Pováleèná historie uèitelského vzdìlávání tìsnì souvisí se vznikem v roce 1946, kdy bylo rozhodnutím Prozatímního Národního shromáždìní obnoveno staroslavné olomoucké vysoké uèení. Význam této dìjinné události je nesporný, jakkoli postupné utváøení této vysoké školy a jejích fakult, vèetnì fakulty pedagogické, bylo složité. Vznik Pedagogické fakulty UP je datován 9. dubnem 1946, kdy se Prozatímní Národní shromáždìní republiky Èeskoslovenské usneslo na zøízení pedagogických fakult pøi všech univerzitách v zemích èeských a na Slovensku. Vývoj olomoucké fakulty se promítá do ètyø základních období, která reflektují pøedevším pøíslušné zákonné úpravy vzdìlávání uèitelù na území naší republiky a souèasnì i nìkterá interní opatøení. V 1. období (léta 1946 1953) byla novì vzniklá fakulta orientována na vysokoškolskou pøípravu uèitelù pro školy mateøské a školy tzv. I. a II. stupnì vzdìlávání. V roce 1950 byla ukonèena pøíprava uèitelù pro mateøské školy a školy národní (I. stupeò vzdìlávání) a po reformì uèitelského studia v r. 1953 došlo k pøemìnì fakulty na Vysokou školu pedagogickou. Ve 2. období (léta 1953 1980) se u nás vzdìlávání uèitelù doèkalo mnoha úprav. V roce 1959 bylo obnoveno ètyøleté vysokoškolské studium uèitelù pro 1. 9. postupný roèník zøízením Pedagogického institutu (mimo rámec univerzity). Pedagogické instituty byly v roce 1964 buïto zrušeny, nebo v sídlech univerzit vèlenìny do tìchto vysokých škol jako pedagogické fakulty. V pøípravì budoucích uèitelù se dané fakulty zamìøovaly pøedevším na studium uèitelství pro I. a II. stupeò základní školy. Tak se pedagogické fakulty do jisté míry vrátily ke svému pùvodnímu poslání, což o Pedagogické fakultì UP platilo v plné míøe zvláštì od roku 1969, kdy byl na ní zaveden i studijní obor orientovaný na vysokoškolskou pøípravu budoucích uèitelek mateøských škol. Od r. 1976 se pak na této fakultì zaèínají studovat také nìkteré aprobace uèitelství všeobecnì vzdìlávacích pøedmìtù pro II. a III. stupeò škol. Ve 3. období (léta 1980 1990) byla podle nového vysokoškolského zákona zahrnuta do pùsobnosti pedagogických fakult i pøíprava støedoškolských uèitelù. Ta v podmínkách vedla k požadované integraci nìkterých paralelních kateder pøíslušných fakult filozofické, pedagogické a pøírodovìdecké. Na Pedagogické fakultì UP bylo v dùsledku toho zrušeno studium obèanské výchovy, západních jazykù, dìjepisu, zemìpisu, fyziky a chemie a byla na ní v téže dobì soustøedìna pøíprava uèitelù výtvarné, hudební a tìlesné výchovy. Ve 4. období (léta 1990 2005) se zpoèátku zamìøila Pedagogická fakulta UP pøedevším na pøípravu uèitelù pro I. a II. stupeò základní školy a škol speciálních, pøièemž jí však zùstaly v nìkterých pøípadech kompetence i k pøípravì uèitelù III. stupnì. K zásadní zmìnì došlo v pøípravì uèitelù tìlesné výchovy, která se v roce 1991 pøesunula na novì zøízenou Fakultu tìlesné kultury UP. K výraznému rozšíøení pùsobnosti fakulty pak postupnì docházelo v mnoha oblastech, zejména od konce 90. let do souèasnosti. Významnì se také rozšíøila a posílila nabídka studia v rámci celoživotního vzdìlávání. Slavnostní otevøení 21. 2. 1947 v mìstské Redutì Dìkanský øetìz podle návrhu arch. Bøetislava Štorma s medailí od prof. Vincence Makovského, ak. soch. Prùkaz studenta z poèátku existence obnovené UP Akademické obøady patøily k univerzitì od jejího obnovení Otisk univerzitní peèeti s motivem pùvodního znaku UP (1946, doc. Aljo Beran, ak. mal.) Pùvodnì uèitelský ústav, od roku 1946 univerzitní budova Køížkovského 10
