Tereza Kobíková str. 2 Čarodějnice str. 8. Noc s Andersenem str. 3 Umag 2003 str. 9. Demokracie? str. 4 Anketa!!!! str. 10

Transkript

1 Číslo: 25 Cena: 5 Kč Tereza Kobíková str. 2 Čarodějnice str. 8 Noc s Andersenem str. 3 Umag 2003 str. 9 Demokracie? str. 4 Anketa!!!! str. 10 Školní knihovna str. 5 Vodák str světová válka str. 6 Koutek rybářů str.14 Němčouři str. 7 IQ- nad 100 str.15 Dáno do tisku

2 Tereza Kobíková Datum narození: 17.9.??? Sourozenci: Karolína, Ondřej, Zuzana, Martin, Vzdělání: Jazyková škola, nyní studentka univerzity HK Znalost jazyků: Aj (trochu Nj a Rj) Záliby: lyže sjezdové, běžecké, knihy Stav: svobodná, ale zadaná 1. Máte doma nějakého mazlíčka? Doma chováme 2 andulky,u rodičů ve Velkých Svatoňovicích je můj oblíbeneckocourek Kryštof.A kdysi jsme měli jezevčíka,který vždycky utekl,pak viděl,že jsme ho hledali.a je zle, tak začal, simulant jeden, kulhat, aby nedostal. 2. Kde jste se byla nejdále podívat? Nejdále jsem se dostala při čtení knihy.z Čech až na konec světa. 3. Jaký byl váš nejoblíbenější/neoblíbený předmět na ZŠ? Nejhorší ze všeho je matematika (omlouvám se kolegům matikářům)a nejlepší je Aj, Čj. 4. Kdo (co) vás vedl k tonu abjste se stala učitelkou? Skoro všichni v naší rodině jsou kantoři. Takže není to třeba tak, že příklady táhnou? Mám to v genech a moc mě ta práce těší. 5. Měla jste někdy na škole nějakou hanlivou přezdívku? Jestli ano, tak o ní nevím. Jen jedna spolužačka, která mě měla v oblibě, mě nazvala sýrem v čokoládové polevě(o nic tak hnusného prý nikdo ani nezakopne). Bylo nám 11, tak mě to docela naštvalo, ale neujalo se to, tak fajn. A můžu se zeptat já? Mám nějakou tady? 6. Myslíte si, že jste někdy na žáky až moc tvrdá? Oblíbené jídlo: čokoláda Oblíbená barva: modrá a červená Téměř každohodinové písemky nejsou příjemné, ale účinné určitě jsou. Známkuju přísně, ale v tom množství známek, které u mě každý žák má, se nějaká ta horší dobře ztratí. Někdy jsem přísná na ty šelmy ve 4. třídě. 7. Jaké bylo vaše největší přání v dětství? Nosit brýle( a pak se mi to bohužel vyplnilo) 8. Proč budete odcházet z naší školy? Jsem dost vytížená a chci v klidu dostudovat, zdokonalovat se. 9. I když jste tu byla jen krátkou dobu, jaký máte názor na tuto školu, učitele a žáky? Myslím, že se tu pořádá hodně pěkných akcí pro vás, žáky. To není na každé škole, tak si to užívejte a važte si toho. Jako v každém kolektivu, s někým si rozumím dobře, s někým jsem hledala společnou řeč dost obtížně. 10. Věnovala jste se někdy více nějakému sportu? Nejvíc asi běhu na lyžích 11. Kdy jste dostala první pusu a od koho? Bylo mi 14, kluk se jmenoval Tomáš (příjmení si nechám pr sebe). Byla jsem smutná, když jsme se rozešli, ale teď mě to zas tak nemrzí, změnil styl života bydlí v tee-pee se svou ženou, roční holčičkou a oslíkem. 2

3 12. Co říkáte na anketu o nej. Učitele a na vaše dost solidní umístění v ní? Umístění mě potěšilo. Záleží mi na tom, aby mí žáci chodili do hodin rádi, nestresovaní, makali ve škole a na doma jim zbyla jen slovíčka. Dík všem za projevené sympatie, je to příjemné. 13. Byla jste hodně velkej puberťák? Asi jo, ale mezi blbosti které jsme se sourozenci a kamarády páchali, rozhodně nepatřilo holdování tabáku a alkoholu. Dík za rozhovor a hodně štěstí Katka a Aneta Noc s Andersenem (a night with Andersen) Cílem této akce bylo seznámit mladší generace,s dobou jim, a samozřejmě i nám dávno minulou.do této doby bych zařadila slavné skladatele a spisovatele.beze sporu k těm spisovatelům patří již v úvodu zmiňovaný Hans Andersen, kterému byla tato noc věnována. Bylo mnoho zájemců a proto se pořadatel, kterému za nás všechny účastníky patří velké díky, jmenovitě p.uč. Petr Horčička, rozhodl pro kompromis. První, kdo podá přihlášku samozřejmě podepsanou zákonnými zástupci, se může zúčastnit. Nakonec se nás sešlo celkem 30. A no, řekněme si to na rovinu je napoprvé úspěch. Mně se tato akce strašně moc líbila a nebyla jsem