Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 2: Asparagales

Transkript

1 Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 2: Asparagales

2 Řád Asparagales rozsáhlý řád, 14 čeledí, některé obrovské semena rostlin obsahují černé barvivo melanin (některé druhy ho druhotně ztratily) Hosta PREZENTACE JN

3 Řád Asparagales Iridaceae (kosatcovité) Čeleď Iridaceae (kosatcovité) vytrvalé byliny s oddenky, hlízami, nebo cibulemi stonek přímý nevětvený, někdy zkrácený listy mečovité nebo čárkovité, dvouřadé se souběžnou žilnatinou květy jednotlivé nebo v chudých květenstvích (vějířek nebo srpek) významné druhy okrasného zahradnictví subtropy až mírné pásmo 70/1750, ČR 3/12 PREZENTACE JN

4 Řád Asparagales Čeleď Iridaceae (kosatcovité) Zahradnicky významné jsou: mečíky (Gladiolus), frézie (Freesia), kosatce (Iris), šafrány (Crocus) Mezi další zahradnicky významné Iridaceae patří např. Crocosmia, Ixia, Tigridia Iridaceae (kosatcovité)

5 Saxifraga-Dirk Hilbers Iris xiphium Saxifraga-Inigo Sanchez

6 Iridaceae (kosatcovité) Iris (kosatec) zahrnuje i množství druhů které se neřadí mezi cibuloviny. Do cibulovin patří kosatce sekce Xiphium a Reticulata Sekce Xiphium - původní druhy pocházejí ze středomoří, hlavně Pyrenejí, zde rostou v 1500 m na mořem Cibule se 3-5 masitými šupinami, žlábkovité listy, stvol s 2-3 tuhými zelenými listeny a 2-3 květy, jsou modré se žlutým středem na vnějších okvětních lístcích, v přírodě kvetou koncem června Křížením původních druh této sekce hlavně Iris xiphium a I. tingitana vzniklo velké množství kutivarů označované jako Dutch iris (holandské kosatce), pěstují se tržně v mnoha barvách (od bílé, žluté, modré až po fialovou) a prodávají jako řezané květiny např. Blue Magic, Acapulco, Golden Beauty U nás se téměř nepěstují, vymrzají, potřebují velmi dobrou ochranu před mrazem

7 JN Iris reticulata rychlení

8 Iridaceae (kosatcovité) Iris (kosatec) Sekce Reticulata Původ: pocházejí z východního Středomoří a Malé Asie, Iráku, Iránu, rostou v Izraeli i na Kavkaze, někdy řazeny do samostatného rodu: Iridodictyum popis: cibule pouze s jednou dužnatou šupinou a síťovanou suchou šupinou, za květu jsou velmi nízké, mají silně zkrácený stonek s jedním květem obdobné stavby jako předchozí sekce, kvetou brzy na jaře, někdy už v únoru Pěstování: Vyžadují teplé slunné stanoviště a výživnou lehkou, propustnu půdu s dostatkem vápníku, v našich podmínkách se často cibule oslabí, rozpadne na drobné cibulky, které se jen velmi těžko vypěstují do květuschopné cibule, řešením je každý rok na podzim vysazovat nově koupené cibule Množení: cibulemi i když v našich podmínkách těžko, nebo semeny Použití: skalky, popřípadě je můžeme vysazovat do misek Druhy: Iris reticulata má jednotlivé fialovo-modré květy se žlutou skvrnou uvnitř každého okvětního lístku, často se pěstují jeho kultivary (např. Gordon, Natascha, Spring time ) a hybridy s ostatními druhy sekce, např. s I. bakeriana, nebo I. histrioides Ve sbírkách setkáme např. s vzácným žlutokvětým I. winogradowii

9 JN JN Iris reticulata

10 Yellow iris flowers (Iris winogradowii) SPL.jpg

11 JN Gladiolus x hortulanus

12 Iridaceae (kosatcovité) Gladiolus (mečík) Původ: centrum rozšíření Afrika (vývojové centrum Capensis), dále Středozemí, 2 druhy zasahují až k nám, Asie Popis: z cibulovité hlízy vyrůstají vzpřímené stonky, listy střídavé, mečovité, květenství srpek, květy trubkovité, velké, 3 četné, druhy které se u nás nejčastěji pěstují kvetou v létě Pěstování: slunná stanoviště s úrodnou, dobře propustnou půdou sází se na jaře cm hluboko, v létě dobře zalévat chladuvzdorné druhy na podzim vyndat ze země a skladovat na chladném bezmrazém místě mrazuvzdorné druhy necháme v zemi (Gladiolus palustris, G. imbricatus) (druhy kvetoucí na jaře se sází na podzim do nádob, zimují v chladném skleníku na jaře kvetou a v létě zatahují) Množení: semeny (kvetou po 2-3 letech), vysévat na začátku jara do chladného skleníku dceřinými hlízkami (kvetou za 1-2 roky) Použití: záhonové středně vysoké rostliny, rostliny k řezu Druhy: asi 300 druhů přehled druhů např. zde: a

13 JN Glaldiolus x hortulanus

14 Iridaceae (kosatcovité) Gladiolus (mečík) Gladiolus palustris (mečík bahenní) a Gladiolus imbricatus (m. střechovitý) se u nás vzácně vyskytují na vlhkých loukách a slatinách plně mrazuvzdorné Gladiolus palustris Gladiolus imbricatus JN JN JN

15 JN Gladiolus cultivars Flóra Olomouc

16 Iridaceae (kosatcovité) Gladiolus (mečík) Pěstují se hlavně kultivary G. x hortulanus (někdy pod názvem G. hybridus), ten vznikl jako vícenásobný hybrid Afrických druhů jako jsou: G. cruentus, G. dalenii, G. oppositiflorus, G. papilio a dalších, G. tristis, G. carneus skupina Grandiflorus - dlouhá (50cm až 1 m), nahloučená květenství, velkokvěté (až 14 cm široké květy), středně velké květy (9-11cm), malokvěté (6-9 cm) korunní lístky zvlněné, s výraznou texturou korunní lístky ploché s nevýraznou texturou skupina Primulinus řídká květenství, dlouhá 30 cm, 6-8 cm širokých květů korunní lístky ploché, svrchní okvětní lístek výrazně kápovitý (kryje bliznu a prašníky)

17 JN JN Gladiolus skupina Grandiflorus

18 Gladiolus Mirella skupina Primulinus

19 JN Crocus (šafrán)

20 Crocus (šafrán) Iridaceae (kosatcovité) zahrnuje asi 80 druhů rozšířených od Středozemí po Střední Asii hlavně v horách (Alpy, Kavkaz, Balkánské a Středoasijské hory) Podzemní kulovité, nebo zploštělé cibulové hlízy, chráněné obalovými šupinami (pevné, nebo síťkované, pro jednotlivé druhy je charakteristická barva a textura), stará hlíza každoročně odumírá a nad ní vzniká nová, listy žlábkovité, úzké, obvykle s podélnými bílými proužky, květní lodyhy zkrácené, nebo chybějí, květy nálevkovité, nebo kalichovité, okvětní lístky naspodu srostlé v trubku, tyčinky 3 (3 vnitřní jsou potlačeny), trojramenná blizna je různé stavěná u jednotlivých druhů U nás je snad na některých místech na Šumavě a v Novohradských horách původní jinak Alpský druh Crocus albiflorus (šafrán bělokvětý), v Karpatech C. heuffelianus (C. vernus, subsp. vernus) oba jsou občas vysazovány a zplaňují, do zahrad se moc nehodí, trpí virózami

21 Saxifraga-Jan van der Straaten Crocus albiflorus iflorus%2022,%20saxifraga-jan%20van%20der%20straaten.jpg

22 Crocus (šafrán) Iridaceae (kosatcovité) Na stanoviště nenáročné (nevhodné jsou jen vlhké, těžké půdy), preferují slunné stanoviště, po výsadbě vyžadují vláhu aby zakořenily Množení: vegetativně dceřinými hlízkami (mohou se nechat trvale na stanovišti), množitelské porosty se sklízí každé 2 roky v době kdy zasychají listy (červen) aby bylo možné oddělit dceřiné cibule, hlízy se sázejí v říjnu, na podzim kvetoucí krokusy už v září. Některé krokusy se množí i semeny samovýsevy (kvetou za 2-3 roky) Použití, záhony - hlavně do popředí a na okraje, skupiny do skalek, odolnější druhy do trávníků, truhlíky do oken, rychlení v zahradnické praxi se používá následující dělení krokusů: 1. Velkokvěté krokusy kvetoucí na jaře 2. Původní druhy, jejich přírodní variety a hybridy kvetoucí na jaře 3. Druhy kvetoucí na podzim (přírodní i kultivary)

23 Crocus sativus (šafrán setý) původem z přední Asie, pěstován zejména dříve pro blizny, které se vytrhávaly a sušily jako koření, barvivo a droga Iridaceae (kosatcovité)