Pedagogická fakulta Prof. PhDr. RNDr. h.c. František Vitásek, DrSc. dìkan 1947-1948 Prvním dìkanem obnovené Pedagogické fakulty UP se stal ve škol. roce 1946/1947 brnìnský profesor fyziologie rostlin prof. PhDr. RNDr. Vladimír Úlehla. 7. listopadu 1946 øídil první shromáždìní jejích uèitelù. Bylo jich tehdy 49 a vyuèovali 110 posluchaèù. V letech 1946 1947 byla jednotlivá pracovištì fakulty nejprve konstituována jako ústavy pøi rektorátu, ale v dalším období pak byly pøevádìny na jednotlivé fakulty, které je už dále zøizovaly samy. V roce 1946 zahájil svou èinnost Ústav pro výtvarnou výchovu, Ústav pro Prof. PhDr. RNDr. Vladimír Úlehla hudební výchovu, Ústav pro tìlesnou dìkan 1946 1947 výchovu a Ústav pro lidovou kulturu. O rok pozdìji vznikly další ústavy: pedagogiky a didaktiky pøedškolní výchovy, školní praxe, psychologický a slovanský. Dva roky nato byl zøízen jako poslední Ústav spoleèenských vìd. Prof. RNDr. Josef Metelka dìkan 1950 1952 Ve smyslu ustanovení vysokoškolského zákona pøijatého v roce 1950 byly jednotlivé ústavy postupnì pøetváøeny na katedry. Od studijního roku 1952/1953 bylo tìchto kateder sedm: pedagogiky, historie a obèanské nauky, slovanských jazykù, matematiky, fyziky a chemie, pøírodopisu a zemìpisu, výtvarné a hudební výchovy a tìlesné výchovy. Uvedené katedry (podobnì jako døíve ústavy) zabezpeèovaly pøípravu uèitelù a uèitelek pro školy mateøské, národní a støední, navíc však pøispívaly k zajištìní doškolovacích kurzù pro uèitele v èinné službì (nejen, nýbrž i v Opavì a Zlínì). Prof. PhDr. Jiøina Otáhalová Popelová, DrSc. dìkanka 1948 1949 Prof. PhDr. Miloslav Trapl dìkan 1949 1950 Uèitelé pro II. stupeò vzdìlávání mìli možnost studovat i v trojkombinacích tyto pøedmìty: èeský jazyk, ruský jazyk, dìjepis, zemìpis, matematiku, fyziku, chemii, pøírodopis, výtvarnou výchovu a hudební výchovu. Od studijního roku 1947/1948 se tato možnost rozšíøila i o slovenský jazyk, obèanskou nauku a domácí nauky, od roku 1950/1951 také o polský jazyk a pøechodnì i jazyk anglický. Z daných pøedmìtù bylo realizováno celkem 26 studijních dvojkombinací a trojkombinací. V letech 1946 1953 mìla fakulta právo udìlovat na základì rigorózního øízení akademický titul doktor pedagogiky (PaedDr.). Tento titul získalo tehdy 37 doktorandù. V roce 1953 došlo k celkové reformì uèitelského vzdìlávání. Dosavadní pedagogická gymnázia, pøipravující od roku 1950 pedagogické pracovníky pro mateøské a národní školy, byla pøemìnìna na pedagogické školy. Uèitelé pro II. stupeò povinného vzdìlávání byli od platnosti nového zákona pøipravováni na dvouletých Vyšších pedagogických školách (na Moravì v Brnì a v Opavì) a støedoškolští profesoøi na Vysokých školách pedagogických (na Moravì ). I když fakulta de iure pøestala v roce 1953 fungovat, de facto ukonèila svou èinnost až v roce 1955, kdy absolvovali poslední øádní posluchaèi. Vysoká škola pedagogická se svými dvìma fakultami (fakultou spoleèenských vìd a fakultou pøírodních