UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Fakulta tělesné výchovy a sportu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Jiří Němec

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2010 Jiří Němec

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu PREVENCE A BEZPEČNOST JAKO DŮLEŽITÁ SOUČÁST ZAJIŠTĚNÍ PROVOZU PLAVECKÝCH BAZÉNŮ, AQUAPARKŮ A LETNÍCH KOUPALIŠŤ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Tomáš Miler Zpracoval: Jiří Němec Praha, srpen 2010

3 Abstrakt Název: Prevence a bezpečnost jako důležitá součást zajištění provozu plaveckých bazénů, aquaparků a letních koupališť Cíle práce: Cílem práce je seznámit čtenáře s problematikou prevence a bezpečnosti provozu plaveckých areálů v ČR a sestavit vzorové Plány pro normální provoz a Plány pro nebezpečí vybraného aquaparku a koupaliště, jejichž osnovou a obsahem se budou moci řídit osoby pověřené tvorbou týchž plánů pro obdobná zařízení. Metoda: Práce byla vypracována s použitím metody historické, srovnávací a teoretické metody analýzy a následné syntézy. Výsledky: Problematika prevence a bezpečnosti provozu plaveckých areálů v ČR je rozebrána v kapitolách 3 a 4, vzorové plány jsou vypracovány v kapitole 5 a závěry práce v kapitole 7. Klíčová slova: plavčík, mistr plavčí, Vodní záchranná služba, Plán pro normální provoz, Plán pro nebezpečí, hlídková činnost

4 Abstract Title: Prevention and safety as an important component of securing operations in swimming pools, aquaparks and waterfront facilities Aim of thesis: Aim of thesis is to introduce the reader with matters of prevention and safety of operations in swimming pools in Czech republic and to compile exemplary Normal operations plans and Emergency plans for selected waterpark and waterfront facility, which could be used as guidelines for anybody creating equivalent plans in the future. Method: Thesis was elaborated using historical method, comparative method and theoretical method of analysis and consecutive synthesis. Results: Matters of prevention and safety of operations in swimming pools in Czech republic are analysed in chapters 3 and 4, exemplary plans are presented in chapter 5 and conclusions are published in chapter 7. Key words: lifeguard, lifeguard supervisor, water rescue service, Normal operation plan, Emergency plan, patron surveillance

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením PaedDr. Tomáše Milera a za použití informačních zdrojů uvedených v seznamu.. Jiří Němec

6 Poděkování Chtěl bych poděkovat panu PaedDr. Tomáši Milerovi za jím poskytnutou odbornou literaturu a za čas, který věnoval přípravě i korekci této bakalářské práce.

7 1. ÚVOD CÍL, ÚKOLY, HYPOTÉZA A METODOLOGIE PRÁCE Cíl a úkoly Hypotéza Metodologie Metoda historická Metoda srovnávací (komparativní) Teoretická metoda analýzy a následné syntézy TEORETICKÁ VÝCHODISKA Přehled a zhodnocení odborných pramenů Vznik a vývoj vodní záchrany ve světě Vznik a vývoj vodní záchrany na území České republiky ANALYTICKÁ ČÁST PROSTŘEDKY UDRŽOVÁNÍ BEZPEČNOSTI A PREVENCE V PLAVECKÝCH ZAŘÍZENÍCH V ČR A VE SVĚTĚ Právní podpory pro zabezpečení prevence na bazénech, aquaparcích a koupalištích Preventivní podpory týkající se daného zařízení Provozní a návštěvní řád Plán pro normální provoz Plán pro nebezpečí Srovnání záchranářských kvalifikací v ČR a v zahraničí a dopad jejich rozdílů na prevenci a bezpečnost provozu v různých zařízeních Prevence a taktika Vědomí nebezpečí a informovanost návštěvní a Povinnosti plavčíka Systémy sledování návštěvníků. 29

8 Dohled nad speciálními zařízeními a aktivitami Záchranné pomůcky a plavidla NÁVRH VZOROVÝCH PLÁNŮ PRO NORMÁLNÍ PROVOZ A PLÁNŮ PRO NEBEZPEČÍ Plavecký bazén / aquapark Plán pro normální provoz Plán pro nebezpečí Letní koupaliště Plán pro normální provoz Plán pro nebezpečí DISKUSE ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE POUŽITÉ ZKRATKY PŘÍLOHY

9 1. ÚVOD Myšlenka záchrany lidského života je stará jako lidstvo samo. Snaha jednotlivce udržet při životě sebe a své nejbližší je samozřejmá a stejně samozřejmá by měla být i snaha zachránit život osobě, která to bezprostředně potřebuje. Jenomže pokud jde o případ tonutí, každý osobní zásah s sebou nese riziko i pro zkušeného zachránce. Dalo by se říci, že každý šlechetný pokus o záchranu života před vodním živlem je pouze další risk a další sázka do loterie. Organizace vodní záchranné služby po celém světě šíří osvětu ohledně záchrany člověka před utonutím, dlouho však byla zanedbávána otázka jeho prevence. A předcházení těmto neštěstím je přitom účinnější a bezpečnější, než napravování již vzniklých škod. Tato práce pojednává o postupech, kterými se dá zabránit vzniku těchto nebezpečných situací v místech, která jsou zajištěna dozorem kvalifikovaných plavčíků. Je určena těm, kteří se z jakéhokoliv důvodu rozhodli nastoupit na dráhu vodního záchranáře. Nevěnuje se plaveckým technikám a dovednostem první pomoci či osobního zásahu, ale měla by čtenáři poskytnout dostatek informací o historii vodní záchrany u nás i ve světě, o právních podporách udávajících celkový rámec pro práci vodního záchranáře v ČR, o jeho povinnostech a o základních taktických a bezpečnostních poučkách používaných při dozoru nad návštěvníky. Čtyři vypracované plány (dva Plány pro normální provoz a dva Plány pro nebezpečí) jsou sestaveny v kapitole č. 5 podle nově schválené bezpečnostní normy 1 a budou sloužit jako vzor pro tvorbu obdobných projektů určených dalším umělým i přírodním plaveckým komplexům. Přestože je každý takový areál jedinečný a nedá se k němu přistupovat totožně, obsahová osnova a principy na kterých jsou postaveny jednotlivé metody práce a postupy při nebezpečí zůstávají stejné. Kvalifikovaná ochrana lidského života před utonutím však není možná všude. Pracovníci vycvičení Vodní záchrannou službou zkrátka nemohou být přítomni u každé vodní nádrže, a tak budoucí statistiky počtu utonulých jsou bohužel stále v rukou široké veřejnosti. Ještě dlouho bude záležet jen a jen na ní, s jakým respektem bude k vodnímu prostředí přistupovat. 1 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. Praha: Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR,

10 2. CÍL, ÚKOLY, HYPOTÉZA A METODOLOGIE PRÁCE 2.1. Cíl a úkoly Cílem práce je na základě studia relevantních písemných i elektronických zdrojů zpracovat Plán pro normální provoz a Plán pro nebezpečí pro dva zvolené plavecké areály, které budou: - obsahovat veškeré potřebné náležitosti - splňovat dostupné legislativní opory ČR - využity jako vzor pro tvorbu týchž plánů i pro další obdobné komplexy K dosažení tohoto cíle jsem si vytyčil následující dílčí úkoly: - shromáždit údaje o vývoji a současném stavu vodní záchrany na území ČR i v zahraničí - shromáždit údaje o vývoji a současném stavu preventivních a bezpečnostních opatření užívaných vodními záchranáři na území ČR i v zahraničí - shromáždit údaje o zákonech ovlivňujících vodní záchrannou činnost na území ČR - za pomoci získaných poznatků stanovit systém užívaných preventivních metod, postupů a pomůcek - sestavit Plán pro normální provoz a Plán pro nebezpečí pro dva vybrané plavecké areály (jeden krytý a jeden přírodní) 2.2. Hypotéza Domnívám se, že na základě získaných faktů a s použitím příslušných metod lze vytvořit návrhy plánů pro normální provoz a pro nebezpečí pro dva vybrané plavecké komplexy, které budou odpovídat zákonům České republiky, směrnicím Vodní záchranné služby ČČK, standardům mezinárodní organizace vodní záchrany International Life Saving Federation, zároveň budou plnit svou funkci při běžném provozu i při neobvyklých situacích a budou moci být použity jako vzor pro tvorbu obdobných plánů i pro další zařízení. 9

11 2.3. Metodologie Metoda historická Objektem zkoumání historickou metodou je rozbor zjištěných jevů a skutečností z hlediska jejich původu a vývoje. Zahrnuje poznání podmínek jejich vzniku, dále odkrývání principů vývoje a posléze zjišťování pravidelných souvislostí v rámci řady pozorovaných změn. Metoda je založena na kombinaci jiných, jednodušších (například analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, atp.). Samotná činnost spočívá ve studiu dokumentů, historických údajů, učebnic, ale i objektů, tradic, atd. 2 Tuto metodu jsem použil převážně pro studium literárních pramenů s dvěma základními cíly, a to shromáždění údajů o historii a současném stavu vodní záchrany v ČR i v zahraničí a pochopení esenciálních principů a zákonitostí jejího vývoje Metoda srovnávací (komparativní) Metoda srovnávací funguje na principu komparace jednotlivých vlastností či komponentů zkoumaného jevu. Zjišťuje, v čem se jeho elementy shodují a v čem liší. Pro důkladné a vypovídající srovnání je nutná předešlá analýza a popis zkoumaného jevu i jeho částí. Komparativní metoda je zároveň jednou ze základních součástí dalších, komplexnějších metod výzkumu. 2 S jejím využitím jsem postupoval při tvorbě celé analytické části této práce. Její role však byla stěžejní zejména u kapitoly o rozdílnosti záchranářských kvalifikací v ČR a v zahraničí (kap. č. 4.3.) a při srovnávání různých informačních zdrojů (a v nich zmíněných postupů) v otázce prevence a taktiky při vykonávání záchranářské činnosti (kap. č. 4.4.). Teprve po zisku výsledků zjištěných touto metodou jsem byl schopen sestavit provozní plány, které se nacházejí v kapitole č. 5, v jejich ideální podobě Teoretická metoda analýzy a následné syntézy Jedna z neinvazivních technik, která v sobě nezahrnuje výzkum dotazy ani pozorováním. Pro humanitního vědce může být dokumentem všechno: texty, filmy, magnetofonové pásky. 2 Zahrnuje aplikaci různých speciálních metod, a to ve dvou postupných fázích. V té první zkoumaný problém rozkládáme, analyzujeme s cílem 2 HENDL,

12 pochopit jeho vnitřní strukturu, funkci, vlastnosti, cíle a vzájemné souvislosti mezi jeho částmi. Ve druhé fázi získané poznatky syntetizujeme k tvorbě výsledků práce. 3 Jelikož se jedná o velmi komplexní metodu, dalo by se konstatovat, že na jejím základu je postavena kostra celé této práce. V teoretické a analytické části jsem poznatky z oblasti vodní záchrany, respektive její části věnující se preventivním a bezpečnostním postupům, získával a rozebíral pro jejich hlubší pochopení. V kapitole č. 5 jsem syntetizoval celý koncept zajištění bezpečného provozu bazénů a koupališť a situoval ho do prostředí české legislativy na příkladu dvou zvolených areálů. 3 NOVOTNÁ, 2006, s

13 3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1. Přehled a zhodnocení odborných pramenů Vodní záchranná činnost má na území ČR i ve světě dlouholetou tradici a za celou dobu jejího rozvoje vyšlo nesčetné množství příruček, publikací či učebnic, které si kladly za cíl rozšíření dovedností a znalostí souvisejících s vodní záchranou mezi co nejširší okruh lidí, potažmo čtenářů. Již od počátku dvacátého století vycházely na českém území více či méně zdařilé knihy o záchranném plavání, za zmínku stojí například Plování a vodní sporty 4 od Riesse z roku 1923, o rok novější Plavec samouk 5 od Schwaba či první komplexní učebnice vodní záchrany Záchrana tonoucích 6 od tria autorů Očenášek, Mecl, First. První preventivně a takticky zaměřené myšlenky lze však vystopovat až v knize dr. Řepy Nenechte je utonout 7 z roku Tento autor pak svoje vlastní myšlenky rozvádí v prvním díle tetralogie Abeceda záchrany díl A 8 o patnáct let později. Až současná publikace Záchranář Bezpečnost a záchrana u vody 9 od dr. Milera je víceméně jediným tuzemským pramenem, ze kterého dnes lze v oblasti zajišťování prevence a bezpečnosti čerpat. Stala se také stěžejním zdrojem pro mnoho kapitol této práce. A to i z toho důvodu, že se v ní autor nechává inspirovat anglosaskou literaturou, která je v dané problematice o několik let napřed. Velmi přínosnou se pro mě jak ze strany stylistické, tak i metodické a obsahové stala diplomová práce J. Novotné 10 obhájená na Katedře plaveckých sportů FTVS UK v roce 2006, o níž jsem se opíral zejména při zjišťování zahraničních záchranářských kvalifikací a jejich srovnávání s těmi českými, ale částečně i při soupisu historie vodního záchranářství. Dějiny vodní záchrany však byly velmi dobře rozepsány i v nejrozsáhlejší slovenské záchranářské metodické příručce autora dr. Barana Záchrana topiaceho RIESS, L.W. Plování a vodní sporty. Praha: YMCA v Československu, SCHWABA, H. Plavec samouk. Kroměříž: Nakladatelství Gusek, OČENÁŠEK, V., MECL, A., FIRST, J. Záchrana tonoucích. Praha: YMCA, ŘEPA, J. Nenechte je utonout. Praha: Československý červený kříž, ŘEPA, J. Abeceda záchrany díl A. Praha: Československý červený kříž, MILER, T. Záchranář Bezpečnost a záchrana u vody. Praha: Vodní záchranná služba ČČK, NOVOTNÁ, J. Inovace vzdělávacího programu Vodní záchranné služby Českého červeného kříže ve vztahu ke standardům mezinárodní organizace vodní záchrany International Lifesaving Federation. Praha: FTVS UK, BARAN, I. Záchrana topiaceho. Bratislava: Slovenský Červený kríž,

14 Ze zahraničních zdrojů jsem nejvíce čerpal z literatury americké. Konkrétně z publikací Amerického červeného kříže American Red Cross Lifeguarding, 12 dále potom Lifeguarding Today 13 a nejnovější Lifeguarding, 14 které obsahují nejpropracovanější systémy sledování návštěvníků v aquaparcích, konkrétně u různých vodních atrakcí. Doplňkové informace o tamější záchraně na otevřených koupalištích a na mořském pobřeží jsem nalezl v učebnici Open Water Lifesaving. 15 Z britské literatury jsem využil knihy Lifesaving 16 a Pool Lifeguarding 17 Královské záchranářské společnosti (Royal Life Saving Society UK), které však již nejsou tak aktuální a chybí v nich některé novější postupy a prostředky. Pro zlepšení vhledu do rozličných záchranářských přístupů jsem měl k dispozici též metodické příručky pro záchranáře z Kanady Alert: Lifeguarding in Action, 18 z Německa Handbuch Rettungschwimmen 19 a z Polska Prawie Wszystko o Ratownictwie Wodnym. 20 K nastudování vývoje a současného stavu právních podpor pro zabezpečení prevence na bazénech, aquaparcích a koupalištích jsem využil předposlední platnou a dlouhá léta používanou bezpečnostní normu Zásady bezpečného provozu a zdravého prostředí letních koupališť, plováren a krytých lázní 21 z roku 1969 a hlavně v letošním roce (v dubnu 2010) schválenou novou technickou normu Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků, 22 vypracovanou kolektivem autorů pro Ministerstvo zdravotnictví ČR Vznik a vývoj vodní záchrany ve světě Historie vodní záchrany nesouvisí s tématem této práce až tak úzce, přesto považuji za nutné alespoň stručně shrnout její nejpodstatnější milníky. Vývoj vodní záchrany hlavně v posledním století totiž ovlivnil nejenom její kvalitu, nýbrž i rozdíly v její 12 American Red Cross Lifeguarding. Washington, D.C.: The American National Red Cross, Lifeguarding Today. St. Louis: The American National Red Cross, Lifeguarding. Yardley: The American National Red Cross, Open Water Lifesaving. Washington D.C.: The United States Lifesaving Association, Lifesaving. Studley: The Royal Life Saving Society UK, Pool Lifeguarding. Studley: The Royal Life Saving Society UK, Alert: Lifeguarding In Action. Ottawa: Lifesaving Society, Handbuch Rettungschwimmen. Bad Nenndorf: Deutsche Lebens-Rettungs-Gesselschaft e.v., Prawie Wszystko o Ratownictwie Wodnym. Warszawa: Wodne Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe, Zásady bezpečného provozu a zdravého prostředí letních koupališť, plováren a krytých lázní v organizacích místního hospodářství a národních výborů. Praha: Odbor místního hospodářství Ministerstva vnitra, Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. Praha: Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR,