24 Saxifraga-Jasenka Topic Crocus vernus s%202,%20saxifraga-jasenka%20topic.jpg

25 Crocus (šafrán) Iridaceae (kosatcovité) 1. Velkokvěté krokusy kvetoucí na jaře Všechny velkokvěté krokusy s jinou barvou květů než žlutá pocházení z druhu Crocus vernus (C. heuffelianus), hlízy jsou velké (8-11 cm obvod) listy vyrůstají současně s květy, jsou tmavě zelené s bílým proužkem, kvety 1-4, velké, široce nálevkovité. Pěstuje se velké množství kultivarů, v Nizozemí zaujímají plochu kolem 450 ha. Bílé květy má např. kultivar Jeanne d Arc, purpurové Remembrance, Victor Hugo, dvoubarevný je např. Pickwick. V nabídce jsou i některé velmistaré kultivary např. Mont Blanc z roku 1853, King of the Striped z roku 1880 a další Žluté velkokvěté odrůdy pocházejí z Crocus flavus subsp. flavus označované jako Grosse Gelbe nebo Large Yellow (jedná se o hybrid C. flavus s C. angustifolius, který nebyl v přírodě nalezen, ale v zahradách se pěstuje už od 17. století). Listy raší současně s květy, květů je 3-11, kulovité, žluté s purpurovou nebo nahnědlou bází, raný výjimečně zdravý a dobře se množící krokus. Nizozemí plocha 100 ha, ve velkém se užívá k rychlení

26 JN Velkokvěté krokusy, Crocus vernus Foto Jana Navrátilová

27 JN Velkokvěté krokusy, Crocus flavus Foto Jana Navrátilová

28 Saxifraga-Rutger Barendse Crocus chrysanthus chrysanthus%201,%20vroege%20krokus,%20saxifraga-rutger%20barendse.jpg

29 Crocus (šafrán) Iridaceae (kosatcovité) 2. Původní druhy, jejich přírodní variety a hybridy kvetoucí na jaře Pěstuje se velké množství kultivarů od balkánského C. chrysanthus, který se dobře vegetativně množí, bohatě kvete a dobře se kříží, např. modrokvětý Blue Pearl, krémově-žlutý Cream Beauty, žlutokvětý Romance Rovněž se pěstuje několik kultivarů C. tommasinianus v přírodě rostoucího od Balkánu po Maďarsko, např. levandulově fialový Barr s Purple, a fialový Ruby Giant, bělokvětý Miss Vain Do skalek se hodí např. zdravý, vyrovnaný a dobře kvetoucí turecký druh Crocus ancyrensis s oranžověžlutými květy, světle žlutá forma Crocus candidus Subflavus, nebo pozdější bílokvětý C. fleischeri, pocházející z jihozápadního Turecka a Egejských ostrovů, také lze použít velmi drobný oranžovožlutý C. minimus z Balkánu a Turecka Pěstuje mnoho dalších druhů a kultivarů (např. od Balkánského C. sieberi)z vzácnějších, hůře se množících druhů jsou to např. velmi raný už v únoru kvetoucí Středoasijský C. alatavicus, několik poddruhů a variet jihoevropského Crocus biflorus

30 JN Žlutý Crocus chrysanthus z Balkánu, zde kultivar Romance

31 JN Z Dalmácie pocházející Crocus tomassinianus, zde kultivar Ruby Giant Foto Jana Navrátilová

32 Saxifraga-Rutger Barendse Crocus minimus imus%201,%20saxifraga-rutger%20barendse.jpg

33 Saxifraga-Piet Zomerdijk Crocus sieberi ri%201,%20saxifraga-piet%20zomerdijk.jpg

34 Crocus (šafrán) Iridaceae (kosatcovité) 2. Druhy kvetoucí na podzim (přírodní i kultivary) Z podzimních krokusů dobře kvete (koncem září, začátkem října) a snadno se množí modrokvětý východoevropský a maloasijský C. speciosus, který se v zahradách pěstuje v mnoha kultivarech, např. Albus, Oxonian, Cassiope Spolehlivě kvete také podobný původně na Balkánu a v Turecku rostoucí C. pulchellus Dobře se v zahradách množí (daří se pěstovat i ze semen) a koncem září kvete asijský C. kotschyanus, pěstuje se množství dalších druhů z nichž některé jsou spíše sbírkovou záležitostí, např. z Řecka pocházející začátkem října kvetoucí C. hadriaticus a pozdě kvetoucí C. niveus, nebo pyrenéjský C. nudiflorus

35 JN Crocosmia crocosmiiflora

36 Crocosmia (montbrécie) Iridaceae (kosatcovité) (Montbretia, Tritonia) rostlina pocházející z jižní Afriky, v zemi cibulovitá hlíza, listy mečovité, květy jsou uspořádány jako u mečíků ve 2 řadých klasech, okvětí šestičetné, tyčinky pouze 3, květy jsou nejčastěji oranžové, u kultivarů i červené, nebo žluté Vyžadují chráněné, teplé slunné stanoviště a lehčí propustnou půdu na zimu dobrou ochranu před mrazem lépe je na podzim hlízy sklidit, usušit a uložit v chladu a suchu a vysazovat až na jaře Množí se dceřinými hlízkami (vykvétají za 2 roky), nebo i semeny (kvetou po 3 letech) Pěkné jsou na záhonové výsadby, kde kvetou po celé léto, dovážejí se i jako řezané květiny U nás se pěstuje Crocosmia crocosmiiflora (C. aurea x C. pottsi), vysoká cm, nebo vzrůstnější, ale i choulostivější C. masonorum

37 Crocosmia crocosmiiflora JN

38 JN Crocosmia crocosmiiflora cibulovité hlízy

39 Ixia viridiflora a směs kultivarů Ixia sp.

40 Ixia (duhovnice, ixie) Iridaceae (kosatcovité) z jižní Afriky pocházející rostliny s malými kulovitými hízkami, mečovitými listy a klasovitým květenstvím různě barevných květů se 6 krátkými tyčinkami a trojklannou bliznou Ixie lze pěstovat pouze v teplých polohách na chráněných stanovištích, na zimu vyžaduje dobrou ochranu před mrazem až do května, vyžaduje lehčí, propustnou půdu Množí se dceřinými hlízkami, malé hlízky vysazujeme až na jaře a na podzim sklízíme, velké hlízky se vysazují pozdě na podzim (listopad) aby předčasně nerašily a nevymrzly v srpnu po odkvětu se sklízení a uloží v chladu a suchu Používají se skupinových výsadeb, často ve směsích barevných kultivarů, společně s trvalkami, v Nizozemí se pěstují ve velkém a vyvážejí jako řezané květiny Původní druhy Ixia paniculata a I. viridiflora se u nás moc nepěstují, existuje asi 70 kultivarů jejichž původ není často přesně znám, ale jsou oblíbené pro množství barev

41 Tiger flower (Tigridia pavonia). This plant is native to Mexico and group of cultivars

42 Tigridia Iridaceae (kosatcovité) exotická rostliny z Mexika a jižní Ameriky, má pevné hlízy obalené kožovitou slupkou, nepočetné mečovité listy a stonky zakončené 1-4 až 15 cm velkými šestičetnými květy, 3 vnitřní okvětní lístky jsou krátké se zvlněnými okraji, 3 vnější jsou velké s okraji mírně zahnutými zpět, tyčinky jsou srostlé ve válcovitou trubku v níž je ukrytá blizna, květy vykvétají postupně, ale vydrží jen 1 den, kvetou od poloviny července do září. Pěstuje se podobně jako mečík na zimu se sklízí a skladuje v chladu a suchu, na stanoviště se vysazuje v půlce dubna, není u nás mrazuvzdorná, nelépe se jí daří na plném slunci, v propustné půdě s dostatkem vláhy Množí se dceřinými hlízkami nebo semeny (semenáče mohou kvést už téhož roku na konci léta) Používá se jako veselá rostlina do skupin mezi trvalky, nebo k rychlení Pěstuje se množství barevných kultivarů od T. pavonia, ostatní druhy jsou spíše ve sbírkách

43 Freesia Iridaceae (kosatcovité) pochází z Afriky, je často prodávána jako řezaná květina, oblíbená je pro své vonné květy Obrázek Corvette1963, CC BY-SA A_Fr%C3%A9zia_vir%C3%A1g.jpg

44 Asphodelaceae (asfodelovité) Řád Asparagales Čeleď Asphodelaceae (asfodelovité) dense tuft of long, narrow leaves terminating a stout, woody stem rostliny podobné a příbuzné kosatcům význam v okrasném zahradnictví rozšíření: esp. Old World, not Arctic, W. South America, Australia, 41/900, ČR 1/2 zahrnuje tři odlišné podčeledi, většina významných druhů pochází z podčeledi Asphodeloideae (asfodelovité) PREZENTACE JN

