78. Jiráskův Hronov. 5 2008 ročník 54. dvouměsíčník pro otázky amatérského divadla a uměleckého přednesu

78. Jiráskův Hronov ročník 54. dvouměsíčník pro otázky amatérského divadla a uměleckého přednesu Volné sdružení východočeských divadelníků Za Alenou Urbanovou Rozhovor s Joke Elbers Scénická žatva v Martině Kazincbarcika 2008 Setkání evropského mladého divadla v Grenoblu X. Světový festival dětského divadla Moskva 2008

Obsah čísla Cesty amatérského divadla Fórum Co to je experimentující divadlo teď a tady Rudolf Felzmann 3 O (ne)smyslu jménem experimentující divadlo Martin J. Švejda 4 Osobnosti amatérského divadla Imunolog s duší kumštýře Vít Závodský (k jubileu Zdeňka Čecháčka) 4 Nepřehlédnutelná žena širokého záběru Josef Tejkl (k jubileu Jany Albrechtové) 6 Na Soňu se nezapomíná aneb Potkání se Soňou Pavelkovou Milan Strotzer 7 Vzpomínka na Alenu Urbanovou Eva Machková 8 Jak prázdný a pustý zdá se světa běh Za Alenou Urbanovou Milan Strotzer 8 Dvě černé třináctky v karlovarském Déčku Vlastimil Ondráček 10 Z občanských sdružení Sdružení žije! Rozhovor se Sašou Gregarem o Volném sdružení východočeských divadelníků Připravila Pavlína Schejbalová 10 Divadelní přehlídky a dílny Jiráskův Hronov Faktografie 78. Jiráskova Hronova 2008 Milan Strotzer 13 Hronov v době postmoderny aneb Orli Žáby Sextánky Jan Císař 24 Jiráskův Hronov Festival 2 9 August Hronov, Czech Republic Joke Elbers, Dutch Centre of AITA/IATA 34 Nakouknutí pod pokličku seminářů Jiráskova Hronova připravila Eva Koutová ve spolupráci s P. Hanuškovou a Z. Ferenczovou 37 Rozborový seminář KR SČDO letos na JH podvacáté Dušan Zakopal 45 Renomé Jiráskova Hronova je oceněním českého amatérského divadla Rozhovor s Lenkou Lázňovskou připravila Marie Poesová 45 Mezi pozlacenýma baculatýma andělíčkama a červeným plyšem Rozhovor s Ondřejem Pumrem zprostředkovala Jasanka Kajmanová 46 Země nám to darovala, slunce nám to uzrálo Rozhovor s divadelníky souboru Hugo ze Semil připravila Jasanka Kajmanová 48 Z širší palety divadelních přehlídek a dílen Film na konec srpna Setkání mladých amatérských divadelníků v Šumperku Karel Tomas 50 Kukátko do světa Tohle se u nás neděje Rozhovor s Joke Elbers připravila Jana Soprová 52 Neúplná zpráva o Mezinárodním divadelním festivalu v korejském Masanu Jakub Zindulka 53 Hostem na Scénické žatvě v Martině aneb Radostná cesta za slovenským ochotnickým divadlem Roman Černík 55 Setkání evropského mladého divadla v hlavním městě Alp Jaroslav Provazník 57 Kazincbarcika 2008: otevřete svou mysl Petr Michálek 59 Geisslers Hofcomoedianten na maďarském Hronově Kazincbarcika 2008 Petr Hašek 61 X. World Festival of Childern s Theatre Moscow 2008 pro soubor KUK! ZUŠ Biskupská Praha 1 Ivana Sobková 62 Baltoscandal není JÄÄÄÄR aneb Naseto v Rakvere S Vendelínem Otesanem si povídal Radim Wolák 65 48 hodin v Chorvatsku David Slížek 66 Postgraduální sloupky Paměť divadla X Jan Císař 67 Servis a informace Dramaturgický pozorník Rady nerady pro divadelně nezasvěcené (-náctileté) Karel Jaromír Erben Jiří Suchý Ferdinand Havlík: Kytice Jan Šotkovský 69 Hry významných dramatiků Friedrich Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlív Pavlína Schejbalová 69 Novinky světové dramatiky Zoltán Egressy: Šťovík, pečené brambory Milan Strotzer 71 Zprávičky 73 Kalendář 75 AMATÉRSKÁ SCÉNA Dvouměsíčník pro otázky amatérského divadla a uměleckého přednesu Ročník 45. (Ochotnické divadlo 54.) l Číslo 5 / 2008 Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu Blanická 4, 120 21 Praha 2 Vedoucí redaktor: PhDr. Milan Strotzer Redakce: Simona Bezoušková, Mgr. Marie Poesová, Mgr. Pavlína Schejbalová Redakční rada: prof. PhDr. Jan Císař, CSc. (předseda), MgA. Kateřina Baranowska, Mgr. Radmila Hrdinová, Mgr. Milan Schejbal, David Slížek, MgA. Jan Šotkovský, PhDr. Vítězslava Šrámková, MgA. Zuzana Vojtíšková a Ing. Jaroslav Vondruška Grafika časopisu: Luboš Tobola Grafická úprava čísla: Milan Strotzer l Sazba: Simona Bezoušková Adresa redakce: NIPOS-ARTAMA, P. O. BOX 12 / Blanická 4, 120 21 Praha 2 Tel.: 221 507 956 7, fax: 221 507 929, e-mail: mistr@nipos-mk.cz Tiskne: Kulturní agentura IKARUS firmy Josef Havelka JH&C Mělník Rozšiřuje: A.L.L. Production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1 e-mail: amaterskascena@predplatne.cz tel.: Callcentrum 234 092 851 / fax: 234 092 813 Objednávky přijímá redakce a distributor (http://www.predplatne.cz) Cena ročního předplatného 240,- Kč Nevyžádané rukopisy a obrazový materiál redakce nevrací Redakční uzávěrka tohoto čísla byla 15. 9. 2008 Příští číslo vyjde 19. 12. 2008 NIPOS PRAHA 2008 ISSN 0002 6786 / Registrační číslo: MK CR E 4608 Foto na titulní straně: Divadlo bez střechy Vyškov / Jean Cocteau: Dvojhlavý orel. Režie Radoslav Mesarč. Na snímku jsou Tomáš Béza v roli Stanislava a Adriana Roučková jako Královna. Vyškovská inscenace hned v úvodu 78. Jiráskova Hronova nasadila laťku hodně vysoko. Foto: Ivo Mičkal. Foto na zadní straně obálky: Divadlo Duha Polná / Bohumil Hrabal, Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky. Na snímku je režisér Petr Vaněk v roli Přednosty. Polenské uchopení Hrabalovy předlohy bylo na 78. Jiráskově Hronově látkou k diskuzi o možnostech jejího současného výkladu a smyslu. Foto: Ivo Mičkal. 2

Cesty amatérského divadla Co je experimentující divadlo teď a tady Rudolf Felzmann No to jsem si pěkně naběhnul, když jsem sličné redaktorce přislíbil na hronovském náměstí, že napíšu pár řádků, co si myslím o experimentu v divadle! Jenže doma jsem otevřel Amatérskou scénu a sklaplo mi: chytří pánové tam o tomto tématu už napsali a kupodivu i přes rozdíl nejméně jedné generace tvrdili víceméně totéž, co mě napadlo, takže bych nepřišel s ničím novým. Musel jsem s nimi souhlasit, že nejméně problémů má experiment v autorském divadle. Zkusím zaznamenat pár dojmů coby vyznavač klasické činohry, čímž nemyslím, že by dramatici museli zrovna patřit k odkazu minulých století. Mám totiž jeden problém: jestliže jdu na představení činohry, očekávám, že jedním z hlavních prostředků sdělení bude slovo. Možná jsem staromilec, když v divadle očekávám SDĚLENÍ. Divadlo nevnímám jen jako předvedení čehosi na jevišti, ale předpokládám, že herci se mnou navážou kontakt, aby mi umožnili pozorně je sledovat, tedy i naslouchat slovům neboť jsem přišel na činohru. Divadlo totiž považuji za formu vzájemné komunikace a v činohře očekávám komunikaci prostřednictvím slov umocněných dalšími prostředky. Rád navštěvuji představení z jiných oborů, a to od baletu, tance a třeba i opery až k pantomimě v širším slova smyslu. U pohybového divadla počítám s abstrakcí sdělovanou mimoslovně, a tu budu-li chtít si mohu převádět do soukromé konkrétnosti, byť třeba jen v pocitové sféře. Jenže činohra postupuje (aspoň si to myslím) poněkud jinak od konkrétních slov mě může vést k abstrakci, tedy k pocitům, asociacím až po subjektivní myšlenkovou formulaci. Pokud se inscenátoři rozhodnou pro dramatický text, asi by měla být na místě i snaha sdělit mi vlastní obsah a myšlenku. Zde je příležitost k experimentu, Ale přiznejme si, leccos už bylo prověřeno dávno před námi, ať je to záměna historických kostýmů za soudobé, nabílení obličejů či rozstříhání děje do klipů a někdy ještě se zpřeházenou časovou posloupností. To není nic nového a moc experimentu v tom není. i když přesněji řečeno, jedná se o pokus najít v daném textu nové a pokud možno aktuální poselství. Jenže to zase považuji za zcela klasický postup: přece nehraji text jako rekonstrukci čehosi, co bylo kdysi, byť třeba jen před pár měsíci, napsáno. Cílem by asi mělo být navázání dialogu mezi jevištěm a hledištěm. Dialogu v danou chvíli o věcech zajímavých pro obě strany. Nepotřebuji pouhou informaci o čemsi mimo nás či o minulosti. Mylně tak některé inscenace považujeme za experiment pouze podle vnějších atributů, povětšinou ve výtvarné složce. Ale přiznejme si, leccos už bylo prověřeno dávno před námi, ať je to záměna historických kostýmů za soudobé, nabílení obličejů či rozstříhání děje do klipů a někdy ještě se zpřeházenou časovou posloupností. To není nic nového a moc experimentu v tom není. Mnohé ozvláštňující prostředky, pokud slouží sdělení myšlenky, nemusí být zrovna novátorské a vnímáme je jako samozřejmost. Jenže jsou experimentátoři, kteří inscenaci napěchují tolika originálními nápady, až se z toho stane samoúčelný...jestliže jdu na představení činohry, očekávám, že jedním z hlavních prostředků sdělení bude slovo. Možná jsem staromilec, když v divadle očekávám SDĚLENÍ. rébus. Herci si hrají na jevišti a já se buď dívám, nebo také upadnu do letargie až spánku, byť se kdesi přede mnou dupe, bliká, piští, drmolí, obnažují se těla, tluče se rukama i jinými údy o stěnu, podlahu i do prázdného prostoru. Pokud jsem ještě schopen vnímat, zůstává mi záhadou, proč se to děje na údajně všeobecně známé předloze. To, co si tam přede mnou hulákají či ševelí, je jakési záhadné ptydepe, jež se mi při vší snaze nedaří aplikovat na jednotlivé úseky zápletky, byť ji třeba znám z četby. Možná vše bylo kamsi posunuto, ale nerozluštím, kam a proč. Nabývám přesvědčení, že už herce jako divák ani nezajímám. Oni si vytvořili svůj uzavřený svět. Rudolf Felzmann / Foto: Ivo Mičkal Něco se v takto experimentujícím divadle porouchalo, když nepotřebuje diváka jako spoluúčastníka a může existovat samo pro sebe. Nezatracuji tuto formu herecké či režisérské seberealizace. Divadlo je záležitostí svobodného rozhodnutí. Ostatně už jsem se sešel se soubory proklamujícími, že si budou vybírat, kdo je hoden jejich představení a komu zamezí přístup. I to lze chápat jako projev svobodného rozhodnutí a třeba tomu můžeme říkat experiment: divadlo s vymezeným druhem publika, případně bez publika. Ale proč mi předstírají nový pohled na autora, který pokud je mrtvým klasikem samou rotací už nejspíš zničil svou náhrobní desku. V mnoha případech by přece stačilo hrát telefonní seznam, i když i jeho prostřednictvím, při troše nápaditosti, by bylo možno leccos aktuálního sdělit. A vracím se k autorskému divadlu. Tomu se nedá mnoho předepisovat. Jen autor musí zvážit, jak široký okruh publika chce oslovit a jde-li mu vůbec o dialog s publikem. Určitě se ho nedotkne, když si lístek na takové představení nekoupím. Dávám přednost divadlu, kde si mohu ujasnit ony základní otázky: kde, kdy, kdo a co. Pak mě těší vnímat, JAK to inscenátoři pojali a spolu s nimi se dozvědět, PROČ usilovali něco mi sdělit z jeviště. Je rovněž cesta k experimentu v odlišné formě, nezávislé na formulaci myšlenky prostřednictvím slov. Případně není třeba ani se pokoušet o myšlenku, natož o její sdělení. 3

