatury se dalo vycházet pouze z eseje doc. Spitzbardta O hudbě, židovství a hledání identity, která je součástí publikace o výstavě Židovská Morava Židovské Brno. Stejný článek je též uveden (spolu se základními informacemi o souboru) na internetových stránkách www.hachucpa.cz. Dále bylo možné dohledat několik dokumentárních pořadů v archivu České televize, referujících přímo nebo jen okrajově o souboru HaChucpa. 1 Co se týče literatury, je to vše, zbylé informace bylo nutné doplnit z dostupných pramenů. V této oblasti bylo nespornou výhodou moje více než pětileté působení v souboru HaChucpa. Mohl jsem vycházet z vlastní zkušenosti z desítek koncertů, mnoha uměleckých projektů a v neposlední řadě i zkoušek. Jako přínosné považuji i absolvování 4 semestrů předmětu Úvod do judaistiky a hebrejštiny, který doc. Spitzbardt vyučuje na Divadelní fakultě JAMU. Důležitý pramenný zdroj představuje notový materiál HaChucpy, čítající více než 100 skladeb, a především možnost konzultace s Vítem Marečkem, který jej bezezbytku aranžoval. Dále potom texty písní a dvě CD, které HaChucpa dosud vydala. Nejcennějším pramenem této práce je však několik rozhovorů se zakladateli a dosavadními frontmany HaChucpy Wolfem Spitzbardtem a Vítem Marečkem. 1 Kultura.cz, Cesty víry, Dobré ráno ČT 7

Co se týče klezmeru (potažmo i jiných žánrů židovské hudby), je v současné době k dispozici poměrně hodně informačních materiálů, většinou v angličtině, ale několik i v češtině. Je to pravděpodobně zásluha značné popularity současné vlny klezmerového revivalu. Informativní hodnota těchto materiálů však bývá různá a je třeba mezi nimi pečlivě rozlišovat. V rámci JAMU zpracoval téma klezmeru ve své bakalářské práci Naftule Brandwein a klezmerská hudba klarinetista Vojtěch Pospíšil. Její přečtení bylo přínosné především z hlediska tematického a obsahového vymezení této práce. Hlavní zdroj informací k danému tématu představuje řada studií z dílny amerického klarinetisty Joela Rubina a muzikoložky Rity Ottens. Především se jedná o knihu Klezmer-Musik, která vyšla i v češtině pod názvem Klezmeři. Dále pak publikace Mazltov! Jewish American Wedding Music from the Repertoire of Dave Tarras, texty bookletů Rubinových CD a řada článků na stránce www.joelrubinklezmer.com. Zajímavou publikací obsahující i množství notových materiálů je kniha Henryho Sapoznika The Compleat Klezmer. Z dalších pramenných materiálů považuji za přínosné 4 CD pražského souboru Mišpacha, který je (jako jeden z mála v ČR) skutečně autentickým židovským souborem. A do jisté míry lze jako informační zdroj využít i komiksový román Klezmer Cesta na východ francouzského spisovatele Joanna Sfara, zejména pak autorovy poznámky v závěru knihy. Pro pochopení problematiky židovské hudby je potřebná i určitá znalost historie, jazyka, náboženství a kultury židovského národa. V této oblasti existuje nepřeberné množství materiálů, a to i v češtině. Při psaní této bakalářské práce jsem se opíral o poznatky z knih Svět Židů (J. P. Camus, A. P. Derczansky), Judaismus od A do Z (J. Newman, G. Sivan), Historie Židů v Čechách a na Moravě (T. Pěkný), Židovské svátky (J. Divecký), Jidiš pro radost (L. Rosten), 1000 židovských anekdot (P. Šmakal), Hudba vzdoru a naděje (M. Kuna) aj. V neposlední řadě je nezbytný i určitý širší umělecký kontext. V tomto ohledu mi při psaní této práce pomohla četba vybrané literatury židovských spisovatelů (nebo spisovatelů zabývajících se židovskou tématikou), především sbírky chasidských legend Devět bran Jiřího Langera, ale i jiné prózy, např. I. Olbrachta, I. Babela, R. Weinera aj. Dále pak poslech hudby terezínských skladatelů H. Krásy, V. Ullmanna a P. Haase, nebo výstava obrazů Marca Chagalla. 8

