Bydlení a nábytek od středověku po barok
Románský sloh nábytek z hrubě opracovaných ýhfošen zpevněných kovovými pásy (konstrukční funkce, zakrytí řemeslných nedostatků) základní kusy nábytku: truhla, lavice, stůl; postel, židle, křeslo, skříň později nábytek rozmístěn po obvodu místnosti, ve středu pouze stůl (přenosný, ukládán u stěny) způsoby zdobení řezba: plochý reliéf znázorňující architektonické prvky y( (arkády, pilíře) a figurální výjevy (jezdci, symboly zvířat v kruhu), rosety
Gotika geografické rozdíly různé druhy dřeva, odlišné tvarosloví nábytku, charakteristický ornament dvě oblasti: severní (severní Německo, Nizozemí, Skandinávie, Francie, Holandsko, Anglie) jižní (Itálie, Španělsko, střední Evropa, jižní Německo) severní oblast: ve vývoji pomalejší, těžká tvrdá dřeva (dub) jižní oblast: nábytek zdobnější, v detailech jemnější, intarzovaný, časté užití kůže, kovu středníevropa (jižníněmecko, alpské země): měkká dřeva, jehličnaté stromy smrk, modřín Itálie, Francie: ořech v konstrukci k nábytku místo ít dřívější konstrukce k zprken nově ě rámový systém a výplň; počátek vývoje rámové konstrukce vynález vodní rámové pily ve Würzburgu r. 1322
Renesance rinascimento: italské označení od 16. století kořeny v Itálii 15. století, ostatní země přejímají renesanční vlivy se značným zpožděním renesanční nábytek v záalpské Evropě: období 1500 1650 nový životní názor, nový životní styl; úcta ke vzdělání a kultuře x záliba vpřepychu, ř drahých hmateriálech nábytek převážně díla anonymních tvůrců vysoké uměleckořemeslné hodnoty zásadní odlišnosti v souvislosti sgeografickou polohou: vkaždé oblasti jiný typ nábytku, druh ornamentu, záliba vrůzných druzích dřeva nové typy nábytku: skříň, bufet, stoly, sedací nábytek svolným čalouněním; vedle truhly vývoj kabinetu, skříně dovoz španělských varguení do střední Evropy Augspurg a Mnichov střediska výroby kabinetů v 16. století, nábytek jako vrcholné umělecké dílo návaznost na architekturu symetrie, řád, tektonika, římsy, pilastry, sokly, karyatidy; zantického tvarosloví převzaty ornamenty, využity např. na vyřezávaných podpěrách stolů rozšíření intarzie, techniky spojované s městem Siena
Francie: pronikání vlivů při vojenských taženích do Itálie, další cesta sňatek Kateřiny Medicejské a Jindřicha II. středisko v Ille de France a v jihozápadní části země počátky za Františka I. po r. 1528, přestavba zámku ve Fontainebleau, vrchol za Ludvíka XIII. Německo: italské vlivyv v počátcích střediska výroby kabinetů v Augsburgu a Norimberku nábytek především zjehličnatých dřev, dýhován jasanem ve Švýcarsku pod vlivem Lombardie častá intarzie Nizozemí: v Nizozemí první renesanční motivy na vyřezávaných výplních truhel a skříní po roce 1530, 1540 1550 renesanční ornamentika převzatá zfrancouzského umění ovládla celou plochu nábytku vrchol vlámské a holandské renesance ve 2. pol. 16. století, bohatá města severu (Bruggy, Gent) Hans Vredeman de Vries a syn Paul význam pro utváření nizozemského nábytkového stylu, který přelomu 16. a 17. století ovlivnil nábytkovou produkci celé severní Evropy; Vredemanovy návrhy inspirační zdroj, důležitý vzorník na počátku 17. století převládá masiv, od konce 17. století také dýhovaný nábytek
Baroko počátky v Itálii po roce 1580, v 17. století univerzální sloh evropských zemí vnábytkářství se projevuje výrazněji ve Francii nebo v Anglii dynamičtější než renesance, popírá tektoniku, zdůrazňuje dekor vychází ztvarosloví architektury na nábytku se opět ě objevuje římsa, sokl, pilastry, po vzoru architektury také zvlnění půdorysu, křivka, prohnutí fasády nábytku, užití tordovaného sloupku baroknínábytek nábytek reprezentativní uměleckořemeslný předmět nábytek šlechtický dýhovaný(zakrytí konstrukčních spojů, nerovností); odklon od ebenu k ořechovému dřevu nové nábytkové typy: komoda, sekretář, dalšívývoj skříně, mnohotypů stolků konzolové, odkládací, hrací pevné čalounění, čalouněný sedák, opěradlo i područky, častější užití textilu v interiéru rozvíjení zdobných technik marketerie; Boulleova technika, řezba, zlacení, malba, tmelové a kombinované techniky, inkrustace (chebská technika, pietra dura ad.)
