Pazourky. pazourkové konkrece

Transkript

1 P a z o u r k y

2 Pazourky Co to je pazourek? Vznik Pazourek je varietou rohovce. Vznikl v období křídy v druhohorách na dně moří asi soustředěním rozptýlené kyseliny křemičité ve vápencích do konkrecí nebo jejím uvolněním z křemenných schránek mřížovců (radiolarií) a z jehlic křemičitých mořských hub (spongií). pazourkové konkrece V Evropě je nejvíce rozšířen v křídových útvarech na pobřeží La Manche (Anglie Francie)a na pobřeží Severního, Baltského moře a ostrovu Rujana. Potom i v Polsku v okolí Opole (Opolská křída). Tvoří velmi rozmanité konkrece ve vrstvách křídy. Vznik pazourku je ranně diageneticky a SiO2 je biogenního původu. Baltské pazourky pocházejí se svrchní křídy (maastrichtu) a z nejstaršího paleocénu (danu). Zkameněliny makro i mikro jsou zjistitelné v každém pazourku. Makrofosilie (např. ježovky, ostny ježovek, lilijice, mechovky houby atd.). Mikrofosilie (např.foramifery a kokolity). Stavba Pazourek tvoří hlízy až celé vrstvy ve vápencích a křídě. Mají všesměrnou stavbu a jsou celistvé, mají lasturnatý lom. Jiné druhy rohovců a silicity mívají lom nerovný až tříštivý a malým nebo slabým skelným leskem. Ledovcem byly hlízy (konkrece) rozbity na úlomky různých tvarů.

3 Chemické složení Je tvořen z křemité hmoty, tvořené křemenem, chalcedonem i opálem. V některých pazourcích najdeme i drúzy drobných krystalů záhnědy a chalcedonu, zřídka i drobné acháty a dentrity. Barva Mají mnoho odstínu různých barev. Bílá, šedobílá, krémová, šedožlutá, žlutohnědá, hnědá, šedočerná, černá, načervenalá. Například černé pazourky jsou zbarveny příměsí uhlíku. Vyskytují se většinou se zbytky křídy, která je velmi nápadná. Křídově bílá kůra je tvořena práškovým křemenem s příměsi křídy a často mikrofosiliemi. Použití S pazourkem jsou spojeny nejstarší dějiny lidstva. Opracovaný valoun byl prvním účinným a trvanlivým nástrojem a zbraní pravěkého lovce na samém počátku naší kultury. Příčinou velké obliby pazourku je jeho pevnost ale i možnost snadného opracování. Údery se tříštil v ostrohranné úlomky, které pravěký člověk dovedl vhodně přizpůsobit pro svoje potřeby a primitivní nástroje (škrabadla,drásadla,pěstní klíny, hroty oštěpů, šípu, sekyrky a pod. Pazourková lilie ( Feuersteinelinie ) Pazourky se k nám dostaly s ledovci. Na severní Moravě jsou pro svou odolnost všudypřítomné v místech kde dosáhly ledovce a jejich nálezy označují jižní hranici linií,kde až ledovec dosáhl. V Čechách byl ledovec ve Frýdlandském výběžku. Na severní Moravě od Rychlebských hor až po Jablunkovský průsmyk. Další pokračování na jih zastavily horstva severní Moravy (Rychlebské hory, Jeseníky, Nízký Jeseník, Oderské vrchy, Beskydy). Na Jesenicku dosáhl nadmořskou výšku 540 m u Ondřejovic. Na jih se nejdále dostal Moravskou bránou k tzv. Porubské bráně u Hustopečí nad Bečvou. Hlavní evropské rozvodí nepřekonal. Na severu Moravy jsou hlavně pazourky z pobřeží Severního a Baltského moře a Opolské křídy. Ledovcovým transportem však byly zpracovány, takže celé konkrece se sice najdou, ale většinou byly ledovcem rozlámány a rozdrceny na úlomky rozmanitých tvarů, výjimkou jsou pazourky nad dva kilogramy. Pazourky se svrchní křídy a paleocénu jsou u nás zastoupeny zhruba rovnoměrně. Pazourkové hlízky s tvrdoši jsou zde taky velmi hojné. Výskyt pazourků opolské křídy je menší. Rozlišení pazourku svrchní křídy, paleocénu, pazourkových hlízek a pazourků opolské křídy provedl až p.gába z Šumperku v roce Pazourky svrchní křídy - maastricht Vychází na dánských ostrovech a jz.části Baltu. Pazourkové konkrece mají různé tvary. Barva pazourku je tmavá až černá, lom mušlovitý. Na povrchu a v dutinách je velmi často bílá kůra-málo zpevněná, směs chalcedonu a opálu, obsahující množství mikro a makro fosilií. Pazourky z paleocénu - danien Tyto vychází na dánských ostrovech, na poloostrovu Skäne a v přilehlé části Baltu v tzv. brynzovém a saltholmském vápenci (podle ostrova Saltholm v průlivu Öresund). Nápadně se odlišují od křídových, vyskytují se v konkrecích poněkud odlišných karbonátových sedimentech více zpevněných a z části silicitovaných. Pazourky tvoří ploché konkrece světle šedě zabarvené. Je pro ně typický masový výskyt zooárií mechovek jak uvnitř tak reliéfně na povrchu (mechovkový trávník ). Jsou západnějším elementem než křídové a nezasahují tak dalece na východ. Také obsahují mikro i makro fosilie.