Chucpe Bakalářskou práci o souboru HaChucpa nemohu začít jinak, než u samotného názvu souboru. Pochopení jeho významu nás totiž velice příhodně uvede do problematiky této práce, a sice představení samotného souboru, jeho historii, filosofii a přístupu s jakým se věnuje židovské kultuře (především hudbě). Termín החצפה HaChucpa je složeninou dvou hebrejských slov ha a chucpa. První z nich v hebrejštině označuje určitý člen. Zároveň však symbolizuje úzké spojení s brněnským HaDivadlem, při kterém soubor vznikl, a se kterým dodnes spolupracuje. Slovo chucpe (jidiš verze hebrejského chucpa) by se dalo do češtiny přeložit jako drzost, troufalost nebo taky nepochopitelná kuráž. Klasická definice tohoto termínu zní: chucpe je ona vzácná vlastnost, kterou oplývá člověk, jenž zabil svou matku i otce, a pak se vrhne k nohám porotě a prosí o milost, protože je sirotek. 1 A právě tato drzost stála u vzniku souboru HaChucpa, který se snaží navázat na téměř zaniklou tradici židovské kultury v Brně. Zaniklou jednak z důvodu poměrně velké míry asimilace v zemích bývalého Rakousko-Uherska, ale především z důvodu holokaustu a čtyřicetileté éry komunistické diktatury. Snahou souboru je autenticky oživit a prezentovat publiku židovskou hudbu, jidiš a hebrejské písně, klezmer, scénickou četbu židovské literatury. Termín chucpe v názvu souboru zpočátku vyjadřoval i určitou polemiku a pochybnost nad oprávněním provozovat židovskou hudbu vně jejího původního sociálního a náboženského kontextu. Symbolizuje vnitřní pohnutky, se kterými soubor vznikl a nadále funguje, tedy navázat na původní kulturní tradici aškenázských Židů. Kouzlo klezmeru tkví v tom, že se zde zároveň mísí smutek i radost - tak, jak to učí Talmud: jestliže jsme příliš smutní, máme si připomenout přikázání být veselí, jsme-li příliš veselí, máme si připomenout zboření Chrámu a být smutní 2 1 ROSTEN, Leo. Jidiš pro radost. (str. 80) 2 SPITZBARDT, Wolfgang. O hudbě, židovství a hledání identity. (www.hachucpa.cz) 9

O vzniku souboru V letošním roce slaví brněnský soubor HaChucpa své 17. narozeniny. Je to poměrně úctyhodný věk, vzhledem k dnešní době, kdy je kultura čím dál tím více brána jako cosi nadbytečného, co je třeba odsunout někam na vedlejší kolej. Je úžasné a nebývalé, že i v takovýchto podmínkách dokáže úspěšně a dlouhodobě fungovat soubor (minimálně osmičlenný), jehož koncepce není orientována na marketingový úspěch či podbízení se publiku. Dle mého názoru na tom mají zásluhu především dva faktory. Jednak skutečně životné myšlenkové podhoubí, na kterém HaChucpa vyrostla a dodnes staví. A především pak obrovský zájem a úsilí členů v činnosti souboru pokračovat i nadále. Následující kapitola popisuje okolnosti vzniku a uměleckou činnost souboru HaChucpa. Na začátek jsou zařazeny medailony zakladatelů a uměleckých vedoucích Wolfa Spitzbardta a Víta Marečka, kteří představují nosné pilíře souboru po celou dobu jeho existence. doc. Wolfgang Spitzbardt pedagog, překladatel, umělecký vedoucí a dramaturg souboru HaChucpa Původem z Německa, odkud se v roce 1991 přestěhoval do ČR. Studoval slavistiku a překladatelství na Marxově univerzitě v Lipsku, na UK v Praze a na Humboldtově univerzitě v Berlíně, hebrejštinu na Církevní VŠ v Erfurtu. Věnuje se především pedagogické činnosti. Učil na Státní jazykové škole v Praze, Ministerstvu zahraničí ČSFR, Evangelické teologické fakultě UK v Praze. V současné době působí na JAMU v Brně, kde vyučuje jazyk německý a ruský, vede Literárně překladatelský seminář, přednášku Teoretické a praktické aspekty uměleckého překládání a přednášku se seminářem Židovství v okcidentální kultuře, v níž poskytuje úvod do judaistiky a hebrejštiny. Rozsáhlá je i jeho překladatelská činnost. 