Náhrada škody při porušení autorských práv

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Náhrada škody při porušení autorských práv Bakalářská práce Autor: Lucie Ebnerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jiří Matzner, PhD. Praha Duben 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury. V Praze, dne 9. 4. 2009 Lucie Ebnerová

Poděkování Vřelý dík patří panu JUDr. Jiřímu Maztnerovi, vedoucímu této bakalářské práce, za odbornou pomoc a vedení při zpracování bakalářské práce.

Anotace Práce se zaměřuje na oblast autorského práva a na aspekty náhrady škody vyplývající z neoprávněného užití děl, ke kterému může dojít ať vědomě či nevědomě. Velká pozornost je věnována vymezení základních pojmů, jako je předmět práva, jeho rozsah vč. bližšího určení autora, vzniku autorství a práv osobnostních a majetkových z něho vyplývajících, jejichž znalost je směrodatná pro pochopení oblasti autorského práva. Definuje výjimky z ochrany autorského práva, tedy situace, kdy by za normálních okolností docházelo k narušování zásady nedotknutelnosti autorských práv. Samostatně jsou popsány výjimky ve veřejném zájmu, volná díla, volné užití a zákonné licence. Dále se soustředí na typy a možnosti vzniku škod podle jednotlivých právních úprav, tedy nejen autorského zákona, ale i občanského, obchodního a trestního zákona. V další části se práce věnuje rozboru rozsahu škody a charakteru nároků, na základě kterých je škoda uplatňována. Na konkrétních kauzách je pak znázorněna aplikace ochrany práva v praxi. V poslední části práce jsou naznačena možná zlepšení informovanosti širší veřejnosti a možnosti preventivního působení na potenciální narušitele a úvahy o výhledech v této oblasti do budoucna. Annotation The work focuses on the area of intellectual property rights and on aspects of remedies resulting from unauthorized fruition of author craft, which might be done by deliberate infringement or unconsciously. Basic concepts such as subject of legislation, scope with closer stipulation of author, inception of authorship and personal and material rights, are dealt with deep consideration. Knowledge of basic concepts is conclusive for understanding whole area of intellectual rights. Exceptions of protection of intellectual property rights are defined, particularly speaking about situations when under normal circumstances principles of indefatigability of intellectual property rights would be infracted. There are separately described exceptions within public interest, free author craft, free fruition and statutory licence. Concentration is forwarded to types and possibilities of origin of damages due to particular enactments, in that case not only Authors' Act, but also Civil Code, Commercial Code and Criminal Code. Next part is devoted to analysis of scope of damages and character

of entitlements as basis for claiming the rights. Concrete causes represent practical application of the protection of rights. The last part indicates possible improvements of awareness of broad public and options of preventive functioning on potential interferer and thoughts about perspective in this area in future.

Obsah Úvod... 7 1 Pojem autorské právo... 9 1.1 Předmět autorského práva... 10 1.2 Rozsah autorského práva... 15 1.2.1 Autor... 15 1.2.2 Vznik autorského práva... 17 1.2.3 Osobnostní, majetková a jiná práva... 19 1.3 Výjimky z ochrany a ochrana autorského práva... 23 1.3.1 Volná díla... 24 1.3.2 Volná užití... 24 1.3.3 Zákonné licence... 26 1.4 Licence... 28 2 Vznik škody... 33 2.1 Vznik škody podle autorského zákona... 33 2.2 Správní delikty fyzických a právnických osob... 35 2.3 Vznik škody následkem porušení práv chráněných občanským zákoníkem... 36 2.4 Vznik škody následkem porušení práv podle obchodního zákona... 39 2.5 Trestní odpovědnost za porušení autorských práv... 40 3 Rozsah škody... 42 4 Aplikace ochrany autorského práva... 46 5 Výsledky a doporučení... 52 Závěr... 56 6

Úvod Autorské právo je pojem, který je každému znám, ovšem co přesně se pod tímto pojmem skrývá, jaký má rozsah, a kdo jej vlastně má, už ví málokdo. Setkáváme se s ním prakticky na každém kroku, jako právo subjektivní se může týkat i nás. S největší pravděpodobností jsme se autory dle autorského práva stali mockrát, aniž bychom jakkoli svá práva uplatňovali nebo z nich získali jakýkoli hmotný prospěch, ať už hovoříme o školních malůvkách v hodinách kreslení nebo o napsání básničky, která nám leží ve stole a čeká na svůj čas slávy. I v těchto případech jsme autory a máme svá práva. Na druhé straně jsme asi bez vědomí porušování autorských práv kopírovali kazety s oblíbenou hudbou a radostně je poskytovali dál našim soukmenovcům. Ať se může zdát podobné šíření hudby malicherné, v dnešní době narůstá na významu, z nevinného zvyku se stal ztrátový podnik pro většinu hudebníků, filmových a televizních studií a vývojářských společností. V této práci se ale nebudeme zabývat problematikou samotného kopírování, ale spíše obecnými principy nakládání s díly, současnou právní úpravou a hlavně vznikem škod, které vznikají neoprávněným, resp. protiprávním užitím děl. V dnešní době se při nárůstu používání reprodukčních technik a šíření prostřednictvím digitálních médií a internetu jen těžko brání neoprávněnému nakládání s díly. Ale ne vždy se musí jednat o porušení práva, i když se může na hraně práva pohybovat. Vymezením práv nejen autorských, ale i uživatelských se seznámíme s tím, co vlastně máme dle zákona dodržovat, kde se naopak ohled na autora brát nemusí a co je podle jednotlivých právních úprav vnímáno jako protiprávní. V běžném životě se projevuje ochrana autorských práv skrytě, někdy však naprosto jasně jako například úvodní upozornění na zákaz kopírování, šíření a neoprávněnou distribuci filmu, který jsme si právě přinesli z obchodu. Tím, že odklepneme souhlasím, vyjadřujeme souhlas se závazkem počítačový program užívat dle licenčního ujednání. Je však tohle pro všechny z nás opravdu projev závazku? Co nám hrozí při jeho nedodržování a jaké to má následky? Nejen tím se bude tato práce zabývat. 7

Hlavním úkolem je čtenáři přiblížit problematiku autorského práva, seznámit ho se základními pojmy, vznikem autorského práva, rozsahem a uplatněním ochrany autorského práva a aplikací na konkrétní případy z praxe. Jak bude z dalších stránek této práce patrné, autorské právo má oporu nejen v generálním předpisu občanského zákoníku, ale i obchodním zákoníku a trestním zákoně. Proto pro pojmutí problematiky autorského zákona je třeba vnímat autorská práva komplexně jako práva absolutní, výlučná a neformální, která nejsou vybočením z právních předpisů, ale jsou jeho součástí. 8