hned v pondělí nadšena jen já. Sešlo se nás pár o přestávce a ještě dlouho jsme si sdělovali dojmy a zážitky. A hned tak nezapomeneme. Začátek byl plánovaný na 18 hodinu večerní a to se také dodrželo.v úvodu nás seznámili s pravidly, která pokud jsme si chtěli užít her,zpívání a čtení pohádek, jsme museli všichni povinně dodržet. A už se to rozjelo. Nejprve paní učitelka Schubertová vyprávěla o životě slavného spisovatele a zachycené poznatky hned v úvodu, jsme potřebovali celou noc. Dále jsme chatovali s dětmi, které spaly v knihovnách po celé republice jako my. Nejlepší byly hry venku, ale my starší jsme dlouho nevydrželi, a tak jsme upalovali do školy. Asi kolem 3. hodiny ranní jsme se rozhodli zpívat, a to nemělo chybu,super písničky,které hrál na kytaru p.uč.horčička jsme měli chuť zpívat všichni i ti nejmenší (a to jich tam nebylo málo), a když jsme se okolo asi půl páté ráno rozhodli načerpat aspoň trochu energie, museli jsme učitele všichni přemlouvat. Jelikož to celé nemělo chybu, jsme si řekli, že uděláme něco my deváťáci a učitele necháme také oddychnout. Přece jenom mají spoustu povinností doma. A nebude to trvat dlouho. Počítáme se všemi co byli na noci s Andersenem a samozřejmě dáme příležitost i dalším. Učitelé,kterým chci tímto článkem poděkovat jsou : Skvělá paní učitelka Jarmila Schubertová, též bych za toto přídavné jméno schovala i p.učitelku Kobíkovou. Bezvadný p.uč. Horčička samozřejmě v knihovně Péťa, p.uč. Fišer, bez kterého bychom neměli počítače a dalším, kteří nám přinesli snídani v podobě bezvadných buchet např: p.uč Rusová, Jahelková! Příští rok tato noc proběhne opět a rozhodně bych ji všem doporučila. Andrea Vojtěchová Fota jsou na: 3

4 Je skutečně naše škola demokratická? Už mě nebaví poslouchat od spolužáků různé poznámky k velkým výhodám učitelů na škole, tak jsem se to rozhodl hodit na papír. Pokud je náš stát skutečně demokratický, tak jaké právo umožňuje učitelům předbíhat v bufáči na obědě, nebo si jezdit ve výtahu. Pravda sice je, že to jsou lidé, kteří nás učí a že by jsme měli k ním cítit respekt, ale tohle už je moc. Nenamítám nic proti dozorům na chodbách, ale některé věci, jako např. zákaz manipulace s osvětlení, s okny a s žaluziemi bez dovolení vyučujícího jsou už docela směšné, přehnané a dětinské Pak další co nás hodně štve je to, že nám zakázali chodit o přestávkách do šaten. Je to taky úplná krávovina, protože jestli si mají všichni brát tělák do tašek, tak ať se pak vedení nediví, že chodby pořád smrdí, a taky že se nějaká špína z tělocvičen dostane do tříd ( oprava: od čeho máme uklízečky? ) a navíc je to omezování k přístupu osobním věcem. Kdyby jste povolili třeba povolili do šaten jen o velké přestávce. Vyřešilo by se tím hodně problémů. Třeba už zmiňovaný smrad by klesl o 25% a jestli někteří mají tělák tak jak 8.b až pátou hodinu, tak se s tím nemusí táhnout celej den po schodech nahoru a dolů. Pro vedení: nemyslel jsem to zle, ale některé věci by jste nám povolit mohli Lord James Drahý lorde! Nedalo mi to a tvůj příspěvek jsem zařadil, už jen pro to, abych ti vysvětlil pár skutečností, na které ti asi nestačí mozková kapacita, protože tu brečíš, nad tím jak jsi sužován krutým systémem a vůbec tě nenapadá, že každá mince má několik (dvě)stran. Předně nestěžuj si na demokracii státu, ta s vnitřními předpisy školy nemá nic do činění. Narážíš na to, že tě (chudinko) předbíhají učitelé ve frontě, no a? Je to jen slabá náplast na to co od vás musí vydržet, navíc spousta z nich nepředbíhá z touhy tě ponížit, ale prostě proto, že žijou podle zvonění a přestávka i na oběd je sakra krátká na tu spoustu věcí co musí učitel stihnout mimo výuku. Navíc respekt a úctu bys měl cítit za to jací jsou to lidé a ne proto, že ti to někdo nařídí. Další bod, manipulace s okny cha, vážně jsi tak naivní, že si myslíš, že by žaluzie vydržely váš zájem? Pro kontrolu jsou ve vaší třídě všechny žaluzie v pořádku? Takže si zaměť vlastní zahrádku a pak si stěžuj. Výtah je pouze pro učitele a vozíčkáře! No to je vážně do nebe volající, je tu celej jeden výtah, kterej má kapacitu 8 osob a ty bys s ním chtěl přepravit všechny žáky a učitele? Asi se zeptám matikáře, jak ti to jde s počty. Mimochodem myslím si, že za tvého režimu, by měli povoleno jezdit (aby byla doprava plynulá) pouze učitelé a vybraní žáci 8.B tolik k tvé demokracii. 4