45 Eremurus robustus

46 Eremurus (lichochvostec) Asphodelaceae (asfodelovité) vytrvalá rostlina stepí Střední Asie, Iránu, Afganistánu a Pákistánu. Mají mělce uložené hvězdicovitě rozložené hlíznaté kořeny, úzké listy, které vytvářejí mohutnou listovou růžici, mohutný květní stvol (u některých druhů až 2 m dlouhý), s hroznem 2-5 cm velkých, šestičetných květů (bílé, žluté, oranžové, růžové, hnědavé), nápadné jsou dlouhé tyčinky Vyžaduje lehčí propustnou ale výživnou půdu, teplé slunné a chráněné stanoviště a sucho v zimě a dostatek vláhy na jaře, může se přezimovat sklizený jako jiřiny (kořeny uchovávat v rašeliny aby příliš nevyschly), ale pěknější rostliny jsou po zimování venku Množí se dělením trsů, nebo semeny (pro klíčení musí přemrznout, kvetou za 4-5 let) Pěkný je jako solitéra, nebo výsadby v malých skupinkách do trávníků větších zahrad a parků Pěstuje se asi 8 druhů a jejich kultivary, u nás je nejčastěji vysazován E. robustus

47 Asphodelaceae (asfodelovité) Podčeleď Hemerocallidoideae (denivkovité) Podčeleď Hemerocallidoideae (denivkovité) denivky patří k významným okrasných rostlinám Hemerocallis fulva (denivka plavá) pěstovaná v zahradách, pochází z J Evropy PREZENTACE JN Obrázek KENPEI, CC BY-SA Hemerocallis_fulva_var_fulva1.jpg

48 JN Hemerocallis fulva

49 Asphodelaceae (asfodelovité) Hemerocalis (denivka) Původ: mírný pás S polokoule, hlavně V Asie Popis: středně vysoké trsnatě rostoucí trvalky s oddenky nebo hlízami, listy úzce kopinaté až čárkovité, květy liliím podobné Pěstování: slunné stanoviště substrát na živiny bohatý, vlhký Množení: dělením na jaře nebo na podzim, semeny Druhy: nenáročná východo-asijská Hemerocallis fulva, místy u nás i zplaňuje, květy žlutohnědé, vonné. Evropským druhem je H. lilioasphodelus (denivka žlutá)

50 JN Hemerocalis (denivky) Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz, 2015

51 JN Hemerocallis altissima

52 Hemerocalis 'Prayer For Peace'

53 JN Hemerocalis 'Siloam Royal Prince'

54 JN Hemerocalis 'Paron Beauty Margaret'

55 JN Hemerocalis 'Chinese Baby'

56 Řád Asparagales Amaryllidaceae (amarylkovité) Čeleď Amaryllidaceae (amarylkovité) zahrnuje podle APG IV tři geneticky velmi blízké skupiny geofytů Podčeleď Allioideae (česnekovité) byliny s cibulemi, výjimečně s oddenky s obrovským hospodářským významem listy ploché nebo trubkovité PREZENTACE JN

57 Řád Asparagales, Čeleď Amaryllidaceae Podčeleď Allioideae (česnekovité) Amaryllidaceae (amarylkovité) květenství je zdánlivý okolík (složený ze šroubelů nebo vijanů) podepřené 2 blanitými listeny (toulec) květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické květní obaly volné nebo jen na bázi srostlé, často fialové nebo modré gyneceum cenokarpní P 3+3 A 3+3 G (3), svrchní plod přehrádkosečná tobolka v květenství jsou někdy pacibulky sloužící k vegetativnímu rozmnožování téměř kosmopolitní 13/600, ČR 1/14 PREZENTACE JN JN

58 Řád Asparagales, Čeleď Amaryllidaceae Podčeleď Allioideae (česnekovité) Amaryllidaceae (amarylkovité) Zahradnicky významné rody: Allium, Ipheion, Nectaroscordum, Nothoscordum

59 JN Allium tuberosum (pažitka čínská)

60 Allium (česnek) Amaryllidaceae (amarylkovité) Původ: bohatý rod rozšířený hlavně v mírném pásu S polokoule Popis: v pletivech obsahuje allylsulfidy, fytoncidy a jiné látky které ostře čpí a zapáchají, zahrnuje řadu užitkových rostlin, jako okrasné rostliny se uplatňují převážně druhy které nemají příliš intenzivní siličnatou vůni, ne všechny jsou u nás mrazuvzdorné Česneky se vyznačují sukňovitými cibulemi, nebo krátkými oddenky, přízemními, často čárkovitými, eliptickými, nebo trubkovitými listy, bezlistým stvolem zakončeným lichookolíkem květů (tvar různý podle druhu kulovitý, deštníkovitý, plochý Poupata jsou obalena v listovém toulci, okvětí je neopadavé šestičetné, u některých druhů se v květenství tvoří pacibulky

61 World distribution of wild species of the genus Allium.

62 JN Allium ursinum

63 Allium (česnek) Amaryllidaceae (amarylkovité) Stanoviště: většinou stepní rostliny. Krom Allium ursinum, který v přírodě najdeme ve vlhkých lesích a proto vyžaduje vlhkou půdu a polostín, většina zástupců vyžaduje lehčí, propustné půdy, až na výjimky vápnité a chudé. Nejlépe rostou na plném slunci. Na stanovišti se mohou ponechat dlouhodobě, některé druhy vyžadují v zimě ochranu před mrazem Množí se semeny, dceřinými cibulkami a pacibulkami. Některé druhy se v příznivých podmínkách množí spontánně samovýsevy (např. A. ursinum, A. sphaerocephalon, A. moly, A. rosenbachianum). Mladé semenáčky je nutné na zimu chránit před mrazem chvojím, květuschopné cibule dorůstají za 2-3 roky Použití: větší, odolné druhy používáme v malých skupinkách v přírodních partiích zahrad, nebo do smíšených výsadeb se suchomilnějšími trvalkami, menší druhy se hodí do skalek, některé se pěstují k řezu a sušení, jiné lze přirychlovat v nádobách

64 JN JN Allium christophii Foto Jana Navrátilová

65 Allium (česnek) Amaryllidaceae (amarylkovité) Vzrůstnější druhy: turecký česnek Allium christophii, vysoký cm s lichookolíky až 30 cm v průměru, pokud se řeže k sušení nesmí překvést; A. giganteum původem z Himálaje dorůstá až 130 cm, kvítky jsou drobné v květenství o průměru kolem 10 cm; ve více kultivarech se pěstuje také A. aflatunese ze Střední Asie, oblíbený a pěstitelsky nenáročný je např. kultivar Purple Sensation, v kombinaci s dalšími barevnými česneky se pěstuje A. nigrum z jižní Evropy, západní Asie a severní Afriky jako užitková i okrasná rostlina se pěstuje např. středomořský česnek A. ampeloprasum, v době květu působí okrasně i u nás původní pažitka A. schoenoprasum Do skalek se hodí: u nás na skalních stepích vzácně rostoucí A. flavum (při silnějších mrazech potřebuje ochranu), odolný a snadno se vysemeňující žlutokvětý, jihoevropský A. molly, středomořský, světle růžový A. roseum, alpský česnek A. narcissiflorum i středomořský A. neapolitanum u nás vyžadují na zimu ochranu Středního vzrůstu jsou např.: Středo Asijský A. caeruleum s azurově modrými květy, V Evropský i u nás místy volně rostoucí Allium carinatum Pěstuje se mnoho dalších druhů, některé náročnější spíše jen sbírkově, např. zde:

66 Saxifraga-Jan van der Straaten Allium nigrum B/Allium%20nigrum/slides/Allium%20nigrum%209,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg Saxifraga-Jan van der Straaten

67 Saxifraga-Jan van der Straaten Saxifraga-Jan van der Straaten Allium ampeloprasum B/Allium%20ampeloprasum%2C%20Wild%20Leek/slides/Allium%20ampeloprasum%201,%20Saxifrag a-jan%20van%20der%20straaten.jpg

68 JN Allium flavum Foto Josef Navrátil

69 Saxifraga-Jan van der Straaten Allium roseum Jan%20van%20der%20Straaten.jpg Saxifraga-Piet Zomerdijk

70 Saxifraga-Jan van der Straaten Allium narcissiflorum B/Allium%20narcissiflorum/slides/Allium%20narcissiflorum%202,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

71 Saxifraga-Jan van der Straaten Allium neapolitanum B/Allium%20neapolitanum/slides/Allium%20neapolitanum%2015,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

72 JN Allium caeruleum

73 Saxifraga-Jasenka Topic Allium carinatum B/Allium%20carinatum,%20Keeled%20Garlic/slides/Allium%20carinatum%203,%20Saxifraga- Jasenka%20Topic.JPG

