PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERSITY

TITULNÍ STRANA PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERSITY Obor Veřejná správa Katedra národního hospodářství Bakalářská práce LEGITIMITA NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ Jaromír Šimek 2009

ZADÁNÍ VEDOUCÍHO PRÁCE Zadání vedoucího práce: Tématem bakalářské práce Jaromíra Šimka jsou nebankovní úvěry. V první části bakalářské práce budou uvedena teoretická východiska vztahující se k této problematice. Druhá část bakalářské práce bude obsahovat popis a analýzu právní regulace této oblasti, rozdíly poskytování úvěrů u bankovních a nebankovních subjektů, analýzu potencionálních klientů atd. Součástí bakalářské práce bude i komparace právní regulace nebankovních úvěrů platných v ČR s právní regulací aplikovanou ve vybrané zemi. V poslední části bakalářské práce budou uvedeny návrhy a doporučení vedoucí ke zlepšení současného stavu.

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Legitimita nebankovních úvěrů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

OBSAH PRÁCE 1. Úvod..6 2. Definice základních pojmů.8 3. Úvod do problematiky nebankovních úvěrů..10 3.1 Úvěry domácností v ČR 10 3.2 Regulace spotřebitelských úvěrů...11 3.3 Výhody nebankovních úvěrů a jejich místo na trhu..12 3.4 Cílová skupina klientů nebankovních úvěrů.13 3.5 Problematika spotřebitelských úvěrů 14 3.6 RPSN nebankovních úvěrů 16 4. Právní problematika nebankovních úvěrů.19 4.1 Pojem tísně při sjednávání půjčky.19 4.2 Lichva...21 4.3 Příklady regulace úvěrů napříč státy EU...23 4.4 Současná právní ochrana spotřebitele v ČR a její nedostatky...25 4.5 Ochrana spotřebitele dle směrnice 2008/48/EHS..28 5. Argumenty obhájců vysokých úroků..30 6. Trvale udrţitelný dluh..32 7. Návrhy zabraňující extrémnímu úročení 33 7.1 Legislativní prostředky...33 7.2 Soudní ochrana..35 7.3 Dohled nad poskytovateli nebankovních úvěrů.37 8. Závěr...39 9. Cizojazyčné Resumé..40 10. Seznam pouţitých zdrojů citovaných v práci.41 11. Seznam příloh...42

1. ÚVOD Za téma své bakalářské práce jsem si nezvolil Legitimitu nebankovních úvěrů jen tak náhodou. Již dlouho mě daná problematika zajímá a pociťuji absenci literatury, která by se jí zabývala. Znám totiž okolo sebe několik lidí, kteří využili služeb společností nabízejících úvěry za dle mého názoru značně nevýhodných podmínek. Jeden podpis na takové smlouvě potom samozřejmě výrazně ovlivní jejich budoucí finanční situaci, ale zdaleka ne jen tu. Především v souvislosti s ekonomickou krizí, která v posledním roce zasáhla svět, Českou republiku nevyjímaje, může dobrý úmysl - například koupit dětem pěkný vánoční dárek vést k nekonečnému kolotoči dluhů, splátek, exekucí, sociálních problémů, na které mohou navázat osobní a rodinné problémy, ztráta zaměstnání a podobně, v důsledku čehož problém přerůstá dlužníkovi přes hlavu a on ani přes svou nejlepší snahu není schopen splácet. Již rakousko-uherský císař Josef II. hlásal, že vláda je tu na ochranu slabých a nemocných proti silným, bohatým a bezohledným," zároveň jeden ze základních principů práva by dle mého měla být ochrana ekonomicky slabšího subjektu. Proto bych chtěl ve své práci posoudit, zda by se stát měl chovat více jako ochránce, nebo zda je jeho současný přístup v pořádku a lze věřit v to, že trh vše vyřeší sám a soustředit se na jiné cíle. V případě nezodpovědného úvěrování, resp. v tomto úhlu pohledu spíše nezodpovědného zadlužování, jde totiž z velké části jen o důsledek svobody rozhodování a s ní spojenou odpovědností za své jednání. Na spadnutí je nový občanský zákoník, který by se měl tématem zabývat, do našeho právního řádu bude za několik málo měsíců včleněna i regulace z rukou Evropské unie. Pokud ovšem nevznikne všeobecná veřejná a politická podpora omezit zisky společností participujících na obyčejných lidech, nezmění se nic zásadního. Je potřeba postupovat přísně na poli legislativním, ale zároveň i justičním, řádně označit viníky a tvrdě je trestat, pokud bude jejich činnost i nadále pokračovat. Je třeba dát jasně najevo, že nebude ze strany státních institucí tolerováno ani jakékoliv obcházení práva. Rovněž si myslím, že moje práce vzniká v ideální době, kdy se možná blíží zásadní změny v celém systému. Neměla by tedy být pouze popisem situace, ale také jakýmsi hodnocením stávajícího stavu. Chci posoudit, zda je skutečnost v souladu s literou zákona, nebo zda je tento ohýbán podle toho jak se komu v dané chvíli hodí. Denně totiž vídáme reklamní kampaně úvěrových společností v televizi, na internetu, v novinách, na billboardech a všude čteme, za jak neskutečně výhodných podmínek si můžeme půjčit deset, dvacet padesát nebo sto tisíc korun. Roman Zeman dokonce mluví na stránkách