5 Pohyb v šatnách o přestávce je trochu složitější. Především vzhledem k dobytnosti vašich skříněk bys asi neskákal radostí, když by ti někdo vybral skříňku v době malé přestávky, když byl dozírající učitel na druhém konci šaten, kde krotil tvé spolužáky hrající fotbal, či volal sanitu k magorovi, kterej skákal ze skříňky bez padáku. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale to by bylo nošení uhlí do dolu. Snad jen ti můžu doporučit, abyste si vyjednali s tělocvikářem ukončit hodinu o trochu dřív, abyste se mohli vysprchovat, ale to zase nejde protože musíš do bufetu, aby tě někdo nepředběhl. Navíc ve třídě máte vestavěné skříně, do kterejch si můžete zavřít ten tolik zmiňovanej tělák, aby se s ním nemusel tahat nahoru a dolů. Pokud skříně používáte měl bych ještě jedno doporučení, čas od času doneste propocené věci domů vyprat sníží se smrad aspoň o 60 %. Dík za pozornost FYbek (menší kritika) Ano, kdo už někdy nezavítal do této instituce, za potřebou získání snadné jedničky za referát nebo za internetem zadarmo. Vcelku je to docela dobré mít ve škole knihovnu, ale její knížky mě dříve hodně znechucovaly, pokud chcete knížku na povinnou četbu, tak je to perfektní, ale všechny ostatní knížky (až na pár výjimek například knihy z řady děsivé dějiny stojí fakt za to) stojí za nic, když jsem chtěl najít atlas rostlin, tak jsem našel jenom pár knih které byly vytištěny před rokem 1500, byly tak staré, že jim vypadávaly listy a nedalo se v nich vůbec číst. Tyto knihy bych dal spíše do muzea, než do knihovny. A ze všeho nejlepší jsou časopisy, chápu, že je knihovna nedostala zrovna asi v nejlepším stavu, ale mohla se postarat o to, aby ty nepoužitelné byly vyřazeny nebo alespoň měly více než tři listy. Skoro každý, kdo vejde do té hezké místnosti s pěkným nábytkem, by si myslel, že to je velice dobrá knihovna, ale bohužel tomu tak není. Ale na druhou stranu mě poslední dobou velice těší, přístup paní knihovnice, naposledy, když jsem potřeboval něco na češtinu, tak mně to za pár minut dala a našel jsem, co jsem potřeboval. Také teď, vždy po příchodu do knihovny, vidím paní knihovnici, jak usilovně balí všechny knížky. Knihovna se hodně lepší po všech stránkách nákupem nových knih, například knížky z řady děsivé dějiny stojí za přečtení, kniha Mizerná první světová válka je dost dobrá (nejenže vojáky v zákopech zabíjely kulky od nepřátel, ale také všechny možné nemoci a nejvíce vojáky otravovaly vši na německé straně se vojáci bavili tím, že na pánvi ohřívali vši a poslouchali, jak praskají). Pak je k dispozici strašná Druhá světová válka a edice děsivá věda, chemický chaos a protivná příroda. Knihovna k mému údivu hodně vydělává na upomínkách, vždy pokud jdu vrátit knihu, tak všichni za mnou i přede mnou platí upomínky (5 KČ) dávejte si pozor, knihy se půjčují na 14 dní. Vřelý pozdrav pro paní knihovnici a pana uč. Horčičku posílá Martin Kasper 5

6 Školní knihovna (ještě menšejší odpověď) Zdravím i já Tebe, Martine, docela jsi mě potěšil, když jsem si přečetl Tvoji menší kritiku. Potěšil jsi mě proto, že chodíš do Školní knihovny a že se nebojíš o něco říct slečně knihovnici a že a to je nejdůležitější si umíš udělat svůj názor. Jsem rád, že v kritice nezazněly jenom stížnosti, ale dopustil ses i několika chvál mezi řádky. Většina lidí dokáže věci jenom odsuzovat, hanět a plýtvat zbytečnými slovy. Děkuji Ti. Dodám jenom několik odpovědí: 1. Také chci nakupovat knížky, které by se Vám, čtenářům, nejvíce líbily, jenomže kromě Vašeho vkusu musím respektovat