Úložný nábytek Truhla truhla nejdůležitější kus nábytku kuložení cenného majetku, také k sezení, příp. ležení, spaní první truhly vydlabány z jednoho kusu dřeva, později zprken pobitých hželeznými pláty, často se sedlovým víkem, kvůli vlhkosti posazeny na nohy nejčastější zdobení: plochá řezba a železné pláty v gotice konstrukce z prken nahrazena konstrukcí rámovou (rám a výplň) zásadní rozdíl mezi severním a jižním Německem v konstrukci truhel a skříní, menší rozdíly u stolů a sedacího nábytku severská oblast: konstrukce z prken, truhla spočívá na bočních svislých prknech, bohatá výzdoba, řezba (figurální výjevy, lomené arkády ad.) oblast jižního Německa: tělo truhly zpevněno ě na nároží tenkými lištami, i vsazeno do soklu zdobeného plošnou řezbou: řezba na ploše výplňového prkna, lišty hladké řezba na bočních lištách a na soklu, výplň bez řezby v jižním Německu a alpských zemích měkká dřeva listnatých stromů; nevhodná pro plastickou řezbu, ale pro jiné zdobné techniky plošná řezba s vyrývaným základem oblast jižního Tyrolska a severní Itálie: zvláštní místo vnábytkové tvorbě pro Itálii typické ořechové dřevo malé truhly s železným kováním, truhly a kazety s plošnou řezbou tečkovaným vzorem (figurální, alegorické výjevy)
Románské truhly Románské truhly
Gotické truhlyy jižní Německo (vlevo) a severní oblast (vpravo)
Renesanční truhly severní Itálie, kolem 1500; truhla zv. cassone, Toskánsko, počátek 16. století (tvar odvozený zantického sarkofágu)
Skříň zprvu k ukládání p potravin, později knih,p j a liturgických předmětů zpočátku ve tvaru strážní budky, z dubových prken d b ý h k zpevněných železnými pásy posazeny na vyřezávanou podnož y p výzdoba řezbou, příp. malbou
Gotická skříň jižní Německo (vlevo) a skříně zv. Schenkschyve (vpravo)
Renesanční skříň Flandry, Antwerpy, kolem 1540 1550 dvoupatrová skříň sarchitektonicky řešenou fasádou, Augsburg
Barokní skříň Hamburger Schapp / Hamburská skříň vznik v Hamburku una konci 17. století hamburská dvoudveřová šatní skříň nahradila dosavadní renesanční skříně čtyřdveřové, původem nizozemské; oproti těmto skříním s plastickou řezbou na fasádě byly raně barokní hladké, dýhované ořechovou ř dýhou tento typ skříně vyráběn i vdalších hansovních městech: Gdaňsk (zakončení skříně stupňovitě vyvýšeno), Lübeck (římsa má tvar prohnutý, segmentový
Příborník původně funkce servírovacího stolku, později s otevřeným policovým nástavcem k vystavení nádobí; jiné pojetí vporýní, Nizozemí a Francii credenza italskýpříborník, skříňka nanohách,pozdnígotika nohách, dressoir typ příborníku na vysokých nohách většinou sotevřenými policemi pro ukládání a vystavení nádobí, typické pro francouzskou, nizozemskou a středoevropskou renesanci 16. století buffet od poloviny 15. století vrůzné podobě, většinou sdvojicí dvoukřídlých dvířek a nástavcovými policemi v souvislosti s rozdílným vývojem v severních, protestantských provinciích a jižních katolických krajích i vnábytku odlišnosti: holandský nábytek je strohý a přísný vlámské práce z jižních oblastí Nizozemí, orientovaných na Itálii a Francii, mohutnější, prostorovější a plastičtější. Pro vlámské skříně typické dělené kazety ve výplních dveří poskládané do geometrických vzorů
Gotické příborníky Gotické příborníky
Renesanční buffet jižní Nizozemí počátek 17. století tí
Kabinet skříňka se zásuvkami a přihrádkami, nejčastěji uzavřená dvoukřídlými dvířky, vrůzných variantách v renesanci a baroku vcelé Evropěě základ ve středověku bohatě zdobené krabičky a kazety s víkem na cennosti, dopisy a listiny, na šperky z truhliček se vyvinuly přenosné psací kazety sodklopnou čelní l ístěnou, ě které byly pokládány na stůl; označení escritorio, papelera ad. Psací skříňka, tzv. studiolo, Itálie, kolem 1532