74 JN Allium schoenoprasum

75 Maja Dumat (CC BY 2.0) Ipheion uniflorum heion_uniflorum%29.jpg/800px-fr%c3%bchlingsstern_%28ipheion_uniflorum%29.jpg

76 Ipheion Amaryllidaceae (amarylkovité) drobná cibulovina z Jižní Ameriky s cibulí s kožovitou obalovou šupinou, úzkými řemenovitými listy, bílé květy s fialovým nádechem (kolem 4 cm dlouhé) jsou v lichoklasu na krátkém stvolu vyčnívajícím nad listy a u nás vykvétají v květnu. Znám je pouze jeden druh I. uniflorum, vzácně se pěstují kultivary s různými odstíny fialové barvy květů Je to rostlina nenáročná na živiny v půdě (propustná půda je vhodná), roste na slunci i v polostínu, doporučuje se zimní přikrývka Množí se dceřinými cibulkami i semeny, semenáčky vykvétají za 3-4 roky. Můžeme ho na stanovišti ponechat dlouhodobě Hodí se do skalek i řidších trávníků v příznivých podmínkách zplaňuje

77 Nectaroscordum** Amaryllidaceae (amarylkovité) málo početný rod příbuzný rodu Allium pocházející z jihovýchodní Evropy. Má kulovitou cibuli s tenkou obalovou šupinou, dlouhé, úzké, měkké listy, pevný až 150 cm vysoký stvol s lichookolíkem četných široce zvonkovitých květů na nestejně dlouhých stopkách, kvete na přelomu května a června Pěstuje se Nectaroscordum siculum ve dvou subspeciích Nároky má jako ostatní česneky: propustná půda, teplé stanoviště; snáší i mírné přistínění Množí se dceřinými cibulkami, a semeny Zajímavá květina do malých skupin na jižní stranu zídek

78 John Tann (CC BY 2.0) Nothoscordum borbonicum Como NSW Australia

79 Nothoscordum** Amaryllidaceae (amarylkovité) Původ: subtropická Jižní Ameriky a Mexiko Popis: dorůstá asi 60 cm výšky, a zdobí svým lichookolíkem 8-12 bílých nebo nafialovělých květů s purpurovými páskami na středních žebrech okvětních lístků Množení: dceřinými cibulkami, nebo semeny, mladé rostlinky se pěstují pouze ve skleníku Druhy: V zahradách se pěstuje pouze Nothoscordum gracile, ale u nás není mrazuvzdorný, i v nejteplejších oblastech potřebuje zimní ochranu, spíše se pěstuje jako zajímavá, příjemně vonící hrnková rostlina pro balkóny, terasy a zimní zahrady

80 Andrés González (CC BY-SA 3.0) Nothoscordum gracile

81 Řád Asparagales, Amaryllidaceae (amarylkovité) Čeleď Amaryllidaceae Podčeleď Amaryllidoideae (amarylkovité) vytrvalé byliny s cibulemi, nebo oddenky listy užší čárkovité, zpravidla přízemní, žilnatina souběžná tropy a subtropy a přesahy do mírného pásu, hlavně J Amerika a Afrika, 59/850, ČR 2/3 PREZENTACE JN

82 Řád Asparagales, Čeleď Amaryllidaceae Amaryllidaceae (amarylkovité) Zahradnicky významné jsou rody Galanthus, Leucojum, Lycoris, Narcissus, Nerine, Sternbergia, Zephyranthes

83 JN Galanthus rizehensis Humózní listnaté a smíšené lesy Z Gruzie a sousedních oblastí

84 JN Galanthus fosteri Roste v horských listnatých lesích od 1000 do 1600 m n. m. v J Turecku, Jordánsku, Sýrii a Libanonu.

85 Galanthus (sněženka) Amaryllidaceae (amarylkovité) Rozšíření: u nás v přírodě rostlina lužních a humózních listnatých lesů a přilehlých luk, v Evropě a Asii roste asi 19 druhů. JN Nalagtus (CC BY-SA 4.0)

86 JN Galanthus nivalis Přírodní forma (Polabí)

87 Galanthus (sněženka) Amaryllidaceae (amarylkovité) Popis: cibulky mají pouze tenkou šupinu, listy úzké kopinaté šedozelené obvykle raší současně s květy, květy převislé, jednotlivé, poupě obaleno toulcovým listenem, květy trojčetné, bílé ve výkrojích vnitřních lístků se zelenou nebo žlutou skvrnou, kvete v únoru až březnu Pěstování: kyprá humózní půda, na jaře vyžadují vlhko, na živiny nemají zvláštní požadavky, v příznivých podmínkách vytvářejí přirozené porosty Množení: postranními cibulkami (ihned se vysazují, popřípadě se musí skladovat ve vlhké rašelině, nebo pilinách) a semeny Použití: vhodné do přírodních partií zahrad, pod stromy i na okraje záhonů kde je dostatečně hluboká půda, dají se rychlit, nebo používat k řezu

88 JN Galanthus nivalis (sněženka) Přírodní forma (Polabí)

89 Galanthus (sněženka) Amaryllidaceae (amarylkovité) Druhy: Skupina sněženek s úzkými listy rašícími po objevení květů nebo současně s nimi: po celé Evropě je rozšířená sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), která se pěstuje v různých kultivarech, např. čistě bílý kultivar bez zelených skvrn, plnokvětý kultivar nebo kultivar se 4 okvětními lístky, jihovýchodoevropský G. reginae-olgae, kvete někdy už na podzim, nebo velmi brzo na jaře před rašením listů, G. graecus Skupina sněženek se širšími listy než 1 cm rašícími současně s květy: G. plicatus, G. byzantinus Skupina sněženek jejichž vnější listy se při rašení obtáčejí a kryjí vnitřní (nadvinutá vernace listů): Turecká a Kavkazská G. woronowii, Kavkazská G. caucasicus, G. elwesii pocházející z Řecka, Bulharska a Turecka, G. fosteri Horské listnaté lesy v J Turecku, Jordánsku, Sýrii a Libanonu. Sbírkově se pěstuje množství dalších druhů převážně pocházejících z Kavkazu

90 JN Galanthus nivalis, plnokvětý kultivar

91 Сергій Криниця (Haidamac) (CC BY-SA 3.0) Galanthus plicatus in habitat in Ukraine tus.jpg

92 Meneerke bloem (CC BY-SA 3.0) Galanthus woronowii p.jpg/800px-galanthus_woronowii_closeup.jpg

93 JN JN Galanthus hybridus 'Merlin'

94 JN Leucojum vernum (bledule jarní) Foto Jana Navrátilová

95 Leucojum (bledule) Amaryllidaceae (amarylkovité) pěstované bledule pocházejí zejména z jižní a střední Evropy a jihozápadní Asie, v přírodě rostou v lužních lesích a na vlhčích nížinných i horských loukách. Cibule má jen tenkou obalovou šupinu, listy jsou protáhlé, úzké, květy trojčetné, zvonkovité, všechny okvětní lístky jsou stejně dlouhé, bílé nejčastěji se žlutozelenou skvrnou na konci lístků. Na pěstování jsou nenáročné, v příznivých podmínkách se spontánně rozmnožují a zplaňují, dobře snášení polostín, vyžadují vlhko, jihoevropské druhy musí být v zimě chráněny před mrazem Množí se dceřinými cibulkami (nutno skladovat v rašelině, nebo vlhkých pilinách), nebo semeny nutno udržovat výsev vlhký, kvetou za 2 roky Vhodné pro vlhčí přírodní partie zahrad a parků, lze je přirychlovat a používat k řezu

96 Leucojum aestivum (bledule letní) JN

97 Leucojum (bledule) Amaryllidaceae (amarylkovité) Najčastěji se pěstují u nás původní na jaře kvetoucí bledule jarní (Leucojum vernum), květy má jednotlivé, kvete v březnu, a bledule letní (Leucojum aestivum) která je původní ve střední a jižní Evropě, u nás zasahuje d Podyjí a Pomoraví, kvete v květnu až červnu a od předešlé se liší delším stvolem na kterém vyrůstá 3-5(-7) květů, v zahradních podmínkách je přizpůsobivější mohutnější kultivar Gravetye Giant. Vzácněji se pěstují některé další jihoevropské druhy např. Leucojum autumnale a L. trichophyllum z jihozápadní Evropy, Korsická L. longifolium, nebo L. roseum nebo z Francie pocházející L. nicaeense

98 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Saxifraga-Jan van der Straaten Leucojum trichophyllum

99 Leucojum nicaense Saxifraga-Jeroen Willemsen N/Leucojum%20nicaense/slides/Leucojum%20nicaense%201,%20Saxifraga-Jeroen%20Willemsen.jpg

100 Jonathan Billinger (CC BY-SA 2.0) Nerine bowdenii

101 Amaryllidaceae (amarylkovité) Nerine Původ: jižní Afrika Popis: cibule jsou velké bílé obalené tenkými šupinami, listy úzké řemínkovité, světle zelené, stvol vysoký až 60 cm a květy v nepříliš početném okolíku, okvětní lístky jsou otočené zpět, převládající barva je růžová, výrazné jsou dlouhé tyčinky, u nás kvetou na podzim Pěstování: velmi náročný na teplé stanoviště, zimní krytí před mrazem a dobrou drenáž, venku jen v nejteplejších oblastech Pěstují se různé kultivary a kříženci odvozené od N. bowdenii s květy růžovými až karmínovými, kříženci a odrůdy N. sarniensis a další druhy Množí se dceřinými cibulemi nebo semeny Použití: záhony u jižních zdí, jako řezaná květina se k nám dováží po celý rok z Nizozemí Bentham-Moxon Trust.; Curtis, William; Curtis's botanical magazine dedications,

