Práce z dějin Akademie věd číslo 2 ročník 2/2010

Transkript

1 Práce z dějin Akademie věd číslo 2 ročník 2/2010 Vydavatel: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, v. v. i. Redakce Vedoucí redaktorka: Marie Bahenská (MÚA AV ČR) Výkonná redaktorka: Hana Kábová (MÚA AV ČR) Redakční rada Jan Bílek (MÚA AV ČR), Daniela Brádlerová (MÚA AV ČR), Marek Ďurčanský (ÚDUK AUK), Jan Chodějovský (MÚA AV ČR), Milena Josefovičová (MÚA AV ČR), Jan Kahuda (NA), Miroslav Kunštát (MÚA AV ČR), Robert Luft (Collegium Carolinum, Mnichov), Rita Majkowska (Archiwum Nauki PAN i PAU, Krakov), Magdaléna Pokorná (HiÚ AV ČR), Radek Pokorný (SOkA Hradec Králové), Marie Ryantová (FF JU, České Budějovice), Emilie Těšínská (ÚSD AV ČR), Filip Tomáš (nakladatelství Filip Tomáš Akropolis) Příprava obrazového materiálu z fondů A AV: Vlasta Mádlová Technická redakce: Josef Tichý Adresa redakce: Gabčíkova 2362/10, Praha 8 kabova@mua.cas.cz; Gra ická úprava a sazba: Dušan Růžička, Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r. o. Tisk: Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Distribuce pro předplatitele: Mediaservis, s. r. o., Zákaznické Centrum, Kounicova 976/2b, Brno; příjem objednávek: tel , fax: , zakaznickecentrum@mediaservis.cz; příjem reklamací: tel Registrace ev. č.: MK ČR E Vychází dvakrát ročně v Praze Náklad 300 ks Redakční uzávěrka tohoto čísla: Na obálce je využit motiv medaile Královské české společnosti nauk z r Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i., 2010 ISSN

2 Práce z dějin Akademie věd č. 2/ročník 2/2010 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci STUDIE Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci PAVEL URBÁŠEK Peripetia class-political screenings at Palacky University in Olomouc Abstract: This paper seeks to analyze class-political screening from the end of fifties of the 20th century at Palacky University in Olomouc, which at that time consisted only of Medical Faculty. Keywords: History of university education, sreenings, 1958, Palacky University in Olomouc. Předkládaný příspěvek 1 usiluje o analýzu prověrkové akce z konce padesátých let 20. století na olomoucké univerzitě, která v této době sestávala pouze z jediné, lékařské fakulty. Autor příspěvku čerpal z poměrně obsáhlého souboru archivních dokumentů pocházejících z univerzitní stranické i odborové struktury; studoval také dokumenty Krajského výboru (dále: KV) KSČ v Olomouci, které ovšem reflektují třídně politickou prověrku na olomoucké univerzitě jen velmi zběžně. Je potřeba zdůraznit, že informační hodnota studovaných dokumentů neumožňuje provést detailní analýzu prověrky z konce padesátých let na Univerzitě Palackého v Olomouci (dále též: UP), jak by se od předkládané stati mohlo očekávat. Vedle limitovaného pokusu o rozbor těchto prověrek také autor příspěvku hodlá poukázat na specifika olomoucké univerzity, která do jisté míry ovlivňovala průběh, charakter a rozsah prověrek. Pozornost věnuje také důsledkům prověrek, především jejich ovlivnění atmosféry na UP v první polovině šedesátých let, a konečně zamýšlí upozornit na některé kontinuální vazby (personální i věcné), které překvapivě spojují prověrky z konce padesátých let s personální čistkou z počátku sedmdesátých let 20. století. Univerzita Palackého v Olomouci vznikla zákonem č. 35/1946 Sb., přijatým Prozatímním Národním shromážděním 21. února Zákon deklaroval vznik čtyř fakult bohoslovecké, lékařské, filozofické a právnické, přičemž ke konstituování právnické fakulty nedošlo. Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta jako jediná ze zákonem ustanovených fakult UP udržovala v Olomouci univerzitní kontinuitu od data zrušení C. k. Františkovy univerzity roku 1860 (s výjimkou let ). Zákonem Prozatímního 1 Tento příspěvek vznikl jako dílčí výstup výzkumného projektu Grantové agentury ČR Systém, koncepce a charakter českého vysokého školství v období let (reg. č. 409/09/1221). 105

3 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 Národního shromáždění č. 100/1946 Sb., z 9. dubna 1946, přibyla do svazku UP pedagogická fakulta. Olomoucká univerzita se konstituovala v atmosféře poválečného entuziasmu jako výsledek úsilí místních studentských spolků, regionálních elit a reprezentací politických stran; v nejvyšších patrech tehdejší politické moci podpořili vznik univerzity v hanácké metropoli tehdejší předseda vlády a olomoucký rodák Zdeněk Fierlinger, rezortní ministr Zdeněk Nejedlý i prostějovský advokát a vlivný sociální demokrat Oldřich John. V předvečer únorového převratu bylo olomoucké vysokoškolské učiliště univerzitou mladou a malou; ve studijním roce 1947/1948 studovala v Olomouci na čtyřech fakultách necelá tisícovka posluchačů. Nemalé těžkosti s běžnými provozními záležitostmi a přetrvávající nadšení ze založení olomoucké alma mater jednoznačně převážily nad tendencí k politickým třenicím a různicím, a to jak mezi studenty, tak mezi jejich učiteli. Studentské spolky, sdružené ve Svazu vysokoškolského studentstva, se takřka výhradně zabývaly řešením studijních a sociálních záležitostí olomouckých posluchačů a programově odmítaly zanášení politických sporů do své činnosti. Malý počet studentů spolu s lokací univerzitních budov a objektů vedl mezi posluchači ke ztrátě anonymity, většina studentů sdružených v jednotlivých spolcích posluchačů se v předúnorovém období dobře znala, setkávala se na nejrůznějších akcích a vedla četné diskuse. S výjimkou lékařské fakulty, která se v budování svého učitelského sboru opírala o kádrově relativně dobře vybavené Zemské ústavy (budoucí fakultní nemocnici), profesorský sbor UP tvořili především pověření učitelé brněnské a pražské univerzity, kteří do Olomouce dojížděli ze svých domovských pracovišť. Tato učitelská imigrace stírala jejich minulé i současné politické přesvědčení a současně akcentovala jejich odbornou stránku a úroveň. Z pohledu tehdy nejsilnější politické strany, Komunistické strany Československa, se pravděpodobně olomoucká univerzita jevila jako nová a pokrokovější. Ještě před únorem 1948 odešla z krajského vedení KSČ v důsledku tzv. krčmaňské aféry avanturistická ultralevá klika kolem poslance Ústavodárného národního shromáždění Jury Sosnara. Nové krajské vedení KSČ v čele s parlamentním poslancem Josefem Zuzaňákem zaujalo vůči univerzitě veskrze smířlivé a realistické postoje. Rektorský post olomoucké univerzity obdržel v dubnu 1946 děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno, uznávaný filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer. První rektor UP nastoupil do svého funkčního období s ambiciózní vizí chtěl budovat univerzitu malou a elitní, která měla čerpat podněty z regionálních kulturních tradic. Současně ale chtěl překonávat hrozbu provincionalismu zejména bohatými zahraničními kontakty a mobilitou studentskou i učitelskou. Do budování UP se J. L. Fischer pustil s neobyčejnou vervou a zaujetím, možná i proto, že si ze svého meziválečného pobytu v Olomouci uvědomoval jistou intelektuální a kulturní uzavřenost hanácké metropole. 2 2 FIALA, Jiří a kol. Univerzita Palackého v Olomouci ( ). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Kapitola Univerzita Palackého v Olomouci ( ), s

