Pátek 29. 3. 2013 / č. 13 / samostatně neprodejné Libuše Šafránková Moje pistole a můj terč
Obsah Porota Pátku LN: Měla by EU finančně pomáhat státům, jako je Kypr? Velikonoce v korunách stromů. Velký rozhovor s Libuší Šafránkovou. Socha, která budí emoce. Reportáž z místa, kde vzniká mariánský sloup. Utekl před českou justicí na Bali. Jakou moc mají soudní znalci? Tak trochu jiný folklor. Fotografie Terezy Buškové. S povolením k pobytu. Netradiční rozhovor s Vlastou Třešňákem. Fejeton Dana Hrubého: Umění doplňujících otázek. + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová
editorial Já mám naše odpůrce rád, nedovolí nám ani na okamžik polevit. Vlastně nás nutí k dokonalosti. Petr Váňa v tématu na straně 12 PÁTEK LIDOVé NOVINy Jsou případy, které vypadají černobíle, a pak ty, v nichž se střídají jen odstíny tmavé šedi. Jeden podobný sepsala pro aktuální číslo magazínu Pátek kolegyně Magdalena Sodomková. Na začátku toho článku byla zvláštní událost. Před rokem jí přišel vzkaz z vězení, navíc vzdáleného téměř sedm tisíc kilometrů. Z Bali jí psal muž, kterému český soud vyměřil dvanáct a půl roku za zabití člověka. Autor vzkazu se jmenuje Tomáš Toman a do kriminálu jej dostala rvačka před jedním z pražských klubů. Jak už to u odsouzených bývá, tvrdil, že neprávem. Má to ale háček, boj dobra a zla se jaksi nekoná. Začínají odstíny šedi. Oba rváči měli už v tu chvíli slušný zápis v trestním rejstříku, šli ven s úmyslem pobít se, navíc silně posilněni alkoholem. Situace, u které by asi nikdo nechtěl být ani svědkem. Po několika desítkách vteřin zůstal jeden mrtvý a druhý na útěku. A také otázka, zda smrtelný úraz způsobily pěsti a kopance, nebo část sochy, která spadla. Soud dospěl k jednoznačnému závěru. A tím by možná příběh i skončil. Jenže Toman opět utekl tentokrát před výkonem trestu za hranice a do republiky se vrátil až nyní v poutech a ve společnosti zakuklených lovců lebek. Paradoxně téměř ve stejnou chvíli ale skupina odborníků zpochybnila výsledky práce ještě nedávno uznávaného soudního znalce, jehož zpráva byla velmi důležitá i v tomto případě. A tak se zřejmě opět dostanou do hry soudy. Bohužel jen proto, aby posoudily, který z odstínů je více šedý. Vzorec jedné rvačky, jak jsme článek pojmenovali, totiž kladného hrdinu postrádá. Ondřej Suchan vedoucí magazínu ondrej.suchan@lidovky.cz Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí příloh: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. OBSAH 4 porota pátku Je správné, aby Evropská unie vždy pomáhala bankrotem ohroženým státům podobně jako nyní Kypru? 6 libuše Šafránková Velikonoce v korunách stromů Daniela Drtinová 12 cesta a cíl Příběh sloupu, příběh sochaře Dan Hrubý 18 matematika zločinu Vzorec jedné rvačky Magdalena Sodomková 24 tereza bušková Vypečené ženy z Doubice Marcela Pecháčková 34 fejeton Umění doplňujících otázek Dan Hrubý 35 konečně pátek 50 Křížovka Foto na titulu Martin Špelda 3
téma PÁTEK LIDOVé NOVINy Cesta a cíl Petr Váňa seká ve středočeském Karlíku hlavici mariánského sloupu. Příběh sloupu, příběh sochaře Vše nasvědčuje tomu, že po devadesáti pěti, bezmála devadesáti šesti letech bude vztyčen mariánský sloup na Staroměstském náměstí. V létě příštího roku by mohl stát, věří sochař a restaurátor Petr Váňa, který obnovu stotunového díla vede. Text: Dan Hrubý Foto: Jan Zatorsky 12 13
