Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Vlak Lustig vlak do nenávratna
Správná partie Partner pro ICT servis a služby Vývoj a stabilita v oblasti IT řešení a outsourcingu jedna z nejrozsáhlejších telekomunikačních infrastruktur v České republice páteřní síť s přenosovou kapacitou 10 Gbps s více než 100 uzly prostor a kvalitní technologie pro uložení dat v datových centrech specializovaná vývojová a servisní pracoviště zákaznické centrum a čtyři help desky jsou k dispozici 24 hodin denně, 365 dní v roce ČD - Telematika a.s., Pod Táborem 369/8a, 190 01 Praha 9, cdt@cdt.cz, www.cdt.cz
XIII. ročník mezinárodního festivalu česko - německo - židovské kultury Devět bran 2012 Festival se koná pod záštitou předsedy Senátu PČR Milana Štěcha, předsedy vlády České republiky Petra Nečase, ministra dopravy vlády České Republiky Pavla Dobeše, j. e. Anniky Jagander velvyslankyně Švédska j. e. Pascuala Ignacio Navara Ríose velvyslance Španělska 3
Místa představení 4
13. 7. Praha Bubny 14. 7. Ostrava 15. 7. Olomouc 16. 7. Zlín 17. 7. Brno 18. 7. Jihlava 19. 7. Pardubice 20. 7. Hradec Králové 21. 7. Liberec 22. 7. Ústí nad Labem 23. 7. Karlovy Vary 24. 7. Plzeň 25. 7. České Budějovice 26. 7. Kolín 27. 7. Praha Bubny Vždy od 21:00 hodin 5
Seznam všech transportů do Terezína Transporty 6
Ak 24. 11. 1941 Praha 342 H 30. 11. 1941 Praha 1000 G 2. 12. 1941 Brno 1000 J 4. 12. 1941 Praha 1000 Stab 4. 12. 1941 Praha 23 K 5. 12. 1941 Brno 1000 L 10. 12. 1941 Praha 1000 M 14. 12. 1941 Praha 1000 N 17. 12. 1941 Praha 1000 R 18. 1. 1942 Plzeň 1000 S 22. 1. 1942 Plzeň 1000 T 26. 1. 1942 Plzeň 604 U 28. 1. 1942 Brno 1000 V 30. 1. 1942 Praha 1000 Ez 7. 2. 1942 Praha 1 W 8. 2. 1942 Praha 1000 X 12. 2. 1942 Praha 1000 Ez 19. 2. 1942 neznámé 1 Y 22. 2. 1942 Kladno 800 Ez 26. 2. 1942 Praha 1 Z 26. 2. 1942 Kladno 823 Ez 18. 3. 1942 Č. Budějovice 4 Ac 19. 3. 1942 Brno 1000 Ez 21. 3. 1942 Praha 1 Ad 23. 3. 1942 Brno 1000 Ez 26. 3. 1942 Praha 12 Ez 28. 3. 1942 Praha 3 Ae 29. 3. 1942 Brno 1000 Af 31. 3. 1942 Brno 1000 Ez 1. 4. 1942 Vídeň 1 Ah 4. 4. 1942 Brno 1000 Ez 4. 4. 1942 Praha 1 Ai 8. 4. 1942 Brno 923 Ez 16. 4. 1942 Praha 21 Ez 16. 4. 1942 Nymburk 8 Akb 18. 4. 1942 Č. Budějovice 909 Am 24. 4. 1942 Praha 1000 Ao 28. 4. 1942 Praha 1000 Ez 29. 4. 1942 Praha 3 At 7. 5. 1942 Praha 1000 Au 12. 5. 1942 Praha 1000 Ez 14. 5. 1942 Praha 1 Au 1 15. 5. 1942 Praha 1000 Ez 15. 5. 1942 Praha 3 Ez 17. 5. 1942 Praha 1 Av 18. 5. 1942 Třebíč 720 Ez 18. 5. 1942 Praha 1 Aw 22. 5. 1942 Třebíč 650 Ez 22. 5. 1942 Praha 5 Ez 26. 5. 1942 Praha 1 AAa 27. 5. 1942 Brno 81 Ez 30. 5. 1942 Praha 4 Ez 1. 6. 1942 Písek 3 I/1 2. 6. 1942 Berlín 50 Ez 3. 6. 1942 Praha 2 I/2 4. 6. 1942 Berlín 100 II/1 4. 6. 1942 Mnichov 50 AAb 5. 6. 1942 Kolín 744 I/3 5. 6. 1942 Berlín 100 II/2 5. 6. 1942 Mnichov 50 II/3 6. 6. 1942 Mnichov 50 AAc 9. 6. 1942 Kolín 724 I/4 9. 6. 1942 Berlín 50 I/5 11. 6. 1942 Berlín 50 II/4 11. 6. 1942 Mnichov 50 I/6 12. 6. 1942 Berlín 50 II/5 12. 6. 1942 Mnichov 50 AAd 13. 6. 1942 Kolín 734 7
III/1 16. 6. 1942 Kolín nad Rýnem 963 Ez 17. 6. 1942 Praha 1 I/7 17. 6. 1942 Berlín 50 Ez 18. 6. 1942 Prostějov 6 I/8 18. 6. 1942 Berlín 50 II/6 18. 6. 1942 Mnichov 50 I/9 19. 6. 1942 Berlín 50 II/7 19. 6. 1942 Mnichov 50 AAe 20. 6. 1942 Praha 1000 IV/1 21. 6. 1942 Vídeň 1000 I/10 23. 6. 1942 Berlín 50 Ez 24. 6. 1942 Pardubice 3 II/8 24. 6. 1942 Mnichov 50 I/11 25. 6. 1942 Berlín 50 II/9 25. 6. 1942 Mnichov 50 AAf 26. 6. 1942 Olomouc 900 I/12 26. 6. 1942 Berlín 50 II/10 26. 6. 1942 Mnichov 50 IV/2 29. 6. 1942 Vídeň 1000 AAg 30. 6. 1942 Olomouc 900 I/13 30. 6. 1942 Berlín 50 V/1 1. 7. 1942 Drážďany 50 AAl 2. 7. 1942 Praha 1000 I/14 2. 7. 1942 Berlín 50 II/11 2. 7. 1942 Mnichov 50 I/15 3. 7. 1942 Berlín 50 II/12 3. 7. 1942 Mnichov 50 AAm 4. 7. 1942 Olomouc 900 II/13 4. 7. 1942 Mnichov 50 AAn 6. 7. 1942 Praha 1000 I/16 6. 7. 1942 Berlín 100 Ez 7. 7. 1942 Mor. Ostrava 6 Ez 7. 7. 1942 Praha 7 I/17 7. 7. 1942 Berlín 100 AAo 8. 7. 1942 Olomouc 745 I/18 8. 7. 1942 Berlín 100 AAp 9. 7. 1942 Praha 1000 I/19 9. 7. 1942 Berlín 100 Ez 10. 7. 1942 Praha 1 I/20 10. 7. 1942 Berlín 100 II/14 11. 7. 1942 Mnichov 50 IV/3 11. 7. 1942 Vídeň 1000 AAq 13. 7. 1942 Praha 1000 Ez 13. 7. 1942 Praha 2 I/21 13. 7. 1942 Berlín 100 I/22 14. 7. 1942 Berlín 100 V/2 14. 7. 1942 Drážďany 50 I/23 15. 7. 1942 Berlín 100 IV/4 15. 7. 1942 Vídeň 1000 AAr 16. 7. 1942 Praha 1000 Ez 16. 7. 1942 Praha 9 I/24 16. 7. 1942 Berlín 100 II/15 16. 7. 1942 Mnichov 50 VI/1 16. 7. 1942 Hamburk 925 I/25 17. 7. 1942 Berlín 100 II/16 17. 7. 1942 Mnichov 50 II/17 18. 7. 1942 Mnichov 50 AAs 20. 7. 1942 Praha 1000 I/26 20. 7. 1942 Berlín 100 VI/2 20. 7. 1942 Hamburk 801 I/27 21. 7. 1942 Berlín 100 I/28 22. 7. 1942 Berlín 100 VII/1 22. 7. 1942 Düsseldorf 965 AAt 23. 7. 1942 Praha 1000 I/29 23. 7. 1942 Berlín 100 II/18 23. 7. 1942 Mnichov 50 IV/5 23. 7. 1942 Vídeň 1000 Ez 24. 7. 1942 Praha 1 8
I/30 24. 7. 1942 Berlín 100 II/19 24. 7. 1942 Mnichov 50 VIII/1 24. 7. 1942 Hannover 779 Ez 25. 7. 1942 Libníkovice 5 VII/2 25. 7. 1942 Düsseldorf 980 AAu 27. 7. 1942 Praha 1000 Ez 27. 7. 1942 Praha 2 I/31 27. 7. 1942 Berlín 100 IX/1 27. 7. 1942 Vratislav 1100 I/32 28. 7. 1942 Berlín 100 III/2 28. 7. 1942 Kolín n. Rýnem 1165 V/3 28. 7. 1942 Drážďany 50 I/33 29. 7. 1942 Berlín 100 IV/6 29. 7. 1942 Vídeň 1000 AAv 30. 7. 1942 Praha 1000 I/34 30. 7. 1942 Berlín 100 II/20 30. 7. 1942 Mnichov 50 X/1 30. 7. 1942 Dortmund 968 I/35 31. 7. 1942 Berlín 100 II/21 1. 8. 1942 Mnichov 50 XI/1 1. 8. 1942 Münster 901 AAw 3. 8. 1942 Praha 1000 I/36 3. 8. 1942 Berlín 100 I/37 4. 8. 1942 Berlín 100 I/38 5. 8. 1942 Berlín 100 I/39 6. 8. 1942 Berlín 100 II/22 6. 8. 1942 Mnichov 50 I/40 7. 8. 1942 Berlín 100 II/23 8. 8. 1942 Mnichov 50 Ba 10. 8. 1942 Praha 1460 I/41 10. 8. 1942 Berlín 100 I/42 11. 8. 1942 Berlín 100 V/4 11. 8. 1942 Drážďany 50 I/43 12. 8. 1942 Berlín 100 I/44 13. 8. 1942 Berlín 100 II/24 13. 8. 1942 Mnichov 45 I/45 14. 8. 1942 Berlín 100 IV/7 14. 8. 1942 Vídeň 1000 I/46 18. 8. 1942 Berlín 997 I/47 19. 8. 1942 Berlín 100 XII/1 19. 8. 1942 F. n. Mohanem 1009 I/48 20. 8. 1942 Berlín 100 I/49 21. 8. 1942 Berlín 100 IV/8 21. 8. 1942 Vídeň 1000 XIII/1 23. 8. 1942 Stuttgart 1079 I/50 24. 8. 1942 Berlín 100 I/51 25. 8. 1942 Berlín 100 V/5 25. 8. 1942 Drážďany 50 I/52 26. 8. 1942 Berlín 100 I/53 27. 8. 1942 Berlín 100 XIV/1 27. 8. 1942 Královec 763 I/54 28. 8. 1942 Berlín 100 IV/9 28. 8. 1942 Vídeň 1000 I/55 31. 8. 1942 Berlín 100 IX/2 31. 8. 1942 Vratislav 1065 I/56 1. 9. 1942 Berlín 100 I/57 2. 9. 1942 Berlín 100 XII/2 2. 9. 1942 F. n. Mohanem 1110 I/58 3. 9. 1942 Berlín 100 Bd 4. 9. 1942 Praha 1000 I/59 4. 9. 1942 Berlín 100 III/3 5. 9. 1942 K. nad Rýnem 50 I/60 7. 9. 1942 Berlín 100 Bf 8. 9. 1942 Praha 1000 I/61 8. 9. 1942 Berlín 100 V/6 8. 9. 1942 Drážďany 50 XV/1 8. 9. 1942 Kassel 844 Ez 9. 9. 1942 Praha I 9