15 propracovanosti v různých zemích, a má tak zásadní vliv i na bezpečnost provozu v plaveckých areálech po celém světě. Přestože již starověcí myslitelé (Platón, Konfucius) a mnohé tehdejší kultury vyzdvihovali dovednosti plavat či zachránit život před utonutím nad ostatní, v žádném prameni, který máme dnes k dispozici, není ani zmínka o tom, že by záchrana tonoucích byla činnost, na niž by se lidé záměrně školili a připravovali. Až v posledních 250 letech došlo k jejímu rozvoji od jednoduchých sebezáchranných dovedností k systémům dozoru zahrnujícím promyšlenou dovednostní, materiální i taktickou složku. První záchranářský spolek vznikl v Amsterodamu roku Již o dva roky později byla v Hamburku založena první záchranářská společnost Hamburské záchranné zařízení. Během pár let vznikly obdobné spolky a společnosti v mnoha evropských městech. Všechny se zaměřovaly na bezprostřední záchranu tonoucích, opomíjely však otázku prevence. Základ jakékoliv vodní záchrany, a to myšlenku, že umění plavat znamená zabránit smrti utopením, vyřkl až Němec Johann Fridrich Guts Muths ( ), který sám vedl praktická cvičení plavání a ve svých spisech uvádí návody pro plavání v šatech, potápění se, plavání pod vodou i hmaty pro záchranu tonoucích. Již na konci sedmdesátých let devatenáctého století spolu několik národních spolků spolupracovalo a brzy se uskutečnil pod vedením francouzských záchranářských asociací první mezinárodní kongres pro záchranu životů. Konkrétně se tak stalo roku 1878 v Marseille. Kongres zaznamenal veliký úspěch, a přestože nevedl ke vzniku svrchované mezinárodní záchranářské organizace, některé zde nově navázané kontakty mezi organizacemi se již nepřerušily. Na přelomu 19. a 20. století začaly vznikat nové záchranářské federace. V Anglii v roce 1891 vzniknuvší Královská společnost vodní záchrany (The Royal Life Saving Society, RLSS) je dodnes považována za mateřskou federaci všech ostatních na světě, brzy po ní vznikly obdobné subjekty ve Francii (1893), v Itálii (1899), v Belgii (1902) a v Dánsku (1907). Německá společnost pro záchranu života (Deutsche Lebens Rettungs Gesellschaft DLRG) vzniká v roce Po několika neúspěšných konferencích vedly silné a opakující se povodně v Paříži v roce 1910 předsedu místní vodní záchranářské federace Raymonda Piteta ke svolání dalšího sněmu, tentokrát v městečku Saint-Quen nedaleko francouzské metropole. Právě zde byla při této příležitosti založena první mezinárodní záchranářská federace FIS 23 BARAN, 2006, s

16 (Fédération Internationale de Sauvetage), jejímž sídlem byla ustanovena Paříž, přičemž Francie s Belgií se staly v následujících letech výlučnými hostitelskými zeměmi všech kongresů a šampionátů. Na dlouhou dobu však rozmach FIS pozastavily oba celosvětové válečné konflikty. A jelikož v období mezi nimi byla pozornost věnována hlavně horské a silniční záchraně, došlo k připojování dalších národních organizací k FIS až v poválečných letech. Ta se opět znovuzrodila na kongrese v Paříži, tentokrát roku 1952, kdy přijala i nové jméno Fédération Internationale de Sauvetage et de Secourisme et de Sport Utilitaires. Během dalších dekád se nadále rozrůstala o další členy. Dvakrát ještě změnila své jméno, konkrétně roku 1963 na Fédération Internationale de Sauvetage et de Sport Utilitaires a o 22 let později na Fédération Internationale de Sauvetage Aquatique. 24 Paralelně s FIS operovala na poli vodní záchrany obdobná organizace The World Life Saving Society (WLS), která byla ustanovena roku 1971 v australském Cronulle Austrálií, Velkou Británií, Novým Zélandem, Jihoafrickou republikou a Spojenými státy americkými s cílem zřízení vzdělávacího programu bezpečnosti na moři. Obě organizace spolu úzce spolupracovaly, některé země byly členy obou organizací najednou. Společná kooperace nakonec vyústila v jejich sloučení 3.září 1994, kdy byla v Cardiffu Generálním shromážděním oficiálně ustanovena celosvětová záchranářská organizace International Life Saving Federation (ILS). Ta funguje dodnes, jejím vznikem přestaly existovat obě mateřské organizace (FIS a WLS). Oficiálním posláním ILS je zvýšení bezpečnosti a ochrana lidského života ve vodním prostředí. Hlavní cíle a úkoly si organizace vytyčila takto: - propagace humánní myšlenky záchrany lidského života ve vodě, aktivizace lidí k odhodlání zasáhnout v každém možném případě a poskytnout okamžitou pomoc osobě, která je v nebezpečí - prostřednictvím shromáždění a mezinárodních kongresů vytvářet přátelské vztahy, solidaritu a spolupráci všech sdružených organizací; vyměňovat si vzájemné zkušenosti, tím zdokonalovat možnosti, prostředky a metody záchranářské činnosti - organizovat mezinárodní srazy záchranářů a mezinárodní soutěže NOVOTNÁ, 2006, s International Life Saving Federation [online]. URL: < 15

17 3.3. Vznik a vývoj vodní záchrany na území České republiky Vodní záchranná činnost se na území České republiky začala vyvíjet s výrazným zpožděním. První záchranářský sbor, který se navíc nespecializoval pouze na vodní záchranu, Pražský dobrovolný sbor ochranný, byl založen roku Tedy v době, kdy se již některé zahraniční kluby specializované na záchranu tonoucích honosily téměř stoletou tradicí. Nejstarší zmínky o spolcích, které se specializovaly ryze na vodní záchranářství, jsou až z doby po první světové válce. Jednalo se o dobrovolnické spolky zachránců YMCA (Young Men s Christians Association, Křesťanské sdružení mladých mužů) a spolky sokolské. Právě YMCA vypracovala jednotná metodická pravidla výuky a zkušební řád, na jehož základě (a odsloužených letech) bylo možno dosáhnout hodností zachránce junior, zachránce senior a zachránce instruktor. V době první republiky na území ČSR neexistovala žádná svrchovaná organizace vodní záchranné služby, jednotlivé spolky si tedy své kvalifikace či hodnosti vypisovaly samy. 26 Další rozvoj vodní záchranářské činnosti přerušila druhá světová válka. Po jejím konci, v mezidobí let 1945 a 1948, vyšlo několik publikací navazujících na meziválečnou tradici vodního záchranářství, které měly přispět k obnovení jejího rozmachu. 27 V padesátých letech se začíná projevovat snaha o vytvoření celorepublikové organizace Vodní záchranné služby. Tuto myšlenku prosazoval učitel Katedry tělesné výchovy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze dr. Jeroným Řepa. Jako smutný argument používal rostoucí počty utonulých osob na území tehdejší ČSSR ve srovnání s okolními, a to dokonce i přímořskými státy. Svého cíle však dosáhl až ve druhé polovině let šedesátých. Plenární zasedání ČSČK přijalo roku 1966 návrh organizovat Vodní záchrannou službu (VZS) ČSČK v ČSSR. Roku 1967 schválilo předsednictvo ÚV ČSČK Zásady VZS a akční plán jejich zajištění a ustanovilo Ústřední radu VZS ČSČK. Její aktivní práce však začala až o rok později prvním organizovaným kurzem pro instruktory v Olomouci. Základním cílem VZS ČSČK bylo (a dodnes u jejích dceřinných 26 Kromě zmíněné nejlépe metodicky zvládnuté stupnice YMCA dále L.W.Riess v knize Plování a vodní sporty (1923) zmiňuje její předchůdce, a to hodností Plavec Junior Zachránce života. Autoři Očenášek, Mecl a First v r v publikaci Záchrana tonoucích popisují propracovanější systém čtyř hodností žák, čekatel, pomahatel a cvičitel. Ještě jiný systém je nastíněn v Organizačním a zkušebním řádu Českého amateurského svazu pro cvičitele a vedoucí plaveckých spolků (1943) atd. 27 Za zmínku stojí například knihy vydané Českou obcí sokolskou Plavání školní mládeže (1946) a Cvičení vodní (1948). Český amateurský plavecký svaz vydal svůj Organizační řád pro záchranu tonoucích a metodickou příručku Záchrana tonoucích, a to v roce

18 organizací VZS ČČK a VZS SČK je) snížit počet zbytečně utonulých osob na území státu. Za jejího zakladatele je považován dr. J. Řepa. Začátky VZS ČSČK však nebyly jednoduché, jednalo se o práci nadšených jednotlivců, kteří si uvědomovali přínos této organizace okolní společnosti. 28 K unifikaci výcvikových metod a postupů bylo nutno vydat metodologické příručky. Mezi lety 1983 a 1992 proto vyšla edice čtyř učebnic Abeceda záchrany 29, obsahující kompletní záchranářské poznatky a sloužící k výcviku nových členů VZS. Již od osmdesátých let začala vyvíjet VZS ČSČK, navzdory vnitrozemské poloze Československa, snahu o integraci v mezinárodní organizaci FIS. To se jí podařilo 9. září 1988, kdy se stala jejím přidruženým členem, 12. srpna 1991 pak členem plnoprávným. V roce 1992 došlo vzhledem k rozpadu republiky i k rozštěpení původní organizace VZS ČSČK do dvou následných. Vznikla Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (VZS ČČK) a Vodní záchranná služba Slovenského Červeného kříže (VZS SČK). O rok později se VZS ČČK stala zakládajícím členem ILS. VZS SČK do ILS vstoupila roku Stále si říkáme, že nemáme čas, že se nám ho nedostává jako vody, jako vzduchu, pak přijde smrt přítele, spolupracovníka, občana a my si nenajdeme chvilku, ale hodiny a dny a přemýšlíme nad zbytečností jeho smrti. Obr. č. 1 Znak VZS ČČK (oficiální motto VZS ČČK) Zdroj: VZS ČČK [online]. URL: < 28 NOVOTNÁ, 2006, s Členění Abecedy záchrany je následující: A Záchrana tonoucích (ŘEPA, 1983); B Zdravotnická příprava (JEDLIČKA, 1985); C Potápění se vzduchovým přístrojem (MILER, 1987); D Plavání (BĚLOHLÁVEK, HOFER, 1992). 17

19 4. ANALYTICKÁ ČÁST PROSTŘEDKY UDRŽOVÁNÍ BEZPEČNOSTI A PREVENCE V PLAVECKÝCH ZAŘÍZENÍCH V ČR A VE SVĚTĚ 4.1. Právní podpory pro zabezpečení prevence na bazénech, aquaparcích a koupalištích Prazákladem pro fungovaní veškerých organizací zajišťujících na straně jedné veřejné koupání či na straně druhé záchranářskou činnost je zákonný rámec dané země. Bez legislativního podkladu by nebylo možné efektivně a bezpečně poskytovat jakékoliv služby v žádném odvětví. A právě bezpečnostní legislativa je všeobecně nejúčinnější způsob, jakým lze zabránit náhodným utonutím. 30 Za nejpodstatnější právní podpory zajištění bezpečného provozu bazénů, koupališť a aquaparků na území ČR považuje Miler 31 tyto zákony: - zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů umožňuje a vymezuje podmínky pro provoz dvou vázaných živností, a to Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících regeneraci a rekondici a Vodní záchranná služba - zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů upravuje povinnosti každého občana v zájmu ochrany zdraví svého i svých spoluobčanů v oblasti poskytnutí či zprostředkování nezbytné pomoci osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví závažné poruchy zdraví - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany veřejného zdraví, soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví společně s jejich působností i pravomocemi a stanovuje hygienické požadavky na bazény, sauny i koupaliště včetně povinností jejich provozovatelů - zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce upravuje povinnost zaměstnavatele zajistit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště vyškolení a vybavení zaměstnanců - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon upravuje trestní odpovědnost tomu, kdo neposkytne potřebnou pomoc jiné osobě, která jeví známky vážné poruchy zdraví, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe či své okolí, až na jeden rok odnětí 30 PEARN, MILER, 2007, s

20 svobody; pokud neposkytne pomoc osoba dle povahy svého zaměstnání povinna takovou pomoc poskytnout, až na dva roky odnětí svobody Tyto zákony vymezují fundamentální rámec pravidel provozu všech bazénů, koupališť a aquaparků, tudíž se jimi musí řídit i veškeré preventivní podpory týkající se každého specifického zařízení (viz kapitola 4.2.). Mimo zákonů jsou však používány i tzv. bezpečnostní normy shrnující a upřesňující požadavky a předpisy vztahující se na provozovatele i personál těchto zařízení. Poslední vydanou normou určující zajištění provozu bazénů či koupališť byly až do dubna letošního roku Zásady bezpečného provozu 32 z roku Další publikací, která čerpala z těchto zásad a dle níž se také donedávna řídili někteří provozovatelé bazénů a koupališť, je spis vydaný Asociací pracovníků v regeneraci Bezpečnost koupališť doporučený standard. 33 V dubnu 2010 byla schválena nová odvětvová technická norma vodního hospodářství Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. 34 Ta byla vypracována kolektivem autorů z Asociace bazénů a saun České republiky, Vodní záchranné služby Českého červeného kříže a Asociace pracovníků v regeneraci a byla předložena na Ministerstvo zdravotnictví v únoru roku Tato norma obsahuje stěžejní předpisy, dle kterých se musí řídit každý subjekt provozující bazén, koupaliště či aquapark při zajišťování jeho bezpečného provozu. Kapitola č. 5 této bakalářské práce, ve které jsou obsaženy návrhy provozních plánů, je postavena výlučně na předpisech obsažených právě v této nově schválené bezpečnostní normě. To proto, aby tyto vypracované plány pro normální provoz a pro nebezpečí mohly být použity jako vzorové pro další bazény a koupaliště. Pro úplnost této bakalářské práce a důkladné pochopení principů, na kterých jsou zde prezentované plány postaveny, je nutné zmínit alespoň nejpodstatnější fakta tímto dokumentem nařízená. Zabezpečení každého areálu lze rozdělit do tří složek, a to do složky preventivněprávní, materiální a personální. 32 Zásady bezpečného provozu a zdravého prostředí letních koupališť, plováren a krytých lázní v organizacích místního hospodářství a národních výborů. Praha: Odbor místního hospodářství Ministerstva vnitra, Bezpečnost bazénů a koupališť doporučený standard. Asociace pracovníků v regeneraci [online]. URL: < 34 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Praha: Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR,

21 a) preventivně-právní složka zabezpečení Do této sféry spadá vytvoření provozního řádu zařízení a jeho vyvěšení či jiné zprostředkování návštěvníkům, dále v jeho rámci vypracování návštěvního řádu pro jednotlivé vodní atrakce, sestavení Plánu pro normální provoz a Plánu pro nebezpečí. b) materiální složka zabezpečení Povinné je vybavení areálu zařízeními odpovídajícími technickým normám platným v ČR, zřízení dobře označené místnosti plavčíka (ošetřovny) s nerušeným výhledem po celé ploše bazénu, s povinnou výbavou (viz příloha č. 1), lékárničkou (viz příloha č. 2) a o podlažní ploše minimálně 8 m 2. V případě rozlehlejších areálů je povinností zřídit i další stanoviště plavčíků vybavená nezbytnými záchrannými pomůckami. Mezi neopomenutelnou součást materiálního vybavení spadá též informační systém (viz kap ). Veškerá zařízení v reálu musí též procházet pravidelnou kontrolou technického stavu. c) personální složka zabezpečení Norma vymezuje tři možné kvalifikační stupně, jejichž držitelé mohou vykonávat bezpečnostní dozor v plaveckých zařízeních. Jedná se o kvalifikace Záchranářské minimum pro pracovníky bazénů, koupališť a aquaparků (dále jen Záchranářské minimum ZM), Plavčík (PL), a Mistr plavčí (MP). Provozovatel musí zajistit jejich dostatečný počet podle jedné z metod specifikovaných v následujících tabulkách č. 1 a 2. Tabulka č. 1 Personální zabezpečení podle typu bazénů Celková vodní plocha areálu Hloubka < 1,6 m < 2,5 m > 2,5 m Do 100 m 2 1 ZM 1 PL 1 MP 100 m 2 až 400 m 2 2 PL 1 MP + 1 PL Na každých dalších 300 m PL 20

22 Tabulka č. 2 Personální zabezpečení podle počtu návštěvníků v areálu Počet návštěvníků v areálu Do hloubky 2,5 m Nad hloubku 2,5 m 1 až 60 1 PL 1 MP 61 až PL 1 MP + 1 PL 151 až PL 1 MP + 2 PL 301 až PL 1 MP + 3 PL 801 až PL 1 MP + 4 PL 1301 až PL 1 MP + 5 PL Na dalších 500 osob + 1 PL Mimo tento počet záchranářů musí být přítomna jedna osoba s kvalifikací minimálně ZM pro každou vodní atrakci, která vytváří proud o rychlosti vyšší než 0,5 m/s nebo vlnění hladiny s výškou vlny více než 30 cm a je v provozu Preventivní podpory týkající se daného zařízení Jedná se o tři pro bezpečný provoz stěžejní dokumenty, vypracované specificky pro každý komplex. Zatímco požadavky na Provozní řád zařízení jsou konkretizovány již vyhláškou č. 135/2004 zákona č. 258/2000 Sb., nutnost v jeho rámci vypracovat i Plán pro normální provoz a Plán pro nebezpečí je zařazena mezi základní povinnosti provozovatele až v nové bezpečnostní normě schválené v dubnu 2010 Ministerstvem zdravotnictví ČR. 35 Jak Plán pro normální provoz, tak Plán pro nebezpečí jsou v české vodní záchraně poměrně novými pojmy. Vznik obou souvisí se snahou posledních let a desetiletí předcházet co největšímu možnému počtu úrazů namísto soustředění se pouze na ošetřování a záchranu poraněných či tonoucích návštěvníků. Tento trend pocházející z anglosaských zemí, kde se věnují vodní záchranáři taktice a prevenci již desítky let, se v České republice projevil na konci 90. let 20. století, když bylo zpracování těchto dvou 35 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Odstavec 4 Základní povinnosti provozovatele, s