téma PÁTEK LIDOVé NOVINy Pouhé tři roky, v letech 1915 až 1918, vedle sebe stály Husův pomník a mariánský sloup. Foto archiv Pro Petra Váňu půjde o završení příběhu, jenž se začal psát před šestnácti lety, zprvu docela nenápadně. Tehdy jsem byl krátce po akademii a pracoval nejčastěji na interiérech kostelů, když mě Společnost pro obnovu mariánského sloupu požádala, zda bych nevypracoval odhad, co budou jednotlivé úkony při obnově této památky stát. Nechtěli, aby se peníze z finanční sbírky rozkutálely, jak se to už dvakrát ve dvacátém století stalo. Souhlasil jste Ano, připravil jsem s partou kameníků realistický plán, jak postupovat kde shromažďovat materiál, kam dávat vysekané kusy, to není vůbec jednoduchá věc. Představte si pět kamionů kamene. Přibližně sto tun, tolik bude sloup na Staroměstském náměstí včetně architektury vážit. A na základě téhle rozvahy se mě optali, jestli nechci v práci na obnově sloupu pokračovat, stát se tím sochařem, který vyseká sochu Panny Marie a další kamenné díly. Měl jste tehdy k mariánskému sloupu, k jeho tradici, nějaký zvláštní vztah? Neměl, vůbec žádný. O sloupu jsem věděl tolik jako každý z hodin dějepisu. To bylo v roce 1997. Záhy se mělo v životě Petra Váni mnohé změnit. Začali jsme na sloupu pracovat v pěti lidech jako na běžné zakázce. Podle přesného rozpočtu za tolik a tolik peněz poukázaných ze sbírky jsme vytesali konkrétní kamenný díl. To trvalo několik měsíců. Petr Váňa začal studovat historii mariánského sloupu přicházeli za ním lidé a vzpomínali, vypravovali příběhy. Babička se mě zeptala: Tak ty děláš na mariánském sloupu? A najednou se rozpovídala, jak jí bylo šest let, když ho strhli, jak si pamatuje, že maminka přišla domů a hrozně plakala. A já pochopil ale nejen já, všichni, kteří jsme na té zakázce pracovali, jak obrovský příběh za sloupem stojí. Úplně nás to pohltilo. Jenže pravděpodobnost, že bude mariánský sloup znovu vztyčen, byla v té chvíli mizivá. Jakákoliv satisfakce, ať už jí mělo nebo mohlo být cokoliv úspěch, sláva, uspokojení, pocit naplnění a smyslu, to všechno bylo pořád ještě v nedohlednu. Kde brali lidé kolem Petra Váni motivaci? Když na něčem pracujete ne pro peníze nebo proto, abyste cokoli získali, ale jen tak, abyste vytvořili něco hezkého, začne to člověku dávat radost. A najednou zjistíte, že to jde přes všechny nesnáze a úskalí. Vždycky dojdete k horizontu a říkáte si, tak tohle už je konec, dál to nepůjde, ale když v sobě najdete dost důvěry a horizont překročíte, zjistíte, že se dá pokračovat. Tři kamiony kamene Z práce na mariánském sloupu se stalo pro Petra Váňu poslání (tak, jak ho člověk může uvnitř sama sebe pociťovat), úkol, který ho za pár let přivede s celou rodinou na okraj existenční nouze. Zároveň ho však dovede k pochopení smyslu překážek. I oné víře, o níž teď mluví že za každým vrcholem, který se zpočátku jeví nepřekročitelně, se nachází další krajina, kterou lze projít, a tato další cesta dokonce skýtá uspokojení a radost. Jste optimista? Teď už jsem optimista i ve všech jiných věcech. Petr Váňa seká v současné době blízko svého domu ve středočeském Karlíku korintskou hlavici, na níž bude stát dvoumetrová socha Panny Marie. Ta spočívá od roku 2002 na provizorním sloupu u zdi Týnského chrámu v Celetné ulici, na rozdíl od té původní nebude pozlacená. Doba se přece jenom změnila, říká sochař. V