I/62 9. 9. 1942 Berlín 100 I/63 10. 9. 1942 Berlín 100 I/64 11. 9. 1942 Berlín 100 II/25 11. 9. 1942 Norimberk 1000 IV/10 11. 9. 1942 Vídeň 1000 Bg 12. 9. 1942 Praha 1000 III/4 12. 9. 1942 K. nad Rýnem 50 I/65 15. 9. 1942 Berlín 1000 JB I 15. 9. 1942 Pan. Břežany 51 Ez 16. 9. 1942 Lipenec 1 XII/3 16. 9. 1942 F. nad Mohanem 1369 Bh 18. 9. 1942 Ostrava 860 III/5 19. 9. 1942 K. nad Rýnem 50 XVI/1 20. 9. 1942 Lipsko 877 Ez 21. 9. 1942 Praha 1 I/66 21. 9. 1942 Berlín 100 Bi 22. 9. 1942 Ostrava 860 I/67 22. 9. 1942 Berlín 100 V/7 22. 9. 1942 Drážďany 27 I/68 23. 9. 1942 Berlín 100 Ez 24. 9. 1942 Praha 5 I/69 24. 9. 1942 Berlín 100 II/26 24. 9. 1942 Norimberk 681 I/70 25. 9. 1942 Berlín 100 IV/11 25. 9. 1942 Vídeň 1300 Bl 26. 9. 1942 Ostrava 860 III/6 26. 9. 1942 K. Rýnem 50 XVII/1 28. 9. 1942 Darmstadt 1287 Ez 29. 9. 1942 Praha 1 Bm 30. 9. 1942 Ostrava 862 IV/12 2. 10. 1942 Vídeň 1299 III/7 3. 10. 1942 K. nad Rýnem 42 I/71 4. 10. 1942 Berlín 1021 Ez 10. 10. 1942 Praha 1 IV/13 10. 10. 1942 Vídeň 1323 Ez 12. 10. 1942 Praha 2 Ez 21. 10. 1942 Praha 3 JB II 21. 10. 1942 Pan. Břežany 10 Ca 24. 10. 1942 Praha 1000 I/72 28. 10. 1942 Berlín 100 I/73 29. 10. 1942 Berlín 100 I/74 30. 10. 1942 Berlín 100 Ez 31. 10. 1942 Praha 3 I/75 4. 11. 1942 Berlín 100 I/76 5. 11. 1942 Berlín 100 I/77 6. 11. 1942 Berlín 100 Bz 12. 11. 1942 Tábor 650 XIX/1 13. 11. 1942 Ústí n. Lab. 42 XVIII/1 13. 11. 1942 Opole 56 Cb 16. 11. 1942 Tábor 617 XX/1 18. 11. 1942 Magdeburg 73 XXI/1 18. 11. 1942 Opava 57 I/78 19. 11. 1942 Berlín 100 Cc 20. 11. 1942 Praha 1000 I/79 20. 11. 1942 Berlín 100 XIX/2 20. 11. 1942 Ústí n. Lab. 30 XVIII/2 20. 11. 1942 Opole 50 XX/2 25. 11. 1942 Magdeburg 76 XXII/1 25. 11. 1942 Karlovy Vary 50 Cd 26. 11. 1942 Klatovy 650 Ez 26. 11. 1942 Praha 6 XIX/3 27. 11. 1942 Ústí n. Lab. 102 Ce 30. 11. 1942 Klatovy 619 JB III 1. 12. 1942 Pan. Břežany 3 XXI/1 Ez 1. 12. 1942 Opava 3 XX/3 2. 12. 1942 Magdeburg 70 Ez 3. 12. 1942 Klatovy 3 Ez 3. 12. 1942 Náchod 2 10
Ez 3. 12. 1942 Praha 1 XVIII/3 4. 12. 1942 Opole 50 Cf 5. 12. 1942 Pardubice 650 Ez 5. 12. 1942 Praha 4 Cg 9. 12. 1942 Pardubice 606 XXII/2 9. 12. 1942 Karlovy Vary 33 XVIII/4 11. 12. 1942 Opole 53 XXIII/1 11. 12. 1942 Gdaňsk 54 I/80 15. 12. 1942 Berlín 100 I/81 16. 12. 1942 Berlín 100 XIX/4 16. 12. 1942 Ústí nad Labem 38 Ch 17. 12. 1942 Hradec Králové 650 I/82 17. 12. 1942 Berlín 100 XXIII/2 17. 12. 1942 Gdaňsk 56 Ci 21. 12. 1942 Hradec Králové 548 Ez 21. 12. 1942 neznámé 2 Ck 22. 12. 1942 Praha 1000 Ez 29. 12. 1942 neznámé 1 IV/14 6. 1. 1943 Vídeň 100 IV/14b 9. 1. 1943 Vídeň 100 I/83 12. 1. 1943 Berlín 100 IV/14c 12. 1. 1943 Vídeň 100 Cl 13. 1. 1943 Mladá Boleslav 550 I/84 13. 1. 1943 Berlín 100 Ez 14. 1. 1943 Plzeň 1 I/85 14. 1. 1943 Berlín 100 Cm 16. 1. 1943 Mladá Boleslav 491 Cn 23. 1. 1943 Uherský Brod 1000 Ez 25. 1. 1943 Praha 4 I/86 26. 1. 1943 Berlín 100 Co 27. 1. 1943 Uherský Brod 1000 Ez 28. 1. 1943 Praha 18 I/87 28. 1. 1943 Berlín 100 Ez 29. 1. 1943 Praha 6 I/88 29. 1. 1943 Berlín 100 IV/14d 29. 1. 1943 Vídeň 9 Ez 30. 1. 1943 Praha 3 Cp 31. 1. 1943 Uh. Brod 837 Ez 1. 2. 1943 Praha 2 Ez 2. 2. 1943 Praha 1 I/89 2. 2. 1943 Berlín 100 Ez 8. 2. 1943 Poděbrady 1 XVII/2 12. 2. 1943 Darmstadt 53 Ez 16. 2. 1943 Dobřichovice 4 Ez 16. 2. 1943 Praha 8 Ez 18. 2. 1943 Třebíč 2 Ez 18. 2. 1943 Praha 5 Ez 19. 2. 1943 Praha 1 Ez 20. 2. 1943 Praha 5 IX/3 24. 2. 1943 Vratislav 102 Cv II 25. 2. 1943 Plzeň-Bory 13 IV/14e 26. 2. 1943 Vídeň 70 VI/3 26. 2. 1943 Hamburk 50 Cv 6. 3. 1943 Praha 1021 Cw 9. 3. 1943 Praha 84 VI/4 12. 3. 1943 Hamburk 50 XXII/3 12. 3. 1943 Karlovy Vary 2 I/90 18. 3. 1943 Berlín 1342 Cx 22. 3. 1943 Praha 51 VI/5 26. 3. 1943 Hamburk 50 V/8 29. 3. 1943 Drážďany 32 IV/14f 1. 4. 1943 Vídeň 101 IV/14g 2. 4. 1943 Vídeň 72 IX/4 2. 4. 1943 Vratislav 276 Cy 9. 4. 1943 Praha 149 X/2 10. 4. 1943 Dortmund 97 XII/4 13. 4. 1943 F. nad Mohanem 11 XIII/2 17. 4. 1943 Stuttgart 20 11
I/91 19. 4. 1943 Berlín 100 II/27 21. 4. 1943 Mnichov 18 XVIII/5 21. 4. 1943 Opole 46 XXIV/1 22. 4. 1943 Holandsko 295 IV/14g Ez 28. 4. 1943 Vídeň 2 XII/4 Ez 28. 4. 1943 F. nad Mohanem 1 Ez 29. 4. 1943 Praha 3 Cz 30. 4. 1943 Praha 47 XIX/4 Ez 6. 5. 1943 Ústí n. Lab. 1 XXI/1 Ez 6. 5. 1943 Opava 2 VI/6 7. 5. 1943 Hamburk 50 Da 8. 5. 1943 Praha 9 Db 13. 5. 1943 Praha 56 XI/2 13. 5. 1943 Münster 40 I/92 17. 5. 1943 Berlín 100 I/93 18. 5. 1943 Berlín 100 I/94 19. 5. 1943 Berlín 100 X/3 20. 5. 1943 Dortmund 36 XVI/1 Ez 25. 5. 1943 Lipsko 1 IV/14h 27. 5. 1943 Vídeň 205 XXIV/1 Ez 27. 5. 1943 Holandsko 2 I/95 29. 5. 1943 Berlín 327 Ez 2. 6. 1943 Praha 1 Ez 3. 6. 1943 Praha 4 Ez 5. 6. 1943 Praha 2 Dc 9. 6. 1943 Praha 175 IX/5 11. 6. 1943 Vratislav 161 VI/7 11. 6. 1943 Hamburk 81 XIX/5 11. 6. 1943 Ústí n. Labem 4 Dd 12. 6. 1943 Praha 15 IX/6 16. 6. 1943 Vratislav 18 I/96 17. 6. 1943 Berlín 428 IV/14h Ez 17. 6. 1943 Linz 3 XII/5 17. 6. 1943 F. nad Mohanem 19 XIV/1 Ez 17. 6. 1943 Královec 3 II/28 18. 6. 1943 Norimberk 36 XIII/3 18. 6. 1943 Stuttgart 9 XVI/2 18. 6. 1943 Lipsko 18 III/8 19. 6. 1943 K. n. Rýnem 35 XVI/2 Ez 20. 6. 1943 Lipsko 2 V/9 21. 6. 1943 Drážďany 28 II/29 25. 6. 1943 Mnichov 10 VI/8 25. 6. 1943 Hamburk 108 IV/14i 26. 6. 1943 Vídeň 152 VII/3 27. 6. 1943 Düsseldorf 32 XVI/2 Ez 28. 6. 1943 Lipsko 1 I/97 29. 6. 1943 Berlín 100 XI/3 29. 6. 1943 Münster 33 XXII/4 29. 6. 1943 Karlovy Vary 5 Df 30. 6. 1943 Ostrava 72 I/98 30. 6. 1943 Berlín 100 XVIII/6 30. 6. 1943 Opole 5 Dg 1. 7. 1943 Brno 60 I/99 1. 7. 1943 Berlín 100 VIII/2 1. 7. 1943 Hannover 9 XXIII/3 1. 7. 1943 Gdaňsk 4 De 5. 7. 1943 Praha 603 Ez 6. 7. 1943 Praha 3 XIV/1 Ez 7. 7. 1943 Královec 2 Dh 8. 7. 1943 Praha 485 Di 13. 7. 1943 Praha 838 Dk 15. 7. 1943 Praha 30 IV/14k 16. 7. 1943 Vídeň 17 XIV/1 Ez 21. 7. 1943 Královec 1 Ez 30. 7. 1943 Praha 2 III/9 1. 8. 1943 K. nad Rýnem 45 XVIII/6 Ez 3. 8. 1943 Opole 2 I/100 4. 8. 1943 Berlín 70 12