1 Pojem autorské právo Základním právním pramenem upravujícím autorské právo je zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) (dále jen AZ ), který nahradil zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, jenž nesplňoval požadavky současných technologií a mezinárodních úmluv a smluv. 1 Jde o speciální právní normu, k níž generální právní normou je občanský zákoník č. 40/1965 Sb. Autorské právo upravuje práva osobnosti autora k výtvoru své duševní tvořivé činnosti, bez které by dílo chráněné autorským zákonem nemohlo vzniknout, přičemž výtvor duševní tvořivé činnosti je přesně vymezen v 2 AZ jako autorské dílo. Dále se vztahuje k právům souvisejícím s právem autorským, jako jsou práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, a právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, dále právo pořizovatele k jím pořízené databázi. Nový autorský zákon je komplexní právní úpravou, která vnesla kromě prostředků na ochranu autorských práv a práv souvisejících s právem autorským i kolektivní správu práv, jež byla upravena vlastním zákonem. Novinkou, která je z hlediska současného práva nepostradatelná, je rozdělení práv osobnostních a majetkových. V předchozí právní úpravě byla tato práva vnímána jako jeden celek. Jde o práva nepromlčitelná, tzv. osobnostněmajetková práva, se kterými autor může nakládat suverénně, a osobnostně-právní práva, jejichž povaha určuje význam těchto práv, která jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát. 2 Jedná se o právo soukromoprávní povahy, jehož zájmy zákon pouze chrání a stanoví způsob jeho výkonu. Autorská práva totiž nejsou formálně nijak registrována a evidována na rozdíl např. práv průmyslových. Dokonce není ani jasně zákonem stanoveno, jak tato 1 Smejkal, V. a kol. Právo informačních technologií a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s. 479 2 Smejkal, V. a kol., cit. 1, s. 479 9

práva jednotně deklarovat. 3 Ochrana zákonem spočívá v předem daných právech autora a jeho možnosti se takových práv domáhat, stejně tak jako určení způsobu jeho výkonu úpravou smluvních typů dle Dílu 6 AZ, jako je jednotný smluvní typ, čímž je licenční smlouva. Autorské právo je zákonem přebírajícím z občanského zákoníku zásadu smluvní volnosti, 4 což znamená, že se smluvní strany budou řídit zákonem teprve, pokud smluvními stranami nebude sjednáno jinak. Právo autorské se nevztahuje pouze vůči smluvním stranám, ale je právem absolutním, působícím erga omnes, tedy osoba individuálně určená má právo směřující k individuálně neurčeným osobám s povinností zdržet se jakýchkoliv neoprávněných zásahů do oprávnění autora popř. nabyvatele autorských práv. 5;6 V případě jejich porušení upravuje zákon jejich ochranu a možnosti se domáhat nápravy. 1.1 Předmět autorského práva Předmětem autorského práva je autorské dílo, tvůrčí činnost autora v hmatatelně vnímatelné podobě díla. Z povahy díla vyplývá, že se jedná o zvláštní nehmotný statek, který nesplňuje znaky věci, práv ani jiným majetkových hodnot v pojetí občanského zákona. Autorský zákon však nechrání myšlenku, ani nápad, popř. určitý postup jako u průmyslových licencí, ale chrání pouze materiální podobu díla. Materiální podobou díla je však myšleno i elektronické zachycení díla. Hovoříme o nehmotných statcích individuální povahy. Nemůže se tak jednat pouze o druhově určené věci, jelikož by postrádaly osobní tvůrčí činnost, kterou je dílo charakteristické. Autorský zákon pozitivně formuluje v 2 odst. 1 demonstrativní výčet děl. Účelem demonstrativního výčtu je poskytnout ochranu i dílům, která se dosud vyvíjí, nejsou známa a nebo mají spornou právní ochranu při vágním právním pojetí určených kategorií. Znamená to tedy, že předmětem autorského práva může být vše, co pojmově naplňuje znaky díla podle autorského zákona. V 2 odst. 1 AZ se uvádí díla známá a druhově určená v demonstrativním výčtu jako díla literární a jiné umělecké dílo a dílo vědecké, zejm. dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické, dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo 3 Smejkal, V. a kol., cit. 1, s. 479 4 Smejkal, V. a kol., cit. 1, s. 483 5 Smejkal, V. a kol., cit. 1, s. 479 6 Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 5 10

vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální (kinematografické), dílo výtvarné (malířské, grafické a sochařské), dílo architektonické vč. díla urbanistického, dílo užitého umění (např. skleněná váza) a dílo kartografické. Pro tyto díla je podstatný fakt, že se jedná o díla, která jsou výsledkem jedinečné tvůrčí duševní činnosti autora a jsou vyjádřena dočasně či trvale v objektivně vnímatelné podobě vč. podoby elektronické a nepřihlíží se přitom k formě vyjádření díla, ani k účelu nebo k hodnotě výsledku této činnosti. Jedná se souhrnně řečeno o pojmové znaky děl, kterými jsou výsledek tvůrčí činnosti autora, jedinečnost díla jako výsledku tvůrčí činnosti, povahová vlastnost díla být objektivně vnímáno jako výsledek nebo součást tvůrčí kategorie umění, zejm. umění literárního anebo tvůrčí kategorie vědy a vyjádření v jakékoliv smysly vnímatelné podobě. 7 V zákoně není přesně definován pojem tvůrčí činnost, při čemž se však za tvůrčí činnost považuje kreativní duševní činnost. Tedy něco, co jedinec vytvoří jako projev své fantazie, netradičního postupu, uměleckého nadání apod. Tvůrčí činnost realizuje fyzicky a není vyloučeno její spojení i s mechanickou nebo automatickou činností, popř. jakýmkoliv řemeslným a technickým způsobem i prostřednictvím technických zařízení. Nelze však považovat za dílo podle autorského zákona vlastní výsledek počítače nebo jiných přístrojů, byť bylo jejich výsledku dosaženo jedinečnou činností stroje z toho důvodu, že se nejedná o tvůrčí činnost fyzické osoby. Nelze mezi tvůrčí činnost pokládat ani kopírování, opakování a seskupení děl bez tvůrčího vyjádření, čímž však není jinak omezena ochrana souborných děl. Jedinečnost děl jako výsledku tvůrčí činnosti je chápána jako kvantitativní kritérium vynaložené tvůrčí činnosti, kde samotné vytvoření díla je výsledkem individuální tvořivé činnosti a je sto tedy být jedinečné. 8 Jedinečné dílo je takové, se kterým jsme se neměli možnost setkat a znamená pro nás unikátní příležitost a novinku. Autorský zákon však chrání i díla, u kterých by se dala jedinečnost více či méně rozporovat. V obecné rovině platí, že pokud není dílo plagiátem, otrockou kopií nebo pouhou netvůrčí úpravou díla již vzniklého, je chráněno jako dílo. Aby bylo dílo považováno za dílo podle 2 odst. 1, musí být schopno působit na příjemce daným dojmem jako dílo literární, jinak umělecké či vědecké. Přestože se dostáváme spíše do filozofického pojetí umění, krásy a vnímání umění, lze jednoduše dovodit objektivní 7 Telec, Tůma, cit. 6, s. 16 8 Telec, Tůma, cit. 6, s. 19 11

