SLAPY. Zdaleka ne jenom koupání. Středočeský kraj

Transkript

1 Středočeský kraj Text a foto: Vojtěch Pavelčík a archiv autora SLAPY Zdaleka ne jenom koupání Střed Království českého u Slap Když se dnes řekne Slapy, většina lidí si vybaví kolonie chat a rozsáhlá letoviska na březích Vltavy. Pro turistu nic extra lákavého. Málokdo si však uvědomí, že jméno Slapy nese v prvé řadě vesnice s velmi zajímavou historií a neméně malebným okolím. Již dávno se přežila představa, že na Slapy se jezdí hlavně v létě a za koupáním. To samozřejmě taky, ale Slapy a okolí jsou znovu objevovány turisty a milovníky přírody i mimo hlavní sezonu. Pro cyklisty je pak okolí Slap a vlastně celé Povltaví pro svou malebnost a mírně zvlněný terén doslova rájem.

2 Zimní západ slunce nad slapskou rekreační oblastí Něco z historie Název Slapy je zřejmě odvozen od slapů (peřejí), které se zde na Vltavě vyskytovaly, zejména pak v nedalekých Svatojanských proudech (viz TURISTA č. 10/2010). První zmínka o vsi Slapy pochází ze zakládací listiny zbraslavského kláštera z roku Jednalo se tedy o klášterní opevněný dvůr ležící v tehdy pustém a jen velmi řídce osídleném Povltaví. Dvůr tehdy patřil majetku zbraslavského kláštera. Po zrušení kláštera v roce 1785 připadlo slapské panství i se statkem státu. Roku 1825 jej koupil Karel Bedřich baron Korb z Weidenheimu. V roce 1881 přešlo panství do majetku hraběte Bedřicha Westphalena, jenž jej byl nucen na sklonku 1. svět. války prodat. Celé panství se dostalo pod správu pražské Agrární banky, která ho posléze prodala prezidentu pražské obchodní komory a průmyslníku Leo Bondymu. Rodina Bondy vlastnila celé panství až do počátku 2. svět. války, kdy byla nucena před nacisty uprchnout do zahraničí. V poválečných letech byl majetek sice vrácen, ale po roce 1948 byl opět zkonfiskován. Do širšího povědomí veřejnosti se Slapy dostaly na počátku 20. let 20. století. v souvislosti s narůstající oblibou nedalekých Svatojanských proudů a zvyšující se atraktivností Povltaví pro četné pražské výletníky a letní hosty. Hlavním východiskem do proudů byly sice Štěchovice, kam z Prahy zajížděly výletní parníky, ale na počátku 30. let byla zřízena přímá autobusová linka z Prahy do Povltaví vedoucí i přes Slapy a náporu letních hostů tak už nic nebránilo. Slapy se staly druhým hlavním východiskem turistů k Vltavě a do Svatojanských proudů. Právě toto období přineslo vsi velkou popularitu a nebývalý rozkvět. Pověst Slap jako letoviska při Vltavě tedy nevznikla až v polovině 50. let se vznikem přehrady, ale již mnohem dříve. Kostel a zámek Již z dálky je možno na panoramatu vsi rozpoznat siluetu kostela sv. Petra a Pavla. Jedná se o nejvýznamnější místní památku a dominantu obce. Kostel stojí v samém centru Slap a vystoupat k němu lze nevelkým parkem přímo z návsi od turistického rozcestníku. Nynější kostel byl postaven v barokním slohu v roce 1693 na místě staršího pobořeného kostela sv. Gotharda. Některé prameny jej připisují velkému baroknímu architektu Janu Blažeji Santinimu-Aichlovi ( ). Jeho autorství zde však není přímo doloženo, ale vychází pouze ze slohového charakteru celé stavby. Na vesnický kostelík je to poměrně zajímavá a neobvyklá stavba. Kostel je osmiboký s impozantní cihlovou kopulí, ukončenou osmistěnnou lucernou. Na střeše presbyteria jsou zkřížené klíče, symbol klíčů sv. Petra. Při opravě interiéru kostela v letech byly v klenbě kopule pod vápennou omítkou objeveny stopy původních fresek. Jedná se o postavy českých patronů Vojtěcha, Václava, Prokopa, Víta, Jana Nepomuckého a patronů nynějšího chrámu Petra a Pavla. Uprostřed na čelném místě je znak opata zbraslavského, za něhož byl chrám dokončen. V dobách válečných nepokojů byly ve slapském kostele uschovány cenné mešní nádoby zbraslavského kláštera a zejména vzácný obraz P. Marie Zbraslavské dar krále Václava II. Vnější, jižní stranu kostela zdobí sluneční hodi-