vìd) existovala ve své pùvodní podobì od roku 1953 až do roku 1958. Poèátkem studijního roku 1958/1959 byly vèlenìny obì fakulty VŠP do svazku Palackého univerzity, která pøed tímto opatøením mìla již jen fakultu lékaøskou; vznikly tak fakulty pøírodovìdecká a filozofická. Od studijního roku 1959/1960 došlo na našem území k další celkové reorganizaci vzdìlávání uèitelù, vznikly pedagogické instituty (s ponìkud neujasnìnou koncepcí) jeden z nich i. Zde byli pøipravováni budoucí uèitelé pro I. stupeò základních škol spolu s budoucími uèiteli pro II. stupeò škol. V roce 1964 byly pedagogické instituty dílem zrušeny, dílem zmìnìny na pedagogické fakulty a v místech univerzit vèlenìny do jejich svazku. Olomoucký pedagogický institut byl zaèlenìn do Univerzity Palackého. Prof. PhDr. Václav Køístek, CSc. dìkan 1952 1953 Prof. RNDr. Josef Šula dìkan 1953
V letech 1964 1973 se tedy realizovalo uèitelské studium opìt na Pedagogické fakultì. Obor uèitelství pro 1. 5. roèník ZDŠ se studoval v kombinaci s jedním pøedmìtem pro 6. 9. roèník ZDŠ (v roce 1964 s èeským jazykem, ruským jazykem, dìjepisem, zemìpisem, pøírodopisem, hudební, výtvarnou nebo tìlesnou výchovou a v následujícím roce i s nìmeckým a francouzským jazykem, ovšem v dalších letech jen s ruským jazykem a všemi zmínìnými výchovami). K zásadnìjší zmìnì v obsahovém zamìøení tohoto typu studia došlo až od studijního roku 1970/1971, kdy byl obor uèitelství pro 1. 5. roè. ZDŠ otvírán jako ètyøletý, bez možnosti kombinace s dalším aprobaèním pøedmìtem. Pozdìji bylo studium uèitelství pro 1. 5. roèník základní školy zmìnìno na studium uèitelství pro 1. 4. roèník základní školy. První uèitelé s touto kvalifikací absolvovali koncem studijního roku 1979/1980. V roce 1964 byl do výchovnì vzdìlávacího systému fakulty zaøazen i studijní obor výchovná práce v PO ÈSM v kombinaci s jedním aprobaèním pøedmìtem pro 6. 9. roèník ZDŠ (zpoèátku s hudební výchovou, výtvarnou výchovou, matematikou a základy prùmyslové výroby, od roku 1966 také s èeským jazykem). Jeho název byl pozdìji zmìnìn, ale ukázal se jako neefektivní a v roce 1970 byl zrušen. Ve studijním roce 1967/1968 bylo zahájeno studium uèitelství pro školy pro mládež vyžadující zvláštní péèi, jež bylo zpoèátku koncipováno a realizováno jako pìtiletý obor se specializacemi v posledním roèníku, avšak od studijního roku 1977/1978 bylo redukováno na ètyøleté studium bez výrazné specializace. Obdobným vývojem prošlo i studium vychovatelství, zapoèaté v r. 1968. V období 1970 1980 byl v denním studiu experimentálnì ovìøován obor uèitelství pro mateøské školy. Zkušenosti z tohoto experimentu byly následnì využívány zvláštì ve studiu pøi zamìstnání. Studium pøi zamìstnání patøilo v tomto období spolu s denním studiem k organizaènì nejrozsáhlejším oblastem èinnosti Pedagogické fakulty UP. Podle potøeb školské správy realizovala fakulta i studium rozšiøující a doplòkové, v nìmž získávali pedagogickou zpùsobilost jak uèitelé odborných pøedmìtù, tak také mistøi odborného výcviku a vychovatelé v uèòovských zaøízeních. Doplòkové studium mìlo pøitom povahu vysokoškolského kurzu. V letech 1969 1980 organizovala fakulta i pomìrnì rozsáhlé postgraduální studium pro uèitele v èinné službì. Studium uèitelství pro 6. 