Ez 5. 8. 1943 Brno 1 Ez 5. 8. 1943 Praha 6 Ez 11. 8. 1943 Písek 1 Ez 11. 8. 1943 Praha 3 Ez 14. 8. 1943 Praha 1 Kindertransport 24. 8.1943 Bialystok 1220 IV/14l 3. 9. 1943 Vídeň 20 XVI/2 Ez 9. 9. 1943 Lipsko 1 Ez 10. 9. 1943 Praha 4 I/101 10. 9. 1943 Berlín 63 IV/14m 10. 9. 1943 Waidhofen/Ybbs 10 VII/4 10. 9. 1943 Düsseldorf 9 Do 11. 9. 1943 Praha 53 Ez 13. 9. 1943 Praha 14 Ez 13. 9. 1943 Brno 1 Dn 14. 9. 1943 Lípa 84 IV/14m Ez 16. 9. 1943 Linz 1 Ez 17. 9. 1943 Praha 1 XXV/1 5. 10. 1943 Dánsko 83 XXV/2 6. 10. 1943 Dánsko 198 XXI/1 Ez 14. 10. 1943 Opava 2 XXV/3 14. 10. 1943 Dánsko 175 I/102 15. 10. 1943 Berlín 51 XVI/2 Ez 21. 10. 1943 Lipsko 1 IX/6 Ez 27. 10. 1943 Vratislav 1 Dp 29. 10. 1943 Praha 17 III/10 30. 10. 1943 Kolín nad Rýnem 20 Ez 9. 11. 1943 Praha 3 XII/5 Ez 10. 11. 1943 F. nad Mohanem 3 IV/14n 12. 11. 1943 Vídeň 91 I/103 15. 11. 1943 Berlín 44 XVIII/6 Ez 18. 11. 1943 Opole 1 XXI/2 18. 11. 1943 Opava 1 I/104 22. 11. 1943 Berlín 23 IV/14o 1. 12. 1943 Vídeň 46 Dq 8. 12. 1943 Praha 18 IV/14o Ez 15. 12. 1943 Kremsmünster 1 VII/4 Ez 16. 12. 1943 Düsseldorf 1 VI/8 Ez 22. 12. 1943 Hamburk 1 IX/7 9. 1. 1944 Vratislav 73 Dt 10. 1. 1944 Praha 143 XII/6 10. 1. 1944 F. nad Mohanem 56 XIX/6 10. 1. 1944 Ústí n. Lab. 58 XVII/3 10. 1. 1944 Darmstadt 10 XXI/3 10. 1. 1944 Opava 13 Dt II 11. 1. 1944 Praha 14 Ez 11. 1. 1944 Dvůr Králové 1 Ez 11. 1. 1944 Kladno 1 Ez 11. 1. 1944 Sušice 1 Ez 11. 1. 1944 Bzenec 1 Ez 11. 1. 1944 Olomouc 1 I/105 11. 1. 1944 Berlín 352 IV/14p 11. 1. 1944 Graz 6 IX/7 Ez 11. 1. 1944 Vratislav 3 V/10 11. 1. 1944 Drážďany 42 XIII/4 11. 1. 1944 Stuttgart 41 XX/4 11. 1. 1944 Magdeburg 16 VIII/3 12. 1. 1944 Hannover 19 XIII/5 12. 1. 1944 Stuttgart 35 XVI/3 12. 1. 1944 Lipsko 24 VII/5 13. 1. 1944 Düsseldorf 14 VIII/4 13. 1. 1944 Hannover 10 X/4 13. 1. 1944 Dortmund 8 XI/4 13. 1. 1944 Münster 3 XXV/4 13. 1. 1944 Dánsko 8 II/30 14. 1. 1944 Mnichov 33 XVI/4 14. 1. 1944 Lipsko 46 II/31 18. 1. 1944 Norimberk 15 13
XIV/2 19. 1. 1944 Královec 10 II/32 20. 1. 1944 Mnichov 7 IV/14p Ez 20. 1. 1944 Ried/Innkreis 1 XVIII/7 20. 1. 1944 Opole 9 XXIV/2 20. 1. 1944 Holandsko 870 I/106 21. 1. 1944 Berlín 63 VI/9 22. 1. 1944 Hamburk 61 Ez 24. 1. 1944 Prostějov 1 XIV/3 27. 1. 1944 Královec 9 XXIV/3 27. 1. 1944 Holandsko 283 Du 28. 1. 1944 Praha 26 V/10 Ez 9. 2. 1944 Drážďany 1 I/107 10. 2. 1944 Berlín 100 XIV/3 Ez 10. 2. 1944 Královec 1 Ez 11. 2. 1944 Vysoké Mýto 1 XIX/7 19. 2. 1944 Ústí n. Lab. 3 I/108 23. 2. 1944 Berlín 73 III/10 Ez 23. 2. 1944 K. nad Rýnem 1 X/4 Ez 23. 2. 1944 Dortmund 2 Dv 25. 2. 1944 Praha 18 XXIV/4 26. 2. 1944 Holandsko 809 Ez 29. 2. 1944 Louny 1 V/10 Ez 8. 3. 1944 Drážďany 1 I/109 10. 3. 1944 Berlín 56 IV/15 11. 3. 1944 Vídeň 84 XVI/4 Ez 13. 3. 1944 Lipsko 2 XII/7 16. 3. 1944 F. nad Mohanem 7 Dw 21. 3. 1944 Praha 17 XVIII/8 21. 3. 1944 Opole 22 XXII/4 Ez 23. 3. 1944 Karlovy Vary 1 XIV/3 Ez 29. 3. 1944 Královec 1 II/32 Ez 7. 4. 1944 Mnichov 1 XXIV/5 7. 4. 1944 Holandsko 289 I/110 10. 4. 1944 Berlín 50 XIV/3 Ez 13. 4. 1944 Královec 2 XXI/3 Ez 14. 4. 1944 Opava 1 XIII/5 Ez 20. 4. 1944 Stuttgart 1 IX/8 25. 4. 1944 Vratislav 17 XXV/4 Ez 25. 4. 1944 Dánsko 2 Dy 26. 4. 1944 Praha 20 III/10 Ez 26. 4. 1944 K. nad Rýnem 1 XIV/3 Ez 26. 4. 1944 Královec 1 XVI/4 Ez 27. 4. 1944 Lipsko 2 IV/15b 29. 4. 1944 Vídeň 80 I/111 4. 5. 1944 Berlín 26 XVI/4 Ez 15. 5. 1944 Lipsko 2 Ec 17. 5. 1944 Praha 24 X/4 Ez 17. 5. 1944 Dortmund 2 IV/15b Ez 18. 5. 1944 Graz 1 IV/15b Ez 19. 5. 1944 Graz 4 XIV/4 20. 5. 1944 Královec 11 II/32 Ez 23. 5. 1944 Mnichov 1 IX/8 Ez 25. 5. 1944 Vratislav 1 I/112 26. 5. 1944 Berlín 32 VI/9 Ez 31. 5. 1944 Hamburk 1 II/32 Ez 2. 6. 1944 Mnichov 1 IV/15b Ez 3. 6. 1944 Traunkirchen 1 VI/9 Ez 7. 6. 1944 Hamburk 5 XVI/4 Ez 13. 6. 1944 Lipsko 3 XII/7 Ez 14. 6. 1944 F. nad Mohanem 1 XXIII/3 Ez 14. 6. 1944 Gdaňsk 3 Ed 16. 6. 1944 Praha 25 I/113 16. 6. 1944 Berlín 28 IV/15b Ez 22. 6. 1944 Linz 4 IV/15c 29. 6. 1944 Vídeň 18 XIII/5 Ez 29. 6. 1944 Stuttgart 1 XII/8 5. 7. 1944 F. nad Mohanem 7 IV/15c Ez 10. 7. 1944 Graz 5 14
VII/5 Ez 12. 7. 1944 Düsseldorf 5 XXIV/5 Ez 12. 7. 1944 Holandsko 3 I/114 13. 7. 1944 Berlín 26 Ee 21. 7. 1944 Praha 17 IV/15c Ez 24. 7. 1944 Linz 1 VI/9 Ez 26. 7. 1944 Hamburk 1 XIX/7 Ez 28. 7. 1944 Ústí nad Labem 1 XXIV/6 2. 8. 1944 Holandsko 213 XXIV/6 Ez 2. 8. 1944 Holandsko 1 Ez 3. 8. 1944 neznámé 1 X/4 Ez 3. 8. 1944 Dortmund 1 V/10 Ez 9. 8. 1944 Drážďany 1 Ez 10. 8. 1944 Třebíč 1 I/115 11. 8. 1944 Berlín 32 IV/15d 17. 8. 1944 Vídeň 16 Ef 18. 8. 1944 Praha 51 VI/9 Ez 23. 8. 1944 Hamburk 1 V/10 Ez 30. 8. 1944 Drážďany 1 XXIV/7 6. 9. 1944 Holandsko 2081 Ei 8. 9. 1944 Praha 13 I/116 8. 9. 1944 Berlín 27 XVII/3 Ez 20. 9. 1944 Darmstadt 1 IV/15d Ez 22. 9. 1944 Graz 2 Ez 23. 9. 1944 neznámé 1 V/10 Ez 27. 9. 1944 Drážďany 1 XIX/7 Ez 5. 10. 1944 Ústí nad Labem 1 XVI/4 Ez 11. 10. 1944 Lipsko 1 I/117 13. 10. 1944 Berlín 32 XIX/7 Ez 23. 10. 1944 Ústí nad Labem 1 XII/9 25. 10. 1944 F. nad Mohanem 9 I/118 27. 10. 1944 Berlín 50 Ez 5. 11. 1944 neznámé 1 IX/8 Ez 8. 11. 1944 Vratislav 1 XVI/4 Ez 8. 11. 1944 Lipsko 1 Ez 13. 11. 1944 Praha 4 XIX/7 Ez 14. 11. 1944 Ústí nad Labem 1 Fa 17. 11. 1944 Praha 40 Ez 20. 11. 1944 neznámé 1 XXIV/8 20. 11. 1944 Holandsko 51 IV/15d Ez 21. 11. 1944 Vídeň 4 XVI/4 Ez 22. 11. 1944 Lipsko 1 IV/15d Ez 23. 11. 1944 Vídeň 1 I/119 24. 11. 1944 Berlín 37 Ez 28. 11. 1944 Praha 3 XIX/7 Ez 30. 11. 1944 Ústí nad Labem 1 Ez 2. 12. 1944 Praha 5 VI/9 Ez 6. 12. 1944 Hamburk 1 VIII/4 Ez 6. 12. 1944 Hannover 1 I/120 8. 12. 1944 Berlín 23 V/10 Ez 8. 12. 1944 Drážďany 1 VIII/4 Ez 15. 12. 1944 Hannover 1 X/4 Ez 22. 12. 1944 Dortmund 1 II/32 Ez 23. 12. 1944 Mnichov 1 XXVI/1 23. 12. 1944 Sereď 416 I/121 5. 1. 1945 Berlín 19 XXVI/2 19. 1. 1945 Sereď 129 Fc 26. 1. 1945 Praha 13 VII/5 Ez 26. 1. 1945 Düsseldorf 1 X/4 Ez 26. 1. 1945 Dortmund 1 AE1 31. 1. 1945 Praha 1056 IV/15d_2 2. 2. 1945 Vídeň 4 V/10 Ez 2. 2. 1945 Drážďany 1 XVI/5 2. 2. 1945 Lipsko 172 I/122 3. 2. 1945 Berlín 38 AE2 4. 2. 1945 Praha 895 XIX/8 6. 2. 1945 Ústí nad Labem 12 XXII/5 7. 2. 1945 Karlovy Vary 50 AE3 11. 2. 1945 Praha 761 15