1 Roku 2007 vydal knihu Das schöpferische Wort - Tvůrčí slovo, roku 2012 Golemlegenden Legendy o Golemovi. Nelze opomenout ani uměleckou spolupráci s Českým rozhlasem, Českou televizí a divadelními spolky A-Studiem v Praze, Ochotnickým kroužkem a především s HaDivadlem v Brně. Právě ve spolupráci s tímto divadlem založil roku 1997 soubor HaChucpa, který vede doposud. 1 Např. R. Weiner, A. Goldflam, J. Durych, F. Křelina, do češtiny: M. Buber, B. Brecht, P. Celan, T. Bernhardt, H. Müller, W. Schwab, G. Tabori aj. 10

Vít Mareček pedagog, dirigent, klavírista, hudební vedoucí a aranžér souboru HaChucpa Brněnský rodák, dětství však prožil v Blansku. Než se vrhnul na uměleckou dráhu, vystudoval SPŠ slévárenskou v Brně. Je absolventem Konzervatoře Brno v oboru dirigování. Ve studiu pokračoval v rámci Metodického centra JAMU a na Akademii staré hudby při FF Masarykovy univerzity v Brně. Jako korepetitor působil na mnoha místech zejména na několika ZUŠ (Adamov, Blansko, J. Kvapila Brno), ale i u baletu NDB Brno. Kromě korepetice se věnuje i výuce klavíru na ZUŠ v Adamově. Jako sbormistr vedl dlouhou řadu let chrámový sbor u sv. Augustina v Brně. V současné době působí jako dirigent Tišnovského komorního orchestru. Za zmínku stojí i herecká účast v inscenaci Jób (HaDivadlo Brno) a filmech Hanele (režie K. Kachyňa) a Vzkříšení (IT, SK, FR, DE koprodukce). Spolu s Wolfem Spitzbardtem založil roku 1997 soubor HaChucpa, jehož je hudebním vedoucím a především aranžérem veškerých partů. Vznik souboru HaChucpa je úzce spjat s HaDivadlem. V první řadě s pásmy scénické četby židovské literatury, které Wolf Spitzbardt na této brněnské alternativní scéně uváděl. V rámci těchto programů zaznělo v podání W. Spitzbardta i několik židovských písní, které se později staly základem repertoáru HaChucpy. Byly to písně, které jak sám uvádí, znal od dětství: A byly písně, také v NDR. Pamatuji si, že jsem už jako dítě, naprosto okouzlen, ba zamilován, poslouchal jidiš písně, které zpívala Lin Jaldati, židovská zpěvačka, jež žila ve východním Berlíně, později i písně Hany Hegerové a dalších. Měl jsem pocit, že tyto melodie a tuto řeč, jež každou slabikou vypravuje o osudu aškenázských Židů v diaspoře, dávno znám 1 Konkrétně se jednalo o pásmo textů Martina Bubera: Cesta člověka (na kterém hudebně spolupracoval jakožto kytarista Vladimír Merta), a pásmo Slabika Bol na texty Paula Celana (s hudebním doprovodem M. Dohnala v podání cellisty Jaroslava Holuba). Zásadní vliv na vznik HaChucpy měla především úspěšná inscenace Jób, kterou HaDivadlo uvedlo v roce 1996. Toto dodnes legendární scénické oratorium v režii J. A. Pitínského získalo mimo jiné i cenu nadace Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku. Významnou součástí této inscenace byla i hudební složka, tvořená 1 SPITZBARDT, Wolfgang. O hudbě, židovství a hledání identity. (www.hachucpa.cz) 11