Finančního magazínu nikoliv o úrokové svobodě, nýbrž o úrokové anarchii, kdy zmiňuje například zastavárenský úrok 5 % týdně, jenž jak on říká: představuje efektivní úrokovou sazbu neuvěřitelných 1.173 %. Proti takové sazbě jsou podmínky půjček rychlých peněz se svými stovkami procent téměř lidumilstvím 1, přičemž o pár řádků výš cituje projev Karla Kramáře při prvním programovém prohlášení československé vlády: Jest to nejprve lichva se ţivotními potřebami, kterou vláda jest odhodlána se vší bezohledností stíhati jako nejtěţší zločin proti lidu a státu. 2 Dělá stát maximum pro to, aby o skoro přesně 90let později jeho slova skutečně naplňoval? Je lichva skutečně stíhána a potírána, nebo je spíše trpěným a zlehčovaným nešvarem naší doby? Chtěl bych se zamyslet nad tímto termínem a nad tím, kdy je naplněna skutková podstata trestného činu dle 253 Trestního zákona, protože samotný termín lichva není v českém právním řádu jasně definován. Také bych chtěl posoudit, zda rizikovost poskytovaných půjček odpovídá výši úrokových sazeb, zda mají lidé možnost řádně bránit své zájmy u soudu a informovat své čtenáře o všech stránkách problému tak, aby si mohl utvořit svůj názor. Doufám, že na konci své práce budu schopen vyslovit své stanovisko na to, zda je poskytování úvěrů nebankovními institucemi legitimní podnikatelskou činností, či nikoliv, a také ho podepřít natolik pádnými argumenty, aby obstály i před člověkem zastávajícím zájmy těchto podnikajících subjektů. Rád bych nastínil možné cesty k řešení, ukázal jak se s daným tématem vypořádaly ostatní státy v Evropském společenství a mimo jiné shromáždil do jednoho dokumentu co nejvíce informací o tomto myslím si jak právně, tak ekonomicky a také sociálně zajímavém tématu. 1 ZEMAN, R. Úroková anarchie [online]. Změněno 02.07.2008 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: <http://www.finmag.cz/clanek/5782>. 2 Tamtéž.

2. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Úrokem se rozumí odměna za zapůjčení peněţních prostředků věřitele dluţníkovi. Ve většině případů je úrokem peněţní částka. V ekonomii se pro tento proces pouţívá termín, ţe věřitel poskytl úvěr. Hodnota úroku se můţe lišit v závislosti na délce trvání úvěru nebo na jeho výši. Velikost úroku se vyjadřuje pomocí pojmu úroková míra. Půjčování peněz je v podstatě přesun finančních prostředků od subjektu, který je nemá moţnost zhodnotit a v dohledné době je nepotřebuje, k subjektu, který je umí zhodnotit, ale nemá prostředky. Pro ekonomii je poskytování úvěrů zásadní a velice důleţité, protoţe přesouvá peníze, které by se nevyuţily k subjektům, které je dokáţí zhodnotit. Ekonomika tím roste a získává na síle. Úroková míra také označovaná jako úroková sazba je vyjádřením navýšení zapůjčené částky za stanovené období v procentech. Většinou se vztahuje na jeden kalendářní rok. Při půjčování je však moţné úrokovou míru určit i fixně. Výšku úrokové míry však neovlivňuje pouze doba splatnosti, ale v reálu se na ní vztahuje i míra inflace a rizikovost, tedy riziková prémie. Riziková prémie není pouze šance, ţe dluţník nesplatí svůj dluh, ale také například půjčka v jiné měně. RPSN neboli roční procentní sazba nákladů je souhrn nákladů spojených s půjčkou vyjádřený v procentech z dluţné částky na jeden rok. V RPSN by měla být započtena nejen úroková míra, ale také všechny administrativní či jakékoliv jiné náklady na jeden rok. RPSN by tak měla poslouţit jako srovnání výhodností úvěrů různých peněţních institucí. Hlavím důvodem vzniku je ale snaha, ochránit spotřebitele před sloţitým systémem půjček a různých nákladů s nimi spojených. Náklady zahrnují také poplatky vázající se k uzavření smlouvy a posouzení ţádostí o úvěr. Pravdou je, ţe čím niţší je částka tím vyšší je RPSN (administrativní náklady převyšují zisk). Relativně výhodná půjčka má RPSN pod 20 %. Většina bank se drţí při úvěrech nad 60 tisíc pod hranicí 16 %. Jenomţe dosáhnout na bankovní půjčku je pro někoho obtíţnější a tak musí zvolit nebankovní instituci. Jelikoţ vzorec výpočtu RPSN je příliš sloţitý, je dobré pouţít tzv. kalkulačky RPSN, které jsou na internetu jednoduše nalezitelné. Vzorec je ovšem uveden v příloze zákona 321/2001 Sb. a také v příloze této práce. 3 3 Úroky [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: <http://uroky.com>.