23 plánů zavedeno roku 1999 do záchranářské výuky. Vypracování obou plánů se stalo též součástí závěrečného přezkoušení kvalifikace Mistr plavčí / Záchranář II VZS ČČK Provozní a návštěvní řád Provoz koupališť a bazénů je ve výše zmíněné vyhlášce podmíněn vypracováním provozního řádu, ve kterém zřizovatel stanoví podmínky provozu včetně způsobu úpravy vody, [ ] zásady osobní hygieny zaměstnanců a způsob očisty prostředí. Návrh provozního řádu a jeho změn předloží ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. 37 Provozní řád musí do detailu popisovat všechny pochody a činnosti probíhající během provozu i mimo něj v celém komplexu. Měl by mimo jiné zahrnovat: - práva a povinnosti návštěvníků i personálu - hygienické standardy provozu, hygienická doporučení - zakázané činnosti, předměty a chování - různá bezpečnostní doporučení - formality typu délky a ceny vstupného, otevírací doby, provozu atrakcí Na viditelné místo, nejčastěji u vchodu, je zřizovatelovou povinností vyvěsit alespoň jeho upravenou a zjednodušenou část, týkající se převážně zajištění provozu z hlediska bezpečnosti klientů. Tato verze se někdy uvádí pod názvem návštěvní řád. Ukázku návštěvního řádu lze nalézt v příloze č Plán pro normální provoz Plán pro normální provoz udává, jakým způsobem má být komplex denně provozován. Měl by přímo vycházet z provozního řádu, být s ním naprosto sladěn, měl by být srozumitelný, pochopitelný a pokud možno co nejpřehlednější. Každý člen personálu by ho měl dopodrobna znát, dále důkladně chápat povinnosti své a alespoň částečně i povinnosti ostatních spolupracovníků v areálu. Toto je výčet oblastí, které by měl standardně takový plán ošetřovat: a) detaily bazénu a atrakcí, včetně rozměrů b) schéma pro přehlednost, s označením rizikových a nebezpečných prostor c) maximální kapacitu areálu 36 MILER a kol., 1999, s MILER, 2007, s

24 d) způsob a prostředky informování návštěvníků e) vybavení záchrannými pomůckami, komunikačními prostředky, alarmy, plavidly f) systém práce zahrnující - systémy sledování návštěvníků - rotace plavčíků a maximální pracovní dobu u bazénu g) popis povinností plavčíků na jednotlivých stanovištích h) kvalifikační požadavky pro jednotlivá stanoviště i) počet plavčíků na určité aktivity Přibližně podle tohoto rozvržení jsou sestaveny i vzorové plány v kapitole č. 5. Jako nejvýhodnější metodu postupu při tvorbě takového plánu je zvoleno nejprve seznámení s prostorem bazénu/koupaliště a s jeho riziky. Velmi důležitou součástí je přehledné schéma znázorňující rozmístění vodních ploch, atrakcí, stanovišť plavčíků a dalších podrobností, bez kterého by nebylo možné žádný plán zkomponovat. Následovat musí rozmístění záchranných, informačních a komunikačních zařízení a pomůcek, přičemž samotné nároky na plavčíky a popis jejich povinností by měl následovat až po seznámení s výše zmíněným Plán pro nebezpečí Plán pro nebezpečí stanovuje řešení situace, se kterou se nepočítá v každodenním provozu a není tudíž v Plánu pro normální provoz zahrnuta. Určuje dělbu práce mezi jednotlivými členy personálu, udává kde, kdo a co má konkrétně dělat. Měl by být koncipován jako zpřesnění Plánu pro normální provoz, vycházet z něj a doplňovat ho. Neměly by v něm chybět tyto body: - počet plavčíků či dalšího personálu nutných k řešení nastalé situace - systém komunikace během nehody, chod zařízení během řešení nebezpečí - povaha a umístění nouzového vybavení - klíčové úkoly a kroky při řešení situace - rozsah a hloubka poskytnutí první pomoci a následná péče s postiženým - vztahy s veřejností, vyplnění protokolu o události Zpravidla by měl pamatovat na všechny situace, které jakýmkoliv způsobem ovlivňují pozornost či dokonce rozestavení plavčíků nebo ohrožují kohokoliv v prostoru zařízení 23

25 přímo či nepřímo na zdraví nebo na životě. Dle rozsahu a povahy lze rozdělit nebezpečí na malá a velká. Zatímco malá nebezpečí na životě nikoho neohrožují a k jejich zvládnutí je zapotřebí většinou jen jednoho plavčíka, za velká nebezpečí se považují situace, při nichž dochází k vážným zraněním nebo ohrožení života. V takovýchto případech je nutný zásah většího počtu členů záchranného týmu. Jedná se o tyto druhy nebezpečí: 38 - tonutí - raněnou osobu ve vodě - poškození zařízení, výpadek osvětlení - náhlé zhoršení kvality vody - ohrožení toxickými plyny (chlór ) - hledání ztracené osoby - požár - evakuace - náhlá změna počasí - výtržnost ohrožující život Ne v každém komplexu je však nutno zahrnout postupy pro všechny vyjmenované nečekané události (například porucha osvětlení na letním koupališti). Plán pro nebezpečí má být sice vyčerpávající, neměl by však obsahovat absurdní scénáře a mást tak pracovníkům hlavu Srovnání záchranářských kvalifikací v ČR a v zahraničí a dopad jejich rozdílů na prevenci a bezpečnost provozu v různých zařízeních Osobnost plavčíka je jedním ze stěžejních faktorů ovlivňujících provoz na všech koupalištích a bazénech. Schopného plavčíka utváří zejména jeho zkušenosti, ale zároveň i způsob a kvalita jeho vzdělávání. I přes snahu unifikovat vzdělávání vodních záchranářů v jednotlivých členských státech ILS dosud k takovémuto sjednocení postupů nedošlo. Nicméně tato organizace svými standardy nastínila směr, kterým by se měly jednotlivé národní organizace ubírat. 38 MILER, 2007, s

26 Hlubokou analýzu vzdělávacích programů a kvalifikačních měřítek u nás i ve světě podala ve své diplomové práci roku 2006 Jana Novotná pod vedením dr. Tomáše Milera na Katedře plaveckých sportů FTVS UK. 39 Zjištěné výsledky byly oběma autory prezentovány i na mezinárodní konferenci a výstavě World Water Safety 2007 konané v portugalském Matosinhosu. Jejich práce obsahovala srovnání všech záchranářských kvalifikací v několika anglosaských zemích, na Slovensku a v ČR. Pro účel této práce však postačí výpis, rozbor a srovnání pouze základních kvalifikací s právní odpovědností. V ČR se tedy jedná o kvalifikace Plavčík / Z III a Mistr plavčí / Z II VZS ČČK. Následující tabulka je přejata z abstraktu výše zmíněné přednášky Novotné a dr. Milera. Tabulka č. 3 Přehled základních údajů Stát/Organizace Základní kvalifikace Věk Délka kurzu Platnost ČR Plavčík / Z III 18 let 75 hodin 2 roky Mistr plavčí / Z II 21 let 92 hodin 5 let Pool Lifeguard (plavčík) 16 let X X Irsko Basic Life Support 1-3 (základy první pomoci) X X X Kanada NLS Pool (plavčík) 16 let 44+ hodin 2 roky Slovensko Bronzový odznak 18 let 49 hodin 5 let Lifeguard (plavčík) 15 let 28,25 hodiny 3 roky USA Americký First Aid and CPR Programs (první červený kříž 15 let 9 hodin 1 rok pomoc a KPR) USA USLA 40 Seasonal Open Water Lifeguard 16 let 61+ hodin (plavčík pro letní koupaliště) X Velká Británie National Pool Lifeguard (plavčík) 16 let 38 hodin 1 rok Lifesupport 1-3 (první pomoc) 16 let X 1 rok ILS Standards Pool Lifeguard (plavčík) 16 let 100 hodin nevypsána V závěru své práce autoři shrnuli, že vzdělanost členů Vodní záchranné služby v České republice je na velmi dobré úrovni. V některých ohledech zdejší nároky dokonce předčí ty požadované organizací ILS. 41 Přesto lze ve vzdělávacím programu Vodní záchranné služby ČČK najít několik specifických, a někdy i kontroverzních jevů. V ČR je sice kvalita vzdělaných plavčíků na vysoké úrovni, ovšem v mnoha částech republiky je záchranářů, kteří prošli výcvikem u VZS ČČK, nedostatek. Dalo by se říci, že je český vzdělávací program zaměřen na kvalitu, což je v tak zodpovědném odvětví 39 NOVOTNÁ, USLA, The United States Lifesaving Association. URL: < 41 NOVOTNÁ, MILER, 2007, s

27 jedině chvályhodné, ale z hlediska kvantity nevychovává VZS dostatek záchranářů na pokrytí všech vodních ploch, které jsou přístupné pro koupání a na kterých je zřizovatel povinen kvalifikované záchranáře najmout. V důsledku toho pak dochází k zaměstnávání nevycvičených osob do pozic plavčíků, a i přes jasně definovaná zákonná nařízení, která přišla v platnost schválením nové bezpečnostní normy, 42 k tomu bude patrně docházet i nadále. Jedním z důvodů tohoto jevu může být například poměrně vysoký věk, od kterého je možné v ČR získat kvalifikaci s právní odpovědností. To je sice nutné brát v širším kontextu české legislativy, ovšem z výše zobrazené tabulky lze jasně vyčíst věkový rozdíl mezi nejmladšími možnými absolventy kurzů Z III VZS ČČK a srovnatelně odpovědnými Pool Lifeguard v USA či National Pool Lifeguard ve Velké Británii. V tomto lze spatřovat množství potenciálních mladých záchranářů, kteří na území ČR nemohou získat kvalifikaci s právní odpovědností a zastávat tak funkci plavčíků. Naopak velmi pozitivní je vysoká kvalifikovanost absolventů kurzů české VZS, neboť po splnění požadavků a získání odpovídající licence se svými vědomostmi a dovednostmi řadí mezi ty nejschopnější záchranáře základní kvalifikace s právní odpovědností na světě. Zásluhu na tom má rozsáhlý výcvik v širokém spektru oblastí a s dostatečným hodinovým fondem. Jiné státy (například USA a tamější organizace American Red Cross) kompenzují nedostatečný hodinovým rozsahem výcviku větší variabilitou svých kurzů, kdy nabízejí doškolování pro jednotlivá plavidla, přístroje či speciální postupy první pomoci. Kurz Pool Lifeguard trvá pouze okolo 28 hodin, ovšem zájemci si k němu mohou nepovinně doplnit vzdělání i v oblasti první pomoci s AED nebo se během kurzu specializovat na budoucí práci plavčíka na mořském pobřeží či v aquaparku. 43 Další specializace a rozvoj dovedností je navíc možná i u organizace USLA, která pořádá výcviky v záchraně za pomoci surfového prkna apod. 44 Při vytváření všech bezpečnostních schémat, řádů a plánů pro většinu bazénů či koupališť můžeme kalkulovat s využitím dvou základních kvalifikačních stupňů, a to 42 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Odstavec 6 Personální zabezpečení, s NOVOTNÁ, 2006, s Lifeguarding, American Red Cross, 2007, s

28 Plavčík / Záchranář III (PL) a Mistr plavčí / Záchranář II (MP) VZS ČČK (viz příloha č. 4) Prevence a taktika Vědomí nebezpečí, informační systém a informovanost návštěvníka Ačkoli by oba tyto pojmy nemusely být laickou veřejností chápány jako důležitá součást prevence poranění v provozu bazénu či koupaliště, každý zkušený záchranář ví, že by se jejich význam neměl podceňovat. Lze je chápat jako dvě strany jedné mince. Pojem vědomí nebezpečí používáme především v záchranářské praxi, a to v souvislosti s osobností a zkušenostmi vodního záchranáře. Jedná se o souhrn empiricky nasbíraných poznatků, které umožňují předvídat zdroje a nejčastější příčiny možných nebezpečí u vody a ve vodě. 46 Plavčík je povinen se dobře seznámit s prostředím, ve kterém vykonává svou službu. Musí mít přehled o nebezpečných místech a umět anticipovat případné problémy či nebezpečné situace. Taktéž musí být zcela a dopodrobna obeznámen s provozním řádem, Plánem pro normální provoz i Plánem pro nebezpečí. Všechny tyto nasbírané informace je vhodné šířit alespoň po částech mezi návštěvníky. Zvyšuje se tím jejich informovanost o možných nebezpečích, která jim hrozí. Přímo v areálu bazénu či koupaliště můžeme tohoto efektu dosáhnout hned několika způsoby: - informace od personálu plavčíci, pokladní, údržba atd. - tabule a značky u vchodu do areálu mělo by se jednat o nejdůležitější všeobecné poučky, které platí v celém zařízení; ILS doporučuje značky standardizované organizací ISO 47,48 - tabule a značky u jednotlivých atrakcí pevná či přemístitelná upozornění na nebezpečí popisující správné chování v prostoru atrakce; - areálový rozhlas či megafon 45 V nové bezpečnostní normě a v kap je definována také kvalifikace Záchranářské minimum pro pracovníky bazénů, koupališť a aquaparků (ZM), jejíž držitelé mohou zajišťovat bezpečnost u bazénů o ploše menší než 100 m 2 a hloubce do 1,6 m či u některých vodních atrakcí (viz.tabulka č. 1). 46 MILER, 2007, s Drowning prevention strategies, ILS, 2008, s ISO, International Organisation for Standardisation. URL: < 27

29 U dobře informovaného návštěvníka klesá pravděpodobnost, že vystaví sám sebe či osobu jemu svěřenou do nebezpečí tak snadno. Snižuje tak riziko vlastního poranění, a tím i ulehčuje práci dozorujícím záchranářům. Časté, ale rozumné a účelné využívání dobře viditelných a čitelných značek by tedy mělo být samozřejmostí v každém takovémto zařízení. Čím více práce totiž odvedou za plavčíka informační tabule, tím menší tlak bude vyvíjen na jeho osvětovou činnost a bude moci provádět dozor s větší pečlivostí. 49 Podle stávající technické normy je provozovatel povinen takovýto informační systém zavést. Ten musí obsahovat: 50 - návštěvní nebo provozní řád, viditelně umístěný například u vstupu - navigační pokyny (bezbariérové, návštěvní a nouzové trasy, pitná voda, WC, ošetřovna, stanoviště plavčíka apod.) - vyznačení nebezpečných míst, kluzkých povrchů, vodních atrakcí, vyznačení hloubky v bazénech, prostory pro skoky do vody a dojezd skluzavek - vyznačení hřišť, brouzdališť, půjčoven pomůcek a vybavení - prostory, kde není povolen vstup nepovolaným osobám, sklady chemikálií a dalších nebezpečných látek - zprostředkování informací veřejnosti o jakosti a teplotě vody ke koupání Velmi prospěšné pro celkovou obeznámenost obyvatelstva s nebezpečím vodního prostředí a aktivit s ním spojených je šíření znalostí z oblasti vodní záchrany i mimo plavecká zařízení. Například ve školách, zájmových kroužcích či na různých jednorázových akcích pro děti i dospělé, v televizi, rádiu či v různých letácích a brožurách Povinnosti plavčíka Povinnosti plavčíka jsou často v různých státech poměrně odlišné. Zatímco v České republice má plavčík (potažmo mistr plavčí) většinou na starosti bezpečnost provozu pouze z hlediska dozoru nad návštěvníky a může se tak plně věnovat jejich sledování, 49 Dle americké USLA tvoří přes 91% zásahů plavčíka akce spojené s prevencí. Viz Open Water Lifesaving. Washington D.C.: The United States Lifesaving Association, 2003, s Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2010, s Drowning prevention strategies, ILS, 2008, s ILS zde vypisuje desítky ukázkových akcí pořádaných ve vybraných členských zemích. Dokument je dostupný z domovské stránky ILS. URL: < 28