3 24 25 ny, objevené a znovu obnovené akademickým malířem Václavem Maškem při rekonstrukci svatyně v 70. letech 20. století. Ke svatostánku patří budova márnice, jejíž celkový stav je však neradostný. Zato vás zde okouzlí nádherný výhled na celou ves i její okolí. Další zajímavou památkou je bezesporu zámek. Aniž byste to tušili a Slapy někdy osobně navštívili, zámek jste bezesporu už viděli. Dlouhá léta se těší oblibě jak českých, tak i zahraničních filmových štábů, a díky tomu je jeho exteriér zachycen v mnoha filmech. Jen namátkou z posledních let jmenujme alespoň Babí léto (Vladimír Michálek, 2001), anebo Obsluhoval jsem anglického krále (Jiří Menzel, 2006). Slapský zámek byl původně oním klášterním opevněným dvorem zmiňovaným již v počátcích samotné historie Slap. V roce 1841 přestavěl tehdejší majitel panství většinou původně hospodářské stavení na nevelký zámek. Po 1. světové válce se celé panství včetně zámku a velkostatku stalo majetkem rodiny Bondy a ti objekt na přelomu 20. a 30. let 20. století přestavěli v pseudobarokním stylu do současné podoby. V období 2. svět. války sloužil areál pro potřeby hitlerjugent, po roce 1948 jej pro změnu využívaly pro své potřeby ozbrojené složky tehdejší ČSSR. Původním majitelům byl vrácen až po roce 1989, ale ti ho později prodali a dnes patří soukromé společnosti. Zámek tedy nebyl veřejnosti vlastně nikdy přístupný. Přesto se jedná o poměrně známou dominantu Slap. Zámek ve Slapech Kostel sv. Petra a Pavla ve Slapech při pohledu ze zámecké věže na pohlednici z počátku 20. století Kostel sv. Petra a Pavla ve Slapech v současné době Výlet do okolí Jak již bylo výše uvedeno, okolí Slap skýtá v každém ročním období množství zajímavých vycházek. Turistické značky se rozcházejí přímo z návsi. Za všechny mohu doporučit třeba nenáročnou a téměř pro každého vhodnou vycházku

4 k poutnímu místu Rovínek, vzdálenému asi 3 km. Z návsi ve Slapech vás tam dovede červená turistická značka a po cestě je možno navštívit ještě další dvě zajímavá místa. Prvním z nich je tzv. Střed Království českého. Jde o místo vyznačené v krajině třemi kamennými kříži, o místo, opředené mnohými tajemstvími. Dodnes se vlastně neví, proč a od kdy tady kříže vlastně stojí a kdo je zde nechal postavit. Jisté je, že o geografický střed Českého království se nejedná. V dostupné literatuře je možno se dočíst, že zde původně stály kříže dřevěné a že byly čtyři. Postavit je údajně nechal Jakub Záhorský, vysloužilý voják, rodák z nedalekého statku Záhoří a iniciátor výstavby nedaleké kapličky Rovínek. Až v roce 1878 byly původní kříže nahrazeny třemi kříži kamennými. Proč jsou však kříže umístěny právě zde a jaký byl důvod jejich vzniku, vysvětleno není. Podle jiných pramenů byl Jakub Záhorský rodákem z obce Lahoz. Ta se rozkládala v údolí pod kříži a při výstavbě přehradního jezera byla z části zatopena vzdutou Vltavou a z části zmizela mezi značným množstvím zbudovaných chat. Skutečností je, že rodina Záhorských v osadě Lahoz skutečně žila a jejich chalupa stála přímo pod strání, na které kříže stojí. Ke křížům, bohužel, nevede značená trasa, a proto je potřeba mírně improvizovat. Když vyjdete ze Slap po červené značce, přejdete mírným klesáním louku a dostanete se až k lesu, kterým značka pokračuje dále k Rovínku, musíte odbočit doprava a mezi chatami sejít k slapskému jezeru, na jehož břehu, schované v lese, kříže stojí. Pokud se naskytne možnost, doporučuji se na cestu zeptat některého z místních chatařů. Pro majitele GPS uvádím souřadnice křížů N, E. Lokalita je od značené trasy vzdálena si 300 metrů. Přímo u křížů stojí informační tabule, na níž je popsána jejich historie. Zázračná studánka při červené turistické trase ze Slap k Rovínku Kaple Nanebevzetí Panny Marie na Rovínku