Lichva neboli úţera je dle Wikipedie, pravděpodobně z lat. usuria, obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získaným. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s neúměrně vysokým úrokem. Podle českého zákona je lichva trestný čin 4. Pojem lichva měl jiţ od starověku odlišný význam jako lichva byl označován jakýkoli příjem úroku za peníze. Tórou byla lichva ţidům zapovězena. Ve středověku byla naopak zapovězena křesťanům a stala se tedy jednou z mála činností, kterou mohli vykonávat ţidé. Křesťany byla povaţována za jeden z nejtěţších hříchů, řada koncilů ji odsoudila jako zavrţeníhodnou. V Koruně české byla lichva křesťanům povolena aţ roku 1484 Vladislavem II. Jagellonským. Na počátku 16. století se výše úroku pohybovala mezi 10-35 %. Roku 1545 jej legalizoval Jindřich VIII. 5 Jiné majetkové trestné činy, při nichţ dochází k obohacování pachatele, jsou většinou upraveny tak, ţe prospěch musí činit nejméně 5000Kč. U lichvy ţádná taková hranice není. I zde ovšem platí obecné pravidlo, ţe nebezpečnost činu pro společnost musí být vyšší neţ nepatrná. 6 4 zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon; 253 5 Wikipedia [online]. Změněno 19.11.2009 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/lichva>. 6 MADAR, Z, et al. Slovník českého práva. Díl I. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2002. s. 641.

3. ÚVOD DO PROBLEMATIKY NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ 3.1 Úvěry domácností v ČR Zadlužení českých domácností strmě roste a mnozí ekonomové před tímto trendem varují. Pravdou je, že proti západní Evropě jsme ještě v míře zadlužení domácností relativně v nízkých číslech, jak například vyplývá z článku Petra Býma z 8. září tohoto roku: Podle údajů ČNB a OECD představují dluhy domácností Česka 28,2 % jeho HDP, zatímco průměr v eurozóně je 61 %. Stejně dobře vypadá porovnání výše dluhů s disponibilními příjmy (souhrn všech příjmů a dávek minus daně): v ČR jsou domácnosti dluţny zhruba polovinu toho, co inkasují (51,5 %), průměr Unie je 93 %, přičemţ v řadě zemí příjmy domácností za jejich dluhy citelně pokulhávají, třeba v Dánsku či Nizozemsku srovnatelné údaje činí 260 a 246 %. 7 Rozdíl ovšem je mimo jiné také v tom, že v západoevropských zemích funguje úvěrové hospodaření mnohem déle než u nás, kde se vyvíjí zadlužení domácností v podstatě až od konce roku 1989, ale rapidněji až od poloviny devadesátých let. Proto je alarmující tempo růstu zadluženosti českých domácností, které podle stejného článku činí 13,7 %. To je tempo přes 100 miliard korun ročně, což je již číslo alarmující. Ačkoli se ekonomové shodují, že úvěry ženou českou ekonomiku vpřed a nebýt toho, že si lidé i u nás zvykli žít na dluh, nedosahovali bychom v minulých letech takového ekonomického růstu, jakého jsme dosahovali. Nicméně fakt, že zadlužení domácností na západ od našich hranic roste tempem pouhých tří procent ročně, vypovídá o tom, že úvěrový trh u nás ještě není nasycen. Co ovšem vyplývá z faktů o zadluženosti českých domácností a co lze hodnotit veskrze pozitivně je skutečnost, že z 925 mld. celkového objemu úvěrů je jich celých 650, tedy asi 70 %, spojeno s investicemi do bydlení, které lze považovat za zdravé úvěrování, navíc často se statní podporou, v případě stavebního spoření, nebo s velmi nízkou úrokovou sazbou v případě hypoték. 8 Podle statistik bank je vyšší objem úvěrů v chudých regionech České republiky s vysokou nezaměstnaností, tedy severní Čechy a Morava, kde je také vyšší procento případů, kdy klient není schopen úvěr dále splácet. Počet exekucí, jak se dozvídáme každým dnem 7 BÝM, P. Češi si půjčují střídmě a hlavně na bydlení [online]. Změněno 08.09.2009 [cit. 2009-11-22]. Dostupné z: < http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/14959/cesi-si-pujcuji-stridme-a-hlavne-na-bydleni/>. 8 Tamtéž.

