Keře v lesních a porostních okrajích

Transkript

1 půdy a o suchá stanoviště, kde je stromové patro často uvolněné, nesouvislé. Může jít např. o zakrslé doubravy různých typů s výskytem druhů, jako je např. dřín obecný, skalník celokrajný, ptačí zob obecný. Některé druhy stromů druhého řádu, např. javor babyka nebo jeřáb muk, rostou v těchto podmínkách často v keřovité formě. Jiný typ extrémních stanovišť představují půdy zamokřelé, rašelinné, např. porosty rašelinné kleče s některými druhy keříčkovitého růstu, např. vlochyně obecná, klikva bahenní, někde i bříza trpasličí. Dále jsou to např. některé typy borových doubrav a březových doubrav s porosty krušiny olšové ve spodním patře, bezkolencové dubové jedliny s rojovníkem bahenním aj. Keřové patro se dále ve značném rozsahu vyskytuje na bohatých, dostatečně vlhkých půdách zejména v případech, kdy stromové patro, např. dubu, propouští světlo v takové intenzitě, která je pro dřeviny keřovitého růstu dostatečná. Konkurence výživy není v těchto podmínkách zpravidla limitujícím faktorem. Jde zpravidla o půdy minerálně bohatší a dostatečně vlhké. Může se jednat např. o lesní typy svěžích habrových doubrav nebo hlinitých doubrav (PLÍVA, PRŮŠA 1969), kde podle poměrů může tvořit řidší či hustší keřové patro zejména javor babyka, trnka obecná, řešetlák počistivý, líska obecná, ptačí zob obecný, zimolez pýřitý, někdy i svída krvavá a hlohy. Podobné spektrum dřevin keřovitého růstu se může vyskytovat v některých typech javorové řady, jako jsou např. habrové javořiny. Zvláště bohaté keřové patro bývá vyvinuto v lesních typech luhů a olšin. V tzv. tvrdém luhu jsou to druhy, které byly zmíněny jako charakteristické pro typy svěžích a hlinitých habrových doubrav a některé další, např. střemcha obecná, bez černý, kalina topolová, kalina tušalaj. V typech tzv. měkkého luhu (zejména v luzích olše šedé) jsou pro spodní patro typické krušina olšová, střemcha obecná, některé druhy vrb (např. vrba ušatá) a zimolez černý. Specifický případ představují na mnohých lokalitách borové porosty, většinou uměle založené na relativně úrodných půdách, dostatečně vlhkých, kde vzniká často spontánně spodní patro dřevin stromovitého růstu zejména dubu, někdy habru, buku i dřevin keřového růstu (např. ptačí zob obecný, líska obecná). Na vlhkých lokalitách až rašelinných půdách tvoří v porostech, zejména borovice a břízy, často řidší, obvykle nesouvislé patro krušina olšová. Porosty stinných dřevin, zejména buku, ale i smrku a jedle a smíšené porosty těchto dřevin, jsou charakteristické značným zástinem a kořenovou konkurencí. Zvláště v porostech smrku plně zapojených je zástin a kořenová konkurence zpravidla taková, že se bylinná vegetace a trávy objevují jen sporadicky, chybí i keřové patro. Objevuje se pomístně v případech, kdy jsou porosty uvolněny buď celoplošně, nebo pomístně nahodilými vlivy, jako jsou vývraty, sněhové polomy a jiná možná poškození např. biotického charakteru. Líska obecná v porostu osiky. Výskyt keřů doplňují někdy nálety dřevin mateřského stromového porostu. Typické jsou časté výskyty bezu červeného v uvolněných, zejména smrkových porostech na úrodnějších vlhčích půdách, kde uvolněním dochází k urychlenému rozkladu humusu a šíření nitrofilních druhů rostlin. Keře v lesních a porostních okrajích Keře mohou představovat v lesních okrajích přechod mezi zapojenými lesními porosty a otevřenou krajinou, v našich podmínkách zejména pozemky zemědělsky využívanými. Keře se vyskytují v lesních okrajích v pásech, často nesouvislých, různé šířky. Vymezují lesní okraje v případech, kdy je pro vznik keřového patra dostatek místa. Jinak v lesních okrajích pronikají keře často více méně hluboko do stromového porostu, a to rozmanitě podle stanovištních podmínek, expozice a podle druhového a prostorového složení porostu. Ve středoevropských podmínkách často při lesních okrajích keřový pás chybí nebo je jen v nesouvislém utváření přítomen v okraji pod stromovým porostem. Okraje lesa totiž často navazují bez jakéhokoli přechodu na nelesní pozemky a jsou charakteristické stěnou hluboko zavětvených stromů. Foto: Jan Klíma Většinou nesouvislé a nestejně široké pásy porostů dřevin keřovitého růstu, často ve více méně různorodé směsi s nálety dřevin stromovitého růstu se někdy objevují i při vnitřních okrajích lesa, které jsou tvořeny sítí cest v lesích, rozdělovacími linkami, vodotečemi, případně hranicemi lesních porostů a enkláv v lesích (louka aj.). V těchto případech podmiňuje vznik nárostů dřevin keřovitého růstu, vedle podmínek stanovištních a porostních, šířka vnitřních linií a odstup mezi liniemi a hranicemi sousedních porostů. Druhová skladba okrajových pásů, pokud jde o dřeviny keřovitého růstu, může být podle podmínek prostředí a charakteru porostů rozmanitá. Vedle druhů, které Janovec metlatý v okraji borové mlaziny. Foto: Jan Klíma pěstování lesa LESNICKÁ PRÁCE 75 / 19

2 pěstování lesa byly již zmíněny, přicházejí v lesních okrajích velmi často ve značném podílu některé druhy růží (Rosa spec. div.), vrb (např. vrba jíva, vrba ušatá a vrba popelavá) a druhy rodu Rubus. Významnou součást lesních okrajů mohou v některých případech tvořit i druhy tzv. ovocných dřevin, jako je třešeň ptačí, jabloň lesní, hrušeň planá. Tyto dřeviny, zvláště posledně jmenované, mohou mít podle podmínek i keřovitý růst. Keře jako pionýrské druhy na holinách, příp. nelesních půdách Některé domácí dřeviny keřovitého růstu se mohou uplatňovat v rámci sukcesních procesů, které probíhají na holinách vzniklých úmyslnou těžbou nebo nahodile, např. kalamitami, eventuálně i na nelesních půdách, které jsou dočasně nebo natrvalo vyřazeny ze zemědělského využívání a určeny k zalesnění. Druhová skladba keřů, která se postupně jednotlivě nebo v hloučcích či skupinách na ploše spontánně vyskytuje, bývá rozmanitá podle podmínek stanovištních a charakteru ploch, pokud jde o zabuřenění. Dále hraje roli délka doby, po kterou je plocha z využívání vyřazena a nedotčena. Podle podmínek se na spontánním sukcesním procesu účastní spolu se dřevinami keřovitého růstu stromovité druhy, které mohou často převládat. V našich podmínkách se jedná většinou o břízy, topol osiku, jeřáb ptačí. V souvislosti se sousedstvím lesních porostů se však může jednat i o některé jehličnany, zejména modřín a borovici. Pro vznik náletových jedinců a skupin dřevin, a to i keřovitého růstu, jsou rozhodující zdroje v okolí jako předpoklad spontánního šíření na volné plochy. Druhová skladba porostů dřevin keřovitého růstu, které se uplatňují v rámci spontánní sukcese směřující k lesu, bývá ve středoevropských podmínkách poměrně chudá. Vedle náletu zmíněných dřevin stromovitého růstu se dostavuje často vrba jíva, v některých případech podle podmínek stanovištních některé další druhy vrb, jako je např. již zmíněná vrba ušatá a vrba popelavá, dále některé druhy rodu Rosa, zejména růže šípková, trnka obecná, bez černý aj. Funkce keřů v lesních ekosystémech Bezový podrost ve smrkovém porostu. Foto: archiv redakce hyb vzduchu, sluneční paprsky), avšak jsou-li vhodně utvářeny, s účastí dřevin keřovitého růstu, brání pronikání účinků těchto faktorů do nitra porostů. Nejsou-li okraje lesů vhodně strukturovány, zejména chybí-li keřové patro, mohou sluneční paprsky (zvláště na slunných exponovaných lokalitách) pronikat do nitra porostů a nepříznivě ovlivňovat porostní klima. V těchto případech dochází ke zvyšování teploty vzduchu, evaporaci, zabuřenění Z lesnického hlediska má keřové patro funkci půdního krytu, často společně s nálety dřevin stromovitého růstu, bylinnou a travní vegetací. Podle podmínek může opadem listí a prokořeněním půdy přispívat k tvorbě vhodných forem humusu a dále k uchování vhodného porostního klimatu. Keře mohou v počátečních fázích vývoje lesních porostů působit vhodně jako zápojné, podpůrné porostní složky a mohou mít někdy i pozitivní vliv na růst a vývoj hospodářsky významných dřevin, které tvoří základ druhové skladby porostů. V jiných případech, zvláště je-li podíl dřevin keřovitého růstu v kulturách, náletech, nárostech a mlazinách příliš velký, mohou tyto druhy ohrožovat existenci a růst dřevin stromovitého růstu. V těchto případech je proto žádoucí, aby byly v rámci pěstebních opatření (plecí seče, čistky) ve prospěch dřevin stromovitého růstu redukovány. V lesních porostech, kde dřeviny keřovitého růstu tvoří souvislé patro, mohou být často významnou překážkou přirozené obnovy lesních porostů. Keřové patro je pak třeba zcela nebo částečně pomístně redukovat. V případech, kdy se obnova realizuje uměle plošným způsobem (holoseče), dochází obvykle k úplné nebo částečné redukci keřového patra v souvislosti s těžbou a přibližováním dříví. Zbytek keřového patra pak může být podle podmínek, v souvislosti s přípravou ploch pro výsadbu, dále omezován, případně částečně využíván jako zápojný prvek pro lesní kulturu. Zejména vnější okraje lesů, které tvoří přechod mezi lesem a volnou krajinou, mají z lesnického hlediska značný význam. Měly by být proto vhodně strukturovány i s účastí keřů, jako významného edifikačního prvku lesních lemů. Okraje jsou vystaveny řadě přírodních vlivů (popůdy. Důsledkem těchto vlivů může být vysychání půdního povrchu a narušování procesů probíhajících ve svrchních půdních vrstvách (zejména tvorba a rozklad humusu). Keřové složky lesních porostů (zejména v por. okrajích) mohou mít významnou funkci jako složky biotopů řady živočichů, zejména ptactva (hnízdní prostředí, zdroj potravy). Estetický význam keřů jako složek lesních ekosystémů, zvláště v lesních a porostních okrajích, je významný zejména u lesů účelových s sociálními funkcemi (lesy příměstské, rekreační, lázeňské). Dřeviny keřovitého růstu se šíří částečně spontánně náletem pomocí větru, např. vrba jíva a některé další druhy vrb, břízy. Plody a semena řady dalších druhů jsou roznášena ptactvem, případně i některými myšovitými hlodavci. Keře zaujímají morfologicky a fyziologicky mezilehlé postavení mezi bylinnou a travní vegetací a porostem stromovým. Jsou do značné míry charakteristické rychlým růstem v prvních letech života, stabilností a trvalostí. Pionýrský charakter, tj. relativně rychlé osídlování volných prostor i vegetativní cestou, je do značné míry podmíněno basistomií (tvorbou a rašením pupenů na dolním konci mateřské osy). Tím dochází k větvení, krytí a ochraně půdy. Keře mají značnou regenerační schopnost s ohledem na rychlé šíření výmladky, kořenovými výstřelky, adventivními a spícími pupeny. Mnohé dřeviny keřovitého růstu na uvolněných plochách lze proto v rámci sukcesních procesů považovat z lesnického hlediska za prvky přípravné. S ohledem na tyto skutečnosti mohou být úspěšně využívány i k umělému zakládání přípravných porostů při zalesňování v obtížných stanovištních podmínkách (GREGER, PETZ, KATZEL 1998). Tato skutečnost byla a dosud je v pěstování lesů často přehlížena. Obecně je uznáván význam dřevin keřovitého růstu v nelesní otevřené krajině jako složek rozptýlené zeleně. Jde zejména o porosty podél vodotečí, některých komunikací, ochranné lesní pásy, remízky, výsadby parkového charakteru v sídlištích a na jejich okrajích. Dřeviny keřovitého růstu přispívají, jako složky vegetace, k vyváženosti a ekologické stabilitě v krajině. V příštím čísle: Dřeviny keřovité růstu - složky lesnických zájmů a aktivit Adresa autora: Ing. Jiří Šindelář, CSc. VÚLHM Jíloviště - Strnady Praha 5 - Zbraslav 20 / 76 LESNICKÁ PRÁCE

3 Lycksele - klíč k historii švédského lesnictví Ve stopách švédských lesníků v muzeu lesnictví v Lycksele Västerbotten, Švédsko Jan Skaloš světové lesnictví Jestliže se z Umea, města bříz, kde se nachází nejseverněji situovaná univerzita ve Švédsku s lesnickou fakultou Švédské zemědělské univerzity (SLU), vypravíte po silnici E 12 (tzv. Bla vägen ) směrem na sever na Storuman či norské Mo i Rana, dorazíte po půldruhé hodině jízdy do nevelkého Lycksele, města, které se stalo klíčem k historii švédského lesnictví. Lycksele Městečko ( obyv.) a zároveň lesnatý, územně správní celek na severu Švédska, je někdy vzhledem ke svému historickému významu označováno jako Sami-Stockholm. Lycksele leží na území provincie nazývané Lapland. Stejně jako jinde ve vnitrozemí žije v tomto městě mnoho lidí, kteří svůj život zasvětili lesu - ať již jako profesionální lesníci, lovci, nebo pouze jako jeho běžní návštěvníci. Například tři z největších lesních společností ve Švédsku zde mají své správní kanceláře. Vedle muzea lesnictví zde najdete také muzeum lovectví nebo jedinečnou zoologickou zahradu (Lycksele djurpark) s turem pižmovým. Muzeum lesnictví ( Skogsmuseet ) Muzeum se nachází v historické části města na poloostrově Gammplatsen. Expozice je tématicky rozdělena na dvě hlavní části situované v samostatných dřevě- Muzeum lesnictví v Lycksele. ných budovách: oddělení manuálního období (otevřeno v roce 1981, první výstava se konala až v roce 1984) a období mechanizace (zpřístupněna v roce 1994). Obě výstavy podávají ucelený obraz nejen o změnách každodenní práce v lese za dlouhá léta, ale i o lese samotném jako jedinečném ekosystému. Muzeum rozšiřuje nejen informace o historii lesnictví, zejména v severním Švédsku, ale stejně tak je i sbírá a uchovává. Prostřednictvím výstav a přednášek se rovněž snaží přiblížit návštěvníkům přírodní a kulturní vývoj kraje Västerbotten jako základního administrativního rámce pro lesohospodářské a jiné aktivity zdejších obyvatel. V tomto ohledu je Lycksele charakteristické dlouhotrvajícími tradicemi, které se dosud udržují. Gammplatsen Na poloostrově Gammplatsen, nejstarším místě v Lycksele, byl na počátku 17. století postaven první kostel, který se stal místem setkávání původních obyvatel Saamů, obchodníků a pravidelných návštěvníků kostela. Trhy, které se konaly dvakrát za rok, byly vynikající příležitostí pro vzájemná setkávání a obchodování. Později bylo toto centrum přesunuto do současného centra města. Na Gammplatsen se nachází rovněž skanzen, kde můžete mj. spatřit stavby s architekturou typickou pro tuto oblast. Na většině rozlohy poloostrova se rozkládá přírodní rezervace, kde se nachází zajímavý druh arktického maliníku Rubus arcticus. Mezi starými základy domů ze 17. století se pasou ovce. Muzeum lovectví, kavárna Ruselegarden a kostel sv. Margarety rozšiřují pestrou paletu zajímavostí a památek tohoto starobylého místa. Stálé expozice muzea Manuální období Expozice s názvem manuální období byla představena veřejnosti poprvé v roce 1984 ve stylové dřevěné budově z roku Zdůrazňuje, že síla lidských paží Tvary razicích značek, kterými byly až do 50. let minulého století označovány kmeny stromů LESNICKÁ PRÁCE 77 / 21