Fórum Osobnosti amatérského divadla O (ne)smyslu jménem experimentující divadlo Martin J. Švejda Co je to experimentující divadlo tady a teď? Přejdu-li jistou jazykovou nepatřičnost této otázky (na níž by z logiky věci náleželo odpovědět pouze: experimentující divadlo tady a teď je experimentující divadlo tady a teď), napadá mě jako první zeptat se: k čemu je dobré si takovou otázku vůbec pokládat? Spojení experimentující divadlo má totiž pokud mě zajímá kvalita dané divadelní práce i pokud chci tuto práci nějak druhově zařadit prakticky nulovou vypovídací hodnotu. Ano, můžeme takovýmto spojením danou práci nějak, velmi omezeně, charakterizovat... Ale nic víc (byť ono spojení může někomu sugerovat jistou nadhodnotu ). Experimentovat se dá totiž naprosto všelijak. Co chci říct. Rozumím exekutivním orgánům amatérského divadla, že si potřebují rozlehlý svět amatérského divadla nějak roztřídit, rozškatulkovat; že potřebují vytvořit určitý systém, na který by šly aplikovat přehlídky, jež ve svém finále (jako vrchol systémové pyramidy) vyústí do scénické žatvy Jiráskův Hronov. Jenže toto utřiďující hledisko by při samotném Martin Švejda / Foto: Ivo Mičkal Jediným konečným kritériem při posuzování inscenací by přece měla být jejich kvalita. Tedy to, jak jsou tyto inscenace invenční, originální, jak jsou (nikoli na posledním místě) řemeslně dobře udělané. posuzování inscenací mělo být pouze pomocným instrumentem; nikoli směrodatným metrem, kterým se inscenace hodnotí. Velmi mě proto například pobuřuje, rozvažuje-li se na takovém Stodůleckém Písečku nebo na Šrámkově Písku nad tím, jsou-li předváděné inscenace hodně nebo málo experimentální. Proboha co to je??? Silně mi to připomíná ideologická kritéria minulého režimu, kdy se (také) bralo v potaz, je-li inscenace dostatečně angažovaná či nikoli. Jediným konečným kritériem při posuzování inscenací by přece měla být jejich kvalita. Tedy to, jak jsou tyto inscenace invenční, originální, jak jsou (nikoli na posledním místě) řemeslně dobře udělané. Představme si, že by se takovéto pomýlené kritérium používalo v profesionálním divadle. Ale zpět k otázce. Odpovím na ni jednoduše: Co je experimentující divadlo tady a teď? mě vůbec nezajímá. Nezajímá mě totiž, zda jde o experimentující divadlo, divadlo pro seniory nebo divadlo pro jednoho nebo více herců. Nezajímá mě totiž ani, zda jde o amatérské nebo profesionální divadlo. Zajímá mě jen, jde-li o divadlo dobré nebo špatné. Poznámka redakce: K tématu viz též rozhovor s Oldřichem Pumrem na str. 46. Imunolog s duší kumštýře Vít Závodský V početné pospolitosti příznivců i dlouholetých agilních tvůrců amatérské Thálie patrně nenajdeme mnoho těch, kteří si za celoživotní orientaci zvolili přírodovědně- -medicínskou dráhu a jejichž hlavním pracovištěm je tedy vysoce specializovaná odborná laboratoř. Platí to však o nynějším říjnovém jubilantovi, vitálním sedmdesátníku RNDr. Zdeňku Čecháčkovi-Turbovi, jehož jméno dobře znají nejen v příslušných lékařských kruzích, ale také coby scenáristu, režiséra, dramaturga, lektora nebo porotce v pestré oblasti netradičního alternativního jeviště, a to už od zakladatelského období 60. 80. let. Ostravský rodák (1938) Zdeněk Čecháček (zvučné umělecké jméno Turba přejal od manželky Jarmily, doktorky psychologie a též současné pedagožky DIFA JAMU) nastoupil po maturitě na Přírodovědeckou fakultu tehdejší Univerzity J. E. Purkyně (dnešní Masarykovy) v Brně, kde r. 1961 absolvoval obor matematika fyzika, později doplněný rigorózem a atestací. Již počátkem vysokoškolských studií se ovšem začal intenzivně a výrazně uplatňovat ve sféře tzv. divadla poezie. Jeho profesní kariéra pokračovala v Biofyzikálním ústavu ČSAV, na oddělení nukleární medicíny MÚNZ i jinde. V hektické polistopadové etapě se s plnou vervou chopil příznivých privatizačních šancí a stal se dynamickým úspěšným podnikatelem ve zdravotnictví: od r. 1993 stojí coby majitel a přednosta v čele prosperující brněnské Imunoanalytické a mikrobiologické laboratoře (od r. 2004 s. r. o.), s čímž návazně souvisejí členství či funkce v dalších organizacích a sdruženích nebo spolupráce s odbornými periodiky. Jedním z jubilantových koníčků zůstává cestování do exotických krajů, zahrnující nejen poznávání tropické Afriky nebo Jižní Ameriky, ale třeba i setkání s tuleni ledové Antarktidy. Čecháčkovy umělecké aktivity se neomezují pouze na amatérskou sféru. Počínajíc studentským asistováním režisérovi Evženu Sokolovskému (Brechtův Kavkazský křídový kruh v činohře SD Brno 1961) šlo o řádku příležitostných kontaktů s profesionály: dvojí nastudování Saint-Exupéryho Malého prince s herečkou Helenou Trýbovou, malířem Aloisem Mikulkou a skladatelem Pavlem Zdeněk Čecháček... /.../...jako vysokoškolák s kolegou z oboru geologie Radimem Vašinkou (pozdějším významným režisérem, osobitým interpretem a protagonistou dodnes působícího pražského souboru Orfeus) na podzim r. 1958 založili v domě pionýrů a mládeže v brněnských Lužánkách dosud s obdivem vzpomínané Divadlo poezie X 59. Blatným (1967, 1990), televizní hru Klec s Janem Třískou v hlavní roli (1973, zákaz uvedení), hojně reprízovaný scénář romských pohádek pro člena Provázku Pavla Zatloukala s názvem hrom do toho (1983) a další. Byl rovněž přijat do divadelní sekce (v poslední době jako jeden ze tří konzulů) prestižního Sdružení Q, kde má mj. na starosti pořady na jeho vernisážích; díky v Portugalsku žijícímu 4

Osobnosti amatérského divadla básníkovi a dramatikovi Františku Listopadovi se mu podařilo jednu z výstav vyslat do Lisabonu a poté do Porta, kde ji otevíral tehdejší premiér Vladimír Špidla. Jak už připomenuto, pustil se Zd. Čecháček na divadelní (přesněji řečeno na klubová a galerijní) prkna jako vysokoškolák, když s kolegou z oboru geologie Radimem Vašinkou (pozdějším významným režisérem, osobitým interpretem a protagonis- tou dodnes působícího pražského souboru Orfeus) na podzim r. 1958 založili v domě pionýrů a mládeže v brněnských Lužánkách dosud s obdivem vzpomínané Divadlo poezie X 59. Vzhledem k tvůrčí návaznosti na některé postupy meziválečného Burianova Déčka i jako výraz zaměření na budoucnost zvolili toto měnící se číslo vždy o rok dopředu; matematický symbol pak avizoval jeho prvotní hlavní program zdivadelnění poezie cestami nekonvenčními a experimentujícími. Úvodní večer s názvem Hungerfield náležel poémě Robinsona Jefferse a v prvních letech následovala úctyhodná série premiér, k nimž vedle zakladatelské dvojice montážemi z naší i světové tvorby postupně scenáristicky přispěli např. Boris Bouda, Milan Uhde, Rudolf Vévoda, skladatel Petr Skoumal, Jaroslav Novák, Eva Tálská, Ladislav Vencálek i guru ctižádostivé party (s posléze proslavenými herci neamatérských divadel) Ludvík Kundera, jemuž náležela protirežimní satira Historie Velikého Okresního Kýžala (1963). Ikska, usilující o stálé působiště a dokonce o profesionalizaci, nicméně vystupovala v rozličných komorních prostorách (zejména v Procházkově síni Domu umění, kde ji opět pod patronací Adolfa Kroupy vystřídalo Divadlo Husa na provázku, v sálku MěKS na Radnické ulici nebo v klubu OKVS na Šelepově, kde posléze hrával Ochotnický kroužek), a to s velkým ohlasem u divácké veřejnosti i odborné kritiky (srov. kupř. vynikající Uhdeho a Vašinkovu inscenaci Inzerát na skřivánka 1961) i s pozváními na rozličné soutěže a přehlídky včetně Wolkrova Prostějova a později Šrámkova Písku. Zd. Čecháček tu před nástupem dvouleté prezenční služby po svém brechtovském debutu My, bujaré pokolení (1959) stačil sám připravit či spolurežírovat dalších pět pořadů, především erbovní inscenaci souboru, metaforickou koláž z veršů i šansonů Jacquese Préverta v tehdy neobyčejně populárních Kroupových překladech Velké prádlo (1961). Spolu s pantomimickými sóly Ctibora Turby se zde objevily oblíbené atributy divadel poezie této nadějeplné doby deskou propojené dvojité žebříky a pruhovaná trička. Po absolventově návratu z vojančení a Vašinkově odchodu do Prahy se ansámblová situace dosti změnila (na jaře 1964 se soubor rozdělil na dvě skupiny a dva roky poté znaveně ztichl), takže mladý asistent biologického ústavu tu kromě Rozhodující podíl měl Čecháček-Turba na další vývojové etapě Divadla X, začínající s deprimujícím nástupem husákovské,normalizace a posléze se uzavírající v posledních předlistopadových rocích. Divadlo X Brno / Hans Arp: Na jedné noze. Režie Zdeněk Čecháček-Turba. Na archivním snímku souboru z r. 1965 jsou (zleva) Miloš Maršálek, Jarmila Turbová a Marie Hynková. RNDr. Zdeněk Čecháček-Turba / soukromé foto mozaikových básnických pásem v samostatných večerech osobitě nastudoval verše Jana Skácela (Tři údery 1964) a Hanse Arpa (Na jedné noze 1965). Rozhodující podíl měl Čecháček- -Turba na další vývojové etapě Divadla X, začínající s deprimujícím nástupem husákovské normalizace a posléze se uzavírající v posledních předlistopadových rocích. Zprvu Ikska ještě čerpala z bezbřehé oblasti poezie, a to v Čecháčkových dramaturgicky pestrých večerech z tvorby Vladimíra Holana, Paula Éluarda, Carla Sandburga, české barokní lyriky, Ivana Golla, Leonarda Cohena atp. Tato linie kulminovala montáží z díla srbského poety Vaska Popy (Hry na vedlejším nebi 1973). Přinesla souboru pozvání do Beogradu, po němž v přece jen uvolněnějších osmdesátých letech přišla dokonce hostování na Západě (Velká Británie, Irsko, Francie, Španělsko, Portugalsko), pro která se připravovaly cizojazyčné verze příslušných titulů. Kolektiv, jehož platnými členy byli vedle řady úmyslně zde nejmenovaných hereckých osobností mj. předčasně zesnulý hudební skladatel Jiří Bulis nebo naivizující výtvarník Rostislav Pospíšil (z jeho ateliéru nyní známe např. design řady Jiráskových Hronovů), se orientoval stále cílevědoměji na autorské divadlo, ať už čistě z vlastní tvůrčí dílny nebo s oporou v náročných prozaických cizích i domácích předlohách. Byla to etapa usilovného hledání v atmosféře vnitřní svobody, jež se pak spontánně přenášela na divácké sympatizanty, období objevů, pokusů, šťastných chvil i některých zklamání. Oproti rané vlně divadélek malých jevištních forem (i v ní šla Ikska vlastní cestou a známější pražské scénky nikterak nekopírovala) sice premiér poněkud ubylo, ale většina z nich se prosadila originalitou scenáristicko-režijního přístupu a výslednou interpretační kvalitou, o niž se zasloužili rovněž režiséři Arnošt Goldflam, Antonín Hořava, Rudolf Chudoba, Jan Borna nebo Jiří Pavloušek. Máme-li si opět všimnout pouze titulů spojených režijně a někdy též scenáristicky s jubilantovým jménem celkovému 5

Osobnosti amatérského divadla vývoji Divadla X je věnována fejetonisticky vzpomínkově pojatá, Turbovým vyznáním zarámovaná kapitola z pera člena souboru Mikiho Skorkovského v publikaci Pódia z krabičky (NIPOS 2005), stojí za alespoň připomenutí všech devět. Start byl uvolněně komediální: Skorkovského scénář na motivy Jirotkova Saturnina, rozverná červenoknihovní parodie Květinka Marta (1974), jejíž žánr našel volné pokračování v původním Kabaretu Rozmarná srna (1979). Následovaly jedny z umělecky nejzávažnějších počinů Iksky : působivá Čecháčkova vlastní dramatizace známé vědecko-fantastické alegorie Raye Bradburyho, nazvaná Fahrenheit 451 (1976), politicky nonkonformní jevištní verze povídek z Rudé jízdy od Isaaca Babela Moje první husa (1978), též na JH uvedená Hálova scénická podoba filozofického románu Dina Buzzatiho Tatarská Oproti rané vlně divadélek malých jevištních forem (i v ní šla,ikska vlastní cestou a známější pražské scénky nikterak nekopírovala) sice premiér poněkud ubylo, ale většina z nich se prosadila originalitou scenáristicko-režijního přístupu a výslednou interpretační kvalitou... poušť (Pustina 1980), Brechtova dialogická knížka z prostředí antifašistické emigrace Hovory na útěku (1981), nastudovaná dokonce ve třech odlišných verzích, odvážná a opět protitotalitně laděná haškovská látka Velitelem města Bugulmy (1982) a v kontrastu s ní modernizující úprava lidové hudební barokní hry Komedie o Františce, dceři krále anglického, též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského (1984). Turbovým takříkajíc epilogem v Divadle X byl pak Koncert pro Woodyho Allena (1986); údajně poslední vystoupení souboru, Hovory na útěku, proběhlo 17. listopadu 1989 v pražském Branickém divadle, i když sám režisér si ještě matně vybavuje svůj potomní, minimálně reprízovaný literární pořad z básní Jana Zahradníčka a povídek Jana Beneše. Od devadesátých let, kdy se členové Iksky definitivně rozptýlili, absorbovala Čecháčkovu energii především úvodem zmíněná oblast zdravotnického podnikání. Někdejší člen poradních sborů ÚKVČ, jihomoravského KKS a brněnského MěKS, příležitostný přispěvatel AS a spolupracovník na záslužných publikacích NIPOS (např. Divadla svítící do tmy 2006) se však i tehdy průběžně věnoval lektorským aktivitám a práci v odborných porotách regionálních soutěžních amatérských přehlídek (Brněnské kolo s postupem na WP nebo ŠP, setkání kolektivů malých jevištních forem ve Valašském Meziříčí, hodonínský Divadelní Hobblík a Mumraj! s výběrem na národní festivaly aj.). Z nedávné doby prokázala velmi inspirativní význam Čecháčkova režisérská součinnost s ambiciózním Divadlem Čára Brno, u níž se blíže zastavme závěrem. Tehdy již profesionální dramaturg Ladislav Stýblo z podnětu zdejšího obzíravého herce Přemysla Hniličky na podkladě pamětí téměř zapomenutého spisovatele a dramatika Františka Zavřela Za živa pohřben sestavil mu scénář Heroika aneb Play Zavřel (2006). Silně kontroverzní autor (výtečně jej ztělesnil Jiří Bartoň) byl v první republice militantním odpůrcem oficiální státní reprezentace a za protektorátu se ocitnul na fašizujících pozicích. Čecháčkovu týmu ovšem nešlo o toliko dokumentárně biografický aspekt tématu: na jednoduché praktikáblové scéně se záplavou poházených lejster v brněnském Kabinetu Múz (s problémovou a interpretační návazností na tamní jevištní verzi Čapkova Foltýna ), na pozadí společenských proměn antiiluzivně demonstroval nadčasový úděl talentovaného tvrdohlavého umělce, poháněného vybičovaným egocentrismem a titánským velikášstvím bez ohledu na potřebné morální korektivy. Nezbývá, nežli doktoru Zdeňku Čecháčkovi-Turbovi, košaté osobnosti prohánějící se hájemstvím vědy i múz, popřát pevné zdraví (ostatně také klientům jeho laboratoří, mezi nimiž se ocitl též pisatel těchto řádků, nechť přicházejí výsledky co nejpříznivější), dosavadní záviděníhodnou vitalitu a nové kumštýřské sukcesy. Tušíme, ba víme, že v jeho hlavě i v současnosti dozrává nejeden zajímavý divadelní nápad. Jana Albrechtová / Foto: Jan Merta Nepřehlédnutelná žena širokého záběru Josef Tejkl Nepřehlédnutelná žena širokého záběru, taková je Jana Albrechtová na prahu sedmdesátky. Již řadu sezon objevuje prostory nejkouzelnější, pohádky. V záviděníhodném tandemu se svým manželem Františkem, sportovcem a dobrotiskem, rozdávají častolovickým dětem svou náruč radosti. A je to vzájemné. Žít v ladovské chaloupce u kostelíka a nehrát pohádky pro děti, to přijde oběma těmto altruistům zcela absurdní. Jak patrno, Jana Albrechtová dokáže hravě pro divadlo získat kdekoho. Dokonce dlouhá desetiletí vzdorujícího manžela, sokola, sundala z bradel a odvlekla ho do hájemství ježibab a princezen. Což ovšem nic nemění na tom, že celé Orlické hory a Podorlicko jsou dokonale osety Janiným nadšením pro ochotnictvo, její doslova misionářskou činností v mnoha hnízdech tohoto, Bohem naštěstí polozapomenutého kraje. Šíře jejího tvůrčího záběru je pověstná, ba legendární. Od Shakespeara přes Fidlovačku k Podivnému odpoledni dr. Zvonka Burkeho, dokázala by opravdu zrežírovat i výroční zprávu podhorských JZD. Ne nadarmo ji Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí považují za svou kmotru a čestnou členku souboru. Její laskavá tvář dodnes v porotách přednesových soutěží hledá třpytivé korálky kladů tam, kde by leckterý pseudoodborník dštil síru. Zlatý Josef Kajetán se na málokoho směje zaslouženěji. 6