102 beautifulcataya (CC BY-NC-ND 2.0) Lycoris squamigera

103 Amaryllidaceae (amarylkovité) Lycoris** Původ: zahrnuje několik příbuzných druhů rodu Nerine pocházejících z Číny a Japonska. Popis:Vytváří velké cibule kryté pouze tenkou obalovou šupinou, rostliny jsou vysoké, cm, květenství je pravidelný chudý okolík s 5-10 květy, květy jsou nálevkovité červené, růžové nebo bílé s nápadnými volnými prašníky na dlouhých nitkách, kvetou koncem léta U nás se ven vysazuje jen L. squamigera a i to vyžaduje teplé stanoviště na plném slunci s dobrou drenáží, dostatkem vlhkosti při rašení a v době vegetace a chránění před mrazem a vlhkem v zimě (popřípadě zimování ve studeném skleníku u rostlin v nádobách) Množí se postranními cibulkami i semeny ale ze semen kvetou až po 5-6 letech Pěkný je do výsadeb u jižních zdí Curtis's Botanical Magazine 1897

104 JN Narcissus (narcis)

105 Amaryllidaceae (amarylkovité) Narcissus (narcis) Původ: většina druhů jižní Evropa z okolí Středozemního moře Popis: cibule jsou víceleté, sukňovité složené z 4-6 dužnatých suknic a pevnější ochranné šupiny, listy jsou čárkovité až řemínkovité, na vrcholu stvolu se vytváří jeden květ, nebo menší počet květů v chudém okolíku. Poupata jsou chráněna zeleným toulcem, který po rozkvětu zasychá, květy jsou trojčetné, okvětních lístků je 6, naspodu srostlých v trubku s pakorunkou v ústí trubky (zahradnické třídění je založeno na tvaru pakorunky), převládající barva květů je žlutá a a bílá, pakorunky jsou často barevnější (oranžová, červený lem ), některé druhy intenzívně voní

106 Amaryllidaceae (amarylkovité) Narcissus (narcis) Stanoviště: nenáročné rostliny, klimaticky vhodnější jsou pro většinu druhů chladnější polohy s větším množstvím srážek (nejlépe se jim daří na pozemku s mírným sklonem k severu menší kolísání teplot), abychom zabránily kolísání teplot (v létě i v zimě) i šíření fusariových chorob sázíme cibule dostatečně hluboko (15 cm), to platí hlavně tam kde cibule zůstávají dlouhodobě na stanovišti. substrát: hluboké, propustné, středně těžké půdy s neutrálním ph, dobře zásobené živinami, 3 výrazné období potřeby vláhy (po výsadbě), v době rašení a při dokvétání) Množení: dceřinými cibulemi, pokud je množení nedostatečné používá se nařezávání cibulí, viz dále, semeny se množí jen pří křížení Použití: Narcisy jsou jednou z nejoblíbenějších cibulovin do zahrad i parků do menších i velkých výsadeb, ve starých parcích občas zplaňuji a vytvářejí přirozené porosty, používají se na záhony, polodivoké formy i do trávníků a mezi stromy, na stanovišti se mohou ponechávat dlouhodobě, ve velkém se narcisy pěstují také k řezu a rychlení

107 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Narcissus poeticus Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

108 Amaryllidaceae (amarylkovité) Narcissus (narcis) Druhy: asi 40, tisíce kultivarů Z původních druhů se pěstují: z Pyrenejí pocházející N. poëticus (n. bílý) s bílými, silně vonnými květy s pakorunkou lemovanou oranžovým okrajem N. pseudonarcissus (n. žlutý) a jeho miniaturní forma N. obvallaris jsou rozšířené ve Velké Británii, mají dlouhou trubkovitou pakorunku a jsou velmi odolné a proto i hojně využívané pro křížení Ostatní původní druhy jsou u nás často málo mrazuodolné ale pěstuje se množství jejich kultivarů: např. ve Španělsku a Portugalsku původní N. cyclamineus, N. jonquilla, N. triandrus, N. bulbocodium, jihoevropský N. tazetta, nebo N. juncifolius, nebo z Gibraltaru a Maroka pocházející N. viridiflorus Třídění kultivarů a hybridů viz dále

109 Saxifraga-Marijke Verhagen Narcissus pseudonarcissus Saxifraga-Jan van der Straaten

110 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Narcissus bulbocodium Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

111 Saxifraga-Dirk Hilbers Narcissus jonquila N/Narcissus%20jonquila/slides/Narcissus%20jonquila%201,%20Saxifraga-Dirk%20Hilbers.jpg

112 Saxifraga-Jan van der Straaten Narcissus juncifolius N/Narcissus%20juncifolius/slides/Narcissus%20juncifolius%203,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

113 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Narcissus rupicola N/Narcissus%20rupicola/slides/Narcissus%20rupicola%203,%20Saxifraga- Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

114 Saxifraga-Dirk Hilbers Narcissus tazetta N/Narcissus%20tazetta/slides/Narcissus%20tazetta%202,%20Saxifraga-Dirk%20Hilbers.jpg

115 Amaryllidaceae (amarylkovité) Třídění narcisů Od roku 1950 třídění založené na délce pakorunky, či trubky, a rozložení barev 1. Trubkovité narcisy Trubka vždy delší než okvětní lístky 2. Velkokorunné narcisy Pakorunka kratší než okvětní lístky, ale delší než 1/3délky okvětních lístků 3. Narcisy s malou pakorunkou Pakorunka kratší než 1/3 délky okvětních lístků 4. Plnokvěté narcisy Zmnožené okvětní lístky Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin

116 JN Narcissus 'Golden Harvest' 1. trubkovité narcisy

117 JN Narcissus 'Mary Bohannon' 1. Trubkovité narcisy

118 JN Nacissus 'Dutch Master' 1. trubkovité narcisy

119 JN Narcissus 'Pinza' 2. Velkokorunné narcisy

120 JN Narcissus 'Gigantic Star' 2. Velkokorunné narcisy

121 JN Narcissus 'Replette' 4. Plnokvěté narcisy

122 JN Narcissus 'Rip van Winkle' 4. Plnokvěté narcisy

123 JN Narcissus 'Bridal Crown' 4. Plnokvěté narcisy

124 Amaryllidaceae (amarylkovité) Třídění narcisů 5. Triandrus Menší květy, vícekvěté Zpět ohnuté okvětní lístky, kalichovitá nebo krátce trubkovitá pakorunka s hladkým okrajem Jasná příslušnost k původnímu druhu Narcisus triandrus pocházejícímu z JZ Evropy 6. Cyclamineus Zpět ohnuté okvětní lístky, úzká pakorunka Jasná příslušnost k původnímu ve Španělsku a Portugalsku rostoucímu druhu N. cyclamineus 7. Jonquilla Jemné květy s miskovitými pakorunkami Vícekvěté Pozdní Vonné Jasná příslušnost k původnímu jihoevropskému druhu N. jouquilla Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin

125 Narcissus triandrus subsp.triandrus var. Triandrus and Narcissus thalia oba ze skupiny Triandrus

126 JN Narcissus cyclamineus 'TETE-A-TETE' 6. Cyclamineus

127 JN Narcissus 'Warbler' 6. Cyclamineus

128 JN Narcissus 'Jetfire' 6. Cyclamineus

129 JN 'Miniature Narcissi' 7. Jonquilla

130 Narcissus jonquilla flowering in a marshy field in Algarve, Portugal and Narcissus 'Pipit'

131 Amaryllidaceae (amarylkovité) Třídění narcisů 8. Tazetta Zahradní mrazuvzdorné odrůdy vzniklé křížením s jihoevropským Narcissus tazetta (u nás nemrazuvzdorný) s ostatními druhy, zvláště N. poeticus Pozdní Miskovitá pakorunka Výrazná vůně 9. Poeticus Odrůdy připomínající původní Pyrenejský druh N. poeticus Malá miskovitá pakorunka Velmi pozdní Příjemná vůně 10. Všechny původní druhy a jejich přírodní variety Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin

132 Narcissus tazetta and Narcissus 'Falconet'

133 Narcissus poëticus JN

134 Amaryllidaceae (amarylkovité) Třídění narcisů 11. Narcisy se členěnou pakorunkou Split corona, Butterfly, Collar Nejmladší skupina kultivarů Pakorunka členěna do 6 úkrojků nejméně do 1/3 své délky 12. Ostatní narcisy, které nelze zařadit do předchozích skupin Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin

135 JN Narcissus 'Printal' 11. Narcisy s dělenou pakorunkou

136 JN Narcissus 'Chantarelle' 11. Narcisy s dělenou pakorunkou

137 Saxifraga-Jan van der Straaten Sternbergia lutea Z/Sternbergia%20lutea,%20Common%20Sternbergia/slides/Sternbergia%20lutea%201,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

138 Sternbergia (lužanka)** Amaryllidaceae (amarylkovité) drobná cibulovina podobná krokusu, ale krátký květní stvol vystupuje nad povrch půdy a toulec obalující poupě zůstává u některých druhů dlouho zelený, květy jsou jednotlivé, nejčastěji žluté, nejvíce druhů pochází ze Středozemí a z Iránsko Turánské oblasti Pěstuje se S. colchiciflora jehož areál vzácně zasahuje až na vápencové skály na Slovensku, kvete v září až v říjnu, na podzim kvete také Středomořská až Iranoturánské oblasti S. lutea, na jaře kvete Maloasijská a Iránská S. fisheriana Vyžadují teplé stanoviště s dobrou drenáží, může být kamenité, nejlépe vápencové a na zimu dobrou ochranu před chladem a mrazem Množí se dceřinými cibulkami, kvetou druhým rokem, nebo semeny (kvetou za 4-5 let) Vysazují se do skalek, nebo na obruby jižních osluněných zdí, terasy, pěkná je v kombinaci s travami

139 Zephyranthes grandiflora SPL.jpg

140 Amaryllidaceae (amarylkovité) Zephyranthes** vzácněji pěstované cibuloviny podobné rodu Amaryllis. Pocházejí z Jižní a Střední Ameriky a Floridy. Má menší kulovitou cibuli s tmavou obalovou šupinou, čárkovité až řemenovité listy a a jednotlivé květy vyrůstající z malého toulce na konci dutého stvolu Pěstuje se růžovokvětý Z. grandiflora s růžovými 8 cm dlouhými květy, se žlutým jícnem (u nás kvete od jara do léta), bělokvětý s růžovým nádechem Z. candida (kvetoucí u nás na podzim), nebo např. Z. atamasco s bílými květy se zelenou trubkou, u nás kvetoucí na jaře

141 Řád Asparagales, Čeleď Amaryllidaceae Množství dalších rostlin se pěstuje pro okrasu v našich podmínkách převážně jako pokojovky: Clivia, Hippeastrum z Jižní Afriky (někdy nesprávně označovány za Amaryllis) Amaryllidaceae (amarylkovité) Clivia Hippeastrum

142 Řád Asparagales, Čeleď Amaryllidaceae Amaryllis belladona z Jižní Afriky Amaryllidaceae (amarylkovité) a_habitat/amaryllis_belladonna_habitat.jpg adonna_jerusalem/amaryllis_belladonna_116.jpg In the natural habitats, Amaryllis belladonna flowers shortly after a bush fire. The above picture, which was taken on a very steep hillside near Cape Town, shows thousands of Amaryllis belladonna bulbs flowering profusely a week or so after a bush fire in Autumn. In cultivation, however, bulbs do not necessarily need fire for flowering. Dennis Tsang (17 March 2006)

143 Řád Asparagales Asparagaceae (chřestovité) Čeleď Asparagaceae (chřestovité) rozsáhlá čeleď zahrnující velké množství příbuzných ale morfologicky nepodobných skupin rostlin dnes rozlišovaných na úrovni podčeledí rozšíření: kosmopolitní, 153/2500, ČR 10/24 PREZENTACE JN

144 Řád Asparagales, Čeleď Asparagaceae Podčeleď Asparagoideae (chřestovité) byliny s oddenkem lodyha rozvětvená, listy blanité až šupinovité v jejich úžlabí vyrůstají ve svazečcích četná fylokládia rozšíření: Starý svět plus Mexiko, 2/ cca200, ČR 1/1 Asparagus officinalis (chřest lékařský) pěstuje se jako zelenina pro mladé výhonky tropické se pěstují jako pokojovky Asparagaceae (chřestovité) JN PREZENTACE JN

145 Podčeleď Brodiaeoideae Asparagaceae (chřestovité) rostliny původně řazené do čeledi Themidaceae pocházející ze Střední Ameriky a tichomořského pobřeží S. Ameriky významnými okrasnými rostlinami jsou Brodiaea a Triteleia Triteleia laxa PREZENTACE JN Obrázek Daderot, CC0 1.0 Universal Public Domain _DSC06716.jpg/640px-Triteleia_laxa_-_VanDusen_Botanical_Garden_-_Vancouver%2C_BC_-_DSC06716.jpg

146 Brodiaea coronaria. Harvest Brodiaea delicate purple flowers native pereenial plant of both wetland and upland prairie

147 Asparagaceae (chřestovité) Brodiaea Brodiaea (v poslední době rozčleněna do více rodu Brodiaea, Triteleia, Dichelostemma) Původ: S Amerika Popis: rostlina s cibulnatými hlízami, úzkými přízemními listy a okolíkem zvonkovitých šestičetných květů (modré, fialové, karmínové) Stanoviště: bohaté, ale lehké propustné půdy v době růstu dostatečně zásobené vodou a chráněné místo na slunci, v zimě ochranu před mrazem Množí se dceřinými hlízkami, nebo semeny (kvete za 2-3 roky) Použití: malé skupinky na viditelných místech, do skalek i nádob Vhodná k řezu dlouho vydrží ve váze Sruhy: U nás se nejčastěji vysazuje Brodiaea elegans z Kalifornia a Oregonu nebo hybridogenní Triteleia tubergenii v různých kultivarech Sběratelsky se pěstuje mnoho dalších druhů a kultivarů: Brodiaea coronaria. The Botanical Register vol. 14 (1828) Swallowtail Garden Seeds (CC BY 2.0)

148 Triteleia tubergenii

149 Řád Asparagales, Čeleď Asparagaceae Podčeleď Scilloideae ( hyacintovité ) vytrvalé byliny s cibulí nebo oddenkem, popřípadě hlízou listy nejčastěji přízemní květenství hroznovité květy oboupohlavné, cyklické, nerozlišené, nejčastěji modré nebo bílé P 3+3 nebo P (3+3) A 3+3 G(3) cenokarpní, svrchní semena s fytomelany subtropy až mírné pásmo, těžiště výskytu ve Středozemí a na Blízkém Východě; ČR 3/20 velké množství okrasných rostlin Muscari neglectum Asparagaceae (chřestovité) PREZENTACE JN

150 Řád Asparagales, Čeleď Asparagaceae Podčeleď Scilloideae ( hyacintovité ) Asparagaceae (chřestovité) Zahradnicky významné rody: Bellevalia, Brimeura, Camassia, Eucomis, Galtonia, Hyacinthoides, Hyacinthus, Chionodoxa, Muscari, Ornithogalum, Puschkinia, Scilla

151 Bellevalia pycnantha

152 Asparagaceae (chřestovité) Bellevalia Původ: Středomoří a Malá a Přední Asie Popis: rostlina příbuzná hyacintům se široce kónickou bílou cibulí, úzkými čárkovitými listy a menším středně hustým hroznovitým květenstvím, květy jsou drobné, trubičkovité, nebo hranaté, mírně zvonkovité, modré až světle fialové. Kvete v dubnu až květnu Pěstuje se nejčastěji B. pycnantha (Muscari paradoxum) původem v Zakavkazsku, Turecku, iráku a Iránu, nebo B. romana z jihozápadní Francie ta je méně nápadná svými světlými květy a vyžaduje na zimu ochranu před mrazem Je nenáročná, nejlépe roste na přímém slunci v lehčí půdě. B. romana vyžaduje na zimu ochranu před mrazem, na jednom stanovišti může zůstat dlouhou dobu Množí se dceřinými cibulemi a semeny podobně jako modřence Používá se do skalek, v početných skupinách na obruby záhonů

153 Saxifraga-Iztok Skornik Bellevalia romana B/Bellevalia%20romana%2C%20Roman%20Squill/slides/Bellevalia%20romana%201,%20Saxifraga- Iztok%20Skornik.jpg

154 Hyacinth flowers (Brimeura amethystina) a Brimeura amethystina 'Alba'

155 Brimeura** Asparagaceae (chřestovité) je jihoevropská drobná rostlinka podobná hyacintu s malými cibulemi, čárkovitými listy a stvolem s řídkým válcovým hroznem malých, modrých, zvonkovitých květů srostlých do poloviny v trubku, kvete v květnu Pěstuje se B. amethystina, která roste v přírodě od Pyrenejí po Balkán Nenáročná cibulovina, které se dobře daří v propustných půdách na slunci i v polostínu, ponechává se na místě dokud se nepřemnoží Množí se dceřinými cibulemi Hodí se na okraje trvalkových záhonů i jako podrost do přírodních partií zahrad a parků