v médiích, rychle roste, přičemž podle ČNB nezvládá své finanční závazky asi 4 % domácností, přičemž toto číslo by dle odhadů mohlo rychle narůst až na 10 %. Z předcházejícího textu lze říci, že co se týče bankovních úvěrů, je na tom Česká republika docela dobře a rok po vypuknutí krize lze dokonce zhodnotit, že ji naše bankovní instituce zvládly relativně bez újmy, o což se například paradoxně zasloužily vysoké bankovní poplatky, které bankám pomohly vytvořit si rezervy, a také ve srovnání s úvěrovými trhy v USA či západní Evropě docela vysoký stupeň opatrnosti při poskytování úvěrů a centrální registr dlužníků. Nicméně právě tento fakt způsobuje přesun části klientů k nebankovním úvěrovým společnostem, které nezajímá platební morálka klienta ani jeho příjmová situace, a za cenu toho, že klient odvede společnosti podstatně více za cenu zprostředkovaného úvěru, i rizikový úvěr poskytnou. 3.2 Regulace spotřebitelského úvěru Spotřebitelský úvěr je finanční produkt, se kterým se setkáváme velmi často, čím dál tím víc domácností v České republice nemá trpělivost našich rodičů čekat, než si na nějakou věc našetří, raději si ji koupí sice za vyšší cenu, ale hned. Pokud je úvěr v možnostech spotřebitele a nedojde k výraznému poklesu jeho životní úrovně v důsledku splácení, nejedná se o jev negativní. Zákon ho definuje takto: poskytnutí peněţních prostředků nebo odloţená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. 9 Spotřebitelem je pak fyzická osoba, která při uzavírání a plnění příslušné smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíţ prospěch je spotřebitelský úvěr sjednávám. 10 Podléhá právě především regulaci podle zákona 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který je implementací Směrnice Rady 87/102/EHS ve znění Směrnice 90/88/EHS a Směrnice 98/7/ES. Další ustanovení relevantní k dané problematice jsou zejména 51, 52, 55, 56, 491, 657 a 658 Občanského zákoníku, zejména pojednávající o smluvním právu, spotřebitelských smlouvách a smlouvě o půjčce, 269 odst. 2, 489 až 469 a 497 až 507 Obchodního zákoníku, rovněž zabývající se závazky ze smluv, a zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní 9 2 písmeno a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10 Tamtéž písmeno b).

inspekci, ve znění pozdějších předpisů, který nastavuje kontrolu nebankovních subjektů na trhu úvěrů. 3.3 Výhody nebankovních úvěrů a jejich místo na trhu Hlavní charakteristiky, které lákají občany k tomu, aby uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru mimo bankovní domy jsou následující: - rychlost sjednání úvěru bankovní poradce přijde ke klientovi domů a za pár minut po předložení průkazu totožnosti klient dostane peníze. Ještě pohodlnější je pro něj uzavřít smlouvu o leasingu přímo v obchodním domě, například k zaplacení nové ledničky. Kdy prodejci uvádějí, že například až třicet procent nákupů bíle techniky je uskutečňováno s leasingovým financováním. - úvěr pro kaţdého na rozdíl od banky, která od klienta žádá většinou dva doklady totožnosti, potvrzení o příjmu za posledních několik měsíců, často nejen od něj, ale i od dalších členů domácnosti, výpis z rejstříku trestů a další doklady, které klient musí vyběhat a po jejich posouzení často banka úvěr neschválí, protože je velké riziko, že by klient vzhledem k své finanční situaci nemohl splácet. Zásadní nevýhody nebankovních půjček budu rozebírat dále v této práci, ale jedná se v první řadě o mnohdy neúměrnou cenu úvěru, to neplatí vždy a bez výjimky, ale rozhodně lze říci, že krátkodobé úvěry jsou dražší, než ty dlouhodobé. Je logické, že půjčit například 10.000,- na čtyřprocentní úrok, tedy s ročním výnosem čtyř set korun, je při dané míře rizika špatným obchodem. Následující tabulka ukazuje, jak se mění úrokové sazby u jednotlivých druhů úvěrů:

tabulka 1 11 3.4 Cílová skupina klientů nebankovních úvěrů Téměř každému, kdo má trochu přehled o situaci na trhu úvěrů, musí být zřejmé, že drtivá většina zákazníků nebankovních úvěrových společností jsou lidé s nízkými příjmy. Lidé, kteří nejsou schopni dostat mnohem levnější úvěr od banky, lidé, kteří si chtějí půjčit jen několik málo tisíc, aby vyšli s penězi do další výplaty, nebo naopak ti předlužení, kteří potřebují nutně menší či větší částku peněz, aby oddálili další problémy vyplývající z jejich finanční situace - exekuci majetku, úroky z prodlení z jiného úvěru, povinné splacení kontokorentu, tedy typické a pověstné vytloukání klínu klínem. Zatímco banka totiž prověřuje výši příjmu žadatele, spolužadatele, náklady na provoz domácnosti, splátky starších úvěrů, nebankovní společnosti se často spokojí při vyřízení úvěru jen s doklady totožnosti a inzerují vyřízení za pár minut. Většina společností dokonce nabízí online zpracování půjčky. Dále musím podotknout, že bez výjimky všechny tyto půjčky mají spotřební charakter, tzn. peníze si klient půjčí, aby je v zápětí utratil, přičemž to zatíží jeho rozpočet na několik měsíců, v horším případě let, do budoucna. Troufám si tvrdit, že nikdo ze zákazníků peníze neinvestuje takovým způsobem, aby z nich měl v budoucnu vyšší užitek. Dalším problémem této skupiny obyvatel je, že jen mizivé procento z nich se dovolává při porušení svých práv soudní ochrany. Znovu je jistě jedním z hlavních důvodů nedostatek finančních prostředků, ale také neznalost vlastních práv, možnostech jejich ochrany, tedy nedostatek osvěty a v neposlední řadě jistě i nedůvěra v dosažení požadovaného soudního výsledku, čemuž napomáhá otřepaná fráze laického, ale i zasvěceného okolí, kterou jsem i já při rozhovoru s kolegy studenty Právnické fakulty o zvoleném tématu bakalářské práce slyšel mnohokrát: kdyţ to funguje, tak je to asi v pořádku, ne? 11 ZÁMEČNÍK, P. Zadluţování domácností: Zvykejme si! [online]. Změněno 11.10.2006 [cit. 2009-10-25]. Dostupné z: <http://www.mesec.cz/clanky/zadluzovani-domacnosti-zvykejme-si>.

3.5 Problematika spotřebitelských úvěrů Mezi základní problémy, které podléhají nejen mojí, ale víceméně časté kritice nejen laické, ale i odborné veřejnosti patří především následující skutečnosti: - není zákonem regulován maximální legální úrok, resp. zisk poskytovatele úvěru. Úvěrové společnosti se obhajují vysokou rizikovostí spotřebitelských úvěrů, která je samozřejmě spolu s malým výnosem při nízkých úvěrech legitimním důvodem pro navýšení procentní sazby, ale pravděpodobně by měla existovat nějaká hranice, přes kterou by bylo možno jít jen za opravdu výjimečných ekonomických situací - používání rozhodčích doložek ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech, přičemž tato řízení bývají pro spotřebitele výrazně nevýhodná a má jen omezenou možnost se bránit. Alternativou mohou být řízení před orgány ČNB nebo ČOI, které by rozhodně zodpovědněji dbaly na zájmy spotřebitele - vysoké procento případů, kdy je spotřebitel výrazně poškozen na svých právech a přesto se nebrání, tedy jakási nízká právní osvěta, povědomí o právech spotřebitele a taky znalostech, kam se v případě problémů může obrátit pro radu - díky vysoké RPSN je cena úvěrů relativně vysoká a pro nízkopříjmové občany nebo rodiny může její splácení proto představovat neúnosnou zátěž rozpočtu a vede nejprve k jejich splátkové delikvenci, která je v souladu se smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru trestána dalšími sankcemi, jejichž výše již v důsledku vede k takovému navýšení dluhu, že klient není vůbec schopen plnit své závazky, již není například ani schopen platit úroky, natož splácet úvěr. V další fázi může dojít až k exekuci majetku, která znovu zatěžuje rozpočet klienta nebo jeho rodiny

Schéma nastiňuje, jaké možnosti mohou nastat, pokud se rodina (jednotlivec) rozhodne vzít si úvěr, a jaké jsou možné varianty budoucího vývoje a možného výsledku. Již zběžný pohled ukazuje, že skutečností a okolností, které vstupují do hry je opravdu mnoho. schéma 1 12 12 ČNB. [online]. [cit. 2009-11-11]. Dostupné z: <http://www.cnb.cz/cs/index.html>

