Trnovník akát Robinia pseudacacia Dřevo má žlutozelenou úzkou běl a zlatově hnědé, lesklé jádro. Letní cévy (póry) jsou uspořádány do kruhu a zvýrazňují tak letokruhy. Dřeňové paprsky jsou četné, ale méně výrazné. Dřevo je těžké, houževnaté, obtížně obrobitelné; hodně se sesychá a bortí. Tvrdé těžké dřevo se používá hlavně na velmi namáhané části výrobků jako čepy, kolíky, kolářské práce, násady a rukojetě nástrojů. Na stavební účely se hodí pouze tmavší jádro. Jeho vybarvení a textura láká k využití pro drobné umělecké předměty a doplňky. Ve vinohradnických oblastech slouží akátové větve jako výborné kůly k vinným roubům. Akát má špatně tvarované a často velmi křivolaké kmeny, takže zejména pro průmyslové zpracování patří k dřevinám dřevařsky méně významným. Akátové dřevo dobře hoří. Borka, listy a semena jsou pro obsah alkaloidů lehce jedovaté.
Borovice lesní Pinus sylvestris Dřevina má oranžově hnědé jádro a širší žlutou běl. Má výrazné letokruhy, a tedy i značný rozdíl v hustotě a tvrdosti jarních a letních letokruhů. Přirozený lesk je způsobený vysokým obsahem pryskyřice. Borovice přírodně vysušená má hmotnost asi 490 kg/m 3. Poskytuje vynikající pružné, lehké, měkké a velmi trvanlivé pryskyřičnaté dřevo s výraznou kresbou letokruhů. Dobře se obrábí, má však ze všech jehličnanů největší suky, které jsou většinou dobře srostlé s okolím. Je snadno štípatelné, ale nedosahuje v tomto ohledu smrku, jedle nebo modřínu. Díky vysokému obsahu pryskyřice, je trvanlivé ve vodě, poněkud méně již na suchu a při střídání sucha a vlhka. Borovice má téměř všetranné využití a zvláště se uplatňuje tam, kde se požaduje odolnost vůči povětrnostním vlivům a hnilobě. Používá se na výdřevu v dolech na výrobu pražců. Je též jedním z nejvhodnějších dřev na stavbu lodí, kuchyňského nábytku, oken a dveří. Vynikající je i jako palivo. Vzhled a dobrá opracovatelnost dovolují i řezbářské zpracování. Borovice má křehké pryskyřičné dřevo, rozlišené na jádro a běl. Používá se ve stavebním a truhlářském průmyslu, také na výrobu pražců a telegrafních sloupů. Díky značnému obsahu pryskyřice a silic se používá v chemickém průmyslu na výrobu laků, terpentýnu, kalafuny apod. V lidovém léčitelství je borovice ceněna pro svoje účinky při léčbě astmatu a různých onemocnění průdušek a další příznivé vlastnosti na lidský organismus. Pro léčebné účely se používají hlavně pupeny, mladé výhonky, a také pryskyřice. Je výborným palivem, srovnatelným s dubem a bukem. Pryskyřice je zdrojem terpenických látek, silice je fytoncidní. Sušení Borovice je velmi náchylná na zamodrání, doporučuje se rychlé uložení do hrání a účinné proudění vzduchu v zastřešených hráních.
Bříza bělokorá Betula pendula Bříza má dřevo bez barevně odlišeného jádra. Vyzrálé dřevo je šedožluté až narůžovělé a matně lesklé. Póry jsou málo zřetelné, dřeňové paprsky četné, méně výrazné. Dřevo břízy je středně husté, hmotnosti kolem 550 kg/m 3, je pružné, stejnoměrně husté, a proto také dobře obrobitelné. Dosti pracuje a málo odolává dřevokazným houbám a hmyzu. Pro dobré zpracovatelské vlastnosti se využívalo především v kolářství, dnes je hledanou surovinou pro výrobu okrasných dýh a překližek. Dobře se také obrábí soustružením a řezbou. Zvláště se cení bříza finská (a švédská), protože má zajímavější kresbu dřeva. Její dřevo dobře hoří. Sušení Bříza se snadno zapaří, musí mít zabezpečeno dostatečné proudění vzduchu. dřevo: nažloutle bílé, načervenale bílé až světle nahnědlé,, ve staří může mít nahnědlé jádro dobře se krájí, soustruží, řeže, moří a lakuje, špatně se štípe Roztroušeně pórovité březové dřevo je velmi výhřevné, používá se jako ceněné palivo. Dříve, před objevem uhlí, jej hutníci využívali při tavení rud. Březová kůra se používala na zhotovování nádob a před objevem papíru také na psaní. Dřevo má využití v truhlářství na desky a dýhy. Z březového proutí se vyrábějí košťata. Březová míza se uplatňuje v lékárenství. Kromě mízy je ve farmaceutickém průmyslu ceněné březové listí a mladé pupeny pro svůj vysoký obsah vitamínu A, C, saponinů, pryskyřic, silic, flavonových glykosidů, karotenu, organických kyselin a dalších látek. Březová droga se používá při chorobách ledvin a močových cest, při léčení revmatismu a dny, při zánětu či odvápnění kostí. Podporuje také dobrou činnost slinivky a sleziny. Různé okrasné kultivary břízy bělokoré se pěstují v parcích a zahradách.