156 Camassia leithtlinii

157 Camassia** Asparagaceae (chřestovité) zahrnuje stepní cibulnaté rostliny pocházející ze S Ameriky, jejich sukňovité, téměř kulovité cibule Indiáni používali jako zeleninu, listy široké kolem 5 cm jsou v přízemní růžici, stvol je až 1 m vysoký nese početné hroznovité květenství, květy jsou pravidelné, nebo nepravidelné s úzkými okvětními lístky, délka nitek tyčinek je určovací znak jednotlivých druhů, kvete v červnu a červenci Pěstuje se C. leichtlinii s květy žlutobílými, vzácněji modrými a fialovými, C. cusickii s hroznem světlemodrých květů, C. quamash s květy fialovo modrými až bílými, nebo podobná ale subtilnější C. scilloides Vyžaduje chráněné polohy, teplé a v létě suché stanoviště a propustnou půdu a polostín, v zimě je vhodné ji přikrýt Množí se postraními cibulkami a semeny, sklízí se jen při přesazování Hodí se do trvalkových skupin, které se v létě moc nezalévají, a do přírodních partií zahrad např. do sousedství trav a keřů, používá se k řezu

158 Pineapple lily flowers (Eucomis bicolor)

159 Asparagaceae (chřestovité) Eucomis (chocholatice) Původ: J Afrika Popis: exoticky vyhlížející rostlina připomínající Ananas ( Ananas-Blume ). Má velkou šupinatou cibuli, dlouhé přízemní šavlovité, často tečkované listy a hrozen zelenobílých květů zakončený nápadným listovým chocholem, kvetou koncem jara a v létě. Pěstování: suché, chráněné stanoviště na plném slunci a propustnou půdu dobře zásobenou živinami, venku většinou nepřezimují, proto je lépe je na podzim sklidit a uložit v suchu a chladu a vysazovat až v druhé polovině dubna (po výsadbě potřebuje hodně vláhy, po odkvětu vlhko nesnáší) Množení: postraními cibulkami (kvete za 2-3 roky), nebo ze semene (pomalu klíčí) Použití: solitéra ozdobná listem, květem i plody nebo se pěstuje jako kbelíková rostlina Druhy: U nás se vzácně vysazuje cm vysoká Eucomis bicolor s listy beze skvrn, nebo podobně vysoká E. comosa s karmínově skvrnitými listy, popřípadě až 150 cm dorůstající E. pole-evansii

160 Galtonia flowers (Galtonia regalis) Galtonia_flowers_Galtonia_regalis_-SPL.jpg

161 Asparagaceae (chřestovité) Galtonia (listoška, letní hyacint)** jihoafrická cibulovina ceněná svým letním a trvanlivým kvetením. Má bílou kulovitou cibuli, přízemní listy dlouhé cm zelené až do podzimu a stvol až 1 m vysoký s řídkým hroznem zelenavě bílých, zvonkovitých květů Občas se pěstuje Galtonia candicans, u nás kvete v srpnu, G. Regalis, G. Princeps, nebo G. Viridiflora Na chráněném místě je Galtonia u nás schopná dobře přezimovat, vyžaduje lehčí dobře živinami zásobenou půdu a teplé slunné stanoviště, první rok po výsadbě ochranu před mrazem Množí se nejčastěji semeny, vykvétají druhým rokem po výsevu, cibule se může ponechat dlouhodobě na stanovišti, nebo se vyndávají a skladují jako mečíky Hodí se do samostatných skupin, nebo trvalkových záhonů, pro trvanlivá květenství se využívají k řezu

162 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Hyacinthoides hispanica

163 Asparagaceae (chřestovité) Hyacinthoides (hyacintek) Původ: jihozápadní Středozemí, pěstována už od 17. století Popis: kulovité, nebo mírně zploštělé bílé cibule s papírovitou obalnou šupinou, které se každý rok obnovují (jako tulipán). Rostliny jsou cm vysoké, s přízemními cca 2 cm širokými listy vyrůstajícími před kvetením, na stvolu vyrůstá úzce kuželovité hroznovité květenství s květy, zvonkovité okvětí je více jak do poloviny srostlé, květy jsou původně modré u vyšlechtěných odrůd i růžové a bílé, kvetou v květnu Pěstování: nenáročná rostlina rostoucí nejlépe na slunečném stanovišti s dostatkem vláhy na jaře, snese polostín Množení: dceřinými cibulkami, původní druhy také semeny, někdy se spontánně vysemeňují Použití: do skupin s trvalkami do volných trávníků i jako předsadba keřů, lze ji použít k řezu Druhy: Nejčastěji se pěstuje H. hispanica v různých kultivarech Alba, Rose Queen, Sky blue a dalších. Subtilnější jsou H. italica s vonnými hvězdičkovitě otevřenými květy, nebo H. non-scripta s úzce zvonkovitými květy

164 Asparagaceae (chřestovité) Hyacinthus (hyacint) Jediným zástupcem rodu je H. orientalis (h. východní) pocházející z východního středomoří, snad i Turecka, Sýrie a Libanonu. Do Evropy byl introdukovaný v roce 1562 a všechny dnešní kulturní odrůdy z něho byly postupně vyšlechtěny. Popis: cibule jsou vytrvalé, kulaté, suknicovité, pokryté tenkou šupinou (barva šupiny závisí na barvě květu). Rostliny jsou cm vysoké, 4-6 vzpřímených, 2-3 cm širokých listů vyrůstá před kvetením, silný stvol nese hrozen květů. Šest voskovitých okvětních lístků je do poloviny srostlé v trubku. Květy jsou zvonkovité, 3-5 cm velké, cípy obvykle široce otevřené. Původní barva květů je fialově modrá, dnes se pěstuje množství barevných kultivarů. Květy jsou vonné

165 JN Hyacinthus orientalis (h. východní) JN

166 Asparagaceae (chřestovité) Hyacinthus (hyacint) Pěstování: Hyacinty jsou náročnější, než většina cibulovin vyžadují slunné stanoviště (ale ne exponovaný jižní svah), jsou mrazuvzdorné, ale trpí velkými výkyvy teplot (vysazovat cm pod povrch půdy) a po výsadbě je vhodné je na zimu přikrýt slámou, nebo chvojím. Vyžadují hluboké, humózní, propustné půdy dobře zásobené živinami s dostatkem vápníku. Dostatek vláhy potřebují po výsadbě a na jaře. Sklízejí se každoročně koncem června a skladují se na suchém místě při teplotě C Množení cibulemi je možné jen po narušení matečné cibule viz kapitola množení, semeny se množí jen při křížení nových odrůd Použití: dobře upravené záhony do skupin, nebo na okraje záhonů do blízkosti cest, velmi vyžívané jsou do nádob a pro rychlení Kultivary: koncem 18. století už existovalo 3000 kultivarů K nejčastěji pěstovaným kultivarům patří bílé White Pearl, růžové Pink Pearl, modré Delf Blue, žluté Yellow Queen, oranžové Gipsy Queen, červené Amsterdam, fialové Amethyst

167 JN Hiacinthus orientalis 'Gipsy queen'

168 JN Hiacinthus orientalis 'Sky Jacket'

169 JN Hiacinthus orientalis 'Marconi'

170 JN Muscari armeniacum rychlené rostliny

171 Asparagaceae (chřestovité) Muscari (modřenec) Původ: jižní i střední Evropa, Malé a Západní Asie. Popis: cibule jsou žlutobílé s tenkými obalovými šupinami, listy jsou přízemní, trávovité někdy raší už na podzim, stvol je zakončený hustým hroznovitým květenstvím. Květy jsou převislé, trubičkovité, nebo džbánečkovité (okvětní lístky srostlé) se šestizubým okrajem, nejčastěji modré, většina druhů kvete druhé polovině dubna a v květnu, středomořský M. parviflorum a některé formy tureckého M. aucheri kvetou na podzim Pěstování: nenáročné cibuloviny, nesnáší akorát zamokření, druhy s listy rašícími na podzim je vhodné na zimu přikrýt chvojím Množí se dceřinými cibulkami i semeny, časté jsou samovýsevy Stanoviště: okraje rabat, do skalek i do řidších později kosených trávníků, i do nádob na terasy, některé k řezu i rychlení

172 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Muscari botryoides N/Muscari%20botryoides,%20Common%20Grape%20Hyacinth/slides/Muscari%20botryoides%202,% 20Blauw%20druifje,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

173 Asparagaceae (chřestovité) Muscari (modřenec) Druhy: z u nás původních druhů se pěstují: M. botryoides s jasně modrými kvítky M. comosum s hroznem rozděleným na horní hnědozelenou část a spodními fialově purpurovými kvítky, oblíbená je forma Plumosum, která má všechny kvítky sterilní, M. tenuiflorum je méně dekorativní řídký hrozen má rozdělený na hnědozelené fertilní kvítky a fialové sterilní květy M. neglectum, má v hroznu až 80 černomodrých květů s úzkým bílým lemem (V Řecku se cibule tohoto druhu někdy používaly jako zelenina)

174 JN JN Muscari comosum

175 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Muscari neglectum

176 JN Muscari armeniacum

177 Asparagaceae (chřestovité) Muscari (modřenec) Z dalších druhů se pěstují: M. armeniacum pocházející z JV Evropy a Kavkazu, má hustý hrozen jasně kobaltově modrých kvítků s úzkým bílým lemem, pěstuje s v několika formách včetně bílého. V zahradách je častý M. argaei s až 20 cm dlouhým válcovitým hroznem bílých kvítků, jeho původ není znám. Miniaturní světlemodrý hyacint připomíná už v březnu kvetoucí M. azureum z malé Asie. M. macrocarpum, M. latifolium a další pěstované druhy pocházejí z Turecka.