především autorskou orchestrální hudbou Martina Dohnala, ale také prvky židovské hudby, zejména zpěvu v jidiš a synagogálního zpěvu. V rámci dramaturgické spolupráce tuto hudbu vybral, nastudoval a spolu s Vítem Marečkem jako účinkující i realizoval Wolf Spitzbardt. Po úspěchu hry Jób vznikla myšlenka navázat na tento počin a založit v Brně divadlo zaměřené na inscenaci her židovských autorů. Po zralé úvaze tento nápad nakonec ztroskotal, především kvůli nedostatku materiálů, na kterých by byla postavena dramaturgie takového divadla. Touha po poznání a prezentaci kultury aškenázských Židů však nevymizela. Rok po Jóbovi založil Wolf Spitzbardt s Vítem Marečkem, kteří v tomto představení herecky stále ještě účinkovali, soubor HaChucpa. Část původní členské základny se rekrutovala z divadelního orchestru úspěšné inscenace např. Lubor Pokluda, Hana Drábková roz. Kreclová aj. Mezi další zakládající členy patřili především herci z HaDivadla: Miloš Černoušek, Marie Ludvíková, Miroslav Ukul Kumhala aj. O okolnostech a pohnutkách vzniku HaChucpy napsal Wolf Spitzbardt: Nesen touhou po oživení této tradice v Brně takto před pěti lety vznikl náš soubor HaChucpa. Konkrétně bylo jeho založení inspirováno mými zážitky a zkušenostmi s židovskými hudebníky v Litvě, Rumunsku, Izraeli, mým jednoročním působením v pražském sboru Mišpacha, programy, které jsem v HaDivadle již dříve uváděl, především pak obrovskou chutí členů objevit tuto hudbu, tuto kulturu 1 Původní koncepce HaChucpy více korespondovala s myšlenkou židovského divadla, byla tedy poněkud odlišná od současného stavu. Součástí souboru byl vedle orchestru i pěvecký sbor. Dramaturgie byla zaměřená více na scénickou četbu, než je tomu dnes. V souvislosti se založením souboru HaChucpa je třeba si uvědomit význam tohoto počinu. V druhé polovině devadesátých let nebyl klezmer v České republice ještě zdaleka tak populární jako dnes. Podobných kapel mnoho nefungovalo, snad kromě pražského folklorně laděného pěveckého souboru Mišpacha a k němu přidružené kapely Klezmerim. 1 SPITZBARDT, Wolfgang. O hudbě, židovství a hledání identity. (www.hachucpa.cz) 12

Soubor HaChucpa tvoří v současné době 4 zpěváci a 6 instrumentalistů (na každý nástroj se však alternují dva hráči). Vedle nástrojů pro klezmer typických jako jsou housle, klarinet nebo violoncello, obsahuje ansámbl i klavír a akordeon. Ty bychom z hlediska stylovosti přiřadili spíše k populárním orchestrům divadla jidiš. Zvukové specifikum HaChucpy je pak dáno především přítomností hoboje, který se v klezmerových kapelách obvykle nepoužíval. 1 Repertoár souboru čítá více než 100 skladeb, které pro obsazení souboru aranžoval Vít Mareček. Jedná se jak o čistě instrumentální klezmerové melodie a tance, tak i židovské písně v jidiš nebo hebrejštině. Osobitý přístup Víta Marečka k aranžování jednotlivých partů, spolu s individuálním hráčským pojetím členů souboru, tvoří onen specifický hudební jazyk HaChucpy, který by se dal s trochou nadsázky označit jako brněnský klezmer. Inspiraci čerpám z různých nahrávek a notových materiálů, ale nevypisuju to celý, často třeba použiju jenom dvě fráze, a s tím si pak hraju. Příkladem jsou třeba Bublički 2, to začíná v h-moll a pak je tam ještě durový dovětek, ale ten jsem tam už nedal Když něco aranžuju, mám vizi, pro koho to píšu. Ve srovnání s jinými nerozepisuju dlouhé melodické fráze do jednoho nástroje, to mě nudí, raději to rozdělím do více nástrojů. Také většinou nepíšu dvojhlas v paralelních sextách, mně osobně to moc židovské nepřipadá, spíše mi to evokuje českou muziku. Používám raději tercie