VYSOKÁ ŠKOLA: VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA BRNO Rozvojový projekt na rok 2011 Program: 1. program na podporu zvyšování kvality činnosti vysokých škol Podprogram: Název projektu: b) podprogram na podporu oblasti řízení kvality a na podporu hodnocení činnosti Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny Období řešení projektu: Od: 1.1. 2011 Do: 31.12. 2011 Dotace (v tis. Kč) Celkem: V tom běžné finanční prostředky: V tom kapitálové finanční prostředky: Požadavek 660 660 0 Čerpáno 660 660 0 ZÁKLADNÍ INFORMACE Hlavní řešitel Kontaktní osoba Jméno: Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Podpis: Fakulta/Součást Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Adresa/Web: www. vfu.cz www. vfu.cz Telefon: 541562000 541562000 E-mail: rektor@vfu.cz rektor@vfu.cz Jméno rektora: Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Podpis: Datum: 23. 12. 2011 Razítko školy:
ZPRÁVA O PRŮBĚHU ŘEŠENÍ PROJEKTU Cíle projektu Plnění kontrolovatel ných výstupů Uveďte předem stanovené cíle a u každého z nich uveďte, do jaké míry byl splněn, případně důvod, proč splněn nebyl. Rozdělení veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností do dílčích oblastí hodnocení kvality cíl splněn. Získání podkladů a potřebných dat pro nastavení systému cíl splněn. Stanovení slovních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností cíl splněn. Stanovení numerických indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností cíl splněn. Popis ukazatelů kvality v dílčích oblastech veterinárního vzdělávání a dalších akademických činnostech cíl splněn. Vytvoření systému hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny cíl splněn. Uveďte stanovené kontrolovatelné výstupy projektu a do jaké míry byly splněny, případně důvod, proč splněny nebyly. Vypracování struktury řešení projektu rozdělením řešené oblasti do dílčích oblastí hodnocení kvality kontrolovaný výstup splněn. Získání odpovídajících informací a dat pro stanovení konkrétních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností kontrolovaný výstup splněn. Vymezení slovních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností kontrolovaný výstup splněn. Vymezení numerických indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností kontrolovaný výstup splněn. Stanovení pro jednotlivé dílčí oblasti veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností konkrétních ukazatelů kvality kontrolovaný výstup splněn. Vytvoření konečné verze dokumentu Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny kontrolovaný výstup splněn. Změny v řešení Uvedené kontrolované výstupy jsou obsaženy v komplexně zpracovaném dokumentu Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny, který je přílohou této zprávy o řešení projektu. Pokud došlo v průběhu řešení ke změnám, uveďte je, vysvětlete příčinu, v případě, že jste žádali o jejich povolení MŠMT, uveďte čj.vyřízení této žádosti. Jednotlivé změny (přidejte řádky podle č. potřeby) 1 ne ne Zdůvodnění (případně č. j. vyřízení žádosti na MŠMT) 2 3 4 Přehled o pokračujícím projektu 5 Pokud se jedná o pokračující projekt, uveďte, od kdy se realizuje a kolik finančních prostředků již bylo vyčerpáno. V případě, že je plánováno pokračování projektu v dalších letech, uveďte výhled do budoucna. Rok realizace Čerpání fin. prostředků (souhrnný údaj) ne ne ne Poznámka (případně výhled do budoucna) Příloha : Vypracovaný Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny.
Specifikace čerpání finanční dotace na řešení projektu (vyplnit za celý projekt) 1. Kapitálové finanční prostředky celkem Přidělená dotace na řešení projektu - ukazatel I (v tis. Kč) Čerpání dotace (v tis. Kč) 1.1 Dlouhodobý nehmotný majetek (SW, licence) 0 0 1.2 Samostatné věci movité (stroje, zařízení) 0 0 1.3 Stavební úpravy 0 0 2. Běžné finanční prostředky celkem Osobní náklady: 2.1 Mzdy (včetně pohyblivých složek) 470 470 2.2 Odměny dle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr 0 0 2.3 Odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příděly do sociálního fondu Ostatní: 160 160 2.4 Materiální náklady (včetně drobného majetku) 30 30 2.5 Služby a náklady nevýrobní 0 0 2.6 Cestovní náhrady 0 0 2.7 Stipendia 0 0 3. Celkem běžné a kapitálové finanční prostředky 660 660
Bližší zdůvodnění čerpání v jednotlivých položkách (přidejte řádky podle potřeby) Číslo položky (viz předchozí tab.) 2.1 2.3 2.4 Název výdaje a jeho zdůvodnění Položka mzdy představovala pohyblivé složky mzdy pro pracovníky univerzity řešící projekt Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny. Jednalo se zejména o hlavního řešitele projektu, o evropského experta EAEVE - pracovníka VFU a o člena Executive Committee EAEVE pracovníka VFU, a dale o pracovníky fakult FVL a FVHE VFU Brno podílejících se na získávání podkladů a dat z činnosti fakult a na ověřování reálnosti nastavení indikátorů při simulací funkčnosti systému na veterinárních fakultách. Položka povinné odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příděly do sociálního fondu představovala povinné odvody z pohyblivých složek mezd pro pracovníky university. Položka materiálové náklady představovala náklady na zpracování dat a informací, vytvoření ukazatelů kvality, draftu a konečného dokumentu, a to zejména náklady na papír do tiskáren, tonery pro tiskárny a kopírky, zakladače dokumentů, drobné kancelářské potřeby, externí paměťová média pro zálohování dat, informací a vytvářených verzí dokumentů. Částka (v tis. Kč) 470 160 30
Příloha Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Rozvojový projekt na rok 2011 Podprogram na podporu zvyšování kvality činnosti vysokých škol Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Brno, 2011