hodnoty díla jednotlivých kategorií vyvolává patřičný obraz, uměleckou hodnotu či příměr. Dílo, které je uchováno v mysli potencionálního autora, není dílem dle smyslu autorského zákona. Tím se stává až dílo zhmotnělé, zachycené ve vnímatelném ztvárnění. Zákon však neukládá povinnost zhmotnění do věci jako hmotného statku, pro účely vyjádření vnímatelné smysly je i např. zvukový či světelný projev. Pro požívání ochrany díla zákonem není rozhodná skutečnost pravé hodnoty díla, popř. jeho přínosu do literárního, uměleckého či vědeckého prostředí, přestože se předpokládá hodnota alespoň minimální. V praxi tak může jít o dílo zcela tržně neocenitelné, ale stále bude chráněno autorským právem. Vliv na ochranu díla nemá ani účel vytvoření nebo jeho užití, jakož i zhodnocení či ztvárnění. Bude-li dílo vytvořeno pro zesměšnění jiné osoby, politické příslušnosti či jiného díla, nezakládá to žádné omezení ochrany. Dokonce ani v případě, že je dílo v přímém rozporu s dobrými mravy nebo porušuje jiná zákonná ustanovení, jako jsou např. pornografická díla, díla rasově či jinak nesnášenlivě ideologicky zabarvená, podporující či přímo nabádající k trestné činnosti, nezaniká nárok na právní ochranu z autorskoprávního hlediska. Ochrana zájmů, proti nimž taková díla směřují, je zaručena jinými zákony, které mohou významně ovlivnit možnost nakládání s takovým dílem, tj. zakázat jejich šíření, prodej a ukládat tresty za jejich tvorbu a šíření. V 2 odst. 2 AZ zákon dále stanovuje, že za dílo se považuje též počítačový program pod podmínkou, že se jedná o původní autorský duševní výtvor; databáze, jejímž obsahem jsou systematicky nebo metodicky uspořádány informace, které mohou být uveřejněny elektronicky nebo jinak a jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem, a fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní. Pro tato díla je elementárním aspektem samotná činnost autora, tzn. že dílo nevzniklo automatickým generováním, ale tvůrčí činností, která je však oproti odst. 1 a jeho jedinečnosti nahrazena podmínkou původnosti - originality. Dochází tak z důvodu sjednocení s komunitárním právem a nutnosti ochrany nehmotných statků, které nespadají jako taková mezi díla ryze literární, umělecká či vědecká. Původnost je, oproti jedinečnosti, která v sobě již originalitu zahrnuje, autorskoprávně nižším prvkem. 9 V takovém významu požívají právní ochrany děl i díla pocházející z nezávislé tvůrčí 9 Telec, Tůma, cit. 6, s. 35 12

činnosti jakožto originální díla. Právní ochrana na základě původnosti má však v sobě úskalí v podobě slabší ochrany děl. Dochází tak v případě dvou podobných děl, která vedle sebe existují jako dva originály, přestože jsou podobná popř. totožná za předpokladu, že se nejedná o originál a plagiát. U těchto děl nelze prosazovat výlučná absolutní práva, protože jsou omezena stejnými právy ke stejnému, podobnému výtvoru. Autorský zákon nepočítá s institutem přednosti priority časové, jako je tomu např. u průmyslových práv. 10 Autorský zákon podle 2 odst. 3 AZ poskytuje právní ochranu dílům jako celkům, ale i dílům nedokončeným, jeho jednotlivým fázím vč. názvu a jmen postav pod podmínkou, že jde o předměty díla podle odst. 1 nebo 2, zejména ve vztahu ke své jedinečnosti, resp. původnosti bez ohledu na to, zda mohou sama o sobě existovat či jen jako celek. Dílem chráněným autorským zákonem je také dílo, které vzniklo přepracováním jiného díla, vč. překladu díla do jiného jazyka. Samozřejmě tím není dotčeno právo autora díla zpracovaného nebo přeloženého viz 2 odst. 4 AZ. Tato díla jsou označována jako díla tzv. odvozená, popř. závislá. 11 Tento název upozorňuje na fakt, že bez díla předchozího, by dílo odvozené nemohlo vzniknout. Musí zároveň splňovat podmínku, aby se kumulativně jednalo o dílo nové a jedinečné a bylo výsledkem tvůrčí činnosti. Podmínka jedinečnosti ovšem neplatí pro díla dle 2 odst. 2, tedy pro počítačové programy, databáze a fotografie. I zde stačí pouhá původnost odvozené tvorby a opět zde může dojít k omezení výlučného absolutního práva, které požívají dva a více podobných, stejných děl. Zejména u hudebních děl dochází podle kolektivního správce OSA ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním k vymezení, co nespadá pod zpracování hudebního díla původního. Je to zejména přidání harmonických, dynamických nebo agogických označení, přidání frázových znaků, doplnění prstokladů, rejstříkování pro varhany nebo jiné klávesové nástroje, převedení starého notového vyjádření do dnes používaného, opravení starých chyb v originální předloze a podobné úpravy, transpozice (přenášení do jiné tóniny nebo hlasové polohy), vynechání jednotlivých hlasů, výměna nebo násobení hlasů, pouhé přidání paralelních hlasů, přidělení stávajících hlasů jiným nástrojům (jednoduché transkripce), zrušení či přidání repetic, přidání melodických ozdob. 12 10 Telec, Tůma, cit. 6, s. 22 11 Telec, Tůma, cit. 6, s. 49 12 Telec, Tůma, cit. 6, s. 50-51 13