30 popřípadě řešení kázeňských přestupků, ve Spojených státech amerických se považuje plavčík často i za technického správce bazénu. V tom případě se musí starat i o kvalitu vody, dobrý technický stav atrakcí a zodpovídá za celý areál bazénu sám. Proto příručky pocházející z USA zdůrazňují mimo dozoru nad návštěvníky a komunikace s nimi jako třetí pilíř prevence poranění bezpečnostní kontroly veškerého vybavení bazénu plavčíkem samotným (v angličtině facility surveillance ). 52 Ten proto musí dokázat skloubit hlídkovou činnost s činností údržbářskou a občas i uklízečskou. V českých podmínkách bývá však praxe jiná. O kontrolu technického stavu se dle smlouvy dělí s plavčíky technická správa bazénu či další personál. Na plavčíky většinou zůstává pouze zevrubná kontrola atrakcí před spuštěním a po ukončení provozu, a tak mají dostatek klidu k zajištění dozoru nad návštěvníky. I přesto však nemůže být pochybení z plavčíkovy strany vyloučeno. Člověk je tvor chybující a ne vždy dokáže udržet stoprocentní pozornost určeným podnětům. Anglicky psaná literatura zmiňuje pojem RID faktor 53 (Recognition rozpoznání tonoucího, Intrusion rušení / pronikání několika povinností, Distraction narušení pozornosti jiným podnětem), který definuje tři nejčastější příčiny selhání plavčíků v pracovní době. Plány pro normální provoz by měly být v ČR koncipovány tak, aby k faktoru Intrusion, neboli překrývání se několika povinností v jeden moment, nedocházelo Systémy sledování návštěvníků Zahraniční i tuzemská literatura shodně manipuluje se třemi základními systémy sledování návštěvníků: 54 a) intenzivní zónový systém kontroly Tento systém se vyznačuje vytyčením jednotlivých zón v prostorách areálu, přičemž každá spadá pod přímou zodpovědnost jednoho stanoviště plavčíka. Může se jednat například o část plaveckého bazénu, rekreační zónu, dojezdový bazén atrakce nebo doskokový bazén skokanské věže. Rozsah každé zóny je určen její rozlehlostí, velikostí a tvarem vodní plochy či rizikovými aktivitami v ní probíhajícími. Při aplikaci tohoto systému je každý plavčík zodpovědný za menší počet návštěvníků, kterým je navíc blíže. Během pobytu na stanovišti se může koncentrovat na snížený počet nebezpečných 52 Lifeguarding, The American National Red Cross, 2007, s Lifeguarding Today. St. Louis: The American National Red Cross, 1995, s Z české MILER, 2007, s ; ze zahraniční např. Pool Lifeguarding. Studley: The Royal Life Saving Society UK, 1989, s

31 podnětů a s dostatečně rychlou rotací plavčíků dochází k omezení jednotvárnosti služby. Nevýhodou je zvýšený počet potřebných plavčíků a občasná nemožnost určení přesných hranic zón, která s sebou nese nebezpečí vynechání dozoru nad nejasně rozdělenou částí vodní plochy. b) extenzivní systém kontroly V menších bazénových komplexech, ve kterých se předpokládá omezený počet návštěvníků a ve kterých najednou nepracuje větší množství hlídkujících plavčíků (max. 2 3) je často používán tento nezónový systém. Je založen na zodpovědnosti všech plavčíků za celý areál. Při jeho praktikování je nutná kvalitní komunikace mezi plavčíky, kterých však není zapotřebí tolik, jako při zónovém dozoru. Má však dvě podstatné nevýhody. Na velkém prostoru je složité rozeznat zárodek nebezpečí dříve, než se nehoda stane, a rozložení pozornosti plavčíků navíc není rovnoměrně po celé vodní ploše. c) kombinovaný systém kontroly Tato metoda spojuje výhody obou výše zmíněných systémů. Je výhodná pro středně velké a větší komplexy s notnou diverzitou poměrně bezpečných a rizikovějších zón. Zatímco plavčíci zodpovědní za méně rizikový prostor mají druhotně za povinnost sledovat oblast celého bazénu, jiní mohou být koncentrováni u problematičtějších částí areálu. Plavčíci však musí pro dobrý efekt pracovat jako tým, vzájemně se doplňovat a pravidelně komunikovat. Ať už dozoruje za použití jakéhokoliv ze zmíněných systémů, zkušený plavčík by měl sám umět rozeznat potenciální zdroj nebezpečí jak ze strany prostředí, tak i z charakteru a chování návštěvníků, na které dohlíží. Statistický výzkum ve Velké Británii koncem 80. let 20. století potvrdil, že mnohem vyšším procentem se na počtu utonulých podílejí muži než ženy, obzvláště ti ve věku mezi 15 a 24 lety, následováni seniory obou pohlaví ve věku nad 70 let. 55 Není důvod se domnívat, že by se tato statistika měla v posledních letech nějak razantněji měnit. I takovéto preventivní znalosti by měly být využity k účelnějšímu rozprostření pozornosti na jednotlivé návštěvníky. 55 Lifesaving. Studley: The Royal Life Saving Society UK, 1990, s

32 Dohled nad speciálními zařízeními a aktivitami Takovéto atrakce vyžadují přítomnost dalších plavčíků dozorujících na jejich provoz (viz kap odd. c) ) a jejich organizace musí být řešena v Plánu pro normální provoz. Vzhledem k velké rozdílnosti těchto zařízení není možné sepsat jednotná pravidla dozoru nad nimi, dohled nad jejich bezpečností by měl být řešen jednotlivě v souladu s možnými nebezpečími, která jejich provozem vznikají. Speciální zařízení lze rozdělit zhruba takto: - skokanská vybavení - skluzavky a tobogány (i se zvýšeným dopadem do vody) - divoké řeky - bazény s vlnobitím - dětské bazénky a brouzdaliště Záchranné pomůcky a plavidla Přestože je osobní zásah považován až za poslední nutnou formu záchrany tonoucího, jsou situace, kdy se mu nelze vyhnout. Záchranné pomůcky jsou nástrojem, pomocí kterého se lze osobnímu zásahu vyhnout bez snížení efektivity záchrany, nebo snížit jakékoliv riziko plynoucí z něj na minimální možnou míru. Jejich rozmístění a počet musí být specifikován v Plánu pro normální provoz. Jako příklad lze uvést: - pomůcky pro záchranu ze břehu: záchranná tyč, kruh, podkova, míč, házecí pytlík - pomůcky pro osobní zásah: záchranný pás, záchranná bóje - speciální záchranné pomůcky: záchranná (páteřní) deska spineboard, plovoucí páteřní dlaha Každá z těchto pomůcek má ve vodní záchraně své uplatnění. Záleží jen na záchranáři samotném, kterou z nich v akci využije. V případě rozlehlosti přírodního koupaliště je možné se v praxi setkat s hlídkováním či dokonce se zásahem s pomocí plavidla. V každém případě musí být zasahující plavčík seznámen se všemi aspekty záchranné akce s daným plavidlem, může se jednat o motorový člun, vesly či pádly poháněné plavidlo (veslice, pramice, jola), surfový plovák či jakékoliv jiné plavidlo (šlapadlo apod.). 31

33 5. NÁVRH VZOROVÝCH PLÁNŮ PRO NORMÁLNÍ PROVOZ A PLÁNŮ PRO NEBEZPEČÍ V analytické části práce jsou vypsány a rozebrány základní podmínky i principy zajišťování odpovídající vodní záchranné služby. Převedení těchto zákonitostí do praxe a jejich aplikace na jednotlivé plavecké areály je však věc mnohem delikátnější. Vodní záchranná činnost musí být efektivní, a tedy i organizovaná. A to jak při normálním provozu, tak i při vzniku nebezpečné události. Právě z tohoto důvodu byla v nedávno vydané Bezpečnostní normě 56 nově zavedena povinnost tvorby Plánu pro normální provoz a Plánu pro nebezpečí pro každé plavecké zařízení. V této kapitole jsou obsaženy po dvou vzory obou těchto plánů, jeden vždy pro Krytý bazén Sokolov a jeden pro Koupaliště Michal nedaleko Sokolova. V případě Krytého bazénu Sokolov se jedná o středně rozsáhlý krytý areál, plány pro něj vytvořené tudíž obsahují prvky, které lze využít při zajišťování bezpečnosti v malých plaveckých bazénech i v rozsáhlejších aquaparcích s větším množstvím atrakcí. U Koupaliště Michal jde o velmi rozsáhlé přírodní koupaliště s vysokou kapacitou, k němuž navržené plány jsou vzorové pro organizaci záchranného týmu s větším počtu členů a operujícímu na velké nekryté ploše Plavecký bazén / aquapark Plán pro normální provoz PLÁN PRO NORMÁLNÍ PROVOZ KRYTÉHO BAZÉNU SOKOLOV 1) Detaily Krytého bazénu Sokolov Budova Krytého bazénu Sokolov se nachází uprostřed místního parku. Komplex byl kompletně zrekonstruován a rozšířen roku Majitelem i provozovatelem je Sokolovská bytová s.r.o. Areál nabízí návštěvníkům plavecký bazén s pěti dráhami (o rozměrech 25x12 m a hloubce 0,6 3 m), dva whirlpooly, dětské brouzdaliště, tobogán o délce 93 metrů a skluzavku dlouhou 23 metrů. Odděleně jsou k dispozici sauny, parní komory a rodinné studio, o jejichž čistotu a bezpečnost se stará uklízecí a pokladní personál. 56 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. Praha: Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR,

34 2) Riziková místa a nejčastější poranění Nejnebezpečnější místa a činnosti jsou přehledně znázorněna na obr.č. 2. Povrch je v celém bazénu, včetně šaten, parních komor apod. dlážděný, tudíž hrozí nebezpečí uklouznutí a případného zranění i v prostorách mimo halu bazénu. Na tyto prostory sice záchranný tým nedohlíží, ovšem poranění zde vzniklá samozřejmě ošetřuje. Obr. č. 2 Schéma rizikových míst a nejčastějších poranění v Krytém bazénu Sokolov okno startovní blok 3 a) b) d) 1 a) b) e) voda stoupání šatny Ž WC schody, schůdky semafor TZ 8 c) e) DB h) ch) 2 a) c) 3 a) b) e) W DB schody (cca 8m) 10 a) c) f) 8 c) e) f) Z E L E Ň S hloubka 0,60 m 6 d) f) g) 5 b) d) PB 25m 11 h) ch) 7 c) e) f) hloubka 3,00 m T R I B U N A 10 a) b) c) TD 4 b) e) B S L O U P 2 a) b) c) 3 a) b) d) stoupání šatny M WC 3 a) b) e) W P P PB B W místnost plavčíků plavecký bazén brouzdaliště whirlpool DB TZ TD S 10 a) b) c) dojezdový bazén tobogán - začátek tobogán - dojezd skluzavka Příčina/místo zranění 1 Pád 2 Běhání 3 Uklouznutí 4 Zakopnutí 5 Náraz na okraj bazénu 6 Skoky ze břehu 7 Skoky ze startovních bloků 8 Tobogán/skluzavka 9 Dětské brouzdaliště 10 Schody 11 Hloubka Zranění a) Pohmožděnina b) Odřenina c) Řezná rána d) Poranění hlavy e) Vymknutí HK/DK f) Zlomenina HK/DK g) Poranění páteře h) Ztráta vědomí ch) Tonutí 33

35 3) Rozmístění stanovišť Stěžejním faktorem ovlivňující počet a rozmístění plavčíků v areálu je přítomnost, respektive absence bezpečnostního kamerového systému. Na obrázcích č. 3 a 4 lze jasně pozorovat rozdíl v počtu a rozmístění potřebných hlídkových stanovišť s využitím kamer a bez nich. a) rozmístění stanovišť při absenci kamerového systému Vzhledem k velikosti plaveckého bazénu a přítomnosti dvou atrakcí vytvářejících proudící vodu s vyšší rychlostí než 0,5 m/s (skluzavka a tobogán) musí v jednu chvíli službu konat minimálně jeden Mistr plavčí (MP), jeden Plavčík (PL) a dva pracovníci s kvalifikací Záchranářské minimum (ZM), kteří však mohou být umístěni pouze na stanoviště č. 2, 3 a 4. Jednotliví záchranáři musí být rozmístěni na stanovištích č. 1 4 dle obr.č. 3 a hlídat jim přidělenou zónu. Kvůli nutnosti odpočinku a rotace stanovišť však musí být na stanovišti č. 5 přítomen minimálně jeden, lépe však dva další plavčíci. Alespoň jeden z nich musí splňovat kvalifikaci PL. MP (pokud je jich přítomno víc, tak jeden z nich) je ustanoven vedoucím sboru a rozhoduje o činnostech při normálním provozu i při nebezpečí, o krocích podniknutých k odstranění nebezpečí i o rotaci jednotlivých plavčíků. b) rozmístění stanovišť při dozoru s použitím kamerového systému Při zařazení kamerového systému do kontroly bezpečnosti dochází ke snížení nároků na počet dozorujících záchranářů. Přehledné schéma takovéhoto rozestavení ukazuje obr.č. 4. Zóny 3 a 4, které byly hlídány každá jedním z plavčíků, jsou nyní pod kontrolou stanoviště č. 5, které se nachází na ošetřovně. Zde službu konající plavčík kontroluje monitor, na který se přenáší obraz ze všech čtyř instalovaných bezpečnostních kamer. Obsazeny tedy musí být v jednu chvíli vždy tři stanoviště (č. 1, 2 a 5) a k dispozici by měl být jeden další záchranář pro umožnění odpočinku a střídání pozic. Je tedy zapotřebí velitele sboru s kvalifikací MP a tří jeho podřízených s hodnostmi PL či ZM. Z nich musí být alespoň jeden PL, neboť pracovníci se ZM mohou obsadit pouze stanoviště č. 2 a 5. MP je taktéž pověřen velením sboru a rozhoduje o činnostech při normálním provozu i při nebezpečí, o krocích podniknutých k odstranění nebezpečí i o rotaci jednotlivých plavčíků. 34

36 Obr.č. 3 Rozmístění stanovišť plavčíků při absenci kamerového systému okno startovní blok voda šatny ženy WC 3 TZ schody, schůdky semafor 3 DB W 2 DB Z E L E Ň S 2 hloubka 0,60 m 1 PB hloubka 3,00 m 1 T R I B U N A TD 4 B S L O U P W P stanoviště plavčíka šatny muži WC P PB B W místnost plavčíků plavecký bazén brouzdaliště whirlpool DB TZ TD S dojezdový bazén tobogán - začátek tobogán - dojezd skluzavka místnost plavčíků/ošetřovna umístění záchranného pásu, kruhu a podkovy; popřípadě i spineboardu Zóna 1. plavecký bazén Zóna 2. dojezdy tobogánu a skluzavky, část plaveckého bazénu Zóna 3 (vyvýšené stanoviště). start tobogánu, točité schody Zóna 4. whirlpooly a brouzdaliště Zóna 5. místnost plavčíka Vysoký počet dozorujících plavčíků je dán nepřehledností a nešťastně řešeným rozložení atrakcí převážně schovaných za sloupy či skluzavkou. 35

37 Obr.č. 4 - Rozmístění stanovišť plavčíků při práci s kamerovým systémem okno startovní blok voda 1 šatny ženy WC TZ 3 schody, schůdky semafor DB W 2 DB Z E L E Ň S 2 hloubka 0,60 m 1 PB hloubka 3,00 m 1 T R I B U N A TD B S L O U P šatny muži WC 4 W P stanoviště plavčíka P PB B W místnost plavčíků plavecký bazén brouzdaliště whirlpool DB TZ TD S dojezdový bazén tobogán - začátek tobogán - dojezd skluzavka 1, 2, 3, 4, 5..číslování jednotlivých zón 1 očíslovaná bezpečnostní kamera centrum kamerového systému místnost plavčíků/ošetřovna umístění záchranného pásu, kruhu a podkovy; popřípadě i spineboardu Zóna 1. plavecký bazén Zóna 2. dojezdy tobogánu a skluzavky, část plaveckého bazénu Zóna 3. start tobogánu, točité schody, plavčík nahrazen kamerou č. 3 Zóna 4. whirlpooly a brouzdaliště, plavčík nahrazen kamerou č. 4 Zóna 5. místnost plavčíka, sledování kamerového systému 36

38 4) Vybavení záchrannými pomůckami, bezpečnostní zařízení Záchranné pomůcky používané při tonutí v plaveckém bazénu, tedy záchranný pás a podkova nebo kruh, musí být připevněny na podpůrném sloupu mezi stanovišti č. 4 a 5 a na zdi naproti vchodu do ženských šaten, nedaleko stanoviště č. 2. Návštěvníkům není dovoleno záchranné pomůcky odepínat, brát do rukou či jakkoliv jinak s nimi manipulovat. Slouží pouze k záchraně tonoucích či zraněných a unavených plavců. Výjimkou jsou plovací desky uložené na zídce u místnosti plavčíků určené učícím se plavcům. Jakémukoliv nepatřičnému zacházení s nimi však musí být ze strany plavčíků včas zabráněno. Ke zjednodušení dozoru nad návštěvníky může i nemusí být nainstalován kamerový systém. Tento plán obsahuje předepsané postupy pro práci s ním i bez něj. Z hlediska náročnosti na personální zabezpečení bez kamer je však instalace kamerového systému doporučena. Páteřní deska (spineboard) musí být buď vyvěšena společně s ostatními záchrannými pomůckami nebo bezpečně uložena na ošetřovně. Vybavení ošetřovny musí odpovídat povinným standardům (viz příloha č. 1), stejně jako obsah zde uložené lékárničky (viz příloha č. 2). Musí tu být též telefon kvůli možnosti přivolání složek Integrovaného záchranného systému (IZS) a snadného přepojení na pokladnu i mikrofon napojený na místní rozhlas k informování návštěvníků. Na viditelném místě by měly viset klíče od nouzových východů B (pokud není na stanovišti č. 2), D a C. I přes poměrně malou pravděpodobnost vzniku požáru je celý komplex vybaven plně automatickými požárními hlásiči, jeden hasicí přístroj je uložen na ošetřovně a druhý na pokladně. Bezpečnost objektu je mimo provoz zajištěna senzory proti vloupání, popřípadě kamerovým systémem, pokud je nainstalován. 5) Systém práce a povinnosti plavčíka na jednotlivých stanovištích V tomto daném bazénu je nejvýhodnější a nejbezpečnější uplatnění intenzivního zónového systému. Rozdělení prostoru do zón jasně znázorňují schémata na obr. č. 3 pro případ absence kamerového systému, respektive obr. č. 4 pro případ využívání kamerového systému. Na všech stanovištích má plavčík povinnost napomenout návštěvníka při porušení návštěvního řádu, případně ho vyvést při opakovaní přestupků. V takovém případě je dotyčný plavčík povinen upozornit ostatní a dohodnout se s nimi na dočasném záskoku po dobu jeho nepřítomnosti. Ihned po jeho příchodu zpět na místo se plavčíci vrátí zpět na svá původní stanoviště, pokud je byli nuceni dočasně opustit či přesunout. 37