Obsah 1. Veterinární vzdělávání v Evropě... 4 2. Veterinární vzdělávání v České republice... 6 3. Veterinární vzdělávání z pohledu směrnic EU... 9 4. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o veterinární péči... 12 5. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o vysokých školách... 14 6. Veterinární vzdělávání z pohledu Národního kvalifikačního rámce České republiky... 15 7. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností z pohledu záměrů MŠMT... 21 8. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání z pohledu systému evropského hodnocení kvality veterinárních škol Evropskou asociací veterinárních fakult a univerzit (EAEVE) 27 8.1. Evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání... 27 8.2. Mezinárodní evaluace Veterinární a farmaceutické univerzity Brno... 30 8.3. Současný evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání... 33 9. Systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno... 37 10. Slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání... 41 11. Numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání... 58 12. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno - slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání... 73 13. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno - numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání... 84 14. Využití navrženého systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno... 95 15. Literatura... 97
1. Veterinární vzdělávání v Evropě Vznik veterinárního vzdělávání v Evropě popisuje Novotný aj. (1968), Böhm aj. (1993) a Večerek aj. (2008). Autoři uvádějí, že kolébkou veterinárního vzdělávání v Evropě je Francie. Za první zvěrolékařskou školu se považuje škola založená v Lyonu v roce 1761. Vznik této první zvěrolékařské školy je mezníkem oddělujícím vývoj poznatků ve veterinární medicíně na neuniverzitních základech a vývoj veterinární medicíny založený na tradování univerzitního systému výuky a vědy. Tato první zvěrolékařská škola byla zaměřena zejména na onemocnění koní, protože koně byli využíváni v mnoha činnostech tehdejší společnosti. Vedle zdravotní problematiky nemocí koní se začala rozvíjet také oblast nemocí skotu a ovcí, protože tato zvířata ovlivňovala zdraví obyvatelstva. Rozsáhlé nákazy zvířat v 18. století vedly k vysokému zájmu o potlačení nemocí a udržení dostatečného počtu a zdraví hospodářských zvířat a podporovaly zájem států o zvěrolékařství. Po vzoru lyonské zvěrolékařské školy byla ve Francii v roce 1765 založena v Alfortu druhá zvěrolékařská škola v Evropě. V roce 1767 byl v Rakousku ve Vídni založen ústav pro vojenské podkováře, který měl velký význam pro pozdější založení zvěrolékařské školy ve Vídni a datuje tak založení veterinárního učení ve Vídni (Novotný aj., 1968). V 18. století vznikly ještě zvěrolékařské školy : Itálie - Torino (1769), Dánsko - Copenhagen (1773), Švédsko - Uppsala (1775), Německo - Giessen (1777), Německo - Hannover (1778), Německo - Dresden do roku 1945 a pak od roku 1945 Leipzig (1780), Itálie - Bologna (1784), Maďarsko - Budapešť (1787), Německo - Berlín (1790), Německo - Munchen (1790), Velká Británie - Londýn (1791), Itálie - Milano (1791), Španělsko - Madrid (1792) a Itálie - Napoli (1798) (Eurovet Guide, 1998). Celkem tak bylo v 18. století založeno 17 zvěrolékařských škol zahrnujících současnou Francii, Německo, Rakousko, Maďarsko, Itálii, Španělsko, Velkou Británii, Dánsko a Švédsko. V 19. století byly zakládány na území dnešní Evropy další zvěrolékařské školy : Švýcarsko - Bern (1805), Švýcarsko Zurich (1820), Holandsko Utrecht (1821), Velká Británie Edinburgh (1823), Francie Toulouse (1828), Portugalsko Lisboa (1830), Belgie Liege (1836), Itálie Pisa (1839), Polsko Warszawa (1840), Itálie Parma (1845), Španělsko Zaragoza (1847), Španělsko Cordoba (1847), Estonsko Tartu (1848), Španělsko Leon (1852), Rumunsko Bucharest (1861), Velká Británie Glasgow (1862), Polsko Wroclav (Lvov 1881 až 1939, Wroclaw od roku 1945) (1881), Itálie Perugia
(1886) (Eurovet Guide, 1998). Celkem tak vzniklo na území Evropy dalších 18 zvěrolékařských škol zahrnující další současné státy Evropy. Na počátku 20. století pak byly založeny ještě zvěrolékařské : Irsko Dublin (1901) a Velká Británie Liverpool (1904) (Eurovet Guide, 1998). Do roku 1918 tak na území západní, střední a jihovýchodní Evropy bylo celkem 37 zvěrolékařských škol. V roce 1918 byla založena na území tehdejší Československé republiky Vysoká škola zvěrolékařská v Brně : dnešní Česká republika Brno Fakulta veterinárního lékařství (1918). Po té následovalo založení dalších zvěrolékařských škol : Lotyšsko Jelgava (1919), Chorvatsko Zagreb (1919), Bulharsko - Stara Zagora (1923), Itálie Mesina (1926), Itálie Sassari (1928), Belgie - Ghent (1933), Norsko Oslo (1935), Litva Kaunas (1936), Srbsko Belgrade (1936), Polsko Lublin (1944), Finsko - Helsinki (1945), Velká Británie Bristol (1948), Velká Británie Cambridge (1949), Slovensko Košice (1949), Bosna a Herzegovina Sarajevo (1949), Řecko Thessaloniki (1950), Albánie Tirana (1951), Slovinsko Ljubljana (1956), Rumunsko Iasi (1961), Rumunsko - Cluj Napoca (1962), Rumunsko Timisoara (1962), Polsko Olsztyn (1966), Itálie Bari (1971), Francie Nantes (1979), Španělsko Murcia (1982), Španělsko Barcelona (1982), Španělsko Caceres (1983), Španělsko Lugo (1983), Portugalsko Vila Real (1987), Španělsko Las Palmas (1987), Česká republika Brno Fakulta veterinární hygieny a ekologie (1990), Itálie Camerino (1990), Itálie Teramo (1990), Makadonie Skopje (1991), Itálie Padova (1992), Řecko Karditsa (1994), Portugalsko Porto (1995), Portugalsko Evora (1996), Španělsko Valencia (1996) (Eurovet Guide, 1998). Ve 20. stolení tak bylo založeno dalších 42 veterinárních vysokých škol. Ve 21. století pak byly založeny veterinární fakulty: Portugalsko Coimbra (2000) a Velká Británie Nottingham (2006), a následovaly další nové veterinární fakulty převážně v státech jižní Evropy.