4 světové lesnictví Muzeum pod širým nebem. a houževnatost koní byly společně pro lesní dělníky dlouhou dobu jedinými zdroji energie. Nástrojů, které byly k dispozici, nebylo tehdy mnoho: sekera, pila, zvedací hák a tzv. škrabák na kůru se používaly od přelomu století až do šedesátých let 20. století. V té době byla mechanizace prozatím jen velmi jednoduchá a primitivní. - Lesní srub Uprostřed jedné místnosti v budově muzea stojí skutečný lesní srub, který byl obýván dřevorubci na počátku 20. století. Několikatýdenní pobyt ve starých, vlhkých a chladných lesních chatrčích nebyl jednoduchý a teprve poté, co se jeho obyvatelé složili, aby společně zaměstnali kuchařku, která by jim připravila teplé jídlo a udržovala chatrč v dobrém stavu, stal se život uvnitř mnohem snesitelnější. Původní lokace vystaveného srubu byla v blízkosti vesnice Ekorrträsk, v okrese Vindeln. Srub však nebyl používán pouze v zimě a obyvateli nebyli jen dřevorubci. Na jaře sem přicházeli voraři, kteří plavili dříví a v létě je vystřídali účastníci senoseče, jež probíhala na močálech a blatech poblíž. V předprůmyslové společnosti si dovedl každý muž postavit svůj vlastní dům a vyrobit potřebné nástroje. V severním Švédsku, kde byli (a jsou) obyvatelé roztroušeni na velké ploše území, byla tato dovednost nezbytná. - Práce dřevorubců Za lesním srubem nejdeme maketu miniaturní lesní výsadby, kde se seznámíte se starými dřevorubeckými praktikami používanými při práci v lese. Pila a sekera byla samozřejmostí stejně jako odkorňovače a zvedací kleště. S těmito jednoduchými nástroji švédští dřevorubci zpracovali milióny kusů stromů. - První motorová pila ve Švédsku Pila poháněná motorem se poprvé objevuje v padesátých letech dvacátého století. První sériově vyráběná motorová pila byla ve Švédsku vyrobena v roce 1952 a vážila rovných dvacet kilogramů. Pro zajímavost: dvouruční motorová pila pochází z pozdních 40. let a dosud funguje. Od té doby až do poloviny 60. let, kdy byl vyvinut lehčí a spolehlivější prototyp, však výběr používaných motorových pil nezaznamenal výraznější technický průlom. - Dehet - černé zlato z lesa Ve Švédsku byla produkce dehtu vedle dřeva velmi důležitou doplňkovou obchodní komoditou a tato země patřila mezi jedny z nejvýznamnějších exportérů dehtu na světě co do kvality a množství. Dehet se kdysi používal k impregnaci dřeva a provazů. K tomu, aby byl vyprodukován jeden barel dehtu, bylo zapotřebí zhruba 10 dnů práce. - Od lesa k řece, aneb suchozemská doprava dřeva Od pařezu až po plavební trasy musely být klády dopravovány na saních tažených koňmi. Koně patřili k plemenu North Swedish nebo šlo o křížence plemene Ardennes s předchozím plemenem. Kříženec byl vysokým, vytrvalým a pružným tahounem. Velikost nákladu musela být vždy adekvátní kvalitě povrchu cesty - v krajině bez infrastruktury a na neudržovaných lesních cestách v zimě byl náklad podstatně menší. Model v měřítku 1:10 přibližuje způsob, jakým byly hlavní dopravní cesty udržovány v dobrém technickém stavu. Jedná se o trasy, po kterých se těžké náklady dříví dopravovaly na velké vzdálenosti až k vodním dopravním cestám, odkud se dále pla- vilo. Do zarovnaného sněhového povrchu cesty byly vytlačeny koleje, které se vzápětí zkropily vodou. Tvořící se led na povrchu pak usnadnil tažení nákladu a koleje zároveň pomáhaly udržovat i směr jízdy. - Plavení dříví Vodní toky byly ve Švédsku vždy používány nejen pro plavení Značkovač klád s výměnným dříví, ale také k transportu barelů s deh- nástavcem. tem. Klimatické podmínky oblasti, dostatečný spád a bohatá síť přítoků vytvářely společně z řek severního Švédska ideální Dřevorubci ve chvíli odpočinku. dopravní médium. V době ekonomického růstu na počátku 20. století dosáhla vodní doprava dříví minimálně stejného významu jako železnice. K dispozici byla rovněž snadno dostupná levná pracovní síla: podél řek Umeälven a Vindeälven bylo svého času zaměstnáno zhruba 5000 mužů. Plavení pro ně představovalo důležitý vedlejší zdroj příjmu během roku - ti, kteří plavili Švédský lesník. 22 / 78 LESNICKÁ PRÁCE

5 dříví, byli totiž zároveň i zemědělci a na svých nevelkých políčkách pracovali zbývající část sezóny. Naposledy se dříví po švédských řekách plavilo v roce V době svého největšího rozkvětu se plavení dříví provozovalo na km vodních toků ve Švédsku. Útlum a nakonec i zánik byl způsoben hned několika důvody: doprava plavením se postupem času ukázala jako pomalá a vyžadovala značné množství lidské práce, dříví mělo také menší vztlak než původně a vzdálenost těžebních lokalit od plavebních cest se stále zvětšovala. Tyto faktory, společně se zavedením štědrých dotací na výstavbu lesních cest, byly hlavními důvody pro upuštění od tohoto způsobu dopravy dříví. Zvyky, jazyk a vše, co s touto dnes již historickou tradicí souviselo, se nyní, po více než jednom století, vytratilo Povinnost zalesňovat poprvé v zákoně Od poloviny 19. století do začátku toho minulého byly lesní porosty těženy bez jakékoliv myšlenky na znovuzalesnění, neboť se zdroje dřevní suroviny zřejmě zdály být nevyčerpatelné. Teprve v roce 1903 byl přijat první zákon upravující pěstování lesů, podle kterého byli vlastníci lesů nuceni provádět znovuzalesňování odtěžených ploch. Do 40. let převládala metoda volné síje přímo na holiny vzniklé po těžbě. Výsledky však nebyly díky klimatickým a půdním podmínkám a nevalné kvality semen dobré. Teprve v 50. letech bylo v severním Švédsku založeno několik velkých lesních školek. Přes intenzivní rozvoj technologií je práce ve školkách dosud prováděna ručně, což je připisováno specifickému charakteru rostlinného materiálu. Při zalesňování se během léta vytváří četné pracovní příležitosti, přičemž práci tohoto druhu provádějí většinou pouze ženy a mladí lidé. Každým rokem je v kraji Västerbotten vypěstováno celkem 23 miliónů nových sazenic. - První kolektivní smlouvy... Pro lesní dělníky, kteří pracovali v rozlehlých švédských lesích, nebylo snadné se spojovat v organizacích. K prvním pokusům dochází až ve 30. letech minulého století a první kolektivní smlouva byla podepsána až v roce Dělníci byli dlouhou dobu placeni od kusu provedené práce, což vedlo díky přepracování k častým nehodám a vzniku zdravotních problémům. Teprve generální stávka v roce 1975 vyústila v zavedení měsíční mzdy. Období mechanizace Po druhé světové válce - v době, kdy se v každodenním životě začaly využívat růz- né druhy zařízení - vjíždějí do severošvédských lesů první stroje. Práce v lesích, stejně jako způsob, jakým byly lesy využívány, prodělaly podstatné změny. Vývoj technologie je popsán v expozici období mechanizace a včetně ukázky různých strojních zařízení se zde také dozvíte více informací o lese jako jedinečném ekosystému, zdroji důležité exportní komodity, ale i o místu pro rekreaci. Lesní hospodářství (LH) Jako odvětví národního hospodářství se plně vyvinulo do poloviny 19. století. Lesní porosty na severu Švédska byly obrovskou zásobárnou dřevní suroviny a v Evropě byla tehdy velká poptávka po řezivu velkých rozměrů. Řezivo malých rozměrů se využívalo v celulózkách, a to až do přelomu století. Pasáček skotu - figurína v expozici muzea. Dokonce i v současnosti je LH jedním z nejdůležitějších odvětví švédského exportního průmyslu. Tomu odpovídá například spotřeba papíru na jednoho obyvatele - ve Švédsku činí 210 kg papíru na osobu za rok. Lesní hospodářství se ve Švédsku podílí na tvorbě čistého příjmu z exportu asi 20 %. Trend vývoje počtu lidí, kteří jsou zaměstnáni v lesním hospodářství, klesá - stroje jsou výkonné a např. harvestor pokácí za hodinu až 90 stromů. Vzdělávací programy pro školy Školáci a ostatní dětské skupiny se mohou během návštěvy vypravit na výlet časem. Vyzkouší si řezání pilou a odkorňování, v lesní chatrči ochutnají tzv. kolbulle (kombinace lívance s americkou slaninou). Navíc si mohou prakticky vyzkoušet různé práce, jako např. praní šatů nebo pečení tzv. tunnbröd, tenkého, rovného a nekvašeného chleba. O kousek dále zahájí symbolicky školní zvonek ukázkovou hodinu, ve které se děti mohou Kavárna Ruselegarden. přenést do roku Až do předhistorické doby před 6000 lety se lze vcítit přípravou oběda podle tradičního postupu v jámě vyhloubené v zemi. Další nabídky muzea Vedle stálých výstav bývají rovněž zpřístupněny přechodné expozice s různými tématy - od porcelánu po přírodní fotografii. Většinou se konají v oddělení manuálního období. Knihovna V muzeu lesnictví je k dispozici příruční knihovna, která nabízí publikace především o lesnictví, ale i literaturu zabývající se regionální historií. Nabídku doplňuje pestrá paleta různých titulů periodik a encyklopedií. Konferenční místnost Případným zájemcům je k dispozici konferenční místnost s 45 místy s možností psaní a 75 místy pro posluchače. Vlastní program je možné zkombinovat s návštěvou expozice zasvěcené historii plavení dříví s průvodcem. Zajímavým zážitkem je oběd přímo ve stylovém dřevěném srubu. V rámci komerčních aktivit lze v prostorách muzea vytvořit výstavu na objednávku, včetně možnosti zamluvit si přednášku o historii lesnictví. Kavárna Ruselegarden Nedaleko kostela sv. Margarety stojí budova, typická pro kraj Västerbotten, ve které místní folklórní spolek z Lycksele provozuje kavárnu. Tento nepřehlédnutelný dřevěný domek zde stojí již od roku Uvnitř si můžete dát vedle šálku kávy rovněž domácí buchty a koláče, skupiny si mohou v předstihu dokonce objednat i stravování. Adresa muzea: Gammplatsen, Box 176 S Lycksele Tel.: , fax: Http//home.bip.net/skogsmuseet Skogsmuseet@mail.bip.net Adresa autora: Ing. Jan Skaloš, LF ČZU Praha, Kamýcká 127, Praha 6 - Suchdol, janskalos@yahoo.cz Foto a obr.: propagační materiály muzea Použité prameny jsou k dispozici u autora světové lesnictví LESNICKÁ PRÁCE 79 / 23

6 Stanovištní podmínky nižších poloh se posunou směrem k vyšším polohám. Znamená to, že v oblasti vymizí stanovištní podmínky 6., 7., a 8. LVS. Převládat budou stanoviště s klimatickými podmínkami 3. LVS. To již může pro smrkové porosty znamenat významnější sanitární problém. Zdravotní ohrožení však bude výrazně nižší než na živných stanovištích, kde václavochrana lesa Dopady klimatické změny v Moravskoslezských Beskydech Dalibor Janouš, Pavel Hadaš, Martin Dubrovský Lze očekávat, že klimatická změna bude znamenat změny podmínek pro hospodaření v lesích. Zobecnění těchto změn pro území celé ČR je příliš hrubé měřítko pro rozhodování o konkrétních hospodářských opatřeních. Proto je nutné analyzovat tyto změny v regionálním měřítku. Z praktického hlediska se jako nejvýhodnější jeví měřítko přírodních lesních oblastí (PLO). Takovým příkladem je pohled do možné budoucnosti významné smrkové oblasti - PLO č. 40, Moravskoslezské Beskydy. Hospodaření v lesích ČR (hospodářskoúpravnické plánování) vychází z podkladů typologie lesů diferencující přírodní podmínky. Takto se v současné době kvantifikuje zastoupení přirozené potenciální vegetace v ČR, z kterého je nutné vycházet při zpracování odhadu dopadu klimatické změny na naše lesy. Je zřejmé, že očekávaná změna klimatu se v uvedeném systému nejvíce projeví ve vztahu mezi klimatem a biocenózou, tedy ve vertikálním členění typologického systému na lesní vegetační stupně (LVS). Proto se jako prostředek stanovení dopadu klimatické změny na lesy stále nabízí použití tzv. posunů LVS. LVS jsou totiž logickým pojítkem mezi klimatem a systémem hospodářsko-úpravnického plánování v lesích. Každé zdokonalení propojení klimatického scénáře s kritérii určujícími LVS a každý pokus o stanovení posunů rozhraní LVS v důsledku klimatické změny vždy znamenaly zisk významných podkladů pro představy o možném vlivu klimatické změny na lesy a LH. Vegetační potenciál stanoviště (VPS) Vzhledem k tomu, že LVS mají v lesnické praxi svoji přesnou definici a daná kritéria, je vhodné pro potřeby vertikálních posunů stanovištních podmínek zavést novou kategorii vegetační potenciál stanoviště (VPS) jako označení potenciálu stanoviště pro zabezpečení růstových podmínek pro porosty lesních dřevin. Význam této kategorie v normálovém období ( ) chápejme jako totožný s LVS. V budoucím období popisovaném scénářem však kritéria stanovení stupně zahrnují také změnu růstových nároků lesních dřevin, v tomto případě již nemůžeme hovořit o v současnosti definovaných LVS. Mimo změnu budoucích stanovištních podmínek je Tabulka 1: Nárůst průměrné denní teploty vzduchu a procentická změna atmosférických srážek v roce 2050 vzhledem k normálu ( ). Mûsíc prûmûrná teplota úhrn sráïek C % Leden Únor Bfiezen Duben Kvûten âerven âervenec Srpen Záfií íjen Listopad Prosinec rok nutno brát v úvahu i to, že růstové nároky dřevin budou ovlivněny zvýšenou koncentrací CO 2. Vyjma vztahu k možným škodlivým biotickým činitelům lze očekávat jednoznačně pozitivní dopad zvýšené koncentrace CO 2 na růstovou aktivitu a odolnost porostů lesních dřevin. Příznivá je jak stimulace celkové produkce, tak i zvýšený růst kořenového systému a rozvoj mykorhizních symbióz. Důsledkem může být i vyšší produkce biomasy. Důležité je především zvýšení tolerance dřeviny ke zhoršeným podmínkám prostředí, např. půdnímu suchu. V nižších polohách se však očekává zvýšené ohrožení patogeny a škůdci. Očekávaná změna klimatických podmínek K hodnocení předpokládaných klimatických poměrů Moravskoslezských Beskyd byl použit model HadCM2 se scénářem SRES-A2. Model je v současnosti považován za nejvíce pravděpodobný a současně nejlépe splňuje kritéria multifaktoriálního hodnocení. Ve scénáři modelu a jeho struktuře se odráží pesimistická varianta globálních ekonomických a sociálních problémů lidské společnosti a jejich předpokládaný dopad na vývoj klimatu. Hodnoty změn průměrných denních teplot vzduchu a atmosférických srážek pro časový horizont roku 2050 jsou uvedeny v tabulce 1. Pro vymezení současného plošného rozložení LVS byla použita kritéria podle ÚHÚL, pobočky Frýdek- Místek, s doplněním kritérií 3. LVS podle Ambrose (1992). Délka vegetačního období je hodnocena na základě počtu dnů s průměrnou denní teplotou > 8 C (tabulka 2). Tabulka 2: Kritéria parametrů charakterizující LVS LVS PrÛm. roãní Roãní úhrn Délka veg. Nadm. teplota sráïek období v ka C Mm Dny m 1. dubov bukodubov dubobukov < bukov jedlobukov smrkobukov bukosmrkov smrkov kleãov < < Studované území oblasti bylo definováno pravidelnou (krok cca 400 x 600 m) i doplňkovou sítí bodů (dohromady 6492), které v rámci zvoleného měřítka s určitou přesností definují morfologii studovaného území. Doplňková síť charakterizuje význačné vrcholy nebo údolí, které nejsou v rámci pravidelné sítě dostatečně podchyceny. Do této celkové sítě jsou přepočítány klimatické údaje, ze kterých je potom určován příslušný LVS resp. VPS. Změněné klima v oblasti Moravskoslezských Beskyd bude podle scénáře teplejší, roční průměr bude vyšší téměř o 2,5 C. Větší nárůst teplot lze očekávat na podzim a v zimě, menší v jarních a letních měsících. Neočekává se významnější změna ročního srážkového úhrnu, ale dojde ke změně rozložení srážek s významným poklesem v srpnu a září a nárůstem v říjnu a listopadu. Pro lesního hospodáře je také důležitá informace o očekávaných extrémech počasí. Tyto potřebné údaje však z dosud dostupných globálních scénářů nevyčteme. Dopady na porosty lesních dřevin 24 / 80 LESNICKÁ PRÁCE