4 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci Slibný vývoj nové olomoucké univerzity násilně přerušil únorový převrat v roce Rozbor identifikovatelných perzekučních aktů (pět případů) vedených celouniverzitním akčním výborem proti studentům UP dokládá, že tento orgán se vyhnul jakékoliv vlastní iniciaci a následné realizaci rozsáhlejších, neřkuli plošných čistek mezi studenty. Tyto smířlivé postoje uplatňoval akční výbor i vůči univerzitním pedagogům a zaměstnancům. Uvnitř univerzity se však ocitl pod tlakem radikálů shromážděných v univerzitní organizaci KSČ a v Akčním výboru Zemských ústavů. Tito radikálové orientovali perzekuční úsilí celouniverzitního akčního výboru na lékařskou fakultu, kterou nuceně opustili tři profesoři a jeden asistent. Na počátku února 1949 nahradily Akční výbor UP jednotlivé fakultní akční výbory podléhající přímo Krajskému akčnímu výboru pro vysoké školy. Tento orgán zejména usiloval o rozšíření kompetence fakultních akčních výborů na zdejší bohosloveckou fakultu, což se formálně podařilo na sklonku února K tvrdému ataku proti Bohoslovecké fakultě UP se v dubnu 1949 připojilo rezortní ministerstvo, když zřídilo speciální inspekční komisi dozorující veškerou činnost této fakulty. Po ostrém sporu o udělení kanonické mise učiteli marxismu-leninismu došla v červnu 1949 inspekční komise k závěru, že výuka olomouckých bohoslovců je v přímé kolizi s československým ústavním pořádkem. Krajně negativní stanovisko inspekční komise předznamenalo zánik Bohoslovecké fakulty UP v roce Od poloviny roku 1948 začalo rezortní ministerstvo organizovat tzv. studijní prověrku usilující o politickou čistku mezi vysokoškolskými studenty. Obětí tzv. studijní prověrky trvající do konce roku 1949 se na československých vysokých školách stala více než čtvrtina tehdejších posluchačů. V porovnání s tímto počtem proběhla na UP tato čistka relativně mírně její disciplinární komise a subkomise zde vyloučily přes 11 % studentů. Objektivní důvody relativně nízké proporce poúnorových personálních čistek na UP jsme již naznačili při interpretaci procesu vzniku této univerzity s poukazem na jistá specifika její existence v předúnorovém období. Příslušní regionální funkcionáři komunistické strany si s největší pravděpodobností uvědomili, že vlna vynucených odchodů z čerstvě se ustavivší univerzity by mohla toto vysokoškolské učiliště zcela likvidovat. Minimální rozsah poúnorových perzekucí realizovaných akčními výbory s určitostí ovlivnil i faktor subjektivní, tedy schopnost, či dokonce odvaha jednotlivce se v těchto vypjatých a krajních okamžicích (rozdělujících společnost na všemocné vítěze a bezmocné poražené) chovat, jednat a rozhodovat v souladu s elementárními principy lidské morálky, etiky či alespoň zdravého rozumu. Důsledně apolitická činnost studentských spolků v předúnorovém období také omezila manévrovací prostor pro radikální zdivočelé elementy mezi posluchači, takže 3 Olomoucká Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta byla nejprve zákonem č. 58/1950 Sb., z , vyčleněna ze svazku Univerzity Palackého v Olomouci. Podle vládního nařízení č. 112/1950 Sb., z , byly následně Bohoslovecká fakulta v Olomouci a arcibiskupský seminář zrušeny. 107

5 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 fenomén studentokracie či klukokracie se v olomouckých poměrech v podstatě neprojevil. Naproti tomu náplň práce disciplinárních komisí a subkomisí při tzv. studijní prověrce v letech striktně určovalo a kontrolovalo rezortní ministerstvo, s největší pravděpodobností stanovivší pro UP v kontrastu s jinými vysokými školami minimální hranici studijního prospěchu, jež tak vytvořila základní předpoklad pro mírný průběh tzv. studijní prověrky. 4 Na počátku padesátých let proběhla v československém terciárním školství řada organizačních změn, které vyvrcholily v roce V červenci tohoto roku byly na československých univerzitách (Praha, Brno, Olomouc a Bratislava) zrušeny pedagogické fakulty, které nahradily vyšší a vysoké školy pedagogické. Dvouleté vyšší pedagogické školy se v Praze, Brně a Bratislavě transformovaly z původních pedagogických fakult a poskytovaly vysokoškolské vzdělání učitelům šestého až osmého ročníku jedenáctileté střední školy. Na zeleném drnu se konstituovaly vysoké školy pedagogické v Praze a v Bratislavě určené pro vzdělávání středoškolských učitelů. Vysoká škola pedagogická v Olomouci sestávající z fakulty přírodních a společenských věd však vznikla na bázi zdejší pedagogické fakulty, přičemž vzápětí (v listopadu 1953) zanikla i Filozofická fakulta UP. Na konci roku 1953 se tak olomoucká univerzita stala vysokoškolským učilištěm s toliko jedinou fakultou fakultou lékařskou. Není sporu o tom, že touto krajně neuváženou organizační změnou byla v Olomouci zásadním způsobem ohrožena existence univerzity, zvláště když ve stejném období začalo vznášet nároky na různé typy vysokých škol ocelové srdce republiky, tj. Ostrava, dynamicky se rozvíjející socialistickou industrializací. Po odchodu rektorky Jiřiny Popelové-Otáhalové na pražskou Univerzitu Karlovu zaujal v roce 1954 funkci rektora UP neurolog Jaromír Hrbek. Ten přišel do Olomouce v roce 1951 z plzeňské lékařské fakulty, kde působil jako přednosta neurologické kliniky. Příčiny jeho nečekaného odchodu do Olomouce nejsou zcela jasné. Víme, že Jaromír Hrbek po roce 1948 začal v Plzni avanturisticky experimentovat s teorií gravitace, když se s vehemencí sobě vlastní snažil vtěsnat příslušné fyzikální zákony do schémat dialektického materialismu. Víme také, že v roce 1950 Hrbek obdržel blíže nespecifikovaný stranický trest (snad dokonce vyloučení z KSČ), který byl následně anulován zásahem samého nejvyššího stranického orgánu. Zdá se tak, že hyperaktivní a silně politizující experimentátor Hrbek začal plzeňským a pražským mocným činitelům vadit, a ti jej proto stranickým postrkem vyslali do Olomouce. Jaromír Hrbek si ve své rektorské funkci velmi dobře uvědomoval destabilizaci a ohrožení existence olomoucké univerzity po zrušení její pedagogické a filozofické fakulty v roce Proto začal na sklonku roku 1955 osnovat plán na přemístění brněnské farmaceutické fakulty (vznikla v roce 1952) do Olomouce a její začlenění do svazku UP. Jaromír Hrbek v následném tříletém sporu mezi oběma moravskými uni- 4 URBÁŠEK, Pavel. Únor 1948 a tzv. studijní prověrky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vlastivědný věstník moravský, 2002, roč. 54, č. 1, s (1. část), č. 2, s (2. část). 108