Buk lesní Fagus sylvatica Nemá barevně odlišené jádro. Vyzrálé dřevo i běl jsou světle (pleťově) růžové. Červenohnědou barvu, známou z různých výrobků, získává bukové dřevo hydrotermickou úpravou pařením. Velmi často se u buku vyskytuje jádro nepravé, zbarvené hnědočerveně. Od pařeného buku se nepravé jádro pozná snadno zvláště na příčném řezu, protože nesleduje důsledně tvar letokruhů a jeho obrysy jsou barevně výraznější. Pařením bukového dřeva se do značné míry odstraňují barevné rozdíly nepravého jádra a běli. Dřevo buku je stejnoměrně husté, póry jemné, vlákna kratší, dřeňové paprsky jsou zřetelné na všech řezech. Dřevo je poměrně tvrdé a těžké (asi 620 kg/m 3 ), přesto se dobře a čistě obrábí. Dřevo se používá v nábytkářství (využívá se jeho dobré ohebnosti po ohřátí párou), truhlářství, na výrobu parket, železničních pražců či kuchyňského nářadí. Dříve se suchou destilací bukového dřeva vyráběl methanol (dřevný líh) a bylo i materiálem pro výrobu dřevoplynu. Má však i svoje nedostatky špatně odolává biologickým škůdcům, zvláště houbám, a také hodně pracuje. Je velmi výhřevné. Plody jsou pro člověka za syrova jedovaté, tepelnou úpravou toxicita značně klesá. Sušení Buk potřebuje pomalé sušení, často se tvoří trhliny a borcení. Proti zapaření je nutno zajistit dobré proudění vzduchu a skladování na volné ploše. Čela se zastíňují. Buk je naše nejvýznamnější listnatá hospodářská dřevina. Dřevo buku je těžké, středně tvrdé a snadno se štípe. Je roztroušeně pórovité bez jádra, často se však vytváří jádro nepravé. Pokud nepravé jádro nemění fyzikální vlastnosti dřeva, používá se toto dřevo například k výrobě velmi vzhledného nábytku. Bukové dřevo má všestranné využití, používá se v kolářství, truhlářství, na výrobu pražců, parket, kuchyňského nářadí atd. Méně kvalitní dřevo se využívá jako palivo a jako surovina na celulózu.
Dub (více druhů) Quercus sp,. dřevo: bělové dřevo nažloutle bílé Pro svou tvrdost a odolnost se používá k výrobě nábytku, parket, dýh, pražců, sudů a využívá se také ve stavebnictví. dub korkový Quercus suber Buňky korkového pletiva jsou mrtvé, bez vody a naplněné vzduchem. Díky zvláštní, vosku podobné látce (suberin) jsou stěny korkových buněk tak impregnovány, že jimi už nemůže proniknout voda, a ani pletivo samo nemůže být vodou smočeno. Korek proto nemůže nikdy nasáknout vodou jako houba. Dub korkový se využívá se pro získávání přírodního korku olupováním borky v intervalech 6-12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, ale kvalitní korek pro výrobu zátek se získá až po třetí sklizni. Korek z prvních sklizní se zpracuje převážně na dekorativní účely. Největším pěstitelem korkového dubu je Portugalsko (67 000 ha).