2. Veterinární vzdělávání v České republice Údaje o vzniku první vysoké veterinární školy u nás uvádí právní předpisy a Statut Veterinární a farmaceutické univerzity Brno (Statut Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, 2011). Vysoká škola zvěrolékařská v Brně byla zřízena zákonem č. 76/1918 Sb. z. a n. ze dne 12.12. 1918, o zřízení československé státní Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (Zákon č. 76/1918 Sb. z. a n.) a stala se první vysokou školou zřízenou samostatnou Československou republikou. V roce 1936 byl vládním nařízením č. 117/1936 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon č. 76/1918 Sb. z. a n. ze dne 12.12. 1918, o zřízení československé státní Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, změněn její název na Vysokou školou veterinární (Vládní nařízení č. 117/1936 Sb. z. a n.). Od roku 1939 až do roku 1945 byla vysoká škola uzavřena. V roce 1945 byla výuka na Vysoké škole veterinární obnovena. V roce 1952 byla vládním nařízením č. 30/1952 Sb., o některých změnách v organizaci vysokých škol (Vládní nařízení č. 30/1952 Sb.), přičleněna jako Veterinární fakulta k Vysoké škole zemědělské v Brně. V roce 1968 byla zákonem č. 169/1968 Sb., o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně a vysoké školy veterinární v Košicích (Zákon č. 169/1968 Sb.), opět zřízena od počátku školního roku 1969/1970 z veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně samostatná Vysoká škola veterinární v Brně. V roce 1992 byl změněn zákonem č. 375/1992 Sb., o změně názvu Vysoké školy veterinární v Brně a o změně postavení a názvu Pedagogické fakulty v Hradci Králové, název na Vysoká škole veterinární a farmaceutická v Brně (Zákon č. 375/1992 Sb.). Zákonem č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, byla vysoká škola přejmenována na Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno (Zákon č. 192/1994 Sb.). Vývoj veterinárního vzdělávání v České republice lze hodnotit v zásadě tak, jak je uvádí Večerek aj. (2008). Univerzitní veterinární vzdělání na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně se od svého založení rozvíjelo v tradičním pojetí evropského veterinárního vzdělávání se zaměřením
zejména na hospodářská zvířata. To bylo dáno tehdejšími podmínkami využívání zvířat k hospodářským účelům a potřebou péče o jejich zdraví, potřebou předcházení onemocnění a nákazám u hospodářských zvířat, potřebou léčby hospodářských zvířat, a zdolávání nákaz u hospodářských zvířat. Již tehdy však na poměrně vysoké úrovni byla také veterinární kontrola při porážení zvířat, kontrola zdravotní nezávadnosti masa, mléka a dalších surovin, a také potravin živočišného původu. V této oblasti významně působili čeští veterinární lékaři. Proto v univerzitní veterinární výuce vedle tradičního klinického zaměření výuky byla tehdy silně zvýrazňována také výuka v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin. Dlouhodobé posilování univerzitní veterinární výuky jak v oblasti klinické, a to zejména hospodářských zvířat, tak také v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin i potravin živočišného původu, vedly v roce 1975 ke vzniku dvou samostatných veterinárních studijních programů na Vysoké škole veterinární v Brně, a to studijního programu Všeobecného veterinárního lékařství a studijního programu Veterinární hygiena. Studijní program Všeobecné veterinární lékařství byl zaměřen na tradiční klinickou veterinární medicínu s předpokladem uplatnění absolventů zejména v klinické veterinární praxi, a to zejména u hospodářských zvířat. Studijní program Hygiena potravin byl zaměřen na veterinární medicínu v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu s předpokladem uplatnění absolventů zejména v orgánech kontroly a dozoru nad surovinami a potravinami živočišného původu. Po roce 1990 došlo na území České republiky k rychlému a výraznému rozvoji chovu zájmových zvířat, zejména psů, koček, koní a exotických zvířat, vytvořily se tak značné možnosti uplatnění absolventů ve veterinární praxi zaměřené na tato zájmová zvířata. Studijní program zaměřený na klinickou veterinární medicínu proto výrazně posílil výuku veterinární medicíny zaměřené na zájmová zvířata. Také v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu došlo po roce 1990 na území České republiky k významným změnám. Rychle a výrazně se rozvíjelo podnikání v oblasti výroby, zpracování, přepravy, skladování, distribuce a prodeje surovin a potravin živočišného původu, které bylo provázeno potřebou veterinární kontroly a dozoru nad zdravotní nezávadností surovin a potravin živočišného původu. S rozvojem této problematiky na úroveň bezpečnosti a kvality potravin se pak tato kontrola a dozor rozšířily také na kontrolu výživy zvířat, technologie chovu a hygieny chovu v chovech hospodářských zvířat produkujících suroviny živočišného původu pro výrobu potravin, dále na kontrolu a dozor nad krmivy a výrobou, zpracováním, přepravou, skladováním, distribucí a prodejem krmiv, a dále na kontrolu a dozor nad vedlejšími živočišnými produkty (odpady živočišného
původu), a nad zacházení s nimi, jejich zpracování, přepravu, skladování, distribuci a prodej produktů z nich. Vytvořily se tak další značné možnosti uplatnění absolventů při veterinární kontrole a dozoru nad surovinami a potravinami živočišného původu, chovy zvířat, krmivy a odpady živočišného původu. Studijní program Veterinární hygiena zaměřený na veterinární medicínu v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu tak dále výrazně posílil výuku zaměřenou na kontrolu a dozor nad surovinami a potravinami živočišného původu, a dále na kontrolu a dozor nad chovy hospodářských zvířat, krmivy a odpady živočišného původu. Tento vývoj vedl k vzniku Fakulty veterinární hygieny a ekologie v roce 1990. Dne 4. července 1990 tak na základě dvou studijních oborů vznikly na Vysoké škole veterinární v Brně dvě fakulty, a to Fakulta veterinárního lékařství, zaměřená zejména na klinickou veterinární medicínu, a Fakulta veterinární hygieny a ekologie, zaměřená zejména na veterinární hygienu a ekologii.