39 Žádnému z plavčíků není během pobytu na stanovišti povoleno se z něj bez informování MP vzdálit. Při řešení případných sekundárních úkolů plavčík upozorní kolegy a zajistí, aby celý prostor pod jeho dozorem byl neustále pod kontrolou a bezpečný. a) povinnosti plavčíka na jednotlivých stanovištích při absenci kamerového systému Přehledně je rozdělení prostoru bazénu do zón bez využití kamer načrtnuto v obr. č. 3. Stanoviště č. 1: Toto stanoviště pokrývá celou plochu plaveckého bazénu. Plavčík je zodpovědný za všechny návštěvníky nacházející se v něm a zčásti i okolo něj. Má právo upozornit návštěvníky, zdá-li se mu bazén přeplněn a musí udržovat pořádek a bezpečí v první, plavecké dráze ohraničené molitanovou linií. Rizikové jsou východy z šaten (uklouznutí na svažujícím se povrchu), boky bazénu (pády, skoky do vody) a nebezpečné je též časté běhání po obvodu bazénu. Stanoviště č. 2: Plavčík je na tomto postu zodpovědný za návštěvníky vyjíždějící z tobogánu a skluzavky, částečně vypomáhá s hlídáním jemu blízké části plaveckého bazénu (dle dohody se stanovištěm č. 1). Rizikovým faktorem jsou zde návštěvníci přebíhající z výjezdu tobogánu zpět na točité schodiště vzhůru. Pečlivě však musí sledovat především osoby z tobogánu vyjíždějící. Při nepřítomnosti plavčíka na stanovišti č.3 (nedostatek personálu, dočasná absence), věnuje větší pozornost schodům a startu tobogánu na úkor části plaveckého bazénu po domluvě se stanovištěm č. 1. Plavčík na tomto stanovišti musí mít klíče od nouzového východu B pro případ nutné evakuace. Stanoviště č. 3: Zde službu konající plavčík kontroluje nástup návštěvníků do tobogánu. Přestože je toto stanoviště vyvýšené, je z něj velmi špatný rozhled a plavčík může sledovat kromě startu tobogánu pouze jeho výjezd a jeden z whirlpoolů. Mezi nejnebezpečnější činnosti v celém areálu se řadí běhání po zdejších dlouhých točitých (a velmi kluzkých) schodech, taktéž neukázněnost návštěvníků na tobogánu (zakázané polohy, nedodržování rozestupů apod.) může způsobit četná, a ne vždy pouze lehká zranění. Stanoviště č. 4: Pracovník na tomto stanovišti intenzivně sleduje oba whirlpooly a dětské brouzdaliště. Problematická je zde skladba návštěvníků, neboť v brouzdališti velmi často pobíhají ty nejmenší děti a ve whirlpoolech se pohybuje mnoho seniorů. Proto zde dochází k častým pádům, podklouznutí, zakopnutí apod. 38

40 Stanoviště č. 5 slouží jako prostor pro odpočinek nehlídkujících plavčíků. Jelikož je zde umístěn telefon pro případné volání kterékoliv složky IZS a mikrofon pro místní rozhlas, stává se z tohoto stanoviště jeden z nejdůležitějších postů v případě vzniku jakéhokoliv vážnějšího nebezpečí. Z toho důvodu zde musí být vždy někdo z plavčíků přítomen. Pokud z jakýchkoliv důvodů dojde k přerušení provozu tobogánu, automaticky se ruší stanoviště č. 3, které by v tu chvíli bylo zbytečné. Jednotlivá stanoviště jsou rozestavena tak, aby na sebe plavčíci na stanovištích dobře viděli a mohli snadno komunikovat (kromě stanoviště č. 3, které musí informovat záchranář na stanovišti č. 2). b) povinnosti plavčíka na jednotlivých stanovištích při využití kamerového systému Přehledně je rozdělení prostoru bazénu do zón při využití kamer načrtnuto v obr. č. 4. Stanoviště č. 1: Na tomto stanovišti se povinnosti neliší od těch zmíněných v odd. a). Stanoviště č. 2: Plavčík konající službu na tomto stanovišti je především zodpovědný za bezpečí osob vyjíždějících z tobogánu a skluzavky. Dohlíží též na spořádanou chůzi po točitém schodišti vzhůru a ve spolupráci se stanovištěm č. 5 u kamerového systému dohlíží na spořádané užívání tobogánu (dodržování startu na zelenou, jízda v povolených polohách). Po domluvě se stanovištěm č. 1 může mít též na starosti část mělčiny plaveckého bazénu. Narušení bezpečnosti v této zóně mají na svědomí především návštěvníci běhající v prostoru dojezdu atrakcí či po kluzkých schodech nahoru k tobogánu. Zde dozorující plavčík musí mít klíče od nouzového východu B pro případ nutné evakuace. Stanoviště č. 3 a 4 jsou nahrazeny kamerami a sledovány v místnosti plavčíků záchranářem sledujícím monitor kamerového systému (stanoviště č. 5) Stanoviště č. 5: Pracovník vykonávající službu na tomto postu neprovádí hlídku v pravém slova smyslu, nýbrž kontroluje kamerovým systémem především zóny č. 3 a 4, za které nese částečnou (zóna 3), potažmo plnou zodpovědnou (zóna 4). V případě zpozorování nepřístojností na startu tobogánu ihned upozorní stanoviště č. 2 (vizuálně či vysílačkou), se kterým se dělí o dozor nad tímto prostorem. Sekundárně může na monitoru sledovat i zbylý prostor bazénového komplexu. V případě jakékoliv události vyžadující příjezd některé ze složek IZS, má povinnost ji ihned telefonem přivolat. Celý krytý bazén je tedy hlídán pouze třemi stanovišti, ze kterých však mají záchranáři výborný přehled o veškerém dění v areálu a která jsou zároveň vzájemně 39

41 velmi dobře vizuálně dostupná, což zjednodušuje komunikaci mezi nimi. Využití vysílaček je vždy vítáno, v tomto případě však jejich nákup není nezbytný Plán pro nebezpečí PLÁN PRO NEBEZPEČÍ KRYTÝ BAZÉN SOKOLOV Tento plán musí znát do detailů každý člen záchranářského personálu a alespoň okrajově každý další pracovník bazénu (pokladní, uklízecí personál, pracovníci bistra atd.). V případě nastalého nebezpečí má (do příjezdu přivolaných složek IZS) nejvyšší rozhodovací pravomoc velitel záchranného sboru a všichni ostatní pracovníci musí poslouchat jeho rozkazy. Každý rok by se mělo provádět cvičení na zjištění jeho nedostatků, nepřesností či vhodnějších postupů při předvídatelném nebezpečí. Na obr.č. 3 a 4 v Plánu pro normální provoz jsou zakresleny jednotlivé zóny, ve kterých může dojít k úrazu či k jinému zdroji nebezpečí. Na obr.č. 5 lze zjistit jednotlivé směry evakuace při těch velkých nebezpečích, která vyžadují okamžité vyklizení celého areálu. 1) Malá nebezpečí Za malá nebezpečí jsou považovány situace, při kterých je zapotřebí zásahu pouze jednoho z plavčíků. Jakmile plavčík v akci spatří nebezpečí nebo je na něj upozorněn, ihned a bezpodmínečně informuje vysílačkou velitele sboru a ostatní kolegy. Na základě charakteru daného nebezpečí pak mistr plavčí rozhodne o dalším řešení nastalé situace. Pokud jde o zranění některého z návštěvníků, o případném přivolání ZZS rozhoduje na základě vážnosti poranění. Postup při těchto událostech je stejný u všech stanovišť i nezávisle na faktu, zda-li je kamerový systém použit či nikoliv: - konkrétní plavčík nahlásí problém ostatním členům týmu - MP vyšle na jeho pozici plavčíka, který má momentálně pauzu - pokud na moment (než dorazí odpočívající plavčík) není daný sektor kontrolován, zaměří se na něj po dohodě plavčíci hlídkující ve vedlejších zónách (respektive pracovník dohlížející na kamerový systém) 40

42 - na základě akutnosti zjištěného problému vyřeší nebezpečí ihned sám plavčík, který na nebezpečí upozornil, nebo vyčká příchodu kolegy, který se s nebezpečím vypořádá za něj - po ukončení zásahu se všichni vrátí do svých pozic a pokračují v hlídkové činnosti - pokud dojde k lehkému poranění některého z návštěvníků mimo prostor bazénu (v šatnách, sauně apod.), postará se o jeho ošetření odpočívající plavčík; buďto si na místo nehody donese z ošetřovny lékárničku nebo si na ošetřovnu přivede zraněného 2) Velká nebezpečí Velká nebezpečí jsou situace, při nichž je zapotřebí zásahu více než jednoho plavčíka a občas i ostatního personálu. Často při takových událostech dochází k vážným zraněním či ohrožením života. Je důležité, aby každý člen týmu věděl co je jeho úkolem i co je úkolem ostatních. Z důvodu zabránění panice by na sobě neměl nechat znát nervozitu či nejistotu a naopak vystupovat klidným a uvědomělým dojmem. Plavčík, který zjistí závažnou nehodu, smluveným signálem upozorní ostatní (především MP) na nebezpečnou situaci a vyžádá si asistenci od kolegů, kteří jsou nejblíže, musí-li ihned zasahovat. Velmi podstatné je, aby se důvod poplachu dozvěděl plavčík na stanovišti č. 5 a klidným, rozvážným hlasem seznámil mikrofonem návštěvníky s nastalou situací, popřípadě je požádal o opuštění vody či je nasměroval za pomoci ostatních v týmu k evakuaci do daných prostor. Pohyb jednotlivých plavčíků v následujících scénářích je pouze orientační, určení kdo co přesně bude dělat je závislé hlavně na situaci a rozhodnutí MP, přesto by však některé zákonitosti při likvidaci nebezpečí měly být dodržovány. a) tonutí či těžce raněná osoba Zjistí-li plavčík č. 1 vážně zraněnou osobu či tonoucího v plaveckém bazénu, upozorní zbytek týmu na zásah a vyžádá si asistenci. Stanoviště č.5 ihned volá ZZS a upřesňuje místo nouzového východu D, kudy bude transportován zraněný / tonoucí (tento východ vede na parkoviště). Ihned poté zkontaktuje taktéž telefonicky pokladnu a ostatní personál, aby zvenčí zpřístupnil nouzový východ vedoucí na parkoviště. Do této chvíle odpočívající plavčík s lékárničkou přispěchává na pomoc již zasahující jedničce a postiženému podávají společně první pomoc. Mají-li zasahující plavčíci 41

43 podezření na poranění páteře, plavčík č. 2 odepíná spineboard ode zdi, přináší ho na místo zásahu a nabádá návštěvníky, aby opustili plavecký bazén, popřípadě aby pomohli s transportem zraněného. Plavčík č. 5 vyhlásí mikrofonem uzavření tobogánu i skluzavky, uklidní ostatní návštěvníky a požádá je o zachování klidu a nevyužívání vodních atrakcí dokud není zraněný / tonoucí ošetřen a odvezen ZZS. Plavčíci ze stanovišť č. 3 a 4 (pokud jsou přítomni) dle potřeby vypomáhají s první pomocí a transportem nebo kontrolují ostatní návštěvníky bazénu. Pokud jde o vážně zraněného mimo plavecký bazén, stanoviště č. 5 má povinnosti stejné bezpodmínečnou nutností je informovat ZZS. Odpočívající plavčík bere ihned z ošetřovny lékárničku a běží pomáhat s poskytováním první pomoci. Plavčík č. 1 mezitím uklidňuje ostatní návštěvníky, popřípadě jim v případě nutnosti rozkáže opustit plavecký bazén a sám se přidá k již zasahujícím kolegům. b) poškození zařízení ohrožující zdraví či život Pokud někdo z plavčíků zaregistruje poškození tobogánu či skluzavky, ihned ji uzavře nebo závadu sdělí kolegovi odpovědnému za její chod a ten ji uzavře sám. Následně je závada nahlášena stanovišti č. 5, které vše oznámí návštěvníkům a pokladně. Do kompletního odstranění závady není možno atrakci zprovoznit. Jedná-li se o zařízení, jehož nefunkčnost znemožňuje vstup do vody či bez kterého nemá smysl udržovat celý areál v chodu (čištění vody, cirkulace vody apod.), oznámí to stanoviště č. 5 mikrofonem návštěvníkům a požádá je o opuštění prostoru bazénu. Ostatní plavčíci dohlédnou na spořádané plnění příkazu. Bazén se z technických důvodů uzavírá. c) výpadek proudu / osvětlení Při výpadku proudu a tudíž i osvětlení stanoviště č. 5 rozsvítí náhradní světla, upozorní mikrofonem návštěvníky aby zůstali v klidu a zavolá opraváře. Pokud se záložní zdroje nerozsvítí a venku je již šero nebo noc, požádá všechny osoby v areálu, aby opustili vodu a čekali na příkazy. Všichni plavčíci si na ošetřovně rozeberou baterky a spořádaně navedou návštěvníky do šaten. Pozor na vyklizení všech částí bazénu! d) náhlé zhoršení kvality vody Cizorodá jedovatá látka ve vodě Plavčík, který zjistí tuto náhlou závadu ihned upozorní ostatní (důležité je informovat MP) na nebezpečí. MP po uvážení může nechat vyhlásit stanovištěm č. 5 upozornění pro návštěvníky, aby nepoužívali vodních atrakcí ani nevstupovali do bazénů či je 42

44 rovnou požádá o opuštění prostoru bazénu šatnami s důrazem na nepoužívání sprch a ostatních zařízení s vodou. Stanoviště č. 5 poté zavolá zdravotnickou záchrannou službu kvůli případným reakcím návštěvníků na kontakt s látkou a ihned nato i hygienickou stanici. Ostatní nezaúkolovaní plavčíci mezitím dozírají na spořádané plnění příkazů. Jeden z plavčíků, kterého určí MP, osobně upozorňuje pokladnu aby nepřijímala další návštěvníky a zajistí příchod údržby. Bazén se do zjištění závady a jejího odstranění uzavírá. Menší znečištění (špína či znečištění návštěvníky) Po zjištění této závady plavčík, který má danou zónu na starosti, požádá návštěvníky v prostoru znečištění o opuštění vody a osprchování, oznámí stanovišti č. 5, že se prostor znečištění dočasně uzavírá, ten tuto informaci vyhlásí rozhlasem a zkontaktuje úklidový personál. Pokud byl ve spojení se znečištěním porušen návštěvní řád, má plavčík právo podle uvážení návštěvníka/y napomenout či v případě nutnosti vyvést. Pokud se jedná o znečištění plaveckého bazénu, postup je stejný jako u zjištění jedovaté látky ve vodě (viz výše) s výjimkou možného použití sprch. Bazén se v tom případě do vyčištění uzavírá. e) ohrožení toxickými plyny / evakuace budovy Schéma rozdělení prostoru bazénu do evakuačních zón, umístění únikových východů a pozice jednotlivých plavčíků při evakuaci viz obr. č. 5. Pokud je z jakéhokoliv důvodu nařízena evakuace budovy, stanoviště č. 5 ohlásí rozhlasem nutnou evakuaci celé budovy a ujistí se, zda pokladna slyšela. Personál pokladny musí ihned uvědomit úklidový personál, aby začal vyklízet šatny. Plavčík č. 1 ihned začne navádět návštěvníky v zóně A k nouzovému východu A (tedy skrze pokladny a bistro k hlavnímu vchodu), plavčík č. 2 (eventuelně za pomoci plavčíka č. 3) odemkne únikový východ B a směřuje k němu všechny návštěvníky nacházející se v evakuační zóně B. Plavčík č. 5 po oznámení evakuace na ovládacím panelu vypne atrakce a osvětlení (pokud není venku tma), odemkne nouzový východ C a odvede jím všechny návštěvníky z přilehlé evakuační zóny C (za případné pomoci plavčíka č. 4). Návštěvníci z whirlpoolu u místnosti plavčíků a z hluboké části plaveckého bazénu jsou odvedeni plavčíkem, který v době poplachu odpočíval (na schématu označen jako velké O), k nouzovému východu D u mužských šaten a tudy ven na parkoviště. Po vyvedení návštěvníků k východu D v době poplachu odpočívající plavčík vejde do pánských šaten, zkontroluje s úklidovým personálem zda-li někdo v šatnách nezůstal a opustí budovu únikovým východem skrze pokladny. Totéž provede plavčík č. 1 43