a decimy 3 Své místo v repertoáru HaChucpy má i několik skladeb židovských skladatelů z oblasti artificiální hudby. Zde je nasnadě otázka, kdo má být skutečně označován jako židovský skladatel, když mnozí autoři se ke svému původu sami příliš nehlásili. Pozoruhodné však je, že i v tvorbě skladatelů, jejichž proslulost nijak nesouvisí s jejich židovstvím 4, bychom určité prvky židovské kultury nepochybně taktéž nalezli. Bylo by zajímavé podrobit jejich vybraná díla podrobnější analýze a najít onen společný židovský prvek. To však bohužel není předmětem této bakalářské práce. 1 Přesto lze v dostupné literatuře nalézt i zmínku o klezemrech hrajících na tento nástroj. 2 Instrumentální skladba z repertoáru HaChucpy inspirovaná známou židovskou melodií. 3 Citováno podle rozhovoru s Vítem Marečkem z 20. 3. 2014 4 Gustav Mahler, Felix Mendelssohn Bartholdy, Arnold Schoenberg, Darius Milhaud, George Gershwin aj. 13

V rámci koncertů souboru HaChucpa je možné slyšet například Adagio na hebrejské melodie Kol Nidrei pro violoncello a orchestr, op. 47 německého skladatele Maxe Brucha (1838 1920), skladbu Baal Shem pro housle a orchestr švýcarsko-amerického skladatele Ernesta Blocha (1880 1959) nebo skladby ruského skladatele a houslisty Josepha Achrona (1886 1943) např. Hebrejská melodie pro housle a orchestr, op. 33 aj. Dále se jedná o díla terezínských autorů, zejména o Suitu pro hoboj a klavír, op. 17 brněnského skladatele Pavla Haase (1899 1944) nebo například o komorní skladbičku Hallelujah pro klarinet, housle a violoncello Viktora Ullmanna (1898 1944). Pro chronologické zmapování šestnáctileté historie souboru HaChucpa není bohužel k dispozici dostatek materiálů. Sepsat poněkud neúplný časový sled událostí by podle mého názoru nemělo příliš význam. Rozhodl jsem se tedy postupovat podle jiného klíče a představit činnost HaChucpy na základě různých typů koncertů a uměleckých činností, kterým se soubor věnuje. Za pilíře umělecké činnosti souboru HaChucpa by se dala považovat tradice dvou koncertů, každoročně uváděných v prostorách brněnských divadel HaDivadlo a Husa na provázku. Dramaturgie těchto koncertů většinou zahrnuje i četbu židovské literatury (často ve scénickém zpracování), což vychází z původní divadelní koncepce souboru. První z nich, uváděný v HaDivadle, bývá v polovině prosince, a váže se k židovskému svátku Chanuka. Koncert v divadle Husa na provázku bývá každoročně na konci června a má význam určitého završení koncertní sezóny. Vedle těchto dvou tradičních koncertů má soubor HaChucpa každoročně celou řadu vystoupení, často v prostorách synagog (Třebíč, Boskovice, Lomnice u Tišnova, Břeclav, Mikulov, Krnov, Nitra), ale i jinde. Kromě samostatných koncertů je možné HaChucpu slyšet i v rámci různých konferencí, na svatbách či soukromých oslavách. Soubor také vystoupil na několika festivalech (Devět bran Trutnov a Bratislava, Šamajim Třebíč, Boskovice - festival pro židovskou čtvrť, Hanácké Jeruzalém Prostějov). Kromě vystoupení v ČR koncertovala HaChucpa i v zahraničí (Slovensko, Rakousko, Německo, Itálie). 14