Do zpracování není zahrnuta také pouhá úprava původního textu formou změny slovesného vyjádření k přiblížení současnému jazykovému užití. U překladu díla se bude jednat o dílo dle autorského zákona pouze za předpokladu, že dílo překládané je samo dílem dle autorského zákona, tedy dílo literární, jiné umělecké nebo vědecké, dokonce i překlad počítačového programu do jiného programovacího jazyka. U ostatních překladů jako jsou denní zprávy či prostý rutinní překlad není poskytnuta autorskoprávní ochrana. Překlad a zpracování díla původního však nemůže vzniknout svobodným projevem autora nového díla. Takový výkon totiž spadá pod výkon práv autora díla původního. Lze tedy překlad a zpracování provést zásadně pouze se svolením autora díla původního, jakož i další nakládání s dílem novým, přestože práva autora díla nového vznikla a jsou rovněž chráněna zákonem, existují vedle sebe samostatně, ale jsou omezena při užití, dalším zpracování a nakládání s novým dílem jako důsledek závislosti na díle původním. Výjimkou může být pouze zpracování a překlad díla volného užití, výkon bezúplatné zákonné licence či je dílo vyloučeno z autorskoprávní ochrany. Oproti zpracování je užití námětu, který je obsahem jiného díla, k vytvoření nového, tedy původního díla volné a není potřebný souhlas autora, z jehož díla byl námět vzat. Zároveň v případě, že dílo vzniklo překladem či zpracováním díla bez svolení autora a nově vzniklé dílo naplňuje pojmové znaky díla dle autorského zákona, požívá autorskoprávní ochrany. Vznik díla není totiž právním úkonem, ale pouze tvůrčím počinem a výsledkem lidské činnosti, proto z hlediska vzniku právní ochrany není relevantní právnost či protiprávnost vzniku díla. Dílem dle 2 odst. 5 AZ je také míněn sborník, čímž je podle zákona časopis, encyklopedie, antalogie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, a lze v něm spatřovat pojmové znaky díla dle autorského zákona, tedy že se jedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora a je, byť dočasně, v jakékoliv vnímatelné podobě. Jedná se o díla souborná, resp. hromadná, mezi která lze počítat i databáze a noviny. Vychází se z tvůrčí činnosti uspořadatelské výběr a/nebo uspořádání děl opět za předpokladu, že se jedná o vlastní duševní výtvor uspořadatele, tedy zákon neukládá povinnost, aby souborné dílo sestávalo z děl dle autorského zákona, ale může se i jednat např. o výstavu zcela běžných věcí, aniž by se tím snižovala autorskoprávní ochrana. Pokud se jedná o souborné dílo sestávající z autorských děl, je pro nenarušení výkonu práv původních autorů nutný jejich souhlas s uvedením v díle a dalším nakládáním zpravidla udělený licenční smlouvou. 14

Autorský zákon v 2 odst. 6 AZ uvádí negativní demonstrativní vymezení předmětu autorského práva. Dílem není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. Nejedná se o vyloučení či omezení předmětu autorského práva, ale o nehmotné statky, které nenaplňují pojmové znaky předmětu autorského práva. Ovšem v případě, že jsou např. postupy literárně ztvárněny, již požívají autorskoprávní ochranu. 1.2 Rozsah autorského práva Abychom mohli dále pochopit rozsah autorských práv, je nutné získat přehled o tom, kdo se podle autorského zákona stává autorem, zda-li se může i osoba jiná domáhat ochrany práva kromě autora, kdy autorské právo k dílu vzniká a jakými právy autor může disponovat. Zároveň se podrobně podíváme na poskytovanou ochranu zákonem a na výjimky, se kterými se lze setkat. 1.2.1 Autor Autor je původním originálním - subjektem autorského práva a je definován v 5 AZ jako osoba, která dílo sama vytvořila, resp. vybrala a uspořádala. Zákon zde vychází z tradičního pojetí objektivní pravdivosti autorství materiální pravdy, autorem díla je osoba nadaná schopností dílo vytvořit pomocí literárního, jiného uměleckého či vědeckého projevu. Jedná se přitom vždy pouze o osobu fyzickou, aby byla splněna podmínka osobního a neopakovatelného tvůrčího projevu autora, kterého není právnická osoba schopna. 13 Autorem se však taková to fyzická osoba stává až po vzniku díla jako takového. Lze sledovat závislost vzniku díla na tvůrčím projevu autora a naopak. V zákoně je uvedena také zákonná vyvratitelná domněnka autorství pro určení autora v případě, že autor své pravé jméno, popř. pseudonym jednoznačně spojitelný s osobou autora, připojil nebo uvedl způsobem obvyklým k dílu. Fikci autorství ve prospěch jedné osoby, režiséra, zákon stanoví v případě audiovizuálních děl, kdy se odchýlí od objektivní pravdivosti autorství. Děje se tak z důvodu účelného 13 Knappová et al, Občanské právo hmotné 3. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha : ASPI, 2007, s. 206 15

hospodářského zhodnocení a pod tlakem komunitárního práva. 14 Po celou dobu svého života vykonává autor autorská práva osobností i majetková, která jsou nezcizitelná. Jiné osoby mohou vykonávat práva autorská, a to výlučně majetkové právo dílo užít pouze na základě udělené licence. V průběhu doby může dojít i k úmrtí autora a dochází tak k přechodu práv majetkových na dědice nebo právní nástupce (i právnickou osobu), zde již hovoříme o neautorech. Více o právech osobnostních a majetkových se pojednává v podkapitole 2.2.3. V praxi však dochází i k částečné výjimce v souvislosti s tzv. zaměstnaneckými díly, neboli díly, které autor vytvořil na základě plnění svých povinností v zaměstnaneckém poměru. Majetková práva pak zpravidla vykovává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel. V praxi se tak např. při tvorbě designu webové prezentace stává nositelem majetkových práv grafické studio a grafikovi jako autorovi náleží osobnostní práva. Obdobu lze spatřovat i u tzv. kolektivních děl, tedy děl tvořených více autory na základě podnětu a pod vedením fyzické či právnické osoby, uváděných na veřejnost pod jménem vedoucí osoby, při čemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití jako je např. sborový zpěv pod vedením dirigenta apod. Dílo může být výtvorem více než jedné osoby a jedná se tedy o spoluautory a dochází k pluralitě subjektů autorského práva, kterým náleží dílo společně a nerozdílně. Hovoříme o vzájemné autorské součinnosti nebo o kolektivní tvorbě probíhající současně nebo postupně, při níž následně vznikne jedno dílo jako celek. Pokud je možné zároveň jednotlivé výsledky tvůrčí činnosti toho kterého autora odlišit, nemá to vliv na dílo spoluautorů za předpokladu, že jej nelze samostatně užít. O spoluautorství hovoříme pouze v případě, že dílo vzniklo v témže uměleckém nebo vědeckém oboru, jinak se jedná o dílo souborné nebo spojené. K pluralitě subjektů může dojít i v dalších případech např. při přechodu majetkových práv na více než jednoho dědice nebo právního nástupce autora, nebo v případě souborných děl apod., nejedná se však již o spoluautorství. Vzhledem k tomu, že vznik díla, resp. jeho vytvoření není právním úkonem, ale jinou právní skutečností, se kterou zákon spojuje vznik literárního, jiného uměleckého nebo vědeckého díla, může osoba autora být fyzickou osobou bez způsobilosti k právním úkonům. Výkon autorských práv, se kterými zákon spojuje právní úkony, tak vykonává 14 Telec, Tůma, cit. 6, s. 93 16