Osobnosti amatérského divadla Na Soňu se nezapomíná aneb Potkání se Soňou Pavelkovou Milan Strotzer V první polovině 80. let jsem byl vyzván, abych se coby metodik ujal oblasti činoherního divadla ve Středočeském kraji. Po mém nástupu na Středočeské KKS záhy emigrovala kolegyně, která měla na starosti divadlo hrané dětmi, a já jsem se nezdráhal převzít i toto metodické pole. Něco jsem o něm věděl, neboť jsem s ním přišel do styku jako metodik okresní, ale systematická průprava, hlubší znalosti a potřebný přehled mi chyběly. Inu navštívil jsem Kaplické divadelní léto a chytal moudra od tetiček metodiček, jak se říkalo předním hybatelkám dramatické výchovy dětí v čele s Evou Machkovou. Mé pocity z toho, co jsem v Kaplici na celostátní přehlídce dětského divadla zažíval, byly poněkud rozpačité až rozervané. Nemohl jsem se srovnat s tím, že na vrcholové přehlídce dětského divadla nejde až tak o divadlo, ale především o tzv. dramatickou výchovu, přesněji o metody a postupy, jejichž prostřednictvím lze vést děti v uzavřeném kolektivu k určitým schopnostem, popřípadě dovednostem. Později jsem pochopil, že to byla taktika a strategie, použitá jako nezbytná fáze k tomu, jak zlomit přežívající praxe nadto výsostně spojovala jedno s druhým. Jinak to u vpravdě tvořivého divadla ani nejde, je jedno, zda je hrané dětmi či dospělými. Ostatně dříve než na poli dětského divadla předávala své zkušenosti divadelníkům a metodami dramatické výchovy dětí a vlastními divadelními disciplínami jen okrajově, ale začneme od divadla, od dramaturgie, praktické režie etc., a až tento základ posluchači vstřebají, tak teprve tehdy se budeme věnovat metodikám a praktikám dramatické výchovy dětí. Dodnes slyším Sonin výrok: Metodiku se naučí za jeden semestr, to další se nenaučí ani za deset. Praxe tehdy potvrdila hypotézu, že touto cestou lze posluchače daleko lépe vybavit nejen pro jejich pedagogické poslání, ale i pro jejich divadelní praxi. Připomenula mi to letos na Chrudimi Soňa Pavelková při vedení semináře na Kaplickém divadelním létě 1986 Foto: Karel Kerlický Nešlo u ní /.../ jen o proces, ale také o výsledek. Její inscenační praxe nadto výsostně spojovala jedno s druhým. Jinak to u vpravdě tvořivého divadla ani nejde... manýry zacházení s dětmi jako s dospělými v tom nejprťáčtějším ochotnickém spolku a nastoupit cestu tvořivosti. Myslím si dodnes, že to šlo i jinak, že by současné dětské divadlo mohlo být jinde, ale o tom se nechci rozepisovat. Chtěl jsem jen nastínit klima, v jakém jsem se jako v říši divů ocitl. Z této říše se pro mne sympaticky vymykala původním povoláním herečka, v té době učitelka LŠU v Ostrově nad Ohří Soňa Pavelková. Abych nekřivdil, nebyla sama, ale byla pro mne nejvýraznější v tom, že ve svém uvažování a především praktické činnosti s dětskými svěřenci ctila a sama rozvíjela metody a postupy dramatické výchovy, ale současně dovedla vybudovat divadelní inscenaci poměřitelnou nejen výchovnými, ale i estetickými kritérii. Nešlo u ní, jako u většinového činění na kaplické půdě, jen o proces, ale také o výsledek. Její inscenační po dlouhá léta v Klubu mladých divadelníků Jiráskova Hronova 1973 1983. Nebylo vůbec náhodné, když jsme se Sašou Pernicou a Jaroslavem Provazníkem a dalšími koncipovali tzv. kralupskou konzervatoř, Kurz dramatické výchovy pro vedoucí dětských divadelních souborů (1984 1986), že Soňa Pavelková byla povolána coby jeden ze stěžejních lektorů, aby učila praktikum dramatické výchovy. Staral jsem se tehdy víc o organizaci kurzu, než abych se zúčastňoval Metodiku se naučí za jeden semestr, to další se nenaučí ani za deset. výuky, ale hodiny se Soňou jsem si většinou ujít nenechal. Po úspěšném zakončení kralupské konzervatoře jsem koncipoval další kurz, tentokrát pod Lidovou konzervatoří Středočeského krajského kulturního střediska (1989 1990) bez propojení s pražskými kolegy, ale především právě se Soňou Pavelkovou. Byla pro mne tehdy patrně jedinou lektorkou, která byla ochotna přistoupit na to, že na to půjdeme opačně, než bývá zvykem, než jsme to praktikovali např. v Kralupech. To jest, že se nebudeme zabývat přednostně postupy bezděčně Jitka Tichá, jedna z absolventek tohoto kurzu, když jsem sledoval její kreace v představení Mariage loutkového souboru Tichý jelen z Roztok. Těch několik let, které jsem díky vzpomínaným vzdělávacím projektům strávil v Sonině přítomnosti, považuji za jedno z mých významných školení pro praktickou divadelní činnost. Nepovedlo se mi nabyté poznatky proměnit při realizaci vlastních inscenací, protože se mé divadelní konání ubírá jiným koridorem, ale kdoví, třeba za dva roky... Na Soňu se nezapomíná. Soňa odchovala stovky svých žáků, seminaristů a svých pokračovatelů. Po léta nejvýraznější z nich a logicky hodně svá je Irena Konývková z Ostrova. Soňa se stala také jednou z tetiček metodiček, ale taky byla hodně svá. Byla razantní, praktická, nesmlouvavá, peroucí se o svůj názor i s životní realitou, která nebyla rozhodně uzpůsobena k procházce růžovou zahradou. Přitom mohla rozdávat humor a nadhled plnými hrstmi. Ten minulý čas v předchozím odstavci je namístě. Soňa Pavelková již není mezi námi. Prozřetelnost ji vysvobodila z útrap dlouhotrvající těžké nemoci 29. srpna 2008 ve věku 76 let (* 3. 5. 1932). Její jméno bude vždy spojováno s těmi, jež reprezentují novodobé pojetí dramatické výchovy a dětského divadla. 7

Osobnosti amatérského divadla Vzpomínka na Alenu Urbanovou Eva Machková Poprvé jsem se s ní setkala někdy na jaře roku 1951, když na DAMU přednášela dějiny kritiky. Měli jsme ji ale jen velmi krátkou dobu, odcházela na mateřskou dovolenou a k pedagogické práci se pak vrátila až po letech, když učila na pražské konzervatoři dějiny divadla. Podruhé a daleko podstatněji jsem ji poznala o dvacet let později, na počátku normalizace, kdy v profesionálním divadle nic nesměla naše přední kritička a dramaturgyně byla nahrazena prapodivnými existencemi. Tehdy začala její intenzivní činnost v oblasti amatérského činoherního divadla pro děti. Byla členkou výběrové poroty prvního ročníku přehlídky, která se konala v roce 1971 v Kralupech nad Vltavou, a stála tak u zrodu a u vytváření koncepce práce v této oblasti. Byla pak členkou poroty této přehlídky po celou dobu její existence v Kulturním domě v Ostravě- -Porubě to bylo, tuším, sedm ročníků a na dvou přehlídkách ve Stráži pod Ralskem, po roce 1990 pokračovala i při několika ročnících Popelky v Rakovníku. Jako porotkyně se uplatnila i v dalších oborech amatérského divadla a na dalších přehlídkách, nicméně její činnost v oblasti divadla pro děti byla klíčová dodnes jsou nepřekonány její publikace Popelka divadla pro děti (1986) a Mýtus divadla pro děti (1992). Říká se, že každý je nahraditelný. Přesnější je, že každý musí být jednoho dne nahrazen by měl být nahrazen! Je ovšem vždy otázka, jak. Alena Urbanová do svého pohledu na amatérské divadlo pro děti vložila veškerou svou předchozí kritickou i dramaturgickou erudici a zkušenost, a to se nahrazuje jen velmi těžko. Převzato ze Zpravodaje Jiráskova Hronova č. 3 ze dne 3. 8. 2008. Jak prázdný a pustý zdá se světa běh Za Alenou Urbanovou Milan Strotzer Před letošním Jiráskovým Hronovem, který mám na starosti z hlediska programu včetně seminářů a dílen, jsme připravovali předchozí číslo Amatérské scény. Je to pro mne vždy velice vysilující období, je to jako práce na dvou stavech najednou. Ani na jednom se přitom nesmí přetrhnout nit, a když už se to stane, musí být okamžitě navázána, aby utkaný vzor byl k použití. Nelze totiž nepovedené dílo zahodit, založit novou přízi a začít znovu. Není na to kdy. I v tomhle zátěžovém období se navíc musí průběžně zajišťovat osnova a materiál, potřebné pro dílo následné. Třeba jen tak, že si poznamenáte, co máte učinit až dohotovíte právě rozdělanou práci. Letošního vypjatého července jsem si například mj. poznamenal: Urbanová Rady nerady (Náměstíčko). Přeloženo z obrazů a hesel to znamenalo, že mám zavolat dramaturgyni, Alena Urbanová / soukromé foto divadelní teoretičku a kritičku paní Alenu Urbanovou a domluvit s ní pevný termín dodání textu pro jednu část dramaturgického pozorníku Amatérské scény nazvanou Rady nerady, a sice o Goldoniho hře Náměstíčko. Bohužel, tahle poznámka na objednávku dodání materiálu zůstala nerealizovaná. Těsně před odjezdem do Hronova jsem se zprostředkovaně od kamarádů dozvěděl, že paní Alena Urbanová 11. července 2008 zemřela, že rozloučení s ní proběhlo v tichosti v úzkém okruhu její rodiny 21. července v malé obřadní síni krematoria v Praze- -Strašnicích. Bylo jí 85 let (* 29. 1. 1923). Z předcházejících řádků je zřejmé, že přes pokročilý věk byla Alena Urbanová stále činná ve svém oboru, ostatně čtenáři tohoto časopisu, potažmo Divadelních novin nemohli pominout její skvostné příspěvky, ať již šlo o úvahy o divadle pro děti, dramaturgické pendanty k divadelním hrám, historická poohlédnutí, recenze inscenací divadel profesionálních i amatérských atd. Mladší divadelníci ji mohou znát jen prostřednictvím její publicistické činnosti. V posledních letech jí její pohybové ústrojí nedovolovalo cestovat a zúčastňovat se náročných přehlídkových a podobných akcí. Poslední recenze divadelních představení se proto týkaly výhradně pražské divadelní scény, začasté Divadla ABC ve Vodičkově ulici, kde sama v č. p. 35 rovněž bydlela. My dříve narození ji pamatujeme jako lektorku a porotkyni mnoha divadelních přehlídek a vzdělávacích akcí. Osobně jsem měl tu čest se s A. Urbanovou setkat před více jak čtvrt stoletím. Znal jsem ji ale již dříve, a sice z výborných dramaturgických pozorníků, které jako dlouhodobý seriál vycházely na stránkách Amatérské scény v letech 1978 1983. Dodnes je to nevytěžená pokladnice dramaturgie divadelních souborů. Stejně tak ediční řada Divadlo pro děti (1986 1994), na jejichž většině dílů se podílela redakčně a především jako autorka teoretických statí a dramaturgických pendantů k otiskovaným hrám. Tři publikace z této řady jsou přitom pouze jejím dílem, včetně stěžejních prací pro oblast divadla pro děti, které vzpomíná Eva Machková v předchozím příspěvku. Troufám si tvrdit, že tomu, kdo důkladně prostuduje 14 dílů této ediční řady, se dostane nesuchopárnou formou teoretické průpravy vysokého stupně nejen pro dramaturgii divadla pro děti, ale pro dramaturgii vůbec. V roce 1983 jsem A. Urbanovou potkal takříkajíc naživo a služebně. Bylo to na některé z mnoha přehlídek amatérského divadla, nejspíše na Wintrově Rakovníku. Neslužebně to bylo pravděpodobně o něco dříve na poděbradském FEMAD. Její rétorika sice nebyla tak atraktivní jako např. u souputnice Jarmily Černíkové-Drobné, ale 8