7 Tabulka 3: Procentické ka již v současnosti zastoupení stanovišť limituje pěstování v LVS (normálové období ) respekti- smrku do 3. LVS. ve ve stupních vegetačního potenciálu stanoviště ších stanovištích Václavka se na niž- (rok 2050) na PLO Moravskoslezské Beskydy. uplatňuje jako biotický stanovištní faktor, který omezuje LVS/VPS % % 1 konkurenční možnosti smrku praktic ,0 39,4 4 68,8 55,8 ky všech věkových 5 20,5 3,8 6 4,0 0,5 tříd ve vztahu 7 2,6 0,1 k ostatním dřevinám. Jako predispo- 8 0,1 9 ziční faktor působí především stresová zátěž smrku v důsledku letních přísušků a vysoké teploty. Lze předpokládat vyšší ohrožení smrku červenou hnilobou (kořenovník - Heterobasidion annosum). Další skupinou, u níž lze očekávat zásadní vliv na zdravotní stav, jsou patogeni vaskulárních pletiv, nejčastěji původci vaskulárních mykóz. Zhoršený zdravotní stav spolu s příznivými podmínkami pro populace hmyzu zvýší riziko gradací podkorního hmyzu, především lýkožrouta smrkového. Tito biotičtí limitující činitelé budou pochopitelně působit především v nejnižších LVS. Zde se může stát dalším limitujícím faktorem nadměrné přehřátí stromu v kombinaci s letním přísuškem. Ve vyšších polohách lze naopak očekávat kladný vliv klimatické změny jako důsledek zmírnění některých nepříznivých klimatických extrémů, například nízkých teplot. Obr. 1: Vegetační potenciál v normálovém období stanoviště (v normálovém období totožný s lesním vegetačním stupněm); PLO Moravskoslezské Beskydy (jsou použity mezistupně 43 = mezi 4. a 3. stupněm). ochrana lesa Tabulka 4: Průměrné hodnoty ročních teplot, ročních srážkových úhrnů a délky trvání vegetačního období v jednotlivých LVS v PLO Moravskoslezské Beskydy podle v normálovém období ( ) a v roce 2050 při použití zařazení stanoviště do LVS podle tab.1. LVS Teploty SráÏky Délka Teploty SráÏky Délka veg. obd veg. obd ( C) (mm) (dny) ( C) (mm) (dny) Lze předpokládat, že dopad změny stanovištních klimatických podmínek na růst porostů lesních dřevin bude zmírňován již zmíněnou vyšší tolerancí lesních dřevin ke stresovému zatížení. Změna vegetačního potenciálu jednotlivého stanoviště se tedy projeví mírněji než prostá změna klimatických podmínek. Pro PLO Moravskoslez- Obr. 2: Vegetační potenciál stanoviště v roce 2050; PLO Moravskoslezské Beskydy (jsou použity mezistupně 43 = mezi 4. a 3. stupněm). ské Beskydy nevyplývá na základě současných poznatků o možných dopadech klimatické změny aktuální potřeba zásadní změny hospodaření. Ve vyšších polohách lze dokonce očekávat vyšší produkci (v 5., 6. a 7. stupni VPS, tj. cca 5 % porostní plochy), v nižších polohách se však významně zvýší zdravotní riziko (cca 40 % porostní plochy). Typologové budou muset řešit prohlubující se nesoulad mezi jednotlivými parametry charakterizujícími jednotlivé LVS a zahrnout do systému i předpokládanou adaptaci lesních dřevin. Příspěvek byl vypracován na základě výsledků řešení projektu č. 205/99/1561 GA ČR. Adresa autorů: Ing. Dalibor Janouš, CSc. Ústav ekologie krajiny Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, pracoviště Poříčí 3 b, Brno, RNDr. Pavel Hadaš Ústav ekologie lesa, LDF MZLU v Brně, Brno, Zemědělská 3, hadas@mendelu.cz RNDr. Martin Dubrovský, Dr. Ústav fyziky atmosféry AVČR v Praze, pracoviště Husova 456, Hradec Králové LESNICKÁ PRÁCE 81 / 25

8 ochrana lesa Kambioxylofágní fauna smrkových porostů Beskyd I. Struktura kambioxylofágní fauny smrkových porostů Beskyd při základním stavu lýkožrouta smrkového, I. část - Porostní podmínky Emanuel Kula, Wojciech Ząbecki Smrkové porosty představují labilní lesní ekosystémy vystavené širokému spektru stresujících faktorů (antropogenní imise, vítr, sníh, sucho, blesk, zvěř, dřevokazné houby a listožravý hmyz), které predisponují stromy v různém rozsahu k napadení a rozvoji kambioxylofágů. Rozsah škod závisí i na ekologických nárocích kůrovců, neboť existuje skupina primárních, agresivních druhů kůrovců se schopností napadat i zdravé stromy a skupina sekundárních kůrovců nalétající výhradně na stromy oslabené. Obranný systém Obranný systém smrku souvisí s produkcí uhlohydrátů, vylučováním pryskyřice a tvorbou obranných látek v zónách obklopujících místa napadení. Pryskyřice může kůrovce zahubit zalitím nebo odpudit. Její tok je individuální pro dřevinu i jednotlivé stromy, pryskyřičný tlak se mění nejen v průběhu roku, ale i během dne. Střet mezi obrannými mechanismy stromu a kůrovcem je vymezen tzv. prahem úspěšného útoku, kdy určité množství kůrovců překoná obranné schopnosti stromu a sníží jeho vitalitu. Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) je jediným lesním škůdcem se schopností predisponovat si aktuálně zdravý hostitelský strom. Kůrovcové kalamity Do roku 1950 byly lesy Beskyd ušetřeny kůrovcových kalamit, pouze Resenfild popisuje gradaci z roku 1917 s druhy I. typographus, Ips amitinus Eichh. a Pityogenes chalcographus L. po sněhových polomech r V oblasti Smrku vznikla v roce 1950 po polomech kůrovcová kalamita s dominantním zastoupením výše uvedených druhů a zvýšené zastoupení bylo zjištěno i u druhu Dendroctonus micans Kug. ve vyšších horských polohách (Lysá hora, m n.m.). Za nebezpečný druh pro horské polohy Beskyd byl rovněž označen Polygraphus poligraphus L. Dílčí zvýšení lýkožrouta smrkového v důsledku sucha nastalo v r. 1992, ale vyznačovalo se rozptýleným výskytem souší s vyšším podílem v předních horách. V široké oblasti Beskyd dlouhodobě zůstává lýkožrout smrkový a doprovodný podkorní hmyz v základním stavu, s výjimkou lokálních výskytů např. v podhřebenové partii Lysé hory a Smrku nebo v důsledku tvorby bleskových kůrovcových kol. Je to především výsledek systematického a cíleného naplňování zásady prof. Ratzeburga vyslovené již v polovině 19. století, podle které je základem boje proti kůrovci čistota lesa a odstraňování napadených stromů. Zákonitosti výskytu škůdců a mechanismy, které je ovlivňují v lesních ekosystémech na principech autoregulačního systému působícího v souladu se Schwerdtfegerovou teorií populační dynamiky dlouhodobě studujeme právě za podmínek základního stavu lýkožrouta smrkového ve smrkových porostech povodí nádrže Šance v Beskydech. Výskyt a intenzita napadení stojících stromů podkorním hmyzem byla v letech stanovena na souboru 850 stojících kůrovci napadených nebo usmrcených smrků. Fauna kambioxylofágů na smrku Podkorní fauna rozvíjející se na smrku je dána bionomií, etologií a ekologickými nároky jednotlivých druhů, které vedou k určitému zákonitému uspořádání. Pro rozmístění kůrovců na smrkovém kmenu a v koruně nelze kategoricky stanovit vymezující hranice. Druhová diverzita je závislá na konkurenci. Při přemnožení některého druhu je zpravidla fauna výrazně chudší než v podmínkách základního stavu. V šetřeném území bylo na smrku zjištěno 31 druhů kambioxylofágů (tab. 1). Mezi faktory, které ovlivňují disperzi (rozptyl), se řadí sociální postavení stromu, stáří stromu, vzrůstové podmínky stanoviště, které ovlivňují kvalitu lýka a borky, teplotní a vlhkostní poměry mikroklimatu dané expozicí stojících stromů, typ stresujícího faktoru, stadium procesu odumírání a délka odumření stromu, predispozice k napadení stromu, období rojení a počasí v jeho průběhu, počet generací do roka, role feromonů. Sociální postavení stromu Přirozený výběr ve smrkových monokulturách vede k diferencování a vyčlenění jedinců nejvitálnějších (předrůstavé stromy) a potlačených (podúrovňové stromy). Vitalita stromu, mikroklima stromu v porostu (světlostní, teplotní a vlhkostní poměry) ovlivňují kvalitu lýka a kůry a produkci obranných látek. Vytváří se specifické podmínky, ze kterých některé druhy kambioxylofágů profitují nebo je tolerují v širokém spektru jejich existence. Faunu nadúrovňových stromů tvořilo 23 druhů s nejvyšší frekvencí výskytu druhu P. chalcographus, I. typographus, I. amitinus, P. pityographus Rtzb. a Xyloterus lineatus Ol., které si podržely dominantní postavení i na stromech úrovňových, které napadalo širší spektrum kambioxylofágů (29). Na podúrovňových stromech měly z fauny (31 druhů) rozhodující postavení zástupci P. pityographus, P. poligraphus, Molorchus minor L., P. chalcographus a Phthorophloeus spinulosus Rey., z nichž P. pityographus a P. chalcographus se mohou na těchto jedincích namnožit a ohrozit stromy úrovňové a nadúrovňové. Jednoznačně byl potvrzen ústup preference kambioxylofágů od nadúrovně k podúrovni u druhů I. typographus, I. amitinus, P. chalcographus, Hylurgops palliatus Gyll., X. lineatus, Tetropium fuscum L., Rhagium inquisitor L., Sirex juvencus L., méně výrazný ústup doprovázel druhy Dryocoetes autographus Ratz., Hylocoetus dermestoides L. a Hylurgops glabratus Zett. Do fauny kambioxylofágů se vzestupem výskytu směrem k podúrovni se řadí P. pityographus, M. minor, P. spinulosus, Pogonocherus fasciculatus Deg., Xylechinus pilosus Ratz. Pouze mírná preference podúrovně u lýkohuba 26 / 82 LESNICKÁ PRÁCE