Karlíku je uložen i sanktuář (nejposvátnější prostor, do kterého je vkládána eucharistie), v němž bude umístěna kopie původního obrazu Panny Marie Rynecké, který z rozvalin sloupu zachránil legendární historik umění V. V. Štech a dnes visí v Týnském chrámu. Schody, dlažba a balustráda jsou složeny ve sklepích v Josefově u Jaroměře, celkem tři kamiony kamene. Střední podstavec, který v roce 2008 věnovalo italské město Vitorchiano, stejně jako samotný dřík sloupu (o něm bude ještě řeč) stojí na zahradě nemocnice boromejek v Praze na Malé Straně. Zbývá opracovat čtyři podstavce (sokly, jak říkají půvabnou češtinou sochaři), na nichž kdysi stáli andělé, a nyní je věnovaly mužské rytířské řády působící v České republice maltézští a němečtí rytíři, lazariáni a křižovníci, a nakonec dvacet čtyři základních kamenů, které darují česká města. Jejich jména budou uvedena v dlažbě za balustrádou sloupu. Zároveň probíhá na pražském magistrátu stavební řízení. Primátor Svoboda ještě na podzim mluvil o tom, že sloup bude vztyčen už letos v létě to je však nereálné. Další díl příběhu Váňa by chtěl zahájit práci na Staroměstském náměstí v květnu příštího roku a během jednoho až dvou měsíců vše dokončit. Složit základní kameny, vše opatřit kramlemi a čepy, spáry zalít olovem, postavit schodiště, dosekat detaily, tak aby vše přesně lícovalo a navazovalo. Potom, se vztyčením šestnáctimetrového sloupu, jeho příběh skončí. Ne tak z hlediska historie. Tady překračuje příběh mariánského sloupu celá staletí a bylo by příliš odvážné říci, že právě nyní půjde o jeho završení. Při nevyzpytatelnosti zdejších dějin, vládnoucích doktrín i emocí ne, bude to pouze jeho pokračování. Jen další díl. Jenže kdy vlastně tenhle příběh začal? Podle kritiků plánovaného vztyčení v roce 1620 bitvou na Bílé hoře. Mariánský sloup je podle nich především pomníkem rakouského vítězství, dokladem porážky protestantů a symbolem konce svobodné české státnosti. Spisovatelka Lenka Procházková k tomu v televizním dokumentu Davida Vondráčka řekla: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl symbolem ponížení českého národa. To mi připadá podobné (jeho vztyčení), jako kdyby chtěli znovu instalovat na Letné Stalina. Třetího listopadu 1918 sloup strhli žižkovští hasiči. Lom v indickém Džajpuru dělníci uvolňují dvacetitunový blok pískovce, který se vydá na cestu do Čech. Jenže historická skutečnost je jiná: Mariánský sloup by postaven v roce 1650 a vysvěcen o dva roky později jako symbol připomínající uhájení Prahy před švédským útokem v roce 1648 a nikoli jako symbol vítězství katolíků na Bílé hoře. Podobné sloupy vznikly jako poděkování Panně Marii za ochranu ve válečných dobách i v dalších městech, například v Mnichově nebo Vídni, vysvětluje historik Jaroslav Šebek. Už v devatenáctém století se však do debat kolem sloupu promítly soudobé konflikty mezi katolickou církví a národně-liberálním táborem, které se ještě vyostřily po roce 1848. Část pražské veřejnosti už tehdy vnímala sloup historicky nesprávně a spíš emočně jako památku na bělohorské vítězství. Jenže s triumfem katolických vojsk je v centru Prahy spojený mnohem spíš kostel Panny Marie Vítězné, ve kterém se nachází soška Pražského Jezulátka. Je to příznačné. Zdá se, že vše, co souvisí s mariánským sloupem, nalézá dvojí 14 15
Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