3. Veterinární vzdělávání z pohledu směrnic EU Evropské společenství a po té Evropská unie si určily záměr vytvořit podmínky pro společný trh a součástí této politky bylo také sjednotit uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů. V oborech zaměřených do oblasti ochrany zdraví člověka ať z pohledu péče o zdraví, péče o potraviny, péče o léky, a nebo péče o architektonické zajištění budov byla nezbytná určitá regulace při vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o vzdělání, a to související s udržením kvality vzdělávání v těchto oblastech vedoucích k získávání titulů v dané profesi. Ve veterinárním vzdělávání bylo udělování veterinárního vzdělávání podřízeno evropské směrnici, která stanovila společné požadavky na úroveň veterinárního vzdělání zejména co do časového vymezení a obsahového zaměření vzdělání. Byl také zřízen Poradní výbor pro veterinární vzdělávání v rámci Komise Evropských společenství s cílem napomoci dosáhnout srovnatelné úrovně veterinárního vzdělávání v jednotlivých členských státech. Časové a obsahové vymezení veterinárního vzdělávání obsahovala Evropská směrnice č. 78/1027/EEC, týkající se koordinace ustanovení právních a správních předpisů vzhledem k činnosti veterinárních lékařů (Council Directive 78/1027/EEC), která upravovala minimální požadavky na rozsah a obsah vysokoškolského veterinárního studia pro členské země Evropského společenství. K přijetí ke studiu veterinárního lékařství mohli být přijati pouze uchazeči, kteří absolvovali předchozí studium uznané jako odpovídající pro další studium na veterinární vysoké škole. Veterinární studium pak muselo zahrnovat skupiny předmětů : základní předměty, předměty chovu zvířat, předměty základních věd, klinické předměty, a předměty hygieny potravin. Ve skupině základní předměty se jednalo o předměty : fyzika, chemie, biologie, botanika, statistika; ve skupině základních věd se jednalo o předměty anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetika, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; ve skupině živočišná výroba se jednalo o předměty : živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; ve skupině klinické vědy se jednalo o porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka chorob hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy reprodukce, státní veterinární služba, veterinární legislativa a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; ve skupině hygiena potravin se jednalo o předměty prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie
potravin, praktická výuka včetně výuky na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin. Byl stanoven požadavek na rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivými skupinami předmětů tak, aby rozdělení bylo vyrovnané a koordinované, aby požadované znalosti a zkušenosti mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich různých úkonů. Studium muselo trvat nejméně pět let denního studia. Absolvent veterinárního lékařství musel získat znalosti týkající se zejména anatomie a fyziologie zvířat, jejich výživy, chovu a zoohygieny, dále musel získat znalosti o chování a ochraně zvířat, znalosti o nemocech zvířat zahrnující také klinické a další praktické zkušenosti, znalosti o nemocech přenosných na člověka, znalosti z preventivní veterinární medicíny, znalosti technologie a hygieny potravin, znalosti právních a správních předpisů týkajících se veterinární péče. Tato směrnice působila až do 20. října 2007. Poradní výbor pro veterinární vzdělávání byl zřízen Rozhodnutím Rady č. 78/1028/EEC (Council Decision 78/1028/EEC). Tento Poradní výbor působil ve smyslu vytváření srovnatelné úrovně veterinárního vzdělávání v členských státech Evropských společenství. Vzájemné uznávání dokladů o kvalifikaci ve veterinárním lékařství bylo obsaženo v evropské směrnici č. 78/1026/EEC (Council Directive 78/1026/EEC). Směrnice ukládala členským státům v zásadě uznat diplomy, osvědčení a jiné doklady o předepsané kvalifikaci udělené občanům členských států tak, že pro výkon činnosti veterinárního lékaře měly stejnou platnost jako ty, které uděloval členský stát. Tato směrnice působila až do 20. října 2007. V roce 2005 byla v Evropské unii přijata nová směrnice č. 2005/36/EC, o uznávání odborných kvalifikací (Council Directive 36/2005/EC), která zrušila předchozí směrnice a rozhodnutí a od 20. října 2007 nově stanovila rozsah a obsah veterinárního vzdělávání. Určila, že celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky na vysoké škole. Předměty veterinárního vzdělávání člení do skupin. Ve skupině základní předměty jsou: fyzika, chemie, biologie zvířat, biologie rostlin, biomatematika; ve skupině základní vědy jsou: anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetika, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; ve skupině živočišná výroba jsou: živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; ve skupině klinické vědy jsou obsaženy předměty : porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, vnitřní lékařství a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka nemocí hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy
reprodukce, státní veterinární služba, hygienické předpisy, veterinární předpisy a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; ve skupině hygiena potravin jsou obsaženy předměty prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie potravin, praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin). Absolvent musí získat přiměřené znalosti o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu, reprodukci a obecné hygieně, jakož i o jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám; přiměřené znalosti o chování a ochraně zvířat; přiměřené znalosti o příčinách, povaze, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka; přiměřené znalosti preventivního lékařství; přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných potravin nebo potravin živočišného původu určených k výživě lidí; přiměřené znalosti právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených výše; přiměřené klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod odborným dohledem. Směrnice uznává jako doklad o kvalifikaci veterinárního lékaře dosažené v České republice Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární lékařství (doktor veterinární medicíny, MVDr.) a Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární hygiena a ekologie (doktor veterinární medicíny, MVDr.).
4. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o veterinární péči Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) (Zákon č. 166/1999 Sb.), zejména v jeho novele č. 131/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Zákon č. 131/2003 Sb.) stanovil požadavky na veterinární vzdělávání v České republice a to s účinností od 1. července 2003. Zákon uvádí, že za veterinární lékaře se považují absolventi vysoké školy univerzitního nebo obdobného typu, kteří dosáhli požadovaného vzdělání v předmětech uvedených v příloze tohoto zákona během nejméně pětiletého, denního teoretického a praktického studia a získali přiměřené znalosti v oblastech uvedených v příloze zákona. Příloha k zákonu o veterinární péči stanoví, že program studia vedoucího k získání diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání ve veterinárním lékařství a hygieně musí obsahovat nejméně následující skupiny a v nich předměty : základní předměty: fyzika, chemie, biologie zvířat, biologie rostlin, biomatematika; základní vědy : anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetiky, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; živočišná výroba: živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; klinické vědy : porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka chorob hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy reprodukce, státní veterinární služba, veterinární legislativa a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; hygiena potravin : prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie potravin, praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin). Příloha k zákonu určuje následující znalosti nezbytné pro získání diplomu v oboru veterinární lékařství nebo hygiena: znalosti v oboru věd, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře; znalosti stavby a funkcí zdraví zvířat, jejich chovu a reprodukce a hygieně obecně, jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám; znalosti o chování a ochraně zvířat; znalosti o příčinách, charakteru, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka; znalosti preventivního lékařství; znalosti hygieny a technologie produkce, zpracování a uvádění do oběhu potravin živočišného
původu; znalosti právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených výše; klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod náležitým dohledem.
5. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o vysokých školách Z pohledu zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. (Zákon č. 111/1998 Sb.) veterinární vzdělávání v České republice není přímo konkrétně upraveno, zákon stanoví pouze rámec, na základě kterého se veterinární vzdělávání na vysoké škole formuje. Zejména je stanoveno, že veterinární studijní program schvaluje po projednání v akademickém senátu fakulty vědecká rada fakulty, a že po té jej děkan předkládá rektorovi univerzity, který žádá o akreditaci studijního programu Akreditační komisi. Akreditační komise studijní program posoudí a na základě jejího stanoviska Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodne o udělení nebo neudělení akreditace studijního programu. Zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. (Zákon č. 111/1998 Sb.) přiznal vysokým školám oprávnění udělovat absolventům studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny akademický titul doktor veterinární medicíny (ve zkratce MVDr. uváděné před jménem).
6. Veterinární vzdělávání z pohledu Národního kvalifikačního rámce České republiky Boloňská deklarace vytvořila základ pro vytvoření evropského vysokoškolského prostoru. Různost systémů vysokoškolského studia v různých zemích Evropy vedla k myšlence zpřehlednit systém vysokoškolského vzdělávání v Evropě. V Bergenu v roce 2005 byl přijat Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání s cílem popsat systémy terciárního vzdělávání v jednotlivých zemích na základě jednotného rámce, a tak vytvořit pro jiné státy srozumitelný národní rámec kvalifikací terciárního vzdělávání. Jednotlivé národní kvalifikační rámce terciárního vzdělávání jsou popisovány pomocí jednotné terminologie a metodologie pro všechny evropské státy. K vlastnímu popisu terciárního vzdělávání slouží tzv. deskriptory, pomocí nichž jsou popisovány jednotlivé úrovně kvalifikací na základě výstupů z učení, nejčastěji prostřednictvím znalostí, dovedností a dalších způsobilostí (kompetencí). Česká republika vytváří Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání, který má ve svém poslání vytvořit přehledný a srozumitelný systém výstupů terciárního vzdělávání, kompatibilní s Rámcem kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Národní kvalifikační rámec obsahuje obecný popis jednotlivých úrovní vzdělávání prostřednictvím úrovně odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí pro jednotlivé typy kvalifikací (tj. typ bakalářský, magisterský, doktorský). Pro veterinární vzdělávání na úrovni magisterské je v rámci Národního kvalifikačního rámce zpracovávaných v rámci projektu Q-RAM (Projekt Q-RAM, 2010) v obecných deskriptorech stanoveno následující pro odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti: Odborné znalosti : Absolventi studijního programu při absolvování prokazují : široké a/nebo hluboké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání, široké a/nebo hluboké znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídající soudobému stavu poznání v oboru, porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků souvisejících oborů.