5 EDICE KLUBU ESKÝCH TURIST Pokud se vám podaří kříže najít a budete pokračovat po červené turistické značce k Rovínku, zakrátko dorazíte k tzv. Zázračné studánce. Studánka vyvěrá kousek od konce jednoho ze zálivů přehradního jezera, je ukryta v náletových křovinách. Les, který ji kdysi obklopoval, musel ustoupit mohutnému průseku. Přímo nad studánkou totiž prochází vedení vysokého napětí od elektrárny u Slapské přehrady. Pramínek měl dříve zcela jiné obezdění, ale to bylo v 50. a 60. letech místními majiteli hausbótů a chataři zcela zničeno a studánka téměř zanikla. V 80. letech 20. století ji však naštěstí dobří lidé obnovili a dali jí současný vzhled. Studánka je zvána Zázračnou a váže se k ní pověst, která říká, že napije-li se z ní nemocný, uzdraví se, napije-li se z ní ten, kdo má tajné přání, vyplní se mu, a napije-li se z ní ten, kdo je nešťastný, dojde potěšení. U studánky dříve visela i cedulka s krátkou modlitbou, protože právě zde se zastavovala procesí, která tudy mířila ze Slap k poutnímu místu Rovínek. Od studánky je to na Rovínek již jen, co by kamenem dohodil. Kaplička stojí na nevelkém plácku na břehu slapského jezera. Empírová kaple Nanebevzetí Panny Marie byla vybudovaná v roce 1841 z podnětu vysloužilého vojína Jakuba Záhorského z nedaleké osady Lahoz. Kaple byla vysvěcena kaplanem Františkem Kostkou za veliké účasti lidu z okolí. Kříž, který stojí před kaplí, nechal na vlastní náklady zbudovat chudý drátař Štěpán Hlavák z Koralovic v roce Od roku 1850 se na Rovínku dvakrát do roka sloužily mše (o svátcích Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie). Účastníci těchto poutí se počítali na tisíce. Ještě v 50. letech 20. století putovala ze Slap na Rovínek procesí. Tradice poutí byla po roce 1989 obnovena a pravidelně na 1. máje se zde schází nevelká skupinka věřících z okolí. V roce 1883 se zde zastavila skupina pražských sokolů, putujících z Mníšku pod Brdy přes Svatojanské proudy do Prahy, kterou vedl samotný Miroslav Tyrš. Před napuštěním Slapské přehrady, ke kterému došlo na jaře 1954, se kaplička Rovínek tyčila 50 m nad hladinou Vltavy. Na dně vltavského údolí, na břehu řeky přímo pod Rovínkem, byla na počátku tzv. Svatojanských proudů v roce 1914 otevřena výletní restaurace Záhoří. Za první republiky prošla restaurace několika přestavbami a stal se z ní poměrně populární hotel. Hotel byl jedním z výchozích míst většiny výletníků do Svatojanských proudů a z přístaviště ležícího jen kousek pod hotelem vyplouvaly co chvíli výletní pramice, odvážející turisty k parníkům do Štěchovic. Dne 24. ledna 1935 byl v hotelu Záhoří dvěma agenty gestapa zavražděn německý emigrant Ing. Rudolf Formis, který měl v jednom z hotelových pokojů umístěnou vysílačku a ilegálně odtud provozoval pravidelné protinacistické vysílání do sousedního Německa. Ing. Rudolf Formis je pochován na hřbitově v nedalekých Slapech n. Vlt. Zbytky hotelu Záhoří dnes leží na dně jezera a jejich občasnými návštěvníky jsou jen sportovní potápěči, kteří si tuto lokalitu v posledních letech oblíbili. Vysílačka, ze které Ing. Formis z hotelu vysílal, je dodnes uložena v depozitáři NTM a například originální střešní tašku z hotelu (byla za tímto účelem ze dna jezera přímo vylovena) je momentálně možno vidět třeba na výstavě o praž- ských výletních restauracích, aktuálně konané v Muzeu města Prahy. V letních měsících je možno se u Rovínku vykoupat a po červené značce pokračovat dále do Štěchovic, případně se vrátit zpět do Slap. Lokalita je však velice pěkná i na podzim a v zimě, kdy zde většinou nepotkáte živáčka. Slapy i Štěchovice jsou bez větších problémů dostupné z Prahy v rámci systému městské integrované dopravy. Popisovanou trasu i široké okolí Slap najdete v mapě KČT č. 38. Přijďte na Hadařskou pětadvacítku »» více na