zákonný zástupce stanovený dle 27 ObčZ, ostatní práva jako je např. zveřejnění, rozmnožení a uveřejnění díla, spadají do práv autora i bez právní způsobilosti. 15;16 Autorem se stává každý, jehož jedinečná tvůrčí činnost vyjádřená v objektivně vnímatelné podobě vede k vytvoření díla, a to bez živnostenského či jiného oprávnění, jakožto činnost zaručená odst. 2 LZPS. 17 O dalších aspektech vztahu autora, dosahování zisku a jeho postavení jako poplatníka daně se více v této práci zabývat nebudeme. 1.2.2 Vznik autorského práva Stejně jako vznik autorství k dílu, tak vzniká samo autorské právo vyjádřením díla v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Tedy, jak je již uvedeno výše, není možné pouhou myšlenku považovat za dílo, ale vyjádřenou prostřednictvím zhmotnění ano. Musí dojít alespoň k možnosti vnímat dílo další osobou bez nutnosti dílo jako takové vnímání zpřístupnit. Vnímat lze dílo prakticky všemi smysly, zejména zrakem, sluchem a hmatem, a postačuje, je-li schopen dílo vnímat jen určitý okruh lidí (např. prostřednictvím Braillova písma apod.). Obecná srozumitelnost také není podmínkou, takže jedná-li se o dílo v zašifrované podobě, pomocí symbolů či ve zdrojovém kódu u počítačových programů, tak to plně vyhovuje pojmu vyjádření díla. Pokud to samotná povaha díla nevyžaduje, postačuje zhmotnění díla dočasné, tedy nemusí být zachyceno trvale a fixně a nemusí se jednat o zhmotnění prostřednictvím hmotné věci nosiče díla, jako je tomu například u taneční improvizace, při které dochází k vytvoření díla a zároveň k jeho přednesu. Nicméně zničením hmotného vyjádření díla, a to i např. malby, nedochází k zániku autorského práva, k dílu ani k zániku díla jako takového, protože dílo je nehmotným statkem, který není přímo vázán k určité věci a nelze ho s hmotným substrátem ztotožňovat, pokud může být následně nově zhmotněn či rozmnožen. Výjimkou může však být, že zničením hmotného vyjádření díla došlo k zapomenutí podstaty a formy díla a není již možné dílo nově zhmotnit popř. rozmnožit, pak dochází k faktickému zániku. 18 Ke vzniku autorského práva postačuje vyjádření díla, děje se tak zcela přirozeně a neformálně bez nutnosti dílo jakkoliv registrovat či jinak veřejně oznamovat jeho vznik. Proto samotné uvedení výhrady práva všechna práva vyhrazena nebo není 15 Knappová et al, cit. 13, s. 206 16 Telec, Tůma, cit. 6 s. 92 17 Telec, Tůma, cit. 6, s. 96 18 Telec, Tůma, cit. 6, s. 127 17

předpokladem vzniku ochrany podle autorského práva. Nicméně v případě uvedení výhrady k dílu splňujícího pojmové znaky dle autorského zákona, představující v tomto smyslu souhrn subjektivních práv, se předpokládá, že veškerá práva vykonává sám autor, takže se jedná o uvedení zcela nadbytečné. Význam uvedení nabývá v případě, že výkon práv nabyla jiná osoba a je tedy více než vhodné uvést tuto skutečnost k výhradě samé. 19 Uvádí se zpravidla jméno a rok prvního zveřejnění. Uvedením se poskytuje možnost ostatním kontaktovat nositele autorských práv z důvodu udělení licence apod. 20 Při spojení tvůrčí činnosti a hmotné věci dochází z hlediska práva k dvěma různým právním ochranám, tedy z hlediska autorskoprávního je chráněno dílo jako nehmotný statek a z hlediska věcněprávního je chráněna věc jako nosič díla, hmotný substrát. Z toho může vzniknout i konflikt těchto dvou práv, pokud subjektem práv není tatáž osoba, tedy autor není vlastníkem věci, na které je dílo vyjádřeno. Při vzniku díla dochází zpravidla k tomu, že je subjektem práv jedna osoba, zvlášť dojde-li tvůrčím zpracováním věci ke vzniku věci nové. V případě kolize se dá úprava práv a povinností řešit dohodou a pokud se strany nedohodnou, řeší se konflikt podle ustanovení 135b odst. 1 ObčZ, 21;22 zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. Jiným příkladem rozdílnosti vnímání práva autorského a věcného je např. zakoupení poezie v knižním podání. V tomto případě nenastává žádný střet práva autorského a práva věcného. Vlastník knihy se stává majitelem a vykonavatelem práv podle občanského zákona a nevzniká mu žádné z autorských práv ke knize, nemůže s poezií tedy dále nakládat, upravovat a zveřejňovat bez případného smluvního ujednání. Oproti tomu s knihou jako věcí může nakládat dle vlastního uvážení, může ji poškodit a zničit bez nutnosti zasáhnout do práva autorského. 23 V praxi se lze setkat s nabytím věcných práv i práv autorských užití díla v jednom okamžiku, popř. postupně. Dochází k tomu např. při koupi počítačových programů, kde 19 Telec, Tůma, cit. 6, s. 128 20 Krouželková, J. Autorské právo, Časté dotazy [online]. Praha : Ministerstvo kultury, leden 2009. Dostupný z WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/caste-dotazy-508/>, otázka č. 5 21 Telec, Tůma, cit. 6, s. 130 22 Knappová et al, cit. 13, s. 206 23 Telec, Tůma, cit. 6, s. 131 18