několik dalších faktů: rozpočet knihovny (tj. kolik peněz dostane Školní knihovna na celý rok), žádosti učitelů (tj. těch, kteří budou potom spolu s Vámi a s knihami při vyučování pracovat), současný stav knih (tj. kolik knížek už máme nakoupených a kolik jich je možné ještě nakoupit, aby vystačily pro celou třídu chcete přeci, abyste mohli číst současně stejnou knížku?) Proto rozhodování o tom, co se koupí, je velmi složité. Když je na škole asi 600 dětí a každé má jiný vkus nedá se vyhovět hned všem. 2. Snažíme se, aby šeredných a poničených knížek bylo v knihovně co nejméně. Buď je opravujeme (jak říká slečna knihovna: uzdravujeme), nebo je vyřazujeme (což je nejbolestnější, protože takové knížky se k Vám už nedostanou ). Jak ke knížkám a časopisům přistupujete, takové budou. Když nebudete v knihovně nic ničit ani brát bez dovolení domů, určitě si už brzy vybereš i více než jenom Děsivé dějiny. Poničené časopisy mrzí i mě, proto při současné kontrole počtu knih a časopisů, vyřazuji ty nejhorší. Měj se Ty i Tví kamarádi a spolužáci co nejlépe. A hezké prázdniny! Každý lidí, Za Školní knihovnu Petr Horčička Světová válka člověk, už slyšel o 2. světové válce o Hitlerovi, který ji (zjednodušeně řečeno) rozpoutal. Ale o první válce jsem poprvé pořádně slyšel ve škole, až v třídě. Což je dosti zarážející, sice v ní nezemřelo tolik jako v 2. světové, ale pár miliónů lidí to bylo. Začal bych jejím rozpoutáním, začala nenápadně, parta Německo a Rakousko-Uhersko zvaná Ústřední mocnosti se naštvala protože zabyli jejich budoucího kápa, proti nim se postavila Dohoda Anglie, Francie a Rusko postupně přibylo hodně spojenců Dohody a několik spojenců Ústředních mocností. Styl boje se výrazně změnil vždy se bojovalo, jen na bitevním poli, ale teď bojoval každý občan, protože se začalo bombardovat. Také se začaly používat otravné plyny. Při takovém plynovém útoku, bylo vojákům dohody taky řečeno, že mají pomočit šátek a dát si ho přes pusu a nos, což bylo pro zoufalé vojáky dost neutěšujcí. Posledních pár let války se bojovalo v zákopech to bylo nejzajímavější (a také nejkrvavější). Bylo to hodně příjemné, celé dny vám nad hlavou létaly bomby granáty a šrapnely. Mnozí, i ti nejlepší vojáci se s toho zbláznili. Jeden voják to třeba řešil tak, že vylezl ze zákopu se dvěma odjištěnými granáty a hodil je po nepříteli (samozřejmě ho zastřelili). Mimochodem místo mezi zákopy se jmenovalo Země Nikoho. To bylo velice nebezpečné místo, protože jen co jste vyšli ze zákopu, tak jste byli rozstříleni kulometem. Mezi zoufalými vojáky kolovala básnička : Nedělej si starosti- ve válce máš dvě možnosti buďto jsi na bezpečném místě nebo nebezpečném místě, pokud si na bezpečném místě 6

7 nedělej si starosti, pokud si na nebezpečném místě tak se mohou stát dvě věci buďto budeš zraněn nebo nebudeš zraněn, pokud nebudeš zraněn neďelej si starosti, pokud budeš zraněn mohou se stát dvě věci, buďto budeš zraněn lehce nebo těžce, pokud budeš zraněn lehce nedělej si starosti, jestliže budeš zraněn těžce mohou se stát dvě věci, buďto zemřeš nebo nezemřeš, pokud nezemřeš nedělej jsi starosti, jestliže zemřeš nemůžeš si dělat starosti. Proto si vojáci nikdy nedělají starosti. Také se mezi vojáky říkala jedna rada: Nikdy si tři vojáci nesmí zapálit cigaretu jednou sirkou, jelikož při prvním zapálení nepřátelský sniper zaměří, tak při třetím zapálení vystřelí. Byly to velice zlé časy v zákopech vojáky sužovaly také vši, rekord vší na jednoho vojáka byl přes Ale největší strasti svět teprve čekal, nikdo nemohl vědět, že v jednom německém bunkru, který trefil šrapnel, všichni zemřeli, až na jednoho obyčejného vojáka, který o pár desítek let později zabil o hodně více lidí, než zemřelo v první světové válce. Jmenoval se Adolf Hitler. Další podrobnosti se dozvíte v knize Mizerná 1. světová válka. Kterou najdete ve školní knihovně!!!!! Martin Kasper Jak to bylo s Němci Jo a taky čekám na ten příspěvek o