XVI/6 12. 2. 1945 Lipsko 55 II/33 14. 2. 1945 Mnichov 14 AE5 15. 2. 1945 Lípa 55 V/11 15. 2. 1945 Drážďany 56 IV/15e 16. 2. 1945 Salzburg 7 XIII/6 17. 2. 1945 Mannheim 144 XII/10 18. 2. 1945 F. nad Mohanem 616 XIII/7 18. 2. 1945 Stuttgart 58 X/5 20. 2. 1945 Dortmund 10 XI/5 20. 2. 1945 Münster 58 II/34 22. 2. 1945 Mnichov 52 XIX/9 22. 2. 1945 Ústí n. Lab. 21 II/35 23. 2. 1945 Mnichov 31 VI/10 23. 2. 1945 Hamburk 294 XIX/10 23. 2. 1945 Ústí n. Lab. 20 XIX/11 23. 2. 1945 Ústí n. Lab. 8 AE4 25. 2. 1945 Praha 520 VIII/5 25. 2. 1945 Hannover 220 XIX/12 2. 3. 1945 Ústí n. Lab. 20 AE6 4. 3. 1945 Ostrava 53 AE7 7. 3. 1945 Olomouc 53 XXII/6 7. 3. 1945 Karlovy Vary 26 IV/16 8. 3. 1945 Vídeň 1074 XIV/5 8. 3. 1945 Královec 5 XXVI/3 12. 3. 1945 Sereď 548 III/11 14. 3. 1945 K. nad Rýnem 45 AE8 15. 3. 1945 Praha 122 AE9 16. 3. 1945 Praha 139 XII/11 17. 3. 1945 F. nad Mohanem 5 XVI/7 17. 3. 1945 Lipsko 7 IV/17 20. 3. 1945 Vídeň 11 I/123 28. 3. 1945 Berlín 42 XIX/12 Ez 29. 3. 1945 Ústí n. Lab. 1 Ez 30. 3. 1945 Praha 2 VI/11 4. 4. 1945 Wesermünde 9 XXVI/4 7. 4. 1945 Sereď 354 IV/16a 15. 4. 1945 Amstetten 77 celkem 65535 Zdroj www.terezinstudies.cz 16
Foto Martina Storková 17
Seznam všech transportů z Terezína Transporty 18
O 9. 1. 1942 Riga 1000 P 15. 1. 1942 Riga 1000 Aa 11. 3. 1942 Izbica 1001 Ab 17. 3. 1942 Izbica 1000 Ag 1. 4. 1942 Piaski 1000 Ap 18. 4. 1942 Rejowiec 1000 Al 23. 4. 1942 Lublin 1000 An 25. 4. 1942 Varšava 1000 Aq 27. 4. 1942 Izbica 1000 Ar 28. 4. 1942 Zamošč 1000 As 30. 4. 1942 Zamošč 1000 Ax 9. 5. 1942 Ossowa 1000 Ay 17. 5. 1942 Lublin 1000 Az 25. 5. 1942 Lublin 1000 AAk 12. 6. 1942 Trawniki 1000 AAi 13. 6. 1942 neznámý 1000 AAx 14. 7. 1942 Malý Trostinec 1000 AAy 28. 7. 1942 Baranoviči 1000 AAz 4. 8. 1942 Malý Trostinec 1000 Bb 20. 8. 1942 Riga 1000 Bc 25. 8. 1942 Malý Trostinec 1000 Be 1. 9. 1942 Raasika 1000 Bk 8. 9. 1942 Malý Trostinec 1000 Bo 19. 9. 1942 Treblinka 2000 Bp 21. 9. 1942 Treblinka 2020 Bn 22. 9. 1942 Malý Trostinec 1000 Bq 23. 9. 1942 Treblinka 1980 Br 26. 9. 1942 Treblinka 2004 Bs 29. 9. 1942 Treblinka 2000 Bt 5. 10. 1942 Treblinka 1000 Bu 8. 10. 1942 Treblinka 1000 Bv 15. 10. 1942 Treblinka 1998 Bw 19. 10. 1942 Treblinka 1984 Bx 22. 10. 1942 Treblinka 2018 By 26. 10. 1942 Osvětim 1866 Cq 20. 1. 1943 Osvětim 2000 Cr 23. 1. 1943 Osvětim 2000 Cs 26. 1. 1943 Osvětim 1000 Ct 29. 1. 1943 Osvětim 1000 Cu 1. 2. 1943 Osvětim 1001 Dl 6. 9. 1943 Osvětim 2479 Dm 6. 9. 1943 Osvětim 2528 Dn dětský transport 5.10.1943 Osvětim 1196 Dn/a 5. 10. 1943 Osvětim 53 Dr 15. 12. 1943 Osvětim 2504 Ds 18. 12. 1943 Osvětim 2503 Dx 20. 3. 1944 Osvětim 45 Dz 15. 5. 1944 Osvětim 2503 Ea 16. 5. 1944 Osvětim 2500 Rum 17. 5. 1944 Bergen-Belsen 5 Eb 18. 5. 1944 Osvětim 2500 Eh 1. 7. 1944 Osvětim 10 Eg 4. 7. 1944 Bergen-Belsen 15 Ej 27. 9. 1944 Bergen-Belsen 20 Ek 28. 9. 1944 Osvětim 2499 El 29. 9. 1944 Osvětim 1500 Em 1. 10. 1944 Osvětim 1500 En 4. 10. 1944 Osvětim 1500 Eo 6. 10. 1944 Osvětim 1550 Ep 9. 10. 1944 Osvětim 1600 Eq 12. 10. 1944 Osvětim 1500 Er 16. 10. 1944 Osvětim 1500 Es 19. 10. 1944 Osvětim 1500 Et 23. 10. 1944 Osvětim 1715 Ev 28. 10. 1944 Osvětim 2038 celkem 88135 Zdroj www.terezinstudies.cz 19
Idea projektu 20
Vlak Lustig Lustig Train vlak do nenávratna V roce třináctého ročníku mezinárodního festivalu Devět bran jsem se rozhodl zorganizovat ve spolupráci s Divadlem pod Palmovkou v Praze ČD TELEMATIKA, ČD CARGO, ČD, a SŽDC unikátní divadelní představení dramatizace literární předlohy Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Výjímečnost tohoto představení spočívá v tom, že bude ve spolupráci s výše oslovenými železničními společnostmi, realizováno na kolejích. Speciální vlak navštíví v červenci 2012 všech čtrnáct krajských nádraží České republiky. Na těchto nádražích bude odehráno 14 večerních představení. Další představení nejsou omezena a mohou býti operativně realizována téměř všude tam, kam vedou koleje. Symbolickou trasou, která zakončí v konci srpna letošní projekt je trasa Wannsee, Praha, Terezín, Krakow, Osvětim. Vlak Lustig, je sestaven ze čtyř vagónů a lokomotivy. Vagóny jsou speciálně upraveny pro potřeby projektu. Dva vagóny jsou nákladní uzavřené, podobné těm, ve kterých se převáželi v transportech do koncentračních táborů lidé, tzv. dobytčáky. V těchto dvou vagónech bude převážena dekorace, technika, hlediště a zároveň jsou tyto vagóny využity jako galerijní prostor pro výstavu VHÚ Operace: Důvěrné Izrael. Dalším vagónem v soupravě je tzv. Rybák, ve kterém cestuje divadelní tým včetně herců, techniky a produkce. Nejdůležitějším článkem vlaku je divadelní vůz, upravený jako jeviště tragického příběhu Kateřiny Horowitzové a dalších pasažérů obětí a jejich katů. Vlak Lustig je symbolickou připomínkou nacistických transportů křižujících evropou druhé světové války, převážejících milióny židů v rámci tzv. Konečného řešení židovské otázky přijatého 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee (70 výročí) na návrh nacistického pohlavára a kata českého národa, říšského protektora Reinharda Heydricha. Deportacemi byl pověřen Adolf Eichmann, který první pokusy uskutečnil již v říjnu roku 1939. Deportace židovského obyvatelstva byly systematicky zavedeny v nacistickém Německu v roce 1941 pod cynickým označením Evakuace a pokračovaly až do roku 1944. Transporty směřovaly do všech vyhlazovacích táborů Osvětim, Treblinka, Sobibor, Chelmno, Majdanek, Belzec ad., ve kterých zemřelo strašlivou a nepředstavitelnou smrtí na 6 miliónů židů. V současném světě se objevila nová nebezpečná forma antisemitismu popírání holocaustu. Arnošt Lustig považoval popírání holocaustu za odporné zvěrstvo, neboť oběti nacistického masového vyvražďování zabíjí podruhé. Vlak Lustig se stává v našem pojetí, tedy prostřednictvím divadelního představení Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou živoucím připomenutím této tragédie, která nesmí býti nikdy zapomenuta. Děkujeme za pozornost a věříme že Vás projekt Vlak Lustig Lustig Train zaujme. 21