6 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci verzitami především využíval svých bohatých kontaktů se špičkami stranické i státní byrokracie. Olomoucké úsilí o přesun farmaceutické fakulty z Brna aktivně podpořil především náměstek ministra školství Jaroslav Martinic a částečně sám ministr školství František Kahuda. Jaroslav Martinic byl s Olomoucí úzce spjat. Na sklonku třicátých let pracoval v hanácké metropoli jako advokátní koncipient u zdejšího proslulého advokáta Leopolda Pospíšila. Po druhé světové válce působil jako vyšetřovatel ministerstva spravedlnosti v retribučních soudních procesech. Politický benefit u komunistické strany získal Martinic fabrikací retribuční kauzy zmíněného advokáta L. Pospíšila, která se uskutečnila na politickou objednávku ultraradikálních straníků shromážděných kolem tehdejšího KV KSČ v Olomouci; před svým nástupem na ministerstvo školství J. Martinic pracoval na UP jako docent politické ekonomie. UP své snahy o přemístění brněnské farmaceutické fakulty do Olomouce opřela především o veskrze ideologický a demagogický argument. Tímto argumentem se stala jediná věta vytržená z projevu Nikity Sergejeviče Chruščova na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Vedoucí představitel sovětské komunistické strany ve svém projevu rezolutně prohlásil, že v následujícím období je nutné přiblížit vědeckovýzkumné instituce a vysoké školy jejich výrobní základně. A v Olomouci na rozdíl od Brna tato výrobní základna existovala v podobě výrobce léčiv národního podniku Farmakon. V následném velmi ostrém sporu vršily obě univerzity nejrůznější důvody na podporu svých požadavků. Licitovalo se např. o počtu lékáren v obou městech a jejich okolí, umisťování jejich absolventů, olomoucká strana např. zdůrazňovala vědeckou akribii Františka Šantavého v oboru alkaloidní chemie. Nakonec se ale rozhodujícím argumentem pro ponechání farmaceutické fakulty v rámci Masarykovy univerzity Brno staly finance. Práce expertních skupin totiž ukázaly, že vybudování farmaceutické fakulty v Olomouci by si vyžádalo několikanásobně více finančních prostředků než setrvání této fakulty v Brně. V roce 1957 proto rozhodlo byro ÚV KSČ definitivně ponechat farmaceutickou fakultu v Brně, jenže to už kolovaly zaručené zvěsti o zániku vyšších a vysokých škol pedagogických, k němuž v následujícím roce vskutku došlo. V září 1958 se nejprve sloučila olomoucká Vysoká škola pedagogická s Univerzitou Palackého a v srpnu roku 1959 se její fakulty společenských a přírodních věd přejmenovaly na fakultu filozofickou a fakultu přírodovědeckou. Hrozba zániku olomoucké univerzity tak byla definitivně zažehnána. 5 Stručným popisem ústředních vývojových trendů nově vzniklé UP jsme chtěli přiblížit celkovou atmosféru na tomto vysokoškolském učilišti v předvečer realizace třídně 5 URBÁŠEK, Pavel, PULEC, Jiří a kol. Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s (dále: URBÁŠEK, P., PULEC, J. Kapitoly z dějin); URBÁŠEK, Pavel. Jaromír Hrbek rektor monarcha. Žurnál UP z , s. 8 9; TÝŽ. Zánik hrozil olomoucké univerzitě také ve druhé polovině padesátých let. Žurnál UP z , s. 9; Vládní nařízení č. 58/1958 Sb., ze dne , o změnách v organizaci vysokých škol; Vládní nařízení č. 58/1959 Sb., ze dne , o změnách v organizaci vysokých škol. 109

7 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 politických prověrek. V rekapitulační zkratce ještě zdůrazněme, že entuziasmus budování nové univerzity ve více méně svobodných poměrech omezené demokracie nahradila po únorovém puči tuhá státněpolitická reglementace doprovázená v průběhu padesátých let permanentní snahou o rozsáhlé změny organizační podoby československého školství. Tyto krajně nepromyšlené experimenty přivedly olomouckou univerzitu takřka k jejímu zániku. Bezprostředně po svém příchodu do Olomouce začal děje na zdejší univerzitě výrazně ovlivňovat aktivní, nesmírně pracovitý, charismatický a více než dostatečně politicky vybavený Jaromír Hrbek. Jeho nekompromisní boj o brněnskou farmaceutickou fakultu je důkazem Hrbkovy urputnosti, příslušných konexí i bezohlednosti. Zkušený vysokoškolský učitel a vědec Jaromír Hrbek velmi dobře věděl, že z meritorního hlediska je přesun farmaceutické fakulty z Brna do Olomouce nesmyslný, přesto ve svém úsilí vytrval a sledovaný účel uchování samé existence UP přinejmenším z pohledu historického zvolené prostředky posvětil. Je pochopitelné, že uvnitř univerzity si Hrbek v daném období vybudoval bezkonkurenčně dominantní postavení. Je také nesporné, že proces slučování obou olomouckých vysokých škol (Vysoké školy pedagogické a Univerzity Palackého), doprovázený zprvu i nejasnou koncepcí budování dvou nových fakult, vnesl do univerzitního prostřední další vlnu neklidu a existenčních obav. Po celé období padesátých let se olomoucká univerzita těžce potýkala s projekčně, stavebně i finančně mimořádně náročnou stavbou teoretických ústavů zdejší lékařské fakulty. Výrazné těžkosti se stavbou tohoto vědeckého a výukového komplexu zasahovaly i do interpersonálních vztahů a problematizovaly postavení především univerzitního administrativního a technického aparátu včetně jeho vedoucích pracovníků. V roce 1956 bylo dokonce několik vedoucích administrativních pracovníků (včetně kvestora) v souvislosti s výstavbou teoretických ústavů odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání až sedm roků za údajné malverzace a osobní obohacování. 6 Na UP byla prověrka zahájena na základě usnesení celostátní porady rektorů již 5. dubna 1957 schůzkou tzv. komise pro prověrku stavu učitelských sil, které předsedal rektor Jaromír Hrbek. Jednotliví pracovníci UP (tedy její lékařské fakulty) byli komisí hodnoceni individuálně, přičemž u každého z nich se zvlášť hodnotil profil politický, profil odborný a osobní vlastnosti. V rámci tohoto základního schématu se jednotliví zaměstnanci rozsortýrovali do čtyř kategorií (a d): a) vyhovuje po všech stránkách, b) je schopen vývoje, c) vyměnit pracovníka do roku 1960, d) vyměnit pracovníka okamžitě. Zdá se tak, že v roce 1957 probíhala prověrka pouze po rezortní linii a že tuto prověrku realizovala zprvu pouze interní komise v čele s rektorem Hrbkem. V lednu 1958 výrazně zasáhl do prověrek KV KSČ v Olomouci. Tento stranický orgán zřídil pětičlennou prověrkovou komisi pro uskutečnění této akce v oblasti školství v rámci Olomouckého kraje. Pětičlenná komise tak měla provést prověrku na školském 6 ŰBERALL, Ivo. Budova Teoretických ústavů LF UP v Olomouci v kontextu socialistického režimu. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, 2006, nestránkováno. 110

8 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci odboru krajského národního výboru, Vysoké škole pedagogické a Univerzitě Palackého. Komise pracovala v první polovině roku 1958 a již na počátku června 1958 prezentovala výsledky své práce. Na obou olomouckých vysokých školách se počítalo s odchodem čtyř vysokoškolských profesorů, pěti docentů a 21 odborných asistentů; 33 odborných asistentů mělo vysoké školy opustit v blízké perspektivě při konání nejbližších konkurzů. Tento závěrečný sumář tak neobsahoval výsledky prověrky u administrativních pracovníků. Komise také negativně hodnotila kvalitu kádrové práce na obou vysokých školách, včetně nízké informační hodnoty kádrových spisů. Upozornila rovněž na skutečnost, že především vedoucí posty se v administrativních aparátech obou vysokých škol stávají útočištěm pracovníků, kteří v předcházejícím období museli z nejrůznějších důvodů opustit svá původní zaměstnanecká působiště. Je evidentní, že stranická komise úzce spolupracovala s vnitřní komisí pro prověrku učitelských sil, jednotlivými organizacemi komunistické strany a průběh prověrky projednávala s kolegiem ministerstva školství. 7 Na základě ne zcela přesných a časově ne zcela souvisejících údajů odhadujeme, že v roce 1958 pracovalo na obou vysokých školách přibližně 300 učitelů. V prověrkových sítích tak uvízla více než pětina učitelského sboru Vysoké školy pedagogické a Univerzity Palackého. 8 V následném výkladu se omezíme na pokus o sledování průběhu prověrky, a to pouze na Lékařské fakultě UP. Absence jakýchkoliv archivních dokumentů nám nedovoluje sledovat adekvátní proces na fakultě společenských a přírodních věd, či posléze na fakultě přírodovědecké a filozofické. Zdůrazněme, že prověrkový sumář z června 1958, se kterým byl seznámen KV KSČ, je posledním důkazem o ingerenci tohoto stranického orgánu do prověrkové akce na obou vysokých školách v Olomouci, resp. na UP. Z příslušného dokumentu je také zřejmé, že ani KV KSČ v Olomouci rozhodně nevedl vůči olomouckým vysokým školám tlak na akceleraci rozvázání pracovních poměrů s učiteli stigmatizovanými výsledky prověrkové akce. Zdá se tak, že od června 1958 přešlo rozhodnutí o profesním osudu prověrkou ostrakizovaných vysokoškolských učitelů a zaměstnanců zcela na bedra univerzitních orgánů a stranických organizací. Až ostentativní nezájem krajského stranického výboru o konkrétní výsledky (rozuměj personální očistu ve smyslu rozvázání pracovních poměrů) prověrek na olomouckých vysokých školách souvisel s kritikou, kterou vůči Olomouckému kraji směřovalo 7 URBÁŠEK, Pavel. Univerzita Palackého a čistky z konce padesátých let. Žurnál UP z , s. 6 (dále: URBÁŠEK, P. UP a čistky); Zemský archiv v Opavě, pob. Olomouc, fond Krajský výbor KSČ v Olomouci, zápis č. 26 ze schůze byra Krajského výboru (dále: BKV) KSČ , zápis č. 4 ze schůze BKV KSČ MATOUŠEK, Miloslav. Deset let Lékařské fakulty Palackého university v Olomouci Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, tom. 8. Olomouc: Universita Palackého, 1956, s. 25; Seznam přednášek Fakulty společenských věd Vysoké školy pedagogické v Olomouci , s ; Seznam přednášek Fakulty přírodních věd Vysoké školy pedagogické , s