Habr obecný Carpinus betulus Nemá barevně odlišené jádro a zbarven je šedobíle. Póry má neviditelné, dřeňové paprsky četné a velmi výrazné. Habr má velmi pevné a houževnaté dřevo s hmotností 720 750 kg/m 3. Habr je naše nejhustší a nejtvrdší průmyslově zpracovávaná dřevina. Hojně se používalo při výrobě strojů a nástrojů (vodítka, klíny, distanční vložky, hoblíky, šrouby, drobný nábytek, nástupnice schodů, skládací metry, šachovnicovité figurky, rukojeti, dříve kuželky, ozubená kola, štočky, navíjecí formy v kolářství). Dodnes je nenahraditelným materiálem při výrobě hudebních nástrojů. U vykládaného nábytku se také využívá jako napodobenina ebenu. Podmínkou však je správně dřevo namořit. Sušení Habr je na zapaření náchylnější než buk. Proto je nutné ihned po nařezání řezivo aspoň provizorně proložit a pak důkladně uložit, nejlépe pod stabilním přístřeškem. Musí se zamezit zemní vlhkosti a slunečnímu záření, jehož působením vznikají vlasové trhliny, které řezivo znehodnocují.
Hrušeň obecná Pyrus communis Bezjaderné dřevo je stejnoměrně šedorůžové až hnědočervené a s méně častými, ale dosti výraznými dřeňovými skvrnami. Letokruhy a dřeňové paprsky jsou téměř neznatelné, póry velmi jemné, okem sotva viditelné. Dřevo hrušně je husté (hmotnost asi 600 kg/m 3 ), tvrdé, bez lesku, velmi homogenní. Velmi dobře se obrábí, moří a leští, málo pracuje a při sesýchání se nebortí. Je však méně trvanlivé. Hrušeň patří mezi nejzajímavější a nejvyhledávanější dřeviny. Zpracovává se na okrasné dýhy, je vhodné pro výrobu předmětů, u nichž se požaduje rozměrová přesnost a tvarová stálost (pravítka, příložníky). Mořené se používá k imitaci ebenu. Dřevo hrušně je vyhledávané zejména pro jemné práce.
Jabloň Malus sp. Popis Bělové dřevo načervenale bílé, jádrové dřevo načervenale hnědé, napařením získá teplý načervenalý barevný tón. Dřevo je těžké (asi 700 kg/m 3 ), tvrdé, pevné, ohebné, pomalu schnoucí, dobře opracovatelné. Textura je lehce barevně pruhovaná, často s dřeňovými skvrnami, málo dekorativní. dýhy i masivní dřevo, soustružnictví, řezbářství, intarzie, rukojeti
Jasan ztepilý Fraxinus excelsior Charakteristiky Jeho dřevo má širokou světle žlutou běl a šedohnědé jádro. Cévy jarního dřeva jsou výrazné a na podélných řezech tvoří podobně jako u dubu dobře viditelné rýhy (póry). Dřeňové paprsky jsou okem téměř neviditelné. Hmotnost jasanového dřeva činí asi 620 kg/m 3. Je to dřevo tvrdé, pevné, velmi pružné, dobře štípatelné, obrobitelné a leštitelné. Jasan má kvalitní kruhovitě pórovité dřevo, jež je značně pružné a ohebné a přitom dostatečně tvrdé. Vyrábí se z něj nábytek, parkety,sportovní nářadí, hudební nástroje a topůrka či násady na různé nástroje. Dříve se z něj vyráběly také například lyže, kočárky a automobilové karoserie. Listy jasanu jsou využívány v lidovém léčitelství. Obsahují éterické oleje, cukry, silice, třísloviny, flavonový glykosid a další látky. Nálev z listů působí močopudně a projímavě a používá se při chorobách ledvin a revmatismu. Léčebné účinky má také jasanová kůra. Trvanlivost jasanového dřeva je horší, a proto se používá jen pro interiéry. Sušení Jasan má sklon k trhlinám a borcení. Způsob sušení a uložení do hrání se doporučuje stejné jako u dubu.