9. roèník ZDŠ zaujímalo na Pedagogické fakultì UP v letech 1964 1980 ústøední postavení. V denním studiu bylo postupnì realizováno v 34 aprobaèních skupinách. Doc. PaedDr. Jaroslav Just, CSc. dìkan 1964 1969 Doc. PhDr. Miroslav Kala, CSc. dìkan 1969 1976 Prof. RNDr. Josef Klementa, DrSc. dìkan 1976 1980 Od roku1968 používala fakulta vlastní insignii (dìkanské žezlo) z autorské dílny prof. Zdeòka Pøikryla, ak. soch. Dìkanský øetìz a prodìkanské øetìzy jsou kopiemi øetìzu rektorského z roku 1946 od autorù arch. Bøetislava Štorma a prof. Vincence Makovského, ak. soch. Pamìtní a èestná medaile PdF (rovnìž od prof. Z. Pøikryla) byla udìlována pozdìji, od roku 1984. Purkrabská 2 Univerzitní 22 Žerotínovo námìstí 1 a 2 Každá z budov, sloužících v minulosti nebo i nyní pracovištím Pedagogické fakulty, by si zasloužila samostatný historický exkurs. Jedná se o stavby, které osobitì poznamenávaly genia loci samotné Olomouce. Šlo napøíklad o èeskou obecnou školu v Purkrabské ulici èíslo 2, obzvláštì významnou pro èesky mluvící obyvatele mìsta (v pøevážnì nìmecké Olomouci). V blízkém sousedství, na Žerotínovì námìstí èíslo 2, navštìvovaly naopak dívèí školu nìmecké dívky. Pùvodnì dominikánský klášter u chrámu sv. Michala na Žerotínovì námìstí, tzv. Salesianum, byl poèátkem 19. století pøestavìn pro potøeby knìžského semináøe, ale pamatuje také zasedání zemského soudu a moravského zemského snìmu. Budova v Univerzitní ulici èíslo 22 patøila v minulosti rovnìž knìžskému semináøi a nesla jméno sv. Františka Xaverského. Ve velkoryse rekonstruovaných budovách téže ulice, v èíslech 3 5 (Umìlecké centrum UP), sídlil jezuitský konvikt.
Od studijního roku 1980/1981, kdy vstoupil v platnost nový vysokoškolský zákon, se zamìøení pøípravy uèitelù na Pedagogické fakultì UP opìt zmìnilo. Vedle tradièních studijních oborù orientovaných na vzdìlávání uèitelù pro nižší stupeò základní školy a škol speciálních se fakulta zaèala soustøeïovat i na pøípravu uèitelù hudební, výtvarné a tìlesné výchovy. Bohužel bylo ukonèeno pùsobení kateder dìjepisu, zemìpisu, chemie a fyziky, které byly následnì pøevedeny na fakultu filozofickou a pøírodovìdeckou. Na fakultu pedagogickou pøešly naopak katedry zmínìných dvou fakult, které vzdìlávaly budoucí uèitele hudební, výtvarné a tìlesné výchovy. Tyto pomìrnì nároèné kroky byly realizovány od roku 1977/1978. V témže roce byla na Pedagogické fakultì zavedena pøíprava uèitelù všeobecnì vzdìlávacích pøedmìtù pro 5. 12. roèník. Ve studiu pøi zamìstnání se vedle všech studijních oborù zastoupených v denním studiu stalo aktuálním oborem i uèitelství pro mateøské školy. S nemalým zájmem se setkávalo i vzdìlávání nepedagogických pracovníkù pùsobících v zaøízeních pro výchovu uèòù. Zákon o vysokých školách è. 39/1980 Sb. postavil pedagogické fakulty na stejnou úroveò s ostatními fakultami univerzitního smìru a zaruèil jim spolu s Vyhláškou federální vlády è. 90/1980 Sb. o státních závìreèných a státních rigorózních zkouškách opìt právo konat rigorózní zkoušky a podávat rektorovi návrh na udìlení akademického titulu doktor pedagogiky (PaedDr.). Celé období let 1946 1989 pochopitelnì odráží složitost celospoleèenských pomìrù v naší vlasti. Nadìjná demokratická koncepce Pedagogické fakulty obnovené