9 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 v květnu 1958 samotné politické byro ÚV KSČ. Dle této kritiky byla olomoucká prověrka a také prověrky v Brněnském a Gottwaldovském kraji uskutečněna v přílišné šíři (v Olomouckém kraji byli prověřováni dokonce všichni učitelé) a ani pracovníkům Ústředního výboru KSČ se už nepodařilo rozsah prověrky v uvedených krajích omezit na patřičnou míru. 9 Podle zásad prověrky třídní a politické spolehlivosti z prosince 1957 měla tato akce proběhnout pouze na ministerstvech, ústředních úřadech, výzkumných ústavech a projekčních organizacích s výjimkou ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra. 10 Z tohoto pohledu je realizace prověrky na olomouckých vysokých školách v první polovině roku 1958 anomálií. Jaké okolnosti stály v Olomouci za výrazným rozšířením prověrek do oblasti zdejšího terciárního školství, není zřejmé. Pamětnické svědectví přisuzuje roli jestřába v krajském stranickém grémiu pracovníkovi tohoto orgánu Miroslavu Lazarovi. Ten po reorganizaci krajského zřízení a zániku krajského komunistického orgánu v Olomouci v roce 1960 odešel na KV KSČ do Ostravy, kde v roce 1963 zahájil pozoruhodnou akademickou kariéru na Vysoké škole báňské (dále: VŠB). 11 Na olomouckou Vysokou školu pedagogickou se také soustředila pozornost KV KSČ již v předcházejícím období, když její stranická organizace na konci roku 1956 požadovala svolání mimořádného stranického sjezdu v souvislosti s výsledky XX. sjezdu KSSS. 12 Celá prověrka na Lékařské fakultě UP tak vlastně sestávala ze dvou částí. V první polovině roku 1958 obě komise striktně na základě výše popsaného mechanismu určily učitele a zaměstnance, kteří postupně měli z fakulty odejít. Odchody vědců a učitelů označených touto prověrkovou akcí by Lékařskou fakultu UP (a také fakultní nemocnici) zcela personálně devastovaly; do roku 1960 totiž měla fakultu opustit valná většina 9 Národní archiv (dále: NA), fond KSČ Ústřední výbor , Praha (dále: KSČ ÚV), část Politické byro ÚV KSČ , sv. 177, ar. j. 241, Výsledky prověrky politické a třídní spolehlivosti pracovníků ministerstev a ústředních úřadů z Tamtéž, sv. 161, ar. j. 217, Zásady prověrky všech pracovníků na ministerstvech a ústředních úřadech z M. Lazar na VŠB v Ostravě působil jako odborný asistent na katedře marxismu-leninismu, a to zpočátku bez absolutoria vysokoškolského vzdělání; studia na Vysoké škole politické ÚV KSČ dokončil až v roce Nástup tzv. normalizace jeho kariéru akceleroval. Od roku 1969 zastával funkci předsedy celozávodního výboru KSČ a v roce 1970 obdržel za své zásluhy v potírání pravicového oportunismu docentský titul. V roce 1976 kandidoval na prorektora VŠB; zvolen vědeckou radou byl až v opakované volbě díky rezolutnímu zásahu stranických orgánů. V normalizačních dějinách českého terciárního školství sedmdesátých let jde o jediný případ nezvolení akademického funkcionáře. NA, fond Úřad vlády ČSR, 1976, sign. 741, Informace o stavu příprav k zahájení školního roku 1976/77 z ; Archiv Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava, fond Vysoká škola báňská, Rektorát, personální spis M. Lazara, Ekonomická fakulta, aspirantský spis M. Lazara, Ústav marxismu-leninismu, habilitační spis M. Lazara; URBÁŠEK, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 156 (dále: URBÁŠEK, P. Vysokoškolský vzdělávací systém). Autor děkuje za promptní rešerši k osobě M. Lazara Mgr. Petru Kašingovi. 12 Rozhovor s J. Bieberlem z ; Dějiny Olomouce/2. Olomouc: Statutární město Olomouc a Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 307,

10 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci tehdejších opor této fakulty (např. František Šantavý, Čestmír Dvořáček, Jiří Lenfeld, Pavel Lukl, Zdeněk Šerý, František Lédl, Jan Kabelík, Eduard Maršálek, František Slabihoudek, Vladislav Rapant, Adolf Rozmarič a další). Prověrkou prošel dokonce pouze jeden vyučující ze sedmičlenné katedry marxismu-leninismu, přičemž i ten obdržel pouze jednoroční podmínku, po jejímž uplynutí měl být opětovně prověřen. Je ovšem skutečností, že pouze jediný učitel (pediatr Antonín Mores) obdržel takový závěr prověrky, který znamenal okamžité a uskutečněné rozvázání jeho pracovního poměru. 13 Ve druhé polovině roku 1958 začaly projednávat výsledky prověrky jednotlivé stranické skupiny a na konci roku 1958 tak učinila i jednotlivá pracoviště lékařské fakulty. Jak stranické skupiny, tak plenární schůze kateder lékařské fakulty vyhotovily k závěrům prověrkové akce řadu připomínek, které prakticky deklarované výsledky prověrkové akce zcela anulovaly. V únoru následujícího roku provedly stranické skupiny kontrolu, jakým způsobem byly jejich připomínky zohledněny v celkovém prověrkovém sumáři. Když zjistily, že prověrkové výsledky nedoznaly změn, opětovně vehementně požadovaly akceptaci svých požadavků. Tato hra na přetahovanou pokračovala po celý rok 1959, přičemž stranickým skupinám se úspěšně dařilo negativní výsledky prověrek stále více osekávat ve prospěch prověrkou postižených osob. Svoji roli sehrál také úřednický šiml. V rámci územně správní reformy v roce 1960 zanikl Olomoucký kraj; adekvátně této reformě zanikl i KV KSČ v Olomouci. Univerzitní stranické orgány se v roce 1960 ani prostřednictvím okresního výboru komunistické strany v Olomouci nedokázaly dobrat příslušných písemných závěrů a stanovisek zaniklého krajského stranického orgánu a opíraly se pouze o rozporuplná ústní sdělení bývalých pracovníků KV KSČ a některých univerzitních funkcionářů. 14 Závěrečnou zprávu o plnění prověrek z roku 1958 vypracoval tehdejší děkan Lékařské fakulty UP Vladimír Pelikán v květnu Zpráva nesporně dokládá, že se snaha o radikální kádrový řez na Lékařské fakultě UP podle závěrů z června 1958 bohudíky rozplynula doztracena. Stranická organizace na lékařské fakultě se však ještě ve druhé polovině roku 1961 zabývala spornými otázkami u celkem 16 učitelů a zaměstnanců této fakulty. Patnáct těchto sporných případů vyřešila místní stranická organizace ve prospěch těchto zaměstnanců, pouze v jednom případě došlo k odchodu lékaře z fakulty do zdravotnictví. 15 Dochované archivní dokumenty nám neumožňují rekapitulovat reálné vynucené odchody z Lékařské fakulty UP, ke kterým došlo na základě prověrkové akce z konce 13 URBÁŠEK, P. UP a čistky; Archiv Univerzity Palackého v Olomouci (dále: AUPO), fond Lékařská fakulta UP, zápis ze schůze výboru ZO KSČ lékařské fakulty AUPO, fond Lékařská fakulta UP, zápis z mimořádné schůze katedry anatomie-histologie , zápis z výborové schůze ZO KSČ KÚNZ a Fakultní nemocnice Olomouc , zápis ze schůze školské stranické skupiny psychiatrické kliniky , zápis ze schůze stranické skupiny na chirurgické klinice , zápis z výborové schůze KSČ , zápis z výborové schůze ZO KSČ při Fakultní nemocnici v Olomouci URBÁŠEK, P. UP a čistky; AUPO, fond Lékařská fakulta UP, zpráva o současném stavu realizace prověrkového řízení pro zasedání výboru ZO KSČ