Osobnosti amatérského divadla kdo přivykl tomu, že myšlení předbíhá řeč, že se ledacos nakousne a nedopoví, tomu se dostalo překvapivých postřehů, vývodů a poznání v nedohlédnutelných souvislostech. Přivyknout bylo třeba jen tehdy, kdy A. Urbanová promlouvala k velkému auditoriu. Jinak tomu bylo v malých skupinách, a už zcela jinak při projevu psaném. Sotva bych nalezl další příklad pocitu nadšení z četby odborné statě či recenze inscenace, v němž by se mi spojovaly výše uvedené premisy (postřehy, souvislosti, vývody) ve výsledku dovedené k podstatě věci, navíc s espritem, srozumitelně a tudíž čtivě. Blahé paměti, poté, když začala v někdejším Sovětském svazu pěrestrojka, naši soudruzi velice zostražitěli, a my jsme museli např. zařazení inscenace do programu FEMADu v Poděbradech dokládat písemnými recenzemi. Pamatuji se, že jsem se přímo těšil, až mi Alena Urbanová dodá hodnocení a přímo se tetelil nad jeho čtením. Tímto upamatováním se dostávám k tomu, co by mělo být zaznamenáno. Po smrti Pavla Boška (1980), jednoho z duchovních otců poděbradského FEMAD, slujícího v 70. a 80. letech označením salon odmítnutých (tehdy po právu, neboť se v drtivé většině jednalo o ideologické důvody), se proměnil zásadně způsob programové přípravy tohoto tehdy nejvěhlasnějšího divadelního festivalu u nás. Nastoupila týmová práce spočívající v důkladném mapování divadelních počinů v celé tehdejší republice a ve výběru toho nejkvalitnějšího, nejinspirativnějšího a mladého duchem. Mezi těmi, kdo objížděli republiku a pak se pět až osm hodin věcně dohadovali o optimální programové skladbě, byla A. Urbanová jedním z nejčastějších výběrových komisařů a nejrespektovanějších odborníků. Nejvěhlasnější období FEMAD v Poděbradech a poté v Libici nad Cidlinou je z velké části její zásluhou. To se moc neví. Od ročníku, kdy se FEMAD v Libici n. C. proměnil na festival a tvůrčí dílnu divadla pro děti, už jsme tak mocně po vlasti necestovali, leč A. Urbanová patřila i v celé této jedenáct let trvající éře (1990 2001) k opěrným pilířům programové rady a lektorského sboru. Stejnou oporou byla při koncipování a odborném zajišťování celostátní přehlídky činoherního divadla pro děti. Jako lektorka a členka odborných porot se zúčastnila celé plejády dalších, většinou krajských postupových přehlídek, zejména v Praze a Středočeském kraji. Pracovala v krajských i ústředních poradních sborech, později odborných radách pro amatérské divadlo NIPOS-ARTAMA a nelze nevzpomenout, že Jak prázdný a pustý zdá se světa běh, pravil Hamlet a měl recht! Sem tam se na ty dva verše podívám, pomůže mi to leccos přežít a nevzdat. vzpomínkách zůstane vedle vážnosti k profesní erudovanosti zachován tento sympatický rys spolu s neokázalou noblesou a také se zvláštním humorem suchého anglického rodu. Ostatně jeden její výrok jsem autenticky zaznamenal a mám jej na pracovním stole již deset let. Po představení Báchorky o lípě jistého nejmenovaného souboru na Popelce v Rakovníku povzdechla nad marností svého snažení slovy: Jak prázdný a pustý zdá se světa běh, pravil Hamlet a měl recht! Sem tam se na ty dva verše podívám, pomůže mi to leccos přežít a nevzdat. Úctyhodné dílo, které A. Urbanová za sebou zanechala, aniž by takřka do posledních svých dnů opustila pozornost od osnovy svého pomyslného tkalcovského stavu, patří v kontextu českého amatérského divadla k těm nejzásadnějším. Pro ty, kdo ji osobně nepoznali, se může zdát toto tvrzení přehnané. Pokud se začtete do jejích prací, pak mi dáte, věřím, za pravdu, a to i v tom, že z našeho kulturního života odešla poslední noblesní a výsostně erudovaná první dáma české divadelní kritiky. Nevím o nikom, kdo by mohl promptně navázat zpřetrhanou nit. Alena Urbanová (třetí zprava) v odborné Chlum. porotě rakovnické Popelky 1996. Foto: Jiří byla stálou posuzovatelkou textů autorské soutěže Oříšky pro Popelku ve všech jejích dosavadních ročnících. Název této soutěže a rakovnické Popelky byly inspirovány jednou z jejích předních prací, pojmenovanou Popelka divadla pro děti. Jsem rád, že A. Urbanová dovolila dát část názvu své knížky do vínku zmíněným soutěžím. Budou ji tak nepřímo připomínat navzdory tomu, že jí jakékoliv zviditelňování nebylo vlastní. Patřila mj. k těm soudným, kteří v jisté fázi svého profesního života, vědomi si svých možostí, netouží být v centru dění, natož pozornosti. Mnohokrát jsem ji musel již před mnoha lety přemlouvat, aby přijala členství v lektorském týmu FEMAD či přehlídkové porotě. Říkala, abych vzal někoho mladšího, že už na to nemá atp. Paradoxně v tom byla vlastně nesoudná. V mých V pátek 11. července zemřela divadelní kritička a autorka hereckých monografií Alena Urbanová. Bylo jí 85 let. Do čtenářského povědomí se zapsala také jako autorka publikací o problematice divadla pro děti. Alena Urbanová vystudovala dramaturgii na pražské Akademii múzických umění. Poté pracovala jako redaktorka odborného časopisu Divadlo a jako dramaturgyně Realistického divadla. V letech 1971 1978 působila jako lektorka dramaturgie v Divadle Na zábradlí v Praze. (Lidové noviny 22. 7. 2008) 9

Z občanských sdružení Dvě černé třináctky v karlovarském Déčku Vlastimil Ondráček Ty třináctky v letních měsících letošního roku přinesly nepříjemné loučení se dvěma členy karlovarského souboru Divadelní studio D 3. V neděli 13. července 2008 odešel z našich řad dlouholetý člen Ladislav Fíman po dlouhé a těžké nemoci ve věku 77 let. Práci v ochotnickém divadle se věnoval od svého mládí, známe jeho úspěšnou spolupráci s profesorem Vratislavem Bartůňkem, karlovarským nestorem ochotníků. Do Déčka přišel v roce v roce 1965 a za těch více jak čtyřicet let odvedl řadu překrásných rolí. Vzpomínám na jeho postavu purkmistra v Baladě z hadrů. Není místo na to vyjmenovat jeho skvěle vytvořené postavy, vždy pečlivě připravené. Jeho život v Déčku poznamenala ještě jedna výjimečná událost. Na 43. Jiráskově Hronově vstoupil v manželství s členkou souboru Jiřinkou Postlovou. Byla to první svatba ochotníků na této významné divadelní události. Svatební hostina se konala na hronovském koupališti, to ještě v té době fungovalo. Hlavní pohoštěním byly jak jinak utopenci. Snědlo se jich asi deset kilo a vypilo jedno štěně piva chlazeného v koupališti. Dlouholetá zákeřná nemoc byla i příčinou, že se již přestal objevovat v inscenacích souboru. Na poslední setkání s Láďou budu dlouho vzpomínat. Nejstarší členové souboru se s ním sešli u něj doma a zavzpomínali, i když z jeho strany již s nadměrným úsilím, na prožité události v souboru. To bylo pondělí a v neděli nato jsme dostali zprávu, že zákeřná nemoc ukončila jeho životní pouť. Odešel nám kamarád. Na pozvání pořadatelů 78. Jiráskova Hronova se uskutečnilo naše vítězné představení z národní přehlídky jednoaktových her v Holicích z roku 2006 autora Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou. Svůj podíl na inscenaci měl pochopitelně i náš výtvarník, scénograf, technik, osvětlovač a zvukař Vašek Junek. Do souboru přišel v roce 2005 a podílel se na řadě úspěšných inscenací. Po návratu z Jiráskova Hronova nás překvapila a zaskočila neočekávaná zpráva. Vašek měl při výkonu zaměstnání pracovní úraz a 13. srpna zemřel na jeho následky. Ukončení života je vždycky tragické, ale ve věku 29 let je to neuvěřitelné a o to víc bolestné. Toto bylo druhé těžké loučení s kamarádem. A pak že třináctky nepřinášejí smůlu. Sdružení žije! Rozhovor se Sašou Gregarem o Volném sdružení východočeských divadelníků připravila Pavlína Schejbalová. Volné sdružení východočeských divadelníků je podle stanov občanské sdružení, spolek, podle cítění jeho členů hromada kamarádů, kteří mají společného koníčka amatérské divadlo. V názvu sice stojí, že je to sdružení východočeské, ale nenechte se mýlit. Členy jsou (a mohou být) divadelníci z celé republiky. A nejen amatéři, i řada profesionálů vlastní legitimaci VSVD... Tolik se praví na úvod o VSVD na internetových stránkách. Jsou informacemi nabité, ale přesto, nemohlo být lepší příležitosti, než si během letošního Jiráskova Hronova popovídat s předsedou onoho sdružení a dozvědět se víc takříkajíc z oka do oka. Kdy a proč vlastně vzniklo Volné sdružení východočeských divadelníků? To vím skoro přesně. Až na ta data! Přibližně v únoru roku devadesát mi zatelefonoval Milan Schejbal a říkal: Sašo, přijeď tehdy a tehdy do Prahy, všelijak se to tady vaří, je tady SČDO, vzniká ADA, potřebujeme další lidi, kteří by podpořili myšlenku probuzeného proudu amatérského divadla po roce 89. Já tenkrát napoprvé musel říci, bohužel, že máme spoustu starostí v Ústí nad Orlicí, kolem Občanského fóra, že mě zatím buntování stran ochotnického divadla jaksi v danou chvíli moc nepřitahuje. Po čase ale Praha pořádala jakousi konferenci, tam už jsem i s dalšími Východočechy byl, a začali jsme se zajímat, resp. Pražáci se zajímali o nás. Na jedné straně ale SČDO, na druhé ADA, avšak jejich představy nás úplně neoslovily, tak to v revolučních dobách bývá Uvažovali jsme chvíli o vytvoření nějaké regionální součásti ADA, ale nakonec se nám nechtělo se cpát do pražských struktur. A tak jsme si založili vlastní organizaci, pamatuji se na dlouhou debatu o tom, zda mít předsedu Prvními kolektivními členy se stal DS Krakonoš z Vysokého, divadelní soubory z Lomnice nad Popelkou, z Luže, z Hostinného, z Meziměstí, svitavské,céčko, Úpičtí, Havlíčkobrodští nebo prezidenta Už v té době jsme měli na mysli jakousi střechovou organizaci pro spolupráci divadelních souborů možná z předtuchy, že celý regionální a celostátní systém v amatérském divadle, dosud spojený s právě likvidovanými okresními a krajskými kulturními středisky a ÚKVČ, který byl po Uvažovali jsme chvíli o vytvoření nějaké regionální součásti ADA, ale nakonec se nám nechtělo se cpát do pražských struktur. A tak jsme si založili vlastní organizaci... sametu taky na odepsání, je potřeba něčím nahradit. Navíc soubory ještě dlouho (až na výjimky) nenacházely odvahu stát se samosprávnými spolky, byť podle sdružovacího zákona již mohly a dlouho se ještě zaštiťovaly zřizovatelstvím. Ve Východočeském kraji jsme měli tenkrát určitou výhodu existovalo tu aktivní krajské kulturní středisko (lví podíl Mirky Císařové) a v několika okresních střediscích a především jejich poradních sborech fungovala výborná spolupráce divadelníků, velmi neformální. Všichni jsme se dobře znali To jsou tedy ti, kterými máš na mysli ono my? Volné sdružení východočeských divadelníků vzniklo ze zástupců souborů či členů zmíněných poradních sborů už jako privátních osob, ale dostatečně známých v regionech tehdejšího Východočeského kraje 2. února 1991. To proběhla v Hradci Králové bouřlivá debata, u níž byli např. Karel a Blanka Šefrnovi, Mirka Císařová, Pepík Tejkl, tehdejší hradecký primátor Martin Dvořák, Hejralovi z Vysokého, mladičká Olinka Strnadová, Alena Exnarová i já a spousta dalších, víc než sedmdesát divadelníků. Prvními kolektivními členy se staly DS Krakonoš z Vysokého, divadelní soubory z Lomnice nad Popelkou, z Luže, z Hostinného, z Meziměstí, svitavské Céčko, Úpičtí, Havlíčkobrodští 10

Z občanských sdružení Proto dodnes operujeme v kraji Královéhradeckém i Libereckém, Pardubickém a na Vysočině. Všude tam máme členy a členské soubory, organizujeme společné akce, otevřené přehlídky, byť už v těch nových regionech mají své krajské přehlídky. Ony zmíněné začátky, které jsme chápali jako pražskou politiku, se promítly i do názvu našeho bulletinu zpravodaje amatérských divadelníků, loutkářů a recitátorů ve východních Čechách, na pomezí Moravy a v části bývalých Sudet, jak zní celý název. Začal vycházet již v dubnu 1991 a název je akronym Divadelní HROM ADA! Vznikl z legrace, ale chtěli jsme se tak revolučně vymezit proti pražským rebelům, byť s ADA máme, alespoň si myslíme, dobré vztahy. Hromada vychází dodnes třikrát ročně a od začátku ve spolupráci s královéhradeckým Impulsem. Za sedmnáct let jsme vydali 53 šedesátistránkových čísel. Vědomí, že máte v regionu dost souborů a lidí, kteří jsou schopni a chtějí se zapojit, byla asi zásadní, protože, pokud vím, v žádném jiném regionu nic podobného jako VSVD nevzniklo Určitě proto, že žádný jiný region nemá tak silný potenciál. Ve východních Čechách se dodnes divadlo hraje téměř v každé druhé vesnici, skoro v každém městě je divadelní budova. V současné době máme kolem sto padesáti individuálních členů a patnáct členů kolektivních tedy je nás víc jak dvě stě. Soubor evidujeme tak, že tři z jeho členů jsou členy individuálními (SČDO má šest set členů, ale na území celé republiky) V souvislosti s aktivitami kolem zakládání Matice českých divadelníků jsem zjistil, že skutečně, kromě SČDO a ADA, není v republice žádné sdružení, které by bylo společnou platformou amatérských divadelních souborů tedy občanskou (nikoliv státní) organizací, která by zajišťovala spolupráci, koordinaci a ochranu zájmů českých amatérských divadelních souborů na celostátní úrovni. Zřejmě i proto, že se tím zabývá, včetně mezinárodních vztahů, především NIPOS-ARTAMA, tedy státní instituce. SČDO, ADA a VSVD jsou samozřejmě jejími partnery. A tak odborná stanoviska zaujímají odborné rady Artamy (jichž jsou zástupci organizací členy), rozhodování pak v rukou výkonných pracovníků a rozhodování ministerstva by z názorů Artamy mělo vycházet protože je v podstatě jediným partnerem státní kulturní politice (pokud nebereme v úvahu některé divoké nápady samotných poslanců). V tomto smyslu trochu smysl poslání našich organizací kulhá princip ochrany, bránění zájmů z vůle samotných občanských sdružení je příliš rozmělněn, jako by nebyl třeba (abychom se nedivili, jako divadelníci v Praze!). Pokud ale je potřeba ve smyslu obrany této součásti občanského života vystoupit, děje se to právě kuriózním způsobem prostřednictvím státní instituce. (Jinak je na tom např. Folklorní sdružení České republiky, nejpočetnější organizace v oblasti zájmové Alexandr Gregar na JH 2008 / Foto: Ivo Mičkal kulturní činnosti, která sdružuje více než 400 členských souborů v 17 autonomních regionálních sdruženích, FoS (spolu)pořádá 56 folklorních festivalů a lidových slavností a tvůrčích dílen, vydává časopis a další tiskoviny metodické, repertoárové, propagační publikace, provozuje Informační centrum v Praze, internetové stránky, spolupracuje s kulturními institucemi, je členem mezinárodních organizací.) Pravda, ochotnické divadlo nemá, na rozdíl od folkloru, takovou (komerční) sílu, není vývozním artiklem, ale postavení v občanské společnosti má némlich stejné. Ještě k Matici loni jsem spolu s předsedou SČDO Jardou Vyčichlem (čest jeho památce, už bohužel není mezi námi) Ve východních Čechách se dodnes divadlo hraje téměř v každé druhé vesnici, skoro v každém městě je divadelní budova. V současné době máme kolem sto padesáti individuálních členů a patnáct členů kolektivních tedy je nás víc jak dvě stě. a vlastně na popud dlouhodobých zájmů SČDO pomohl vytvořit Matici českých divadelníků, kromě SČDO a VSVD ji akceptovalo ještě ústecké OSDO, pražská ADA se distancovala. Poté jsme oslovili prostřednictvím Amatérské scény a internetu české soubory, zda by takovou platformu chtěli, zda-li by se připojili k jakémusi spolku spolků. Loni v létě jsem na Hronov pozval osobně snad dvacet sdružení k aktuálnímu jednání. Zájem, až do dnešních dnů, nula. Zřejmě ještě není čas. Možná nastane, až bude ministerstvo chtít zrušit nějakou příspěvkovou organizaci, to zas bude revoluční rétoriky Na území východních Čech existuje přece ještě také IMPULS. Ten vznikl ve stejné době? Začátkem 90. let se bez náhrady rušila krajská a okresní kulturní střediska. Ale v Hradci Králové z nich tehdejší okresní úřad vytvořil IMPULS jako Středisko amatérské kultury. U zrodu tohoto nápadu byl Honza Dvořák, dnes pedagog Jesliček, a současný hejtman ing. Bradík, pánbůh jim to přičte Byl to dobrý tah, novým způsobem se nastavila komunikace s divadelníky, ale i s filmaři či fotografy. Tanečníci a muzikanti si šli po svém. A jak se vyprofilovalo fungování VSVD a IMPULSu. Řekla bych, že to leckomu tak trochu splývá. Impuls (z vůle tehdejších okresních poslanců) mohl pokračovat v podpoře zájmových činností kromě kulturních aktivit dospělých šlo především o činnosti dětí a mládeže (recitace, moderní a folklorní tanec, sborový zpěv, dětské divadlo). Grantová politika tehdy ještě neexistovala, a tak Impuls financoval i přehlídky, zůstaly zachovány i některé vzdělávací akce. Po zániku okresů se podařilo statut Impulsu převést pod krajský úřad, postupem času se státní i regionální kulturní politika začala profilovat a k dispozici jsou místní i krajské granty, poskytuje je i MK ČR a jsou další finanční možnosti, byť např. Státní fond kultury po odchodu 11