univerzity byla od r. 1948 tìžce deformována totalitní ideologizací pøípravy uèitelù, provázenou i mnohými nesmyslnými reformami i reorganizacemi. Prof. PhDr. Milan Hála, DrSc. dìkan 1980 1989 Pedagogická fakulta byla více než jiné fakulty objektem trvalého dohledu orgánù KSÈ, což poznamenalo i skladbu jejího uèitelského sboru a studentù, podobu studijních programù i zamìøení vìdecké práce. Tento neblahý trend ještì zesílil po r. 1968 a jeho poslušnými (leckdy i iniciativními) vykonavateli se stali i nìkteøí uèitelé a akademiètí funkcionáøi, zvláštì pak dìkan okupaèní a normalizaèní politiky doc. Kala. Na druhé stranì však je možno i v onìch tìžkých letech nalézt v práci fakulty dosti pozitiv a èinnost mnohých pracovníkù zaslouží uznání. Z fakulty vyšly stovky velmi dobrých absolventù. Potvrzují to ostatnì i události roku 1989, v nichž právì øada studentù i uèitelù Pedagogické fakulty UP sehrála významnou revoluèní roli v rámci univerzity i regionu. Studijní rok 1989/1990 pøedstavuje i pro Pedagogickou fakultu UP radikální zvrat. Bezprostøednì po celostátnì vyhlášené stávce studentù v listopadu 1989 se zde zvedla aktivita studentù podílejících se na øadì univerzitních, fakultních a oborových shromáždìní a diskusí, kde byly artikulovány velmi zásadní názory, vysloveny návrhy a vzneseny požadavky na demokratické zmìny ve spoleènosti, tedy i na zmìny v pøípravì uèitelù. Z jejich podnìtu vznikla i Akademická rada fakulty jako zcela nový demokratický orgán, složený z uèitelù i studentù. Jedním z jejích prvních úkolù byla pøíprava volby nového dìkana fakulty, k níž pak došlo 18. prosince 1989. Prvním svobodnì zvoleným dìkanem se stal doc. PhDr. Bohuslav Hodaò, CSc. Prof. PhDr. Bohuslav Hodaò, CSc. dìkan 1990 Aula budovy PdF na Žerotínovì námìstí Žerotínovo námìstí 1 Václavské námìstí 1 Žerotínovo námìstí 2 a Purkrabská 2 Podobné, s církví spojené osudy, mìly budovy v Køížkovského ulici (dnešní Rektorát UP a Filozofická fakulta UP). Zde však byl už za 1. republiky uèitelský ústav; v nich se pro budoucí uèitele vyuèovalo i v poèáteèním pováleèném období, po obnovení olomoucké univerzity a vzniku Pedagogické fakulty UP. Malebné Václavské námìstí, jedna z lokalit, vztahující se k samotným poèátkùm Olomouce a èeské státnosti vùbec, nepsané centrum historického dìní, léta hostilo katedru výtvarné výchovy a katedru historie v budovì kapitulního dìkanství, která je v souèasné dobì pøipravována pro Arcidiecézní muzeum. Centrální stavba Biskupského námìstí (v 90. letech sídlo kateder výtvarné výchovy a nìmeckého jazyka) byla postavena jako tereziánská zbrojnice. Mìla v dobì svého vzniku mimo jiné zastínit budovy olomouckého arcibiskupství a sloužila armádním úèelùm až do poèátku 90. let 20. století, kdy ji pøevzala, nákladnì a citlivì pøebudovala Univerzita Palackého pro úèely svého Informaèního centra. Souèasná hlavní budova PdF UP na Žižkovì námìstí è. 5 byla projektována a až do roku 1991 sloužila jako vojenské velitelství nejprve èeskoslovenských, v dobì okupace nìmeckých a od konce 60. let sovìtských vojsk, umístìných doèasnì (do roku 1990).