11 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 padesátých let. Dokážeme tak s určitostí jmenovat pouze jedinou osobu, která byla na sklonku padesátých let nucena opustit Lékařskou fakultu UP. Stal se jí vynikající pediatr doc. Antonín Mores, který po odchodu z lékařské fakulty vedl olomoucký kojenecký ústav. V ovzduší uskutečňování třídně politických prověrek začaly na počátku šedesátých let olomouckou univerzitou otřásat interní aféry a spory, jejichž počátek spadal do doby zrušení Vysoké školy pedagogické a připojení jejích fakult k UP. Tíživá atmosféra všeobecného strachu a nejistoty z existenčního ohrožení vedla některé pracovníky UP k vytváření spojenectví a skupin, jež mezi sebou vzájemně soupeřily, využívaly proti svým soupeřům skutečné či domnělé kádrové i jiné prohřešky z minulého období. Rozšíření UP o dvě nové fakulty podlamovalo do té doby dominantní postavení rektora Jaromíra Hrbka, který jen stěží akceptoval specifika řízení vysoké školy s podstatně větším počtem řídících, stranických i odborových orgánů a grémií. Jaromír Hrbek se proto snažil udržet svůj vliv nejrůznějšími mocenskými hrátkami, včetně rozmisťování sobě politicky i osobně blízkých akademických funkcionářů. V září 1960 začal oficiálně působit na olomoucké katedře českého jazyka a literatury Filozofické fakulty UP Jaromír Lang, Hrbkův dávný přítel ještě z dob meziválečných pražských studií a společného působení v Komunistické studentské frakci. Lang svým přechodem z pražské filozofické fakulty do Olomouce řešil nemalé profesní problémy; v roce 1959 totiž neuspěl v konkurzu na místo profesora nové české literatury. Jenže Langův příchod do Olomouce (doprovázený příslibem zisku profesorského titulu) se setkal s nebývale ostrým odporem vedení fakulty i její stranické organizace. Tehdejší děkan Emil Holas dokonce počátkem roku 1961 odstoupil ze své funkce pro střet s Jaromírem Hrbkem ohledně Langova působení na filozofické fakultě. Tato Holasova abdikace umožnila rektoru Hrbkovi nejen instalovat do prorektorské funkce svého spojence a vedoucího katedry marxismu-leninismu na filozofické fakultě Františka Lóna, ale také přimět kompetentní orgány pověřit v únoru 1961 Jaromíra Langa uvolněnou děkanskou funkcí. V červnu 1961 navíc byl zlikvidován vedoucí katedry českého jazyka a literatury Alois Sivek a uvolněný post zaujal čerstvý děkan Jaromír Lang. Pro nově se konstituující filozofickou fakultu, která obtížně opouštěla po své předchůdkyni pedagogickou orientaci a teprve hledala cestu k výraznější odborné a badatelské profilaci, mělo působení J. Langa velmi neblahé důsledky. Lang byl odborným i lidským založením hochštapler; jeho olomoucké angažmá však vykazuje až paranoidní rysy. Své funkce prakticky nevykonával a na pracovišti se nezdržoval. Nepřítomnost omlouval dílem svým působením v lektorském sboru KV KSČ, dílem častým plněním odpovědných úkolů na ministerstvu školství a kultury. Jaromír Lang, podporován rektorem J. Hrbkem a prorektorem F. Lónem, měl ve své děkanské funkci usilovat zejména o ideovou očistu filozofické fakulty. V praxi se tato Langova úloha omezovala na permanentní projevy nemístné kritiky a nedůvěry vůči jeho kolegům a spolupracovníkům a především na úsilí o odbornou i existenční diskreditaci vynikajícího literárního historika Oldřicha Králíka. 114

12 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci Typickým produktem mocenských sporů z počátku šedesátých let a jejich důsledků pro nezainteresované pracovníky olomoucké univerzity byla mimo jiné tzv. jechiáda, odehrávající se na filozofické fakultě. Talentovaná překladatelka a vědecky zdatná polonistka Hana Jechová uvízla v roce 1958 v sítu třídně politických prověrek pro svoji údajnou veřejnou a politickou pasivitu. Odvolala se však až na ÚV KSČ, který v říjnu 1958 případ revokoval v její prospěch. Tento nečekaný obrat vyvolal nelibost u tehdejšího vedení Filozofické fakulty UP, a tak H. Jechová musela v následujících měsících a letech překonávat nejrůznější problémy spojené jak s ohrožením svého tabulkového místa, tak s realizací svého dalšího kvalifikačního růstu. Po právu vinila ze svých problémů děkana Filozofické fakulty UP Emila Holase, tím se ovšem dostávala do soukolí sporů mezi Holasem a Hrbkem a svoje urputné úsilí o setrvání na fakultě a kvalifikační růst vedla za nevyžádané, zato zjevné podpory rektora Jaromíra Hrbka. Dne 1. září 1962 odstoupil Jaromír Hrbek na vlastní žádost z rektorského postu na olomoucké univerzitě. Děkan Lang tak ztratil svého všemocného spojence a ocitl se v palbě nečekaně ostré kritiky ze strany fakultní stranické organizace. Někdy na počátku října 1962 odeslal Lang prostřednictvím své olomoucké milenky nepodloženou stížnost na neutěšené poměry na Filozofické fakultě UP tehdejšímu tajemníkovi ÚV KSČ Vladimíru Kouckému. Ten jmenoval k prošetření Langových stížností odbornou komisi v čele s brněnským filozofem Josefem Macháčkem. Verdikt komise učinil tečku za krajně nechvalným působením J. Langa na UP Langa nahradil v děkanské funkci Antonín Václavík a místo vedoucího katedry českého jazyka a literatury zaujal Jiří Daňhelka. V listopadu 1963 zasedl do rektorského křesla olomoucké univerzity čerstvý vedoucí nově zřízené katedry marxismu-leninismu na přírodovědecké fakultě Eduard Manďák. Tento nedostudovaný právník, absolvent Ústřední leninské školy při Komunistické internacionále v Moskvě a dlouholetý aparátník působící v padesátých letech ve vysokých stranických funkcích a státní správě, na UP přispěl k celkovému uklidnění a stabilizaci, čemuž zajisté napomohly jeho výrazný komunistický a prorežimní životopis i permanentně zastávaný mandát poslance Národního shromáždění. Konflikty mezi Jaromírem Hrbkem a jeho univerzitními odpůrci však pokračovaly v průběhu šedesátých let. Vzpomeňme alespoň Hrbkova vystoupení na univerzitní výroční konferenci konané 14. října 1964, tzn. bezprostředně po datu odvolání Nikity Sergejeviče Chruščova z funkce prvního tajemníka ÚV KSS. Hrbek tehdy Chruščovův odchod veřejně přivítal, a dostal se tak nejen do konfliktu s přítomnými spolustraníky, ale dokonce do rozporu s oficiálním stanoviskem československé strany, která se ke změnám v SSSR postavila chladně a kriticky. Tyto konflikty již zcela nepokrytě anticipovaly politickou diferenciaci především mezi J. Hrbkem a jeho dlouholetým spojencem F. Lónem na jedné straně a skupinami pracovníků UP, kteří reflektovali a podporovali dobově podmíněné společenské liberalizační tendence, na druhé straně AUPO, fond Rektorát UP, Celozávodní výbor KSČ, složka J. Lang, složka J. Hrbek, fond Rektorát UP, osobní spis H. Jechové, kádrový spis E. Manďáka; Zemský archiv v Opavě, fond KV KSČ Ostrava, předsednictvo KV KSČ z , výsledky práce v zavádění nových forem studia na 115