Z občanských sdružení ministra Pavla Dostála uhynul na parlamentní souchotě. Impuls dnes financuje samotné činnosti omezeně. Především však platí několik málo zaměstnanců (5) profesionálů, kteří se z někdejších metodiků vypracovali na skvělé produkční. Mají statutární povinností k dětským aktivitám, napojených i na školské orgány, organizují akce pro krajský úřad, ale jejich pracovní náplní je i spolupráce s amatéry, divadelníky, fotografy, filmaři, v oblasti foto a film dokonce Impuls působí jako akreditovaná vzdělávací instituce. Společně s Impulsem vychází i Divadelní Hromada a také fotografové a filmaři mají své bulletiny. Naše jednatelka VSVD Naďa Gregarová je tedy pracovnicí Impulsu, která má na starosti dětské aktivity (taneční, pěvecké sbory a dětské divadlo) ale zároveň je kontaktním článkem mezi VSVD a Impulsem. Její jednatelství ve VSVD není konfliktem zájmů, naopak. V příspěvku zřizovatele, který Impuls dostává na provoz, byste peníze na přehlídky a vzdělávání marně hledali. Stejně jako VSVD a místní pořadatelé je získává z ministerských, krajských nebo místních grantů. Ale prostřednictvím zmíněných zaměstnanců zajišťuje něco velmi podstatného odborný servis regionálním zájmovým sdružením, administrativu, organizační a produkční činnosti, ekonomický servis. Bez profesionálního účetnictví Impulsu bychom se zřejmě neobešli, vždyť největší akce, kterou děláme, Open Air Program při hradeckých Regionech, stojí tři čtvrtě milionu korun, denně je potřeba zabezpečit obrovský finanční obrat! Roční rozpočet VSVD je více jak milion a přes zmíněný servis nad ním ještě bdí volený pokladník a revizní komise sdružení, vyúčtování jsou neúprosná. A jaká je, řečeno suše, organizační struktura VSVD? I to mělo svůj dramatický vývoj. První předsedkyní VSVD byla Alena Exnarová, poté po dlouhá léta Honza Merta. Ale prvních pět šest let to bylo trochu přešlapování, hledání sebe sama. Zásadní problém spočíval v tom, jak celé to území zachytit, jak ho propojit na bázi občanské organizace, jednu dobu to vypadalo i na rozpad Rada VSVD měla tenkrát jen asi šest lidí a ponorka. Asi v roce 1998 jsme však přišli na způsob, jak vytvořit jakousi referenční komunikaci oslovili jsme celé území VSVD a pozvali do voleného orgánu víc než dvacet lidí. Hrozné! Každá manažerská příručka od takového molochu zrazuje! Ale dnešní rada má třiadvacet členů, scházíme se dvakrát třikrát do roka a vždycky se sejde většina, scházejí jen ti, co zrovna mají představení nebo zkoušku nebo svatbu. Radu tvoří, kromě řady velmi akceptovaných divadelníků, např. J. Tejkla, B. Šefrnové, J. Merty, A. Exnarové ad., členové souborů pořádajících divadelní přehlídky. Je vždycky o čem mluvit, je co řešit. Např. principy vybírání souborů na přehlídku, povinnosti souborů, pořadatelů, co a jak pro to udělat, v naší radě vznikaly např. i konkrétní principy udělování odznaků J.K. Tyla, statut Matice, byť iniciátorem byl SČDO. Řada členů rady jezdí i na všechna činoherní představení během sezony. Máme o nich přehled dřív, než vypukne přehlídka, v Hromadě je zpravodajsky reflektujeme. Ale eliminaci neděláme, nepovažujeme za dobré nepřipustit někoho na přehlídku hodnocení necháváme na autoritě přehlídkové poroty. Letos jsme v Červeném Kostelci museli rozdělit přehlídku dokonce na dva víkendy, aby se vešlo sedmnáct představení! (A dostali jsme na ni stejných patnáct tisíc od ministerstva kultury jako přehlídka, která s bídou dala dohromady představení pět.) Myslím, že zásadní funkce VSVD je ovšem v udržování kontaktů. Důležité je setkávání Rady VSVD a komunikace Divadelní Hromadou. Ta je jakýmsi intimním, sousedským časopisem v duchu tradičního spolčování. Proto kromě recenzí a prezentací představení obsahuje zprávy ze života souborů a jednotlivců. I díky tomu se všichni známe. Oblíbené je tzv. Cenění ocenění ze všech přehlídek se sjedou do Hradce Králové, aby převzali diplomy, vždy originální výtvarná dílka. A na tomto srazu se potkají činoherci Myslím, že zásadní funkce VSVD je ovšem v udržování kontaktů. Důležité je setkávání Rady VSVD a komunikace Divadelní Hromadou. Ta je jakýmsi intimním,,sousedským časopisem v duchu tradičního spolčování. s loutkáři, alternativci s recitátory, vedoucí dětských souborů, málokdy se někdo omluví, s humorem se něco poví o jednotlivých přehlídkách, pokaždé to spojíme s nějakým pěkným představením, s přípitky Podobnou atmosféru mají i valné hromady VSVD, většinou začátkem února se nás sejde minimálně šedesát, řádní i čestní členové, profesionálové, kteří s námi spolupracují, čte se výroční zpráva, volí lidé do funkcí (jsme přece právnická osoba) a taky je divadelní představení. A samozřejmě setkávání na přehlídkách v obou Kostelcích to vždycky pěkně duní! Máme prostě celým rokem rozprostřen i společenský život, jak to ostatně ve spolcích být má. Zapomněl jsem ještě na ediční činnost. Mnozí už znají a mají naši Divadelní jarmárku profesora Císaře či knižní rozhovor s vysockou herečkou Slávkou Hubačíkovou (Kale a Kyselo), pár výtisků ještě máme na skladě, jinak se po nich zaprášilo. Teď chystáme další knížku o loutkářce Hance Voříškové. Bude se jmenovat Panáčkové, s minimalistickými komiksovými obrázky. K ní vyjde DVD s několika Hančinými představeními pro jednoho dva diváky. Už se těšíme. A ještě by mě zajímalo, jaký význam má členství VSVD pro člověka např. z Českých Budějovic, když inzerujete, že jste otevření Třeba v tom, že my s ním a on s námi udržujeme kontakt. Minimálně prostřednictvím Divadelní Hromady. Ale povinnosti, kromě členského příspěvku, nemá žádné. Řádný členský příspěvek je 250 korun ročně, za to dostane tři vydání Hromady, spoustu informací Kdyby někdo ze vzdálenějších chtěl být naším členem, rádi ho přivineme. Bude samozřejmě příjemné, když VSVD něčím obohatí, tedy nejen svým členstvím, příspěvkem. O finance ale nejde (členské příspěvky tvoří cca 3 % našeho rozpočtu). Naše aktivity zveřejňujeme po celé republice, např. na kurz jevištního líčení s maskérkami Klicperova divadla přijelo na 40 lidí, dokonce až z jižní Moravy. Má takový člen nějaké výhody, třeba u vzdělávacích akcí? Nemá, tady nerozlišujeme, ovšem držitel průkazky VSVD má např. slevu v hradeckém Klicperově divadle a v Draku a také ve Východočeském divadle v Pardubicích, máme s divadly smlouvu. K naší celorepublikové působnosti patří i to, že na otevřených přehlídkách může vystoupit i soubor odjinud středočeský soubor z Libice nad Cidlinou hrál např. v Miletíně, stejně jako soubory z Liberecka. Tak to vypadá, že VSVD je asi právě ve fázi spokojeného fungování. Spokojenost není právě nejlepší vlastnost, lepší je, když něco tvůrčím způsobem alespoň zaklokotá. Teď právě rozbíháme dlouhodobý kurz pro herce a režiséry s prof. Františkem Laurinem. Zájemců máme tolik, že bude mít zřejmě pokračování i v sezoně 2009 2010. Naší výhodou je nejen chuť a smysl členů pro vzájemnou spolupráci. Je to také existence Impulsu, která je příčinou jistého evropského standardu naší organizace. A pokud krajský úřad nezmění svou kulturní politiku (a nevydá se, jako jiní, cestou pochybných úspor ), pak dosavadní úroveň a akceschopnost VSVD bude na dobré úrovni. Jinak bychom to, co nám dnes profesionálně zajišťuje Impuls, museli vzít do vlastních rukou a sehnat na to peníze, profesionalizovat třeba určité funkce. Ale to je zatím v Čechách utopie. Nejsme např. jako Folklorní sdružení České republiky, nemáme lidi, kteří by činnost ve sdružení chápali i jako své profesní (a profesionální) postavení. Ani česká společnost tomu není zatím nakloněna. To jsem si ověřil v řadě grantových jednání, u nichž vyplněná kolonka mzdy vlastních pracovníků vždycky bývá příčinou zdviženého obočí, ne-li zrovna pochybnosti o poctivé neziskovosti, přece když jste neziskoví, děláte všecko zadarmo, není-liž pravda? 12

Jiráskův Hronov FAKTOGRAFIE 78. JIRÁSKOVA HRONOVA 31. červenec 9. srpen 2008 Milan Strotzer 78. ročník Jiráskova Hronova (dále jen JH), festivalu amatérského divadla, byl koncipován jako celostátní mezidruhová přehlídka se zahraniční účastí. Uskutečnil se ve dnech 31. 7. 9. 8. 2008. Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR jej pořádaly NIPOS-ARTAMA Praha a město Hronov. Hlavním pořadatelem v místě bylo Kulturní a informační středisko v čele se svou ředitelkou Marcelou Kollertovou. Odborným garantem byl jako každoročně NIPOS-ARTAMA Praha. Ředitelka NIPOS Mgr. Lenka Lázňovská je současně předsedkyní festivalového výboru, vrcholového orgánu JH. Spolupořadateli JH byly stejně jako v předchozích letech Amatérská divadelní asociace, Česká sekce UNIMA, České středisko AITA/IATA, Klub přátel umění v ČR, Krajský úřad Královéhradeckého kraje Hradec Králové, občanské sdružení Kruh Hronov, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Společnost amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků a Volné sdružení východočeských divadelníků. Letos do Hronova, podle všech dostupných indicií (některé jsou však exaktně neověřitelné část návštěvníků se ubytovává bez zprostředkování organizátorů JH), přijel o něco větší počet účastníků festivalu, než tomu bylo vloni. Bylo jich cca 2100. Tento počet se ještě navýšil (přinejmenším zdvojnásobil) v závěru festivalu o ty, kteří si nechtěli nechat ujít podívanou na velkolepý ohňostroj. Aktivně a bezprostředně bylo do festivalového dění zapojeno 1135 osob, z toho 235 členů souborů hrajících v hlavním programu, 483 v doplňkovém programu, 355 účastníků seminářů a dílen včetně lektorů a organizátorů a 62 místních pracovníků a aktivistů. Počet dalších návštěvníků JH, které do Hronova přivedl zájem o divadlo, organizátoři odhadují na 950 osob. Přehlídková představení však navštěvuje i publikum místní, které v této statistice podchyceno není. Uvedená čísla o počtech účinkujících a dalších návštěvnících nevypovídají zbla nic o délce pobytu na festivalu. Hrající soubory v hlavním programu jsou zvány zpravidla na tři až čtyři dny, ale pokud se jejich představení konají ve více dnech, pobytové dny se zmnožují. Navíc si nejeden soubor pobyt prodlouží na vlastní náklady, některý na celou dobu trvání přehlídky. Informační středisko již vloni a ještě výrazněji letos zaznamenalo rostoucí zájem o déletrvající pobyt na festivalu i u oněch dalších návštěvníků. Hlavní program Základním zdrojem výběru inscenací do programu JH 2008 byly, tak jako i v minulých letech, celostátní (národní) druhové přehlídky amatérského divadla. Většině z nich předcházely postupové Aktivně a bezprostředně bylo do festivalového dění zapojeno 1135 osob, z toho 235 členů souborů hrajících v hlavním programu, 483 v doplňkovém programu, 355 účastníků seminářů a dílen včetně lektorů a organizátorů a 62 místních pracovníků a aktivistů. Počet dalších návštěvníků JH, které do Hronova přivedl zájem o divadlo, organizátoři odhadují na 950 osob. Theatro Hugo Semily Jan Mocek a kol. souboru: Hugo Foto: Ivo Mičkal 13