Další léta znamenala nejsložitìjší a nejvýznaènìjší etapu celé historie Pedagogické fakulty. Fakultu èekalo pøemístìní do novì získaných budov, které bylo zahájeno v létì 1990. Dosud užívané budovy byly pøedány pùvodním vlastníkùm olomouckému arcibiskupství a obnovené teologické fakultì. Veškeré pøesuny probìhly v krátkém èase pøedevším do objektu èeskoslovenské armády na Žižkovì námìstí, zdevastovaného okupaèním sovìtským velitelstvím, dále do budov na Biskupském námìstí, Václavském námìstí a Tøídì 17. listopadu (do bývalého sekretariátu OV KSÈ). Rychlost stìhování a složitost rekonstrukce budov vyžadovaly od pracovníkù i studentù obìtavost a trpìlivost. Další nároèné úkoly vyplynuly z oddìlení tìlovýchovných oborù od Pedagogické fakulty v souvislosti s konstituováním samostatné Fakulty tìlesné kultury. Na Pedagogickou fakultu byla dislokována nová katedra pedagogiky, vzniklá integrací všech dosavadních pracoviš oboru pedagogika, a byla jí urèena celouniverzitní pùsobnost. Postupnì došlo k zrušení katedry ruského jazyka a literatury, katedry branné výchovy, katedry speciálních výchov a katedry didaktické techniky. Po schválení nového Vysokoškolského zákona è. 172/1990 Sb. pøejal kompetence dosavadní Akademické rady fakulty Akademický senát. Ve smyslu zmínìného zákona byla ukonèena i dosavadní forma rigorózního øízení s tím, že doktorské tituly budou udìlovány jen na základì úspìšnì zvládnutého novì koncipovaného doktorandského studia. V oblasti pøípravy budoucích uèitelù nastaly zásadní zmìny. Postupnì bylo také uzavøeno studium aprobací s ruským jazykem (posluchaèùm byla dána možnost zahájit mimoøádné studium jiného cizího jazyka na filozofické fakultì) a studium aprobací s brannou výchovou (posluchaèùm bylo umožnìno studovat na pøírodovìdecké fakultì zemìpis). Novì vznikl studijní obor vychovatelství dìtí a mládeže v dobì mimo vyuèování a také studijní obor sociální péèe (oba obory byly nejprve koncipovány jako tøíleté bakaláøské studium). Zvýšená potøeba uèitelù západních jazykù na školách støedních i základních (spolu s nadbytkem uèitelù ruského jazyka) pøivedla fakultu k otevøení tzv. rekvalifikaèního studia angliètiny a nìmèiny, organizovaného ve studiu Hlavní budova na Žižkovì námìstí pøi zamìstnání. Toto studium bylo urèeno pøedevším stávajícím uèitelùm ruštiny a èásteènì i uèitelùm branné výchovy. V prosinci roku 1990 byl dìkan fakulty poprvé vybrán z nìkolika kandidátù. Volbou Akademického senátu se jím stal doc. PhDr. František Mezihorák, CSc., který byl pak potvrzen v této funkci následnou volbou v r. 1993. Po roce 1990 se fakulta v prvé øadì programovì orientuje na pøípravu uèitelù pro oblast základního školství a také uèitelù speciálních škol a po urèitou dobu i vychovatelù. V tomto smìru jsou její kompetence vymezeny v organizaèní struktuøe univerzity zcela jednoznaènì. Nìkterými svými studijními obory ovšem vyplòuje i vakuum v pøípravì uèitelù pro støední školy v oborech, které sesterské fakulty (filozofická a pøírodovìdecká) nemají ve svém programu. Konkrétnì jde o budoucí uèitele pedagogiky, uèitele hudební a výtvarné výchovy pro všechny stupnì škol a uèitele odborných pøedmìtù pro støední zdravotnické školy. Zcela novì se fakulta zamìøuje na odborná studia pedagogiky, sociální práce a v kombinaci s pedagogikou na správní èinnost (pøedevším v kombinovaném døíve dálkovém studiu). Novì je postupnì koncipováno studium speciální