instalací programu dochází i k uzavření licenčního ujednání, které opravňuje k užití díla. 24 Vlastník věci, na které je dílo vyjádřeno, tedy nosiče, nemá vůči autorovi žádnou povinnost týkající se její údržby, popř. ochrany před zničením. Výjimky ovšem tvoří např. právní povinnosti vyplývající ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty. 25;26 Také může dispozicí s nosičem díla z hlediska věcněprávního docházet k zásahům do autorského práva na nedotknutelnost díla dle 11 odst. 3 AZ, o kterém se budeme blíže zmiňovat v další podkapitole 2.2.3. Obecně vzato může dojít při neudržování, poškození nebo zničení nosiče díla k zásahům do autorského práva na nedotknutelnost díla např. děl výtvarných, sochařských a architektonických. Dojde-li ke změně na již zmiňovaném výtvarném díle, může a zpravidla dochází ke snížení jeho umělecké hodnoty. Vlastnictví nosiče díla také neopravňuje vlastníka nosiče k provádění změn na nosiči, které vede k zásahu do autorského práva na nedotknutelnost díla. 27 1.2.3 Osobnostní, majetková a jiná práva Obsahem práva autorského jsou výlučná práva osobnostní a majetková absolutní povahy, tedy působící vůči všem. Pro zvýšení právní jistoty jsou jako výlučná práva osobnostní zákonem taxativně stanovena v 11 odst. 1 AZ jako právo na zveřejnění díla - zákonem je tak zaručena svoboda autora rozhodnout o zveřejnění díla, tedy zda vůbec, kdy a jakým způsobem dílo poprvé zveřejní viz 4 odst. 1 AZ. Toto právo představuje speciální úpravu všeobecného práva na ochranu soukromí a projevů osobní povahy dle 11 odst. 1 ObčZ. Vyplývá z toho tedy, že je autorovi ponecháno na jeho svobodné vůli, zda-li bude dílo uveřejněno nebo zůstane v jeho soukromí, zda je již dílo připraveno k uveřejnění apod. V případě dalšího zveřejnění a jeho souhlasu autorem se již nejedná o osobnostní, ale majetkové právo. Paragraf 11 odst. 2 AZ dále uvádí právo osobovat si autorství včetně rozhodnutí, zda a jakým způsobem bude uvedeno jeho autorství, je zásadním výlučným autorským právem, protože právě autorství díla zakládá vznik a ochranu absolutního autorského práva. Právo osobovat si autorství spočívá v právu bránit se osobování autorství jinými osobami, tedy zakročit proti všem, kteří by si autorství přisvojovali, což je z hlediska práva osobnostním 24 Telec, Tůma, cit. 6, s. 131 25 Telec, Tůma, cit. 6, s. 133,134 26 Knappová et al, cit. 13, s. 215 27 Telec, Tůma, cit. 6, s. 134 19

právem, ale z praxe vyplývá zejména hospodářský dopad spočívající v právu dílo hospodářsky zhodnocovat a nakládat s ním, tedy právo majetkové. Právo na nedotknutelnost díla je uvedeno v 11 odst. 3 AZ a vymezeno jako právo udělit svolení k jakékoliv změně a zásahu do díla, právo na užití díla takovým způsobem, který nesnižuje hodnotu díla a právo na autorský dohled. Právo na nedotknutelnost díla představuje právo na zachování integrity díla co do obsahu a formy, v připojení různých dodatků a doplňků, zpracováním a překladem nebo zařazení do souboru, popř. spojení s jiným dílem, a to tvůrčí činností či zcela netvůrčí. Zaručuje se tím, že každý, i ten, kdo má oprávnění vykonávat majetková práva, je vyloučen provádět změny bez autorova souhlasu. Na druhou stranu samotnému autorovi je tím udělena nepopiratelná možnost do díla zasahovat a měnit jej i po jeho zveřejnění. 28;29 Zákon ovšem také připouští výjimky v případě úpravy děl architektonických staveb kogentně dle 38d AZ, dispozitivně u smluvních licencí dle 51 AZ, zaměstnaneckých děl dle 58 odst. 4 a 5 AZ, u děl kolektivních dle 59 AZ, u děl audiovizuálních dle 63 odst. 4 AZ a děl audiovizuálně užitých dle 64 odst. 3 AZ. 30 V rámci práva osobnostního je zákonem uděleno autorovi právo na autorský dohled, a to z důvodu kontroly nad plněním povinnosti užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Autorský dohled lze však provést za předpokladu, že je to z hlediska podstaty díla nebo jeho užití možné, např. při realizaci architektonických staveb apod., a lze-li to spravedlivě po uživateli požadovat. Obdobou autorského dohledu je autorská korektura dle 56 AZ. Osobností práva autora sledují hlavně osobní autorovy zájmy vyplývající z jeho vztahu k dílu. Jedná se o práva soukromá, poutající se výhradně k osobě autora, jsou tedy nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát a smrtí autora zanikají, neznamená to však, že by si je mohl kdokoliv osobovat nebo s dílem nakládat proti osobnostním právům autora. Nikde však není po autorovi požadováno, aby tato práva také vykonával. Je také možné, aby autor udělil autonomním projevem vůle jiné osobě právo zasahovat do svých výlučných autorských osobnostních práv. Zákon pamatuje na ochranu autora i postmortálně 31;32 viz 11 odst. 4 a 5 AZ z důvodu 28 Knappová et al, cit. 13, s. 217 29 Telec, Tůma, cit. 6, s. 151 30 Telec, Tůma, cit. 6, s. 155 31 Telec, Tůma, cit. 6, s. 158 20

zániku osobnostních práv autora po jeho smrti. Tato ochrana není nijak časově limitována a domáhat se jí mohou osoby autorovi blízké dle 116 ObčZ, osoby, které sdružují autory nebo kolektivní správce podle autorského zákona, vždy se však musí jednat o osobu oprávněnou autorským zákonem. Ochrana spočívá v zákazu osobovat si autorství, povinnosti užívat dílo pouze způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a povinnost uvést jméno autora při užití díla, je-li to obvyklé a nejedná-li se o dílo anonymní. Mezi výlučná práva majetková je zákonem demonstrativně uvedeno v 12 a násl. AZ, právo dílo užít, tzn. právo na rozmnožování díla ( 13), právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 14), právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla ( 15), právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 16), právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 17), právo na sdělování díla veřejnosti ( 18), zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla ( 19 a 20), právo na vysílání díla rozhlasem nebo televizí ( 21), právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla ( 22), právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla ( 23). Právo dílo užít je zásadním majetkovým právem z hospodářského hlediska. Opravňuje autora či nabyvatele majetkových práv k užití díla v původní podobě, pozměněné, přetvořené, v souboru či ve spojení jím samým nebo udělit právo užití díla jiné osobě licenční smlouvou, kdy jiné osobě vzniká právo nové a autorovi původní právo nezaniká, je pouze omezeno v míře oprávnění, které jiné osobě poskytl. Udělení svolení užití díla dle určitého písmene 4 AZ nezahrnuje udělení souhlasu s užitím obecně, a to ani hospodářsky či funkčně souvisejících užití. Je nutné v licenční smlouvě přesně vymezit, na která užití se svolení vztahuje. Jiná osoba může ale na základě výjimek užít díla i bez svolení autora. Mezi výjimky patří zákonná výjimka, tj. volné užití a zákonná licence, více viz kapitola 2.3, a výjimka udělená soudem na základě rozsudku nahrazujícího souhlas autora v případě spoluautorských děl. Při stanovení hlediska účelu užití rozlišujeme užití soukromé, tedy pro vlastní potřebu, a veřejné pro uplatnění díla ve společnosti. 33 V 12 odst. 3 AZ je uvedeno právo na přístup k nosiči díla, jež má za následek omezení vlastnického práva vlastníka nosiče díla. Účelem přístupu k dílu je pořízení dalších 32 Knappová et al, cit. 13, s. 218 33 Telec, Tůma, cit. 6, s. 167 21