13 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 Již na podzim 1968 se Hrbek i Lang (po odchodu z UP působil Lang na pražské Univerzitě 17. listopadu) objevili jako přední činitelé v řadách krajně levicových ultras, těšících se nemalé podpoře sovětských vojenských a zpravodajských míst. Zdá se, že důsledná a systematicky živená popularizace těchto postojů před nastupující normalizační mocí přinesla Hrbkovi post českého ministra školství. V době nástupu Hrbka do ministerské funkce (srpen 1969) sice levičáčtí ultras ztratili definitivně sovětskou politickou i materiální podporu, přesto se pokusili v následujících měsících své pozice posílit, a to zřízením marxisticko-leninského sdružení s názvem Levá fronta. Ve vedení této obskurní sešlosti mimo jiné zasedli Hrbek i Lang, ale také Hrbkův náměstek na ministerstvu školství Karel Angelis. Autor tohoto příspěvku pokládá za více než pravděpodobné, že za přípravou a realizací opatření směřujících především k tzv. očistě českého terciárního školství stáli kuloárně i další ultralevicoví experti. Platí to i o novele zákoníků práce z konce roku 1969, kterou iniciovalo české ministerstvo školství. Tato novela otevřela legislativní cestu k realizaci tzv. personální očisty na počátku normalizačního období ve všech společenských sférách. Také mechanismus uskutečňování tzv. státních prověrek z počátku sedmdesátých let s písmenkovou kategorizací zaměstnanců na více či méně rovné nápadně připomíná prověrkovou akci z konce padesátých let. 17 Již v roce 1970 Levá fronta jako nechtěná ultralevičácká frakce zanikla zásahem samého nejvyššího stranického orgánu; v červnu 1971 opustil Ministerstvo školství České republiky také Jaromír Hrbek, když jako ultraradikální mouřenín náležitě splnil svoji očistnou roli. Historikové se domnívají, že jednou z příčin třídně politických prověrek bylo uvolnění, které v Československu následovalo po odhalení Stalinova kultu na XX. sjezdu KSSS v roce Mocenské centrum tak získalo záminku připomenout svým občanům (v té době k režimu již převážně loajálním), kdo je doma nezpochybnitelným pánem. Několikaletá realizace výsledků prověrkové akce na Univerzitě Palackého v Olomouci však poukazuje na skutečnost, že v konečném důsledku měla prověrková akce z konce padesátých let zcela opačné efekty. Veskrze úspěšná obrana univerzitních stranických organizací (ale také samých pracovních kolektivů) vůči personální devastaci olomoucké univerzity přesvědčila zainteresované aktéry o tom, že je možné účinně vzdorovat státně politické centrální oktrojírce. Prověrkový proces na přelomu padesátých a šedesátých let se tak současně stal pokračováním ideověpolitické diferenciace započaté XX. sjezdem KSSS výrazné generace modrých košil. Tato generace vstoupila do univerzitních poslucháren ve druhé polovině čtyřicátých let zklamána sociálními, politickými Univerzitě Palackého v Olomouci z , k politické situaci na Palackého univerzitě; URBÁ- ŠEK, P., PULEC, J. Kapitoly z dějin, s ; BIEBERLE, Josef. Univerzita Palackého vážně i s úsměvem. Univerzitní léta pohledem historika a bývalého děkana Filosofi cké fakulty. Místo vydání neuvedeno: Olomoucké vzdělávací sdružení o. s., s podporou Strany Práv Občanů ZEMANOVCI 2010, s URBÁŠEK, Pavel. Jak pancéřové divize bránily socialismus. K úloze ultraradikální levice v letech Listy, 2006, č. 4, s ; TÝŽ. Vysokoškolský vzdělávací systém, s

14 Pavel Urbášek: Peripetie třídně politických prověrek na Univerzitě Palackého v Olomouci i národnostními problémy meziválečné republiky a euforizována podílem Sovětského svazu na porážce nacismu. Tito mladí muži a ženy se zcela nekriticky chopili marxismu-leninismu, aby na troskách starého světa budovali svět nový. A tak se příslušníci této generace nejprve jako studenti a posléze jako první socialističtí vysokoškolští pedagogové pustili v průběhu padesátých let do kácení lesa, přičemž přirozeně akceptovali létající třísky. Na UP zcela jasně vidíme, že spory kolem třídně politických prověrek rozdělily především místní stranický aktiv na budoucí reformátory i normalizátory. Zdůrazněme ovšem, že k dostatečně validnímu zobecnění těchto poznatků z UP nám doposud scházejí komparace s ostatními institucemi z oblasti terciárního školství či Československé akademie věd. Recenzovali PhDr. Jan Hálek, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i. PhDr. Jan Mervart, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové Resumé Peripetia class-political screenings at Palacky University in Olomouc This paper seeks to analyze class-political screening from the end of fifties of the 20th century at Palacky University in Olomouc, which at that time consisted only of Medical Faculty. Besides the limited attempt to analyze these sreenings also author of the paper intends to highlight the specifics of Olomouc University. These specifics to some extent influenced the process, the nature and extent of the screenings. The autor devotes his attention to the consequences of screening, especially their impact on the atmosphere at Palacky University in Olomouc in the first half of the sixties. The author also highlights some continuity (personnel and factual), which surprisingly connects sreenings from the end of fifties with staff purge of the early seventies of 20th century. Translated by Pavel Urbášek. 117

15 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 Zmínku o souvislosti případu Františka Kutnara s třídně politickými prověrkami lze nalézt v dokumentech týkajících se obnoveného profesorského řízení v roce Prameny z druhé poloviny padesátých let však přímou souvislost Kutnarova případu s prověrkami nepotvrzují. (AUK, f. FF UK, k. 36, i. č. 433, osobní spis Františka Kutnara, posudek k profesorskému řízení, nedatováno [říjen 1968].) 118