3.6 RPSN nebankovních úvěrů Není úplně jednoduché zjistit, jaká je RPSN u jednotlivých poskytovatelů nebankovních úvěrů. Jak je totiž několikrát zmíněno i v této práci, je běžnou praxí, že společnosti tato data neposkytují, nebo minimálně je neposkytují zcela průhledně a přesně. Nicméně jedna z největších společností na trhu se netají tím, že pokud si u ní zapůjčíte nižší částku na méně než jeden rok, může se ukazatel RPSN přehoupnout i přes 500 %. Jak ukazuje také následující tabulka, společnost nenabízí příliš možných alternativ: buďto můžete splácet kratší dobu, přičemž úvěr bude podléhat ročnímu souhrnnému úročení až 512,590 %, nebo budete splácet dvakrát déle s méně než poloviční RPSN, v důsledku však ve výsledku zaplatíte ještě o 2020Kč více než v prvním případě. A to raději nezmiňuji případy, kdy nejste schopni včas zaplatit svou splátku. Ačkoliv v emailu, který jsem od jedné ze společností dostal a který uvádím mezi přílohami této práce spolu s kopií smlouvy o úvěru je doslovně uvedeno: Poplatky za pozdní platby se neúčtují, celková splatná částka uvedená na smlouvě o půjčce je konečná a jiţ se nenavyšuje. V případě, ţe byste svou půjčku doplatil dříve, neţ stanovuje doba splatnosti uvedená na smlouvě je obchodním zástupcem vypočítána sleva z celkového navýšení. Za předčasné splacení se neúčtuje ţádný poplatek či penále, navýšení se naopak sníţí. Tabulka 2 13 Zajímavé je například srovnání úvěrových podmínek společnosti Provident a dalšího silného hráče na trhu nebankovních půjček společnosti Cetelem. Prvním a dosti podstatným rozdílem je, že u druhé jmenované společnosti si můžete půjčit nejméně 20.000Kč, zatímco Provident půjčka začíná na třech tisících, druhým rozdílem je samozřejmě horní hranice, ale co je podstatnější tak právě RPSN je u obou společností velmi rozdílná, což si ukážeme na následujícím příkladu, kdy si hypotetický klient chce půjčit 20.000Kč bez udání důvodu půjčku a chce splácet zhruba 7 měsíců: 13 Provident [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: <http://www.provident.cz>.

Srovnání úvěru ve výši 20.000,- u Provident a Cetelem Tabulka 3 14 Tabulka 4 15 Shrnutí této studie je následující: zatímco společnost Provident klientovi není schopna nabídnout program, ve kterém by RPSN klesla pod 224 %, Cetelem při nejkratší možné době splácení, která činí 6 měsíců avizuje RPSN 51,2 %, což se logicky dá tušit jako nejvyšší možné dosažitelné u této společnosti, protože se jedná o nejnižší úvěr na nejkratší možnou dobu. Logicky se do RPSN tedy maximálně promítnou vedle úroků také veškeré administrativní a související poplatky. U Providentu je rozmezí 30-60 týdnů, zatímco u konkurenta má klient na výběr od 6 do 72 měsíců. Příklad jsem zvolil záměrně tak, aby výše úvěru a doba splatnosti byly shodné. Výsledky srovnání jsem shrnul do tabulky: Společnost Provident Financial Cetelem Půjčka 20.000,- 20.000,- Doba splácení 30 týdnů (=210 dní) 7 měsíců (=210dní) Splátka 1100,- týdně (4400,- měsíčně) 3241,- měsíčně RPSN 512,590 % 46,86 % Celkem splaceno 33000,- 22687,- Tabulka 5 14 Provident [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: <http://www.provident.cz>. 15 Cetelem [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: <http://www.cetelem.cz>.

Protože pro našeho hypotetického klienta je pravděpodobně nejdůležitějším ukazatelem právě RPSN, ale krom toho také celková splatná částka, je zajímavé porovnat, kolik lze na zvolení správné společnosti ušetřit za pouhých sedm měsíců. Pokud se náš klient rozhodne pro produkt společnosti Cetelem, ušetří asi 10.300,-, což není rozhodně zanedbatelná částka. V čem tedy spočívá ono pověstné ale? Zatímco společnost Provident opravdu nevyžaduje od klienta krom dokladů totožnosti žádné další dokumenty, její protivník v konkurenčním boji se chová o poznání zodpovědněji a pokud si chcete sjednat spotřebitelský úvěr u něj, neobejdete se pravděpodobně bez následujícího: - úvěrovou smlouvu s aktuálním datem a podpisy na označených místech - vyplněný a podepsaný osobní dotazník - potvrzení o výši příjmu (i partnera ve společné domácnosti)nebo poslední 2 výplatní pásky - kopii posledního výpisu z Vašeho bankovního účtu (všechny strany výpisu) - oboustrannou kopii občanského průkazu - oboustrannou kopii občanského průkazu partnera (pokud je partner uveden v ţádosti) - oboustrannou kopii Vašeho druhého dokladu totoţnosti (řidičský průkaz, pas, apod.) - popřípadě další doklady pro účelovou půjčku (kupní smlouvy, faktury, apod.) Zdroj: Cetelem 16 Navíc musí splňovat některé další podmínky, jako například nebýt na mateřské dovolené, ve zkušební době či výpovědní lhůtě. Tedy z tohoto jednoho rozdílu je celkem zřejmé, proč, ač jsou jeho podmínky na první pohled nevýhodné, nachází Provident na českém finančním trhu stále dostatek zájemců. Jenže je jeho riziko natolik vysoké, aby obhájilo 20x vyšší úročení? Domnívám se, že ohledně této skutečnosti by nám výrazně pomohly statistiky obou společností ohledně toho, kolik úvěrů není spláceno, resp. o kolik finančních prostředků společnost reálně přichází! Během psaní této práce jsem obě společnosti o tyto informace požádal, ale do jejího dokončení mi nebyly zaslány. 16 Cetelem [online]. [cit. 2009-10-05]. Dostupné z: < http://www.cetelem.cz/osobni-pujcka/jak-ziskat-osobnipujcku.html>.