Arnošt Lustig Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Režie: Petr Kracik Inscenační úprava: Petr Kracik a Ladislav Stýblo Hudba: Josef Gušlbauer Hudební doprovod: skupina Menorah Josef Gušlbauer, Zuzana Wirthová, Jan Janda Scéna a kostýmy: Milan David Asistentka výpravy: Jana Hauskrechtová Dramaturgie: Ladislav Stýblo Produkce: Pavel Chalupa OSOBY A OBSAZENÍ: BEDŘICH BRENSke HORST SCHILLINGER, poručík SEPP HOYER, mladý poddůstojník KATEŘINA HOROVITZOVá HERMAN COHEN, obchodník ze San Franciska FREDDY KLARFELD, herec RAPPAPORT-LIEBEN, obchodník s démanty JOSEF VARECKY, exportér OSKAR LÖWENSTEIN, právník RABÍN DAJEM Z LODŽE, pán v sušárně vlasů VĚZEŇ VOJÁCI radek Zima Ivo Kubečka ondřej Kavan anna Stropnická nebo Denisa Pfauserová Dušan Sitek jiří Bábek René Přibil Ivan Jiřík rudolf Jelínek nebo Václav Vostarek Radek Valenta nebo Petr Prokeš aleš Alinče nebo Pavel Chalupa jakub Horák, Vratislav Jelínek, Petr Christl, Jiří Řehák Představení řídí a text sleduje: Aleš Alinče nebo Jolana Běhounková 22
Arnošt Lustig (21. 12. 1926 26. 2. 2011) Významný český prozaik, scénárista, pedagog, publicista a novinář židovského původu, jehož dílo bylo přeloženo do 23 jazyků. Narodil se v Praze v rodině Emila Lustiga, nemajetného obchodníka s textilem. Dětství strávil v pražské Libni, která byla v té době nejen periferní průmyslovou čtvrtí, ale také místem s nejpočetnějším židovským osídlením v Praze. Začal studovat na reálném gymnáziu, ale v roce 1941 z něj byl na základě tzv. norimberských dekretů z rasových důvodů vyloučen. Poté se vyučil krejčím a pracoval v ozdobnické dílně. Dne 9. listopadu 1942 byl (tehdy šestnáctiletý) poslán se svými rodiči a sestrou Hanou do ghetta v Terezíně, odkud byl 28. září 1944 deportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi v předposledním transportu, který z Terezína do Osvětimi odjel. Zde byl, podobně jako jeho sestra a matka, vybrán na otrockou práci. Otec však holokaust nepřežil, stejně jako část příbuzných. Po několika týdnech v nelidských podmínkách osvětimského tábora se Arnošt Lustig dobrovolně přihlásil spolu s dalšími na práci do koncentračního tábora Buchenwald, když zalhal, že umí pracovat se stroji na obrábění kovů což mu pravděpodobně zachránilo život. V Buchenwaldu však pobyl pouze krátký čas, protože od konce října 1944 do začátku dubna 1945 byl vězněn v buchenwaldském pobočním táboře Meuselwitz u Lipska, kde pracoval v muniční továrně na výrobu součástek k pancéřovým pěstem. 13. dubna 1945 se mu podařilo dobrodružně uprchnout z transportu směřujícího z Buchenwaldu do Dachau a poté se skrýt až do konce války v Praze. Aktivně se zúčastnil Pražského povstání, když zásoboval jídlem a dalším materiálem provizorní povstaleckou nemocnici ve sklepě tzv. židovské radnice na Starém Městě. Po květnovém osvobození začal studovat obchodní akademii, záhy však přešel na tehdejší Vysokou školu politických a sociálních věd, kde v roce 1950 vystudoval žurnalistiku. V padesátých letech také vstoupil (podobně jako mnoho navrátilců z koncentračních táborů) do komunistické strany jak později uváděl, učinil tak z naivity a z přesvědčení, že komunismus v poválečné době nejspolehlivěji zabrání návratu fašismu. Již během svých studií přispíval do novin a časopisů (nejprve do Věstníku židovských náboženských obcí a Lidových novin) a napsal také své první povídky - většinou s tématem holokaustu, který byl z pochopitelných důvodů jeho celoživotním tématem. V roce 1948 odjel jako zvláštní zpravodaj do Izraele, odkud referoval o válce za nezávislost státu Izrael. Své příspěvky pravidelně publikoval v několika československých novinách, časopisech i v rozhlase. V Izraeli se v roce 1949 oženil s Věrou Weislitzovou (1927-2009), s níž měl dvě děti Josefa a Evu. Po návratu do vlasti pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu (1950-1958) a vedoucí kulturní rubriky časopisu Mladý svět (1959 1961). Poté působil jako scénárista Filmového studia Barrandov (1961 1968) a velmi významně přispěl k tzv. české nové filmové vlně. Svou první povídkovou sbírku vydal v roce 1957 pod názvem Noc a naděje. O rok později ji následovala sbírka Démanty noci (povídka Tma nemá stín z této sbírky byla zfilmována v roce 1964 pod názvem Démanty noci, povídka Tam a zpátky rovněž z této sbírky byla natočena pod názvem Sousto v roce 1960 jako krátký film FAMU). V roce 1959 vyšla Lustigova sbírka Ulice ztracených bratří, kterou o dva roky později následovala kontroverzní novela Můj známý Vili Feld napsaná podle skutečných událostí a vyprávějící o charizmatickém muži, který pro sebe dokáže získat výhody v jakékoliv situaci. V roce 1962 byly vydány Lustigovy novely Dita Saxová (zfilmováno v roce 1967) o složitém údělu navrátilců 23
z koncentračního tábora a Transport z ráje (zfilmováno v roce 1962). V roce 1964 vyšla světoznámá Lustigova novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (zfilmováno v roce 1965), která autorovi s konečnou platností přinesla mezinárodní proslulost. Z dalších Lustigových děl té doby jmenujme alespoň povídkovou sbírku Hořká vůně mandlí (1968) či romány Bílé břízy na podzim (1966) o československých politických vězních padesátých let, Propast (1966) a Miláček (1968) o izraelské válce za nezávislost (náklad tohoto románu byl zabaven cenzurou a poslán do stoupy). Ve druhé polovině šedesátých let se stal jednou z důležitých osobností tzv. reformního křídla KSČ: např. na IV. Sjezdu československých spisovatelů (1967) pronesl kritický projev, ve kterém mj. obhajoval izraelská stanoviska v právě probíhající izraelsko-arabské válce a zasazoval se o větší svobodu literární tvorby. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 překvalila Arnošta Lustiga i s rodinou na dovolené v Itálii. Vzhledem ke svému angažování na straně reformních komunistů (a také kvůli neblahým zkušenostem jeho manželky s československým antisemitismem) se rozhodl i s rodinou zůstat za hranicemi. Lustigovi měli platné výjezdní doložky a pasy až do roku 1972 a proto ještě nějaký čas zůstávali alespoň oficiálně československými občany. Nejprve se usadili v Izraeli, kde se rodina stala členy kibucu Hachotrim. Již v roce 1969 však odešli do Zábřehu v někdejší Jugoslávii, kde Arnošt Lustig spolupracoval se záhřebským filmovým studiem Jadranfilm na scénáři filmu o J. B. Titovi Soutěska, ve kterém hrál hlavní postavu Tita Richard Burton. V roce 1970 se Lustigovi usadili v USA. Arnošt Lustig učil např. na iowské univerzitě scénáristiku a tvorbu divadelních her a přednášel na Drake Univerzity v Des Moines, hlavním městě státu Iowa. Od 1. ledna 1973, kdy rodině nebyla