16 P. Cajthaml M. Ďurčanský: Dobové souvislosti a ohlas prověrek politické a třídní spolehlivosti v roce Práce z dějin Akademie věd č. 2/ročník 2/2010 STUDIE Dobové souvislosti a ohlas prověrek politické a třídní spolehlivosti v roce 1958 na Univerzitě Karlově 1 PETR CAJTHAML MAREK ĎURČANSKÝ Contemporary relations and the reception of screenings of political and class reliability at Charles University in 1958 Abstract: This study relies on research into resources of administrative provenance and is devoted to the relation of the so-called screenings of class political reliability and Charles University in Prague in Keywords: Charles University, 1958, screenings of class and political reliability, history of higher education. Prověrky politické a třídní spolehlivosti v roce 1958 se ve vzpomínkách pamětníků 2 a v historické tradici objevují jako nejvýznamnější a často jediný doklad utužení režimu po krátkém období tání, které i v Československu nastalo po XX. sjezdu KSSS v roce Staly se do značné míry synonymem pro období konce padesátých let, které přineslo řadu kroků zpět oproti dlouhodobému trendu (velmi) pozvolné liberalizace charakterizující vládu Antonína Novotného. V dosavadní literatuře bývají dávány do souvislosti zejména s reakcemi režimu na uvolnění a projevy nespokojenosti v roce 1956, případně bývají charakterizovány jako jeden z kroků směřujících k plánované systémové změně režimu v Československu vyhlášení socialismu. 3 Ve svém příspěvku se pokusíme přiblížit některé dobové souvislosti prověrek, jejich vztah k Univerzitě Karlově a připomeneme některé případy z vysokoškolského prostředí, které bývají dávány do kontextu právě s prověrkami politické a třídní spolehlivosti. Prověrky byly skutečně jedním z rozsáhlých administrativně represivních opatření, které se, ať přímo, či nepřímo dotklo početných skupin odborníků a dalších zaměstnanců ve státní správě, hospodářství a vědeckém výzkumu. Byly jedním z jevů, který 1 Tato studie je součástí řešení Výzkumného záměru MSM České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes, blok V/d: Česká vysokoškolská vzdělanost. 2 Např. SPUNAR, Pavel. Vlny vzpomínek. Rodina studia akademie. Praha: Academia, 2010, s Např. KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Doba tání Brno: Barrister & Principal, 2005, s ; PERNES, Jiří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008, s

17 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 naznačoval nové vyostření třídního boje či přímo možnou regresi zpět ke stalinismu. Zapadaly do série událostí probíhajících přibližně od konce r Po krátké pauze opět začalo zatýkání desítek údajných či skutečných špionů západních tajných služeb. 4 Již v průběhu r byla přijímána opatření ke zpřísnění kádrové práce, příkladem opatření z akademické sféry mohou být nařízení z počátku r kladoucí důraz na politická hlediska při doporučování maturantů k vysokoškolskému studiu. 5 Tato opatření byla patrně součástí politické reakce režimu na krátké období společenského uvolnění na jaře r Vztah režimu vůči intelektuálům a kvalifikovanějším elitám se v tomto období změnil. I ti, kteří svého postavení dosáhli až po roce 1948, přestali být považováni za jednu z opor systému. Dominantní se v tomto ohledu stala latentní nedůvěra vůči pracující inteligenci jako zdroji liberalistických a opozičních nálad. Minimálně část těchto opatření však patrně souvisela i s novou vlnou přímé trestní represe a špionománie, která měla vazbu na některé zpravodajské úspěchy Státní bezpečnosti. Té se podařilo v letech získat informace o vcelku rozsáhlé síti československé sekce britské rozvědky v českých zemích. 6 Desítky spolupracovníků západních tajných služeb byly zatčeny. Státní bezpečnost přišla i na stopu několika set občanů, kteří byli na základě svého politického přesvědčení či kompromitujících materiálů vytipováni jako potencionální spolupracovníci západních tajných služeb. Vesměs šlo o osoby, které byly zaměstnány (často na významných postech) ve státní správě, důležitých podnicích a velmi často ve výzkumných ústavech. Přímý represivní úder proti takto široké skupině nepřicházel v úvahu, řešení bylo nakonec nalezeno v politicky zdůvodněném přemístění části z nich mimo instituce, kde by mohli přicházet do styku se státním tajemstvím. 7 Odhalení jednoho ze spolupracovníků britské tajné služby, úředníka ministerstva těžkého strojírenství Štěpána Palounka, bylo také bezprostřední příčinou odstartování prověrky třídní a politické spolehlivosti zaměstnanců státního aparátu. 8 Politické byro ÚV KSČ, znepokojené informacemi o rozsahu Palounkovy špionážní činnosti, uložilo sekretariátu ÚV KSČ vypracovat návrh zásad prověření všech pracovníků ministerstev a ústředních úřadů. 9 4 Série zatýkání souvisela s některými zpravodajskými úspěchy Státní bezpečnosti (viz níže). Byla však i součástí reakce Státní bezpečnosti na úvahy o redukci jejího aparátu a pravomocí. 5 Národní archiv (dále: NA), fond KSČ Ústřední výbor , Praha (dále: KSČ ÚV), část Politické byro ÚV KSČ , sv. 128, ar. j. 167, bod 3, Opatření k zlepšení výběru žáků ke studiu na výběrových a vysokých školách, Státní bezpečnosti se podařilo získat ke spolupráci jednoho z pracovníků centrály československé sekce britské zpravodajské služby (Czechoslowak Intelligence Office CIO) Karla Zbytka. Na základě jeho udání byla zatčena řada spolupracovníků této zpravodajské služby v Československu. Dva z nich, JUDr. Josef Potoček a JUDr. Václav Kvíčera, byli popraveni. Více TO- MEK, Prokop. Agent Light tajný spolupracovník v britské rozvědné službě. Securitas imperii, 2001, roč. 8, s FROLÍK, Josef. Špión vypovídá. Orbis: Praha, 1990, s NA, fond KSČ ÚV, část Politické byro ÚV KSČ , sv. 157, ar. j. 208, bod 3, Sdělení o špionážní činnosti Š. Palounka (uváděno i Palánka pozn. P.C.), Tamtéž. 120

18 P. Cajthaml M. Ďurčanský: Dobové souvislosti a ohlas prověrek politické a třídní spolehlivosti v roce Série kádrových přesunů (doprovázená zdůrazňováním třídních a politických hledisek v personální politice) a veřejných kampaní, které prezentovaly zvýšenou aktivitu represivního aparátu Státní bezpečnosti, vytvořily ve společnosti atmosféru očekávání politického ochlazení a hledání nepřátel ve stylu raných padesátých let. Tak tyto signály chápaly i nižší složky státního a stranického aparátu, které opatření přijímaná na ústřední úrovni iniciativně rozvíjely do rozměrů, jež překvapily i samotné stranické vedení. Dříve, než se budeme věnovat konkrétním případům z vysokoškolského prostředí, dovolíme si uvést příklad reakce novinářské veřejnosti na zprávy o odhalení třídních nepřátel a špionů na vysokých postech státního aparátu. Citát pochází z úst I. náměstka ministra vnitra a faktického šéfa Státní bezpečnosti Jaroslava Kudrny z počátku února 1958: Pokud jde o tiskovou konferenci, tam byla taková tendence od novinářů zavřít ministry, náměstky a ředitele hlavních správ. Musel jsem proti nim vystoupit, že to není možné. Vystoupili proti kádrové politice.... Na podzim to bylo o to horší, že se to projevovalo i proti ÚV. 10 Značná nervozita zaměstnanců státního aparátu a očekávání výrazných kádrových změn souvisely také s připravovanými změnami ve struktuře řízení československé ekonomiky, které jsou dnes odborné veřejnosti známy pod pojmem Rozsypalova reforma. 11 Jedním z jejích průvodních jevů byla i podstatná redukce aparátu ministerstev a ústředních úřadů. 12 Podle tehdejších stranických a vládních usnesení měli z těchto míst odejít především lidé politicky a jinak kádrově nespolehliví. Hlediska jejich výběru se do značné míry kryla s kritérii probíhající prověrky třídní a politické spolehlivosti. 13 Poněkud širší úvod, kterým jsme náš příspěvek začali, považujeme za nezbytný k vysvětlení našeho pokusu o analýzu dopadu prověrek třídní a politické spolehlivosti na vysoké školy a událostí ze života Univerzity Karlovy, které jsou s nimi spojovány. 10 Archiv bezpečnostních složek (dále: ABS), fond Sekretariát ministra vnitra, část I., i. j. 268, Kalendářní plán akce ÚDER, Podle Kurta Rozsypala (nar. 1916), místopředsedy Státní plánovací komise. Smyslem reformy bylo oslabení přímého řízení podniků a posílení podnikové autonomie. Reforma byla částečně realizována v období let Podrobně např.: KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy Brno: Doplněk, 2000, s ; ROZSYPAL, Kurt. Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech (paměti). Studie z hospodářských dějin č. 11. Praha: Vysoká škola ekonomická Fakulta národohospodářská, Podle K. Rozsypala klesly počty pracovníků na ministerstvech o 50 60%. ROZSYPAL, K. Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech , s NA, fond Úřad předsednictva vlády tajná spisovna, k. 2330, i. č. 5515, sign , Usnesení vlády Republiky československé ze dne 14. března 1958 č. 256 o použití směrnic vlády Republiky československé pro rozmístění pracovníků při provádění změn v řízení a organizaci průmyslu a stavebnictví. Faktické splynutí reorganizace správy a ekonomiky s prověrkami vidí i K. Kaplan: Třídní a politická prověrka se časově shodovala s reorganizací a decentralizací, které probíhaly ve státním a hospodářském aparátu. Fakticky se slily v jednu vlnu a počet postižených se značně rozrostl. Viz KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Doba tání Brno: Barrister a Principal, 2005, s