Javor (více druhů) Acer negundo, Acer saccharinum, Acer pseudoplatanus Javor se anatomickou stavbou velmi podobá buku. Má přibližně stejnou hmotnost, stejnoměrnou hustotu, shodnou tloušťku buněčných stěn, výskyt četných dřeňových paprsků. Dřevo javoru však je podstatně světlejší, dřevo javoru mléčného je žlutobílé, babyky mírně narůžovělé. Javor nemá barevně odlišené jádro, někdy se u starších kmenů vyskytuje v blízkosti dřeně tmavohnědě až černě zbarvený válec, tzv. rozšířená dřeň. Dřevo javoru pracuje méně než bukové. Klimaticky poměrně odolná dřevina, která snáší kouř a prach měst. U nás má použití jako strom parkový či jako okrasná dřevina. Dřevo se používá na výrobu dýh, stavební účely, sportovní nářadí, hračky. Roztroušeně pórovité dřevo klenu se využívá v nábytkářství, kolářství, řezbářství i soustružnictví. Stejně jako dřevo javoru mléče se používá k výrobě hudebních nástrojů. Rozmanité kultivary klenu se pěstují v parcích a zahradách jako okrasné stromy.
Jedle bělokorá Abies alba Nemá barevně odlišené jádro. Dřevo je šedobílé, někdy i narůžovělé. Anatomickou stavbou, barvou i většinou vlastností se podobá smrku, proto může dojít i k záměně. Jedlové dřevo však nedosahuje jakosti dřeva smrkového, nemá pryskyřici, a proto je méně trvanlivé a bez lesku. Suky vypadávají a zahnívají, častěji se vyskytuje odlupčivost letokruhů. Při obrábění je plocha dřeva méně hladká (chlupatí). jedlového dřeva je podobné jako u smrku. Dřevo bylo používáno k vodním stavbám, dále jako stavební dříví, k výrobě šindelů, sudů apod. Jedle je dřevina, s níž se setkáváme již dost vzácně.
Jilm habrolistý Ulmus minor Má středně širokou žlutou běl a skořicově hnědé jádro s barevnými záběhy. Cévy jarního dřeva jsou výrazné a uspořádané do kruhu podobně jako u dubu a jasanu. Letní cévy jsou seskupeny do pravidelných jemných vlnek, které na tangenciálním řezu tvoří charakteristickou kropenatou kresbu. Dřeňové paprsky jsou četné, dobře zřetelné a přispívají hlavně na radiálním řezu k hedvábnému lesku. Jilm polní má hmotnost asi 560 kg/m 3, je středně tvrdý, dosti křehký a méně trvanlivý. Některé u nás méně známé odrůdy však mají dřevo velmi husté, tvrdé, pevné a trvanlivé. Jilm má velmi působivou texturu, dobře se obrábí.
Lípa (více druhů) Tilia sp Lípa je dřevina bez barevně odlišeného jádra, žlutobílá, beze skvrn a barevných záběhů. Letokruhy, dřeňové paprsky i póry jsou nezřetelné. Dřevo lípy je měkké, lehké (hmotnost 410 kg/m 3 ) a homogenní. Dobře a čistě se obrábí. Nedostatkem lipového dřeva je menší trvanlivost, často bývá napadáno červotočem. Lípa je velmi užitečný strom. Vysazuje se pro dřevo, jako okrasný a stínící strom, jako medonosný strom nebo pro své květy, které jsou vysoce ceněné v lidovém léčitelství. Z lipového dřeva se průmyslově vyrábí řada výrobků, např. tužky, kancelářské potřeby (rýsovací prkna), hojně se uplatňuje v uměleckém truhlářství a pro rukodělné práce. Používá se k výrobě hudebních nástrojů, vyřezáváním zdobeného nábytku i k další řezbářské práci. Sušení Lípa se chová podobně jako habr a javor, nedoporučuje se přímý dopad slunečního světla.
Modřín opadavý Larix decidua Jeho dřevo je vysoce ceněno, je tvrdé, poměrně pružné a velmi trvanlivé. Má nažloutlou úzkou běl s tmavočerveným až nachovým, mírně lesklým jádrem. Typické jsou velmi výrazné letokruhy a drobné, četné suky. Obsah pryskyřice je ve srovnání s borovicí nižší. Hmotnost dřeva při 15% vlhkosti činí 550 kg/m 3. Dřevo je středně tvrdé, dobře opracovatelné, trvanlivé. Jde o horský světlomilný strom, často se pěstuje v parcích. Modřín je považován za nejhodnotnější domácí jehličnaté dřevo všestranně upotřebitelné. Používá se při výrobě nábytku, obložení stěn či jako stavební dřevo (dveře, okna, parkety).. Dříve se z něj též vyráběly bedny a kola. Vysoce ceněna je i pryskyřice modřínu, nazývaná benátský terpentýn. Sušení Modřín mírně praská a bortí se, doporučují se menší vzdálenosti mezi hráněmi a jejich zastínění proti slunci.