Zvláštní kapitolu v umělecké činnosti souboru HaChucpa pak zaujímá účast na neveřejných akcích jednotlivých židovských obcí (Brno, Olomouc, Praha, Bratislava, Nitra, Ostrava). Akce se většinou vážou k oslavě některého z židovských svátků (Chanuka, Purim, Pesach aj.) nebo jako pietní akty k uctění památky obětí holokaustu apod. Spolupráce HaChucpy s židovskými obcemi má zvláštní význam, neboť to nejvíce odpovídá původnímu poslání klezmerové kapely. Pozoruhodnou uměleckou činnost vykonává soubor HaChucpa také v oblasti dramatické a literární. V rámci vybraných koncertů bývá prezentována literatura židovských autorů (J. M. Langer, R. Weiner, K. Kraus, V. Rakous aj.) případně i autorů o židovství jen píšících (I. Olbracht aj.), mnohdy ve scénickém provedení. Dramaturgická koncepce bývá zaměřena především na oblast střední Evropy, kde se odedávna potkávaly a vzájemně ovlivňovaly 3 kultury česká, německá a židovská. Zde se projevuje, že Wolfgang Spitzbardt, jakožto vedoucí a dramaturg souboru, není čistě muzikant, ale spíše lingvista a znalec dané problematiky. Na závěr této kapitoly bych rád vzpomenul několik divadelních projektů, na kterých soubor HaChucpa spolupracoval. Fiktivní setkání Jiřího Langera s Franzem Kafkou (Brno, HaDivadlo, 1998) scénická fikce o vztahu dvou významných literátů; herecky účinkovali Vít Mareček a Marek Daniel Všechny hranice (Brno, Kabinet múz, 2008) - divadelní adaptace novely slovenského prozaika Leopolda Laholy; ve spolupráci se studenty muzikálového herectví DiFa JAMU; režie Simona Nyitrayová Biograf Karl Kraus (Praha, Divadlo Komedie, 2011) - scénická četba textů rakouského spisovatele Karla Krause; v rámci cyklu komponovaných večerů Biograf v Divadle Komedie; režie Vojtěch Bárta Salon International (Vídeň, Salon 5, 2011) - mezinárodní literární dílna o židovské kultuře ve střední Evropě (R. Weiner, J. M. Langer) Tři prsteny (Brno, Husa na provázku, 2013) - scénická četba G. E. Lessingova Nathana mudrce; ve spolupráci se studenty JAMU; režie Jan Cimr 15

Soubor HaChucpa dosud vydal vlastním nákladem dvě CD. V roce 2004 vzniklo debutové album HaChucpa - klezmer, písně v jidiš a hebrejštině a o tři roky později pak deska Hobn mir a nigndl. V současné době soubor pracuje na novém albu s názvem Mir lebn ejbik. 16

Členská základna Členská základna souboru HaChucpa je odjakživa tvořena především z řad studentů brněnské konzervatoře a JAMU, dále pak herců HaDivadla a členů brněnské židovské obce. V následující kapitole jsem se rozhodl uvést seznam všech členů HaChucpy v jeho dosavadní historii, protože především oni tvoří historii tohoto souboru. Když jsem s vytvářením tohoto seznamu začínal, netušil jsem, že bude ve finále čítat přes 50 jmen. To znamená, že více než 50 zpěváků a muzikantů se za dobu existence souboru HaChucpa aktivně seznámilo s židovskou hudbou. Někteří krátce a okrajově, jiní delší dobu a podrobněji, ale to není až tak podstatné. Myslím, že je to opravdu úctyhodný výsledek na poli osvěty a propagace židovské hudby a kultury. Zpěv Wolfgang Spitzbardt *, Růžena Dvořáková *, Vendula Ježková *, Marek Belko *, Rastislav Lalinský, Marta Olšrová, Monika Havlíčková, Pavla Dombrovská, Iva Volánková, Adéla Kratochvílová, Cyril Drozda, Kateřina Staňková, Hana Staňková, Klára Němečková, Hana Kučerová, Zdeněk Vesecký, Luboš Sůva, Eva Nejezchlebová, Hana Nejezchlebová, Zdeněk Jorda, Lukáš Rieger Klavír, zpěv, aranže Vít Mareček * Klarinet Michal Kříž *, Jiří Houf *, David Langášek, Lubor Pokluda, Vít Spilka, Jiří Klement, Tomáš Pykal, Pavla Caletková, Michal Kostiuk Housle Jakub Látal *, Hana Novotná *, Jitka Břízová, Rastislav Lalinský, Alexej Aslamas, Lenka Němečková, Jaromír Pařil, Tomáš Bařinka, Henrieta Lakatošová, Ruben Lang, Radim Kresta 17