9 Tab. 1: Kambioxylofágní fauna smrku v závislosti na sociálním postavení stromu (biosociál) v Beskydech. Procento udává frekvenci výskytu druhu na analyzovaném souboru. (k-kmen, v-větve, K-kambiofág, X-xylofág, KX-kambioxylofág, M-mycetofág) Druh (čeleď) Místo Typ Biosociál výskytu potravy Nadúroveň Úroveň Podúroveň Antaxia quadripunctata (Buprestidae) k X 0,49 0,30 Callidium aeneum (Cerambycidae) v KX 4,76 4,93 2,74 Camponotus herculeanus (Formicidae) k X - 0,49 0,30 Clytus lama (Cerambycidae) v X - - 0,30 Cryphalus abietis (Ipidae) k,v K 14,29 10,34 22,80 Crypturgus sp. (Ipidae) v K - - 0,61 Dryocoetes autographus (Ipidae) k K 7,94 4,93 3,95 Hylastes cunnicularius (Ipidae) k K - 0,49 - Hylocoetes dermestoides (Lymexylonidae) k KX 3,17 1,97 0,30 Hylurgops glabratus (Ipidae) k K 3,17 0,99 0,30 Hylurgops palliatus (Ipidae) k K 50,79 31,03 21,88 Ips amitinus (Ipidae) k,v K 79,37 65,52 21,58 Ips typographus (Ipidae) k K 79,37 55,17 6,99 Molorchus minor (Cerambycidae) k X 20,63 32,02 51,06 Monochamus sutor (Cerambycidae) k X - 0,99 2,43 Obrium brunneum (Cerambycidae) k,v X 33,33 31,53 32,22 Orthotomicus starki (Ipidae) v K - - 0,30 Phthorophloeus spinulosus (Ipidae) v K 28,57 33,50 49,54 Pissodes harcyniae (Curculionidae) k K 9,52 9,85 19,15 Pissodes scabricollis (Curculionidae) k K - 0,99 0,61 Pityogenes chalcographus (Ipidae) k,v K 93,65 82,27 40,12 Pityophthorus exsculptus (Ipidae) v K 1,59 3,45 0,91 Pityophthorus micrographus (Ipidae) v K - 0,49 0,30 Pityophthorus pityographus (Ipidae) k,v K 55,56 60,10 72,64 Pogonocherus fasciculatus (Cerambycidae) k,v X 3,17 13,30 18,54 Polygraphus poligraphus (Ipidae) k,v K 44,44 47,29 53,19 Polygraphus punctifrons (Ipidae) v K 1,59 0,99 0,61 Rhagium inquisitor (Cerambycidae) k K 25,40 20,20 15,81 Rhagium sp. (Cerambycidae) k K 3,17 0,99 2,13 Sirex juvencus (Siricidae) k X 12,70 7,39 4,26 Tetropium fuscum (Cerambycidae) k KX 28,57 25,12 4,26 Xylechinus pilosus (Ipidae) k K 3,17 3,94 20,97 Xyloterus lineatus (Ipidae) k M 53,97 34,98 13,37 Počet stromů matného (P. poligraphus) je zajímavá, neboť tento druh preferuje zapojené porosty středního věku s jemnější borkou (tab. 1). Na větvích smrků se vyvíjelo druhově vyrovnané spektrum kambioxylofágů (11 13), které je modifikováno sociálním postavením stromu v četnosti výskytu a intenzitě napadení větví, která se rovněž mění v profilu koruny. Pro lýkožrouta lesklého (P. chalcographus) je typické nejvyšší zastoupení a intenzita žíru ve střední časti koruny. P. pityographus narůstá četností výskytu směrem k vrcholku koruny nezávisle na sociálním postavení stromu. Typické zástupce větví spodní části koruny O. brunneum a P. spinulosus doprovází M. minor. Vývoj P. chalcographus a P. pityographus na stromech podúrovňových i uvnitř zapojených porostů představuje potenciální nebezpečí k následnému nástupu na stromy úrovňové a nadúrovňové, čímž se vytváří příznivé podmínky pro rozvoj kalamitních druhů kůrovců I. typographus a I. amitinus. Je třeba důsledně eliminovat všechny napadené podúrovňové i úrovňové stromy. Stáří porostu Věk stromu je dalším určujícím kritériem pro druhové spektrum podkorního i dřevokazného hmyzu. Ve smrkových mlazinách působí usmrcení značného množství jedinců P. chalcographus. Souběžně se vyskytuje P. fasciculatus. V tyčkovinách se rozšiřuje druhové spektrum a rozhodující postavení mají P. poligraphus, P. chalcographus s doprovodnými tesaříky Tetropium fuscum L., Molorchus minor L. Smrkové kmenoviny se vyznačují širší faunou kambioxylofágů a nalétáním druhů větších I. typographus, I. amitinus etc. Sledované smrkové porosty ve věkovém rozpětí let a starší 200 let (rezervace Kněhyně) jsou typickými pro lýkožrouta smrkového a doprovodnou faunu, která je z hlediska druhového spektra stabilizována a změna frekvence výskytu a intenzita napadení je ovlivněna více porostními nebo stanovištními faktory než stářím. Z tohoto hlediska sledované porosty představují věkové optimum bez obecné závislosti atraktivity nejvýznamnějších kambiofágů na věku s výjimkou druhu P. poligraphus. Zvýšený výskyt s narůstajícím věkem charakterizoval doprovodné zástupce Callidium aeneum Deg., Ph. spinulosus a opačně reagovaly druhy C. abietis, M. minor, Pissodes harcyniae Herbst., S. juvencus (tab. 2). Porosty v těchto věkových třídách jsou shodně ohroženy. Na zvyšující se věk porostu rozšiřující se kmenovou nikou reagovali I. amitinus, D. autographus a v závislosti na sociálním postavení stromu ustupoval I. typographus, M. minor a P. fasciculatus z profilu kmene. Opačnou reakci jsme zaznamenali u P. poligraphus, P. chalcographus. Z větví mizel C. abietis a narůstalo obsazení větví druhy C. aeneum, P. pityographus. Výčetní tloušťka Růstovými podmínkami je ovlivněna výčetní tloušťka, s níž se mění kvalita borky kmene. Na nárůst tloušťky pozitivně reaguje omezené spektrum druhů (6), z nichž I. typographus a T. fuscum navíc rozšiřují svoji niku, zatímco u ostatních se mění pouze intenzita napadení ve stabilní kmenové nice (X. lineatus, H. palliatus). Druhy preferující jemnou a tenkou borku se přesouvají do korunové a vrcholkové části stromu např. P. pityographus nebo P. chalcographus, který ovšem může využívat i kmenovou niku se silnější borkou souběžně s lýkožroutem smrkovým. Někteří zástupci se vyznačují ústupem z kmene a rozšířeným prostorem na větvích Ph. spinulosus, C. abietis, P. chalcographus. Pouze P. pityographus ustupuje z profilu kmene i větví koruny. Podle reakce na rostoucí výčetní tloušťku stromu lze kambioxylofágní faunu smrku zařadit do skupiny: se zvyšující se atraktivitou - I. typographus, X. lineatus (úrovňové stromy), H. palliatus, Ph. spinulosus, T. fuscum; se snižující se atraktivitou - C. abietis, P. fasciculatus; s prodlužující se kmenovou nikou - I. typographus (úrovňové stromy), T. fuscum, D. autographus; se zkracující se kmenovou nikou - P. pityographus, I. amitinus, P. chalcographus a na stromech podúrovňových P. harcyniae, P. poligraphus, C. aeneum, C. abietis, X. pilosus, Ph. spinulosus; s prodlužující se korunovou nikou - C. abietis, O. brunneum, Ph. spinulosus a v podúrovni P. chalcographus; se zkracující se korunovou nikou - P. pityographus. Štíhlostní koeficient S rostoucím štíhlostním koeficientem do optima (80 90) v nadúrovni se zvyšovalo ohrožení smrkových porostů druhy I. amitinus, M. minor a v úrovni P. poligraphus. Naopak mírně ustupuje nebezpečí napadení a osídlení stromu druhy I. typographus, X. lineatus, C. abietis, ochrana lesa LESNICKÁ PRÁCE 83 / 27

10 ochrana lesa D. autographus, H. palliatus, P. harcyniae a v podúrovni P. poligraphus. Na růst štíhlostního koeficientu reagují i další méně významné druhy v kombinaci se sociálním postavením stromu (M. minor, X. pilosus, P. fasciculatus, O. brunneum). Zakmenění a defoliace Zakmenění porostu neovlivnilo atraktivitu smrku pro široké spektrum kambioxylofágů. Na zvýšené zakmenění reagoval pozitivně I. amitinus, zatímco u I. typographus nastala opačná reakce. Z hlediska utváření kmenové niky je možné konstatovat, že s rostoucím zakmeněním se u většiny kambioxylofágů projevilo obsazování kmene v delším profilu (např. I. amitinus, P. harcyniae, P. pityographus, D. autographus, M. minor, X. pilosus, T. fuscum, P. fasciculatus, C. aeneum, u druhů P. chalcographus, P. poligraphus k modifikaci přispělo sociální postavení stromu). Zkracování niky nastalo pouze u I. typographus. Korunovou niku rozšiřoval M. minor, O. brunneum, P. pityographus. Fyziologické oslabení stromu, změna ve vodním režimu ap. souvisí se stupněm defoliace stromu. Existuje řada autorů, kteří dávají do souvislostí atraktivitu smrku pro kambioxylofágy s oslabením imisní defoliací. I když byla ztráta jehličí stanovená v monitorovacích bodech sítě v rozpětí 30 %, % a 40 %, reagoval zvýšenou atraktivitou na porostní defoliaci pouze X. lineatus a negativní odezva byla stanovena u druhů P. fasciculatus, I. typographus, C. abietis, Rh. inquisitor. S tím souvisí i zkrácení kmenové niky u druhů C. aeneum, P. harcyniae a C. abietis. Omezená reakce kambioxylofágů může být vysvětlena jejich adaptabilitou na nepříliš širokou existující škálu stupňů defoliace. Konkrétní olistění v době napadení u stromů, které byly analyzovány jako usmrcené kůrovcové souše, nebylo možné stanovit. Imisní situace ve sledovaných porostech v letech nevyvolává rychlý a náhlý Tab. 2: Atraktivita smrku pro nejvýznamnější kambioxylofágy podle věku porostu nezávisle na sociálním postavení stromu (Beskydy). Procento udává frekvenci výskytu druhu na analyzovaném souboru. Druh/Vûk < > 100 Callidium aeneum - 1,96 4,51 4,62 4,81 6,67 Cryphalus abietis 14,29 24,84 16,54 16,92 13,46 6,67 Hylurgops palliatus 14,29 18,30 16,54 30,77 17,31 13,33 Ips amitinus 28,57 36,60 46,62 44,62 35,58 20,00 Ips typographus - 26,80 35,34 20,00 24,04 73,33 Molorchus minor 71,43 45,75 41,35 50,77 43,27 20,00 Obrium brunneum 28,57 33,99 29,32 40,00 40,38 20,00 Phthorophloeus spinulosus 28,57 39,22 33,83 53,85 51,92 40,00 Pissodes harcyniae 28,57 18,95 12,78 9,23 12,50 6,67 Pityogenes chalcographus 28,57 51,63 72,93 53,85 52,88 80,00 Pityophthorus pityographus 71,43 63,40 69,92 72,31 75,00 46,67 Pogonocherus fasciculatus 14,29 19,61 14,29 3,08 21,15 - Polygraphus poligraphus 42,86 52,29 46,62 49,23 44,23 40,00 Rhagium inquisitor 57,14 19,61 18,80 21,54 22,12 26,67 Sirex juvencus 14,29 7,19 6,02 4,62 8,65 - Tetropium fuscum 14,29 10,46 18,05 9,23 19,23 13,33 Xylechinus pilosus 42,86 12,42 15,04 21,54 14,42 - Xyloterus lineatus - 22,88 17,29 9,23 16,35 26,67 Poãet stromû opad jehličí. Výsledky však potvrzují i dřívější poznatky, že defoliace a případné přesycení pletiv vodou vyhovuje druhu X. lineatus a nevyhovuje druhu I. typographus. Růstové a porostní faktory a synuzie kambioxylofágů Atraktivita smrku s výčetní tloušťkou narůstá souběžně pro druhy I. typographus a I. amitinus, aniž si konkurují. I když přechod mezi těmito druhy je ohraničený a niky obou druhů se zásadně nepřekrývají, další faktory (zvyšující se defoliace, zakmenění) snižují vhodnost výskytu druhu I. typographus a uvolňují prostor kmenové niky především na slabších stromech pro I. amitinus, který sestupuje hlouběji nezřídka i k patě kmene. Atraktivita smrku pro druh P. poligraphus, který osidluje shodnou část kmene jako lýkožrout smrkový, nebyla vázána na žádný ze sledovaných faktorů, ale profilem atakované niky reagoval opačně než lýkožrout smrkový, ustupoval s věkem a narůstal se zakmeněním, ze stromů úrovňových mizel a výraznější prostor obsazoval na stromech podúrovňových, hladkokorých. Tím se řeší konkurenční prostředí obou druhů. Druhy vystupující souběžně na kmeni a větvích (P. chalcographus, P. pityographus, C. abietis) zpravidla s věkem ustupují z kmene a zaujímají širší profil korunových větví, přičemž obecně se snižovala atraktivita stromu. P. chalcographus využívá celý kmen včetně větví, dokáže se vyrovnat i s konkurencí lýkožrouta smrkového na stromech se silnou borkou. C. abietis a P. pityographus reagují shodně na narůstající výčetní tloušťku výraznějším osídlením větví a uvolněním kmene lýkohubu matnému. Se zakmeněním sice narůstá atraktivita, ale z kmene ustupuje P. chalcographus a v jeho horní části je nahrazen druhem P. pityographus. Korohlod smrkový je narůstajícím věkem stromu, výčetní tloušťkou, zakmeněním i defoliací znevýhodněn (klesá atraktivita i osídlení na větvích), obtížně se prosazuje v konkurenci s P. chalcographus a P. pityographus. U dřevokazných zástupců vázaných na spodní část kmene (T. fuscum) a kmen s větvemi korunové části (M. minor, C. violaceum) se projevuje pozitivní hledisko k narůstající síle stromu, zatímco P. harcyniae se soustřeďuje do střední části kmene a ustupuje. Věk stromu pro tyto zástupce není významným faktorem s výjimkou druhu M. minor, který opouštěl větve a přecházel na kmen. Stoupající zakmenění prodlužuje kmenovou niku u T. fuscum a C. violaceum. Fyziologicky oslabené stromy preferuje X. lineatus, P. harcyniae, T. fuscum. Kambioxylofágní fauna je jednoznačně ve svém druhovém spektru dobře přizpůsobena měnícím se růstovým podmínkám smrku a vytváří si odpovídající nekonkurenční niky a nebo si dokáže pravděpodobně pomocí feromonů vymezit odpovídající prostor i v konkurenčním prostředí. Nelze tedy vytvořit ideální smrkový porost, ve kterém by neexistovalo nebezpečí výskytu a ohrožení kambioxylofágy. Adresa autorů: Doc. Ing. Emanuel Kula, CSc., Ústav ekologie lesa, LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, Brno, kula@mendelu.cz Dr. hab. Wojciech Ząbecki, Katedra ochrany lesa, LF, Akademia rolnicza Krakow Foto: E. Kula 28 / 84 LESNICKÁ PRÁCE

11 Zjišťování poškození půdy harvestory v probírkách Adolf Schlaghamersky těžba a mechanizace Lesnické dlouhodobé provozní plány k nasazení těžké těžební techniky, zvláště pak strojů pro soustřeďování dříví, by měly být v souladu s ekologickými požadavky lesa tak, aby byla zajištěna jak kontinuita produkce dřeva, tak i všech ostatních funkcí lesa. Při nasazení těžké techniky je třeba přihlížet k ochraně půdy (stlačení půdy koly strojů), ochraně stojícího porostu (stabilitě porostu po zřízení přibližovacích či vyklizovacích linek), míře poškození stojících stromů při pracovním procesu a k ergonomickému zatížení řidičů těchto strojů. Jelikož prognózu technického vývoje lesnických strojů pro příští desetiletí je těžké odhadnout, je třeba považovat pro budoucnost i plochy vyklizovacích linek za možné produkční plochy. V tomto směru se mnohé názory odborníků liší. Z tohoto důvodu je důležité snížit škody na půdě a porostu na co nejmenší míru. Působení na půdu při pojezdu Vliv pojíždění strojů na půdu, zvláště u jemnozrnných půd, byl již nejméně před 20 lety zkoumán. Poznatky z výzkumů speciálně u lesních půd jsou všeobecně známy (HILDEBRANT 1989; LÖFFLER 1989; BECKER 1993; HOFFMANN 1989 atd.). Při nasazení harvestoru a vývozních souprav nastává riziko poškození půdy hlavně na zamokřených, jílovitých půdách, kde pojezdem strojů dochází k porušení struktury půdy stlačením velkých pórů. Stlačení pórů působí nepříznivě na celkovou strukturu půdy, na výměnu plynu a pohyb vody jak v horizontálním, tak i vertikálním směru. Na svazích dochází k nekontrolovatelné erozi půdy. Stroj působí na půdy statickým tlakem (hmotností), ale také dynamickými účinky (rázy), které mohou být pro poškození půdy daleko nebezpečnější. Ekologické poškození půdy Kořenový prostor pod středoevropskými stromy je jen několik cm vysoký (8 20 cm). Zde dochází k výměně iontů, pohybu vody a k výměně plynu s atmosférou. Biogenním propojením systému pórů mají kořeny přístup k vodě, zásobě iontů v pevných částečkách půdy a ke vzduchu. Deformací Ilustrační foto: archiv redakce půdy pojížděním je ovlivněno hlavně provzdušnění půdy, a tím i růst a rozmístění kořenů. Jestliže výměna plynů je deformací půdy porušena, zvyšuje se vzdušný obsah CO 2 v půdě, který se vyrovnává s atmosférickým vzduchem. V tomto případě nedochází k poruše biologické aktivity. Pokud je výměna plynů značně omezená, dochází ke špatnému odstranění či vyrovnání CO 2 (WILPERT 1999). Tím je ovlivněna aktivita půdních organismů daná strukturou půdy a její vlhkostí, jakož i příjem energeticky důležitých živin pro kořenový systém a biologická aktivita je narušena. K jejímu posouzení se používá respiračních půdních přístrojů a přístrojů měřících infiltraci vody. Regenerace struktury půdy v přirozených podmínkách trvá velmi dlouho (průměrně let). Poruchy půdní aktivity lze těžko v praxi měřit a určit, proto se používá pomocných veličin (hmotnost, vlhkost půdy, objem pórů, infiltrace vody, respirace vzduchu a další fyzikální veličiny udávající charakter půdy). K těmto veličinám se řadí i technické údaje použitého stroje. Na základě výzkumu (MATTHIES 1998; WÄSTERLUND 1989) lze odhadovat způsobené škody na půdě pomocí zvoleného parametru pro bezeškodné pojíždění půdy v lese. Např. MATTHIES (1998) použil statický tlak stroje 50 kpa v dotykové ploše kola s půdou jako výchozí parametr pro poškození půdní struktury. Dovolená hodnota specifického tlaku na půdu 50 kpa platí pouze pro aktuální obsah vody v půdě, který leží ve středním rozsahu Attenbergových mezí tekutosti a plasticity půdy. Tato hodnota je zatím u širokých pneumatik s nízkým tlakem vzduchu v praxi těžko dosažitelná. Dotykový tlak kola se širokou pneumatikou leží mezi 100 kpa a 280 kpa, což znamená, že každé pojíždění těžebního stroje po půdě s větší vlhkostí způsobuje větší či menší změnu struktury půdy. Např. BACKHAUS (1990) doporučuje užívat tlak u širokých pneumatik 100 kpa s ohledem na jejich poškození. Jen za velmi příznivých povětrnostních podmínek (sucho, mráz) lze předpokládat, že pojezdem kol se struktura půdy změní jen nepatrně. Podle WILPERTA (1998) lze faktory, které mohou vést k odhadu škod na půdě, rozdělit následovně: Pedogenní faktory půdní vlhkost (mokrý, čerstvý a suchý stav) zrnitost půdy (jíl, hlína, písek) obsah skeletu (bez kamenů, malý počet kamenů, velké množství kamenů) biogenní možnost agregace (nízká, střední, vysoká) Technické faktory celková váha (hmotnost) stroje (pod 5 t, 5 15 t, nad 15 t) výška klestu na lince (pod 10 cm, cm, nad 25 cm) počet pojezdů stroje (1 2, 2 5, 5 a více) Uvedený výčet faktorů ukazuje, jak komplexní je jejich účinek, a tudíž i obtížnost zjištění škod. Z pokusných testů pojezdů vozidla je dokázáno, že k největšímu stlačení půdy dochází při prvním až třetím přejezdu, po pátém až desátém se stlačení konsoliduje natolik, že dochází k minimálnímu zvýšení hmotnosti půdy LESNICKÁ PRÁCE 85 / 29