československými úřady prodloužena platnost pasů a víz, byl Arnošt Lustig emigrantem i de jure (občanem Spojených států se stal až v roce 1979). V roce 1981 byl v nepřítomnosti odsouzen československými soudy za nedovolené opuštění republiky na tři a půl roku nepodmíněně, čímž mu vlastně bylo až do pádu československého komunistického režimu zabráněno v návštěvách vlasti. V letech 1973 až 2004 Arnošt Lustig přednášel na Americké univerzitě ve Washingtonu dějiny filmu, literatury a scénáristiku (v roce 1978 zde byl jmenován profesorem). Z Lustigova díla napsaného v emigraci jmenujme alespoň román Nemilovaná (1979). Po roce 1989 se často vracel do své původní vlasti a intenzívně se zapojil, i přes svůj relativně pokročilý věk, do domácího kulturního dění. Z jeho obsáhlého díla jmenujme alespoň romány Král promluvil, neřekl nic (1990), Dívka s jizvou (1995), Kamarádi (1995), Neslušné sny (1997), Krásné zelené oči (2000), ženskou trilogii Colette: Dívka z Antverp (1992), Tanga: Dívka z Hamburku (1992) a Lea: Dívka z Leeuwardenu (2000) či povídkovou sbírku Oheň na vodě (1998). Svá díla až na nečetné výjimky (jednu z nich představuje novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, kterou Lustig vždy považoval za jedno ze svých nejzdařilejších děl) opakovaně přepracovával, cizeloval a doplňoval, aby jejich výpověď byla co možná nejúčinnější a nejúplnější. V roce 1995 se Arnošt Lustig stal na dva roky šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy. Získal řadu prestižních ocenění a u nás i v zahraničí byl považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších světových autorů věnujících se událostem dvacátého století. V roce 2012 byla nakladatelstvím Mladá fronta ustanovena Literární cena Arnošta Lustiga, jejímiž držiteli se stávají mladí spisovatelé. Ve stejném roce také vznikla Cena Arnošta Lustiga určená pro osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti, jako jsou odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost (prvním laureátem této ceny je biskup Václav Malý). Byl čestným prezidentem Společnosti Franze Kafky, Festivalu 9 bran a organizace pro podporu vědy Česká hlava. Čestné doktoráty získal na chicagské Spertus College (v oboru hebrejské písemnictví) a Michiganské univerzitě (v oboru humanitních věd tento čestný doktorát obdržel společně s Václavem Havlem). 24
Foto Pavel Chalupa 25
Arnošt Lustig byl také dvojnásobným držitelem Národní židovské ceny za literaturu, držitelem Ceny Emmy za nejlepší scénář k televiznímu dokumentu, Státní ceny Klementa Gottwalda za novelu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1967), Ceny Karla Čapka (1996), Medaile Za zásluhy I. stupně (2000), Ceny za celoživotní dílo udělované Americkou akademií umění a věd (2004), Ceny Vladislava Vančury (2005) a Ceny Franze Kafky (2008). Třikrát byl v užším výběru na Nobelovu cenu za literaturu, naposledy v roce 2008. Nominován byl také na prestižní americkou Národní cenu za literaturu (za román Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), ale také na Bookerovu a Pulitzerovu cenu. Jeho životní osudy i neobyčejně charizmatická osobnost se staly předmětem několika domácích i zahraničních televizních dokumentů včetně dokumentů jeho syna Josefa Z deníku bláznivého manžela (1971 a 1975) a Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky (2010) nebo dcery Evy Tvá slza, můj déšť (2012). Intenzívně se účastnil besed a přednášek na téma holokaustu a mnoha veřejných čtení svých děl, a to bezmála až do své smrti. Zemřel v Praze roku 2011, když po dlouhém a těžkém boji podlehl rakovině. Romány, novely a povídky Arnošta Lustiga i filmové scénáře, které podle nich vznikly, stále patří mezi nejzdařilejší díla věnovaná lidským osudům (převážně židovským, ale rozhodně ne pouze jim) odehrávajícím se v době vymknuté z kloubů. Hrdiny jeho děl jsou především lidé nacházející se v mezní situaci, kteří jsou událostmi šíleného dvacátého století donuceni jednat pod tlakem a často na samotné hranici svých možností, fyzických i morálních. Lustigovy příběhy totiž nesledují pouze boj svých hrdinů o přežití, ale také za zachování vnitřní čistoty uprostřed špíny a všeobecného úpadku. Lustigova díla jsou pozoruhodnou (a často silně autobiograficky laděnou) výpovědí o zlu, které neustále hrozí zničit člověka i o nadějích, které představuje příklon k obecně platným lidským hodnotám. Petr Kracik Režisér a spoluautor inscenační úpravy Narodil se v Trutnově. V letech 1975 1977 studoval herectví na konzervatoři a v letech 1980 1986 režii na DAMU. Po ukončení studií nastoupil jako režisér do brněnského Loutkového divadla Radost, poté následovalo angažmá v tehdejším Divadle E. F. Buriana. Záhy přijal místo režiséra v Divadle pod Palmovkou, kde se zanedlouho stal také uměleckým šéfem a roku 1992 ředitelem. Věnuje se především činohře. Ve svém domovském divadle režíroval např. Sperrovy Lovecké scény z Dolního Bavorska, Shakespearův Tragický příběh Hamleta, dánského prince, Steinbeckovo O myších a lidech, Ibsenova Peera Gynta, Brechtova Pana Puntilu a jeho služebníka Mattiho, Dostojevského Idiota, Lorcův Dům doni Bernardy, Calderónovu hru Život je sen, Molièrova Dona Juana, Gorkého Letní hosty, Goethovo Utrpení mladého Werthera, Tolstého Vládu tmy, Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše, Kohoutova Ubohého vraha, Millerův Pohled z mostu, Rostandova Cyrana z Bergeracu, Ingeův Návrat do pekla, Shakespearovu Bouři, O Neillovo drama Smutek sluší Elektře, Boltovu hru Ať žije královna!, Wassermanův Přelet nad kukaččím hnízdem, Gordonova Rain Mana, Shawovu Svatou Janu či Kohoutovu hru August August, August. Spolupracoval také s dalšími českými a moravskými divadly především s Divadlem na Vinohradech (P. Kohout: Klaun, A. Strindberg: Královna Kristina, L. Hellmanová: Podzimní zahrada, F. Schiller: Valdštejn, N. Simon: Drobečky z perníku aj.), pražským Národním divadlem (J. K. Tyl: Paličova dcera), Městským divadlem Brno (M. J. Lermontov: Maškaráda, U. Eco: Jméno růže) a Východočeským divadlem Pardubice (R. Planchon: Tři mušketýři, A. Jirásek: Vojnarka, A. Casona: Jitřní paní, K. Mann, A. Mnouchkine: Mefisto, R. Rose: Dvanáct rozhněvaných mužů). Vedle činohry se věnuje také inscenacím hudebního divadla: v Divadle pod Palmovkou režíroval Dvořákova a Wenigova Čerta a Káču, Brechtovu a Weillovu Krejcarovou operu či Preissové Gazdinu robu; v Hudebním 26