Olše lepkavá Alnus glutinosa Olše má dřevo bez barevně odlišeného jádra, oranžové, na vzduchu šednoucí. Póry ani dřeňové paprsky nejsou pouhým okem viditelné. Buněčné stěny jsou v jarním i letním dřevě stejně tlusté, a proto má olše mimořádně homogenní strukturu. Dřeňové skvrny má méně často, ale dosti výrazné. Olšové dřevo není příliš kvalitní, je měkké a málo pružné. Trvanlivost není velká, bývá napadáno červotočem. Přestože kvalita olšového dřeva není příliš velká má široké využití v nábytkářství a umění. Dobře se obrábí, štípe, lepí, vzdoruje vlhkosti, je lehké a málo pracuje. Je vhodné pro řezbářské a soustružnické práce a pro výrobu překližek, rámů, lišt a zápalek, jako imitace ořechu, mahagonu, třešně, obklady stěn, restaurátorské práce. V minulosti se často používala na stavbu mostů, splavů aj. Protože v celku rychle roste, je výborná rostlina společně s topolem a vrbou na výrobu pilinových briket a drtí.
Ořešák královský Juglans regia Ořešák má dřevo s širší šedou bělí, s šedohnědým, někdy až tmavohnědým jádrem, které má výrazné barevné pruhy a záběhy. Má větší roztroušené póry, četné středně velké paprsky, letokruhy širší, na tečnovém řezu výrazné. Dřevo ořešáku je středně tvrdé a husté (hmotnost 500 kg/m 3 ), s homogenní strukturou, velmi dobře obrobitelné a leštitelné. Ořešák královský je jedna z nejpěstovanějších dřevin na světě. Pěstuje se pro své plody (vlašské ořechy), jako okrasný a stínící strom, medonosná rostlina a pro své kvalitní a relativně rychle rostoucí dřevo. Dřevo ořešáku je vysoce kvalitní a velice rychle roste. Navíc jde o strom nenáročný na péči, takže ho lze za nízkých nákladů pěstovat na rozsáhlých plochách. Vyrábí se z něj nábytek nebo např. pažby pušek. Pro pěkné zbarvení a kresbu se využívá především při výrobě dekorativních dýh. Ořešák se výborně zpracovává, a proto je hledaný také pro řezbářské a soustružnické použití.
Smrk ztepilý Picea abies Dřevina je bez barevně odlišeného jádra, ale má výrazné letokruhy a pravidelnou stavbu, je bílá až slabě nažloutlá a s mírným leskem. Při 15% vlhkosti (při vlhkosti přirozeně vysušeného dřeva) má hmotnost 470 kg/m 3. Dřevo je měkké, ale dostatečně pevné, pružné a trvanlivé. Dobře se obrábí. Smrk je naše nejrozšířenější dřevina. Je vysazován v parcích a zahradách jako okrasný strom a v hospodářských lesích jako zdroj dřeva. Často byl vysazován ve formě smrkové monokultury, ale od ní se pro její některé nepraktické vlastnosti (nízká retence vody, náchylnost k polomům, kůrovcovým kalamitám v teplejších oblastech atd.) již začíná ustupovat. smrkového dřeva je mnohostranné. Přestože se hustota jarního a letního dřeva značně liší, uplatňuje se často i v řezbářství, zvláště má-li být povrch výrobku opalován.
Šeřík Syringa vulgaris a použití Dřevo je těžké (850 kg/m 3 ), velmi tvrdé, pevné,. dobře opracovatelné a velmi dekorativní, vhodné pro soustružníky a umělecké truhláře, na speciální hole.
Švestka domácí Prunus domestica Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé. Dřeňové paprsky jsou středně viditelné, póry jemné, vlákna mírně zprohýbaná, letokruhy výrazné. Dřevo je dosti husté (hmotnost 560 kg/m 3 ), tvrdé, homogenní struktury. Nevýhodou je menší trvanlivost a větší borcení. Využívá se především v řezbářství a soustružnictví, na výrobu dýh, nábytku, rukojetí, píp.