12 těžba a mechanizace objemová hmotnost pûdy g/cm 3 hloubka kolejí 5-10 cm poãet pfiejezdû s nákladem kryt porostem borůvky či drnovou pokrývkou (obr. 3 a). Zde nedochází k výraznému poškození půdy, zvláště při užití širokých pneumatik. a Obr. 1: Závislost objemové hmotnosti půdy od počtu přejezdů vozidla s nákladem (ADAMS 1981). V evropské lesnické praxi neexistuje jednotný způsob odhadu či měření škod na půdě po těžebním zásahu harvestoru. Jako příklad způsobu vyhodnocení škod na půdě mohou posloužit některé předpisy SRN, Finska, Nového Zélandu a USA. Vyhodnocení škod na půdě v Dolním Sasku (SRN) Koncepce se zakládá na rizikovém roztřídění stanovištních typů s ohledem na jejich vlhkostní poměry. K tomuto účelu slouží především porostní mapa s vyznačením stanovištních typů - porostů, které je možno dle rizika poškození roztřídit na málo až velmi silně ohrožené. Pro jednotlivé stupně ohroženosti je vypracováno provozně hospodárné opatření. Toto je možno pomocí lesního personálu přímo uskutečnit v terénu (tab. 1). Tab. 1: Stupně ohroženosti půdy (pleistocen) v rovinách (Koncept Dolního Saska, SRN). StupeÀ Riziko Klasifikaãní parametr ohroïenosti kod Vodní reïim PÛda (substrát) I malé Ïádn, slab, stfiední únosná, bez snahy ovlivnûní podzemní vody po stlaãení II stfiední trval, ãerstv, slabû napfi. spra s podmáãen pískem pokr vající jinou zeminu III vysoké napfi. trvale podmáãená napfi. spra s pûda, stfiídavû suchá pískem na hlínû a mokrá pûda IV velmi vysoké napfi. vlhká, trvale nasycená pûda vodou ra elini tû StupeÀ Riziko Doporuãení pro lesní provoz ohroïení kod na pûdû TûÏba dfiíví I malé Nasazení les. strojû bez omezení II stfiední Pfii nepfiíznivém poãasí uïití irok ch pneumatik, ochranná rohoï z klestu III vysoké Celoroãní pojezd jen na pfiibliïovacích linkách, uïití irok ch pneumatik, rohoïe z klestu, bez pojíïdûní po porostu IV velmi provoz jako u st. III, pojíïdûní jen vysoké za pfiíznivého poãasí a na zpevnûn ch cestách Postup měření: Na přibližovacích linkách se vyznačí zkusné kruhy o poloměru 12,6 m, což odpovídá kruhové ploše 0,05 ha. Počet zkusných kruhů je závislý na ploše probírkových porostů (v ha). Středy kruhů leží vždy ve středu linky, nejméně však 13 m od okraje porostu. Rozestup kruhu na lince se řídí dle celkové délky linek a stanoveného počtu zkusných kruhů. Každý kruh protíná stopy dvou kol na dvou místech, čímž se obdrží 4 měřicí body, na kterých se měří hloubka kolejí (od neporušeného povrchu, obr. 2). Naměřené hodnoty se zapíší do formuláře, který protokoluje výsledky měření. Výsledkem je vypočítaná průměrná hloubka kolejí na linkách. Pro vyhodnocení jsou zavedeny tři stupně poškození (koleje do 15 cm, cm a přes 20 cm hluboké). Obr. 2: Měření hloubky kolejí (Metoda Niedersachsen, SRN). Nedostatky metody - neuvažuje momentální obsah vody, povětrnostní podmínky a fyzikální veličiny půdy; tlak v pneumatikách a tím i velikost tlaku na půdu v dotykové ploše kola a počet jízd s nákladem. Přes uvedené nedostatky se tato metoda používá v praxi jako součást protokolu o kvalitě provedených těžebních prací, neboť prozatím lepší a objektivnější metoda neexistuje. V SRN se v současné době pracuje na nové metodě odhadu škod na půdě (MATTHIES, FVA Freising). Vyhodnocení půdních škod dle McNabba (USA, MATTHIES 1988) Metoda slouží pro rychlý odhad rizika poškození půdy při pojezdu strojů. K tomuto účelu použil McNabb tři faktory - půdní strukturu (texturu), půdní vlhkost a tvar terénního reliéfu. Uspořádání jednotlivých faktorů ukazuje tab. 2. Tab. 2: Metoda odhadu rizika poškození půdy podle McNabba. Faktor PÛdní struktura hrubá jemná organická Vlhkostní stav such vlhk mokr Tvar terénního reliéfu konvexní konkavní > 30% spád Hodnota souãinu vyhodnocovacích faktorû Riziko extrémního tvofiení kolejí Hodnota souãinu I malé 1 4 II stfiední 5 11 III vysoké CPPA Woodlands Paper, Juni 1993, s Faktory v tabulce jsou mezi sebou násobeny podle odhadnutého stupně příslušného faktoru. Výsledek násobení udává hodnoty od 1 do 27. Pro vypočítanou hodnotu se vyhledá v druhé části tabulky patřičné riziko pro tvoření kolejí v půdě. Hloubka kolejí je znakem poškození půdy, avšak nemusí být vždy průkaznou veličinou. Např. při nasycení půdy vodou se sice vytvoří koleje, ale nedochází již ke stlačení. Dochází zde k tzv. viskoznímu pohybu půdních částic, které jsou vytlačovány z kolejí (obr. 3 b). U jílovitých půd, zvláště při optimální vlhkosti podle mechaniky zemin, dochází k velkému stlačení a tím i k hlubokým kolejím (obr. 3 c, d). Za sucha působí některý povrch půdy pružně, zvláště je-li povrch po- b c d Obr. 3: a) Koleje s elastickou deformací půdy; b) koleje s odvaly půdy na obou stranách, bez stlačení v dotykové ploše kola, viskozní pohyb (tok) půdních částeček; c) koleje s odvaly půdy na obou stranách, se stlačením v dotykové ploše kola; d) koleje bez odvalu či vytlačování půdy na obou stranách, ale se stlačením v dotykové ploše kola. Zjišťování porušení půdy podle McMahona (1995) Tato metoda je součástí kvalitativního hodnocení půdního poškození na Novém Zélandu a v Kanadě. V SRN provedl návrh na užití této metody SCHÖTTLE (1998), v ČR použil této metody prof. Ulrich a doc. Neruda z LF v Brně. Koncept metody se zakládá na okulárním odhadnutí porušení půdy v měřicích bodech, které leží na kolmých liniích k přibližovacím linkám. Postup měření: V odstupu jednoho metru je v kruhu o poloměru 30 cm odhadnuto porušení půdy a pomocí kódu jsou výsledky zaneseny do formuláře. Na probírkové ploše je třeba posoudit nejméně 1000 bodů, aby bylo dosaženo statisticky zajištěné chyby 3 % (tab. 3). Pokud probírkové plochy nejsou homogenní, je třeba je rozdělit a tentýž počet bodů užít pro jednotlivé plochy. Vyhodnocovací proces je jednoduchý a poskytuje statisticky zajištěné výsledky, které dovolují srovnávat rizika různých technologií. Při odhadování porušení půdy je možno zkratkou (písmenem) vyznačit, zda se jedná o stlačení pojezdem (C) nebo o obnažení minerální půdy (M kód 5 7, tab. 4). Záznam popisu porostu obsahuje základní veličiny (povětrnostní podmínky a půdní stav během těžby, stanovištní jednotku, popis těžební činnosti, velikost plochy, poměr mísení dřevin, sklon svahu, hustotu porostu, základní plochu G, množství těžené hmoty). Při posuzování je důležitý i odtok vody z kolejí. U krátkých délek kolejí by neměl vzniknout problém odtoku. 30 / 86 LESNICKÁ PRÁCE

13 Hloubka kolejí se měří k výšce odvalu (obr. 4). Jestliže kolej se nachází již v minerálním podloží, označí se bod písmenem M. Pokud se jedná o stlačenou půdu, označí se C. Plocha zpracovaného porostu musí být vyznačena v porostní mapě, zrovna tak jako skládky a sekundární zpřístupnění porostu, včetně zvlášť vyčleněných ploch jako biotop, potok atd. Rozestup R(m) = plocha porostů F (či částí) x 1000 (počet zvolených měřicích bodů) x Počet měřících bodů na probírkové ploše udává přesnost měření veličin, např. při 1000 bodech leží předpokládaná chyba kolem 3 %. Měření v bodech na liniích se provádí jak před provedením probírky, tak i po zpracování. Obr. 4: Měření hloubky kolejí h podle McMahona (1995). Tab. 3: Počet nutných měřicích bodů s ohledem na požadovanou přesnost měření. Chyba v % Poãet mûfiicích bodû (McMAHON, 1995) Výsledky jsou vyhodnoceny ve třech třídách A (neporušená půda), B (slabé, viditelné porušení), C (hluboké porušení půdy) v procentech. Nevýhody metody: vypracována pro jiné než středoevropské podmínky; posoudit 1000 měřicích bodů před a po nasazení harvestoru je v praxi finančně náročné; trasování měřicích linií a bodů je v mladém porostu (cca 30 let) obtížné. Finská metoda zjišťování porušení půdy Zjišťování škod na půdě je součástí kontroly kvality provedených těžebních zásahů. U této metody jsou škody na půdě posuzovány dle naměřené hloubky kolejí. Hloubka kolejí se měří k nevytlačenému povrchu rostlé půdy (obr. 2). Výška odvalu z kolejí není vzata v úvahu. Popisují se také další parametry jako půdní typ, vlhkost, počasí a těžební technologie. Postup měření: K měření hloubek kolejí a stanovení šířky linek slouží přístroj s vláknem k měření délek, měřicí lať 3,99 cm s 20 cm dělením a zápisník s formulářem. Na přibližovacích linkách jsou v odstupu 20 až 50 m vyznačeny kolíky ve středu linek měřicí body (homogenní porosty min. 20 bodů, nehomogenní porosty min. 40 bodů). První měřicí bod má ležet min. 10 m od začátku hranice porostu či vyústění linky. Rozestup měřicích míst se řídí dle velikosti zpracované plochy. Šířka přibližovací Tab. 4: Popis veličin při měření porušení půdy. Tfiída poru ení Kód Typ poru ení Popis A nepo kozená 1 Humusová vrstva je neporu ená, bez pûda známek po kození pfii pohybu kmene, podloïí je intaktní, bez v skytu klestu ãi tûïebního odpadu B slabû 2 Humus lehce Humusová vrstva slabû potrhaná, poru ená poru en, pfiíp. posunuta, pûda je intaktní, pûda zvednut vegetace na povrchu zniãena 3 Humusová Humus zãásti nebo zcela odstranûn, vrstva obnaïená pûda ale intaktní struktura témûfi pûdy, bez velkého stlaãení, poru ení odstranûna pfii taïení kmenu, pohybem kol C hluboce 4 Humusová Slabé rozrytí pûdního povrchu pfii taïení poru ená vrstva kmene, pûvodní struktura pûdy zûstává pûda promísená (pfii nenasyceném stavu vodou) s pûdou do 5 cm hloubky 5 Spodní Vrchní vrstva je uvolnûna koly, pásov m vrstva pûdy podvozkem, pohybem kmenû, humus je uloïena neexistuje. na povrchu 5 aï 15 cm hloubka 6 Vrchní pûda Rozrytí po taïení kmenû, od pohybu kol je odstranûna, 15 aï 30 cm hloubky odkrytí minerální pûdy 7 Nebezpeãí eroze Rozru ení pûdy nemûïe b t vztaïeno jen na tûïbu, vznik povrchové a r hové eroze, usmyknutí pûdy, mokfiiny pfies 30 cm hloubky 8 Vznik bláta Vznik hlubok ch kolejí za mokrého z mateãní poãasí, nebo velk m poãtem horniny pojezdû, taháním kmenû v kolejích ãi na linkách, objevují se louïe, bláto je vytlaãováno na povrch, pûda se mûní v bláto Vrstva klestu 9 10 aï 30 cm tl. Lesní pûda není viditelná, rostlinná pfiekáïka cm tl. (Kód 9,10,11 dle Schottla) Nelesní pûda 11 skála, pafiezy, Neproduktivní oblasti kameny, mokfiiny Kód 9,10,11 dle McMahona: Koleje jsou způsobeny koly strojů, boogie podvozkem, pásovým podvozkem, tažením kmenů nebo větvemi. linky nemá přesáhnout 4 m. Střední šířka je vypočítaná jako celková naměřená délka šířek, podělená počtem měřicích bodů. Kontrola šířky linek patří též k posouzení kvality provedených prací. V měřicích bodech se měří hloubka dvou kolejí a zaznamenává se jen kolej hlubší než 10 cm. Při vyhodnocování je počet naměřených hloubek přes 10 cm násoben rozestupem měřicích bodů a tato délka je vztažena na celkovou délku kolejí (100 %). Při dobré kvalitě těžebních prací by mělo být maximálně 5 % celkové délky kolejí hlubších než 10 cm. U silně porušených půd je dovolená hranice 3 %. Vyhodnocení rozeznává jen dva druhy kvality práce, tj. dobrou nebo špatnou. Návrh kontroly kvality těžebních prací (Schlaghamersky) Kontrolují se koleje (měření hloubky a délky), průsak vody (stojí-li voda v kolejích), nebezpečí eroze, druh půdy (jílovitá, hlinitá atd.), vlhkost (suchá, čerstvá, mokrá, nasycená), odhaduje se počet jízd s nákladem na lince. Vyhodnocování se provádí asi jeden týden po skončení těžebních prací. Postup měření: Hloubka kolejí se měří po 20 krocích (lze měřit i v metrech), pokud je konstantní. Vyskytuje-li se v této délce hlubší kolej, odkrokuje se délka první koleje až k začátku hlubší koleje. Hlubší kolej se změří kroky po celé délce. Od konce hlubší koleje se měření hloubky koleje po 20 krocích opakuje. Případně se může zároveň měřit i druhá kolej. Hloubky a délky kolejí se zaznamenávají do zápisníku. Hloubka koleje se měří k rostlému, neporušenému povrchu (obr. 2). Součet délek všech kolejí na lince představuje 100 %. Z této délky se vyjádří v procentech jednotlivé délky kolejí s různou hloubkou. Hloubky kolejí udávají přibližně porušení půdy (tab. 5). Příklad: Podloží: zvětralý pískovec s vrstvou jílovité hlíny, čerstvý stav, podíl skeletu cca 10 %, předpokládaný počet jízd s nákladem po linkách 3 5 max. Šířka linek max. 4m. Počasí - suché. Naměřené hodnoty Hloubka kolejí délka kolejí podíl (%) pozn. (v krocích) do 7 cm cm cm stojící voda pfies 25 cm 12 3 moïn vznik eroze celkem Dle zjištěných údajů lze hodnotit porušení půdy z 58 % jako slabé, z 27 % slabé až středně silné, tj. na hranici přípustné kvality. Za mokrého stavu půdy by mohlo být již nepřijatelné. Místa s hrozící erozí či špatným odtokem vody z kolejí by se měla ihned opravit. Souhrn Tab. 5: Třídy porušení půdy. Tfiída Hloubka Poru ení Vliv dodateãn ch faktorû kolejí cm pûdy pfiípustná délka kolejí v % A do 7 cm témûfi Ïádné pokryv povrchu drnem, borûvkou, surov humus, ãásteãnû zatlaãen B 7 15 cm malé profiíznutí drnu, zatlaãení klestu aï stfiednû a humusu, u jílovit ch pûd moïné velké podmáãení pfiípustná délka do cca 20 % C cm velké vznik bláta, pfiípadnû moïná eroze a podmáãení kolejí se stojící vodou, poãet pln ch jízd omezit na 3 5, pokud je moïné, vytlaãování pûdy z kolejí, viditelné stlaãení pûdy, struktura pûdy zmûnûná pfiípustná délka do 10 % D pfies 25 cm znaãnû velké obnaïení minerálního podloïí, bláto u mokr ch jílovit ch pûd, znaãné erozivní ohroïení, vznik velk ch odvalû vytlaãením bláta, linka je znaãnû deformována, dochází ke patnému odtoku vody (v rovinách), voda stojí v kolejích a podmáãí pûdu. Horní vrstva pûdy s humusem je zatlaãena. Dal í jízdy s nákladem se nedoporuãují. Pfiípustná délka do 3 % todu, která by mohla být užitá v naší republice, neboť je jednoduchá, rychlá, laciná a přehledná. Její přednosti i nedostatky však ukáže až případná praxe. Prof. dr. Adolf Schlaghamersky spolupracovník LDF MZLU Brno Sichelnsteinerweg Hann Münden Jelikož dosud neexistuje mezinárodní norma pro posouzení porušení půdy při pojezdu (kromě bezeškodného kontaktního tlaku kola na půdu 50 kpa, MATTHIES 1998), byly v článku uvedeny metody, které se užívají v lesnické praxi s částečným poukazem na jejich výhody nebo nevýhody. Na závěr navrhuji svou prozatímní metěžba a mechanizace LESNICKÁ PRÁCE 87 / 31