45 v dámských šatnách. Plavčík č.2 vyjde jako poslední východem B, plavčík č. 5 jako poslední východem C. Obr. č. 5 Rozdělení prostoru bazénu do jednotlivých evakuačních zón, doporučené pozice plavčíků a směr pohybu návštěvníků při evakuaci okno startovní blok voda B A šatny ženy WC TD DB schody, schůdky B DB 2 B hloubka 0,60 m PB 1 bistro A C W Z E L E Ň S hloubka 3,00 m A pokladny A TD 5 B C Evakuační zóny Zóna A Zóna B Zóna C Zóna D S L O U P C W směr evakuace nouzový východ D 2 O P O D pozice plavčíka daného stanoviště při evakuaci pozice odpočívajícího plavčíka při evakuaci místnost plavčíků/ošetřovna šatny muži WC umístění záchranného pásu, kruhu a podkovy; popřípadě i spineboardu P PB B W místnost plavčíků plavecký bazén brouzdaliště whirlpool DB TZ TD S dojezdový bazén tobogán - začátek tobogán - dojezd skluzavka 44

46 Pracovníci pokladny vyklidí recepci, personál občerstvení vyklidí bistro všichni odtud odcházejí hlavním vchodem. Úklidový personál se rozdělí na poloviny, každá z nich projde jednu z šaten a nasměruje všechny návštěvníky odtud k pokladnám. Evakuace musí být rychlá a účinná, každý musí vědět za kterou část bazénu je zodpovědný. f) hledání ztracené osoby Pokud dojde ke ztracení osoby, vyhlásí stanoviště č. 5 jméno hledané osoby a místo kam se má dostavit. Je velmi nepravděpodobné, že by se někdo ztratil a nebylo možné ho najít po delší dobu. Pokud však k této situaci dojde, jeden z plavčíků nacházejících se na ošetřovně zkontaktuje policii. g) požár I přes poměrně malé riziko vzniku požáru je celý komplex vybaven požárními hlásiči. Vypukne-li v prostoru bazénu či šaten požár, plavčík č. 5 upozorňuje ostatní plavčíky na nebezpečí, ihned volá hasiče a poté upozorňuje pokladnu. Mezitím odpočívající plavčík bere v místností plavčíků hasicí přístroj a snaží se požár uhasit či alespoň zastavit jeho šíření. Na pokladně jeden z pokladních bere též hasicí přístroj a vydává se mu na pomoc. Ostatní plavčíci mezitím klidným vystupováním vzbudí v návštěvnících pocit bezpečí. Pokud dojde k rozšíření požáru či zamoření bazénu kouřem, přistoupí se k evakuaci celé budovy (viz e) ) h) výtržnost ohrožující život Při náznaku jakékoliv výtržnosti, která by ohrožovala na zdraví či na životě (použití zbraní či násilné chování jednoho či několika návštěvníků) volá plavčík č. 5 policii a ZZS. Nemá-li možnost zvednout telefon, doběhne plavčík ze stanoviště č. 1 na pokladnu, která výtržnost ohlásí policii a ZZS. Do jejich příjezdu se tým plavčíků pokusí uklidnit výtržníka či výtržníky a zároveň dostat z jeho nebo jejich dosahu co nejvíce návštěvníků. 45

47 5.2. Letní koupaliště Plán pro normální provoz PLÁN PRO NORMÁLNÍ PROVOZ KOUPALIŠTĚ MICHAL Obr.č. 6 Schéma jezera Michal Plochy: písek tráva, keře kamení Hloubka: < 1 m < 2 m < 3 m > 3 m J přítok Z V hráz 250 m S 1) Detaily areálu Koupaliště Michal Komplex Koupaliště Michal se nachází v Karlovarském kraji na okraji města Sokolov nedaleko momentálně budované rychlostní komunikace R6 mezi Karlovými Vary a Chebem. Jedná se o prostor patřící Sokolovské uhelné a.s. na území bývalého hnědouhelného dolu, který byl zatopen na přelomu tisíciletí. Jezero je průtočné s přítokem na východní a hrází na západní straně areálu. Jeho rozloha činí 20 hektarů. Hloubka vody dosahuje maximální hodnoty u hráze, a to cca 4,5 metru. Dno u pláže je mírně svažité, cca 80 metrů od břehu se svažuje poměrně prudce z hloubky dvou metrů až téměř ke čtyřem metrům. Návštěvníkům je zpřístupněn pouze severní břeh jezera. Koupaliště disponuje 500 metrů dlouhou pláží a množstvím vodních atrakcí. Jeho maximální kapacita není pro svou rozlehlost stanovena, jediným omezujícím faktorem je kapacita parkovacích míst, která činí 800 vozidel. Nárazově se počet návštěvníků může vyšplhat až na cifry okolo čtyř tisíc. Mimo písečnou pláž jsou prostranství vyplněna travnatými plochami lemovanými množstvím dlážděných chodníků s několika občerstveními, sklady, administrativními budovami a sociálními zařízeními. 46

48 2) Seznam a specifikace atrakcí Tyto lze rozdělit na vodní atrakce, sportovní a dětská hřiště na souši a na tobogán s trojskluzavkou. Jejich rozmístění je patrné na obrázku č. 7. Všechny místní vodní atrakce jsou nafukovací, dodavatelem je firma Wibit Sports GmbH 57 z Německa. Pro jejich bližší poznání je nutná přesnější specifikace (v závorce je uveden název, pod kterým je výrobek veden v nabídce dodavatele): Ledovec (Iceberg XXL): 4,5 m vysoká atrakce tvarem připomínající ledovec či pyramidu se základnou 6x6 metrů; je poseta úchyty k lezení na třech stranách, čtvrtá slouží jako skluzavka; na hladině za ní není možné vidět; foto viz příloha č. 5. Trampolíny (Orbit XXL): dva 0,8 m vysoké do kruhu zahnuté válce s elastickými blánami sloužícími ke skákání uprostřed; průměr každé trampolíny 7 m; obě jsou na hladině spojeny pět metrů dlouhým tubusem pro přebíhání; z hladiny za ně není vidět, z vyvýšeného stanoviště pouze částečně; foto viz příloha č. 6. Houpačka/Banán (Water Totter): jeden hlavní a dva menší postranní tubusy zahnuté do tvaru banánu; s úchyty k držení pro 4 osoby; atrakce umožňuje dostatečný výhled na hladinu za ní; foto viz příloha č. 7. Se sportovními a dětskými hřišti se pojí nebezpečí klasických volnočasových úrazů. Jedná se o prostory dětských hřišť sypaných oblázky s prolézačkami, tenisového kurtu s umělou trávou a písečného hřiště na plážový volejbal a plážovou kopanou. Tobogán o délce 190 metrů a trojskluzavka o délce 117 metrů ústí do společného dojezdového bazénu o hloubce jeden metr. Jejich počátek se nachází na věži 10 metrů vysoké, fotodokumentace viz příloha č. 8. 3) Riziková místa a nejčastější poranění Jezero je sice antropogenního původu a pláž uměle vytvořená, přesto jde o přírodní komplex. Tento fakt je nutno zohlednit při tvorbě jakéhokoliv plánu pro provoz. Například ke zhoršení kvality vody po celé ploše jezera nedojde tak rychle, jak je to možné u standardních plaveckých bazénů. Nutností je také počítat s možnými poraněními vzniklými povrchem, faunou či flórou vyskytující se v areálu (říznutí se o kámen, odření se o písek, bodnutí hmyzem, alergická reakce na pyl, popálení od kopřiv atp.). Nejčastější místa a druhy možných poranění jsou též vypsány a znázorněny na obrázku č Wibit Sports GmbH [online]. URL: < 47

49 Obr.č. 7 Schéma rizikových míst, přibližné hloubky vody, rozmístění budov a atrakcí tráva písečná pláž vodní plocha kamení tobogán / skluzavka místnost plavčíků, ošetřovna sklad, administrativní budova hřiště (dětské, sportovní) občerstvení 7) e) ch) i) 9) ch) i) 2 m 7) e) ch) i) 9) ch) i) 1 m 9) ch) i) 4 m 3 m 2,5 m 1,5 m DB 3,5 m 3 m 4) c) e) h) ch) i) 5) c) f) 2 m 2) d) e) výjezd šlapadel 7) e) ch) i) 1,5 m 6) d) e) f) 6) d) e) f) M O L O 2) d) e) 1 m 8) c) d) f) g) 1) a) c) 1) a) c) 10) b) 48 WC 10) b) 3) a) f) g) 1) a) c) 3) a) f) g) 10) b) WC WC toalety, převlékárny WC 150 m ledovec trampolíny východ / vchod houpačka ( banán ) bóje vymezující prostor pro plavce Místo/příčina zranění: 1) pád/běhání 2) skok do mělké vody 3) sportovní úraz 4) ledovec 5) trampolíny 6) houpačka ( banán ) 7) srážka se šlapadlem 8) tobogán/skluzavka 9) hluboká voda 10) bodnutí hmyzem J 3,5 m Možná zranění: a) pohmožděnina b) otok, alergická reakce c) odřenina d) řezná rána e) poranění hlavy f) vymknutí HK/DK g) zlomenina HK/DK h) poranění páteře ch) ztráta vědomí i) tonutí Z V hloubka vody S

50 4) Rozmístění stanovišť Bezpečnostní norma určuje u areálu, jakým je svou velikostí a dosahovanou hloubkou vody komplex Koupaliště Michal, povinnou přítomnost alespoň jednoho pracovníka s kvalifikací Mistr plavčí / Z II VZS ČČK, který je pověřen vedením záchranného sboru, a dostatečného počtu Plavčíků / Z III závislého na množství návštěvníků (viz tabulka č. 2, kapitola 4.1.) či rozsahu využívané vodní plochy. Jakým způsobem vedoucí sboru jednotlivé plavčíky využije, záleží pouze na jeho odhadu a zkušenostech. Musí však dodržovat základní principy udržování bezpečnosti návštěvníků i svých podřízených. Na obr. č. 8 jsou zakreslena jednotlivá stanoviště. Mistr plavčí musí obsadit každou věž plavčíkem, je-li v její zóně některý z návštěvníků ve vodě. Rozhodne-li se z jakéhokoliv důvodu věž neobsadit (nedostatek plavčíků, výjimečná událost ), musí upozornit návštěvníky vývěskou či odpovídající vlajkou, že v daném sektoru je pohyb ve vodě zakázán. Vstup návštěvníků na tzv. ledovec a trampolíny je povolen pouze, je-li obsazeno mobilní stanoviště (č. 5) na hladině z druhé strany těchto atrakcí. Toto opatření je nutné z hlediska nemožnosti kompletního dozoru na tyto objekty ze břehu. Prostor pro plavce je vymezen bójkami, plavci se mimo tuto plochu pohybují na vlastní nebezpečí. Tyto jednotlivce však plavčíci nesmí nechat bez dozoru, neboť morálním posláním vodní záchrany je dohlížet nad všemi osobami pohybujícími se ve vodě. V případě, že jsou tobogán, trojskluzavka, nebo obě tyto atrakce v provozu, musí na jejich provoz dohlížet vždy dva pracovníci s minimální kvalifikací ZM. Jeden musí kontrolovat bezpečnost a manipulovat s ovládáním atrakcí na věži, druhý dozoruje na bezpečný dopad návštěvníků do dojezdového bazénu. Toto jsou zároveň jediná dvě stanoviště, na kterých mohou být umístěni pracovníci s kvalifikací Záchranářské minimum. 5) Vybavení záchrannými pomůckami, bezpečnostní zařízení Veškerá pracovní činnost by v takto rozlehlém areálu nemohla být efektivně prováděna bez místního rozhlasu a kvalitního spojení krátkovlnnými vysílačkami mezi všemi stanovišti plavčíků i dalších pracovníků (technici, správce, bezpečnostní personál, pokladna ). Pro hledání ztracených osob nebo pro případ výpadku vysílaček by v místnosti plavčíků měl být umístěn megafon. 49

51 Obr.č. 8 Rozdělení plochy koupaliště Michal do jednotlivých zón a rozmístěni stanovišť plavčíků linie rozdělující zóny působnosti plavčíků stacionární stanoviště plavčíků hlídajících pláž 5 T1 T2 MP pohyblivé stanoviště plavčíka na hladině stanoviště záchranářů hlídajících tobogán a skluzavku stanoviště mistra plavčího 1 WC vývěska návštěvního řádu vývěska provozního řádu atrakce / atrakcí bezpečnostní kamera 5 M O L O 2 MP WC výstup / vstup J Z V S 3 4 WC DB T2 T1 150 m 50

52 Naprostou nutností je přítomnost motorového člunu pro záchranu ve větších vzdálenostech od pláže. Každý člen záchranného sboru musí umět na dobré úrovni tento člun ovládat a být připravený s ním kdykoliv vyplout do akce. Stanoviště plavčíka č. 1 4, včetně stanoviště mistra plavčího, musí poskytovat dobrý výhled na celou danou zónu a musí být vybaveno záchranným pásem, dalekohledem, vysílačkou, předepsanou lékárničkou (viz příloha č. 2) a mělo by poskytovat dostatek stínu i pohodlí hlídkujícímu. Víceméně nezbytná je též píšťalka. Plavčík na každém stanovišti musí mít klíč od odpovídajícího nouzového východu (viz obr. č. 9 a oddělení 2d) Plánu pro nebezpečí). Ošetřovna, umístěná ve stejné budově jako místnost plavčíků, musí být vybavena dle odpovídající normy (viz příloha č. 1) a musí být zřetelně označena nápisem a červeným křížem či znakem VZS ČČK. Kamerový systém je v případě Koupaliště Michal postradatelný, jeho instalace má funkci informační (sledování obsazenosti a počasí přes internet), v případě nečekané události i dokumentační (měla by být průběžně nahrávána alespoň poslední hodina záznamu). Již před vchodem na koupaliště musí být vyvěšen provozní, či zkrácený návštěvní řád, k jehož dodržování se návštěvníci zavazují zakoupením vstupenky. Provozní řád ke všem vodním atrakcím, tobogánu a trojskluzavce musí být vyvěšen na plážích před nimi (respektive před schody na věž tobogánu), popřípadě i u vstupu do areálu. Technická kontrola stavu atrakcí a dalších zařízení musí probíhat tak často, jak uvádí jejich dodavatel. Úklid areálu a kontrola pláže je povinná každý den před zahájením i po ukončení provozu. Každá administrativní budova, sklad či budova občerstvení nebo sociálního zařízení musí být vybavena hasicím přístrojem, neboť v horkých letních měsících je riziko vzniku požáru v tak rozlehlém areálu vinou nedbalosti nebo i náhody poměrně velké. 6) Systém práce a povinnosti plavčíků na jednotlivých stanovištích Pláž, a s ní i bójemi vymezený prostor pro plavce, je dlouhý cca 500 metrů, bóje jsou od břehu vzdáleny okolo 80 metrů. Půl kilometru pláže je rovnoměrně rozděleno do pěti zón dlouhých shodně přibližně 100 metrů. Ačkoliv je celý prostor jezera do těchto zón rozdělen, nelze hovořit čistě o intenzivním zónovém systému kontroly návštěvníků. Jedná se spíše o systém kombinovaný. Především nelze přímo na hladině rozpoznat 51

53 hranice jednotlivých sektorů a navíc se návštěvníci mezi nimi volně pohybují. Při sledování plavců vzdálenějších od břehu by měla fungovat jasná komunikace mezi hlídkujícími, kdo koho sleduje, aby nedošlo ke zbytečné kontrole jednoho plavce několika členy týmu. V případě větší skupiny plavců ve velké vzdálenosti od pláže může velitel vyčlenit jednoho z odpočívajících plavčíků k jejich intenzivnímu sledování. Ten by však měl mít odpovídajícím způsobem prodlouženou přestávku. Stanoviště č. 1 4: Každé z těchto stanovišť má na starosti přibližně 100 metrů pláže s jednou či dvěma atrakcemi ve vodě (viz obr.č. 8). Právě tyto atrakce jsou nejrizikovějším faktorem pro bezpečnost kvůli častému porušování jejich provozního řádu návštěvníky. Plavčík má povinnost takovýmto přestupkům zamezit či alespoň zpětně upozorňovat či napomínat osoby, které předpisy nedodržují a ohrožují tak svou bezpečnost. Jedná se například o skoky z ledovce, skoky po hlavě z trampolín nebo přeplněné banány. Zároveň musí mít plavčík přehled o dění na jeho úseku pláže a v rámci možností upozorňovat návštěvníky na dodržování návštěvního řádu, čistoty a kultury chování. Ideální doba rotace na těchto stanovištích by měla být okolo 40 minut, maximální by neměla přesáhnout jednu hodinu. Stanoviště č. 5: Je jediným mobilním stanovištěm v areálu. Nachází se na vodní hladině a je k němu zapotřebí využití jednoho z půjčovaných šlapadel, veslice či jiného plavidla, na které se vejde plavčík se záchranným pásem a vysílačkou. Pro toto stanoviště neplatí požadavky na vybavenost jako na stanoviště ostatní, plavčík zde sloužící dozoruje na provoz ledovce a trampolín a sekundárně i nad plavci ve svém okolí. Ideální doba rotace je okolo půl hodiny, avšak záleží na typu plavidla. V horkých dnech by pobyt na tomto stanovišti neměl pro svou náročnost ani v krizových situacích přesáhnout minut. Stanoviště T1 a T2: Pouze na těchto dvou stanovištích mohou sloužit pracovníci s kvalifikací Záchranné minimum. Záchranář na stanovišti T1 dohlíží na bezpečný dojezd do bazénu, stanoviště T2 řídí pomocí kontrolního panelu odbavování osob na věži tobogánu. Rizikovým faktorem je kromě neposlušnosti návštěvníků také kluzký výstup z dojezdového bazénku, kde pracovník T1 v rámci své ochoty vypomáhá lidem vycházejícím po schodech na souš. Přiměřená doba rotace se pohybuje okolo hodiny. Stanoviště MP: Na tomto stanovišti je mistr plavčí povinen setrvat po celou dobu provozu, pokud není nutně indisponován řešením vážných problémů. V takové situaci musí dočasně jmenovat svého zástupce, který převezme jeho dohled nad sektorem a 52