Hoboj Petr Kadera *, Barbora Šteflová *, Julie Glosová (roz. Ondruchová), Alena Pařízková, Hana Drábková (roz. Kreclová), Martin Beneš, Alžběta Habrová Cello Stanislav Beneš *, Jan Látal, Josef Klíč, Pavla Cápíková Akordeon Magdaléna Šenkeříková *, Lucie Vítková *, Rostislav Beneš * Současní členové souboru HaChucpa. 18

Hledání identity V poslední době u nás (i ve světě) výrazně vzrostl zájem o hudbu aškenázských Židů, která bývá souhrnně (byť ne příliš správně) označována jako klezmer. Svědčí o tom poměrně velké množství klezmerových kapel, které je možné za posledních cca 15 let zaznamenat na české hudební scéně. 1 Přístup jednotlivých kapel k prezentaci židovské hudby je poměrně odlišný, což vybízí k úvaze, o jaký žánr se vlastně jedná a jak by měl (nebo neměl) být prezentován. Dále je nasnadě otázka, jak tento český klezmerový boom koresponduje se současným stavem židovských obcí u nás, které po překonání katastrofy holokaustu značně trpěly i za čtyřicetileté éry komunistického režimu. Je to pořád ještě klezmer a židovská hudba, pokud ji nehrají židovští muzikanti a pro židovské publikum? Následující kapitola pojednává o hledání odpovědí na tyto otázky z úhlu pohledu souboru HaChucpa. Pokud byste v obchodě s CD hledali nahrávky židovské hudby a klezmeru, patrně by se nacházely v sekci world music. Tímto termínem je zhruba od poloviny 60. let označována hudba, vycházející z určité etnické tradice, která ovšem není citována doslovně, ale je spojována s prvky z jiných žánrů. Tento princip multižánrové fúze je produktem globalizace a v dnešní době je poměrně častý a populární. V případě klezmeru se jedná o spojení nejčastěji s jazzem, balkánskou dechovkou, rockovou hudbou apod. Dá se to ale ještě považovat za klezmer? Je v dnešní době už jedno, kdo, co, jak a proč hraje? Nutno podotknout, že princip přejímání prvků z jiných žánrů byl klezmerským muzikantům odjakživa vlastní. Velká část dnes již pro klezmer typických hudebních prvků (způsob hry, taneční formy apod.) má svůj původ v tradiční hudbě např. ukrajinské, moldavské, bulharské, polské aj., a není tedy svojí genealogií původně židovská. Avšak mezi původními klezmery a současnými klezmerskými muzikanty je značný rozdíl vyplívající z výrazné odlišnosti světa, ve kterém žijí, a hlavně z motivace, proč tuto hudbu hrají. Pro jedny to bylo vlastní osobité umění se sociální funkcí uvnitř židovské komunity, druzí to už jenom rekonstruují z důvodu 1 Klezmerim, HaChucpa, Létající rabín, Klec, Trombenik, Simcha, Naches, Klezmehrin aj. 19

vlastního zájmu. A rozdíl je tím pádem i v oprávnění tuto hudbu transformovat dle svého uvážení. Fúzí židovské hudby s jinými žánry může určitě vzniknout něco zajímavého a nového, ale už to nenazývejme klezmerem. Podobný přístup nekoresponduje s koncepcí HaChucpy, proto bychom CD tohoto souboru v sekci world music hledali marně. Ve snaze zařadit klezmer do nějakého žánru se nelze vyhnout poněkud problematické otázce, zda se jedná o folklor či nikoliv. Při porovnání rysů klezmeru s definicí folklóru vyplyne mnoho společných jmenovatelů. Jedná se o lidovou hudbu určitého etnika, vyznačující se svébytnými osobitými prvky a nezaměnitelným způsobem hry, který se předával lidovou tradicí. Klezmer se váže k celé řadě lidových rituálů, například k oslavě náboženských svátků, hraje ale důležitou roli i v rámci židovské svatby atd. Na druhé straně je možné nalézt i celou řadu specifik, které s typickými znaky folklóru příliš nekorespondují. Klezmerskou hru totiž nelze chápat pouze jako lidovou hudbu neboť má i silný náboženský a sociální rozměr. Její kořeny lze vypátrat v synagogálním zpěvu. Povolání klezmera bylo zřizováno židovskými obcemi, stejně jako například funkce rabína, šocheta (košer řezníka), sofera (písaře Tóry) či mohela (obřízkáře) apod. Světské a hluboce duchovní leží v judaismu dosti blízko u sebe a hudba zde zaujímá významné postavení. Tak jako pro Židy znamenalo náboženství život a život jim byl náboženstvím, tak jim byla svatá melodie lidovou písní a lidovou píseň měli za svatou. 