14 těžba a mechanizace Rozdíly v evidovaném objemu dříví Vladimír Simanov V průběhu těžební činnosti dochází ke změnám v evidovaném objemu dříví, a to ke změnám faktickým, způsobovaným skutečnými ztrátami, i ke změnám fiktivním, vznikajícím v důsledku rozdílů mezi výsledky zjišťování objemu dříví různými metodami, rozdílným způsobem evidence dříví a přetříděním (záměnou) sortimentů surového dříví. Fiktivní rozdíly K největším fiktivním rozdílům dochází při předávce dříví, když výrobce a odběratel používají odlišné metody zjišťování objemu dříví nebo se prodej uskutečňuje v jiné měrné jednotce. Například když lesnický subjekt vychází u vlákninového dříví z prostorového objemu dříví, ale odběratel přejímá dříví podle hmotnosti, s přihlédnutím k okamžité vlhkosti dříví a s použitím firemního etalonu konvenční hustoty dříví. Rozdíly v reálné hustotě dříví pak vedou k fiktivním evidenčním rozdílům. Zaokrouhlování tloušťky výřezů Podíl na fiktivních rozdílech mezi objemem vyrobeného a dodaného kulatinového dříví má způsob zaokrouhlování tloušťky výřezů pro výpočet jejich objemu. Podle našich uzancí se zaokrouhluje na celé centimetry do 0,5 cm dolů a nad 0,5 cm nahoru. Zahraniční uzance vyžadují zaokrouhlování na celé centimetry dolů. Přijme-li se dříví podle českých uzancí a expeduje podle uzancí zahraničních, vede to k fiktivním rozdílům. Největší rozdíly jsou při zaokrouhlování tlouštěk dolů u výřezů 1. tloušťkové třídy, u nejčetnějších tloušťkových tříd, 2. a 3., dosahují ještě 8, resp. 6 % (údaje jsou odvozeny pro tloušťkový interval 0,5 až 1,0 cm). Polovina výřezů by však měla být v rozpětí do 0,5 cm a polovina nad tímto rozpětím. V praxi by tedy neměly rozdíly v evidovaném objemu kulatiny podle našich a zahraničních uzancí přesáhnout 3 až 4 % z objemu dříví zjištěného podle obchodních uzancí ČR. Ovlivnění hospodářských výsledků Rozdíly v evidovaném objemu dříví se v evidenci podnikatelských subjektů oceňují, což ovlivňuje hospodářské výsledky. Finanční úřady chtějí znát jejich podstatu pro posouzení, zda vykázané rozdíly mezi vyrobeným a prodaným dřívím mohou objektivně vzniknout, či zda jejich výše signalizuje snahu o zkreslení hospodářského výsledku. LH by proto mělo určit hranice objemových změn dříví v průběhu jeho výroby, majících objektivní charakter, tedy ztrát faktických. Významným faktorem přitom je, že plánovací metodika ztráty surového dříví v procesu výroby nezná. O faktických změnách evidovaného objemu dříví můžeme hovořit až od příjmu dříví do evidence, protože ztráty před tímto bodem nejsou zachyceny. Při příjmu na lokalitě P jsou z evidence vyloučeny ztráty vznikající těžbou a při příjmu na odvozním místě ztráty, ke kterým dochází v celém průběhu těžby a soustřeďování dříví. Při posuzování výše rozdílů v evidovaném objemu dříví v procesu výroby je proto nutné brát v úvahu lokalitu příjmu dříví. Faktické rozdíly Při těžbě dříví vznikají množstevní ztráty - nadměrky, ztráty sečným a zkracovacím řezem, ulomení vršku stromu při jeho pádu, ztráty nedodržením normované výšky pařezů, ztráty z nezpracovaných vrcholových částí stromů a u listnáčů i ztráty z nezpracovaných větví obsahujících hroubí. Ve všech případech jde o ztráty před prvním evidováním vyrobeného dříví, které se neprojeví jako změny evidovaného objemu dříví. Mezi faktické ztráty objemu dříví při soustřeďování patří zapomenuté či nenalezené přijaté výřezy a části výřezů ulomené v průběhu soustřeďování. V závislosti na použité technologii dosahují tyto ztráty 0,4 až 5 %. Pokud nejsou v evidenci dříví vykázány, posouvají se do dalších fází výroby, kde se projeví v manipulačních ztrátách, ve kterých nepříznivě ovlivňují posuzování efektivnosti druhování na skladech dříví. Jinými slovy, vznik ztrát je neprávem přisuzován manipulaci dříví na skladech. Ztráta objemu dříví příčným řezem Tato ztráta je ovlivněna dřevinou, tloušťkou řezné spáry, velikostí přeřezávaného profilu kmene a počtem řezů. Je tedy úměrná tloušťce kmene a počtu řezů. Proto narůstá při rozřezávání surových kmenů na krátké sortimenty, kdy se pohybuje okolo 1 %. Ve změnách evidovaného objemu dříví se obvykle neprojeví, protože bývá při výrobě rovnaných sortimentů ze surových kmenů skryta ve fiktivní ztrátě z použití převodních čísel. Odříznutím oddenků či špiček surových kmenů (tyčí) vznikají manipulační odřezky nestandardních délek. Jejich výskyt závisí na podílu hnilobou napadeného dříví, odřezávaného v kusech kratších než 1 m (vyzdravování), a může tvořit až 1 % z objemu dříví určeného k manipulaci řezem. Odkorňování Při odkorňování dříví nezabíhají při správném nastavení nože do dřeva - k faktickým ztrátám proto dochází jen do 4 % ze vstupního objemu. Při odkorňování dříví narušeného hnilobou nebo při vysokém přítlaku nožů tyto vnikají do každého měkkého místa či zachytávají za každou nerovnost povrchu kmene a vytrhávají zdravé dřevo. Ztráty pak mohou přesáhnout 10 %. Přetřídění Rozdíly vznikají i při přetřídění sortimentů dříví. Běžně je dříví přijato jako určitý sortiment, ale dodáno jako sortiment jiný. Přetřídění nemusí být jen faktické, tedy následkem změny kvality dříví (nepřevzetím dříví odběratelem v deklarované jakosti), ale může být i přetříděním fiktivním, protože totéž dříví může být deklarováno jako jeden z více zaměnitelných sortimentů. Při nedůsledném vystavování opravných lístků pak dochází k přebytkům a mankům v zásobách jednotlivých sortimentů, i když se celková výše zásob dříví nemění. Objem surového dříví Pro odměňování, evidenci a fakturaci se zjišťuje objem surového dříví v m 3 b. k. Jsou však možné i jiné ukazatele odměňování a jiné jednotky obchodování dřívím. Protože lesní hospodářská evidence vyžaduje zaznamenání produkce dříví podle jednotlivých porostů právě v m 3 b. k., nelze se zjišťování této jednotky vyhnout. Huberův vzorec Ke stanovení objemu kmenů se používá Huberův vzorec nahrazující kmen válcem. Čím více se výřez liší od tvaru válce, k tím větší diferenci mezi skutečným objemem a vypočteným objemem dochází. Protože se od válce odlišuje každá část kmene jinak, projeví se to různě u sortimentů, vyráběných z jiných částí kmene: 32 / 88 LESNICKÁ PRÁCE

15 Průměrné hodnoty manipulačních ztrát v závislosti na použité těžební metodě (vyjádřené v % ze vstupního objemu dříví) Druh rozdílu Metoda kmenová Metoda stromová Metoda sortimentní jehliã. list. jehliã. list. jehliã. list. ztráty z tûïby dfiíví Nejsou evidovány ztráty ze soustfieìování dfiíví 0,6 * 0,7 * Nejsou evidovány 0,6 0,7 rozdíly z manipulace , ,5 z toho: pfievodní ãísla jen v pfiípadû HuberÛv vzorec druhotné ztráty fiezem do 1 do 1,5 do 1 do 1,5 manipulace adjustací do 1 do 1 do 1 do 1 ztráty z odkoràování do 4 0 do 4 0 do 4 0 ztráty vysycháním dfiíví ** ztráty pfii pfiepoãtu z hmotnosti ATRO, LUTRO do 16 do 12 do 16 do 12 do 16 do 12 ztráty ze zaokrouhlování tlou tûk nad 0,5 cm dolû do 10 do 10 do 10 do 10 do 10 do 10 moïné rozdíly celkem 8,6 44,6 10,7 40,2 4,0 44,0 10,0 39,5 1,6 32,6 1,7 24,7 z toho faktické ztráty 1,6 6,6 1,7 2,7 1,0 6,0 1,0 2,0 1,6 6,6 1,7 2,7 fiktivní ztráty 7,0 38,0 9,0 37,5 3,0 38,0 9,0 37,5 0 26,0 0 22,0 * Při příjmu dříví na OM nejsou ztráty ze soustřeďování dříví evidenčně zachyceny ani u kmenové metody. ** Jen při dlouhodobém skladování (delším než 6 měsíců). Pozn. Sestavení empiricky zjištěných rozpětí evidenčních rozdílů objemu dříví, a to podle jejich místa v procesu výroby surového dříví. Konstrukce tabulky umožňuje vzít při srovnávání výše manipulačních ztrát u konkrétního subjektu v úvahu jen ty vlivy, které se u něj vyskytují, a vytvořit tak teoretickou výši ztrát, které se ve srovnatelných výrobních podmínkách obvykle vyskytují. Zjištěná hodnota ztrát nemá charakter normativu, ale má jen význam srovnávací. sledky různých způsobů druhování mohou ve vztahu k evidovanému objemu surového kmene vést k odlišným hodnotám objemu vydruhovaných sortimentů. Jinými slovy, umístění řezu může ovlivnit velikost evidovaného objemu dříví. Převod prostorových na objemové jednotky Řada sortimentů se přijímá v prostorových metrech (prm), které se přepočítávají na m 3 b. k. pomocí převodních čísel, na jejichž velikost má vliv dřevina, tloušťka kůry, tloušťka a křivost polen i kvalita jejich opracování, jejich počet v jednotce prostorového objemu a způsob rovnání do hráně. Převodní čísla představují průměrnou hodnotu, a proto neodpovídají každému jednotlivému případu. Ing. Obalil prokázal, že uvnitř jednoho sortimentu jehličnatého rovnaného dříví může v závislosti na tloušťce polen dojít při použití jednotného převodního čísla k rozdílu až 20 % a u listnatého rovnaného dříví se může rozdíl přiblížit 30 %. Výše manipulačních ztrát je v úměře k množství vydruhovaných rovnaných sortimentů a za obvyklé je možné na skladech zpracovávajících tenké surové kmeny na rovnané sortimenty považovat rozpětí ztrát od 3 % u borovice a 6 % u smrku až po 12 % pro jehličnaté dříví celkem, u listnatého dříví od 9 % až do 15 %. Harvestory U harvestorů je možné považovat výstup z počítače za přesný. Při elektronickém měření a zjišťování objemů průběžným krychlením se výsledky od ručního měření čepových tlouštěk a délek výřezů s následným kubírováním podle tabulek liší do ± 2 %. Měření délek je odvozeno od měřicího kolečka, tloušťka je měřena po 10cm sekcích pomocí senzorů na ramenech odvětvovacích nožů. Každá tloušťka je vypočítána jako průměr ze dvou měření. Tak přesné měření nemůže být docíleno jiným způsobem. Podmínkou přesnosti je pravidelná kalibrace, tj. nastavení měřicího zařízení podle ověřovacího měření délek a tlouštěk. Při výpočtu objemu výřezu představuje relativní chyba v měření tloušťky dvojnásobek relativní chyby v měření délky. Např. když je u výřezu se střední tloušťkou 20 cm chyba v měření tloušťky 1 cm (5 %), bude chyba ve vypočítaném objemu výřezu 10 %. Rozdíly v objemu tyčí Nejčastějším zdrojem rozdílu v evidovaném a skutečném objemu tyčí je nezpracování do špičky. U fiktivních rozdílů je situace komplikovanější. Tabulkové objemy 100 ks tyčí sice byly stanoveny na základě velkého počtu zjištění, což ale nevylučuje odchylky od konkrétních případů. Pokud se tyče a tyčky vyrábí i prodávají jako tyče a tyčky, zůstává problém fiktivních rozdílů objemu skryt. Rozdíly v evidovaném objemu se projeví, jen když je dříví po manipulaci řezem dodáno jako vláknina (z oddenkových částí) a tyčové výřezy (z vrškových částí). Z empirických šetření na manipulačních skladech lze odvodit, že při manipulování tyčí na vlákninové dříví a tyčové výřezy dochází ke ztrátám v evidovaném objemu dříví až 8 %. Zjišťování množství dříví vážením Hmotnost dříví je součtem hmotností tří komponentů: dřeva, vázané vody a vody volné. Okamžitá hmotnost dřeva proto závisí na jeho vlhkosti a na hustotě dřeva. Pokud vzrůstá vlhkost dřeva, stoupá i jeho Ilustrační foto: archiv redakce objem výřezů z oddenkových částí kmenů zpravidla Huberův vzorec vypočítá nižší než skutečný; při výpočtu objemu výřezů ze středních částí kmene jsou podle Huberova vzorce zpravidla kladné a záporné chyby stejně početné; při výpočtu objemu vrškových výřezů podle Huberova vzorce dochází převážně k nadhodnocení objemu; při výpočtu objemu surových kmenů v celých délkách převažují při použití Huberova vzorce chyby kladné (vypočítaný objem je vyšší než skutečný). Uvažujeme-li těžené kmeny jako statistický soubor s normálně rozloženou četností kmenů v jednotlivých třídách výčetních tlouštěk, pak při zjišťování objemu dlouhého dříví podle Hubera dochází k nadhodnocování objemu tenkých surových smrkových kmenů v rozpětí výčetních tlouštěk od 14 do 24 cm s k. asi o 2,5 až 3,2 %. Již z podstaty Huberovy metody tedy vyplývá nevyhnutelný vznik fiktivních, administrativních rozdílů v evidovaném objemu dříví. Z orientačních šetření vyplynulo, že do hodnoty štíhlostního kvocientu 106,6 Huberova metoda objem kmene nadhodnocuje, od uvedené hodnoty výše podhodnocuje. Objem dříví ze smrkových porostů pěstovaných s cílem zvýšení jejich odolnostního potenciálu proti škodám větrem a sněhem bude tedy nadhodnocen. Druhování Každý kmen může být vydruhován více způsoby. Neexistuje jen jediná možnost, a to ani tehdy, kdyby z kmene bylo možno vyrobit jen jeden sortiment, neboť ho lze vydruhovat v různých délkách. Přitom výtěžba a mechanizace LESNICKÁ PRÁCE 89 / 33