54 případně i nad rotací jednotlivých plavčíků. Jeho absence však nesmí být trvalejšího rázu neboť on je ten, kdo je zodpovědný za práci svých podřízených. Mimo to je tomuto stanovišti přiděleno přibližně 100 metrů pláže a přilehlá část jezera. Hlídkové činnosti se dle svého uvážení může zhostit mistr plavčí sám nebo ho může vždy na určitou dobu přenechat zvolenému plavčíkovi. Největší riziko v tomto sektoru připadá na poranění při užívání trampolín či srážku se šlapadlem v prostoru jejich výjezdu od mola. Počet plavčíků ve službě by vždy měl odpovídat nejenom zmíněné bezpečnostní normě vypisující povinné množství záchranářů na počet návštěvníků 58, ale i počtu obsazených stanovišť a charakteru počasí. Pokud jsou obsazena všechna stanoviště (4 u pláže, 1 na hladině, 1 MP a 2 u tobogánu), ani 9 plavčíků s mistrem plavčím nestačí na udržení dostatečných přestávek, které by měly tvořit minimálně 25% pracovní doby. Navíc by mělo v extrémně horkém počasí docházet k rychlejší rotaci na stanovištích. V tomto případě musí být plavčíků přítomno ve službě nejméně 11 (je nutno kalkulovat s přesuny na stanoviště, případnými nenadálými okolnostmi atd.). Střídání plavčíků musí samozřejmě na všech stanovištích (včetně stanoviště č. 5) podléhat pravidlům bezpečného dozoru nad návštěvníky Plán pro nebezpečí PLÁN PRO NEBEZPEČÍ - KOUPALIŠTĚ MICHAL Tento plán musí znát do detailů každý člen záchranářského personálu a alespoň okrajově každý další pracovník koupaliště (technici, bezpečnostní personál, správce, administrativní pracovníci, pokladní i zaměstnanci občerstvení atd.). V případě nastalého nebezpečí má nejvyšší rozhodovací pravomoc (do příjezdu přivolaných složek IZS) velitel záchranného sboru a všichni ostatní pracovníci musí poslouchat jeho rozkazy. Každý rok by se mělo provádět cvičení na zjištění jeho nedostatků, nepřesností či vhodnějších postupů při předvídatelném nebezpečí. Na obr. č. 8 v Plánu pro normální provoz jsou zakresleny jednotlivé zóny, ve kterých může dojít k úrazu či k jinému zdroji 58 Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2010, s

55 nebezpečí. Na obr.č. 9 lze zjistit jednotlivé směry evakuace při těch velkých nebezpečích, která vyžadují okamžité vyklizení celého areálu. 1) Malá nebezpečí Za malá nebezpečí jsou považovány situace, při kterých je zapotřebí zásahu pouze jednoho z plavčíků. Jakmile plavčík v akci spatří nebezpečí nebo je na něj upozorněn, ihned a bezpodmínečně informuje vysílačkou velitele sboru a ostatní kolegy. Na základě charakteru daného nebezpečí pak mistr plavčí rozhodne o dalším řešení nastalé situace. Pokud jde o zranění některého z návštěvníků, o případném přivolání ZZS rozhoduje na základě vážnosti poranění. Postup řešení situace je rozličný dle místa události: Zóna stanovišť č. 1 4: Plavčík na daném stanovišti upozorní ostatní vysílačkou. Mistr plavčí ihned vyšle na místo jednoho z odpočívajících plavčíků, který buď nahradí na stanovišti zasahujícího kolegu nebo problém sám vyřeší (pokud nebezpečí není akutní). Jestliže událost na moment způsobí, že je zóna nehlídaná, plavčíci na sousedních stanovištích ji kontrolují, dokud se problém nevyřeší nebo za zasahujícího plavčíka nedorazí náhrada. Zóna stanoviště č. 5: Jelikož se jedná o zónu nacházející se v prostoru hluboké vody, je velice nepravděpodobné, že by zde došlo ke vzniku nebezpečné situace, kterou by mohl plavčík na tomto stanovišti vyřešit sám. Pokud k tomu opravdu dojde, postup se nijak neliší od stanovišť č.1 4, ovšem v drtivé většině případů se v této zóně bude jednat o nebezpečí velké. Zóna stanoviště MP: Postup je shodný se zónami č. 1 4, pouze MP nejspíše nebude zasahovat sám, ale vyšle za sebe jednoho z odpočívajících plavčíků (záleží na jeho uvážení). V opačném případě musí určit svého dočasného zástupce. Velitel sboru by však měl opustit své stanoviště u místnosti plavčíků a ošetřovny jen v krajních případech. Zóna stanovišť T1 a T2: Při nutnosti zásahu pracovníka u dojezdového bazénku (T1) musí být bezpodmínečně po dobu jeho zaneprázdněnosti přerušen provoz obou atrakcí, tedy tobogánu i trojskluzavky. V případě, že by jeho zásah měl trvat delší dobu, vyšle MP za pracovníka náhradu. Pokud by byl nutný transport poraněného na ošetřovnu, vyšle rovnou dvoučlennou posádku s motorovým člunem. Při zásahu plavčíka na pozici T2, tedy na věži tobogánu, probíhá řešení situace obdobně, pouze mohou atrakce dle 54

56 uvážení zasahujícího a ukázněnosti návštěvníků zůstat dočasně v provozu pod zvýšeným dozorem plavčíka T1. Obr.č. 9 schéma únikových východů a rozdělení areálu do jednotlivých zón pro evakuaci 1 linie rozdělující zóny při evakuaci směr evakuace ve vodě / na souši 1 WC 3 očíslovaný nouzový východ kotviště motorového člunu 5 M O L O MP 2 1 označené stanoviště plavčíka východ / vchod 2 3 WC WC 5 DB T1 T2 Z S J 6 V 150 m 55

57 2) Velká nebezpečí a) tonutí či raněná osoba ve vodě V případě tonutí ve kterékoliv zóně jezera odpovědný plavčík nahlašuje nastalé nebezpečí vysílačkou ostatnímu personálu a ujme se záchranné akce. Mistr plavčí vysílá náhradu na stanoviště plavčíka v akci a dva další plavčíky (může včetně sebe) se záchranným pásem, lékárničkou a páteřní deskou motorovým člunem na pomoc zasahujícímu. Další z pracovníků na ošetřovně, případně pokladní, volá ZZS. V případě tonutí plavce daleko od břehu (>100 m), plavčík pozorující tonoucího ze svého stanoviště nezasahuje a pouze k němu naviguje posádku člunu pomocí dalekohledu. Tonoucímu je poskytována první pomoc v plné míře ve vodě, na člunu a následně i na souši až do příjezdu ZZS, které je předán. Po ukončení akce je vyplněn protokol o události, zasahující plavčíci musejí dostat dostatečný čas na regeneraci a uklidnění po řešení vypjaté situace. Při zranění osoby ve vodě záleží na vážností poranění. Ta nejlehčí poranění (naraženiny, odřeniny či řezné rány) většinou návštěvníci ohlásí až po doplavání břeh. U vážněji zraněných osob, které mají kvůli svému poranění problém se na břeh dostat, je postup totožný s postupem při tonutí, neboť osoba například s podezřením na zlomenou ruku může snadno začít po chvilce tonout a její předání ZZS je stejně nevyhnutelné. b) poškození zařízení Při množství různých atrakcí, zařízení a různých možnostech jejich poškození je těžké paušalizovat jednotlivé problémy a stanovit přesné postupy. Avšak při jakémkoliv poškození atrakce či zařízení, které může mít za následek poranění návštěvníků, musí být tento objekt uzavřen či stáhnut z vodní hladiny a opraven. c) náhlé zhoršení kvality vody Jelikož se jedná o přírodní koupaliště, k rychlému a rapidnímu zhoršení kvality vody může dojít pouze těžko. Kvalitu vody kontroluje každý týden místní hygienická stanice, která v případě ohrožení návštěvníků špatnou kvalitou vody areál až do odvolání uzavře. Přesto, pokud by se vedení koupaliště či záchranářům zdála voda kontaminovaná a zdravotně závadná, musí ihned zakázat vstup do vody a přivolat hygieniky. d) ohrožení toxickými plyny / evakuace Jediný možný rozsáhlejší únik toxických plynů v okolí by mohl pocházet z nedalekých chemických závodů v Sokolově. Pokud by z tohoto nebo z jiného důvodu byla nařízena evakuace, pracovníci koupaliště musí upozornit místním rozhlasem či 56

58 megafony návštěvníky a ti musí být v klidu a bez paniky odvedeni mimo areál koupaliště. Pro urychlení evakuace otevřou příslušní zaměstnanci (včetně plavčíků) nouzové východy z areálu a klidným hlasem a s profesionálním přístupem vyvedou dle pokynů návštěvníky z prostorů komplexu (viz obr. č. 9). Každé stanoviště plavčíka musí mít k dispozici klíč od daného nouzového východu (stanoviště č. 1 vrata u skladu šlapadel (1); stanoviště č. 5 a MP vychází hlavním vchodem (2); stanoviště č. 2 vrata u občerstvení Sokorest (3); stanoviště č. 3 výjezd pro popelářské vozy (4); stanoviště č. 4 vrata u domku bezpečnostní agentury (5) a stanoviště T1 a T2 vrata bývalé příjezdové cesty od Starého Sedla (6) ). Pokud se někteří plavci vyskytují daleko od břehu, jeden z plavčíků je vyzvedne a urychleně odveze člunem ke břehu. Další přebytečný personál by měl být pověřen, aby urychleně zkontroloval i odlehlá místa areálu a případně odvedl návštěvníky příslušnými východy do bezpečí. e) hledání ztracené osoby Při rozsáhlosti koupaliště dochází ke ztrátám osob, převážně dětí, poměrně často. Při nahlášení ztracené osoby je nejjednodušším způsobem vyhlášení jména ztraceného rozhlasem, při opakovaném neúspěchu může vedoucí koupaliště či jednatel společnosti pověřit jednoho z podřízených, aby procházel návštěvníky a jméno vyhlašoval megafonem (rozhlas nemusí být vždy slyšet). Zároveň s tím by jeden či dva plavčíci měli zajet s člunem na protější břeh jezera, jestli se hledaný nenachází tam. Pokud opravdu není možné dotyčného najít žádným způsobem, krajním řešením je přivolání městské či státní policie. f) požár Při vzniku malého požáru (vznícení odpadkového koše, malé plošky trávy) musí nejbližší pracovník požár nahlásit ostatním, chopit se nejbližšího hasicího přístroje (které jsou povinně v každé z budov) a pokusit se oheň sám uhasit. Pokud se mu to ihned nepodaří, je jeho povinností buď zavolat hasiče sám, či to nakázat někomu, kdo je k telefonu nejblíže. V ten moment musí být vyhlášeno rozhlasem upozornění na nebezpečí a všichni pracovníci i návštěvníci koupaliště se musí připravit na případnou evakuaci. K té dá rozkaz buď až velitel dorazivších hasičů nebo vedoucí koupaliště s mistrem plavčím ještě před jejich příjezdem v případě, že se plameny začnou nebezpečně šířit dále. Není-li však oheň rozsáhlý ani nebezpečný, k celoplošné evakuaci nemusí vůbec dojít. 57

59 g) náhlá změna počasí, bouřka, vichřice V letních měsících, kdy je koupaliště otevřeno veřejnosti, není raritou příchod silné bouřky či přívalových dešťů po horkém dni či dnech. Může se jednat o pouhý déšť, který sám o sobě neznamená přímé nebezpečí návštěvníkům, a ti v tom případě nemusí být ani vyvedeni z vody. V případě silného větru, který by mohl poškodit vybavení koupaliště či ohrozit návštěvníky (vyvrácení slunečníků, odfouknutí odpadkových košů, vznik vln a proudů vzdalujících plavce od pláže), nebo přicházející bouřky musí velitel záchranného sboru vyhlásit zákaz koupání, popřípadě doporučit návštěvníkům opuštění areálu. V krajním případě extrémních povětrnostních podmínek může nařídit evakuaci areálu. Nutno však podotknout, že na obdobné situace není koupaliště příliš připraveno. Komplex nedisponuje žádnou rozsáhlejší budovou pro úkryt návštěvníků a vyklizení areálu pouze vyžene návštěvníky za plot, ovšem nevyřeší otázku jejich bezpečnosti, neboť nikde v okolí není dostatek místa k ukrytí se před vichřicí či blesky. Z tohoto důvodu by měli být návštěvníci informováni o blížícím se nebezpečí co nejdříve, aby se mohli dostat někam do bezpečí po své vlastní ose. Záleží však pouze na uvážení a zkušenostech mistra plavčího, kdy návštěvníky upozorní a k jak drastickému opatření se uchýlí. h) výtržnost ohrožující život V případě vzniku výtržnosti jsou všichni pracovníci koupaliště povinni pokusit se zabránit jakémukoliv ublížení na zdraví či škodě na majetku. Pokud je zřejmé, že je výtržník odhodlán někomu ublížit nebo způsobit jakoukoliv škodu a je nad síly personálu mu v tom bez rizika zabránit, je přítomný pracovník povinen ihned zavolat policii. Do doby jejího příjezdu by se měl personál snažit výtržníka uklidnit nebo alespoň zdržovat. To vše však bez vystavení se jakémukoliv riziku újmy na zdraví či majetku. Po skončení každé takovéto výjimečné události o ní musí zasahující pracovník sepsat protokol. V tom musí být stručně, avšak výstižně popsáno co se stalo, kdy a kde se to stalo a jaké postupy a pomůcky byly použity k řešení nastalé situace. Vše musí být stvrzeno podpisem zasahujícího i ošetřovaného, respektive jeho zástupcem či příslušníkem přivolané složky IZS. 58

60 6. DISKUSE Již přes dva roky jsem držitelem kvalifikace Plavčík / Z III VZS ČČK a za tuto dobu jsem měl možnost provádět vodní záchrannou činnost v několika rozličných plaveckých areálech. Od zpracování této práce jsem si sliboval hlubší pochopení systému a organizace této činnosti v různých podmínkách. Doufám, že vzorovými plány obsaženými v kap. č. 5 pomohu lidem pověřeným sestavením obdobných prací v jejich úsilí a v důsledku tak svou troškou přispěji ke zvýšení bezpečnosti v bazénech na území ČR. Nejoptimálnějším představitelným cílem této práce by bylo sestavit univerzální návod pro tvorbu Plánu pro normální provoz a Plánu pro nebezpečí, avšak při ohromné rozdílností všech plaveckých areálů by takovýto návod byl velmi nepřehledný a složitý, pokud by ho vůbec bylo možné vytvořit. Právě z tohoto důvodu považuji za přínosnější v této práci zvolený postup rozboru záchranářských principů, postupů a metod (viz teoretická a analytická část práce kap. č. 3 a 4) s ukázkou kompletních plánů v kapitole č. 5. Za úspěch považuji, že se mi za pomoci vedoucího práce, pana PaedDr. Tomáše Milera, podařilo splnit všechny vytyčené dílčí úkoly a následně i hlavní cíl práce, který jsem si stanovil v kap. č. 2.1., tedy sestavit všechny čtyři zmíněné provozní plány odpovídající daným specifikacím. Překvapením pro mě byl rozsah dostupné relevantní české literatury, jejíž výčet se v oblasti preventivní vodní záchranné činnosti zužuje víceméně na jedinou publikaci, 59 zatímco v anglosaských zdrojích se tomuto důležitému tématu věnují v mnoha podrobných učebnicích již desítky let. Vydáním nové bezpečnostní normy, kladoucí větší důraz na prevenci a bezpečnost provozu bazénů a koupališť, udělala česká legislativa krok kupředu k vyrovnání se západním zemím, zbývá však ještě mnoho práce, než bude pro bezpečnost na českých vodních plochách uděláno opravdové maximum. 59 MILER, T. Záchranář Bezpečnost a záchrana u vody. Praha: Vodní záchranná služba ČČK,