4 pazourky svrchní křídy - maastricht pazourky z paleocénu danien velmi vzácné souvky psací křídy Souvky celistvé psací křídy - křída Velmi vzácně se dají najít celistvé souvky psací křídy. Tyto souvky se dají najít pouze v pískovnách, hliništích nebo výkopech. Nebyly ledovcovým transportem rozdrceny.

5 Pazourky opolské křídy Není o nich nic v literatuře. Hlavním rysem je sytě hnědá barva uvnitř a kůra světlejší se zbytky zpevněné křídy s hrubým pomerančovým povrchem. Jejich výskyt na Hlučínsku je menší. Obsahují také různé fosilie hub, ježovek. pazourek opolské křídy s hrubou pomerančovou kůrou hnědá barva Pazourkové hlízky z kaolinových písků ostrova Sylt s tvrdoši Tvoří valounky a hlízky menších rozměrů s povrchem hladkým nebo vyvětralým s tvrdoši na povrchu a většinou světlou vyvětrávací kůrou a někdy levandulově modrou barvou povrchu. Na Hlučínsku je jejich výskyt poměrně hojný a většinou se nacházejí celé hlízky. Dle mého odhadu jich bývá cca 30% rozlámaných ledovcem. Uvnitř bývají černé, hnědé a někdy i krémově bílé. Dají se poměrně dobře určit podle tvrdošů, jinak jsou snadno zaměnitelné se silicitovanými paleozoickými vápenci. Taky ony obsahují fosilie hlavně hub a mušlí. Přepracované pazourky pazourkové oblázky opracované v příboji (Wallsteine) Pazourkové oblázky-wallsteine bývají dokonalé zaoblené. Jsou většinou vajíčkového tvaru někdy kulaté nebo diskovité. Byly dlouhodobě opracovávány mořským příbojem. Jejich velikost bývá při dokonalém opracování cca do 5 cm. Dále nacházíme u nás dost velkou část pazourku s různým stupněm opracovaní. Tyto bývají většinou větší. Na povrchu jsou většinou černé, šedé nebo v různých odstínech podle původu pazourku. Mají chakteristický povrch s poloměsíčkovitými nárazovými trhlinami. Nejčastěji se však nacházejí paleogenní pazourky.

6 Pazourkové hlízky z kaolinových písku ostrova Sylt s tvrdoši přepracované pazourky v příboji - Wallsteine

7 přepracované pazourky s různým stupněm opracování Pazourky z ostrova Hellgoland poloměsíčkovité nárazové trhliny nehtové vrypy Jsou podobné pazourkovým hlízkám, mají silnou kůru, uvnitř jsou červeně zbarvené zřejmě od načervenalých pískovců, které se nacházejí na srázech ostrova Hellgoland. Barevné pazourky Barvy byly popsány výše, na některých lokalitách se však může nacházet větší množství pazourků stejné barvy na poměrně malé ploše.