16 těžba a mechanizace hmotnost. Opačný vztah však logiku nemá, protože zvyšování hmotnosti dřeva nemusí mít důvod ve zvyšování jeho vlhkosti. Lokální rozdíly v hustotě dřeva téže dřeviny bývají tak výrazné, že vedou k nesrovnalostem při hmotnostní přejímce dříví. Rozdíly mezi objemovými hmotnostmi jednotlivých dřevin jsou významné natolik, že pokud odběratel sloučí jehličnaté dřeviny do jedné skupiny, budou mít rozdíly hmotností rozpětí 64 až 110 kg/m 3. To je odchylka od průměrné objemové hmotnosti až ±16 %. Obdobná situace je i v případě, kdy dodavatel má zájem dříví netřídit a dodává jej po skupinách dřevin. I tehdy musí počítat se vznikem evidenčních rozdílů. Ve skupině listnaté dříví tvrdé je nejvýznamnější rozdíl mezi habrem a břízou, kdy se absolutní rozdíl v hmotnosti 1 m 3 dřeva pohybuje mezi 119 až 145 kg. To představuje odchylku od průměrné hodnoty objemové hmotnosti skupiny až ± 12 %. Ve skupině listnaté dříví měkké je nejvýznamnější rozdíl mezi osikou a lípou, u nichž se absolutní rozdíl v hmotnosti 1 m 3 dřeva pohybuje od + 63 kg do - 40 kg. To představuje relativní odchylku od průměrné objemové hmotnosti skupiny ± 2 %, což je statisticky nevýznamné. Pokud nebudeme uvažovat dodávky vrby, je vytvoření skupiny dřevin listnaté dříví měkké přijatelné jak pro odběratele, tak i pro dodavatele dříví. Hmotnostní přejímka dříví Z pohledu zákona velkých čísel nelze oběma metodám hmotnostní přejímky dříví (ATRO, LUTRO) nic vytknout a odběratelům vyhovují. Přesnější způsob přejímky rovnaného dříví a dříví nestandardních rozměrů v současné době neexistuje. Pro dodavatele dříví je však nesporné, že v rámci jeho dodávek může docházet k odchylkám od objemu zjištěného u něj klasickými způsoby. Přejímka dříví podle hmotnosti tak otevřela nový problém. Dříví s řídkými letokruhy (menší hustotou dřeva), je-li dodané na váhu, přináší dodavateli ztrátu mezi vyrobeným a dodaným objemem dříví, protože přepočet objemu dodávky podle etalonu měrné hmotnosti dřeva je pro něj nevýhodný. Pro odběratele dříví je však tento způsob přejímky objektivnější. Souvisejícím problémem je vliv hniloby na hustotu dřeva. Má-li dřevo s podílem měkké hniloby hustotu odlišnou od dřeva zdravého, je spravedlivé, aby se podle podílu hniloby povoleného technickými podmínkami měnila i konvenční hustota dřeva. Rozhodující je, že se objem dříví zjištěný v prostorové míře při hmotnostní přejímce odběratelem nemění. Měnit zpětným přepočtem objem vyrobeného dříví je tedy nelogické, pokud není hmotnostně zjištěný objem dodávky shodný s objemem naměřeným u dodavatele. Hmotnostně přepočítaný objem dříví má význam pro výrobní evidenci odběratele, ale pro dodavatele není závazný, neboť lesnickými metodami zjištěný objem dodávky předán byl. Obvykle používané zachování prostorového objemu dodávky dříví (objemu výroby) při úpravě nákupní ceny v poměru mezi etalonem objemové hmotnosti a skutečnou objemovou hmotností (v případě jejich nesouladu) je tedy logické. Při výrobě celulózy to cenově vyjadřuje skutečnou koupi zákazníka z hlediska budoucí výtěžnosti vlastní výroby (z hlediska technologické jakosti dodávky) a ve vztahu dodavatel - odběratel zůstává problémem jen v přesnosti stanovení etalonu hustoty dřeva. Do objemu těžeb podle porostů by měly být vraceny objemy dodávek zjištěné lesnickými metodami a v objemové bilanci těžeb a dodávek není jiné řešení než rozdíl považovat za administrativní. Elektronické měření Elektronické měření dimenzí kulatiny lze považovat za přesné, protože je založeno na bezdotykovém snímání délek a tlouštěk (v několika rovinách). Následné kubírování probíhá automatizovaně po naměřených sekcích. I praxe potvrzuje, že případné větší rozdíly mezi manuálním a elektronickým měřením měly vždy původ v lidském faktoru. Shrnutí Přejímka u odběratelů spěje u dlouhého dříví k elektronickému měření dimenzí, u rovnaného a dříví v nestandardních délkách k hromadné přejímce na základě hmotnosti. Ta je pro odběratele vhodnější než přejímka podle prostorového objemu, protože je méně pracná, poskytuje méně možností zpochybňování výsledku a vystihuje zájem odběratele platit za technologickou jakost dříví. Na druhé straně zůstane zachováno vyjadřování produkce lesních porostů v m 3 dříví, a proto musí existovat evidence vyrobeného dříví v m 3, i když obchod může být realizován v jiných jednotkách. Přejímka dříví odběratelem je uzlovým bodem, ve kterém se důvod i způsob evidence dříví mění. Není důvodu opravovat dodaný prostorový objem dříví, neboť byl změřen lesnickými způsoby a není důvodu k tomu, aby lesní hospodářství přepočítávalo dodané dříví na jakýsi redukovaný objem. Současně je to signál, že vedle uznávaného ukazatele kvantity vstupuje do hry i ukazatel kvality, kterým je v případě rovnaného dříví jeho hustota (měrná hmotnost). Hustota dřeva je výslednicí místních růstových faktorů, a proto ji nemůže podnikatelský subjekt ovlivnit. Při kalkulaci prodejní ceny rovnaného dříví by proto neměla být uvažována cena za 1 m 3 vyhlášená odběratelem (potenciální cena), ale redukovaná o cenový koeficient z předcházejícího období (reálná cena). Taková upravená kalkulace by měla být používána nejen v případě finančních kalkulací vycházejících ze sortimentace těžebního fondu pro vlastní potřebu vlastníka lesa, ale i při prodejích dříví na pni, aby finanční ztráta z prodeje řidšího dříví nešla jen k tíži podnikatelského subjektu. Protože fiktivní ztráty závisejí na tom, kolikrát a jak je surové dříví druhováno, má sortimentní metoda nulové fiktivní ztráty, neboť dříví je druhováno jednou a pod jedním a stejným sortimentem je i dodáno. I když je druhování poznamenáno stejnými nepřesnostmi jako u ostatních těžebních metod, nemohou se tyto nepřesnosti v průběhu výrobního procesu projevit a zůstávají skryty. Naopak u metody kmenové a stromové mohou fiktivní ztráty dosahovat 12 až 15 %. Celkové ztráty tak mohou dosáhnout až 20 %, což otevírá tyto problémy: v LHE je evidována produkce dříví nadhodnocená o úhrn fiktivních ztrát; prodej dříví na pni je realizován v množství, které je o úhrn fiktivních i faktických ztrát vyšší než dosažitelný úhrn dodávek. Přitom jen faktické ztráty lze považovat za průvodní jev výrobního procesu, který by měl být zúčtován k tíži podnikatelského subjektu. Obrazně řečeno, vlastník lesa tak prodává více dříví, než může podnikatelský subjekt výrobou získat. Vzhledem k tomu, že ztráty dříví v procesu jeho soustřeďování jsou vykazovány výjimečně, lze odvodit, že se administrativně přesouvají na další lokalitu, kterou je expediční sklad (ES). Znamená to, že s největší pravděpodobností je část manipulačních ztrát tvořena objemem, který nebyl na ES vůbec dodán. Pokud bude praktikován stávající způsob příjmu a evidence surového dříví, budou nutně vznikat i rozdíly v evidovaném objemu dříví. Tyto rozdíly jsou převážně fiktivní, nemající charakter faktických ztrát. Proto nelze považovat za vhodné jejich finanční vypořádávání. Adresa autora: Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc. LDF MZLU, Zemědělská 3, Brno simanov@mendelu.cz 34 / 90 LESNICKÁ PRÁCE

17 Doporučená pravidla pro měření a třídění dříví v České republice Jiří Filippi těžba a mechanizace Současný stav měření a třídění dříví v ČR vychází z československých norem, které platily, případně stále ještě platí desítky let bez toho, že by doznaly výraznějších změn. Přitom v souvislosti se společenskými změnami po roce 1989 dochází k rozvoji zahraničního obchodu a postupně také k přílivu zahraničních investic do tuzemských zpracovatelských závodů. V neposlední řadě je s ohledem na budoucí integraci ČR do evropských struktur stále naléhavější povinnost přizpůsobení národní legislativy evropským předpisům. Jednou z oblastí, ve které již řadu let docházelo k prohlubování rozdílů mezi tuzemskými pravidly a postupy používanými zejména ve střední Evropě, je obchod se dřívím, a to jak v podobě přímého exportu suroviny, tak i v podobě obchodu s tuzemskými zpracovateli, vlastněnými zahraničním kapitálem. Tyto rozdíly jsou obecně dvojího charakteru. Objemové rozdíly jsou způsobeny odlišnostmi ve způsobu měření, které vyplývají ze směrnice ES č. 89/1968 a dalších předpisů či uzancí a dále v odlišně stanovených srážkách na kůru při měření v kůře. Rozdíly v kvalitativních požadavcích vyplývají z aplikace evropských norem ENV 1316 a ENV P 1927, případně z vyžadování třídění na základě rakouských uzancí v obchodu se dřívím. Postupem času se z těchto rozdílů stává složitý problém, který se v mnoha souvislostech (obchodně právních, ekonomických i účetních) dotýká producentů (zejména podnikatelských subjektů obchodujících s dřívím) i zpracovatelů dříví. Za možné řešení tohoto stavu se považuje sjednocení rozdílných požadavků na způsoby měření a třídění dříví mezi Českou republikou a Evropskou unií. Z iniciativy Společenstva dřevozpracujících podniků České republiky, se souhlasem Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství vznikla v únoru 2002 komise, která za účasti zástupců iniciátora, Svazu zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu, České asociace podnikatelů v lesním hospodářství, Lesů České republiky (LČR), s.p., a Hradecké lesní a dřevařské společnosti (HLDS), a.s., dostala za úkol navrhnout sjednocení pravidel pro měření a třídění dříví. K jednání komise byli podle potřeby dále přizváni zástupci významných zpracovatelů dříví, obchodníků se dřívím a vysokého školství. V měsíci listopadu minulého roku byla touto komisí vypracována a všemi zúčastněnými stranami odsouhlasena Doporučená pravidla pro měření a třídění dříví v České republice. Tato pravidla byla projednána a jsou doporučena k praktickému použití Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem průmyslu a obchodu. Doporučená pravidla pro měření a třídění dříví v České republice byla vydána v měsíci prosinci v počtu ks a jsou k dispozici u velkých obchodních firem se dřívím (HLDS a.s., ALLWOOD a.s.), LČR, s.p., Vojenských lesů a statků ČR, s.p., Společenstva dřevozpracujících podniků České republiky, Svazu zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu a České asociace podnikatelů v lesním hospodářství. Dále budou zveřejněna na webových stránkách a V souvislosti se změnou při měření dříví podle nových pravidel je zcela legitimní otázka týkající se zhodnocení a kvantifikace dopadů těchto změn. Viděno v širších souvislostech se jedná o složitý komplex vlivů, kdy význam čistě matematického posouzení dopadů je snížen dalšími obtížně kvantifikovatelnými vlivy, jako jsou nepřesnost způsobu výpočtu objemu dříví (Huberův vzorec) a zejména technologická nekázeň při vlastním dodržování postupů měření (chyba způsobená lidským faktorem). Krátké časové období pro zpracování pravidel a okruh zpracovatelů a konzultantů jistě neumožnily vytvořit pravidla dokonalá ve všech směrech. Přivítáme tedy připomínky a návrhy na upřesnění nebo doplnění vedoucí k budoucímu zlepšení pravidel. Připomínky zasílejte na filippi@seznam.cz. Za komisi zpracovatelů: Ing. Jiří Filippi Ilustrační foto: archiv redakce LESNICKÁ PRÁCE 91 / 35