178 JN Ornithogalum umbellatum

179 Asparagaceae (chřestovité) Ornithogalum (snědek) Původ: většina druhů pochází ze Středomoří, některé ze Střední Evropy i Asie, pěstují se i teplomilné druhy z J Afriky. Popis: cibule jsou bílé s pevnou obalovou šupinou, listy jsou přízemní úzké, květy jsou na bezlistém stvolu. Květy jsou široce otevřené, hvězdičkovité šestiplátečné převážně bílé, nebo světle žluté na vnější straně se širokým zeleným proužkem uprostřed. Pěstování: dobře roste v kypré, záhřevné humózní půdě dobře zásobené živinami, v polostínu. Vyžadují dostatečnou zálivku. Druhy z jižní Evropy potřebují zimní krytí, Africké druhy se pěstují ve skleníku. Množení: převážně postranními cibulkami, O. thyrsoides se množí semeny Použití: nižší druhy se vysazují v zahradách pod listnaté stromy, vyšší druhy vhodné k řezu se pěstují většinou ve sklenících, k nám se dovážení z Nizozemí jako řezané květiny

180 Saxifraga-Marijke Verhagen Ornithogalum pyrenaicum Bethlehem/slides/Ornithogalum%20pyrenaicum%204,%20Bosvogelmelk,%20Saxifraga- Marijke%20Verhagen.jpg

181 Asparagaceae (chřestovité) Ornithogalum (snědek) Druhy: z našich snědků se pěstují: bělokvětý O. umbellatum (snědek chocholičnatý) kvetoucí v dubnu až květnu, žlutokvětý O. pyrenaicum, kvetoucí v květnu. Dále se pěstují: bělokvětý na jaře kvetoucí O. narbonense ze Středomoří až Kavkazu a Iránu, jihoevropský a maloasijský O. nutans s květy bílými a z vnější strany zelenými. Později v červenci a srpnu kvete jiho až středoevropský O. pyramidale.

182 Saxifraga-Jan van der Straten Ornithogalum narbonense Saxifraga-Jan van der Straten

183 Saxifraga-Peter Meininger Ornithogalum nutans R/Ornithogalum%20nutans%2C%20Drooping%20Star%20of%20Bethlehem/slides/Ornithogalum%20n utans%201,%20saxifraga-peter%20meininger.jpg

184 JN Ornithogalum balansae Foto Jana Navrátilová

185 Asparagaceae (chřestovité) Ornithogalum (snědek) Vzácněji se pěstují: O. balansae domácí v Rusku a Turecku se širšími listy, O. magnum z Kavkazu vyšší druhy vhodné k řezu: jihoafrický O. thyrsoides středomořský O. arabicum

186 Saxifraga-Rutger Barendse Saxifraga-Rutger Barendse Ornithogalum arabicum

187 Saxifraga-Jan Willem Jongepier Scilla siberica Z/Scilla%20siberica,%20Siberian%20Squill/slides/Scilla%20siberica%205,%20Oosterse%20sterhyacint, %20Saxifraga-Jan%20Willem%20Jongepier.JPG

188 Asparagaceae (chřestovité) Scilla (ladoňka) Původ: pocházejí zejména ze střední a jižní Evropy, Malé Asie, hrnkově pěstované druhy i z J Afriky a J Ameriky. Popis: Ladoňky mají světlé kulovité nebo oválné cibule, 2-3 přízemní čárkovité nebo kopinaté listy a jeden nebo více stvolů s hroznovitým květenstvím. Počet květů se liší u jednotlivých druhů. Květy jsou široce zvonkovité až hvězdičkovité, skloněné, nejčastěji modré případně bílé nebo růžové až purpurové, okvětní lístky jsou volné, nebo jen na spodu srostlé v krátkou trubku, kvetou většinou na jaře, několik druhů na podzim Pěstování: Venku pěstované ladoňky jsou nenáročné a přizpůsobivé, nejlépe se jim daří v propustné, humózní na jaře přiměřeně vlhké půdě, na jednom stanovišti mohou být neomezeně dlouho Množí se dceřinými cibulkami, nebo semeny, časté samovýsevy Použití: vhodné jsou do skalek, nebo jako podrost pod listnaté dřeviny, některé lze přirychlovat

189 Asparagaceae (chřestovité) Scilla (ladoňka) Druhy: rod zahrnuje asi 80 druhů, nejčastěji se u nás pěstuje: jihovýchodoevropská až maloasijská ladoňka sibiřská (Scilla siberica), rozšířený je bílý kultivar Alba a tmavomodrý kultivar Spring Beauty. JN

190 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Scilla bifolia Z/Scilla%20bifolia%2C%20Alpine%20Squill/slides/Scilla%20bifolia%208,%20Vroege%20sterhyacint,%2 0Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

191 Asparagaceae (chřestovité) Scilla (ladoňka) Dále se venku pěstují Scilla mischtschenkoana (= S. tubergeniana) z Iránu a Kavkazu s velmi světle modrými květy, i u nás původně se vyskytující S. bifolia, balkánská S. litardierei, ze Španělska a Portugalska pocházející S. ramburei

192 Saxifraga-Jasenka Topic Saxifraga-Jasenka Topic Scilla litardierei

193 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Scilla ramburei Z/Scilla%20ramburei/slides/Scilla%20ramburei%202,%20Saxifraga- Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

194 Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Scilla peruviana Z/Scilla%20peruviana/slides/Scilla%20peruviana%2011,%20Saxifraga- Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

195 Asparagaceae (chřestovité) Scilla (ladoňka) Jako hrnkové rostliny se pěstují např.: jihoafrická S. violacea jihoevropská S. peruviana

196 JN Chionodoxa luciliae

197 Asparagaceae (chřestovité) Chionodoxa (ladonička) Původ: ostrovy ve Středozemí a při pobřeží Malé Asie Stanoviště: v přírodě roste v subalpínském a alpínském stupni Popis: drobná cibulovina. Cibulky jsou malé kulaté, listy 2 přízemní protáhlé, na krátkém stvolu narůstá řídké hroznovité jednostranné květenství, květy jsou malé trojčetné, hvězdičkovité připomínající květy ladoněk (liší se tím že ladoničky mají v báze okvětní lístky srostlé, ladoňky volné), nejčastější barva květů je modrá, někdy s bílou bází, kvete brzo z jara Pěstování: Ladoničky jsou nenáročné, daří se jim na slunném nebo polostiném stanovišti s lehčí propustnou humózní půdou Množí se dobře semeny, někdy samovýsevy i dceřinými cibulkami Použití: ve skupinách do skalek, do řídkého trávníku, nebo jako podrost pod listnaté stromy, lze je přirychlovat v miskách Druhy: pěstuje se vzrůstnější Ch. luciliae (dnes je do tohoto druhu řazena i Ch. gigantea) v různých kultivarech lišících se barvou květů Alba, Pink Giant, vzácněji se pěstuje drobnější Ch. forbesii, nebo Ch. sardensis

198 JN Chionodoxa 'Glory of Snow'

199 JN Chinodoxa forbesi 'Rosea'

200 Barbara Wrzesińska (CC BY-SA 2.5) Puschkinia scilloides banotica_iv_2006_1.jpg

201 Asparagaceae (chřestovité) Puschkinia (puškinie, modřenka) Původ: V Evropa a Z Asie Popis: drobná jarní cibulovina podobná ladoňkám. Má vejčité až kulovité cibulky s tmavou obalovou šupinou, 2 protáhlé přízemní listy a do 15 cm vysoký stvol s hustým hroznovitým květenstvím se 3-20 zvonkovitými květy, 6 okvětních lístků na bázi srůstá v krátkou trubku a nitky tyčinek na bázi srůstají v malou vnitřní korunku se 6 zoubky Pěstování: nenáročná cibulovina, která dobře roste na slunci i v polostínu v propustnější lehčí půdě, na jaře vyžaduje dostatek vláhy Množí se postraními cibulkami a semeny, časté jsou samovýsevy Použití do skalek i do řídkých trávníků Druhy: pěstuje se P. scilloides se světle modrými květy s tmavým proužkem z vnějšku, existují i bílé, nebo nazelenalé formy

202 Erutuon (CC BY-SA 2.0) Puschkinia scilloides