divadle Karlín režíroval Straussova Netopýra, Kálmánovu Hraběnku Maricu a Lehárovu Zemi úsměvů; v Městském divadle Brno režíroval Zolovu, Uhdeho a Štědroňovu Nanu či Dogův a Lotjanův muzikál Cikáni jdou do nebe; v Divadle Milenium (nyní Metropolitní divadlo Praha) Blažkovy a Rychmanovy Starce na chmelu a v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem Dvořákova Jakobína. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou To, co se děje kolem není omluva, pánové. Nemohu se tvářit, že nevím co dělám a co si myslím i když je kolem tma. I tma má své stíny a světlejší místa. (Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) Lustigova světově proslulá novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je sugestivní a umělecky výjimečně silnou zprávou o jedné z nejtragičtějších, nejobludnějších a nejvíce zarážejících událostí moderních lidských dějin nacistického holokaustu spáchaného zejména na židech, ale bolestně se dotýkajícího i dalších národů. Může se zdát, že doba, která nás od těchto historických událostí dělí, je příliš dlouhá na to, aby nám mohly příběhy lidí zavlečených nacisty do koncentračních táborů něco napovědět o světě, ve kterém žijeme. Opak je však bohužel pravdou. Příběhy lidí, kteří nacistickým peklem prošli, totiž mohou stále varovat před lhostejností, netolerancí, arogancí moci a především před zrůdným a chladnokrevným inženýrstvím lidských životů. Protože zprůmyslnění lidského života i smrti, které se neštítí ničeho, aby bylo dosaženo maximální efektivity a zisku (které právě nacistické koncentrační tábory dohnaly ke zrůdné dokonalosti) je hrozbou, která se nad současnou evropskou civilizací nepřestala vznášet ani dnes. Hrdinkou příběhu Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou je mladá židovská dívka Kateřina, které se krátce po příjezdu do osvětimského koncentračního tábora podaří dostat do společnosti několika pohádkově bohatých židovských milionářů s americkým občanstvím, kteří byli nacisty zajati v roce 1943 v Itálii. Skupině těchto obchodníků a Kateřině, kterou se rozhodne jeden z nich ochraňovat, je po zaplacení značné sumy přislíben odjezd na svobodu do Ameriky, kde má dojít k jejich výměně za zajaté německé důstojníky. Podmínky, za které si zajatci mohou od nacistů koupit své životy a svobodu, se však neustále zvyšují a k již zaplaceným velkým částkám přibývají další a další položky. Skupině milionářů je jako průvodce přidělen důstojník Bedřich Brenske, který se svěřenými zajatci manipuluje mimořádně rafinovanou metodou hraničící s psychologickým terorem. Několikrát se zdá, že Brenske i celý nacistický aparát opravdu usilují o hladký průběh výměnné akce. Jindy se však vkrádá nepříjemný dojem, že jde pouze o strašlivou a krutou hru, která má zadrhávajícímu se nacistickému válečnému snažení přinést peníze a nemůže pro židovské obchodníky skončit jinak než tragicky. Kateřina Horovitzová, která je zpočátku aktérkou spíše pasivní, však brzy Brenskeho krutou hru prohlédne. Právě ona se nakonec navzdory naprosto bezvýchodné situaci nestvůrnému zlu vzepře. Arnošt Lustig ve své novele spojil několik příběhů, které se skutečně staly. Jedním z nich je událost, kdy nacisté zaplnili několik transportních lodí vězni z koncentračního tábora, zabednili je a vyslali na širé moře, kde všichni vězni zemřeli hladem. Jiným je vydírání židovských ob- 27
chodníků, kteří se neprozřetelně vydali do Itálie v době před německou invazí z roku 1943 a jejichž životy i navzdory tučnému výkupnému zaplacenému za příslib, že budou odvezeni do neutrálního Švýcarska, skončily v plynových komorách. Zřejmě nejdůležitějším příběhem, který Lustiga při psaní novely inspiroval, ale bylo vyprávění česko-izraelského historika Ericha Kulky, který se zabýval mj. židovskými vzpourami a revoltami v období holokaustu. Kulka na počátku šedesátých let Lustigovi vyprávěl o jedné podivuhodné osvětimské táborové legendě, podle které se krásná mladá dívka jménem Kateřina Horovitzová, herečka nebo tanečnice, na prahu osvětimské plynové komory vzepřela svému osudu a zastřelila surového dozorce Schillingera jeho vlastní zbraní, když po ní chtěl, aby mu zatančila nahá. Schillingerova mladého pobočníka přitom postřelila a střílela i na další překvapené dozorce. Nakonec sice byla zneškodněna strážemi, nicméně její statečný a neobvyklý čin se pro mnohé vězně stal posilou a příkladem. Tato událost je dnes považována za jeden z nemnoha pokusů lidí deportovaných do nacistických koncentračních táborů o aktivní odpor proti jejich trýznitelům. Příběh mladé krásné tanečnice nebo herečky, která v předsálí plynové komory zastřelila dozorce jménem Schillinger nebo Emmerich (tady se prameny různí) u poválečného soudu velmi podobně vylíčil také tehdejší velitel osvětimského tábora Rudolf Höss i další svědci. Arnošt Lustig však později ke svému velkému překvapení v archivech zjistil, že skutečně žijící Kateřina Horovitzová, byla aktivní konfidentkou gestapa. Podle všeho měla na svědomí životy několika bohatých Židů, kteří se až do setkání s ní ukrývali ve Varšavě před nacisty. Slíbila jim totiž, že za tučný úplatek zajistí jejich odjezd do Ameriky, ale místo toho je nalákala do varšavského Hotelu Polski, kde na ně již čekalo gestapo. Vzhledem ke Kateřininým zásluhám o říši jí bylo nacisty přislíbeno zvláštní zacházení a dokonce i to, že z Varšavy bude moci odjet vlakem do Švýcarska. To se samozřejmě nestalo a Kateřina skončila v osvětimské plynové komoře, stejně jako většina varšavských Židů. Kateřinina střelba před plynovou komorou tedy ve světle těchto skutečností byla jakousi odplatou zoufalé a podvedené ženy za nesplněné sliby nacistů. Arnošt Lustig v jednom novinovém rozhovoru řekl, že by rád napsal i tento příběh. Měla to prý být novela o ženě-konfidentce, která je na konci života nucena čelit krachu svých iluzí a stane tváří v tvář zlu, kterému sama napomáhala. K napsání tohoto příběhu však nikdy nedošlo. Světová literatura proto zatím zná pouze příběh jediné Kateřiny Horovitzové té, která podobně jako Judita ve známém starozákonním příběhu usekla hlavu ďábelskému Holofermovi. Reálný základ má