Topol (více druhů) Populus alba, Populus tremula, Populus nigra Topol má podobný vzhled a mechanické vlastnosti jako dřevo lipové. Dřevo je šedobílé, bez barevně odlišeného jádra a bez lesku, letokruhy jsou málo zřetelné, dřeňové paprsky a póry téměř neviditelné. Je měkké, lehké, snadno se obrábí, ale opracované plochy jsou pro nepravidelný průběh vláken málo hladké až plstnaté. Topolové dřevo obsahuje vápenaté minerály rychle otupující ostří nástrojů, proto není řezbáři tak oblíbené jako dřevo lipové. Topoly jsou rychle rostoucí dřeviny s měkkým dřevem, které jsou cíleně pěstovány pro produkci biomasy. Za tímto účelem jsou pěstovány různé šlechtěné hybridy, které patří k nejrychleji rostoucím dřevinám v České republice. Používá se hlavně v nábytkářství, protože dobře přijímá lepidlo a málo pracuje. V minulosti se hojně používalo k výrobě různých domácích potřeb, misek na hnětení těsta, nádob k přípravě krmných směsí, k výrobě dřeváků apod. Zpracovávalo se kopačkami, kruhovými dláty, pořízy, stejně jako dřevo vrbové.
Třešeň, višeň Prunus avium, Prunus cerasus Třešeň se vyznačuje stejně jako všechny ovocné dřeviny stejnoměrnou hustotou a zajímavou kresbou. Běl je žlutá, jádro červenohnědé s barevnými záběhy, které jsou u mladšího dřeva šedozelené, u starších stromů krvavě červené. Letorosty jsou dosti výrazné, dřeňové paprsky četné, středně výrazné. Dřevo je slabě lesklé, snadno se moří a výborně leští. Používá se na dýhy, v řezbářství a soustružnictví. Nelze použít pro vnější prostředí
Vrba (více druhů) Salix alba, Salix caprea Vrba bílá i vrba jíva mají dřevo podobné dřevu topolovému. Má typicky rovné vlákno, jemnou texturu bez nápadných kreseb. Dřeňové skvrny jsou viditelné hlavně na podélných řezech. Letokruhy bývají široké, bělové dřevo se od jádrového téměř neliší, je mírně nažloutlé až nahnědlé, jádro mívá načervenalý nádech. Dřevo vrby je křehčí a méně trvanlivé, nemá homogennost dřeva lipového. Podobně jako topol se při řezu směřujícím diagonálně nebo kolmo na směr vláken houlí, vlákno v jarním nárůstu letokruhů se vydroluje. Dobře přijímá lepicí směsí i mořidla. Průmyslově se využívá při výrobě poddýžek, zápalek, aglomerových materiálů a je cíleně pěstována pro produkci biomasy. Méně kvalitní dřevo některých druhů se používá zejména pro výrobu obalů (beden) a překližek. Pružné letorosty jsou běžným materiálem v košíkářství. Některé druhy křovinatých dřevin jsou zajímavé pro jejich barevnost, texturu, dobré mechanické zpracovatelské vlastnosti a v neposlední řadě dostupnost. Jsou využitelné pro drobnější práce, např. šperky, drobné plastiky nebo užitné předměty lžíce, napichovátka, nože na papír, jako zdobné materiály pro vykládání.
Expozice Krása dřeva našich jehličnanů a listnáčů v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci byla připravena u příležitosti jarní etapy zahradnické výstavy Flora Olomouc 24. - 27. dubna 2008. Informace uvedené v této brožurce byly převzaty ze studijních materiálů Katedry botaniky PřF UP v Olomouci (Dr. V. Vinter Anatomie a morfologie rostlin) a z webových stránek Dřevocentrum. Bližší informace o všech dřevinách rostoucích v Botanické zahradě jsou uvedeny v Průvodci, který je k dispozici u pracovníků Botanické zahrady PřF UP. Botanická zahrada je otevřena v pracovní dny denně (mimo pondělí) 10 15,30 hod, o sobotách, nedělích a svátcích 10 16 hod. Mimo tuto dobu je možno návštěvu dohodnout na tel. 585 413 705, 585 634 820, 604 510 470 E-mail: garden@upol.cz http://botany.upol.cz Návrh a realizace expozice: Vladimír Všetička Text: Eva Křístková (eva.kristkova@upol.cz)