Odborné dovednosti : Absolventi studijního programu při absolvování umí: s využitím odborných znalostí samostatně vymezit a tvůrčím způsobem řešit teoretický nebo praktický problém v oboru, samostatně a tvůrčím způsobem řešit komplexní problém s použitím vybraných teorií, konceptů a metod oboru, použít některé z pokročilých výzkumných postupů v oboru způsobem umožňujícím získávat nové původní informace. Obecné způsobilosti : Absolventi studijního programu při absolvování jsou schopni: samostatně a odpovědně rozhodovat v nových nebo měnících se souvislostech nebo v zásadně se vyvíjejícím prostředí s přihlédnutím ke širším společenským důsledkům rozhodování, dle vyvíjejících se souvislostí a dostupných zdrojů vymezit zadání pro odborné činnosti, koordinovat je, a nést konečnou odpovědnost za jejich výsledky, samostatného řešení etického problému, srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i širší veřejnosti vlastní odborné názory, jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce, plánovat, podporovat a řídit s využitím teoretických poznatků oboru získávání dalších odborných znalostí, dovedností a způsobilostí ostatních členů týmu. V rámci Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání pro Českou republiku je zpracováván dále popis jednotlivých oblastí vzdělávání. Pro oblast veterinárního lékařství a hygieny v rámci projektu Q-RAM (Projekt Q-RAM oblast veterinárního lékařství a hygieny, 2011) byl stanoven rámec odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí v pracovní verzi následovně. Na úrovni odborných znalostí absolvent prokazuje široké a hluboké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání. Disponuje znalostmi o struktuře a biologických procesech nitrobuněčných, buněčných, tkáňových, orgánových, a u jedinců, skupin i v celých populacích zvířat. Na této úrovni disponuje znalostmi z biofyziky, chemie, biologie a biostatistiky, dále anatomie a histologie, biochemie a fyziologie. Má znalosti o zemědělské produkci, o krmivech a výživě zvířat, o chovu a chovných standardech zvířat, o chovatelských opatřeních a zákrocích na zvířatech, o hygieně
chovu zvířat. Ovládá znalosti o chování zvířat, o požadavcích na zacházení s nimi a o podmínkách jejich ochrany proti týrání. Má znalosti potřebné k odlišení zdraví a nemoci zvířat, k popisu a vysvětlení fyziologických i patologických procesů u zvířat a k popisu a vysvětlení příčin, průběhu a prognózy onemocnění u zvířat. Má znalosti o původcích onemocnění zvířat. Ovládá patologii, patofyziologii, parazitologii, mikrobiologii, imunologii, genetiku, toxikologii a postupy vyšetřování vzorků od zvířat a z prostředí, v němž jsou chována nebo žijí. Má znalosti o diagnostických nástrojích, přístrojích a zařízeních, o zacházení s nimi a k posouzení výsledků získaných na základě jejich použití. Ovládá diagnostické postupy, diferenciální diagnostiku nemocí zvířat a má znalosti o projevech nemocí, k rozpoznání a určení nemocí zvířat. Má znalosti o výrobě a zacházení s léčivými látkami, přípravky a prostředky, má znalosti o léčivých látkách a léčivých přípravcích a o jejich účincích. Ovládá postupy předepisování léčiv, léčivých přípravků a prostředků a zná postupy jejich aplikace. Má znalosti o anestézii lokální, částečné a celkové, a zná postupy chirurgických, porodnických, gynekologických a andrologických operací. Má znalosti o léčbě nemocí zvířat a zná léčebné postupy a postupy k předcházení onemocnění u koní, skotu, ovcí, koz a dalších přežvýkavců, prasat, králíků, drůbeže a ostatních ptáků, zvěře a volně žijících zvířat, ryb a včel, psů a koček, malých savců, plazů, obojživelníků a dalších i exotických zvířat. Má znalosti o nákazách zvířat a o opatřeních k zamezení jejich šíření a k jejich zdolávání. Má znalosti o porážení zvířat a ovládá postupy prohlídky jatečných zvířat a odběru vzorků z těchto zvířat. Má znalosti o technologii a hygieně jatek a dalších provozů zacházejících s živočišnými produkty. Má znalosti o mase, mléce, vejcích, medu a dalších živočišných produktech, o jejich výrobě, zpracování, skladování, přepravě a prodeji. Ovládá postupy odběru vzorků živočišných produktů i z chovatelských, jatečných a dalších potravinářských provozů, zná postupy jejich laboratorního i dalšího vyšetřování a má znalosti k posouzení výsledků vyšetření. Má znalosti k posouzení způsobilosti provozů a k rozhodnutí o poživatelnosti živočišných produktů a potravin živočišného původu. Má znalosti o hygieně provozů a o prostředcích a postupech dezinfekce, dezinsekce, deratizace a dezodorizace a ovládá postupy asanace. Má znalosti o kadaverech a odpadech živočišného původu, o postupech jejich odstraňování a dalšího zacházení s nimi. Zná ekonomiku veterinární činnosti, management a marketing ve veterinární profesi. Zná právní předpisy z oblasti veterinární péče, ochrany zvířat, chovu zvířat, potravin, krmiv, léčiv, odpadů a souvisejících oblastí. Zná postupy administrativy a správního rozhodování. Má znalosti o postupech auditů, kontrol a dozorových činností v oblasti působnosti orgánů veterinární péče. Má znalosti potřebné pro rozhodování na úrovni správního orgánu, a k ukládání závazných pokynů, nápravných a
dalších opatření a postihů. Zná etiku ve veterinární profesi. Má znalosti a umí postupy a rozhodování forensní veterinární medicíny. Dále prokazuje široké a hluboké znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídající soudobému stavu poznání. Zná další teorie, koncepty a metody v chovu zvířat a v oborech preklinických. Zná v zaměření na klinické veterinární lékařství další teorie, koncepty, vysoce specializované poznatky a náročné postupy zaměřené na diagnostiku, terapii a prevenci chorob psů a koček, chorob ptáků, plazů a malých savců, chorob koní, chorob přežvýkavců a prasat a dalších i exotických zvířat a zná možnosti, podmínky a omezení daná právními předpisy v klinickém veterinárním lékařství. Zná v zaměření na veterinární hygienu potravin další vysoce specializované poznatky a vykazuje porozumění nejnovějším teoriím, konceptům a postupům zaměřeným na hygienu a technologii masa a masných výrobků, hygienu a technologii mléka a mléčných výrobků, hygienu a technologii mrazírenských a rybích výrobků, hygienu a technologii polotovarů, vajec a medu, má další prohloubené znalosti o nemocích z potravin a zná možnosti, podmínky a omezení daná právními předpisy ve veterinární hygieně potravin. Má rozsáhlé znalosti a porozumění teoriím a ovládá metody z oblasti veterinární ochrany veřejného zdraví a forensní veterinární medicíny. V části porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků souvisejících oborů rozumí pro veterinární lékařství a hygienu v souvisejících oborech v lékařství, potravinářství, zemědělství, farmacie, přírodní vědy (o živé přírodě), ekologie, ekonomika, management, marketing a právo - možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků a postupů pro výkon všech různých veterinárních činností v celé oblasti veterinární medicíny. Na úrovni