8 Např. v Darkovicích jsem našel na ploše cca 150 x 50 m cca 450 hnědožlutých pazourků. V Bolaticích na ploše cca 250 x 100 m cca 800 pazourků s šedou patinou. Myslím si, že prostředí, ve kterém dlouhodobě leží nebo i hnojiva na polích mohou barvu pazourků ovlivnit. vícebarevné pazourky červené pazourky Tvary a povrch pazourků Je velice rozmanitý, vyskytují se celé konkrece bizardních tvarů, různorodé úštěpy z hlíz jak je rozlámal ledovec. Někdy se najdou celé fosilie ježovek a hub. Některé pazourky mohou připomínat různé podoby např. zvířat atd. Povrch pazourků je různý. Pazourky mohou být eolizované,tj. opracované větrem s pískem do velice lesklého, skoro leštěného povrchu. V mnoha případech mívají bílo-šedo-modrou patinu. Na povrchu bývají zbytky křídy a různé druhy kůry. Taky se na jejich povrchu nacházejí různé živočišné stopy ve formě různých dír a dírek, chodeb a fosilií. Mohou být pruhované nebo s různými světlejšími nebo tmavšími fleky, které způsobuje různá hustota chalcedonu a při dopadu světla tak vznikají rozdíly nebo mohou být v nich rozpuštěny různé prvky, které ovlivňují jejich barvu. Dost často najdeme i drúzy krystalů křišťálu, záhnědy a chalcedonu. U mnoha pazourků je vidět lasturnatý lom. Na povrchu některých pazourků se nacházejí i drobné achátky a dentrity. Nacházíme i pazourkové brekcie, které bývají vždy velice zajímavé. Velice často nacházíme i stopy po transportu ledovcem ve formě vydřených pásů na povrchu nebo pak různé parabolické nebo trojúhelníčkové drobnější trhlinky.

9 lasturnatý lom drobné parabolické trhlinky achátky v pazourku dentrity a fosilie mechovky krystaly křišťálu krystaly chalcedonu pazourková brekcie pazourek s dírou

10 pruhované pazourky pazourky s fleky pazourky s patinou eolizovaný pazourek s lasturnatým lomem a barevnou patinou pazourkové podoby jedna s variant povrchu snímky z mikrokamery parabolické trhlinky detail povrchu pazourku

11 Fosilie v pazourcích Mikro a makro fosilie jsou v každém pazourku. Mikro fosilie jsou vidět pouze mikroskopem, větší lupou. Makro fosilie jsou vidět pouhým okem. Nejvíce jsou v pazourcích rozšířeny fosilie hub, mechovek, ježovek (mořských ježků) hlavně jejich ostnů, lilijic, mušlí a dalších mořských živočichů. Nejsem odborník na fosilie. Tuto práci přenechávám paleontologům. Proto, abych neuvedl někoho v omyl, nejsou uváděny jednotlivé druhy, ale pouze hlavní skupiny fosilií. I tak se však mohu dopustit omylu, proto se již dopředu za případnou chybu omlouvám! Houby Některé houby tvoří celé pazourkové hlízy, jiné jsou v nich vidět pouze částečně.

12 Mechovky Fosilie v pazourcích jsou většinou mořští živočichové, kteří žili v prvohorách a později. Vytvářejí kolonie rozmanitých tvarů. Je pro ně charakteristický masový výskyt jak uvnitř tak i na povrchu pazourku. Masovému výskytu v pazourcích se říká mechovkový trávník

13 Ježovky (mořští ježci) Většinou se setkáváme s otisky ostnů od různých druhů ježovek. Poměrně zřídka lze najít v pazourcích celé ježovky nebo jejich části.

14 Mušle

15 Lilijice Lilijice mají kalichovité tělo s mnohočetnými rameny upevněné na dlouhém stvolu skládajícím se ze článků. Většinou se nacházejí otisky stvolu a článků

16 Fosilií různých mořských živočichů je veliké množství. Fosilií může být celý živočich nebo jeho část. Ukázka dalších fosilií

17 Pseudoartefakty Jedná se o pazourky nalezené na polích a v pískovnách, které svým tvarem připomínají známé pazourkové nástroje, vyráběné lidmi v době kamenné. Většinou to jsou však pazourky, které byly ledovcem nebo na polích rozbité zemědělskými stroji. autor : Jiří Dudek foto : Jiří Dudek literatura : Zdeněk Gába Ilja Pek Ledovcové souvky moravskoslezské oblasti

18 Zpracováno pro muzeum souvku ve skanzenu lidových tradic v Bolaticích u Opavy