61 7. ZÁVĚR K tématu se mi za vydatné pomoci vedoucího práce pana dr. Milera podařilo nashromáždit dostatečné množství relevantních českých i zahraničních zdrojů vyjmenovaných v kapitole 8 a rozebraných v kapitole 3.1. Analýzou dat z jednotlivých publikací a extrakcí nejvhodnějších metod, postupů a pomůcek týkajících se preventivní práce plavčíka jsem vytvořil teoretický rámec pro tvorbu odpovídajících Plánů pro normální provoz i Plánů pro nebezpečí pro oba zvolené plavecké areály (Krytý bazén Sokolov a přírodní Koupaliště Michal). Při analýze literatury a následném sestavování vzorových provozních plánů jsem došel k několika podstatným závěrům: Ve všech zahraničních příručkách je věnována velká pozornost preventivní složce práce vodních záchranářů. Ta je podrobně rozpracována v americké, britské, kanadské i německé literatuře již od počátku 90. let 20. století. V dubnu 2010 byla v ČR po více než 40 letech schválena nová bezpečnostní norma určující pravidla pro chod plaveckých bazénů, aquaparků a koupališť, která mimo jiné nově stanovuje povinnost provozovatele vytvořit Plán pro normální provoz a Plán pro nebezpečí daného komplexu. V kapitole 5 jsem vypracoval vzorové plány obsahující veškeré potřebné náležitosti a splňující dostupné legislativní opory ČR. Dle dnešních nároků na kvalitu dozoru nad návštěvníky je velmi složité sestavit jakýkoliv provozní či bezpečnostní plán bez použití moderní techniky. Téměř nemožným se tato snaha stává u rozlehlých areálů, u kterých by bez moderních komunikačních zařízení či motorového člunu Vodní záchranná služba nemohla efektivně vůbec fungovat (viz Koupaliště Michal). Instalace moderního kamerového systému má v některých plaveckých bazénech efekt v podobě snížení personální náročnosti dozoru a plavčíkům výrazně zjednodušuje práci (viz Krytý bazén Sokolov). Mělo by tedy být prioritou provozovatelů takovýchto bazénů a aquaparků investovat do tohoto moderního způsobu zabezpečení dostatek financí, protože v delším časovém horizontu se takovéto náklady rozhodně vyplatí. 60

62 Každý plavecký areál je specifický a podle toho se k němu musí přistupovat při tvorbě jednotlivých provozních plánů. Například při zajišťování bezpečnosti na umělém venkovním koupališti s několika atrakcemi je nutno zkombinovat prvky obsažené v obou vzorových ukázkách, tedy pro krytý i venkovní areál. Aby však plány plnily svou funkci, metody a principy v nich použité musí zůstat v zásadě stejné. Seznamy bodů, které by v nich neměly chybět, jsou vypsány v kapitolách a Vzorové plány schválené VZS ČČK by měly být pro provozovatele bazénů, koupališť a aquaparků snadno dostupné například z domácí webové stránky této organizace. Každý vypracovaný provozní plán je zbytečný, pokud ho pracovníci daného zařízení neznají, popřípadě nerespektují. Při nástupu do zaměstnání by tak měl být s jejich obsahem podrobně seznámen každý pracovník, jemuž tyto plány určují jakýkoliv rozsah povinností nebo zodpovědnosti. Jejich znalost a respektování by mělo být podmínkou udržování pracovního poměru. 61

63 8. POUŽITÉ ZDROJE A) Odborná literatura 1. Alert: Lifeguarding In Action. Ottawa: Lifesaving Society, American Red Cross Lifeguarding. Washington, D.C.: The American National Red Cross, BARAN, I. Záchrana topiaceho. Bratislava: Slovenský Červený kríž, 2006, ISBN BĚLOHLÁVEK, J., HOFER, Z. Abeceda záchrany díl D. Praha: ČÚV ČSČK, Handbuch Rettungschwimmen. Bad Nenndorf: Deutsche Lebens-Rettungs- Gesselschaft e.v., HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, CHOD, V. Záchrana tonoucích. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, JEDLIČKA, R. Abeceda záchrany díl B. Praha: ČÚV ČSČK, KARGER, P., KAUFMAN, J., MILER T. Záchranář Metodické listy. Praha: Vodní záchranná služba ČČK, KAUFMAN, J. Záchranář První pomoc. Praha: Vodní záchranná služba ČČK, 2007, ISBN LAURENCOVÁ, S. a kol. Kniha plavca záchrancu. Bratislava: Slovenský výbor ČSČK, Lifeguarding Today. St. Louis: The American National Red Cross, 1995, ISBN Lifeguarding. Yardley: The American National Red Cross, 2007, ISBN Lifesaving. Studley: The Royal Life Saving Society UK, MILER, T. a kol. Vzdělávací program Vodní záchranné služby Českého červeného kříže. Praha : Vodní záchranná služba ČČK, MILER, T. Abeceda záchrany díl C. Praha: ČÚV ČSČK, MILER, T. Východiska ke stanovení taktické přípravy vodního záchranáře. In: Čechovská, I. (ed.) Problematika plavání a plaveckých sportů III: sborník 62

64 příspěvků z vědeckého semináře. Praha: KPS FTVS UK, 2003, ISBN MILER, T. Záchranář Bezpečnost a záchrana u vody. Praha: Vodní záchranná služba ČČK, 2007, ISBN MILER, T. Základní postupy ve výuce sebezáchrany ve vodě In: Zborník referátov prednesených na VIII.vedeckom seminári. Bratislava : FTVŠ UK, MILER, T., BĚLOHLÁVEK, J. a kol. Vodní záchranná činnost. Praha: SPN, NOVOTNÁ, J., MILER, T. Education Standards (Water Rescue Service of Czech Red Cross) In Saving Lives Worldwide Conference: Prevention, Rescue and Treatment. Porto: ASTRA, 2007, ISBN OČENÁŠEK, V., MECL, A., FIRST, J. Záchrana tonoucích. Praha: YMCA, Open Water Lifesaving. Washington D.C.: The United States Lifesaving Association, 2003, ISBN Organisační a zkušební řád pro výcvik a zkoušky v oboru záchrany tonoucích. Praha: Český amateurský plavecký svaz pro cvičitele a vedoucí plaveckých spolků, PEARN, J. H. Safety Legislation: A pillar of Drowning Prevention. In: Saving Lives Worldwide Conference: Prevention, Rescue and Treatment. Porto: ASTRA, 2007, ISBN Pool Lifeguarding. Studley: The Royal Life Saving Society UK, Prawie Wszystko o Ratownictwie Wodnym. Warszawa: Wodne Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe, RIESS, L.W. Plování a voní sporty. Praha: YMCA v Československu, ŘEPA, J. Abeceda záchrany díl A. Praha: Československý červený kříž, ŘEPA, J. Nenechte je utonout. Praha: Československý červený kříž, Safety in Swimming Pools. London: The Health and Safety Commission and The Sports Council, SCHWABA, H. Plavec samouk. Kroměříž: Nakladatelství Gusek, Struktura a osnovy školení Vodní záchranné služby ČSČK. Praha : Federální výbor ČSČK,

65 34. The Canadian Lifesaving Manual. Ottawa: The Royal Life Saving Society Canada, 2005, ISBN B) Diplomové práce 1. DRÁBKOVÁ, K. Hodnocení počtu utonulých v České republice v letech Praha: FTVS UK, JANOTOVÁ, K. Záchranné plavání v různých pojetích plaveckého vzdělávání. Praha: FTVS UK, NOVOTNÁ, J. Inovace vzdělávacího programu Vodní záchranné služby Českého červeného kříže ve vztahu ke standardům mezinárodní organizace vodní záchrany Intenational Lifesaving Federation. Praha: FTVS UK, C) Vyhlášky, stanovy, zákony 1. Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků. Praha: Hydroprojekt CZ a.s. pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2010, TNV Úprava Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky a Slovenského úradu bezpečnosti práce o základných podmiankach prevádzky vodných rekreačných zariadení. Bratislava: Ministerstvo vnútra Slovenskej socialistickej republiky, Zásady bezpečného provozu a zdravého prostředí letních koupališť, plováren a krytých lázní v organizacích místního hospodářství a národních výborů. Praha: Odbor místního hospodářství Ministerstva vnitra, 1969, Č. j. MH 1/809/69. D) Internetové zdroje 1. AVIVA Sports [online]. URL: < 2. Bezpečnost bazénů a koupališť doporučený standard. Asociace pracovníků v regeneraci [online]. URL: < 3. International Life Saving Federation [online]. URL: < 4. Koupaliště Michal [online]. URL: <michal-sokolov.cz> 5. Krytý bazén Sokolov [online]. URL: <bazen.sb-sokolov.cz> 64

66 6. United States Lifesaving Federation [online]. URL: < 7. Vodní záchranná služba ČČK [online]. URL: < 8. Výcvikové centrum Vodní záchranné služby ČČK [online]. URL: < 9. World Drowning Report FINAL Sept International Life Saving Federation [online]. URL: < 65

67 9. POUŽITÉ ZKRATKY AED CPR/KPR ČČK ČR ČSČK ČSR DLRG FIS FTVS UK ILS IZS KPS MP PL RLSS UK SČK USA USLA ÚV ČSČK VZS WLS YMCA Z II Z III ZM ZZS Automated external defibrilator / Automatický externí defibrilátor Cardiopulmonary resuscitation / Kardiopulmonální resuscitace Český červený kříž Česká republika Československý červený kříž Československá republika Deutsche Lebens Rettungs Gesellschaft, Německý svaz vodní záchrany Fédération Internationale de Sauvetage, Mezinárodní federace vodní záchrany (do r.1994) Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze International Life Saving Federation, Mezinárodní federace vodní záchrany (od r. 1994) Integrovaný záchranný systém Katedra plaveckých sportů Mistr plavčí / Záchranář II VZS ČČK (kvalifikace VZS ČČK) Plavčík / Záchranář III VZS ČČK (kvalifikace VZS ČČK) The Royal Life Saving Society of United Kingdom, Britská královská společnost vodní záchrany Slovenský Červený kříž United States of America, Spojené státy americké The United States Lifesaving Association, Americká asociace vodní záchrany Ústřední výbor Československého červeného kříže Vodní záchranná služba World Life Saving Society, Světová společnost vodní záchrany (do r. 1994) Young Men s Christians Association, Křesťanské sdružení mladých lidí Záchranář II / Mistr plavčí VZS ČČK (kvalifikace VZS ČČK) Záchranář III / Plavčík VZS ČČK (kvalifikace VZS ČČK) Záchranářské minimum, (kvalifikace VZS ČČK) Zdravotnická záchranná služba 66

68 10. PŘÍLOHY Příloha č. 1 Minimální výbava ošetřovny 1. lékárnička 2. přenosná lékárnička pro ošetření mimo místnost první pomoci 3. nosítka (lze nahradit páteřní deskou) 4. sada krčních límců, popř. stavitelné krční límce pro fixaci při podezření na poranění krční páteře 5. samorozpínací křísící vak nebo alespoň resuscitační maska 6. lehátko pro položení postiženého 7. tekoucí voda a umyvadlo 8. telefon 9. automatizovaný zevní defibrilátor (AED) Zdroj: Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Odstavec 6 Personální zabezpečení, s Příloha č. 2 Minimální vybavení lékárničky Nůžky chirurgické Teploměr lékařský Pinzeta anatomická Rouška resuscitační (vhodnější resuscitační maska) Šátek trojcípý Zaškrcovadlo šíře 6 cm Rukavice pryžové (latexové) v obalu Špendlík zavírací Peroxid vodíku Gázové kompresy sterilní Náplast cívková 2 druhy Náplast s polštářkem (rychloobvaz) Obinadlo elastické š.8 cm, 10 cm, 12 cm Obvaz hotový sterilní č. 2 Obvaz hotový sterilní č. 3 Dezinfekce na kůži (např. Betadine, Cutasept, apod.) Ophtal Sada ústních vzduchovodů doporučené vybavení 67 po po po po 1 ks 1 ks 1 ks 2 ks 2 ks 1 ks 2 páry 2 ks 2 balení 2 ks 1 ks 6 ks 2 ks 2 ks 2 ks 1 ks 1 ks Zdroj: Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků část 1: Personální zabezpečení bezpečnosti návštěvníků. Odstavec 6 Personální zabezpečení, s. 7.

69 Příloha č. 3 Ukázka návštěvního řádu: Návštěvní řád plaveckého bazénu v Jilemnici Článek 1 - Vstup do krytého bazénu 1. Používání krytého plaveckého bazénu je dovoleno pouze v provozní době s platnou vstupenkou, kterou si návštěvník zakoupí v pokladně bazénu. K zaplacené době pobytu má každý návštěvník navíc 15 minut na převléknutí. Vstupem do prostoru plaveckého bazénu je každý návštěvník povinen dodržovat ustanovení tohoto Návštěvního řádu a dbát pokynů zaměstnanců bazénu. 2. Dětem mladších 10-ti let je přístup do bazénu dovolen jen s doprovodem dospělé osoby. 3. Vstup do bazénu je povolen pouze v plavkách nebo v plaveckém úboru, jsou zakázány plavky nepřiléhavého typu (bermudy, americké plavky, plážové plavky). Dětem každého věku je vstup do bazénu z hygienických důvodů povolen pouze v plavkách. 4. Při plném obsazení bazénu se uzavře přístup, který se opět otevře až po uvolnění kapacity. 5. Zákaz vstupu do bazénu a dalších prostor areálu: 1. Osobám postiženým horečkou, zánětem očních spojivek, kožními nebo přenosnými nemocemi, parazity, vyrážkami, nemocemi provázenými výtokem a bacilonosičům. 2. Osobám nacházejícím se v karanténě pro výskyt infekce, členům rodiny nebo příslušníkům domácností, v nichž se vyskytla přenosná nemoc a nemocný není izolován. 3. Osobám zahmyzeným, opilým nebo pod vlivem drog. 4. Zvířatům. Článek 2 - Práva a povinnosti návštěvníků 1. Každý návštěvník je povinen dodržovat osobní čistotu a zachovávat čistotu všech míst a zařízení plaveckého areálu a při svém jednání dbát bezpečnosti vlastní i ostatních. 2. Každý návštěvník je povinen se umýt mýdlem a řádně osprchovat bez plavek před vstupem do bazénu. 3. Peníze a cenné předměty jsou návštěvníci povinni ukládat v pokladně, jinak provozovatel neručí za jejich ztrátu. Předměty nalezené v prostorách areálu je nálezce povinen odevzdat v pokladně, kde bude proveden zápis do knihy nálezů. 4. Návštěvníci jsou povinni šetřit zařízení areálu. Jsou povinni hradit škody nebo ztráty, které byly jejich vinou způsobeny, jak na zařízení areálu, tak na majetku ostatních osob. 5. Přání a stížnosti, týkající se provozu nebo zaměstnanců areálu, mohou návštěvníci uplatnit v pokladně, nebo přímo u provozovatele. Článek 3 - Zakázané činnosti v plaveckém areálu 1. chovat se způsobem, který ohrožuje bezpečnost a pořádek 2. rušit klid ostatních návštěvníků 3. vzájemně se potápět, srážet a vhazovat druhé do vody, běhat po ochozech a skákat z ochozů jako i jiných míst 4. volat o pomoc bez příčiny 5. znečišťovat vodu a ostatní prostory pliváním, odhazováním odpadků apod. 6. kouřit v celém areálu plaveckého bazénu 7. konzumovat potraviny a nápoje v celém objektu mimo k tomu účelu vyhrazená místa 8. vstupovat na bazén se žvýkačkou 9. vnášet do areálu skleněné předměty a jiné předměty ohrožující bezpečnost návštěvníků 10. vodit do areálu psy nebo jiná zvířata 11. neoprávněně používat záchranné zařízení a předměty první pomoci 12. vnášet na bazén nafukovací kruhy a jiné nafukovací předměty, ploutve, míče a tenisové míčky (povoleny jsou pouze nafukovací rukávy a plavecké brýle) 13. používat jakékoliv holící přístroje Článek 4 - Vyloučení z návštěvy bazénu Z areálu bude bez nároku na vrácení vstupného vykázán návštěvník, který přes napomenutí nebude dodržovat ustanovení tohoto návštěvního řádu nebo neuposlechne pokynů odpovědných pracovníků, opije se, nebo se chová jiným nepřístojným způsobem. Neopustí-li návštěvník v takových případech areál na vyzvání, může odpovědný pracovník požádat o zakročení Městskou policií a Policií ČR. Jaroslav Hornig v.r. ředitel Sportovního centra Zdroj: Návštěvní řád bazénu: Sportovní centrum Jilemnice [online]. URL: < > 68

70 Příloha č. 4 Kvalifikace VZS ČČK Kvalifikace mládeže Mladý záchranář V VZS ČČK 7 15 let Mladý záchranář IV VZS ČČK let Základní kvalifikace s právní odpovědností Plavčík/Záchranář III VZS ČČK min 18 let Mistr plavčí/záchranář II VZS ČČK min 21 let Speciální kvalifikace s právní odpovědností Záchranář hladinové služby min 19 let Záchranář na divoké vodě min 19 let Instruktor/Záchranář I VZS ČČK min 25 let Pedagogické kvalifikace Instruktor specialista VZS ČČK min 25 let Lektor specialista VZS ČČK min 25 let Zdroj: PaedDr Tomáš Miler, KPS FTVS UK Praha Příloha č. 5 Ledovec používaný na koupališti Michal Příloha č. 6 Trampolína umíštěná 2x na koupališti Michal Foto: Autor Zdroj: Wibit Sports GmbH [online]. URL: < 69

71 Příloha č. 7 Houpačka neboli banán umístěný 4x na Koupališti Michal Foto: Autor Příloha č. 8 Tobogán s trojskluzavkou na koupališti Michal Zdroj: Koupaliště Michal [online]. URL: <michal-sokolov.cz> 70