Němčourech!, pronesl napůl výhružně a napůl vyzývavě můj kolega pan učitel Vašek Fišer a v ruce třímal cédéčko, jehož vypálení mi slíbil už asi před dvěma měsíci. No tak budiž Němci vážně přijeli pünktlich tak, jak to slíbili. Ve správný den a hodinu, jen v trošku menším počtu než plánovali. Přesněji řečeno jich přijelo jen šest se třemi dospělými. Takže Matějovi Slachovi, Pavle Samcové a Veronice Mrštíkové ze 7.A, Markovi Matějákovi ze 7.B, Zuzce Hepnarové z 8.A a Žanetě Neugebauerové z 8.B se dostalo té cti, že mohli u sebe doma mít na pár dní skutečného Němce (Němku) a mohli si vyzkoušet, jestli to nudné učení se cizím jazykům k něčemu je. Po trošku rozpačitém začátku jsme německé děti přidělili těm našim a přihlíželi k tomu, aby měly alespoň trošku stejné zájmy a aby třeba Matěj k sobě nedostal kluka o tři hlavy většího. Co kdyby se třeba nepohodli a došlo ke rvačce Fakt tě Matěji nepodceňuju!!! Pak proběhlo seznamování a ubytování dětí v rodinách. Němci u nás byli od pátku 11. do středy 16. dubna a měli celkem nabitý program: výlet do Adršpachu, koupání v trutnovském bazénu, diskotéka v Odeonu, nakupování u Vietnamců ( Džíny za 20 eur! No nekup to! Tady si koupím dvoje a u nás bych měla tak jednu nohavici! ), bowling, volejbal a fotbal v naší tělocvičně, z které byli mimochodem naprosto nadšení, a návštěva Prahy a památníku v Lidicích. Do Lidic jsme s nimi vyrazili i my a myslím, že to bylo pro všechny velmi poučné. Trošku mě zarazilo, že německé děti tápaly při odpovědi na otázku Kdy probíhala 2. světová válka?, a jen tiše doufám, že byly po té dlouhé cestě unaveny a zrovna si nemohly vzpomenout. A taky mě potěšilo, že některé z našich dětí (Veronika, Zuzka a Pavla to pro jejich učitele dějepisu) bleskově správně odpověděly. Když jsme je nepodrtili v bowlingu, tak alespoň vědomosti máme lepší. Celý program byl prokládán vydatnými snídaněmi, obědy a večeřemi v naší školní jídelně a kloubouk dolů paní Hepnarové a paní Škrábové, myslím, že nejsilnější zážitek z Čech byla pro Němce česká kuchyně a pohostinnost. No, jsem zvědavá, s čím se naši hosté vytáhnou příští rok v červnu, až my pojedeme k nim do Německa. Jsme totiž na oplátku pozváni. 7

8 Při loučení mnozí z nás málem zamáčkli slzičku i za těch pár dní se všichni sblížili a navázali nová přátelství. Všechno dobře dopadlo (i když Evelyn musela předposlední den pobytu navštívit zubní pohotovost kvůli zánětu), spokojeny byly obě strany a my už se jen těšíme na pobyt v Německu příští rok! Kamula Čarodějnice Skoro před dvěma měsíci se slavil svátek všech čarodějnic. U nás na škole, proběhl k tomuto dni projekt, který pořádala třída 8.B společně s p.uč. Schubertovou. Byla to součást Svatojanského dne. A o co šlo? Do každé třídy se hodily desky se soutěžními úkoly. Šlo o velmi kolektivní práci celé třídy. Tahle práce se měla dělat v hodinách. U nás ve třídě se jednalo o spíše velmi kolektivní nejlepších žáků třídy (bylo jich asi 5) ostatní dělali všechno dalšího jiného. Projekt se dodělal bez našeho přičinění( udělal se sám od sebe společně s tamtěma) pro nás ostatní to byla docela fajn ulejvárna. Mimo tohohle projektu byl další součástí Sv. dne rej a přehlídka čarodějnic. Mohl se zúčastnit každý, kdo ten den přišel převlečený za čarodějnici nebo za čaroděje. Malá hrstka šílenců z 2.stupně se k tomu odhodlala. Zato na 1.stupni se proháněli po chodbách malí Potterovci, čarodějničky a další kouzelné bytosti. Všichni vypadali jako kdyby utekli z vojenskýho cvičení, některý totiž byli zmalovaný, tak že se nedalo určit jestli to je žáček naší školy nebo nějakej malej terorista. U nás na 2.stupni byla situace trochu lepší a jasnější, možná proto že jich bylo míň než těch dětí. Asi tak druhou hodinu měli všichni diskotéku. Nejdřív šel průvod (který asi nikdo normální neviděl a ani neslyšel) školou do velké tělocvičny. A tam, v prostorách tělocvičny, se konala velká diskotéka všech čarodějnic, čarodějů a H.P. Této