Jiráskův Hronov Výběrový koš pro JH 2008 obsahoval na úrovni tzv. krajských postupových přehlídek či přehlídek celostátních a mezinárodních, která postupová kola nemají, více jak 1000 inscenací (vystoupení, performancí), z nichž se utvářel hlavní program JH. přehlídky nižšího stupně. Jejich rozsah byl stejně mohutný jako v posledních letech. Výběrový koš pro JH 2008 obsahoval na úrovni tzv. krajských postupových přehlídek či přehlídek celostátních a mezinárodních, která postupová kola nemají, více jak 1000 inscenací (vystoupení, performancí), z nichž se utvářel hlavní program JH. Klíčové celostátní přehlídky měly podle propozic JH 2008 právo přímých nominací do programu JH, a to vždy po jedné nominaci za ten který druh (či oblast) divadla. Dále měly poroty přehlídek obligátní možnost doporučovat neomezený počet dalších inscenací, aniž by určovaly pořadí. Pro tvorbu programu JH 2008 byly klíčovými Popelka Rakovník, národní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti, Otevřeno v Kolíně, celostátní přehlídka pantomimy a pohybového divadla, Náchodská prima sezóna, celostátní přehlídka studentského divadla, Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín, celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla, Šrámkův Písek, celostátní přehlídka experimentujícího divadla, Wolkrův Prostějov, celostátní festival poezie, Dětská scéna v Trutnově, celostátní přehlídka dětského divadla a dětských recitátorů a Loutkářská Chrudim, celostátní přehlídka amatérského loutkářství. Druhým zdrojem výběru byly návrhy uplatněné dalšími celostátními přehlídkami vymezenými propozicemi JH, které mohly doporučovat neomezený počet inscenací, a to opět bez určení pořadí. Pro 78. ročník JH k nim patřily Krakonošův divadelní podzim, národní přehlídka venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou, Kaškova Zbraslav, národní přehlídka jednoaktových her v Praze-Zbraslavi, Pohárek SČDO, národní soutěž divadelních monologů a dialogů ve Velké Bystřici a Tanec, tanec... Jablonec nad Nisou, celostátní přehlídka scénického tance. Dalšími zdroji pro tvorbu programu JH byly návrhy nominace zahraničních souborů a jejich inscenací, jimiž bylo pověřeno České středisko AITA/IATA. Dále doporučení střechových orgánů zájmových divadelních organizací, zabývajících se amatérským divadlem s celostátní působností. Možnost uplatňovat doporučení měl rovněž NIPOS-ARTAMA. Zájmové divadelní organizace ani NIPOS- -ARTAMA své pravomoci v roce 2008 nevyužily. I pro 78. ročník JH byl zdrojem programu rezervoár na JH nerealizovaných inscenací v předchozím roce. Tj. inscenací, které byly programovou radou či Celková programová skladba vycházela z 50 návrhů. Byla vymezena maximálně 24 inscenacemi (programovými bloky) hlavního programu. Ve skutečnosti do něj bylo zařazeno 26 inscenací ve 22 programových blocích. nominacemi v předešlém roce vybrány k účasti, ale z nějakých příčin se nemohly JH zúčastnit, respektive byly na takovém místě v pořadí, že se na ně nedostalo. V platnosti přitom zůstalo ustanovení o tom, že nominace uplatněné v předchozím roce z Loutkářské Chrudimi zůstávají v platnosti. Poslední programový zdroj umožňovalo právo programového ředitele JH nominovat do programu inscenaci hostujícího souboru s výjimečnou inscenací přinášející inspiraci, přičemž uplatnění takového návrhu nebylo vázáno na statut amatérského souboru. Připojme hned, že byly postupně osloveny: 1. Farma v jeskyni Viliama Dočolomanského s inscenací Čekárna, 2. Slovácké divadlo Uherské Hradiště s inscenací J.A. Pitínského Divá Bára (Píseň o Viktorce, Karla, Divá Bára) podle Boženy Němcové a nakonec Divadlo v 7 a půl Brno s Pitínského inscenací hry H. Ibsena Nora, která na JH byla uvedena. Návrhy z výše uvedených zdrojů se ocitly na stole programové rady JH 2008, která rozhodovala o jejich přijetí či nepřijetí a poté z přijatých inscenací sestavila pořadí, v jakém by měly vstoupit do programu JH. Geisslers Hofcomoedianten Kuks / Geisslers Hofcomoedianten podle libret k svatojanským oratoriím z let 1727, 1728 a 1730 od Heinricha Rademina: Nevyslovené Oraculum Výmluvná mlčenlivost Ani muk! Nepomuk! Foto: Ivo Mičkal. Programová rada se sešla ke svému jednání na půdě NIPOS- -ARTAMA v sobotu 21. 6. 2008 bezprostředně po skončení Wolkrova Prostějova, tj. z hlediska termínu konání poslední výběrové přehlídky pro JH s výjimkou Loutkářské Chrudimi, která se uskutečnila až na přelomu června a července. Programová rada se tentokrát sešla v kompletním zastoupení daném propozicemi JH: zvolená předsedkyně Lenka Novotná (zastupovala na jednání Otevřeno Kolín), prof. PhDr. Jan Císař, CSc. (zastupoval v programové radě Šrámkův Písek), Štěpán Filcík (Loutkářská Chrudim), Naďa Gregarová (AITA/IATA), MgA. Jiří Hraše (Kaškova Zbraslav), Mgr. Jakub Hulák (Dětská scéna Trutnov), Marcela Kollertová (KIS Hronov), prof. Mgr. František Laurin (KDP Vysoké n. J.), MgA. Petr Michálek (Popelka Rakovník), Mgr. Elvíra Němečková (Tanec, tanec... Jablonec n. N.), Mgr. Milan Schejbal (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín), PhDr. Milan Strotzer (NIPOS-ARTAMA), MgA. Dominika Špalková (Náchodská prima sezóna), Ing. Dušan Zakopal (Pohárek SČDO) a Mgr. Alena Zemančíková (Wolkrův Prostějov). V druhém kole svolal programový ředitel JH dr. Milan Strotzer v závěru Loutkářské Chrudimi zde dostupnou skupinu zasvěcených odborníků pro posouzení a vřazení návrhů z Loutkářské Chrudimi do pořadí určeného programovou radou JH tak, aby v závěru této v časové posloupnosti poslední celostátní postupové druhové přehlídky výběrové pro JH, mohlo být bez prodlení s konečnou platností rozhodnuto o základním programu JH 2008. Chrudimského rozhodování se dne 4. 7. 2008 zúčast- 14

Jiráskův Hronov nili vedle dr. Strotzera prof. PhDr. Jan Císař, CSc., Miroslava Císařová, Mgr. Alena Exnarová, Štěpán Filcík, Mgr. Jakub Hulák a Mgr. Milan Schejbal. Výsledkem obou jednání bylo toto pořadí inscenací, které po přijatých nominacích mohly vstoupit do programu JH: 1. DS Tábor, o. s. / režie Josef Konrád / František Nepil: Polní žínka Evelínka (Popelka Rakovník) 2. DS KUK! ZUŠ Praha, Biskupská / režie Ivana Sobková / Kolektiv souboru: Komunikační etudy (Náchodská prima sezóna) 3. Divadlo Samohana Hradec Králové / režie Josef Tejkl / Josef Tejkl: Asteroid Bejček (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 4. TotO Divadlo Praha / režie Hana Jůzlová / Etgar Keret: Knellerův letní tábor (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 5. Ženský amatérský spolek ŽAS Homole / režie Stanislava Kočvarová / Stanislava Kočvarová podle románu Viléma Neubauera: Sextánky (Krakonošův divadelní podzim Vysoké n. J.) 6. Geisslers Hofcomoedianten Kuks / režie Petr Hašek / Geisslers Hofcomoedianten podle libret k svatojanským oratoriím z let 1727, 1728 a 1730 od Heinricha Rademina: Nevyslovené Oraculum Foto: Ivo Mičkal Celkem bylo v hlavním programu uvedeno 24 inscenací od 24 souborů v 101 představeních. Připočteme-li divadelní produkce doprovodného programu a představení dílen K(n)MD, dostaneme se k celkové sumě 50 inscenací a produkcí od 47 divadelních kolektivů v 135 představeních. Výmluvná mlčenlivost Ani muk! Nepomuk! (Šrámkův Písek) 7. Divadlo Duha Polná / režie Petr Vaněk / Bohumil Hrabal, Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 8. LDO ZUŠ Harmonie Praha 6 / režie Vladimír Jopek / Jan Werich: O rybáři a jeho ženě (Dětská scéna Trutnov) 9. Divadelní klub Jirásek Česká Lípa / režie František Zborník / František Zborník: Pension (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 10. J.S.T.E. Artyžok a Dred Náchod / režie Ondřej Pumr / Ondřej Pumr: Dekalog: Pygmalion Svatba Kar (Šrámkův Písek) 11. Divadlo Luna Stochov / režie Luboš Fleischmann / Jean-Claude Danaud: Ach, ta něha našich dam! (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 12. Spolek loutkářů Na holou Hořovice / režie Ludvík Říha Řeřicha / Ludvík Říha Řeřicha podle Daniila Charmse: Nádherný letní den aneb Kdo jsme, kam jdeme a kolik na to máme času (Loutkářská Chrudim) 13. Loutkové divadlo Střípek Plzeň / Režie Ivana Faitlová a Martina Hartmannová / Ivana Faitlová na námět Františka Kasky: Hotel Beránek aneb Pozor, za dveřmi je vlk (Loutkářská Chrudim) 14. Loutkářský soubor Tichý jelen Roztoky / kolektivní režie / Karel Sabina, Jiří Jelínek a Tichý jelen: Mariage aneb Dobře prodaná nevěsta (Loutkářská Chrudim; soubor nemohl přijmout pozvání na JH zahraniční pobyt) 15. DS AŠlerovo komikadze nucený výsek / režie Pavla Bušková a Anna Trčková / Pavla Bušková, Anna Trčková: Tkadleny (Šrámkův Písek; soubor nemohl přijmout pozvání na JH termínové důvody) 16. Taneční skupina NoTa Plzeň / Kolektivní režie / Enyky benyky Anka banka (Otevřeno Kolín) 17. O. S. Thalia Vyškov / režie Radim Šíp / Ernst Jandl a Christian Morgenstern: Non s müsli (Wolkrův Prostějov) 18. Divadelní soubor při MěKS Červený Kostelec / režie Vlastimil Klepáček / Vlastimil Klepáček: Don Quijote aneb Veselý konec rytíře smutné postavy (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín; zůstal jako jediný aktuální náhradník pro hlavní program 78. JH) 19. Divadelní studio D 3 Karlovy Vary / režie Anna Ratajská / Antonín Přidal: Pěnkava s Loutnou (Jednoaktovky Holice 2007; soubor nemohl přijmout pozvání na JH termínové důvody; přesto vystoupil jako host slavnostního zasedání u příležitosti 40 let SČDO) 20. Parau Parau Jablonec nad Nisou / kolektivní choreografie / Parau Parau: Sólo pro knížky (Tanec, tanec...) 21. DS TJ Sokol Lázně Toušeň / režie Dušan Müller / Kino (Otevřeno Kolín) 22. Divadelní spolek Prkno Veverská Bítýška / režie Pavel Vašíček / Jim Cartwright: Dva (Krakonošův divadelní podzim Vysoké n. J.; programová rada inscenaci přijala za podmínky obsazení shodného s představením na národní přehlídce nebylo jí možné dostát pro pokročilé těhotenství představitelky jedné z hlavních rolí) Nominovány a automaticky pozvány k účasti na JH 2008 byly tyto inscenace: 1. Theater Abtenau / Theater Holzhausen, Rakousko / režie Marion Hackl / Felix Mitterer: Můj netvor (Mein Ungeheuer) (AITA/IATA) 2. Divadelní soubor KROV Breda, Nizozemí / režie Mireille Verhoeven / Jeroen Flamman: Zlatíčka (Oud Zweet; Starý pot) (AITA/IATA) 3. Divadlo A a Divadlo SHANTI, o. z. Prievidza / režie Jozef Krasula / Bertolt Brecht: Malomeštiakova svadba (AITA/IATA) 4. Divadlo Bez střechy Vyškov / režie Radoslav Mesarč / Jean Cocteau: Dvojhlavý orel (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 5. Divadlo Kámen Praha / režie Petr Macháček / Petr Macháček: Žáby (Šrámkův Písek) 6. Soubor Na poslední chvíli Ostrov / režie Lucie Veličková / Kolektiv souboru souboru a Lucie Veličková: Lesson Three My Day (Wolkrův Prostějov) 15