rozmnoženin nebo fotografií pro autorovu potřebu. To dává vlastníkovi nosiče díla možnost na náklady autora nechat takové rozmnoženiny zhotovit bez nutnosti zpřístupnit autorovi dílo fyzicky. Zákon hovoří o vlastníkovi, ale obdobně se užije ustanovení i u osob, které nosič drží či mají ve správě. Přístup autora k dílu je omezen několika faktory jako je právo vlastníka užívat svůj majetek, ochrana obchodního tajemství a jiných důvěrných informací aj. S ohledem na uvedené může vlastník požadovat, aby přístup autora proběhl v určitou dobu, v místě určeném vlastníkem a za podmínek zajišťujících ochranu jiných než autorskoprávních zájmů. Omezení je také dáno podmínkami přístupu k dílu, zvláště pak v situaci, kdy existuje více než jedna rozmnoženina díla, popř. je běžně dostupná na trhu, nebude požadavek autora na přístup ke konkrétnímu dílu opodstatněný. 34 Mezi jiná majetková práva lze uvést dle 24 AZ právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého, jež je právem absolutní povahy, které je nepřevoditelné po dobu života autora a nelze se ho vzdát. Toto právo se vztahuje pouze na originály výtvarného umění, blíže viz odst. 3, mající význam v zajištění podílu autora při hospodářském úspěchu díla. Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu dle 25 AZ se vztahuje zejména na odměnu pocházející z výroby a dovozu nenahraných datových nosičů a kopírovacích zařízení, popř. poskytování takových služeb v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu fyzické osoby a vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby. Jako další majetková práva lze uvést 37 odst. 2 AZ, právo na odměnu za půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla; 49 odst. 3 AZ, právo na přiměřenou odměnu v případě poskytnutí licence k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci záznamu; 49 odst. 6 AZ, právo na přiměřenou dodatečnou odměnu v případě, kdy není základní odměna stanovena v závislosti na výnosech z užití licence a její výše je nepřiměřeně nízká; 72 odst. 1 a 76 odst. 3 AZ, právo na odměnu za užití uměleckého výkonu zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním nebo přenosem rozhlasem nebo televizí. Tato práva vykonává ze zákona pouze kolektivní správce, kromě práva na odměnu dle 49 odst. 6 AZ. 34 Telec, Tůma, cit. 6, s. 171 22

Majetková práva jsou i přes svůj název hodnotou nemajetkovou a jsou neocenitelná, proto je nelze postihnout výkonem rozhodnutí, to se však nevztahuje na pohledávky plynoucí z licenčních smluv popř. jiného užití díla. Zároveň se jich nemůže autor vzdát, převést inter vivos, lze k nim však udělit licenci viz. kapitola 3.2. Jedná se spíše o účelové vyjádření práv autora z pozice ochrany majetkových práv, která jsou předmětem dědického řízení a trvají pouze 70 let počínaje začátkem kalendářního roku následujícího po smrti autora, u spoluautorů se počítá tato doba od roku úmrtí posledního spoluautora, u děl anonymních a pseudonymních trvají 70 let od oprávněného zveřejnění, pokud není pravá totožnost autora známa. Pro díla kolektivní platí stejná podmínka jako u děl anonymních. Díla audiovizuální mají zvláštní úpravu podobající se dílu spoluautorů, u nichž jsou přesně stanoveny osoby, od jejichž následného úmrtí je doba ochrany počítána viz 27 odst. 5 AZ. Právo autora na autorskou odměnu není výlučným právem autora, jelikož se jedná o smluvní nárok plynoucí z dohody stran, nejde tak o právo absolutní povahy. 1.3 Výjimky z ochrany a ochrana autorského práva Z ochrany autorské práva jsou zákonem stanoveny výjimky, která omezují práva autorů. Jedná se o výjimky z ochrany ve veřejném zájmu, čímž je dle 3 písm. a) AZ úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy, obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla. V případě užití děl stanovených zákonem, není nutný souhlas autora s užitím díla, ani není nutné poskytnout odměnu za takové užití. Užití takovýchto děl je ze své podstaty výkonem veřejného zájmu. U 3 písm. b) AZ hovoříme o výtvorech tradiční lidové kultury, u nichž se spíše předpokládá, že není autor znám, než že by se jednalo o výkon veřejného zájmu v pravém slova smyslu. 35 Stejně tak se vylučují z autorskoprávní ochrany politické projevy a řeči pronesené při soudním jednání v zájmu aktuálního informování veřejnosti. Souborné vydání takových 35 Zeman, M., Dostál, P. Důvodová zpráva k 3 [k č. 121/2000 Sb.] [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, 1999. Dostupný z WWW: <http://www.nkp.cz/o_knihovnach/autzak/duv.htm>, k 3 23