megadiskotéky, která určitě nemá ve světě obdoby, se zúčastnil i čarodějnicko-pedagogický sbor p.učitelek převážně 1.stupně. Hrály se tam samý pecky a hrálo se i u některých případů na přání. Tahle srandička trvala skoro dvě hodiny. A můj názor: Bylo to vůči nám (normálním) trochu nefér, že ti blázni si šli klidně na dýzu a my se museli učit, ale lepší než se prohánět po chodbách jako nějaký pohádkový bytosti a malovat se jako mariňák, abych se mohla jít na dvě hodiny vyblbnout do tělocvičny s těma cvokama. Potom už mi lezlo na nervy vidět ty šílence na každým kroku, některý se chovali jak utržený ze řetězu. Ale jinak to šlo. Podle některejch zúčastněnejch to bylo prostě skvělý a super!!!!!!! Katka 8

9 Umag 2003 (to je město na Istriji, Istrije je poloostrov v Chorvatsku) Tento pobyt u moře je nazýván ozdravně sportovní, ale já bych ho nazval jídelně vodní. Den v Umagu vypadá takto: budíček 8 00, snídaně 8 10, dopoledne koupání v moři, oběd, odpoledne koupání ve sladkovodním bazénu, večeře okolo 19hodiny, večerní program, spaní. To je hodně zjednodušené, teď to vezmu podrobněji. V sobotu odpoledne odjezd a kvůli nevysvětlitelným důvodům cesta nevedla přes Rakousko, ale přes Slovensko a Maďarsko (nejspíše kvůli nějakým rakouským normám, který náš drncálek nesplňuje). Po příjezdu mělo proběhnout ubytování, ale ubytovala se jenom asi půlka lidí, protože ti před námi ještě neopustili pokoje. Po několika hodinovém čekání začaly pozvolna rupat nervy Jeden den se uskutečnil výlet do Umagu (my jsme bydleli kousek od něj). Tam jsme jeli lehce prohřátým autobusem a zpátky šli pěšky. Všichni si dali zmrzlinu u jednoho zmrzlináře, který si s ní pořád házel. Potom nám paní učitelky inteligentně daly rozchod na náměstí, kde bylyjen cukrárny a restaurace. Po chvíli přemýšlení, ti co tam byli minulý rok si vzpomněli, kudy se jde na trh a do obchodů. Další den, hned po večeři se uskutečnil výlet lodí z Novigradu. Zrovna bylo hezké počasí i loď byla pěkná, takže to bylo docela dobrý. Ještě jednou jsme jeli výletním vláčkem do Umagu a zpátky šli pěšky. A teď kulturní a sportovní stránka. Sport: byl pouze volejbal, který neumím, proto jsem raději ani jednou nehrál. Jednou si paní učitelky vymyslely sportovní trojboj, do kterého patřilo vytrvalostní skákání přes švihadlo, Hoganův běh (běh pozadu) a vytrvalostní držení papíru obrácenou stranou kolíčku. Tohle byla celkem zábava, obzvláště ten běh. Teď přichází hřeb pobytu DISKOTÉKA. Já tam byl jen chvíli, po soutěž o nejhezčí pánské nohy. Probíhalo to takto, kluci se postavili za stěnu z deky, tak aby byly vidět pouze nohy a porota (několik holek) měla určit, komu patří čí nohy a které jsou nejhezčí, protože si všichni museli sundat boty a diskotéka se konala na pláži, každý si něco zapíchnul do nohy. A ptáte se na vítěze, na 3. místě se umístil Vilém Novotný, 2. místo Tomaš Somor, a vítězem jsem se stal JÁ. Ne, protože mám tak hezké nohy, ale kvůli jiným souvislostem, které bych nerad zveřejňoval. Pak už to bylo zábavné tak pro děti do 5. třídy, tak jsem šel radši spát. Na závěr musím pokárat paní kuchařky, chápu že měly velmi ztížené podmínky, ale i v těchto podmínkách lze uvařit poživatelné jídlo, obzvláště pokud jste kuchařkou. Smíchám to nejhorší a dám to do jídelníčku: snídaně gumové, tři dny staré rohlíky s medovým máslem, oběd bramborová kaše z pytlíku (ble) a stehno z kuřete v ní namočené, to kuře bylo zabito nejspíše před velkou francouzskou revolucí, večeře nové brambory, které byly nové před bitvou u Marathónu a nic moc karbanátek. Někdy byla slyšet slova typu to je ale sra nebo to jsou zvr, ale co mě nejvíce naštvalo bylo, že na diplom pro paní kuchařky se podepsali i ti, od kterých jsem to nejvíc slyšel. Na druhou stranu ostatní jídla sice nebyla moc dobrá, ale dala se jíst, takže jsme zas tak netrpěli. Když tak o tom přemejšlím, za daných okolností se s jídlem ani nic lepšího vykouzlit nedalo. Celkově ohodnocuji Umag 2003 za dobrý. Děkuji všem dospělým, kteří se na tomto zájezdu podíleli (no no i kuchařkám) Martin Kasper 9