Jiráskův Hronov 7. LS VĚK Plzeň / režie Jakub Vašíček / Kolektiv souboru: Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen (Loutkářská Chrudim 2007) 8. Teatro HUGO Semily / režie Jan Mocek / Jan Mocek a kolektiv souboru: Hugo (Loutkářská Chrudim; soubor byl současně doporučen ze Šrámkova Písku) 9. Divadlo v 7 a půl Brno / režie Jan Antonín Pitínský / Henrik Ibsen: Nora (nominace programového ředitele JH) Pro úplnost ještě přehled návrhů, které nebyly programovou radou přijaty, respektive nemohlo o nich být jednáno z důvodu oznámení souboru o tom, že případnému pozvání na JH nemůže vyhovět: 1. Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary / režie Hana Franková / Miloš Macourek: Hra na Zuzanku (Náchodská prima sezóna) 2. DS Smršť Údivadlo DDM Kopřivnice / kol. režie / Kolektiv souboru: STOP...jsme jako vy (Náchodská prima sezóna) 3. Divadelní spolek Kroměříž / režie Láry Kolář / Eric Emmanuel Schmitt: Manželské vraždění (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 4. SemTamFór, o. s. Slavičín / režie Jan Julínek / Diego Ruiz a Fiona Bettanin: Orgasmus bez předsudků (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín; soubor na JH vystoupil v improvizovaném představení v parku u hronovského Tritonu) 5. DS TY-JÁ-TR CO?! Praha / režie Radka Tesárková / Lev Nikolajevič Tolstoj, František Skřípek: Příběh koně (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 6. Divadýlko Na dlani Mladá Boleslav / režie Petr Matoušek, Radek Kotlaba a kol. souboru Radek Kotlaba, Petr Matoušek: Rue Bonaparte 17 (Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín) 7. DS Čtyři rohy Plzeň / režie Vojtěch Dvořák a Jacques Joseph / Kolektiv souboru: Surreality Show / pan R (Šrámkův Písek) 8. Divadelní soubory Antonín D.S. a Krvik Totr / režie Martin J. Švejda / Martin J. Švejda: Ivan, Kamil a Dušan (malý intelektuální muzikál) (Šrámkův Písek) 9. J.S.T.E. Artyžok a Dred Náchod / režie Ondřej Pumr / Ondřej Pumr: Dekalog: Písně z prvního a dalšího smrtživota (Šrámkův Písek) 10. Divadlo Kocábka Chocerady / režie Jiří Cinkeis / Jiří Cinkeis, Vladimír Šíma: Šmajchle (Kaškova Zbraslav) 11. DS Máňa (v županu) Plzeň / režie Blanka Joseph-Luňáková / Georges Feydeau: Slečna od Maxima (Kaškova Zbraslav) 12. u. s. Marvin Praha / režie Bohdana Klásková / Milan Uhde: Zubařovo pokušení (Kaškova Zbraslav) 13. VÍTĚZNÁ VYSTOUPENÍ Z POHÁRKU SČDO 2008 / Veronika Rubášová z DS DK Krupka / režie Jana Urbanová / Karel Čapek: Apokryfy monolog Goneril, dcery krále Leara + Vladimír Benderski ze Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary / režie František Hnilička / Samuel Becket: Great Street Jak to říct 14. Studio Dům Brno, režie Eva Tálská / Eva Tálská a kolektiv souboru: Sny (Náchodská prima sezóna 2007) 15. DS Zmatkaři Dobronín / režie Ladislav Valeš / Axel Hellstenius: Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála blázovství (Divadelní Děčín / Divadelní Třebíč 2007) 16. VÍTĚZNÁ VYSTOUPENÍ Z POHÁRKU SČDO 2007 / Jana Trojanová z Chrudimi / Jean Cocteau: monolog Dívky ze hry Přelud z Marseille + Václav Vašák z Krupky / režie Jana Urbanová / Denis Leary: monolog Kuřáka ze hry Cigára + Ludmila Panenková, Pavel Panenka a L. Volfová ze souboru Karel Čapek z Děčína / Zdeněk Podskalský: dialog ze hry Žena v trysku století 17. Divadlo Esence Praha / režie Marie Kubrová / Carlo Gozzi: Královna jelenem (Divadelní Děčín / Divadelní Třebíč 2007) 18. DNO Hradec Králové / režie Kamil Bělohlávek a kolektiv souboru / Kolektiv souboru: LAPOhádky tedy Ledové techno (Loutkářská Chrudim 2007; soubor nemohl pozvání akceptovat vedení letního dětského tábora) 19. SPODINA (Spolek divadelních nadšenců) Plzeň / režie Jiří Untermüller a Jakub Zindulka / Prosper Merimée: Kočár nejsvětější svátosti (Divadelní Děčín / Divadelní Třebíč 2007; soubor byl v době konání JH na mezinárodním divadelním festivalu v Koreji) Klub (nejen) mladých divadelníků JH seminář A (jako Abeceda) vedený Václavem Špiritem (vlevo) byl určen začínajícím divadelníkům seznamujícím se s abecedou divadla. Foto: Ivo Mičkal. Celková programová skladba vycházela z výše uvedených 50 návrhů a rozhodnutí o nich. Byla vymezena maximálně 24 inscenacemi (programovými bloky) hlavního programu. Ve skutečnosti do něj bylo zařazeno 26 inscenací. Ono navýšení spočívalo v realizaci dvou programových bloků obsahujících po třech kratších inscenačních útvarech v jednom představení (Sólo pro knížky; Enyky benyky Anka banka; Kino + Komunikační etudy; O rybáři a jeho ženě; Lesson Three My Day). Přesto nebylo využito ustanovení o možnosti realizace až 24 inscenací či programových bloků. Bylo jich 22. Více jich nebylo možné zařadit, pokud organizátoři nechtěli konce posledních představení přetahovat přes půlnoc. Limitující byly tedy především časové možnosti, ale také prostorové. V roce 2008 citelně chyběl komorní hrací prostor v ZUŠ, kde byly vybudovány cvičné horolezecké stěny, které prostor zúžily takřka na polovinu. Ačkoliv byl k dispozici, pro konání představení se stal nepoužitelným. Navzdory těmto skutečnostem, by se dala vymezená kvóta naplnit, kdyby byly pro tvorbu programu takříkajíc všechny karty v rukou v potřebném čase a nemusela se vytvářet různá alternativní řešení (která nakonec zákonitě selhávají) pro včlenění návrhů na základě výsledků červencové Loutkářské Chrudimi. Program nelze totiž stavět tři týdny před přehlídkou, musí být v zásadě hotov začátkem třetí červnové dekády, aby organizátoři měli šanci oslovit soubory před prázdninami a dovolenými a festival připravit, aby se potenciální návštěvníci JH (mimo seminaristů) alespoň zhruba dozvěděli, co se bude hrát a mohli si objednat vstupenky. 16

Jiráskův Hronov Možnost zhlédnout všechna představení byla zajištěna prostupnými diváckými řadami vstupenek A, B a C, přičemž každá z nich měla další mutace (A1, A2, A3, B1 a B2 atd.). 78. JH, vymezený jako mezidruhová přehlídka, přinesl pestrou paletu divadelních druhů, žánrů, stylů a poetik, lze konstatovat, že nejbarvitější z několika posledních ročníků festivalu. Jeho účastníci měli možnost zhlédnout inscenace souborů dospělých, studující mládeže i dětí. Rozmanité bylo také složení souborů z hlediska demografického. Postupná proměna programové skladby od převahy her dramatických autorů k vlastní autorské tvorbě se projevila na 78. JH nejrazantněji v celé historii festivalu. V hlavním programu totiž ubylo (byť vlastních) dramatizací a počet původních autorských počinů jednoznačně převážil. V hlavním programu JH bylo uvedeno 24 inscenací, z toho: z hlediska druhového: n 12 inscenací činoherního (hereckého) divadla; n 4 inscenace loutkového divadla; Klub (nejen) mladých divadelníků JH seminář D (jako Dramatická situace) vedený režisérem Milanem Schejbalem byl určen zkušenějším. Foto Ivo Mičkala je z předváděčky Nové komedie o Libuši a dívčí vojně v Čechách. n n n n n 3 inscenace tzv. divadla poezie 1 inscenace činoherního divadla pro děti; 2 inscenace pohybového divadla; 2 inscenace tanečního divadla; 2 produkce experimentujícího divadla. z hlediska dramaturgického: n 14 původních autorských her či scénářů, z toho 1 původní hra vycházející z barokní dramatiky; n 7 vlastních dramatizací literárních předloh; n 2 hry ze současné světové dramatiky (rakouské a francouzské); n 3 hry z odkazu světové klasické dramatiky (francouzské, norské a německé). Z hlediska podílu komediálních a vážných žánrů převažovaly v dramaturgii hlavního programu inscenace se závažnou tematikou. Byly jich plné 4/5. Celkem bylo v hlavním programu uvedeno 24 inscenací od 24 souborů ve 101 představeních. Připočteme-li divadelní produkce doprovodného programu (15 inscenací či produkcí od 12 souborů v 22 představeních) a představení dílen K(n)MD (11 ve 12 produkcích) viz dále, dostaneme se k celkové sumě 50 inscenací a produkcí od 47 divadelních kolektivů ve 135 představeních. 78. JH jako mezidruhová přehlídka byl především příležitostí k poučení a inspiraci, ale také k seznámení se se stavem českého amatérského divadla jako celku, přesněji s jeho předvojem označeným celostátními druhovými přehlídkami jako divadelní počiny reprezentující příslušný druh či oblast divadla v jejich kvalitě a směřování. Letošní ročník opětovně potvrdil správnost koncipování Jiráskova Hronova jako mezidruhové přehlídky. Zájem zúčastnit se této výjimečné divadelní přehlídky je neutuchající. 78. JH se svou programovou skladbou, odrážející realitu českého amatérského divadla, se svými více jak 2000 převážně velice mladými divadelníky, v tom s 278 seminaristy Klubu (nejen) mladých divadelníků, 25 účastníky rozborového semináře SČDO, s průměrně 65 účastníky Problémového clubu (PC) a 33 účastníky Diskuzního klubu byl mezidruhovou přehlídkou nejen programově, ale také fakticky. Promítlo se to v setrvalém zájmu amatérských divadelníků, orientovaných na různé druhy a oblasti amatérského divadla, o vzdělávací část JH, ale také v širokém rozpětí dramaturgie festivalu, kterou obohatily v rámci doprovodného programu další divadelní produkce v parku A. Jiráska a dalších místech, ale také v nebývalém počtu prezentací výsledků práce hronovských seminářů a dílen (z l5 tematických seminářů a dílen připravilo 11 svá vystoupení). Inscenační výsledky, které letos na JH soubory předvedly, byly na velice dobré úrovni. Programovou skladbu charakterizovala především různorodost, ale ruku v ruce s ní zřetelné směřování k hledání a nalézání smysluplných cest amatérského divadla, a to takových, které jsou dány jeho podstatou a s ní spojenou výlučností. Jen stěží by bylo tentokrát možné určovat objektivizující žebříček kvality a přínosnosti jednotlivých inscenací. Patrně by se posuzovatelé shodli na tom, že na nejvyšší příčku dosahovala inscenace hry Jeana Cocteaua Dvojhlavý orel Divadla bez střechy z Vyškova. Z různých zorných úhlů pohledu by však na stejnou či těsnou příčku museli přiřadit celou plejádu dalších inscenací a jen málokterá z nich by se ocitla o nějaké to patro níže. Mezi nejkvalitnějšími a nejpřínosnějšími je třeba jmenovat inscenace Hotel Beránek plzeňského loutkářského souboru Střípek, Žáby pražského souboru Kámen, Hugo Teatra Hugo ze Semil, Asteroid Bejček královéhradeckého souboru Samohana, Fucking generation souboru VĚK 78. JH se svými více jak 2000 převážně velice mladými divadelníky, v tom s 278 seminaristy Klubu (nejen) mladých divadelníků, 25 účastníky rozborového semináře SČDO, s průměrně 65 účastníky Problémového clubu a 33 účastníky Diskuzního klubu byl mezidruhovou přehlídkou nejen programově, ale také fakticky. 17

Jiráskův Hronov z Plzně, Ach, ta něha našich dam stochovského souboru Luna, Kino DS TJ Sokol z Lázní Toušeň. V těchto souvislostech nelze pominout inscenace zahraniční, zvláště nastudování Mittererovy hry Můj netvor divadly z Abtenau a Holzhausenu z Rakouska a Zlatíčka (Oud Zweet; Starý pot) holandského souboru KROV z Bredy. Výčet však stále zdaleka není úplný, cennými příspěvky do programu JH, respektive do diskuze o současném hledání smyslu amatérské divadelní činnosti byly inscenace Knellerův letní tábor pražského TotO Divadla, Ostře sledované vlaky DS Duha Polná, Sextánky Ženského amatérského spolku z Homole, Dekalog: Pygmalion Svatba Kar J.S.T.E. Artyžok a Dredu Náchod, Polní žínka Evelínka DS Tábor, Nevyslovené Oraculum Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu, ale i diskutovaná českolipská inscenace Pension. Další inscenace byly pak více méně ukázkou soudobých výsledků práce či směřování specifických divadelních oblastí. Rozpačitého přijetí se dostalo reprezentantům studentského divadla Náchodské prima sezóny a Wolkrova Prostějova. režisérem. Zcela novou dimenzi jsme zaznamenali v počtu posluchačů K(n)MD z řad divadelníků z profese (většinou herců) a především studentů divadelních škol Přihlásilo se jich letos 42, což je cca 13,5 %. K(n)MD byl realizován v 15 tematických seminářích a dílnách, šestnáctou volbu představovala možnost být kmenovým posluchačem Problémového clubu. Mezi opakované semináře a dílny patřily tyto: 1. A (jako Abeceda) Divadelní abeceda s lektorem Václavem Špiritem. Seminář byl určený především začínajícím divadelníkům. 2. D (jako Dramatická situace) s lektorem Mgr. Milanem Schejbalem a asistentkou Mgr. Denisou Novou. Seminář byl zaměřen na jevištní realizaci dramatické situace. 3. DRH (jako Dramaturgie Režie Herectví) dramaturgicko-režijně-herecký seminář Od slova k jevištnímu tvaru lektorů MgA. Jiráskův Hronov jako vzdělávací instituce Klub (nejen) mladých divadelníků Klub (nejen) mladých divadelníků, vzdělávací instituce JH, po léta účinně rozmnožující řady poučených divadelníků juniorů, byla i tentokráte otevřena všem bez ohledu na věk. Setrvale značný zájem o vzdělávací část JH ani letos neutuchl. Do 16 různých tematických seminářů a jako kmenoví posluchači tzv. Problémového clubu se přihlásilo 334 zájemců, což bylo za stávajících podmínek a současném programovém modelu festivalu maximum z hlediska ubytovacích možností, prostor pro práci seminářů a dílen, ale zejména z hlediska míst v hledištích. Pořadatelé JH přitom kalkulovali s pětinovým úbytkem těch, kdo nakonec do Hronova pro nemoc, služební povinnosti atd. nedorazí. Po odmítnutí posledních přihlášek a odhlášení těch, kteří se z různých příčin museli pobytu na hronovském festivalu vzdát, bylo na prezenčních seznamech před zahájením JH 309 seminaristů. Ve finále bylo zapojeno v práci Klubu (nejen) mladých divadelníků 278 seminaristů v 16 tematických seminářích a dílnách. Největší zájem byl o semináře D (jako Dramatická situace) Milana Schejbala, K (jako Komunikace) Daniely Fischerové a TaP (jako Tanec a Pohyb) Henka Smitse z Holandska. Poměr mužů a žen byl obligátní 1:2, stejně tak těch, kteří byli v hronovských seminářích poprvé a těch, kteří přijíždějí opakovaně. Nejpočetnější skupinu posluchačů K(n)MD tvořili 19 23letí, což je více než třetina z celkového počtu. Necelá šestina frekventantů byla mladší 19 let. Téměř třetina účastníků klubu pak ve věku od 24 do 35 let. Zhruba šestinu tvořili ti, kterým bylo 37 53 let, nechyběli ani starší, a to ve věku 56 64 let (3,5 %). Věkový rozdíl mezi nejmladším a dvěma nejstaršími účastníky činil plných 50 let. Z celkového počtu 309 přihlášených seminaristů se 89 nehlásilo ke konkrétnímu souboru (29 %), ostatní ano. Šestina (50) se v přihláškách označila jako vůdčí osobnost souboru (principálové, režiséři, autoři, scénografové). Tyto dva poslední statistické údaje nebudou zcela přesné, neboť ne všichni vyplní v přihláškách vše, patrně v domnění, že jsou natolik známí a nemají potřebu psát, že jsou členy věhlasného souboru či jeho Do 16 různých tematických seminářů a jako kmenoví posluchači tzv. Problémového clubu se přihlásilo 334 zájemců. Klub (nejen) mladých divadelníků JH seminář N (jako Nonverbálno) Michala Hechta patřil k těm, které jsou trvalkami vzdělávací části Jiráskova Hronova. Foto: Ivo Mičkal. Vladimíra Zajíce a Marie Kotisové. 4. I (jako Iniciace mluvy) Učme se mluvit s lektorem Mgr. Jaroslavem Kodešem. 5. J (jako Jevištní řeč) s lektorkou Michaelou Bendovou-Kudrnáčovou, která zastoupila původně ohlášenou Mgr. Reginu Szymikovou (onemocnění). 6. K (jako Komunikace) Nonverbální komunikace s lektorkou Danielou Fischerovou. 7. M (jako Maska) Odkrývání skrytého. Dílnu věnovanou tvorbě masky a principům jejího divadelního užití vedl Mgr. Karel Vostárek. 8. N (jako Neverbálno) Divadelní dílna neverbálno s lektorem Michalem Hechtem věnovaná základům klasické i moderní pantomimy, akrobacii a jevištnímu pohybu vůbec. Zcela nově byly koncipovány tyto semináře a dílny: 9. G (jako Genesis) seminář věnovaný nonverbálnímu divadlu, jehož lektorkou byla prof. Mgr. Zoja Mikotová. 10. H (jako Hudba) Hudba v divadelní inscenaci s lektory Mgr. Karlou Štaubertovou-Sturm a Jiřím Šlupkou Svěrákem. 11. P (jako Poezie) Poezie v divadle s lektorkou Mgr. Renatou Vordovou. 12. S (jako Scénografie) Úvod do scénografie. Seminář lektorky MgA. Kateřiny Baranowské byl věnován především absolventům 18