také postava nacistického důstojníka Bedřicha Brenskeho, charismatického, vzdělaného, rafinovaného, nemilosrdného a skrz na skrz cynického pána nad životem zajatých milionářů i Kateřiny Horovitzové. Podle Lustigových slov nese tato odpuzující i fascinující postava jméno jistého západoberlínského soudního úředníka, který v roce 1963 poučil Lustigovu ženu v souvislosti s její snahou získat zpět snubní prsteny svých rodičů umučených v koncentračním táboře, které se podle zpráv z tisku mohly nacházet v sejfech berlínského ústředí někdejší Říšské banky. Prsteny, které museli její rodiče (stejně jako ostatní Židé) odevzdat v roce 1941 před odchodem do transportu, přitom mohly být jedinou fyzicky hmatatelnou památkou na ně, která po nich (jak alespoň Lustigovi doufali) vůbec zbyla. Pan Bedřich Brenske ovšem komisní němčinou Lustigově manželce povýšeně odpověděl, že žádné takové prsteny neexistují a podle jeho názoru ani nikdy neexistovaly a vyjádřil dokonce i silné pochybnosti, zda vůbec existovali lidé, kteří je měli nosit. Oběti koncentračních táborů zkrátka podle pana Brenskeho nikdy nežili a zločiny, z nichž byli nacisté po válce obviňováni se nikdy nestaly, čímž byla celá věc pro něj jednou provždy vyřešena... Kdybych měl vykreslit ďábla v nacistické uniformě, byl by to muž podobný Brenskemu. Uhlazený, elegantní, 28
Foto Martina Storková 29
vysokoškolsky vzdělaný, vybraného chování, jehož každé slovo je však napuštěno jedem lži vedoucí ke smrti, napsal později Listig. Brenskeho pohrdavé zesměšnění obětí nacistického běsnění bylo rozhodujícím impulzem, který Lustiga podle jeho vlastních slov na dvanáct dnů přikoval k psacímu stroji tak dlouho prý trvalo kompletní napsání novely, která jistě ne náhodou připomíná hluboký a niterný výkřik na pomezí smíchu a pláče. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je psaná velmi komplikovaným jazykem a mísí se v ní prostá lidskost a lapidárnost sdělení s košatostí a dvojsmyslností Brenskeho promluv, s jejichž pomocí rozehrává svou strašlivou hru a láká oběti do pasti. Brenskeho hra na kočku a myš je do detailů promyšlená, tragická i absurdně komická, svrchovaně básnická i nemilosrdně reálná, ryze subjektivní a přesto v jistém smyslu univerzální. V podstatě jde o židovskou anekdotu obrácenou jaksi na ruby: místo góje napáleného chytřejším a mazaným Židem jsou zde napáleni a doslova oškubáni židovští milionáři. Také jazyk, tradiční oporu a základnu židovské kultury a víry, ovládá a využívá nejlépe nacista Brenske, zatímco Židé se ve hře často nezmohou na nic jiného než na strohé odpovědi či jednoduché komentáře. Jakoby se nacisté zmocnili úplně všeho a byli schopní využít pro své plány cokoliv - a nakonec nic neponechali bez poskvrny. Nemilosrdný básník pravdy, jak Lustigovu tvorbu výstižně charakterizoval Ludvík Aškenazy, zachytil v Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou s nevšední silou a přesvědčivostí úděl člověka v mezní situaci. Člověka, který je donucen hájit to poslední, co má svou čest, svědomí a nejzákladnější důstojnost. Je to vyprávění otřesné a otřásající: koneckonců, jeho smyslem je varování, že by měl být člověk za všech okolností obezřetný a nenechal se nikdy ukolébat ke lhostejnosti. Jinak se totiž můžeme i dnes, nedej všichni bohové všech náboženství, dočkat nějaké moderní obdoby osvětimských plynových komor či reinkarnace zrůdně geniálního Bedřicha Brenskeho. Dekoraci vyrobily dílny ČD Cargo pod vedením Václava Šimona ve spolupráci s firmou COM-PARS s.r.o. Výroba divadelních dekorací pod vedením ing. Stanislava Hrdličky. Šéf umělecko-technického provozu: Tomáš Zmrzlý Garderoba a masky: Kristina Hončariová a Gabriela Rohlederová Světla: Petr Vodička Zvuk: Tomáš Hála Rekvizity: Klára Paclíková Zástupci jevištního mistra: Petr Christl Jevištní technika: Jakub Horák, Petr Christl, Vratislav Jelínek a Jiří Řehák Za poskytnutí materiálů z archivu Arnošta Lustiga a cenné připomínky k textům srdečně a velice děkujeme Josefovi Lustigovi. Práva k provozování tohoto díla zastupuje agentura AURA-PONT s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00, Praha 4. Zřizovatelem Divadla pod Palmovkou je Magistrát hlavního města Prahy. Ladislav Stýblo 30
Foto Martina Storková 31
Film hudba výstava 32
Konference ve Wannsee UK / USA Hrají: K. Branagh, S. Tucci, C. Firth, D. Threlfall, K. McNally, I. McNeice a další Režie: Frank Pierson Příprava největšího zločinu proti lidskosti netrvala ani dvě hodiny. Britsko-americká rekonstrukce setkání, které změnilo svět (2001). V zimě roku 1942 německé armády mrzly a hladověly v zasněženém Rusku. Amerika už byla ve válce. Hitlerův sen o říši, trvající tisíc let, byl poprvé ohrožen, vítězství rozumu a spravedlnosti však bylo ještě v nedohlednu. V té době dostalo patnáct vysokých německých funkcionářů od svých velitelů a ministerstev rozkaz vydat se do tichého sídla ve Wannsee, daleko od krize na frontě. Reinhard Heydrich, Adolf Eichmann, Wilhelm Stuckart, Gerhard Klopfer a další se sešli, aby projednali jeden jediný bod setkání: konečné řešení židovské otázky. Během dvou hodin tito muži navždy změnili svět... O poradě, která se v tomto zámečku pod nejpřísnějším utajením odehrála, se zachoval jediný záznam: kopie Martina Luthera, sekretáře ministerstva zahraničí. Nalezli ji v roce 1947 američtí vyšetřovatelé v archivu ministerstva a na jejím základě byl zrekonstruován průběh celého setkání. V téměř reálném čase sleduje divák chladné, emocemi nezatížené jednání o tom, jak ze světa odstranit jednu celou lidskou rasu. Jednání, jehož výsledkem bylo 6 miliónů ztracených životů... Snímek, jímž si připomínáme 65. výročí této události, získal řadu mezinárodních cen, nejvýznamnější z nich jsou Zlatý glóbus pro Stanleyho Tucciho za roli Eichmanna, a Cena Emmy za scénář (Loring Mandel) a hlavní roli (Kenneth Branagh za Heydricha - ten byl mj. nominován i na Zlatý glóbus). 33
Zapomenuté transporty do Polska Dokumentární film Česko, 2009, 85 min Režie: Lukáš Přibyl Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: Chodil do tábora jako do bažantnice. Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou. Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla Carpe diem se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu. 34