pedagogiky orientované na všechny skupiny osob se speciálními potøebami a také odborné studium kvalifikovaných logopedù. Potøeba uèitelù cizích jazykù pro základní školy otevøela také prostor pro zøízení kateder anglického a nìmeckého jazyka, na nichž pùsobí i øada zahranièních lektorù. V kombinovaném studiu se fakulta zamìøuje na obory, které korespondují se studiem prezenèním (denním). Uplatòují se však i nìkteré formy tzv. celoživotního vzdìlávání, v nichž poèet studentù významnì narùstá. Už od roku 1990 pøevzala katedra pedagogiky PdF od Pøírodovìdecké fakulty UP doplòující pedagogické studium pro absolventy odborného studia na vysokých školách. Posléze bylo v denním i dálkovém studiu otevøeno tzv. rekvalifikaèní studium anglického a nìmeckého jazyka. V devadesátých letech fakulta nabízela studia typu rozšiøujícího, doplòujícího a specializaèního a byly realizovány další krátkodobé vzdìlávací akce a moduly. Zøízení Støediska celoživotního vzdìlávání uèitelù a jeho zaèlenìní do organizaèní struktury fakulty v roce 1994 bylo výrazem zájmu fakulty o tuto významnou oblast vzdìlávání. Byla a jsou zøizována doèasná konzultaèní støediska mimo Olomouc. Mezi lety 2002 2004 byla postupnì zavedena i studia paralelní. Tøída 17. listopadu 6 Biskupské námìstí 1 Šmeralova 10 Zajímavé osudy mìl i komplex budov dnešní Právnické fakulty UP na Tøídì 17. listopadu, který vznikl jako reprezentaèní sídlo bývalého okresního výboru Komunistické strany Èeskoslovenska; zde mìla svou první adresu v 90. letech minulého století novì vzniklá katedra pedagogiky s celoškolskou pùsobností. Pamìtníci vìdí, které katedry postupnì vznikaly a byly (také postupnì) rušeny ve všech jmenovaných budovách. Je podivuhodné, jak rùzné osobnosti tìmito zdmi prošly a kolik lidských osudù zde bylo utváøeno. Jedinou výjimkou z jinak pohnuté historie zùstává budova vysokoškolských kolejí J. L. Fischera na adrese Šmeralova 10, postavená pøed 24 lety, v níž našla své provizorní útoèištì na konci 90. let 20. století na krátkou dobu katedra výtvarné výchovy. Pùvodnímu úèelu -ubytování studentù slouží dodnes.
Pedagogická fakulta Ke znaènému vzestupu došlo v nových podmínkách ve vìdecko-výzkumné èinnosti fakulty. Soubìžnì s vìdeckou a odbornou èinností byla podporována i èinnost umìlecká. Pedagogická fakulta se stala prùkopnicí ve zrovnoprávnìní umìlecké práce uèitelù praktických umìleckých disciplín, výtvarné a hudební výchovy. Studentská odborná èinnost je motivována také zøízením Ceny dìkana PdF UP. Ve srovnání s obdobím do r. 1989 vzrostl rozsah zahranièních odborných stykù, lišící se významnì od všech pøedchozích vývojových období fakulty. Pedagogiètí pracovníci i studenti absolvují nejen øady stáží, ale aktivnì vystupují na semináøích a konferencích nejen u nás, ale i v ostatních zemích Evropy a mnoha dalších. Projekty vyhášené MŠMT ÈR Operaèní program Rozvoj lidských zdrojù Na základì ustanovení vysokoškolského zákona a po schválení akreditaèní komise realizuje fakulta pomìrnì rozsáhlá doktorská studia v oborech pedagogika, speciální pedagogika, antropologie, hudební teorie a pedagogika. Tím pøispívá ke zvyšování odborné a vìdecké kvalifikace mladých pracovníkù na fakultì samé, ale i na jiných fakultách èeských (i zahranièních) vysokých