10 Anketa o nejoblíbenějšího učitele školy za první pololetí roku 2002/03 Drazí čtenáři, konečně se dozvíte oficiální výsledky, jak dopadli vaši oblíbenci v prestižní anketě časopisu IQ 20. Zde tedy jsou. Ale ještě než se pustíte do zkoumání výsledkové tabulky (kterou mimochodem 5 skupin informatiků dávalo do kupy skoro 3 měsíce) nedá mi to abych se opět nepozastavil nad dosaženými výsledky, budu se snažit, abych se neopakoval. Předně zopakujeme pravidla podle, kterých se hlasovalo: 1. Do ankety byli zařazeni ti učitelé, kteří odučili aspoň 1 týden na druhém stupni na plný úvazek v 1. pololetí roku 2002/03 (takže přepisování pí.uč. Černíkové na Tylšovou byla sice chvályhodná iniciativa, ale trochu mimo doskočiště). 2. Každý žák mohl přidělit 5 hlasů, učitel mohl dostat od 1 žáka maximálně 1 hlas. 3. Chtěl-li žák preferovat svého oblíbeného pedagoga dal hlas pouze jemu a ostatním ne. 4. Přidělil-li žák více hlasů než 5 bylo jeho hlasování neplatné. 5. Hlasovalo se jmenovitě při zachování maximální diskrétnosti, kromě žáků pracujících na sčítání a poslíčka, hlasovací archy nikdo neviděl (to do dalších ročníků). Tolik ve zkratce k pravidlům, jen bych rád zmínil pokud jste přiznali učiteli, že jste pro něj nehlasovali, v domnění, že si to stejně může ověřit, tak jste kafky, pak vám není pomoci a vůbec se nedivte! Začnem od 10-ýho místa ostatní kantoři jsou nehodni toho abychom se jimi vůbec zabývali, zmiňme klady, zápory z pohledu popularity u žáků a berme to vše s rezervou. 10. Místo - Ladislav Šlofar Klad - tělocvikář, trenér běžců, jedna ze sportovních celebrit školy, v současnosti trenér reprezentačního družstva juniorů uznávaný pro nadhled a vtip. Zápor furt je na nějakejch soustřěděních, takže spousta žáků ani neví, jak se jejich oblíbený tělocvikář jmenuje 9. Místo - Monika Pechová (loňská vítězka) hodnocení přesně naplňuje rčení sejde z očí sejde z mysli, na to, že odučila jen září a hlasovalo se v lednu, je počet věrných stále úctyhodný. Příští rok nebude soutěžit, mateřské povinnosti jsou přednější 8. Místo Jaroslav Krejčí tělocvik, dílny, kurzy Klady: sympatický přístupem, přezdívka Taťka Jája vystihuje vztah svěřenců, sportovec orientační běh, spoluvede florbalový kroužek Zápory: neučí ve sportovních třídách to by měl jistě více příznivců 7.Místo Karel Šiling matika, zeměpis Klady: sportovec hlava vykopaná, píská pralesní ligu ve fotbalu, hraje florbal, sází, oficial coach fotbalových družstev Zápory: Vostrej jeden z největších kostičů na škole tedy žádná laciná popularita 6.Místo Josef Žalský- matika, fyzika Klady: Pan učitel ze staré školy rozhodně naučí, chceš-li studovat chtěj jeho Zápory: Přílišná preference vlastní třídy, pouze 6.B je hodná, ostatní je potřeba ukáznit! 5.místo Olga Švadlenová český jazyk, dějepis Klady: paní učitelka s bohatou praxí (kulantně řečeno co?), absolutní paměť na jména a tváře na každého něco ví, každého zná Zápory: Vysoký a výkonný hlas 10

11 4.místo Václav Fišer matika, fyzika, informatika Klady: trochu sportoval, tvoří webové stránky, kde se může leckdo najít, pořádá počítačové pařby, píše do časáku Zápory: někdy si víc rozumí s počítačem, než se žáky Fanfára: Tramtadadaááááááááááá 3.místo Tereza Kobíková - angličtina Klady: řečeno slovy žáka Vysloužila jo Kobíková to je ta s.