18 myslivost Výživa a přikrmování spárkaté zvěře v přezimovacích obůrkách Jan Pintíř, Marek Tuma Škody zvěří na lesních porostech (zejména působených kopytnatci - zvěří spárkatou) jsou jedním ze závažných problémů v současném lesním hospodářství (LH). K nejvýznamnějším patří okus letorostů lesních dřevin (především terminálních pupenů), spásání přirozeného zmlazení listnatých dřevin a jedle a loupání kůry v mladších věkových stupních především u smrku. Loupáním a následnou hnilobou oddenkové (nejcennější) části postižené stromy snadno podléhají abiotickým škodlivým činitelům, především sněhu a větru. Pokud se takovéto porosty dožijí mýtního věku, výnosy z prodeje dřeva postiženého hnilobou jsou minimální. Přezimovací obůrky Účinným opatřením proti zimnímu a jarnímu okusu i loupání je uzavření zvěře do přezimovacích objektů (obůrek). Právě toto opatření je plně využíváno na Krmivo Vhodnost pro jelena Podzim Zima Jaro seno luãní (hory) ano ano ano ano travní porost-siláï (senáï) ano ano ano ano letnina ano ano ano ano siláï pro jelení zvûfi ano ano ano ano siláï pro srnãí zvûfi kukufiice-zelená píce ano kukufiice-siláï ano ano ne ano oves krmn ano ano ne* ano v lisky jableãné ne ne ne ne úsu ky (granule) ano ano ne ano ka tany ano ano ne* ano Ïaludy ano ano ne* ano kmín mák ano ano ne ano jablka ano ano ne ne fiepa ano ano ano ano mrkev krmná ano ano ano ano fiepa cukrovka-kofiínky ne ne ne ne fiepa cukrovka-skrojky+chrást ne ne ne ne fiepa cukrovka-skrojky (fiízky) ne ne ne ne jefiabiny ano ano ano ano roboran pro spárkatou zvûfi ano ne ano ano Z obsáhlé závěrečné zprávy shrnujeme jen nejzávažnější poznatky a doporučení. Pokud jde o diferenciální přístup k výživě jelení a srnčí zvěře, oba zmiňované druhy jsou chrakterizovány podle jejich potravních strategií a na základě anatomicko-fyziologických adaptací jejich trávicího traktu. Vzhledem k tomu, že srnec byl definován jako okusovač a jelen jako potravní oportunista, doporučujeme oddělené krmení těchto druhů polygastrů, které jsou svými nároky poměrně vyhraněné. Při nerespektování těchto rozdílů dochází k ali- mentárním poruchám (souvisejících s příjmem potravy), které se mimo jiné projevují i na škodách na lesních porostech. Krmná dávka a krmiva Sestavili jsme krmnou dávku (potřeba živin pro jednotlivé druhy, výběr vhodných krmiv, zahrnutí koeficientu stravitelnosti) zvlášť pro jednotlivá roční období (podzim, zima, jaro) a současně analyzovali všechna krmiva používaná v KRNAP z hlediska vhodnosti pro jednotlivé druhy, * Vhodnost krmiva je podmíněna jeho množstvím a technikou předkládání. území Krkonošského národního parku (KRNAP). V současné době je na jeho území 16 přezimovacích obůrek, které jsou vybudovány především pro jelena lesního, ale zimuje v nich také část populace srnce obecného. Tento komplex objektů je v ČR naprosto unikátní a má zde dlouholetou tradici, o čemž svědčí i vysoká uzavíratelnost jelení zvěře (až 95%). Při managementu zvěře pomocí přezimovacích objektů je zásadním faktorem vysoká koncentrace zvěře na omezeném prostoru. Tento základní předpoklad předurčuje do klíčových rolí dvě oblasti péče o zvěř - oblast veterinární a výživu a krmení zvěře. Právě výživou se zabýval výzkumný projekt Analýza výživy spárkaté zvěře v přezimovacích obůrkách na území KRNAP, který podporovalo MŽP ČR, Správa KRNAP a LF ČZU v Praze. Jelení tlupa na krmelišti. 36 / 92 LESNICKÁ PRÁCE

19 V obůrkách KRNAP obvykle zimuje zvěř odděleně podle pohlaví. Tedy jednotlivé obůrky jsou i z dlouhodobého hlediska obsazovány buď zvěří samčí, či zvěří samičí. Ovšem, jak je zřejmé, neplatí to absolutně. myslivost adekvátnosti předkládání v určitém ročním období a možných rizik při předkládání a skladování. V tabulce je uveden výčet krmiv používaných v KRNAP s uvedenou vhodností pro jednotlivá krmná období. Vhodnost krmiva je dána nejen jeho živinovou hodnotou, ale také termínem předkládání, je podmíněna druhem krmené zvěře a použitou technikou a technologií krmení. Například vojtěškové (jetelové) úsušky jsou vynikajícím krmivem s vysokou živinovou hodnotou, výjimečně vhodné pro krmení na jaře (vysoký obsah proteinů), ovšem v zimě jsou krmivem zcela nevhodným a na podzim krmivem podmíněně vhodným. Nutno ovšem vždy brát v úvahu konkrétní podmínky (přirozenou nabídku živin a energie), z čehož také vyplývá potřeba rozdílných krmných dávek pro zvěř ve volnosti. Významnou odlišností obůrek je právě eliminace tohoto prvku, který jinak hraje hlavní roli a přikrmování zásadně komplikuje. Optimalizace finanční náročnosti krmení Na základě zjištěných krmných dávek používaných v KRNAP jsme vykalkulovali průměrné náklady na krmení za sezónu a porovnali je s náklady při využívání navrhovaných krmných dávek. Zjistili jsme, že je možné značně snížit náklady na krmení při současné kvalitnější výživě zvěře. Toho je možno docílit především eliminací krmení jadrnými krmivy v zimním období, optimalizací dodávky krmiv (živin a energie), které je mnohdy nadbytečné a neadekvátní i volbou levnějších krmiv, ovšem ne na úkor jejich kvality, nebo dokonce zdravotní nezávadnosti. Levnější krmiva bývají fyziologicky vhodnější. Počet krmných míst, facilitace, úprava krmeliště Je bezpodmínečně nutné mít v obůrce dostatek krmných míst pro všechna používaná krmiva (tj. počet krmných míst pro každý druh krmiva musí odpovídat počtu jedinců v obůrce, všechny kusy musí mít možnost přijímat dané krmivo současně). Pro lepší pochopení uvádíme konkrétní příklad. Pokud je v obůrce 20 ks jelení zvěře, je třeba mít 20 krmných míst na jadrné krmivo, 20 míst na objemné a 20 na dužnaté. Současně je třeba ctít zásadu, aby všechna místa měla od sebe dostatečný odstup (alespoň 5 m). Bylo by mylné se domnívat, že například 1 m široké koryto můžeme počítat pro 3 kusy, přestože se tam teoreticky vejdou. Těmito úpravami předcházíme jevu, který se nazývá facilitace, tzn. pokud z krmeliště odchází v hierarchii nejvýše postavené kusy, odchází s celou tlupou i kusy v hierarchii nejníže postavené, přestože vzhledem k nedostatečnému počtu krmných míst se k příjmu potravy vůbec nedostaly. Ve volnosti je pravděpodobně tento jev jednou z příčin loupání, v přezimovacích obůrkách dochází především k nedostatečné výživě slabších kusů a naopak nadbytečnému příjmu některých krmiv u kusů silných (se všemi negativními následky). Bylo zjištěno, že část obůrek počtem krmných míst potřeby zvěře naplňuje, u části z nich tato kritéria nejsou zcela splněna. Jakost krmiva a nakládání s ním Jako u všech druhů zvířat používáme pouze kvalitní, zdravotně nezávadná krmiva při respektování doby skladování (použitelnosti) jednotlivých druhů krmiv. Skladovatelnost jednotlivých krmiv je značně rozdílná. Například jablka či jablečné výlisky velmi rychle podléhají hnití a zkrmovat je v takovém stavu je vyložený hazard se zdravím zvěře, opatrnost je na místě i při používání siláží. Přestože jde o velice vhodné krmivo, je třeba s ním zacházet adekvátně k jeho náchylnosti na plesnivění (způsob předkládání, likvidace zbytků a především skladování udržení anaerobního prostředí) a tím jeho znehodnocení. Klíčovou záležitostí je i likvidace nespotřebovaných zbytků krmiva. Tak například předložené seno je nutno nejpozději po týdnu vyměnit, siláž nejlépe obměňovat v denním intervalu apod. Rušení zvěře Negativní dopad jsme analyzovali především z hlediska výdaje energie a narušení potravních period (jde o polygastry) a navrhli některá eliminační opatření (úprava obůrky, klidové zóny). Nejčastějšími rušivými faktory jsou především nelegální sběrači shozů, toulaví psi a blízkost turistických a lyžařských cest. Řešení tohoto problému nespočívá tedy pouze v technických opatřeních, ale především v práci s veřejností a zlepšení její informovanosti. Každý stresující faktor mnohonásobně zvyšuje výdej energie a tím spotřebu tukových rezerv depotního tuku (pomalu se vstřebávajícím). Zvěř, která je vystavena stresujícím vlivům, pak nemůže bez úhony přežít zimu a někdy vše končí i jejím úhynem. Zásadním důsledkem tohoto stavu jsou škody působené zvěří, které jsou s tímto faktorem úžeji spjaty než například s početností jelení zvěře. Pravidelnost krmení, nová krmiva Zvěř se musí krmit pravidelně (optimální interval je jednou denně, nejlépe ve stejnou hodinu). Velmi důležité jsou i změny krmných dávek (postupné zvyšování či snižování dávky krmiva, až na zamýšlenou dávku v daném krmném období, vhodný interval 14 dnů). Termín vypouštění, škody loupáním S respektováním možných komplikací (atypický průběh počasí konkrétního roku) jsme navrhli optimální termín vypuštění zvěře s ohledem na předcházení škod jarním loupáním a eliminaci alimentárních poruch zvěře (tyto dva faktory jsou do jisté míry spojené nádoby). Zde máme na mysli brzký nástup jara či nástup jara, jenž je přerušený napadnutím sněhu, který leží několik dní (týdnů), nebo naopak pozdní nástup jara. Přerušení krmení v těchto případech by bylo významnou chybou, neboť zvěř dokáže v uvedených případech během několika dnů napáchat ohromné škody. Termín vypuštění musí respektovat vývoj vegetace a délku světelného dne. Tato práce je podporována MP ČR, Správou KRNAP a LF ČZU v Praze Adresa autorů: Dr. Ing. Jan Pintíř, Mgr. Marek Tuma Katedra ochrany lesa a myslivosti, LF ČZU Praha Kamýcká 957, Praha 6 Suchdol pintir@lf.czu, matuma@ .cz LESNICKÁ PRÁCE 93 / 37

20 hospodaření v malém lese Zima v malém lese a probírky Zdeněk Kadlus Roční cyklus polních prací dříve většinou automaticky přesouval kácení v malém lese a odvoz vytěženého dřeva na zimní měsíce. Nebylo to však jen s ohledem na volnou pracovní sílu obyvatel venkova i na nutnost zaměstnat koňské potahy. Dřevo tažené v době vegetačního klidu je kvalitnější než mimo něj, zejména u listnatých dřevin. Povrchové kořeny a jejich náběhy jsou také méně citlivé na poranění vzniklé při vyklizování dřevní hmoty a tím i vůči infekci dřevokaznými houbami než v době mízy. Přiměřená výška sněhové pokrývky také ochraňuje přirozeně vzniklé podrosty pod clonou mateřských porostů při jejich dotěžování. Přibližovací linky Neméně důležité je usměrňovat pohyb pokácené dřevní hmoty od pařezu na odvozní místo, ať již pomocí koňského potahu, nebo mechanizačního prostředku. Jde tu o tzv. soustřeďování, v prvé fázi o vyklizování na přibližovací linku a ve druhé o přibližování po ní na odvozní místo, na skládku (dočasnou nebo trvalou). Přibližovací linky se umísťují šikmo k odvozní cestě. Rovněž směr kácení se volí šikmo k přibližovací lince. Zkracuje se tak dráha výřezu nebo celého kmene a zároveň se tak zajišťuje plynulý přechod k lince a z ní k odvozní cestě. Protože linky slouží delší dobu, vyplatí se jejich síť důkladně promyslet. Vkládají se na vzdálenost 40 až 50 m, pro některé mechanizační prostředky i menší (až na 20 m podle požadavků dodavatelské firmy). Pro orientaci při směrovém kácení je užitečné přibližovací linky označit žlutými nebo oranžovými páskami, a to na stromech při nich stojících ve výši očí, které jsou skloněné ve směru přibližování. To ovšem platí pro kteroukoliv roční dobu. U prořezávek toto opatření nebylo nutné, neboť pokud se vytěžený materiál zužitkovává, lze jej vynášet ručně. Výchovné zásahy O hlavních zásadách výchovných zásahů pro jednotlivé dřeviny se hovořilo v předchozích statích v souvislosti s prořezávkami mlazin až tyčkovin, tedy v porostech, které dosud nedosáhly hranice hroubí (tloušťky 7 cm s kůrou ve výšce 130 cm). Tato pravidla mohou být vodítkem i v probírkových porostech, kde však vzniká svým způsobem nová situace. Za vývojové fáze mlazin až tyčkovin se výrazně snižoval počet jedinců na jednotku plochy, ať již přirozeným výběrem či zásahem člověka. Přírůst do výšky se blížil své kulminaci, pokud ji ovšem nepřekročil a nezačal zvolňovat svou rychlost. Zatímco výšková diferenciace probíhala oběma směry, nyní směřuje převážně dolů. Pokles počtu jedinců na jednotku plochy se zpomaluje. Tím se i zmenšuje počet možných i vhodných náhradníků za stromy vytěžené v úrovni. I dotyk korun, zápoj, se obnovuje pomaleji. Proto se také volí delší interval, v porostech přibližně padesátiletých pět let a v porostech okolo sedmdesátky sedm let. V průměru tedy připadá na jeden rok pětina až sedmina plochy probírkových porostů. V malém lese však doporučuji projít každoročně celou plochu a odstranit napřed stromy uschlé a usychající, poškozené škůdci, zlámané nebo i vyvrácené. Pak teprve lze uskutečnit vlastní výchovný zásah sledující zlepšení růstových podmínek i kvality porostu po všech stránkách, jakož i získání předmýtní výtěže. Při kratším intervalu se ještě nemusí projevit očekávaná reakce a naopak při delším není snadné odhadnout, jak se po uskutečněné probírce budou vyvíjet jednotlivé stromy a tím i celé porosty. Je to asi tak, jako když hospodář prodal špatnou dojnici řezníkovi a dobrou si ponechal pro další chov. Principy výchovy Hlavní principy porostní výchovy lze shrnout následovně: spočívají buď v odstraňování (selekci) jedinců z jakýchkoli důvodů nežádoucích (záporný výběr - jakost porostů se zlepší okamžitě) nebo naopak v podpoře jedinců žádoucích (kladný výběr). Pak vytváříme do budoucna příznivější růstové podmínky pro kvalitnější porostní složky a tím jejich zvýšený podíl na výsledném složení porostu. Sadař tvaruje koruny řezem, nožem i pilkou. V lese také může hospodář v kultuře nebo začínající mlazině vyjednotit dvoják nebo později odstranit suché větve a pahýly, aby předešel tvorbě vypadavých suků nebo snížil riziko infekce dřevokaznými houbami (zejména u borovice nebo listnáčů). V lesním porostu jsou však jeho nástroji světlo a stín, které ovládá přiměřeným usměrňováním zápoje, dotyku korun. Pokud jde o objem hmoty vytěžených stromů, upravuje tzv. zakmenění. Při stejném počtu pokácených stromů je tento zásah daleko výraznější, zaměří-li se na úroveň než na podúroveň. A naopak stejný objem vytěžené dřevní hmoty poskytne menší počet stromů pokácených v úrovni než v podúrovni. Snížením zápoje v úrovni se zvýší přívod světla ke korunám a srážek v půdě. Podpoří se tak přirůstavost jednotlivých stromů, což se projeví větší šířkou letokruhů. Vypěstují se tak tlustší a tím i cennější sortimenty za kratší dobu. Na druhou stranu se podnítí i zvětšování korun do šířky. Zejména u listnáčů tak stoupne relativně podíl větví na úkor užitkového dřeva, hroubí, v celkovém objemu vyprodukované biomasy. Překročí-li tento zásah přípustnou mez, může se snížit přírůst celého porostu. I zde tedy platí úsloví o zlaté střední cestě. Nastíněné zásady ovšem nelze uplatňovat paušálně, ale musí se přizpůsobovat momentálnímu stavu jednotlivých porostů co do jejich věku, stavu i předchozí výchovy. Je nutno počítat i s tím, že případné zpeněžení získaného materiálu v porostech nižšího a často i středního věku zpravidla nepokrývá vynaložené náklady na kácení, soustřeďování a odvoz vytěžené dřevní hmoty, pokud se neděje svépomocí a pro vlastní potřebu. Jsou však investicí, která se vrátí až v budoucnu - ovšem za předpokladu, že malý les je rodinným majetkem, který přechází z generace na generaci. Adresa autora: Ing. Zdeněk Kadlus, CSc. ČLS při SLŠ Hranice, Jurikova 71, Hranice 38 / 94 LESNICKÁ PRÁCE