Jiráskův Hronov Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA jako nadstavba ukončeného dlouhodobého vzdělávání. 13. T (jako Tvořivost) Inspirace a impulzy pro autorskou divadelní tvořivost s lektorkou Mgr. Evou Ochrymčukovou. 14. TaP (jako Tanec a Pohyb) Tanec a pohyb na divadelní scéně, dílna vedená holandským lektorem Henkem Smitsem. 15. Ž (jako Žonglování) Žonglérský seminář lektorky Mgr. Adély Kratochvílové. Problémový club Vzdělávací příležitostí nad rámec základních tematicky zaměřených seminářů a dílen, konaných v dopoledních hodinách, byl pro návštěvníky JH odpolední Problémový club (PC). PC byl nadstavbovou vzdělávací institucí Jiráskova Hronova, jakousi jeho vysokou školou. Měl především poznávací a inspirativní charakter. Byl realizován formou rozpravy disputace pětičlenného lektorského týmu, složeného z předních Diskuzní klub Příležitostí pro všechny účastníky JH nad rámec základních seminářů a dílen byl i tentokrát vloni obnovený diskuzní klub, umožňující spontánní výměnu názorů na představení. Konal se od soboty 2. 8. do pátku 8. 8. včetně, vždy v nočních hodinách po skončení představení hlavního programu. Organizační a odborné zázemí v diskuzním klubu zajišťovali chvályhodně MgA. Jan Šotkovský, dramaturg Městského divadla a Buranteatru v Brně a Bc. Jitka Šotkovská, studentka divadelní vědy a bohemistiky na FF MU v Brně. Navzdory pozdním hodinám se jej průměrně zúčastňovalo po sedm dnů 33 diskutérů. V neděli 3. 8. byla zaznamenána rekordní návštěva 58 osob. Klub (nejen) mladých divadelníků JH seminář G (jako Genesis) vedený profesorkou Zojou Mikotovou byl na JH novinkou. Foto Ivo Mičkala je ze závěrečné předváděčky v Jiráskově divadle. odborníků, do níž mohli vstupovat účastníci z pléna. Odrazovým můstkem k rozpravě disputaci byly inscenace uvedené v hlavním programu. V PC nešlo o kritické hodnocení a analýzu inscenací, ani o diskuzi k nim. Materie divadelních inscenací tu byla především zdrojem impulsů k nastolení problémů a témat k rozpravě disputaci, respektive byla využívána jako konkrétní příklad a pomůcka k ozřejmění divadelních zákonitostí a k pojmenování jevových stránek amatérské divadelní tvorby. Problémový club byl volně přístupným oficiálním fórem JH. Probíhal vždy v odpoledních hodinách (14.00 16.00) od neděle 3. 8. do soboty 9. 8. 2008 včetně. Zájem hronovského auditoria o PC byl poměrně velký, byť počet účastníků nedosahoval rekordních návštěv v předchozích letech. Po sedm dní se jej průměrně zúčastňovalo 65 posluchačů. Největší účast, přes 85 přítomných, zaznamenali v PC v neděli 5. 8. a v pondělí 6. 8. Vedoucím lektorem PC byl prof. PhDr. Jan Císař, Csc., divadelní vědec a pedagog, vedoucí katedry teorie a kritiky DAMU Praha. Lektory byli Mgr. Petr Christov, Ph.D., vedoucí katedry divadelní vědy FF UK v Praze, Doc., MgA. Jakub Korčák., režisér, pedagog DAMU Praha, prof. Mgr. Ján Zavarský, scénograf, umělecký vedoucí Divadla Jána Palárika v Trnavě a vedoucí ateliéru scénografie na JAMU v Brně a Mgr. Alena Zemančíková, dramaturgyně literárně-dramatického vysílání Českého rozhlasu 3 Vltava. Lektorský tým PC měl svého moderátora, kterým byl MgA. Petr Michálek, dramaturg a ředitel Městského divadla v Děčíně. Organizační asistentkou PC byla Miroslava Císařová. Rozborový seminář Klubu režisérů SČDO Rozborový seminář organizovaný již tradičně Klubem režisérů SČDO, jehož lektorem byl Rudolf Felzmann a třídním JUDr. Jaromír Kejzlar, byl přístupný všem účastníkům JH. Navštěvovali jej také zástupci souborů, jejichž inscenace byly předmětem rozboru. Úvodní slovo rozpravy k té které inscenaci měli na starosti členové Klubu režisérů SČDO. I v tomto semináři byla účast proměnlivá, průměrně oscilovala kolem 25 návštěvníků. Stabilní jádro tvořilo 14 předem přihlášených posluchačů. S výjimkou samostatně organizovaného rozborového semináře byl hlavním organizátorem vzdělávací části JH PhDr. Milan Strotzer. Jeho organizačními spolupracovníky byli Mgr. Marie Poesová, organizační vedoucí K(n)MD, Dana Strejcovská, Alena Mutinská a Eva Kodešová, Seminář S (jako Scénografie) měla v průběhu JH na starosti Mgr. Simona Bezoušková, s přípravou dokladů nutnou pro zvládnutí prezence účastníků vypomohl tradičně Jan Strejcovský. 78. JH potvrdil správnost mnohaletého usilování o to, aby se hronovský festival stal vyhledávanou, tematicky rozrůzněnou a užitými formami diferencovanou a účinnou vzdělávací institucí. Svědčí o tom nejen rozmanitá skladba seminářů, dílen a dalších vzdělávacích příležitostí a jejich lektorské obsazení, ale i počty seminaristů a jejich pozitivní reakce. V této souvislosti nelze také pominout recenzní rubriku Zpravodaje JH, v níž byla každé inscenaci základního programu věnována pozornost vždy dvěma odborníky z řad lektorů JH, redaktorkou Zpravodaje JH Mgr. Zuzou Ferenczovou a samostatnou recenzentkou Mgr. Radmilou Hrdinovou. Doprovodný program Vedle základního programu vystoupilo v doplňkovém programu JH 64 divadelních, hudebních a dalších kolektivů. Většina jejich vystoupení se udála v parku Aloise Jiráska, v zahradě čajovny, v parku u Tritonu, na náměstí ČSA a v dalších venkovních prostorách. Návštěvníci 78. JH měli možnost zhlédnout v doplňkovém programu 34 divadelních představení a vystoupení (26 inscenací a programů od 23 souborů a skupin). V předvečer oficiálního zahájení JH uvedli posluchači 19

Jiráskův Hronov Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha 2003 2007 své absolventské představení hry Arthura Schnitzlera: U zeleného Papouška. V průběhu festivalu následovaly další produkce. Sázavská ochotnická divadelní společnost CHÁTRA zahrála v zahradě čajovny pohádku O veliké řepě, stejný soubor zde uvedl i představení pro dospělé Hanba mužům, kterým žena vládne! Pro dětské publikum sehrála tamtéž Jarka Holasová z Jaroměře dvě pohádky B. Němcové O Palečkovi a O koze. V parku A. Jiráska se představil dětský divadelní soubor Brumbambulata ZUŠ Hronov v hudební pohádce Jak vodník, čerti, strašidla a víly zachránili Ratibořický mlýn. Ve Slavii, v rámci slavnostního setkání u příležitosti 40. výročí založení SČDO, uvedl soubor D3 Karlovy Vary inscenaci hry Antonína Přidala Pěnkava s loutnou. Divadelní spolek Vojan z Libice n. C. sehrál dvakrát v parku A. Jiráska pohádku pro nejmenší od Vlastimila Pešky Měla babka čtyři jabka. Mr. Carlo zahrál v zahradě čajovny představení pro děti nazvaná Z pohádky do pohádky II a III. Divadelní soubor SemTamFór ze Slavičína sehrál svou inscenaci hry Diega Ruie a Fiony Bettanin Orgasmus bez předsudků. Studio divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary sehrálo v parku A. Jiráska svou inscenaci podle prózy Arkadije Gajdara Gek a Čuk. V závěru JH se ve Slavii představil studentský soubor Phoinix Players z Junstion ze státu Oregon v USA s americkým vaudevillem nazvaným Závan minulosti. Divadelní dimenzi měl i program Vavřineckého dne s hostem Uršulou Klukovou, stejně jako představení orientálních tanců pod vedením D. Minaříkové Sahar kouzlo Orientu. Mezi divadelní produkce této části lze započíst i předváděčky jedenácti hronovských dílen a seminářů (všech mimo A, I, K, S a PC). Vedle těchto divadelních představení měli návštěvníci festivalu možnost navštívit pestrou paletu hudebních produkcí. V průběhu JH vystoupilo na 30 hudebních těles a uskupení. Vedle slavnostního setkání divadelníků u příležitosti 40. výročí vzniku SČDO lze za součást doplňkového programu JH považovat také setkání zástupců občanských sdružení, věnujících se s celostátní působností amatérskému divadlu, sdružených v Matici divadelních ochotníků, schůzku Koordinační rady amatérského divadla a jednání Českého střediska AITA/IATA. Hronovský program obohatilo též šest výstav. Ve výstavní hale Jiráskova divadla výstava s názvem 100. výročí narození Egona Hostovského. V předsálí Slavie výstava významného slovenského divadelního fotografa u příležitosti jeho životního jubilea Filip Lašut 40 let fotografování ochotníků. V Galerii u Šafářů v ulici K Milířům výstava Obrazy Ireny Hubkové a Šafářovy kalendáře. Ve foyeru sálu Josefa Čapka byla instalována výstava Malované opony. Ve foyeru Jiráskova divadla mohli návštěvníci zhlédnout výstavku představující amatérské divadelníky nositele vyznamenání Zlatý odznak J.K. Tyla a v informačním středisku JH výstavu fotografií Ivo Mičkala Ohlédnutí za 77. JH, připomínající minulý ročník festivalu. Rituály celebrity ocenění Tak jako v letech předchozích stala se i na 78. JH zahajovací schůzka Klubu (nejen) mladých divadelníků ve čtvrtek večer před započetím vlastní přehlídky prvním rituálem aktem zahájení JH jako vzdělávací instituce. Nechyběly ani další hronovské rituály: vítání souborů na schodech Jiráskova divadla a především oficiální zahájení a zakončení festivalu se závěrečným ohňostrojem. Oficiálního zahájení 78. JH se zhostila starostka města Hronova Hana Nedvědová. Z pověření ministra kultury se jej za MK zúčastnil jeho 1. náměstek František Mikeš. Při zahájení nechyběli ani tentokrát členové hronovského souboru, kteří programově narušili oficiality a přispěli svým vystoupením, těžícím z Goldoniho Poprasku na laguně, k oživení ceremoniálu. Slavnostního zahájení se zúčastnila celá řada dalších významných hostí: hejtman Královéhradeckého kraje Ing. Pavel Bradík, poslankyně Parlamentu ČR Mgr. Zdena Horníková, ředitelka odboru regionální a národnostní kultury MK PhDr. Zuzana Malcová, ředitel odboru umění a knihoven PaedDr. František Zborník, ředitel sekretariátu ministra kultury Milan Kupka, vedoucí odboru kultury Krajského úřadu v Hradci Králové Ing. Pavel Mertlík, dramatik Doc., PhDr. Milan Uhde aj. JH každoročně přivítá i hosty ze zahraniční. Z těch, které v Hronově vídáme opakovaně, to byli Jozef Krasula, prezident Slovenského střediska AITA/IATA, Holanďanka Dr. Joke Elbers, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů v Nizozemském centru AITA/IATA a Josef Hollos z Rakouska, prezident Středoevropské sekce AITA/IATA. Poprvé Absolventi Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA 2003 2007 / Artur Schnitzler: U zeleného papouška. Foto: Ivo Mičkal. JH navštívila Anne Gilmour z Anglie, tajemnice britského střediska AITA/IATA, která byla a je aktivistkou divadelního dění ve Velké Britanii, mj. členkou správní rady pro stavbu divadla Globe. Mezi hosty je třeba počítat i zahraniční lektory prof. Mgr. Jána Zavarského a recenzentku a redaktorku Zpravodaje JH Zuzu Ferenczovou ze Slovenska, choreografa a pedagoga pohybového a tanečního divadla Henka Smitse z Holandska a režiséra Václava Špirita z Německa. Dalšími zahraničními účastníky byli vedle členů hrajících souborů z Holandska, Rakouska, USA a Slovenska také seminaristé z USA, Francie a Slovenska. Akcí společenského charakteru bylo předání ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos k rozvoji amatérského divadla Rudolfu Felzmannovi a předání Zlatého odznaku J.K. Tyla PhDR. Vítu Závodskému, prvnímu před odpoledním a druhému před večerním představením v Jiráskově divadle v den oficiálního zahájení JH. V závěru festivalu starostka Hronova Hana Nedvědová přijala na radnici zástupce sponzorů a další významné představitele společenského života, mezi nimi senátora Ing. Petra Pakostu a poslance Parlamentu ČR Josefa Ježka. I letos se v neděli 3. 8. uskutečnil tzv. Vavřinecký den na oslavu patrona kuchařů, pekařů a pivovarníků. Začal průvodem od hotelové školy, pokračoval programem a skončil zábavou v parku A. Jiráska. 20