4. PRÁVNÍ PROBLEMATIKA NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ 4.1 Pojem TÍSNĚ při sjednávání půjčky Stojí za zamyšlení, zda klient, který zhruba odpovídá výše uvedenému sociálnímu popisu, a který podepisuje smlouvu o úvěru za výše specifikovaných podmínek, není apriori v tísni. Tedy zda člověk, který má příjem někde na hranici minimální mzdy, živí rodinu, pravděpodobně již splácí nějaké své pohledávky, již při podpisu smlouvy netuší, že mu to může způsobit v budoucnosti finanční problémy. Samozřejmě je nasnadě otázka, zda kriminalizovat jeho za to, že se zavazuje k něčemu, co možná nebude schopen plnit, nebo společnost, která mu toto dovoluje. Abychom porozuměli jeho situaci, rozeberu tady úžeji pojem tísně. Co to vlastně je? Jedná se v první řadě o okolnost, jenž vylučuje svobodu vůle, která je nutnou náležitostí každého právního úkonu. Jedná se o stav, kdy vůle jednajícího je ovlivněna ekonomickým, sociálním, zdravotním, nebo jakýmkoliv jiným stavem tak, že je touto donucen k učinění právního úkonu, např. uzavření nevýhodné smlouvy, který by za normálního stavu neučinil 17. Domnívám se, že pokud budeme vycházet z této jednoduché definice, je u spotřebitelského úvěru apriori tíseň jakýmsi předpokladem uzavření smlouvy. Málokdo by si totiž půjčoval peníze, pokud by je nepotřeboval nutně. Jistě tedy lze o určité míře tísně hovořit, nicméně je důležité objektivně zhodnotit, zda je tento člověk do uzavření smlouvy skutečně dotlačen okolnostmi, nebo zda jde jen o jeho lehkovážnost, či okamžitou touhu něco vlastnit. Myslím, že nad tímto tématem by sto různých lidí mělo sto různých názorů, ale kdybych měl sám za sebe definovat, kdy lze považovat tíseň za právně relevantní, pokusil bych se o to takto: člověk uzavírá smlouvu o úvěru v tísni, pokud se jím snaží odvrátit jakýkoliv zásadně negativní důsledek své špatné finanční situace na svou osobu nebo rodinu může se jednat o nutnost zaplatit dlužný nájem, elektřinu apod., kdy by hrozilo v případě nezaplacení další penále a tudíž nevyhnutelné zhoršení situace dlužníka v blízké budoucnosti, snahu získat finance na operaci rodinného příslušníka, jistě by se dalo přijít na mnoho důvodů, které by mohly být označeny bez výčitek za okolnosti zakládající tíseň. Právní váhu má ovšem tíseň pouze tehdy, vede-li k uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek. Takže i když jednající prokazatelně v tísni v době podpisu smlouvy byl, nemá to pro něj žádné právní důsledky, pokud se na něm někdo výrazně neobohatil. 17 MADAR, Z, et al. Slovník českého práva. Díl II. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2002. s. 1538

Jedná se o zcela subjektivní stav jednajícího, o kterém protistrana vůbec nemusí vědět. Přesto však vzniká právo jednajícího odstoupit od takové smlouvy, pokud prokáže, že jednal v tísni. Pokud bychom tedy dokázali zařídit, aby nešlo na českém úvěrovém trhu uzavřít smlouvu za nápadně nevýhodných podmínek, nemuseli bychom se zabývat tolik definicí tísně. V případě úvěrového podnikaní jde navíc otázku nápadně nevýhodných podmínek spojit s posuzováním dalšího negativního projevu vysokého úročení lichvy. Jak bylo již na začátku mé práce zmíněno, lichva je trestný čin, proto bych řekl, že výše úroků by šla rozřadit do tří stupňů, které možná do určité míry platí už nyní, ale nejsou podepřeny zákony. Schéma 2 Není tedy ani tak nutné definovat, jaké okolnosti již lze považovat za tíseň a jaké nikoliv, ale spíše hranice, které definují jednotlivé stupně naší pyramidy. Jaké podmínky jsou již nápadně nevýhodné a kde je hranice trestní odpovědnosti poskytovatele úvěru, tedy kdy se již jedná o lichvu. Možná se na první pohled může zdát, že dělení horních dvou pater nemá praktického využití, nicméně si myslím, že střední patro by nemělo být apriori posuzované jako nelegální, nýbrž by bylo dáno právo toto posoudit obecným soudům, a to individuálně v každém případě. Samozřejmě když tvrdím v každém případě, nemyslím tím všechny posuzování všech smluv de iure, nýbrž jen v případě, že klient, který na úvěr za daných podmínek přistoupí a potom bude jeho poskytovatele z jakéhokoliv důvodu žalovat. Pokud by tento případ nastal, samozřejmě ponese důkazní břemeno spotřebitel, který bude muset prokázat, že sjednal smlouvu skutečně v tísni a také, že podmínky jsou nápadně nevýhodné, a to i přes to, že úrok jeho úvěru nebude spadat do zelené zóny. I když se to zdá jako nelogické, můj názor je, že pokud má klient možnost sjednat si úvěr s nižší sazbou RPSN, měl by učinit vše pro to, aby tohoto úvěru dosáhl. V opačném případě je potom jeho svobodným rozhodnutím přijmout podmínky méně výhodné. Zásadní výhody tohoto systému spatřuji v tom, že většina společností by se zařadila někde na pomezí spodních dvou zón, tzn. že by důkladně prověřovaly klienty, kterým by půjčily za nižší cenu a relativně méně by prověřovala klienty, kteří by byli rizikovější, ale zároveň by jejich úvěry podléhaly vyšší sazbě. Nebyl by tedy, snad, tak masový přesun