Vargueno typ psacího kabinetu vyráběný ve Španělsku, vyvážený do zahraničí, vznikl ve Španělsku v mudejarských dílnách název podle vesnice Burgas vprovincii Toledo, která byla od počátku 17. století střediskem výroby, nebo podle truhláře Vargy; název užíván od 19. století vargueno přenosná truhla s bočními železnými úchyty posazená na stolový podstavec, později podstavec skříňový; horní díl pravoúhlá skříň s bočními č iúh úchyty a přední ř sklopnou deskou (sloužila kpsaní) tvar a celkové řešení se neměnily, vyvíjela se dekorace plošnou výzdobu nahradilo architektonické řešení vnitřní části a kované prvky na sklopné desce Španělsko, 2. pol.16. století
Barokní kabinet Antverpy, kolem 1670 a střední Evropa, 18. století
Stolový nábytek stůl jídlo zprvu pokládáno na lavici nebo na vyvýšený špalek, později hrubá deska na kozových podstavcích, dříve na špalcích (pevný stůl až v gotice) ústřední kus nábytku v místnosti, slouží především ke stolování, překryt přehozy stabilní tbilípodpěry: ě konstrukce k (deska nesená čtyřmi i nakoso postavenými nohami) přetrvala u selského nábytku jednoduchý stůl svýklopnou deskou psací plocha a zásuvky od 17. století rozmach psacích stolů a stolů k různému použití (odkládací stolky, konzolové stoly apod.) materiál dřevo, stolová ádeska často t z mramoru konzolový stůl s tvarovanou deskou, většinou na dvou předních nohách; oblíbený ve francouzském nábytkářství 18. století a rozšířený v Evropě psací stůl v západní a střední Evropě od počátku 17. století, později s nástavcem, přihrádkami toaletní t stolek dámský stolek s odklápěcí ě částí tíhorní ídesky, se zrcadlem, poprvé v 17. století, rozkvět v 18. století
Gotický a renesanční stůl ý
Barokní stoly Francie a Iáli Itálie, 18. století
Sedací a lehací nábytek sedací nábytek v běžné domácnosti obyčejná lavice = deska, do níž jsou zapuštěny nohy; ttola tyto lavice bl byly přenosné a sloužily i ke spaní židle a křesla určena významným ý osobám, strnulé sezení, židle se zprvu dlabaly ze špalku lavice a truhlová křesla zprken, zdobena řezbou, inspirace římskými trůny skládací stoličky zantiky, s ozdobnými zvířecími prvky, nejčastější v sakrálních stavbách a v obydlí šlechty lůžko zpočátku na zemi, pokryté slámou a kožešinami, kvůli vlhkosti a chladu zvednuto na sokl nebo na nohy, lehací plocha sláma častý baldachýn ochrana proti hmyzu, zateplení; počátek postelová truhlas bočnicemi a drapérií
Gotická skládací stolička Gotická skládací stolička
Gotická skládací židle Truhlové křeslo
Renesanční židle není velkých rozdílů mezi severní a jižní oblastí křeslo pro významné osobnosti, odpočinkový nábytek i dekorativní prvek interiéru nové typy, v oblibě čtyřnohé židle a stoličky, ve Francii a Holandsku časté židle svysokými opěradly lavice základní prvek obydlí, odvozena od truhly, často opěradlem spojeny se stěnou sedací nábytek změkčován volně položenými polštáři plněnými peřím, žíněmi nebo rostlinnými náhražkami Židle Savonarola, Florencie, středověké židle, typická pro ranou renesanci
Sgabello, Florencie, 16. století g,, Tzv. Dantova židle
Barokní sedací nábytek Křeslo, Milán, kolem 1760 1770 Taburet
Lehací nábytek základní typ nábytku na dlouhodobý odpočinek v noci lůžko na čestném místě v prostoru, symbol bohatství a rodinného života, místo početí, č narození, smrti; intimnější ě pojetí ložnice až v 18. století (alkovny) široké manželské lože, jehož čelo tvořilo dřevěné deštění zdobené řezbou, malbou nebo čalouněním postel na podstavci (jih) nebo na nohách (sever), vybavena nízkou stoličkou umisťována do výklenků, mívá baldachýn a je opatřována závěsy: s baldachýnem nad hlavou nebo s nástavbou nad celou plochou (jihoněmecká gotika), bez baldachýnu a závěsů (severská gotika) lehací plocha prkenný rošt se slaměnou, později žíněnou vložkou, součástí postele péřové polštáře, přikrývky dva typy postelí: s baldachýnem (od gotiky do 19. století), bez baldachýnu (od počátku 17. století), s bohatě vyřezávanými bočnicemi, čelyl překrásně zdobené postele zejména ve francouzském nábytkářství