- postava, postava, kamarádský přístup Zápory: odchází ze školy 2.místo Petr Horčička Český jazyk, dějepis, knihovna Klady: sportovec (florbal), nadšenec pro práci s dětmi stále něco pořádá, hraje na kytaru, dobrý grafik, pomáhá s časákem Zápory: už skoro 2 děti = míň času, vysoké pracovní nasazení brzo se zhroutí 1.místo Jarmila Schubertová Výtvarná výchova Klady: velké dítě, k žákům má mentálně asi nejblíže, moc pětek se ve výtvarce taky nedá napařit Zápory: jako vítězka si může dovolit žádné zápory nemít! S Terezou Kobíkovou jste si jistě přečetli rozhovor a tím bychom mohli anketu uzavřít, stálo by za to zpracovat podrobnější statistiku třeba, kolik hlasů dostávali třídní ve svých třídách, nebo jak volily holky nebo jak hlasovali kluci. Taky by asi stálo za to dát slovo učitelům a volit třeba nejoblíbenějšího žáka (to by mě vážně zajímalo), nebo nejneoblíbenějšího.. Tak za rok FYbek Jak hlasovaly jednotlivé třídy si můžete prohlédnout v následující tabulce Čer Fát ník oro ov vá á Fiš Fiš er er ov á Há se k Hor Hr čič be ka k Ju há Ko sz bík ov ová á Mi Ož Pe Kr Ma kuldiach ejčce ov no ov í k á vá á Pl ec há č Se Ro Sch Ru me Šil zín ube so rá in ko rtov vá ko g vá á vá Šl of ar Šv Šn Šp Št adl ajdůr Šr en en ro ov etr clo vá á vá ov á Šva Šv rco arc vá Vys oud Žal ilov ský á 6a b c t d a b c d a b c d a b c d t počet hlasů pořadí

12 Černá neděle O minulých prázdninách dcera odjela k moři a tak jsme nabídli známým, že jim pohlídáme dům,zvířectvo a ředitelovi jeho novou kočku Kačku. To jsme bohužel ještě netušili, co všechno se stane. Hned první večer a po celou noc Kačka s naší kočkou na sebe prskali. Další den došlo ke sblížení a začali se honit po celém bytě - tu letěl květináč, tu jiná krásná ozdoba našeho bytu. Když naše kočka měla hrátek s kotětem dost, někam si zalezla a spala. Jenže kotě ne. V průběhu týdne mi začaly mizet houbičky ze dřezu, vypraní plyšáci chodili obývacím pokojem. ( za nimi ovšem Kačku nebylo vidět).známým se mezitím vyrojili v ložnici mravenci. V neděli ( den před odevzdáním) kotě kolem poledne zmizelo. V bytě nebylo, na chodbě také ne. Napadlo nás, že spadlo z balkonu. Pod balkonem stálo auto, tak jsem pozorovala jeho střechu, zda neobjevím stopy nárazu. Hledala jsem v koutech, zalezlou či zraněnou kočku. Nic. Každou hodinu jsem z okna pozorovala stromy v okolí náměstí. Nic. Už jsme to vzdávali, když sousedi nás upozornili, že nějaké kotě mňouká dole ve sklepě. Záchranářská akce začala. Bohužel kotě bylo plaché, tak na volání v uhelném sklepě nereagovalo, na žrádlo zabrala, ale utekla. Tak mě napadlo, že když jsou s naší kočkou takové kamarádky, že ji dostane ven.bohužel naše kočka ještě ve sklepě nikdy nebyla, a tak se stalo, že ani naší kočku jsem nemohla ze sklepa dostat.trvalo mi další hodinu, než jsem obě kočky ze sklepa vyhnala. Další den jsme Kačku s úsměvem předali a majitelům jsme vypravovali naši příhodu. Kačka se má dobře a dokonce čeká koťata, takže kdo má zájem, stavte se v ředitelně. R Láska přes internet? Jestli někdo z Vás viděl tento úchvatný romantický film určitě si posteskl, že v životě to prostě nejde. Já jakožto vzdělaný člověk jsem tento film odsoudil už podle názvu, ale časem jsem svůj pohled značně přehodnotil. Ne, že bych ten film s neodolatelnou Meg Ryan a Tomem Hanksem vzhlédnul, ale aspoň jsem začal přemýšlet nad názvem. Stalo se to jednoho krásného dne při pravidelné návštěvě, dnes již mé bývalé, střední školy. Zrovna byla nějaká nezáživná hodina práce na počítači, tak mě napadlo trochu si zasurfovat. Po dlouhé době jsem se na internetu vyloženě nudil, pouze do té doby, než jsem si vzpomněl na starý dobrý x-chat. Proč si s někým nezávazně nepokecat? Teď si už ani moc nepamatuji, co to bylo za místnost, ale to je vcelku jedno, důležitější je, že jsem rychle navázal kontakt s nějakou slečnou. Po chvilce docela příjemného tlachání jsem si ji začal představovat. Že by to byl nějaký úchyl, který si ze mě dělá srandu, nebo to je fakt osmnáctiletá baba. Pravdu jsem se měl dovědět zanedlouho, ale to předbíhám. Jak už to tak bývá, při rozloučení jsme si vyměnili ové adresy. Jelikož nezáživná dvouhodinovka stále pokračovala, rozhodl jsem se jí teda na toho mejla napsat. Na závěr jsem přidal telefonní číslo, že tam mě spíš zastihne než na internetu. Pak byl docela dlouho klid, až jednoho podzimního víkendu přichází SMSka od nějaké Janičky. Dlouho jsem vzpomínal, kdo to tak asi je, a kdo tak mohl udělat řidičák. Po delší době rozvzpomínání jsem na to 12