škol. Dodatek k diplomu Po roce 1990 je fakulta oprávnìna konat i habilitaèní øízení docentù a jmenovací øízení profesorù, umožòující habilitovat se pracovníkùm fakulty, ale stále ve vìtším poètu i pracovníkùm z ostatních vysokých škol v naší republice, ojedinìle i ze zahranièí (Slovensko, Polsko). Katedra anglického jazyka Katedra antropologie a zdravovìdy V souèasné dobì je nabídka studijních programù realizovaných fakultou obdobná jako u dalších pedagogických fakult v Èeské republice a je v souladu se strukturou studijních programù, daných Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy ÈR a Akreditaèní komisí MŠMT. Ve stratifikaci studijních programù na studijní obory se projevují dùsledky rozložení oborù na UP z poèátku 90. let. Perspektivu dalšího rozvoje fakulty v této oblasti nabízejí novì strukturované programy bakaláøského a navazujícího magisterského typu studia s perspektivou renesance spoleèenskovìdních èi pøírodovìdnì orientovaných oborù (eventuelnì dalších). Tato restrukturace byla zahájena v roce 2004. Je uskuteèòována systematicky, s cílem vnést do studia evropské dimenze vytyèené Boloòskou výzvou. V oblasti pedagogické byly na fakultì vytvoøeny optimální podmínky pro zvýšení poètu studentù prezenèní a kombinované formy studia. Zaèíná se rozvíjet i studium distanèní. Katedra pøírodopisu a pìstitelství Katedra psychologie a patopsychologie Výraznì se modernizovala a elektronizovala evidence, organizace a hodnocení studia. Na fakultì je zaveden kreditní systém ECTS, který zaruèuje kompatibilitu studia nejen v ÈR, ale i v rámci EU. Tento systém je již uplatnìn ve všech studijních roènících a je využíván mj. pro další standardizaci výukové zátìže studentù. Pedagogická fakulta má ucelenou koncepci dalšího rozvoje jasnì vymezenu v dokumentu Dlouhodobý zámìr vzdìlávací a vìdecké, výzkumné, vývojové, umìlecké a další tvùrèí èinnosti. Šedesátiletý vývoj fakulty nebyl pøímoèarý a jednoduchý. Její èinnost byla v souèasné dobì posouzena obsahovì i èasovì nároèným akreditaèním øízením, jehož výsledky ukázaly, že fakulta je schopna realizovat vysokoškolskou pøípravu uèitelù pružnì, modernì a na vysoké úrovni. Katedra èeského jazyka a literatury Katedra hudební výchovy Katedra matematiky Katedra nìmeckého jazyka Katedra pedagogiky s celoškolskou pùsobností Katedra primární pedagogiky Tato Galerie tradice Pedagogické fakulty zobrazuje její složitou historii a mùže být impulzem ke kritickému zamyšlení, ale i k hrdosti, k pìstování dìjinné pamìti, bez níž není ani plnohodnotné pøítomnosti a optimistické budoucnosti. Kéž by v ní v pøíštích letech pøibývaly další, již jen pozitivní stránky. Vivat Facultas Paedagogica! Katedra speciální pedagogiky Katedra technické a informaèní výchovy Univerzitní 3 5 Centrum jazykové pøípravy Katedra spoleèenských vìd Katedra výtvarné výchovy Støedisko celoživotního vzdìlávání Dìkujeme všem, kteøí svou ochotou a radami pøispìli k realizaci této Galerie tradice Pedagogické fakulty UP, vytvoøené v jubilejním 60. roce existence vysokoškolského vzdìlávání uèitelù. K této pøíležitosti vznikla i pamìtní medaile PdF - autora ak. soch. Tomáše Chorého. Text: kolektiv autorù Foto a reprofoto: Petr Zatloukal a archiv PdF Design: STUDIO VIRTUALIS, s.r.o.