1 Dalším nefolklorním aspektem této hudby je fakt, že klezmerské melodie většinou mají dohledatelného autora. Tvrdit s určitostí, že klezmer je či není folklórním projevem židovského národa je, dle mého názoru, poněkud diskutabilní a nejednoznačné. Bude lepší tuto otázku přenechat odborníkům z oblasti etnologie, muzikologie, folkloristiky a religionistiky. Dalším aspektem nutícím k zamyšlení je vysoké procento nežidovských muzikantů v českých klezmerových kapelách. Mohlo by se říci, že pokud nehrají židovští muzikanti a pro židovské publikum, nemůžeme mluvit o klezmeru. Uvědomme si ale současný stav židovských obcí u nás a ptejme se, kolik klezmerbandů by tak fungovalo. A vezměme v úvahu i fakt, že na území 1 Citováno podle OTTENS, Ritta, RUBIN, Joel. Klezmeři. (str. 32) 20

Československa i v dobách Židům příznivějších se klezmer příliš nehrál. Je lepší, aby se tento žánr raději nehrál, pokud to není tak, jak by mělo? Pokud se na tuto otázku podíváme z historického hlediska, zjistíme, že přítomnost gójských muzikantů v klezmerových kapelách nebyla neobvyklá (především šlo o Romy, ale i příslušníky jiných národností). A nedá se dokonce ani říci, že by klezmeři hráli výhradně jen pro židovské publikum. Vraťme se ale k souboru HaChucpa, který je toho také příkladem. I tuto kapelu od začátku jejího působení tvoří vedle těch židovských i hudebníci, kteří o kulturu tohoto národa mají pouze zájem. Umělecké působení HaChucpy zahrnuje vedle veřejných koncertů i spolupráci s židovskými obcemi, ale těchto akcí je spíše menšina. Podobně na tom budou možná i další kapely, které sice klezmer hrají, ale už zdaleka ne z jeho původní podstaty. Mají na to právo? Kdo to může posoudit? Jen Židé sami? Jako součást této polemiky bych rád citoval slova současného francouzského židovského spisovatele a ilustrátora Joanna Sfara, který mimo to hraje i klezmer: Je úžasné, jak se dnes klezmer hraje, s obrovským nasazením a s velkým počtem nežidů na scéně i v publiku. Znamená to, že je zde spousta lidí, co jsou schopni převzít od Židů trochu z jejich dědictví. Najednou tak klezmer není hudbou hranou jenom Židy a pouze pro Židy. 1 Základním kamenem každé kapely je její repertoár. V případě klezmerových kapel bývá budování repertoáru většinou postaveno na studiu dostupných historických pramenů. Nejčastěji se jedná o poslech starých nahrávek z počátku 20. století, které více méně ještě autenticky zachycují hru původních klezmerů. Existuje i několik dostupných nahrávek z evropského kontinentu (většinou původem ze SSSR), především se ale jedná o záznam hry židovských emigrantů v Americe. K dostání (u zahraničních vydavatelů) je i poměrně velké množství notových materiálů s klezmerovými standardy. Z hlediska dostupnosti pramenů jsou na tom (oproti klezmeru) o něco lépe jidiš písně, z nichž některé natolik zpopulárněly, že je často mívají v repertoáru i nežidovští zpěváci. A realitou nezřídka bývá i rozšiřování repertoáru metodou odposlechu od konkurenčních kapel. 1 SFAR, Joann. Klezmer Cesta na východ. (str. XII) 21