spotřebitelů na trh ovládaný opravdovými lichváři, kteří nepodléhají žádné regulaci a jejichž půjčky jsou v naprosté většině případů takřka nesplatitelné. Na tyto přečiny by se samozřejmě také musela nastavit legislativa tak, aby jim jejich podnikání co nejvíce znepříjemnila. Respektive, aby za své činy nesly jak občansko- tak trestněprávní odpovědnost. Druhou výhodou oproti dvoustupňové regulaci spatřuji v tom, že postupem času by se trh sám utřídil k tomu, že by se druhý stupeň ztenčil až v ideálním případě vymizel. Lidé by totiž díky osvětě a konkurenčnímu soupeření společností mnohem častěji (alespoň si to myslím) sáhli po relativně méně dostupném, ale dlouhodobě výhodnějším úvěru. Jedinou oblastí, kde by toto nemuselo tak zcela platit je leasing, kde bych na pozici zákonodárce trval na tom, aby RPSN leasingu nemohla vybočit ze zelené zóny. A to především proto, že lidé touto formou nakupují často věci, které jejich domácnost opravdu reálně potřebuje a mají opravdu touhu si věc ponechat, nikoliv si ji po dvou splátkách nechat odebrat. Proto je rizikovost leasingových úvěrů dle mého nižší než u dalších spotřebitelských finančních produktů. 4.2 Lichva Historický exkurs Lichva je historicky velmi známým jevem, dalo by se říci, že je stará jako lidstvo samo. Věřím totiž, že i jeskynní člověk byl v nouzi ochoten slíbit cokoliv za to, když mu někdo poskytl kus mamutího masa, kterým mohl nakrmit své dítě, nebo kus jelení kůže, do které se mohla zabalit jeho těhotná družka. O její existenci mluví například zápis z Českého sněmu ze 30. dubna 1543: aţ deset procent z půjčených prostředků dluţník věřiteli platit musel. 15 Tenkrát byl povolený úrok 6 % a nekřesťanské chování (pravděpodobně zde může mít kořeny slovní spojení za nekřesťanské peníze ) se trestalo konfiskací majetku, ba i smrtí. Už tenkrát se ale toto pravidlo obcházelo například tím, že dlužník zaplatil zákonný úrok, ale navíc si musel od lichváře například zakoupit hodnotný šperk. Nikoliv jen absolutní výše úroku je znakem lichvy, o tom svědčí například následující odstavec: V roce 1997 Česká republika zaţila menší měnovou krizi. Přibliţně do půli května 1997 se pohybovaly krátkodobé úrokové sazby na úrovni 12 %, pak se však začaly zvedat. 22.5.1997 je oficiální jednodenní sazba, za kterou si toho dne půjčovaly banky české koruny, zafixována na úrovni neuvěřitelných 197,5 % p.a. Důvodem nebylo v tomto případě lichvářské chování bank vůči bankám, ale události spojené s devalvací české koruny. 15 Zdroj: finance.idnes.cz 18 Je zvláštní, že každý z nás tuší, co to je, ale nikdo z nás ji neumí přesně definovat. To platí i o českém právním řádu. Ten s pojmem lichva pracuje, dokonce jej označuje za trestný čin v 253 trestního zákona, ale nikde ho nespecifikuje. Je samozřejmě logické, že definovat něco tak abstraktního je velmi složité, přesto je mým názorem, že v době, kdy neschopnost 18 ZEMAN, R. Co je skutečně lichva a jak se jí bránit? [online]. Změněno 10.03.2006 [cit. 2009-10-17]. Dostupné z: <http://finance.idnes.cz/fi_blind.asp?c=a060302_114618_fi_osobni_vra>.