projevů nebo jejich zařazení do sborníků je však možné jen se souhlasem autorů, kteří je proslovili, neboť v opačném případě by mohlo dojít i k zásahu do jejich osobnostních práv. 36 1.3.1 Volná díla V 28 AZ zákon přímo stanovuje, kdy lze dílo bez dalšího použít, tedy kdy není nutný souhlas autora. Hovoříme o volném díle, kterým se stane autorské dílo za předpokladu, že doba trvání majetkových práv k dílu uplynula. Uplynutí majetkových práv ale nenastává v situaci, kdy autor nemá dědice nebo dědicové odmítli dědictví, následně totiž dědí tato práva stát jako odúmrť dle 462 ObčZ. Stane se tak i v případě, kdy zanikne právnická osoba bez právního nástupce. S volným dílem nelze nakládat v rozporu s osobnostními právy autora, která ani jeho smrtí nezanikají a požívají tzv. postmortální ochrany. 37 Vyplývá tedy povinnost neosobovat si autorství k dílu, užívat je způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora za předpokladu, že se nejedná o dílo anonymní. Zajímavým a nově zavedeným institutem autorského práva podle směrnic Evropského parlamentu je vznik majetkového práva prvnímu zveřejniteli díla dle 28 odst. 2 AZ, které nebylo doposud zveřejněno a k němuž uplynula doba trvání majetkových práv. Vznikají tak zveřejniteli výlučná majetková práva, omezená osobnostními právy autora, v rozsahu, v jakém by je měl sám autor, pokud by jeho majetková práva k dílu trvala. 1.3.2 Volná užití K uplatnění výjimek z autorského práva dochází ve zvláštních případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové dílo není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Definovány jsou dále taxativně následující případy takového užití, je to dle 30 AZ volné užití díla, je dovoleno pouze pro osobní potřebu, v soukromí uživatele za účelem např. sebevzdělání, osobní zábavy atp., tedy ne za účelem užití pro podnikání vč. užití pro vnitřní potřebu, dosažení zisku či jiného hospodářského prospěchu např. plnění úkolů pro zaměstnavatele, pokud není v zákoně stanoveno jinak. Opakem je zásah do práv i dle čl. 11 LZPS zajišťující nedotknutelnost vlastnictví a čl. 34 LZPS zaručující ochranu výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Volné užití díla se vztahuje pouze na dílo zveřejněné. Do vymezení volného užití díla spadá i rozmnožení a napodobenina díla pro osobní 36 Zeman, M., Dostál, P., cit. 35, k 3 37 Telec, Tůma, cit. 6, s. 158 24

potřebu. U rozmnoženin se může jednat o formu tiskových a elektronických rozmnoženin a zvukových či zvukově obrazových záznamů, u napodobenin se může jednat o kopii přesnou nebo i méně zdařilou. Zároveň je nutné, aby byla rozmnoženina nebo napodobenina provedena samotným uživatelem, tedy na jeho účet a vlastní odpovědnost. Rozdílně je však upraveno užití a kopírování počítačových programů a elektronických databází, zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou i pro užití díla fyzickou osobou pro osobní potřebu nebo vlastní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu i pro osobní potřebu fyzické osoby. U těchto děl není volné užití a kopírování možné, resp. nelze uplatnit u těchto děl jejich volné užití vzhledem k podstatě takových děl, kdy by se při zákonné úpravě volného užití narušovalo majetkové právo zásadním způsobem. 38 Pro výtvarná díla je volné užití zpřístupněno za předpokladu, že se rozmnoženina či napodobenina díla označí tak, aby nemohlo docházet k záměně mezi originálem a kopií. Rozmnožování na papír nebo podobný podklad pro osobní potřebu fyzických osob je upraveno v 30a AZ. Rozděluje se na volné užití díla podle 30a odst. 1 písm. a) a na zákonné licence bezúplatné podle 30a odst. 1 písm. b) až d). Takové užití musí splňovat zákonem předepsané podmínky jako je osobní potřeba fyzické osoby, vlastní potřeba právnické osoby nebo fyzické osoby podnikající, popř. plnění objednávky pro potřeby objednatele. Podstatou je tedy interní, soukromé užití díla, nikoliv veřejné. Oproti předchozímu ustanovení 30 AZ je možné, aby právnická osoba či fyzická osoba podnikající měla hospodářský prospěch z takového užití díla, užití musí být ovšem neveřejné. Výjimkou v tomto případě je notový zápis hudebního či hudebně dramatického díla, který je vyloučen z volného užití i za předpokladu osobního či interního užití osob. Za rozmnožování na papír nebo podobný nosič získává autor náhradní odměnu dle 25 AZ. Ovšem i přes zákonnou úpravu volných děl a volného užití díla, do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany práv podle 43 odst. 1 AZ. 38 Aujezdský, J. Je kopírování pro osobní potřebu stále legální? Lupa.cz [cit. 2006-29-06]. Dostupný na WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/je-kopirovani-pro-osobni-potrebu-stale-legalni/> 25

1.3.3 Zákonné licence Autorský zákon upravuje zákonné licence v 3 písm. b) AZ jako výtvory tradiční lidové kultury viz výše, v 30a odst. 1 písm. b) až d) AZ upravuje rozmnožování na papír nebo podobný podklad pro vnitřní potřebu právnické osoby nebo fyzické osoby podnikající a na objednávku, dle 30b AZ předvedení a oprava přístroje a v 31 AZ citace. Citace je rovněž dle předchozí právní úpravy známá jako citační licence. Citací se podle autorského zákona rozumí užití výňatku již zveřejněného díla, popř. celého drobného díla v odůvodněné míře. Nelze použít samotnou citaci bez užití v jiném díle, aniž by se zasahovalo neoprávněně do majetkového autorského práva užití. Podle ustanovení 31 písm. a) AZ se jedná o tzv. malou citaci 39, kde se užití neomezuje pouze na užití výňatku za účelem kritiky, recenze a vědecké či odborné tvorby jako u tzv. citace velké 40, ale může se užít za jiným účelem i s přímým hospodářským nebo obchodním prospěchem. Citují se především díla zveřejněná literární, vědecká a hudební. Tzv. velká citace je upravena v 31 písm. b) AZ, kde je výslovně upravena možnost užití výňatků či celých drobných zveřejněných děl právě za vymezeným účelem kritiky, recenze, vědecké a odborné tvorby. Podmínkou přitom je poctivé užití citace. Další formou citace je tzv. výuková citace, 41 upravená v 31 písm. c), využívaná při výuce pro ilustrační účel a při vědeckém výzkumu. Užití je přitom chápáno pro všechny formy výuky s výjimkou užití díla mimo vyučování např. otištěním v učebnici. Není také přípustné, aby samotná výuka byla založena právě pouze na citaci. Účelem takové citace nesmí být přímý či nepřímý hospodářský či obchodní prospěch. Vyloučeny z citace jsou také počítačové programy v plném rozsahu. V případě užití citace je nutno brát ohled na původní znění díla, aby tak nebylo neoprávněně zasahováno do osobnostního práva autora na nedotknutelnost díla. Aby byla splněna odůvodněnost užití citace, musí se citace vztahovat k dílu, v němž je použita a nesmí být vytržena z kontextu. Podmínkou při užití citace je také uvedení autora, názvu díla a pramenu rok a místo a pořadí vydání, jejichž formu upravuje ČSN ISO 690:1987 39 Telec, Tůma, cit. 6, s. 359 40 Telec, Tůma, cit. 6, s. 359 41 Telec, Tůma, cit. 6, s. 360 26