Gotická postel s baldachýnem R Renesanční italská postel č í it l ká t l
Barokní postel a pohovka Barokní postel a pohovka Konec 17. století a 18. století
Intarsie (z ital.) nejrozšířenější technika zdobení povrchu nábytku, první intarsie běžné v severní Itálii v oblasti Sieny již ve 13. století rozšíření v souvislosti se zdokonalením techniky výroby dýh; využití barevnosti dřeva, různé textury apod. intarsie kombinovaná využití různých materiálů (slonovina, rohovina ad.) na rozdíl od inkrustace se intarsie skládá na povrchu dřeva a lepí se na povrch pásková intarsie rámuje vykládané plochy, obvod apod. tarsia pittorica složité perspektivně pojaté obrazce certosina vychází z arabských a orientálních technik; trojúhelníkové nebo čtvercové plošky dřeva, slonoviny, rohoviny a barevné kosti skládány do geometrických ornamentů
Inkrustace (z lat.) jeden z nejstarších způsobů zdobení povrchu nábytku vykládání povrchu předmětu hmotou jiné barvy: do vyhloubeného povrchu vkládány části dřeva, perleti, rohoviny ad.; geometrické tikéobrazce, figury, architektonické a krajinné motivy pietra dura vychází z inkrustace (z ital. mosaica in pietra dura), typická pro italskou renesanci, vykládání nábytkových ploch, především stolových desek: úlomky ušlechtilých kamenů (mramor, porfyr aj.) skládány do kompozic, povrch se společně zabrušuje a leští. Od17. století napodobována ve formě prachového písku a pasty. Stolní kabinet, Florencie, 1615 1623 ebenové dřevo, výzdoba technikou pietra dura
Orientalismy od konce 16. století do Evropy přiváženy především z Číny a Japonska orientální předměty a menší nábytek s lakovanou úpravou povrchu ve druhé pol. 17. století ílakované předměty ř ě módní záležitost (části nábytku posílány na Východ, opatřeny lakovaným povrchem a vráceny) lakovaný nábytek s černým ý podkladem (méně častý ý je podklad červené nebo zelené barvy) a jemnou malbou chinoiserií vevropě oblíben celé 18. století; lakovaným povrchem zdobeny sekretáře, kabinety, menší skříňky, šperkovnice, kazety i postele technologie na dřevo se nanášelo několik vrstev šelaku, nátěr se zahříval, aby vyschl a ztvrdl, poté byl zlacen a pomalován tradiční schéma kabinetů pravoúhlá skříň s dvoukřídlými dveřmi na bohatě řezaném, zlaceném stolovém podstavci, dvířka i vnitřní zásuvky zdobeny reliéfy s pestrou malbou architektury, krajin,,postav a vegetace. snahy o nápodobu od 80. let 17. století pokusy napodobit lakovanou úpravu, především v Anglii (zavedl král Vilém), významné dílny také ve Francii (Vernis Martin) a v Drážďanech (Martin Schnell)
Lakované kabinety Čína, 1690 1700; Anglie neboněmecko Německo, 1690 1700
Chebská práce Egerer Reliefintarsien nová výzdobná technika, vznik ve 30. letech 17. století v Chebu v dílně řezbáře a truhláře Adama Ecka; v 1. pol. 17. století v Čechách a v jižním Německu reliéfní intarsie (reliéfní klížená řezba) zrůznobarevných mořených měkkých dřev; domácí dřeva, barvená kořenice šperkovnice, truhličky, menší sekretáře a kbi kabinety, hrací íkazety; reliéfní intarsií pojednány detaily, ale i celé plochy; náročnost provedení doména chebských rodin H. G. Fischer, rodinné dílny Haberstumpfů a Haberlitzerů; na přelomu 17. a 18. století část produkce přenesena do Prahy, objevuje se až do 19. století většinoufigurální motivy a scény, předlohy z dobových grafických listů pojmenování: v 19. století pražská práce, později chebská práce, pojem chebská reliéfní intarsie poprvé vknize H. Sturma Egerere Reliefintarsien (1961) Truhlička, českézemě země, Cheb, druhápol pol. 17. stol.