odborných dovedností umí s využitím odborných znalostí samostatně vymezit a tvůrčím způsobem řešit teoretický nebo praktický problém v oboru. Umí posoudit biologické procesy probíhající v prostředí, v němž zvířata žijí, v jejich populacích, skupinách i u jednotlivých individuí, a dále na úrovni orgánové, tkáňové, buněčné i vnitrobuněčné. Umí posoudit kondici, výživu, chov a zoohygienu zvířat, a stanovit, zda odpovídá požadavkům zvířat nebo zda vykazuje nedostatky, případně zda způsobuje nemoci zvířat, a umí stanovit opatření k nápravě neodpovídajícího stavu a léčbě chorob z výživy, chovu nebo zoohygieny zvířat. Umí technologii výroby, skladování, přepravy, distribuce a prodeje krmiv, krmných doplňků a dalších složek výživy zvířat a umí posoudit jejich hygienu a zdravotní nezávadnost. Umí postupy registrace krmiv, krmných doplňků a dalších složek výživy zvířat. Umí posoudit chovy zvířat z hlediska chovatelského a zoohygienického. Umí provádět chovatelské zákroky na zvířatech (označování zvířat, synchronizace říje, inseminace, emryotransfery, porody, kastrace aj.). Umí posoudit chování zvířat, pohodu zvířat a
dodržování požadavků na ochranu zvířat a v případě zjištěných nedostatků umí léčit poruchy chování zvířat, a stanovit opatření k zajištění pohody zvířat a k ochraně zvířat proti týrání. Umí využít odborné znalosti preklinických oborů k posouzení zdraví a onemocnění zvířat, k vysvětlení fyziologických i patologických procesů v jejich organismu, a k určení a vysvětlení příčin, průběhu a prognózy onemocnění zvířat. Umí odebrat vzorky k vyšetření od zdravých, nemocných i uhynulých zvířat a provést patomorfologické, patofyziologické, parazitologické, mikrobiologické, imunologické, genetické, biochemické, toxikologické šetření a další vyšetření a na jeho základě stanovit příčinu onemocnění zvířete. Umí provést pitvu zvířete, odebrat vzorky k vyšetření a na základě pitvy a vyšetření vzorků stanovit příčinu úhynu zvířete. Umí diagnostické postupy a ovládá diagnostické nástroje, přístroje a zařízení, včetně přístrojů zobrazovací techniky. Umí stanovit diagnózu onemocnění zvířete. Umí stanovit léčebný postup pro příslušné onemocnění, určit léčivou látku, její formu a způsob aplikace s ohledem na všechny související procesy v organismu zvířete, interakce látek a rezistence léčiv. Umí aplikovat příslušné léčivo nebo léčivý přípravek. Umí technologii výroby, zpracování, skladování, distribuce, výdeje a prodeje veterinárních léčiv a léčivých přípravků a prostředků, a umí je posoudit z hlediska jejich způsobilosti. Umí postupy registrace veterinárních léčiv a léčivých přípravků a prostředků. Umí předepisovat léčiva, léčivé přípravky a léčivé prostředky. Umí provádět anestezii lokální, částečnou i celkovou u zvířat. Umí provádět vybrané úkony, operace a terapeutické postupy ortopedické, chirurgické, porodnické, gynekologické a andrologické. Umí terapii a prevenci onemocnění koní, skotu, ovcí, koz a dalších přežvýkavců, prasat, králíků, drůbeže a ostatních ptáků, zvěře a volně žijících zvířat, ryb a včel, psů a koček, malých savců, plazů, obojživelníků a dalších i exotických zvířat. Umí rozpoznat nákazy zvířat, šetřit jejich příčiny, stanovit opatření k zamezení jejich šíření a určit opatření k jejich zdolávání. Umí v případě nezbytnosti utratit zvíře nebo zvířata. Umí posoudit chovy zvířat z hlediska produkce masa, mléka, vajec, medu a dalších živočišných produktů. Umí posoudit přepravní prostředky pro zvířata a přepravu zvířat. Umí posoudit jatečné provozy. Umí provést porážku zvířat a provést prohlídku jatečných zvířat a odebrat vzorky masa, orgánů a tkání k vyšetření zvířat a jejich produktů. Umí posoudit provozy určené k produkci mléka, vajec, medu a dalších živočišných produktů Umí posoudit hygienu a technologii výroby, zpracování, skladování, přepravy a prodeje živočišných produktů a potravin živočišného původu a odebrat vzorky k posouzení těchto provozů a umí posoudit způsobilost potravinářských provozů. Umí provést laboratorní a další vyšetření vzorků. Umí rozhodnout o poživatelnosti produktů a potravin živočišného původu. Umí postupy dezinfekce, dezinsekce, deratizace, dezodorizace a další asanace. Umí provádět
činnosti související s kadavery a odpady živočišného původu, jejich odstraňováním, zpracováním, skladováním, přepravou, distribucí a prodejem výrobků z nich, posoudit tyto provozy a rozhodnout o jejich způsobilosti. Umí aplikovat ekonomické postupy a principy managementu a marketingu. Umí používat právní předpisy z oblasti veterinární péče, ochrany zvířat, chovu zvířat, potravin, krmiv, léčiv, odpadů a souvisejících oblastí. Umí administrativní a správní postupy a úkony v oblasti veterinární péče. Umí provádět audity, kontroly a dozor v oblasti působnosti orgánů veterinární péče, rozhodovat na úrovni správního orgánu, ukládat závazné pokyny, nápravná a další opatření a postihy. Umí uplatňovat etické principy veterinární profese. Umí forensní veterinární postupy, posuzování a rozhodování. Dále v části zaměřené na samostatné a tvůrčí řešené komplexních problémů s použitím vybraných teorií, konceptů a metod oboru umí řešit komplexní problémy z oblasti chovu zvířat a z oblasti preklinických oborů. Umí v zaměření na klinické veterinární lékařství řešit komplexní problémy zdraví a nemocí zvířat a provádět náročné specializované úkony a postupy zaměřené na diagnostiku, terapii a prevenci chorob psů a koček, chorob ptáků, plazů a malých savců, chorob koní, chorob přežvýkavců a prasat a dalších i exotických zvířat a aplikovat právními předpisy v klinickém veterinárním lékařství. Umí v zaměření na veterinární hygienu potravin řešit komplexní problémy zdravotní nezávadnosti a hygieny potravin a provádět náročné specializované úkony a postupy zaměřené na hygienu a technologii masa a masných výrobků, hygienu a technologii mléka a mléčných výrobků, hygienu a technologii mrazírenských a rybích výrobků, hygienu a technologii polotovarů, vajec a medu, na nemoci z potravin a z oblasti veterinární ochrany veřejného zdraví a aplikovat právními předpisy ve veterinární hygieně potravin. Umí řešit komplexní problémy v oblasti veřejného veterinárního lékařství a forensní veterinární medicíny. V části zaměřené na použití některých z pokročilých výzkumných postupů v oboru způsobem umožňujícím získávat nové původní informace umí používat výzkumné postupy ve veterinárním lékařství a hygieně k získávání nových původních informací a poznatků. Na úrovni obecných způsobilostí je schopen samostatného řešení etického problému. Je schopen srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i širší veřejnosti vlastní odborné názory. Je schopen srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu. Je schopen používat své odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti v alespoň jednom cizím jazyce. Je schopen plánovat, podporovat a řídit s využitím teoretických poznatků oboru získávání dalších odborných znalostí, dovedností a způsobilostí ostatních členů týmu.
7. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností z pohledu záměrů MŠMT Záměry Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy týkající se vysokých škol jsou formulovány v Dlouhodobém záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015 (Dlouhodobém záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015, 2010). V tomto dokumentu jsou zvýrazněny priority směřované zejména do oblasti kvality a relevance, otevřenosti a financování efektivity. Významným cílem procházejícím všemi oblastmi uvedených priorit je vytvoření podmínek a mechanismů podporujících zvyšování kvality jednotlivých vysokých škol. Pro konkrétní rok je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vypracovávána Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol (Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na rok 2011, 2010, 2011), v níž je kvalita vysokých škol jednou z dominantních myšlenek celého dokumentu. K zajištění celého záměru MŠMT posilovat kvalitu vysokých škol bylo vysokým školám dána možnost vypracování Institucionálního rozvojového plánu, v rámci kterého příslušná vysoká škola stanoví ukazatele výkonu vysoké školy a předpokládanou úroveň jejich plnění pro příslušný rok. Předpokládá se sledování plnění těchto ukazatelů a tím také motivace vysokých škol k zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávání. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno v návaznosti na Dlouhodobý záměr MŠMT vypracovala Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, ve kterém vymezuje své poslání, strategické cíle, východiska, silné a slabé stránky univerzity a její příležitosti a rizika a následně vymezuje priority univerzity, a to v oblasti právního postavení univerzity, dále mezinárodního, národního a regionálního působení univerzity, v oblasti kvality a relevance, v oblasti otevřenosti univerzity a v oblasti její efektivity a financování (Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, 2010). Pro konkrétní rok je pak vypracovávána VFU Brno Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno. Součástí této Aktualizace Dlouhodobého záměru jsou také priority zaměřené na kvalitu veterinárního vzdělávání. Jedná se zejména o zvýraznění plnění mezinárodních doporučení Závěrečné zprávy o evaluaci veterinárních fakult VFU Brno a
dalších mezinárodních trendů ve veterinárním vzdělávání, plnění požadavků národní Akreditační komise pro zvyšování kvality studijních programů bakalářských, navazujících magisterských, magisterských a doktorských oborů, oborů habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, pokračování v inovaci stávajících studijních oborů, modernizaci forem výuky, zvyšování kvality praktické klinické výuky a výuky veterinární hygieny a bezpečnosti a kvality potravin, zkvalitňování personálního zajištění výuky, posilování výzkumného prostředí univerzity, a podpora řešení výzkumných projektů a rozšiřování experimentálního zázemí univerzity, podpora prezentace uznatelných výstupů vědecké a výzkumné činnosti, prohlubování postavení univerzity jako centra odborné veterinární a hygienické činnosti, rozvoj školního zemědělského podniku, uskutečňování studijních programů v angličtině, rozšiřování mobilit studentů, organizace mezinárodních letních škol, podíl na činnosti mezinárodních univerzitních asociací ovlivňujících veterinární vzdělávání, rozšiřování spolupráce s profesními institucemi a organizacemi, rozvoj celoživotního vzdělávání na univerzitě, vytváření prostorového a přístrojového zázemí pro veterinární výuku na univerzitě (Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno, 2011). V souladu se záměrem MŠMT byl nově také vypracován Institucionální rozvojový plán obsahující ukazatele výkonu celé Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, které by byly sledovatelné, hodnotitelné a které by v zásadě indikovaly změny v kvalitě vysoké školy (Institucionální rozvojový plán na rok 2012 Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, 2011). Tyto ukazatele byly stanoveny následovně : 1) V oblasti mezinárodního uznání veterinárního vzdělávání : a) V rámci přípravy na mezinárodní evaluaci veterinárního vzdělávání vypracování změny curricula veterinárního lékařství a veterinární hygieny a ekologie ve smyslu zvyšování kvality veterinárního vzdělávání. 2) V oblasti národní akreditace bakalářských, navazujících magisterských, magisterských a doktorských studijních programů : a) Příprava vzdělávání v nové výrazně se rozvíjející oblasti činnosti v oblasti produkčních chovů zvířat i chovů zájmových zvířat, a to ochrany zvířat a welfare (zajišťování podmínek pohody zvířat) přípravou nového oboru ve vzdělávání Ochrany zvířat a welfare na úrovni bakalářského a magisterského studijního programu a jeho podání k akreditaci.