19 Práce z dějin Akademie věd, č. 2/ročník 2/2010 Během vlastního zkoumání problematiky jsme svou sondu zaměřili na dva okruhy: 1. problém přímého dopadu prověrek na Univerzitu Karlovu a vysoké školy zkoumaný na základě pramenů z provenience centrálních stranických orgánů; 2. pokus o analýzu několika konkrétních případů z univerzitního prostředí, které bývají dávány do souvislosti s prověrkami v roce 1958 (zde jsme vycházeli především z archivních fondů uložených v Archivu Univerzity Karlovy a memoárové literatury). Na tomto místě musíme zmínit zřejmé limity našeho pokusu. Výrazným omezením byl stav zachování pramenů akademické provenience z daného období. Roky 1958 a 1959 byly obdobím velkých reorganizací ve struktuře Univerzity Karlovy, několik dosud rozdělených fakult bylo opět slučováno, což má mimo jiné za následek i velké mezery v univerzitních fondech, z některých fakult se v daném roce nezachoval prakticky žádný spisový materiál. Prověrky třídní a politické spolehlivosti, tak jak byly naplánovány usneseními sekretariátu a politického byra ÚV KSČ z počátku prosince 1957, měly oblast vysokých škol minout. 14 Měly se týkat zaměstnanců ministerstev, ústředních úřadů, výzkumných ústavů, projekčních kanceláří, a to včetně jimi přímo řízených podniků a institucí. Situace se proměnila v průběhu prověrek, které byly oproti původním směrnicím realizovány v daleko širším rozsahu. Krajské a okresní orgány, které byly seznámeny se zásadami prověrky, měly původně především dbát na umísťování neprověřených zaměstnanců propuštěných z ústředních úřadů. 15 Řada okresních a krajských stranických a národních výborů však nakonec realizovala své (často přísnější) prověrky na místní úrovni. V mnohých okresech byli prověřováni také zaměstnanci z rezortu školství různých stupňů, někdy až do úrovně učitelů základních škol. Podle materiálů stranické provenience byly prověřovány vysoké školy zemědělské a některé vysoké školy technického směru (např. Vysoká škola chemicko-technologická). 16 Pavel Urbášek nalezl v Archivu Univerzity Palackého také řadu dokladů o důkladném prověřování učitelů a zaměstnanců olomoucké univerzity. Realizaci třídně politické prověrky na Univerzitě Karlově zmiňuje František Kavka již v roce a na příkladu tehdejší filozoficko-historické a filologické fakulty Josef Petráň v příslušné kapitole reprezentativních Dějin Univerzity Karlovy, kde uvádí i řadu příkladů postižených pedagogů NA, fond KSČ ÚV, část Politické byro ÚV KSČ , sv. 161, ar. j. 217, bod 2, Zásady prověrky třídní a politické spolehlivosti, ; část Sekretariát ÚV KSČ , sv. 133, ar. j. 199, bod 1, Zásady prověrky všech pracovníků na ministerstvech a ústředních úřadech, Tamtéž. 16 NA, fond KSČ ÚV, část Oddělení stranických orgánů, sv. 419, ar. j. 2472, Materiály I. oddělení o prověrce třídní a politické spolehlivosti (zprávy, podklady, závěry), KAVKA, František. Universita Karlova a padesát let Československa. Praha: Universita Karlova, 1968, s PETRÁŇ, Josef. Filozofická fakulta. In Dějiny Univerzity Karlovy IV. ( ). Red. Jan Havránek, Zdeněk Pousta. Praha: Univerzita Karlova Karolinum, 1998, s

20 P. Cajthaml M. Ďurčanský: Dobové souvislosti a ohlas prověrek politické a třídní spolehlivosti v roce Při pátrání po archivních dokumentech týkajících se provádění prověrky třídní a politické spolehlivosti na Univerzitě Karlově se nám však žádný doklad o systematickém prověřování univerzitních učitelů a zaměstnanců nalézt nepodařilo. V souhrnných zprávách o výsledcích prověrky ani ve speciální zprávě o prověrce v organizacích podřízených ministerstvu školství a kultury se zmínky o prověřování vysokých škol nevyskytují. 19 O něco úspěšnější jsme byli během pátrání po možném systematickém prověřování vysokoškolských posluchačů v roce Na přelomu let 1957/1958 byla kádrově prověřována více než čtvrtina posluchačů Vysoké školy ekonomické (dále: VŠE; všichni posluchači prvního ročníku a posluchači pátého ročníku fakulty vnitřního a zahraničního obchodu). Akce byla připravena původně nezávisle na probíhající prověrce třídní a politické spolehlivosti, souvisela s opatřeními realizovanými v souvislosti s odhalením údajných protistranických tendencí na katedře marxismu-leninismu VŠE. 20 Na základě stranického šetření byla odhalena či zkonstruována skupina vedená odbornými asistenty Karlem Kühnlem a Vladimírem Kusínem, která měla připravovat radikální demokratizační politický program počítající mimo jiné se zavedením samosprávných prvků po jugoslávském vzoru či svobodných voleb a opozičních stran. Při prošetřování situace na VŠE bylo opakovaně poukazováno na nerespektování třídních hledisek v průběhu přijímacího řízení a z tohoto důvodu neuspokojivé kádrové složení posluchačů. Po diskusi v sekretariátu a politickém byru ÚV KSČ byla připravena prověrka vybraných posluchačů realizovaná podle kritérií mezitím odstartované prověrky třídní a politické spolehlivosti. 21 Prověrku realizovalo IV. oddělení ÚV KSČ (do jehož působnosti spadaly i vysoké školy) a Komise stranické kontroly při ÚV KSČ. V kádrovém materiálu 70 posluchačů (z celkem 474 prověřovaných) byly zjištěny nedostatky, dvacet studentů bylo nakonec kvůli třídnímu původu a negativnímu vztahu k lidově-demokratickému zřízení vyloučeno ze studia. Souhrnnou zprávu o prověrce posluchačů VŠE projednávalo na počátku dubna 1958 politické byro ÚV KSČ. Někteří jeho členové upozornili na nebezpečí, že místa po třídních nepřátelích, vyhozených díky končící prověrce třídní a politické spolehlivosti, zaujmou stejně politicky nespolehliví absolventi vysokých škol. 22 Pro sekretariát ÚV KSČ proto měla být připravena osnova usnesení o prověrce všech posluchačů vysokých škol podle zásad platných pro prověrku zaměstnanců ministerstev a ústřed- 19 NA, fond KSČ ÚV, část Politické byro ÚV KSČ , sv. 177, ar. j. 241, bod 12, Výsledky prověrky třídní a politické spolehlivosti, NA, fond KSČ ÚV, část Sekretariát ÚV KSČ , sv. 110, ar. j. 147, bod 2, Situace na Vysoké škole ekonomické, ; tamtéž, sv. 116, ar. j. 166, bod 1, Situace na katedře základů marxismu-leninismu Vysoké školy ekonomické, Tamtéž, sv. 138, ar. j. 208, bod 4, Zpráva o kontrole kádrového složení posluchačů VŠE, NA, fond KSČ ÚV, část Politické byro ÚV KSČ , sv. 172, ar. j. 234, bod 12, Kádrové složení posluchačů Vysoké školy ekonomické,